Depp Hills Residence... devětadvacáté slovo

---

"Adame?" Gabriela se naklonila přes zábradlí odpočívadla. Neskrývala překvapení a zmatenost, že jednoho z nájemníků svého otce vidí takhle pozdě sedět v obýváku. Ještě když se nedíval na televizi, ani si nečetl... Prostě tam jen seděl a díval se před sebe.

"Gab." otočil se a kývl hlavou. Dívka v klidu sešla schody a posadila se vedle něj. Adam trochu uhnul, jako kdyby se bál, že mu dá pár facek. I když by si je pochopitelně zasloužil.

"Neboj se, nebudu tě bít." vycítila Gabriela jeho strach. "Ale v první chvíli jsem tě chtěla zabít." připustila.

"Nedivím se ti." zavrtěl mírně hlavou. "Moc se omlouvám." zašeptal. Hrozně dlouho už se nikomu neomlouval, vůbec mu to nešlo přes rty, ale myslel to upřímně.

"Omluvu přijímám. Vlastně jsi nám svým způsobem pomohl." pokrčila rameny. Adam se na ni víc otočil a zvedl obočí.

"No... nevím, jestli bych se někdy odhodlala, říct to tátovi. Protože tuším, jaký to bude mít následky. Ale až se teď ukáže, už bude vědět, že jeho dcera někoho miluje a je šťastná. Přesně to chci, aby táta věděl, ať už se k tomu postaví jakkoliv." vysvětlila Adamovi. Muž přikývl a otočil se zpátky.

"I tak se omlouvám..." řekl ještě potišeji než předtím.

"Proč je pro tebe tak hrozně těžký přiznat, že máš někoho rád?" vyhrkla Gabriela. Adam sklonil hlavu.

"To přece víš... tím nechci říct, že bych měl momentálně někoho rád..." začal se rychle vykrucovat.

"Jasně, ty nemáš rád nic a nikoho a sebe nejmíň." mávla Gab rukou. "Myslím si, že ti někdo moc ublížil, domyslela jsem si to a táta, ani Duncan mi nic neprozradili. Střeží tvoje tajemství jako nějakej poklad. Až mě to děsí." přivřela na Adama oči.

"Nemá tě co děsit. Prostě jsem musel odejít z domova, protože mě tam už nechtěli." řekl stručně. Víc vědět nemusela.

"To nebude ono! Kvůli něčemu takovýmu se nestávají z lidí bezcitný bestie."

"Jsem bezcitná bestie?"

"Jsi bezcitný!" opravila se s úsměvem. "I když v poslední době, co přišel můj bratránek, se to trochu zlepšilo. Ne o moc, ale nějakou tu změnu jsem pocítila. Kromě dnešního večera." přisadila si.

"Jenom přišla nová krev, do které jsem se mohl začít navážet. Vy všichni už jste byli moc okoukaní."

"A tobě nevadí, že je ta nová krev pryč?"

"Vrátí se." pokrčil Adam rameny. Gabriela se zamračila.

"A co když ne? Mohlo už ho to přestat bavit..."

"Co?" střelil po ní Adam přísnýma očima.

"To vaše skrývání. Celou dobu jsme se přece snažili ukázat Tommymu slunce a den, ne jen noc a tmu pod kápí. Proč jsi ho stáhnul zpátky?"

"Nestáhnul jsem ho zpátky."

"Stáhnul. Jak si má zvykat na lidi, když ten, kterýho má rád, ho schovává před světem?"

"Nikomu do toho nic není!" bránil se Adam. A to už prozradil víc, než chtěl.

"To máš pravdu, to není. Kdyby sis našel kluka z města, který dokáže žít v normální společnosti, nenosí černý plášť a nebojí se vyjít ven na ulici, asi bych tu teď neseděla a můj táta by nebyl na cestě domů. Záleží mi na Tommym, Adame. Ve všem co udělá, cítím volání o pomoc a ty se k tomu obracíš zády." vyčetla mu.

"Proč to zase řešíme? Mrzí mě, že jsem to na tebe prozradil Johnnymu, ale víc ode mě nečekej." zabručel.

"Tak proč tu čekáš? Na mýho tátu?" ušklíbla se. "Pochybuju, že se Tommy vrátí. Nevím, cos mu řekl, ale asi ho to muselo hodně dopálit, když si sebral svý věci a odešel. Vždycky měl lepší vztahy s námi, než se svojí mámou a teď za ní chce odjet."

"Jenom trucuje." odfrkl si Adam. Nechtěl už se na tohle téma bavit. Do rána bude bubák zpátky, byl o tom přesvědčený. Nepřipouštěl si jinou možnost, protože prostě neexistovala.

"Gab, Adame..." vytrhl je z rozhovoru Kame, který se objevil na odpočívadle. Rychle seběhl dolů a stoupl si před ně.
"Měl jsem teď asi půlhodinový rozhovor s Maem." oznámil jim.

"A?" zvedla Gabriela obočí.

"Prý uvažuje o tom, že ze zámku taky odejde."

"Cože?" vytřeštila na něj přítelkyně oči.

"Má pocit, že momentálně ho tu drží jenom naděje, že bude moct splnit svůj slib, který je závislý na tom, co udělá Adam." jmenovaný zvedl nechápavě obočí, Kame ale pokračoval nevzrušeně dál. "A když jsem mu řekl, ať se na to vykašle a rovnou to udělá, tak to zamluvil tím, že vlastně ani neví, jestli to tak chce. Že je znechucenej tím, co se tu děje."

"Tak už i Mao? Snažíte se mě vyprovokovat?" ozval se Adam dotčeně.

"Připadáš si jak potrefená husa?" ušklíbl se Kazuya. "Ta se vždycky ozve jako první." dodal ještě. Pak si sedl vedle Gabriely a chytil ji za ruku. Bohužel do jejich vteřinové pohody vstoupil Johnny s cestovní taškou v ruce a se strýcem Robertem za zády. Kame vystřelil ze sedačky a odstoupil od Gab co nejdál.

"Tati." vydechla blondýnka, postavila se a udělala k otci nejistý krůček.

"Všechno budeme řešit později." promluvil Johnny tvrdě. "Chci vědět, co znamená tohle!" zvedl ruku a ukázal překvapené trojici neznámou obálku s prostým adresátem Depp Hills Residence.

"Co je to?" Gab došla až k otci a vzala si od něj obálku. Rychle z ní vytáhla dopis a začala číst.

"Drazí obyvatelé Depp Hill Residence. Nečekal jsem, že to půjde tak rychle, ale nechci zdržovat ani vás, ani sebe. Všichni víme, jak vzácný je čas!"

"Co je to za blbost?" zvedl se Adam z gauče a přistoupil k dívce, aby jí viděl přes rameno. Gab pokračovala...

"Abychom ten čas ztráceli co nejméně, řeknu vám na rovinu, co chci. Dva miliony dolarů... za život vašeho předrahého kamaráda, synovce a bratrance Tommyho..."

"Cože?" Adam se natáhl po dopisu a vytrhl ho Gabriele z prstů. Nevěřícně se do něj zadíval, i když z něj nemohl vyluštit víc, než co jim Gab právě přečetla.

"Kde si to našel?" podívala se Gab vyděšeně na svého otce.

"Leželo to před dveřmi. Robert si toho všiml dřív než já." ukázal rukou za sebe.

"To je nějakej vtip, ne?" vzhlédl Adam od řádků.

"Vtip?" zvedl Johnny obočí. "Je snad Tommy ve svým pokoji? Mám se jít podívat, abych se přesvědčil? Odpoledne přece odešel, ne?" ujišťoval se zámecký pán. Na to Adam neměl co říct, takže raději ustoupil o krok zpátky.

Byla v něm malá dušička. Pořád si četl ta slova, pořád doufal, že se změní písmenka a znění bude úplně jiné. Dva miliony dolarů za život Tommyho. Život Tommyho měl přece mnohem větší cenu. Ale to bylo teď vedlejší! Někdo ho unesl, někdo proti jeho vůli držel bubáčka někde zavřeného. Človíčka, který miloval svobodu ve svém světě, teď nějaký úchyl věznil v jiném, který Tommy nikdy nemohl přijmout, protože bylo zatraceně těžké přimět ho k tomu, aby přijmul aspoň Adamův.

"Mám toho plné zuby. Nemůže být v tomhle domě jednou klid?" zamračil se na všechny tři Johnny. Naštvaně pustil svou cestovní tašku na zem a svlékl se z bundy, kterou odhodil na jedno z křesel.

"Kdo by to mohl udělat? Chce prachy, ale nenapíše kam je máme donést?" ozval se Kame. Adam se vrátil očima k dopisu.

"Myslím, že to tu je." odhadoval. "Neříká vám něco jméno Andromeda?" musel se moc hlídat, aby jeho hlas nebyl roztřesený. Tohle by znamenalo jediné. Že ho znovu dostal do spárů ten vyčůraný majitel host klubu Sutan Amrull. Nikdo jiný by nenapsal tak diplomatický a v jádru milý dopis, než on. Proč ale?

Gabriela se na poslední řádky dopisu podívala znovu a zhrozila se.

"Chce se nám pomstít. Jak jsme ho vypekli."

"A volat policii nemá smysl, vždyť tam má denně nakýblovanou šéfku policejního oddělení." doplnil Kame svou přítelkyni.

Adam vzdal konečně kontrolu nad svou kontrolou a upadl zpátky na gauč. Tohle opravdu nechtěl. Myslel si, že se Tommy vyvzteká a vrátí a všechno bude zase jako dřív, včetně toho rýpání od ostatních, ale únos... to už bylo moc. Neměl dva miliony dolarů, aby mohl bubáčka vysvobodit... Vždyť neměl pomalu ani na nájem a na soukromé hodiny zpěvu už skoro nikdo nechodil. Zoufale vzhlédl k Johnnymu, který si dopis pročítal ještě jednou.

"Jestli chceš, Johnny, dojdu tam pro něj." nabídl se Robert. "Tommy je jako můj syn, nepřipustím, aby se mu něco stalo."

"Ne!" vyhrkl Adam. "Já půjdu." vystřelil z gauče jako šíp.

"Máš snad zbytečný dva miliony dolarů?" probodl ho Johnny podezíravým pohledem. Adamovi povadla ihned ramena.

"To nemám, ale... ten host klub znám, už jsem tam byl."

"Fakt? Ty chodíš do takových klubů?" zamračil se Johnny ještě víc.

"Vždyť jsem ti o tom vyprávěla tati." připomněla mu dcera. Adam se kousl do rtu a sklonil hlavu. Jen ať mu dají ty peníze a ihned vyrazí.

"Chtěl bych vědět, co Tommyho přimnělo od nás odejít. Zdá se, že ten chlápek čekal na příležitost, aby ho mohl unést a možná by se to nestalo, kdyby tu Tommy zůstal." Johnny přelétl všechny zvědavýma očima a nakonec se zatavil u Adama. "Hm?" kývl na něj.

"Proč koukáš na mě? Nemám s tím nic společnýho! Ale dojdu pro něj." řekl Adam jakoby nic.

"Proč bys to dělal?" ohradila se Gabriela.

"Protože..." začal Adam odhodlaně, pokračovat už ale bylo složitější. Jak by tihle lidé naložili s tím, kdyby věděli, že má Tommyho rád? Že mu na něm záleží víc než na sobě? Použili by to proti němu, překroutili by to, zneužili, pokořili by ho?

"Musíme něco udělat!" pobídla ostatní Gabriela.

"Jdu se oblíct." zahlásil Adam a ihned zamířil ke schodům. Nemusí nikomu nic vysvětlovat, prostě půjde Tommyho vysvobodit, rozhodl se nekompromisně.

"Kame." otočil se Johnny mezitím na přítele své dcery.

"Ano, pane?" postavil se mladík do pozoru. Strach mu koukal z očí, i Gab si toho všimla. Bohužel ho nemohla nijak uklidnit.

"Jdi vzbudit Duncana, musí mi pomoct dát dohromady dva miliony dolarů." poručil mu chladně.

"Ano, pane." poklonil se Kame vzorově a taky zamířil ke schodišti.

"Tati?" oslovila ho Gabriela bojácně.

"Později, zlato." věnoval jí Johnny nicneříkající pohled. Robert raději odvrátil hlavu, aby nevypadal moc zaujatě. Zcela jistě ale o celé záležitosti už věděl.

"Tak já se jdu taky připravit." špitla a do několika vteřin byla pryč.