Jsi moje čokoláda 10.

---

Catherine Carter přivítala Adama v provizorním fotografickém ateliéru se svým typickým širokým úsměvem.

"Ahoj. Jsem ráda, žes přišel, i když máš dneska volno." pohladila ho po rameni.

"Nudil bych se." přiznal unaveně. Při nenápadném rozhlédnutí se pokusil vyhledat jejich hlavního fotografa. Vysoký blonďatý borec (jak si ho Adam nazval pro sebe) se zrovna domlouval s Dacotou na dalších snímcích. Herečka stála ve světle reflektorů a za sebou měla zelené pozadí, které měli pak grafici vyměnit za tématické pozadí hodící se k jejich filmu. Adam se omluvil Catherine a postoupil k pracující skupince blíž.

"Ahoj, Adame." objevil se vedle něj Andrew. Muži si potřásli rukama a chvíli jen mlčky pozorovali svou filmovou partnerku, jak se snaží o odpovídající výrazy obličeje a těla.

"Je krásná." povzdechl si Andrew.

"To je." přikývl Adam. Myslel to vážně, i když mu oči neustále ujížděly k fotografovi. Miroslav působil opravdu profesionálně, nic se mu nedalo vytknout a co Adam viděl některé své fotky, musel smeknout i před nimi. Borec se opravdu vyznal a rozumněl své práci.

"Kdes byl ráno? Viděl jsem tě jet brzy pryč. Ne, že bych tě sledoval." zasmál se Andrew tiše.

"Mám tu jednu známou. Rád za ní občas zajdu na pokec." vysvětlil mu Adam. Nechtěl to moc rozebírat a naštěstí kolega ani po dalších informacích neprahnul. Jeho očividně zajímala jen jedna osoba a tou byla Dacota Fanning. Adam si toho všimnul už při jejich prvním setkání v Los Angeles.

Na chvíli se víc soustředil na Miroslava. Měl u sebe celkem pohledného kluka, byl asi podobně vysoký jako Jack, akorát černovlasý, s výraznýma zelenýma očima. Vypadalo to, že si s Mirem hodně rozumí. Všiml si ho už při prvním focení, dělal Mirovi asistenta, ale dost se angažoval. Adamovi nevadili lidé se zapálením, jenže tenhle kluk ho měl až příliš. Buď se snažil udělat dojem na něj, nebo na Mira. Nebo vlastně na kohokoliv. A asi při tom možná doufal, že z toho něco kápne.

"Pak jsi na řadě ty, Andrew?" ozvalo se za muži. Režisérka si stoupla vedle nich a zadívala se stejným směrem.

"Jo." přikývl mladík.

"Cat?" oslovil Adam opatrně režisérku. "Ten kluk? To je fotografův asistent?" zajímal se.

"Hm... jo. Zaučuje se u něj. Copak? Líbí se ti?" dobírala si ho Catherine. Adam se zazubil a máchl lhostejně rukou vedle svého obličeje jako správná afektovaná bukvice. Tomu se zasmál i Andrew.

"Teda... jestli tohle na mě uděláš ve filmu, tak z toho bude komedie, ne drama." zasmál se.

"To bych si nedovolil. Čas jsou peníze..."

"Ne, ten pásek, na který to budeme natáčet, jsou peníze, drahý." opravila ho Catherine. Pak se ale tajemně usmála. "Ovšem, nějaký nepovedený záběry se určitě budou hodit!" mrkla na oba a odešla.

Za chvíli Adama opustil i Andrew, jelikož se musel jít fotit. Dacota se omluvila, že slíbila zavolat matce, takže v ateliéru víceméně osiřel. Mohl se vrátit na hotel, ale nechtělo se mu. Tam by se cítil ještě víc sám.

Pořád myslel na Jacka a na jeho odmítnutí. Ne, že by si nějak moc věřil, ale když se podíval zpátky, na rychlý vývoj jejich intimního přátelství, prostě mu to nešlo do hlavy. Myslel si, že po něm Jack touží taky, stejně jako on toužil po něm. Jiskřilo to tak silně už při prvním setkání. Přece sám nejlíp věděl, že náhodné známosti už znovu nevyhledává a v tomhle případě to tak nebylo. Muselo to něco znamenat, tak proč ho Jack nechtěl? Kdyby to bral jako aférku, vyhodil by ho při jeho další návštěvě z domu. Ale nic takového se nestalo.

Znovu to mezi nimi zajiskřilo, stejně jako to jiskřilo ještě před dvěma hodinami, kdy s ním seděl ve vaně a pak ho holil. Mohlo snad jeho trápení za to, že ho nedokázal přijmout? Že se držel zpátky? Ale čím se sakra užíral? Co to mohlo být?

"Děkuju všem, dneska končíme!" ateliérem se prohnal Mirův hluboký hlas a probral Adama z úvah. Na chvíli si pohlédli do očí, když Miro projížděl pohledem okolí. Věnovali si úsměv a pak Miroslav vrátil svou pozornost svému asistentovi. Adam nebyl voyager, nepletl se do cizích vztahů a životů, ale ti dva mezi sebou očividně něco měli, toho by si všiml i slepý. Minimálně tam byla jiskra, jako mezi ním a Jackem.

Chytil se Andrewa a spolu pak opustili ateliér. Chtěl s Mirem mluvit, ale rozhodl se, že počká na nějakou příhodnější chvíli, až s ním nikdo nebude.

Rozhodl se, že si na pár hodinek zajde do hotelového bazénu a do sauny. Do večeře ještě zbývalo hodně času a nenapadalo ho, jak jinak by ho smysluplně využil. Tedy, věděl o způsobu, ale k tomu by jaksi potřeboval ještě někoho. Někoho konkrétního.

Když přeplaval bazén pětkrát tam a zpátky, vylezl z vody a lehl si na pohodlné lehátko pod palmovým zátiším. Na protější straně odpočíval párek starších lidí, ale jinak tu nikdo nebyl.

Jakmile zavřel oči, vrátil se mu do mysli obrázek Jacka. Kdyby se jejich situace vyvíjela pozitivněji, mohl by tu teď sedět s ním. Mohli by dovádět ve vodě jak malí kluci a pak se někde zavřít a pomilovat se. Adam byl velký snílek, ale něco takového si představoval opravdu jen u kluků, kteří ho chytli za srdce.

Po nějaké půlhodině svůj relax vzdal a vyrazil zpátky do svého pokoje. Saunu raději vyloučil, protože ta by ho přivedla ještě na zběsilejší představy a to teď nemohl potřebovat. Na recepci vrátil klíč od pronajaté skříňky u bazénu a pak se vydal k výtahům.

Chodba na jeho patře byla tichá. Nikde ani živáčka. Pomalu zamířil ke svému pokoji, když ho zaujaly nějaké zvuky. Chvíli se je pokoušel neposlouchat, ale nakonec mu to nedalo. Znělo to jako lidský dech, jen o dost výraznější. Vrátil se k výtahu a vyrazil na druhou stranu. Před rohem zpomalil a pak se na něj opatrně natiskl. S tlukoucím srdcem vykoukl do další chodby.

Jen kousek od něj stáli u zdi dva muži a líbali se. Jeden byl vysoký jako on, druhý menší, podobně jako Jack. Jejich ruce se vzájemně hladily, viděl i divoce kmitající jazyky, muži byli očividně hodně vzrušení a jistě nechybělo moc k tomu, aby ze sebe začali trhat oblečení. Podstatné ale bylo, že v nich Adam poznal Mira a jeho asistenta!

Rychle se stáhl a přitiskl záda na zeď. Takže měl pravdu, ti dva po sobě šli, opravdu to mezi nimi jiskřilo. Kdyby se na ně díval jen o pár vteřin déle, asi by mu ruka sklouzla do rozkroku, jak při tom vypadali žhavě. Taky ho napadlo, že by do toho menšího muže neřekl, že by mohl být pasivní typ, ale teď zcela evidentně tomu většímu podléhal. Čím dál tím víc Miro Adama utvrzoval v tom, že je skutečný borec. Jistě to s kluky hodně uměl. Znamenalo to, že by byl schopný zlomit i svého nejlepšího kamaráda?

Adam zatnul pěsti, pořádně se nadechl a vydal se konečně do svého pokoje. Povzdechy mužů se tentokrát pokoušel nevnímat.

V pokoji si vlezl na postel se svým ipodem a sluchátky a nechal na sebe chvíli působit hudbu. Potřeboval prostě přijít na jiné myšlenky. Uvědomil si, že se těší na večeři, protože společnost lidí, ať už velká, nebo malá, mu vždycky pomáhala vypadnout z neklidu a depresí.

*

Jack sebou škubl, když uslyšel zarachotit klíče v zámku. Odložil rozečtený časopis na stolek a zadíval se na dveře, do kterých v zápětí vešla jeho matka. Měla na sobě obyčejné letní šaty, na nohách žabky a přes rameno táhla sportovní tašku, ze které vykukovala rukojeť squashové rakety. V druhé ruce nesla papírový pytel s nákupem. Jack vyskočil z pohovky a šel jí pomoct. V kuchyni si uvědomil, že zapomněl uklidit tašku s jídlem od Adama. Bohužel už na to bylo pozdě.

"Byl sis pro jídlo ve městě?" zajímala se matka.

"Ne." odvětil Jack stroze. Pomalu začal vyndavat nákup z pytle a postupně ho uklízel na obvyklá místa. Věci do ledničky si nechával na stole nakonec. Žena ho chvíli pozorovala a pak se vrhla na tašku z čínské restaurace. Sice se jí moc nelíbilo, že její syn konzumuje akorát zeleninu a ovoce, ale nechtěla mu mluvit do jeho životního stylu, i když Jack byl asi vegetariánem z trochu jiného důvodu, než většina vegetariánů.

"Takže tu byl Adam." promluvila na něj znovu.

"Jo." Matka se usmála.

"To je jako ta hra "kdo jsem"? Budeš mi odpovídat jenom ano a ne a já si z toho odvodím, kdo jsem."

"Ty to nevíš?" podíval se na ní Jack. Blondýnce zacukaly koutky.

"Ale jo, samozřejmě, že to vím." mávla rukou. Konečně vyndala krabičku s jídlem ven a pak se s ní vrhla do mikrovlnky. "Jestli to nebude vadit, jsem docela vyhládlá, tak bych si dala tu úžasnou grilovanou zeleninu." zamlaskala. Bylo pro ní těžké držet se před synem v pohodě, když on sám nebyl. Ale nemohla být negativní, to by mu jenom ještě víc ublížilo.

"Jak ses vlastně dostala k Adamovi?" Jack nastrkal poslední várku nákupu do ledničky a otočil se na matku. Žena v duchu zajásala.

"Přišel za mnou." odpověděla po pravdě.

"Cože?" Jack se zamračil a sedl si ke stolu. Mikrovlnka upozornila cinknutím, že je jídlo hotové. Matka ho tedy vytáhla ven a položila na dřevěné prkénko doprostřed stolu. Automaticky vyndala z japonského stojanu dvoje hůlky a jedny podala synovi.

"Nemám hlad." odložil asijský příbor stranou. Žena pokrčila rameny a pustila se do zeleniny sama.

"Přišel za mnou už před týdnem. Tedy, postával před čokoládovnou. Myslím, že čokoládu fakt miluje. Na takových lidech já to poznám."

"Jasně." odfrkl si Jack. Nepotřeboval, aby mu matka připomínala to, co už ví. To co mu působilo takovou obrovskou bolest. Protože on přece věděl, že Adam miluje čokoládu. Za těch pár setkání si stihl udělat seznam více věcí, o kterých věděl, že je Adam miluje a které na něm začínal mít víc a víc rád i on. Třeba pečování o druhé, starostlivost, pozornost, nádherné oči, tak milé a bezelstné, nebo rty, měkké a smyslné...

"Pozvala jsem ho na kafe, hrozně hezky se s ním povídá. Je to opravdu milý mladý muž." rozplývala se madam Strify.

"Proto jsi ho za mnou poslala s obědem?" zeptal se Jack ostře.

"Myslela jsem si, že by ti to mohlo udělat radost. Máš ho přece rád, je to tvůj vzor a dokonce se nabídl sám." matka byla ráda, že se k tomu konečně dostali, i když až po týdnu. Hlavně ale, že Jack začal komunikovat. Třeba další návštěva Adama opravdu zabrala, jak doufala.

"Takže je to podle tebe natolik důvěryhodný člověk, abys mu půjčila klíče od svého domu? Co to bude příště? Necháš ho tu bydlet?" Jack ve vteřině zapomněl na svou sklíčenost, naštvaně popadl hůlky a začal do sebe ládovat zeleninu.

"Tak moment, řekl jsi, že nechceš!" přitáhla si misku s jídlem k sobě a zamračila se. "Moc tomu nerozumím, synu, ale něco se tu děje a jako matka si zasloužím aspoň nějaké vysvětlení." zadívala se na něj přísně.

Jack ztuhl. Mělo ho napadnout, že když začne útočit, jeho krev, která ho nadevše miluje, bude útočit taky, ne-li víc. To by ani nebyla jeho matka, kdyby to takhle nedopadlo.

"Ne, nemám hlad..." vstal a vydal se ke dveřím.

"Jacku!" tentokrát se žena odradit nenechala, jako to bylo všechny předchozí dny. Vystřelila od stolu a ve dveřích syna chytila za ruku. Když se na ni podíval, trochu svůj stisk zmírnila.

"Omlouvám se, měla jsem se tě nejdřív zeptat. Už se to nestane, pokud si to nepřeješ."

"Nepřeju." odsekl mladík.

"No dobře, ale mohl bys mi aspoň říct, co ti na něm vadí? Zklamal ses v něm nějak? Není podle tvých představ? Protože mě opravdu mile překvapil. Víš, že se všeobecně míní, že umělci bývají namyšlení a arogantní, ale mně takový Adam nepřijde. Choval se k tobě snad nějak špatně?" Jack musel sklopit víčka, protože se mu do očí už asi po tisícé nahrnuly slzy. Tak moc chtěl mámě všechno říct. Pak se od ní nechat obejmout a konejšit, tak jak to uměla jen ona.

"Zlatíčko! Jestli byl neslušný, nebo se nad tebe povyšoval, tak mi to musíš říct. Už do mojí čokoládovny ani nepáchne a sem taky ne, slibuju!"

"Ne, mami!" vyhrkl Jack rychle. Nemohl svojí mámu nechat v tom, že je Adam špatný, když nebyl. To on byl špatný, on se zachoval přímo odporně, ne Adam. "Adam, on... je v pohodě. Jsem hrozně rád, že jsem ho poznal, ale... já... nechci se k němu upnout, protože u něj by to bylo moc snadný. A.. taky by se mohlo stát, že bych se na něj přestal dívat jako na svýho idola, nebo kamaráda, kdybychom se třeba viděli víckrát a rozumněli si... chápeš, jak to myslím?" zadíval se na ní zoufale. Tohle přece musela pochopit.

"Chápu." přikývla žena, pustila Jackovu ruku a opřela se o rám dveří.

"Ty teď někoho máš?" zeptala se a přitom si založila ruce na prsou.

"Nemám." zavrtěl Jack hlavou.

"Tak jsi do někoho zamilovaný." zkoušela to dál.

"Nejsem, mami!" odsekl. Kam vedl tenhle rozhovor?

"Pak nevidím důvod, proč by ses nemohl seznámit s někým novým. Pokud je, podle tvých slov, v pohodě, hm?"

"Proč..?" vydechl Jack zmateně. "To je jedno..." mávl rukou a vydal se do obýváku. Matka ho opět následovala.

"Protože jsi celý týden jak vyměněný. Nejíš, pláčeš, nemluvíš se mnou. Počkej si na svoje děti, až se budou trápit a nic ti neřeknou. Budeš se cítit úplně stejně jako teď já!" vyčetla mu. "Kdybych tě neznala, mohly by mě napadnout drogy, nebo nějaké problémy v práci, ale já tě právě že znám až moc dobře. Něco si vyčítáš. Možná jsi něco provedl a teď nevíš, jak se s tím srovnat. Já tě nebudu soudit, jsi můj syn přece!" žena chytila Jacka znovu za ruku a otočila si ho k sobě. Pak ho pevně objala.

Vyhrocené výčitky a smutek spustil lavinu slz z Jackových očí. Nešťastně zavrtal obličej do matčina ramena a rozbrečel se naplno. Celý týden mu dávala čas, ale on podvědomě počítal s tím, že jednoho dne zaútočí a nenechá ho odejít, dokud z něj nedostane, co ho trápí. Taková byla jeho máma. Znala ho víc, než kdokoliv jiný...

*

Adam se rozhlédl po rušné restauraci. Jejich stůl už byl z velké části obsazený. Seděla u něj Catherine, Dacota i Andrew a pak dva muži, které ještě tak dobře neznal. Věděl jen, že jeden je pomocný režisér a druhý zastupuje produkčního, který měl dorazil za několik dnů.

Cítil, jak mu zakručelo v žaludku. Plavání ho vysílilo a všechny ty myšlenky na Jacka taky. Měl by se konečně srovnat a pořádně najíst. I když mu tekla voda ze zubů, jakmile si vzpomněl, že Jack momentálně drží hladovku.

Vyrazil ke své společnosti pro dnešní večer a posadil se na jedno z volných míst. Hned jak všem věnoval zdvořilý úsměv, vzal si jídelní lístek a začal v něm listovat.

"Pozvala jsem k nám dneska Mira. Ráda bych s ním probrala, jak jde focení, tak snad to nikomu nebude vadit." oznámila všem Catherine. Adam zvedl oči od lístku a přivřel je. Pak si sám pro sebe v duchu dodal... až osouloží svého asistenta, jistě za námi dorazí...

"Miro je fajn... a fešák!" zažulila se Dacota.

"A taky gay, miláčku." pohladila ji Catherine konejšivě po ruce. Dívce povadly koutky. Celá, jakoby najednou zvadla. Tohle oznámení ovšem udělalo radost Andrewovi.

"Je tady vůbec někdo normální?" posteskla si Dacota. Adam se neubránil smíchu a zvedl ruku.

"Já si myslím, že jsem úplně normální. Ale možná jsi to myslela jinak." popíchl ji.

"Jasně, všichni se do mě navážejte!" urazila se.

"Adame, prosím." zadívala se na něj Catherine prosebně. Někdo z těch lidí tady musel být rozumný.

"Tak dobře, omlouvám se." zvedl ruce na svou obranu. Dacota zamrkala a stiskla rty pevně k sobě. Její obličej se okamžitě zbarvil do ruda.

"Taky se omlouvám, nemyslela jsem to tak."

"V pohodě." odmávl to Adam. Raději se znovu zadíval do jídelního lístku. Náhodou ho tyhle trapasy docela bavily, ale teď na ně moc náladu neměl.

"Dobrý večer." ozvalo se v zápětí za ním. Prudce se otočil a musel opravdu hodně zvednout hlavu, aby na Mira dobře viděl. Možná byl ještě vyšší než on.

"Miroslave, posaď se, prosím." nabídla mu režisérka volné místo vedle sebe. A bohužel i vedle Adama. Blonďák se zdvořile poklonil a přisedl ke stolu. Hned na to přispěchal číšník, aby si zapsal objednávku...

Skupinka se v klidu najedla a pak se začaly probírat pracovní záležitosti. Šlo převážně o termíny natáčení, místa, pořadí scén a dobu, kdy musí herci dorazit do maskérny, aby pak na plac přišli připravení a včas. Adam si napsal pár poznámek do mobilu. Už dlouho nepoužíval diář a na akce spojené se svou hlavní činností měl manažera a asistenta. Ten dočasný mu měl být tady přidělený až první den natáčení.

"Přinesl jsi ty fotky?" zeptala se Catherine Mira. Blonďák přikývl a sáhl za sebe, kde měl na zemi postavený kufřík se svým laptopem.

Adam zbystřil. Tohle ho docela zajímalo. Viděl už sebe, ale Dacotu a Andrewa ještě ne. Ostatní se naštěstí bavili mezi sebou, takže nikdo nevěnoval pozornost tomu, jak se k Mirovi nenápadně naklonil, aby viděl lépe na monitor.

Fotograf začal s Catherine probírat detaily a při tom otevíral různé složky na ploše. Většinou byly nazvané podle toho, co se v nich skrývalo. Adam přelétl očima ze zvědavosti i ty, kterým se Miro vyhýbal a pak ji uviděl! Byla v dolním levém rohu. Sama samotinká, odizolovaná od ostatních. Docela obyčejná žlutá složka s názvem Jackie. Podíval se na jejího majitele a pak zpátky. Vůbec nic to nemuselo znamenat, byli přece přátelé... ale co když přece? Co v té složce mohlo být?

"Slíbil jsi mi, že mi ukážeš pár fotek s Jackem." zaslechl Adam Catherine. Cože? Takže ona věděla, že jsou přátelé?

"Jasně, mám je tady... moment." Miroslav rozklikl onu Adamovým bystrým okem pečlivě hlídanou složku a na obrazovce se vysvítily miniatury fotek s blonďatým vysmátým klukem, který při focení nejspíš ležel. Z takhle malých obrázků to nešlo moc poznat, ale jakmile Miro jeden rozklikl v grafickém programu, měl Adam jasno.

"Jackie má moc pěkný obličej, fotogenický. Brzy bude pracovat na nové desce, tak mě poprosil o booklet. Byl to momentální nápad, vyfotit ho takhle. Někdy je lepší, když nejsou fotografované objekty připravené. Mám rád autentičnost a přirozenost." vysvětlil Miro režisérce.

"Vypadá to úžasně. Zpěváci si rozhodně můžou dovolit víc experimentovat. Já mám bohužel přesné pokyny z produkce." povzdychla si Catherine.

Adam nevěřícně zíral na monitor, kde Miro automaticky odklikával jednu fotku za druhou. Ano, vypadalo to úžasně, Jack byl úžasný, tak jemný, veselý, přirozený, prostě nádherný... a Miro ho takhle směl vidět. Mohl s ním strávit tolik času, kolik chtěl, mohl ho fotit, stát nad ním na posteli a blbnout s ním.

Adam nežárlil na Mira! Žárlil na možnosti, které měl. Na to neskutečné štěstí smět s Jackem Strifym kamarádit a být mu nablízku.

Poraženě svěsil ramena a sklonil hlavu. Naposledy uhnul pohledem k monitoru, aby se ujistil o tom, že nad Mirem nejspíš nikdy nevyhraje, když si všiml ještě něčeho. Byl to čas, ve kterém byly fotky pořízeny. Jakoby mu byl nějak povědomý, nebo co.

Nechal Mira dál klábosit s Catherine a vytáhl z kapsy mobil. Zkusil se víc zamyslet a pak navolil zprávy, přesněji ty odeslané přibližně před týdnem. Znovu švihl okem po složce a zpátky, aby se ujistil, že vidí dobře. Fotky byly nafocené přibližně ve stejnou dobu, jako psal Jackovi svou omluvnou smsku. To znamenalo, že byl v tu chvíli jen kousek od něj, protože Miro měl pokoj ve stejném patře, jen na opačné straně. A ujistila ho o tom i peřina pod Jackovou hlavou. Spal pod tou samou...

Co když byl Jack do Mira zamilovaný? A teď se s tím snažil vyrovnat? Ale proč? Protože měl Miro i jiného milence? Třeba se to Jack dozvěděl a zlomilo ho to. Proto se s Mirem nestýkali, jak mu řekla Jackova máma. Byl na něj naštvaný.

Jenže, jakou úlohu v tom tedy hrál on? Byl jen náplast za Mira?

Bože... na chvíli opravdu uvěřil tomu, že by si mohli s Jackem rozumnět. A ještě mu nabídl chození. Věděl to! Od začátku věděl, že je to unáhlené, že by měl zbrzdit a dát si na čas. Ne se takhle bezhlavě vrhnout do náruče kluka, o kterém vůbec nic nevěděl...

Už se do toho nebude plést, nebyla to jeho záležitost. Jack ho poslal pryč a měl pro to důvod. Už byl zamilovaný... ale do někoho jiného!