Jsi moje čokoláda 18.

Tak jsem se dneska konečně dokopala k výměně letních kol za zimní. Vzpomněla jsem si při tom na první díl téhle povídky, kdy Jackovi přijede na pomoc chrabrý rytíř Adam :D Kéž by tak přijel na pomoc mně. Ale na druhou stranu, zvládla jsem to sama, přesto, že jsem sebou měla dva mužský. Tomu říkám vrchol samostatnosti :)) Aspoň v mém případě.

---

Jack hodil své klíče od bytu do ošatky na botníku a zul se. Pak si na botník sedl a opřel si hlavu o zeď.

Byl to opravdu dobrý nápad, aby takhle utekl? Mirovi musel připadat jako pořádný srab, že tomu všemu nedokázal čelit, ale někdy se prostě spoléhal na svá spontánní rozhodnutí.

Vytáhl z kapsy mobil a zadíval se na displej. Šest zmeškaných hovorů od Adama, tři od Mira. Dvě textové zprávy, které místo rozbalení rovnou vymazal. Nechtěl už s tím chlapem mít nic společného. Určitě se s Mirem na lodi potkali, Miro mu řekl, že odjel a Adam se ho rozhodl trápit. I když... Proč by to dělal, když mu na něm nezáleželo?

Jack si zvedl mobil před obličej a povzdechl si. Teď už to bylo jedno. Smazal ty zprávy a zablokuje si i Adamovo číslo, rozhodl se a hned v telefonu přidal Adamův mobil na černou listinu.

"Ano, přesně tam patříš!" zabrblal a schoval iPhone zpátky do kapsy. Pak si uvědomil, že ještě nezavolal matce. Vytáhl tedy telefon znovu, bundu si sundal, pověsil ji na věšák a vydal se do tichého nitra svého berlínského bytu. Jedině tady se teď cítil v bezpečí.

Jeho matka ho nechala čekat dlouho. Nedivil se, když si uvědomil, že ve státech je nějakých jedenáct v noci. Mrzelo ho, že ji probudil, její hlas byl rozespalý, když mu to konečně zvedla.

"Jackie? Ahoj, copak se děje?" zeptala se unyle.

"Promiň, mami. Jenom jsem tě chtěl slyšet." svěsil Jack ramena a posadil se na židli v kuchyni. Zakručelo mu v žaludku, tak se šel podívat do lednice, ale byla úplně prázdná. Samozřejmě. Odjel na delší dobu pryč, nic v ní nenechal, aby se to nezkazilo. Sakra!

"To je od tebe hezké, zlato." zamumlala žena potěšeně. Jack zabouchl ledničku a dal vařit aspoň vodu na čaj. Až s mámou domluví, bude muset dojít nakoupit, nebo si možná objedná něco z italské restaurace za rohem. Dělali tam moc dobré bazalkové pesto.

"Já jsem tě vzbudil, viď? Promiň." omluvil se. Matka se tiše zasmála.

"Můžeš mi zavolat i ve čtyři ráno, Jackie, nezlobím se na tebe."

"Víš, ještě kvůli něčemu volám." odvážil se Jack hned přejít na hlavní důvod svého volání. Najednou to bylo tak složité, říct matce, že utekl Mirovi z parníku a vrátil se do Berlína. Určitě to bude chtít vysvětlit.

"Ano? Takže se něco stalo."

"No, ani ne, jen... Vrátil jsem se domů. Jsem teď v Německu. Ale za dva týdny přijedu na natáčení. Slíbil jsem to, tak tam budu." vysypal to ze sebe co nejrychleji.

"A proč? Někomu z tvých německých přátel se něco stalo? Nebo Mirovi?" jeho matka zněla znepokojeně. Jak by taky ne, když jí oznámil takovou novinku. Muselo jí to být líto, protože ji obral už o jeden týden, kdy mohli být spolu, tím, že odjel s Mirem na tu plavbu a teď jí oznámil, že se vrátí až na natáčení. A hned potom ho čekalo turné, takže svojí mámě uteče ještě na další půl rok. Do háje, vůbec si to neuvědomil. Jenže, ona by mu to nikdy nevyčetla. Mlčela by jako hrob, ale přitom by trpěla.

"Hrozně mě to mrzí, mami. Odpusť mi to." sedl si zpátky ke stolu a nechal klesnout své tělo na desku, o kterou si opřel čelo. Bylo mu hrozně. Byl hrozný srab a teď ještě nevděčný syn.

"Proč si s tím děláš takové starosti? Jestli jsi v pořádku, tak jsem v klidu. Ale mohl bys mi říct, co tě přimělo odjet do Berlína. Řekneš mi to?" naléhala. Jack zvedl hlavu a podíval se k oknu.

V Berlíně začalo pršet. Ještě to z letiště stihl, než se spustil liják, který mu nemilosrdně potvrdil, že je opravdu doma. Daleko od Mira, od své mámy... a od Adama.

"Nikomu se nic nestalo. Prostě jsem musel odjet. Vystoupil jsem z lodi v Bostonu a nasedl do prvního letadla." vysvětlil jí, jak nejstručněji dokázal.

"Vážně? A je ti jasné, že budu chtít vědět proč? A tos tam nechal Mira samotného?" zhrozila se matka.

"Vlastně, ne. Poznali jsme na lodi jednu fajn holku a oni dva se skamarádili."

"I tak to nechápu, zlato. Tolik ses na tu plavbu těšil. Chtěl jsi přijít na jiné myšlenky kvůli... však víš." taktně se odmlčela. Nechtěla svému synovi způsobit ještě větší trápení, že by o tom otevřeně mluvila.

"Když... on... Adam, byl na té lodi taky." vydoloval ze sebe. Bylo mu jasné, že to potřebuje někomu říct. Cítil, jak to chce ven a kdo jiný pro něj mohl mít pochopení, než jediná osoba, které věřil víc než sobě?

"Bože, to je ale strašný. Jak se mu podařilo dostat na tu samou loď?" nechápala žena.

"Ta holka, co jsme ji poznali, je jeho kamarádka z Los Angeles. Měla jeden volný lístek, tak vzala jeho. Kdybych to věděl, tak na tu loď nikdy nenastoupím." povzdychl si Jack.

"To chápu, drahoušku." politovala ho. "A vy jste se potkali? Choval se k tobě nějak zle?" zeptala se opatrně.

"Promiň, mami, nedokážu o tom mluvit. Prostě si nemyslím, že je dobrý nápad, abychom my dva teď byli u sebe takhle blízko, proto jsem musel odjet." vysvětlil jí.

"Samozřejmě, Jackie. Jestli je ti líp doma, určitě to tak bude lepší. Nesnesu, když jsi nešťastný." posmutněla.

"Nejsem nešťastný, jenom... zklamaný, to je všechno." Jack si projel prsty vlasy a zamračil se, když se mu zasekly u zacuchaných konců. Než si objedná jídlo, stráví pár hodin ve vaně a dopřeje trochu péče i vlasům. Uvědomil si, že se poslední týden a něco dost zanedbával.

"Dobře, Jackie. Ale zase si brzy zavoláme, ok?" navrhla matka.

"Určitě, mami. Ozvu se ti zase zítra. Dobrou noc." popřál jí a pak ukončil hovor. Položil telefon do středu stolu a chvíli se na něj jen díval. Po několika minutách od stolu prudce vstal a otočil se k mobilu zády. Opravdu čekal, že se na displeji objeví Adamovo jméno? Volal mu už přece šestkrát. Ale teď se nedovolá, protože byl na černé listině, kam patřil.

Jackovi došlo, že to nebude tak snadné, jak si představoval. Adam byl v jeho myšlenkách, každá jeho buňka jím byla nahlodaná, každý chloupek na jeho kůži se při vzpomínce na Adama zachvěl, jako kdyby ho Adam sám pohladil svou velkou hřejivou dlaní. Jeho jméno, ne, celá jeho bytost ovládala Jackův život, ať byl kdekoliv, třeba i tisíce mil daleko. Tohle muselo skončit. Proč stále podléhal představám s tímhle mužem, který ho nepřímo nazval děvkou?

Už toho měl plné zuby.

* * *

Adam odložil svůj mobil na bar vedle skleničky s bourbonem a věnoval mu zoufalý pohled. Volaný účastník je nedostupný, hlásil mu operátor, když se pokoušel už asi po sté zavolat Jackovi.

Ano, posral to, ale chtěl se Jackovi omluvit. Napsal mu to i ve zprávách a ty podle všeho Jackovi došly. A prvních šest hovorů nepřijal, to se mu vždycky ozvala hlasová schránka.

Přesunul svůj zoufalý pohled na Mira, který seděl na baru vedle něj a mlčky upíjel džus s vodkou.

"Je pozdě, půjdu spát." jakoby se najednou probudil.

"Ne, prosím, buď tu ještě chvíli." žadonil Adam.

"Odmítám tě pak táhnout do tvojí kajuty, až budeš namol, takže si jdi hned lehnout. Stejně nic nezmůžeš." mávl Miro rukou.

"Já chci jenom vědět, že je v pohodě."

"Jak může bejt v pohodě, když jsi ho odkopnul? Kruci, už toho mám dost." rozčílil se Miro a seskočil z barovky, že odejde. Adam ho chytil za rukáv a přitáhl zpátky. Na to, že měl v sobě nějaké tři dvojité drinky, mu to ještě docela dobře myslelo a v rukách měl pořád sílu.

"Určitě se v Berlíně s někým sejde." hučel do Mira.

"No a co?" pokrčil vysoký blonďák rameny.

Nakonec mu nevadilo, že strávil celý den s tím ubožákem, ale k večeru už to začalo být neunosné. Zvlášť, když se Adam nemohl Jackovi dovolat a na jeho zprávy nikdo nereagoval a on kvůli tomu nepřestal fňukat.

Jen si to pořádně vytrp, říkal si v duchu, i když mu těch dvou bylo svým způsobem líto a zároveň jim tiše záviděl. Kéž by do něj byl Nikolaj taky tak zamilovaný. Co se kvůli němu natrápil. A nic z toho. Ten malý ratlík z něj měl akorát psinu. Nic k němu necítil. Ne, jako Jack k Adamovi.

Jeho kamarád měl toho chlapa rád už dlouho předtím, kvůli tomu, co dokázal. Držel se, když byli spolu, ale občas se přestal kontrolovat a zasnil se. A pak se opravdu potkali a zajiskřilo to mezi nimi. Jack musel být zprvu hrozně zmatený, protože byl realista a na pohádky, nebo na splněné romantické sny příliš nevěřil. Nedivil se mu, že to hned na začátku podělal. Určitě si to v tu chvíli vůbec neuvědomoval.

"Musím s ním mluvit, prosím. Dej mi číslo na někoho z jeho přátel. Moc tě prosím, Miro." chytil ho Adam za klopy saka a jemně s ním zatřásl.

"Na to zapomeň. Počkej, až se vrátíme domů. Slíbil, že na natáčení přijede."

"Ty to nechápeš. Natáčení je až za dva týdny. Do tý doby se může stát tolik věcí. Zapomene na mě, najde si někoho jinýho." sypal na něj Adam jeden katastrofický scénář za druhým.

"Myslíš, že je Jack opravdu taková děvka? Chceš, abych ti dal znovu pěstí? Brečíš tu kvůli němu celý večer a pak vypustíš z pusy takovou kravinu. Možná to udělal se mnou, ale on takový není a dokud z něj budeš dělat, co není, ani mě nenapadne, abych ti pomáhal." vytrhl se mu Miro a odstoupil stranou, aby ho Adam nemohl znovu chytit.

"Nemyslel jsem to tak." sklonil Adam hlavu. "Vím, že po něm nemůžu chcít, aby mi odpustil, jen chci, aby věděl, že mě to mrzí." vysoukal se zpátky na stoličku a schoval tvář do dlaní. "Jo, mrzí mě, že s tebou spal, mrzí mě, co jsem mu provedl, taky mě štve, že jsme do toho vlítli tak rychle, protože já tohle prostě neznám a nevím, jak se s tím vyrovnat, ale co vím jistě, je to, že mě nemrzí, že jsme se potkali. Tohle mu musím povědět, ať už to pak dopadne jakkoliv.

Miro, chci jenom číslo na někoho z Berlína. Nechci po tobě, abys to udělal ty." otočil na něj Adam hlavu, v očích skutečné zoufalství.

Blonďák zavrtěl odmítavě hlavou, ale neřekl nic, protože přemýšlel nad Adamovými slovy.

Přiznal se mu, že sám neví, jak na tom je a co cítí. Necpal mu do hlavy, jak Jacka miluje a jak moc ho chce zpátky. V závěru byli ti dva tak hrozně stejní, až mu to přišlo k smíchu. Skočili do toho po hlavě, ale netušili, jak v tom plavat a dělali jednu chybu za druhou. Jack se vyspal s ním, Adam z něj udělal děvku, Jack zbaběle utekl... Opravdu dvojka k pohledání, pomyslel si Miro. Možná by měl dát Adamovi ještě jednu šanci, když to nedokázal Jack, a když na tom nesl sám podíl viny. Musel si připustit, že z části je do téhle milostné rošády zamotaný taky. Nebo na chvíli byl, když pro sebe zabral třetí bod trojúhelníku.

"Tak dobře. Můžeš zkusit zavolat Olze, umí anglicky a tráví s Jackem hodně času, když je v Berlíně. Dělala mu kostýmy na turné a jsou dobří přátelé." vytáhl Miro svůj telefon z kapsy saka a vyhledal v něm číslo Jackovy kamarádky. Osobně se s ní znal taky, byla to milá holka, ale nesměla se opít, protože pak byla hodně upřímná a její smysl pro humor ne každého rozesmál. Ale jinak se s ní dalo mluvit.

Miro rychle nadiktoval Adamovi číslo a schoval mobil zpátky do saka.

"Půjdu spát, jsem fakt unavenej. Netlač na pilu, Adame. Tím ničeho nedosáhneš." zamračil se a pak odešel.

* * *

Jack se nešťastně rozhlédl po nehorázném nepořádku na jejich stole. Byl v klubu s partou sotva dvě hodiny a už se všichni, včetně něj, stačili zrubat jak banda bezdomovců na Alexandrově náměstí. Nechtěl se opít. Věděl, že další den bude jeho bolest desetinásobná, když ji teď zmírní alkoholem, jenže mu pořád někdo podsouval nějaké pití a kdykoliv odmítl, bylo mu to vyčteno.

Většina přátel už u stolu neseděla. Buď tančili, nebo se zašili do temných koutů s novými objevy, které na akci potkali a nakonec zůstal v boxu jen on a jeho kamarádka a kostymérka v jednom, Olga. To jí zavolal, aby dala dohromady partu, když už se vrátil domů. Netoužil po opici, ale nechtěl ani trčet doma a sám.

"Tys nechal Mira na tý lodi samotnýho? To ti nikdy neodpustím!" brblala kamarádka opile. V ruce svírala skleničku s nějakým barevným koktejlem a kejklala s ní na všechny strany, takže si Jack přidržoval na stehnech malý polštářek, aby popřípadě zachytil každou kapku, která by mu zničila jeho značkové džíny od Diesela.

Pouze přikývl. Nechtěl se o své plavbě bavit obsáhleji. Olga by to asi nepochopila.

"Měl jsi ho vzít sebou." pokračovala. Pěkně se jí motal jazyk.

"A na co by ti to bylo?" zašklebil se Jack.

"Svedla bych ho. Hřebečka." Olga udělala se sklenicí ve vzduchu kruh, aby svým slovům dodala patřičnou velikost a Jack protočil oči.

"Ty pořád zapomínáš, že je na kluky, že jo?!"

"Zadek jako zadek." škytla Olga. Jack si pro jistotu trochu odsedl. Její sklenice začínala být opravdu nebezpečná. Naštěstí ji kamarádka odložila na stůl a natáhla se za sebe pro kabelku se zebřím vzorem. Chvíli v ní hrabala, dokud nevytáhla balíček kapesníčků a pak se do jednoho vysmrkala.

"Dej mi taky jeden." ohnal se Jack po její ruce. Vytáhl si ubrousek a utřel na stole pár kapek, které vycákly z jejího drinku. Když se ale zadíval znovu na tu spoušť, vzdal to, hodil zmuchlaný kapesník doprostřed stolu a zničeně se opřel o vysoké semišové opěradlo kruhové sedačky.

Trochu se mu motala hlava a pálily ho oči z cigaretového kouře. Nesnášel cigarety a ten smrad z nich a ještě víc zápach, který zůstal pokaždé na jeho šatech, když někam vyrazil. Natáhl si ho vždycky do bytu a ráno se mu z něj dělalo špatně, ještě když se předtím opil. Už aby mohl odejít domů. Ještě počká půl hodinky a pak se ztratí, rozhodl se. Stejně ho nikdo nebude postrádat. Olga při tom svém tempu popíjení určitě brzy odpadne sama, uklidňoval se.

"Hele, někdo mi volá." zajásala kamarádka a ukázala Jackovi rozzářený displej svého telefonu s neznámým číslem. Pak si ho přiložila k uchu.

"Haló?" zařvala do mikrofonku, až Jack nadskočil. Přitom hudba nehrála tak nahlas, aby musela křičet. Bože, Olga byla fakt poděs, když se opila.

"Kdo?" to už mluvila normálně. "Adam?" řekla zmateně a při tom se podívala na Jacka, ve kterém ztuhla při vyslechnutí toho jména krev. Měl pocit, že si právě načůral do kalhot, ale ve skutečnosti to bylo horko ze vzrušení, které se mu rozlilo ve slabinách, protože už jenom to jméno ho dokázalo dostat do stavu absolutní sexuální odevzdanosti. Jak se u všech svatých i prokletých Adam dostal k tomuhle číslu? Že by od Mira?

"Koho, že hledáš? Jacka?" podivila se Olga. Blonďák vedle ní začala mohutně mávat rukama kolem sebe.

"Nejsem tu, neviděla jsi mě, prostě neexistuju!" gestikuloval. Kamarádka nejprve zvedla jedno obočí, pak jí pokleslo společně s druhým a nakonec se otočila čelem ke stolu a vzala si svou skleničku, ze které se napila, jakoby na posilněnou.

"Je mi líto, ale Jack umřel. Jeho letadlo spadlo, když se vracel domů z Ameriky. Máme právě smuteční sešlost, tak zavolej... třeba zítra. Ahoj." máčkla na obrázek červeného sluchátka na displeji, vyplázla na telefon jazyk a pak ho hodila do své kabelky, kterou si opět strčila za sebe, protože už ji nepotřebovala. Jack seděl vedle ní jako socha, s pusou dokořán a jediný pohyb, kterého byl schopen, bylo mrkání.

"Ten už tě otravovat nebude, zlato, neboj se." mávla kamarádka rukou. Bohužel zapomněla, že v ní má pořád skleničku, takže minimálně decka barevného koktejlu vychrstla na Jackovy bílé kalhoty a ještě přímo do klína.

"Do prdele!" vystřelil Jack ze sedačky.

"Jééé, promiň, Jackie, já jsem ale blbá." natáhla se Olga do středu stolu pro zmuchlaný kapesník a začala Jackovi otírat choulostivé partie.

"Bože, nech toho, takhle to dolu nepůjde." Jack se málem rozbrečel. Jeho nové bílé kalhoty od Diesela. "Musím jít domů, než se to úplně zažere." zaječel jako hysterka, až sám sebe nepoznával. Zatracená Olga a její nesoudnost. Chtěl ji uškrtit a omlátit jí ty kalhoty o hlavu.

Rychle popadl svou bundu a přehodil si ji přes ruku, kterou přidržoval v úrovni pasu, aby to neštěstí co nejvíc zakryl. Hrozně se mu motaly nohy a měl je těžké. Jak celou dobu seděl a pil, teď teprve se dostavil účinek. Vymotal se z boxu, naposledy se na Olgu vražedně podíval a pak se rozběhl k východu. Ještě, že to neměl domů moc daleko, ale s tou motanicí mu to určitě bude trvat déle, posteskl si.

Ne, nesměl podlehnout vzteku a bezmoci. Kalhoty hodí do pračky hned, jak dorazí domů a pak to všechno zaspí.

---------

Jelikož k této povídce ještě nemám song, zapátrala jsem v historii a vybrala tento :)