neděle 25. února 2018

Fullmetal Alchemist live action - mýma očima


Znáte to, když se na něco šíleně těšíte a pak se toho konečně dočkáte. Přesně to jsem teď zažila s filmem Fullmetal Alchemist, v originále Hagane no renkinjutsushi.
Překlad do češtiny je Ocelový alchymista, a jelikož se jedná o japonskou produkci, dá se předvídat, že tomuto filmu předcházelo anime. Tohle samozřejmě nemusím vysvětlovat těm, kdož se v asijských končinách orientují. Anime FMA, jak se mu také zkráceně říká, je až moc oblíbené, abych ho tu někoho učila znát. Já viděla akorát dva anime filmy. Chtěla jsem si udělat představu, co mě čeká, až vyjde tohle live action, abych alespoň trochu věděla, o čem to je. Nevím, jestli se pustím do samotných seriálů, nějak mě děsí představa to všechno shánět, i když na Naruto to opravdu nemá :D


Nerada bych, aby tenhle článek někdo bral jako recenzi na film. V tomhle případě bych nebyla objektivní, proto kdokoliv, kdo sem náhodou zavítá, protože se mu při hledání FMA objeví ve vyhledávači i tenhle blog díky titulku, ať je shovívavý a nekritický. Samozřejmě nikomu nezakazuju, aby si napsal svoji recenzi.

Na druhou stranu, možná bych být trochu objektivní přece jen mohla, protože nejsem ovlivněná předlohou jako ti, co ji notoricky znají. Filmy jsem si pustila proto, abych si osvojila myšlenku a jména. I tak bych řekla, že live action na tom nestojí a troufnu si ho doporučit i lidem, kteří nemají o anime ani ponětí. Japonci točí celkem srozumitelné filmy a tenhle mezi ně rozhodně patří. A je úplně jedno, že se zabývá vědou, o kterou jste se nikdy předtím nezajímali. Člověk si alespoň zábavnou formou rozšíří obzory. Možná se mnou v tomhle bodě někdo nebude souhlasit, ale jak říkám, neviděla jsem ani jednu sérii, jen dva filmy, které ze mě odborníka na FMA udělat nemohly, takže pokud neznalec jako já ještě pořád tápe, nemusí. Tenhle film dokáže být samostatnou jednotkou.

Live Action se z velké části natáčel v Itálii, mimo jiné i ve městě Volterra, které můžete znát z druhého dílu ságy Twilight, New Moon. Pro přiblížení, je to to městečko, kam se Edward rozhodl vyrazit "zazářit". Teď mi došlo, že hlavní hrdina FMA se taky jmenuje Edward. A když už jsme u těch spojitostí, naše hlavní postava je posedlá nalezením Kamene mudrců. To jsme se pro změnu přenesli do Bradavic. Možná je mi ten film sympatický i díky tomu. Co se týče Volterry, je to nádherné město, kam bych se jednou chtěla podívat a jak tady všichni víte, miluju filmy a knížky o Harry Potterovi. Něco mi tedy říká, že i kdyby v něm nehrál důvod mojí neobjektivity, asi bych si ho tak jako tak pustila. Už jen díky nádherným lokacím a spojitostem.

Tím se dostávám k hlavnímu důvodu, proč jsem se na film vůbec těšila. Ano, hádáte správně, hraje v něm Ryosuke. Přijde mi to jako věčnost, co je Ryo můj Ichiban (neboli Nr.1), ale přitom to byl letos v lednu teprve rok, kdy jsem se o něj začala zajímat. Znala jsem ho už předtím, jen… to byl ještě malý kluk a já jsem moc velká holka, abych slintala nad malými kluky. Nejdřív musel prostě dospět, abych si ho všimla :D
Role Edwarda Elrica ve FMA pro něj byla zlomová, přestože už má na svém kontě spoustu jiných zajímavých filmů a seriálů. Do live action se totiž vkládaly velké naděje a také očekávání ze strany fanoušků jak Ryosukeho, tak samotného anime. A co si budeme povídat, navzdory stejnému původu jsou to dost odlišné věci, k čemuž se ještě vrátím později.
Japonci se rozhodli udělat světový film s použitím té nejlepší moderní technologie a jako třešničku na dortu obsadili do hlavní role asi nejpopulárnějšího současného mladého umělce. Stručně řečeno, cílem bylo vytvořit film roku, na který se bude tetelit celý svět. A myslím, že přesně to se jim povedlo. Netvrdím, že by se to dalo srovnat s čekáním na Titanic, pořád se tu bavíme o Japonsku, které je příliš specifické ve své filmové tvorbě, ale pokud byste chtěli o FMA najít nějaké informace, tak rozhodně najdete. A nejen na stránkách s "rozsypaným čajem" :) Mimo jiné je hlavním producentem Warner Bros.
Když se zmíním o distribuci filmu, už to tak slavné není, v našich kinech jsme se bohužel FMA nedočkali, ale i tak je povědomí o tomhle filmu velké. A já doufám, že se to bude jen zlepšovat.

Fullmetal Alchemist je příběh o dvou bratrech, kteří ve snaze oživit svou zesnulou matku, naruší zákony alchymie, kde platí tzv. rovnocenná výměna. Při experimentu přijde Edward o nohu a ruku a Alphonse rovnou o celé tělo… Takhle nějak ve zkratce film začíná. Samozřejmě tu nemám v úmyslu spoilerovat, něco takového byste si přečetli i na oficiálních stránkách. Tvůrci asi neměli potřebu v tomhle bodě mlžit, když to všichni fanoušci FMA vědí. Berte to jako odrazový můstek, protože další děj se od toho samozřejmě odvíjí. Edward prostě chce, aby oba měli to své zpátky. On ruku a nohu a jeho bráška tělo, které má nyní podobu velkého brnění, v němž je akorát Alova duše.
A tím začíná honba za Kamenem mudrců, který prý takovou moc má…

Samotná podstata Kamene mudrců je tu pojata trochu jinak, než jak ji známe z HP. Určitě se nechci pouštět do nějakého rozboru, protože nejsem odborník, ale ta myšlenka se mi líbí, i to, jak byla pro film uchycena. Dále postavy. Pokud jste zvyklí na japonský styl, v ničem vás výrazněji nepřekvapí. Oproti anime, co jsem viděla, určitě nejsou tak afektované a díky tomu příběh působí reálnějším dojmem. Upřímně, nějak si nedokážu představit, že by se skuteční herci chovali přesně jako jejich kreslené předlohy, bylo by to… no fakt divné :D Myslím si, že i tak se tvůrcům i hercům povedlo vystihnout jejich charaktery. Samozřejmě se nejedná o žádný hluboký pohled do duše, ale pro film tohoto typu to dle mého stačí.

Pak tu máme zpracování filmu po technické stránce, za což bych Japoncům, kteří jsou v tomhle směru tak trochu za zenitem, vzdala hold. Nějak si nevybavuju japonský film, který by mi přišel tak dobře zpracovaný, co se týče například efektů. Ano, v poslední době se opravdu snaží, třeba Rurouni Kenshin byl skvěle udělaný, ale tohle live action je spíš dobrodružné, než fantasy. Líbil se mi Yokai Ningen Bem s Kamenashim, ale FMA zatím předčil všechno. Osobně bych akorát vyrazila střihače, který měl v mnoha záběrech asi pocit, že čím víc políček, tím líp. Nenuťte mě to vysvětlovat, natočila jsem čtyři filmy a nespočetně svateb. Myslím, že tohle je noční můra každého filmaře a Japonci na to trpí nejvíc, anebo si s tím prostě nedělají starosti vůbec, protože to mají snad v každém filmu. Jak kdysi řekl jeden můj známý střihač: musíš střihat, střihat a zase střihat. V závěru z mého hodinového filmu dokázal udělat poloviční, se zachováním všeho, co film potřeboval. A ještě to vypadalo stokrát líp. Kdyby se tím řídili střihači FMA, bude mít film tak o dvacet minut míň, čímž bychom se alespoň dostali na snesitelnější délku. V tomhle totiž Japonci též nejsou moc pokrokoví. Pořád točí dlouhatánské filmy, které letěly tak před pěti lety. No, teď jsem vám alespoň objasnila, proč :D

Pokud film vezmu jako celek, je to odpočinková podívaná, která určitě neurazí. Nabízí krásné scenérie, velmi slušné efekty a překvapivě dobré herecké výkony (nejen Ryosukeho :D). Jsem si jistá, že za jedno shlédnutí film rozhodně stojí.

V průběhu psaní tohoto článku jsem si odskočila na čsfd, abych se podívala, jestli už se u filmu neobjevily nějaké komentáře a hle, objevily. No, ale že by byly zrovna přívětivé, to bohužel ne. Nějak jsem to tušila, protože už očekávání českých fanoušků bylo… řekněme poněkud skeptické.
Nechci se filmu zastávat, ale na mě zapůsobil víc, než anime. Asi jsem divná, prostě já to mám tak nějak naopak. Kromě yaoi jsem anime nikdy na chuť moc nepřišla a raději mám tyhle live action. Ale chápu, že fanoušci předlohy čekali asi něco trochu jiného.
Na druhou stranu mě tenhle přístup mrzí. Podpora asijské produkce u nás je téměř nulová a my si to ještě takhle dobrovolně kazíme. Neříkám, aby lidi hodnotili filmy nadprůměrně, jenže tohle je extrém. Film si ani náhodou nezaslouží tak hrozné hodnocení. V podstatě to na mě působí, jako kdyby mi otaku říkal, že být otaku je kravina, že japonská kulturní produkce za nic nestojí. Možná mě někdo pochopí, co se tím snažím říct. Miluju Japonsko a denně teskním po čemkoliv, co by česká distribuce zařadila do našeho oběhu. Japonci natočili super film, možná ne podle představ fanoušků předlohy, ale téměř na světové úrovni, do kterého vložili mnoho nadějí. A co teď? Jejich tým pro průzkum veřejného mínění začne dělat statistiky a při tom narazí na naše čsfd, kde je tohle příšerné hodnocení. Jestli si někdo myslí, že se budou tvůrci snažit to příště natočit líp, protože jim to tentokrát nevyšlo, pak budu skeptická já. Nenatočí. Jednoduše se na nás vykašlou a o příštím, o několik měsíců dřív na Netflixu zveřejněném filmu si můžeme nechat zdát.

Budu upřímná, dala jsem filmu v databázi pět hvězdiček, abych to hodnocení alespoň trochu zvýšila, i když samotné se mi to pochopitelně nepodaří. Kdyby šlo o americký film, asi bych nehnula ani brvou, do naší distribuce se kolikrát dostanou takové sračky, že člověk jenom žasne, do čeho se dokážou nacpat peníze, jenže v tomhle případě snad ani objektivní být nemůžete. Ne, pokud jste otaku a vaším velkým snem je, že se jednou půjdete na japonský film podívat do cinestaru. Ne na specializovaný festival s asijskou tvorbou, ale do cinestaru!

Je mi líto, že to lidé, kteří film hodnotili, nevidí jako já, přestože musí jít výhradně o fanoušky japonského anime. Skoro jako kdybychom házeli klacky pod nohy sami sobě :(

Každopádně film doporučuju. Pokud máte Netflix, který ho zařadil do své nabídky už necelé tři měsíce po premiéře, pak si ho pusťte. Bohužel je u nás zatím jen s anglickými, německými a polskými titulky, ale věřím, že se brzy objeví i ty české. Osobně jsem si je pro sebe udělala, protože jsem nechtěla čekat, ale dávat je nikam nebudu, nehodlám na svou osobu poslouchat kritiku, stačí, že to slízl už film. Ale pro dobré známé bych mohla udělat výjimku. Takže jestli o to někdo fakt stojí, můj mail znáte ;)


pondělí 4. prosince 2017

One Ok Rock v Praze

Ahojky všem, už dlouho jsem tu nic nepřidala, tak to musím zase napravit. Byly jsme s Velvet o víkendu na koncertu One Ok Rock v pražském Lucerna Music baru a chtěla bych se o tenhle skvělý zážitek podělit. Výlet měl pro mě a pro Velvet o něco zvláštnější význam. Poprvé jsme byly na koncertu někoho z Japonska. Upřímně, skupinu One Ok Rock znám jen díky několika písničkám, co jsem slyšela u filmů, nebo fan sestřihů, takže to byl spíš výlet za Japonskem jako takovým, ale rozhodně nelituju, že jsem tuhle cestu podnikla.


One OK Rock je rocková skupina, jak už napovídá název, ale rozhodně nejde o nářez bez hlavy a paty. Před koncertem jsem si naposlouchala některé jejich desky, a pokud se vám nechce hledat na youtube, přirovnala bych je například k Linkin Park. Takový líbivý, melodický rock. Oficiálně alternativní emo rock, jak praví například wiki…
Kluci jsou spolu od roku 2005 a jako jedni z mála Japonců vyráží se svou hudbou i do světa. Tenhle rok už mají za sebou turné po Severní Americe a koncerty v Evropě mají naplánované až do Vánoc. Po novém roce budou pokračovat v Asii a také v Mexiku.

A teď něco ke koncertu samotnému. S Velvet jsme se rozhodly, že se nebudeme nikam tlačit. V klidu jsme si došly na jídlo, pak na kafe a čekaly. Přiznám se, že mě překvapila fronta lidí před Lucernou, když jsme se konečně vykopaly z kavárny. Čekala jsem, že už budou všichni uvnitř, tak jenom projdeme přes vstup a bude to. No, spletla jsem se. Fronta se táhla až k Václaváku a lidi pořád přibývali. Dokonce i za námi, když jsme se s Velvet zařadily.
Vybavuju si, že chlap u vstupu - zrovna, když jsme tam byly, nakoukl za nás a řekl něco ve smyslu: Tak to nevidím dobře. Netuším, jak to měli spočítaný, ale fakt je mi záhadou, jak se tam všichni ty lidi mohli nacpat. Snad prodali určitý počet lístků a hlavně bylo vyprodáno, takže nechápu, čemu se tak divili. Jestli čekali, že některý lidi nakonec nepřijdou? Každopádně Lucerna byla totálně natřískaná.

Kvůli frontě se zpozdil i koncert. Místo v sedm se začínalo v osm, ale tak nějak s tím člověk počítá. A neřeší to, když nikam nechvátá. My měly s Velvet zamluvený hotel, takže nám nějaké zdržení nevadilo.
Koncert jako takový trval něco málo přes hodinu a kluci hráli jednu pecku za druhou. I když jsem jejich songy naposlouchávala před koncertem, všechny jsem hned poznala. Líbilo se mi, při jedné pomalé písničce, jak celá skupina čekala na absolutní ticho v sále. Byl to naprosto magický okamžik. Sice chvíli trvalo, než to lidi pochopili, ale pak se vzájemně snažili utišit. Prostě úžasná atmosféra!

Co mě ale dostalo nejvíc, byl užaslý výraz kluků, když s nimi lidi začali zpívat. Myslím, že takový ohlas opravdu nečekali. Nechci nás Čecháčky podceňovat, ale zažila jsem už pár koncertů, kde by nepomohlo snad ani podplacení, aby se lidi trochu víc rozjeli. Tady to bylo naprosto spontánní a upřímný.
Ani jsem se nenadála a bylo po všem. Kluci přidali ještě jednu písničku a Takahiro - zpěvák přišel dokonce obalený do české vlajky. Někdy před koncem slíbil, že k nám přijedou znovu. I tohle, si myslím, bylo neplánovaný. Určitě nejsem odborník přes lidské myšlenkové pochody, ale snažím se si hodně všímat, jak se kdo tváří a reaguje a jsem si víc než jistá, že před koncertem něco takového v plánu neměli. Aby oznámili, že přijedou zas. Když to shrnu, dostali jsme je! Takový ohlas nemohli čekat. Jsem hrozně ráda, že byli příjemně překvapení, protože tam, kde je rádi uvidí, se zase někdy vrátí, i kdyby to teď v sobotu byl jen v zápalu eufórie vyslovený slib. Prostě přijedou znovu a už teď se na to těším!

Ještě jsem se z celého toho víkendu pořádně nevzpamatovala, ale určitě si nemůžu pro sebe nechat zážitek, který bych s nadsázkou mohla pasovat na mnohem úžasnější, než samotný koncert.
Velvet, nikotinová závislačka, nás zatáhla za Lucernu, že si půjdeme zakouřit. To byly tak tři hodiny. Stály jsme u nějaké výlohy s uschlým vřesem (nebo levandulí, co já vím :D), hned vedle vchodu do pasáže a vesele bafaly, když jsem si všimla zajímavého Asiata se světlými vlasy, přicházejícího od Václaváku. Víte co, přede mě si může stoupnout třeba ruskej model a se mnou to nehne… tedy pokud nemá šikmý oči (což by bylo fakt divný, že? :D)
Tenhle Asiat mě ovšem zaujal (když bydlíte ve městě s rozsáhlou vietnamskou komunitou, po čase si začnete vybírat i ty Asiaty), tak jsem do Velvet žďuchla, aby se nenápadně podívala taky a pak jsme obě zkamaněly, protože tam nebyl jeden, ale rovnou čtyři Japonci. Vykračovali si jako Beatles jeden za druhým kolem nás, Takahiro šel jako poslední. V tu chvíli mi teprve došlo, kdo to je. Kluci se tvářili trochu rozpačitě a hlavně obezřetně, myslím, že to u celebrit není nic nenormálního, prostě si dávají pozor, aby na ně někdo najednou neskočil :D No, my byly s Velvet tak v šoku, že jsme na ně akorát civěly. A pamatuju si, že se na mě Taka podíval - on obzvlášť vypadal vyplašeně :D Přece jen, kluci jsou drobní, malí a my s Velvet typický slovanský holky krev a mlíko :D Počítám, že bych měla Takahirův obličej v úrovni svýho hrudíku, už takhle jsem na něj koukala pěkně z vrchu! :D No a než jsme se nadály, byli kluci v pasáži. Později jsme si všimly, že na Václaváku stojí jejich autobus a vleky na aparaturu.
Takže tohle byl pořádný zápich a ještě při jídle jsme se tomu smály jak praštěný. Jo a ten, co mě zaujal jako první, je kytarista Toru <3

Když jsem se po návratu domů pokoušela najít o skupině něco víc, zjistila jsem, že Takahiro začínal v roce 2003 v Johnny´s, tedy v agentuře, odkud pochází třeba Kamenashi, nebo Yamada! Dokonce existují nějaká videa z té doby, z vystoupení skupiny News, kde Taka jeden rok působil. Johnny´s je jedna velká rodina (sekta), kde kolaboruje každý s každým… a pak odsud taky občas někdo uteče, protože neunese ten tlak a chce si jet sám na sebe. Stejně si myslím, že se Taka do Johnny´s moc nehodil. Není to typický hezounek a jeho hlas je příliš výjimečný, aby ho uplatnil jen coby skupinový zpěvák.

Každopádně je to pořádný šok, když se něco takového dopátráte. Můj a Velvetin největší sen je vidět Hey Say Jump naživo, což se nikdy nestane, protože kluci z Johnny´s za hranice Japonska koncertovat nejezdí a ani nebudou (to by se muselo úplně změnit myšlení Japonců), takže když pak vidíte na vlastní oči někoho, kdo se s vašimi idoly osobně setkal, nebo dokonce pracoval, je to skoro stejně tak vzrušující!

I když mám pocit, že tohle bylo maximum, co jsem z milovaného a uzavřeného Japonska mohla vidět, neztrácím naději. Minimálně uvidím zase One Ok Rock, jestli se k nám vrátí. Koncert byl super a ráda si to zopakuju :)

čtvrtek 19. října 2017

Nový blog


Zdravím po dlouhé době. Opravdu byla dlouhá, koukám, že jsem naposledy přispěla na začátku srpna. Ne že bych se to tu chystala znovu rozproudit, jen jsem si založila ještě jeden blog, kde bych ráda podpořila Ryosukeho, takže bych ho tímto způsobem chtěla představit a upozornit na odkaz v menu. Nebo ZDE.

Naposledy jsem psala v komentářích o rekonstrukci, která sice proběhla úspěšně, ale sebrala mi několik měsíců času na všechno ostatní. Takhle to většinou bývá, když nemáte nikoho, kdo by vám s tím pomohl, nebo lépe řečeno, mužskou sílu. Pracovala jsem na tom pouze já, Velvet a moje máma a v devadesáti procentech jsme se snažily udělat všechno samy. Protože nesnáším, když se musím doprošovat :D Na druhou stranu ten skvělý pocit z toho...

Takže se tak nějak postupně vracím do původních kolejí a hledám inspiraci a chuť. Trochu jsem se věnovala Muži se zlatou maskou, ale na něčem jsem se tam zasekla a teď se nemůžu pohnout kupředu. Pořád na to myslím, že bych to asi ráda dojela, i když už jsem Adama odložila k ledu, ale nejdřív potřebuju překonat ten blok.

Snad se to brzy spraví a zase něco napíšu, samotné už mi to schází :D

Blog o Yamadovi bude ryze informační. Info o jeho filmech, seriálech a hudbě, o skupině, nějaké ty obrázky... chci ho zkrátka podpořit. Třeba někoho z vás zviklám :D

Mějte se a snad zase brzy nashledanou :)

neděle 2. července 2017

Adamův nový singl


Napadlo mě, že bych sem mohla hodit zmínku o novém Adamově singlu - Two Fux. Najít ho můžete na youtube jako lyrics video. Ano, bohužel opět vydal pouze textové video, protože Adam asi nemá točení videoklipů v lásce...

Samozřejmě mi není lhostejné, co se kolem Adama děje, pořád to tak nějak sleduju, na FB se toho objevuje dost, abych měla přehled o tom, co Adam dělá. Bohužel v poslední době mám občas tendence všechny příspěvky o Adamovi ignorovat, nebo mazat, jelikož mě akorát zbytečně rozčilují.

Zrovna včera se objevilo oznámení, že Adam neplánuje nové CD. Že tento singl bude jen jedním z několika dalších, ale na celou desku to nevystačí. A teď se zkuste vžít do fanouška, který Adama od začátku jeho kariéry podporuje a nijak zvlášť nemá v oblibě skupinu Queen.

Jo, byla jsem na dvou koncertech, jo, užila jsem si je, ale čeho je moc, toho je příliš, víc už nezvládnu. Jsem zklamaná a myslím, že nejsem jediná. Kde je ten Adam, který prohlašoval, že nebude zpívat covery? Pokud se nemýlím, nedělá v posledních letech nic jinýho. Glee, Rocky Horror Picture Show, Queen... Navíc jeho současná image mi přijde směšná. S ohrnutým nosem opustil éru Glam Nation, ale to, co ze sebe udělal teď, je otřesný.

Někdo se mnou může souhlasit, nebo nemusí, ale takhle Adama teď vnímám já. Zahrabe se s legendou, místo aby se ji pokusil udělat ze sebe. Protože až jednou Queen nadobro skončí, zapomene se na něj, stejně jako na jeho předchůdce. A pak se bude snažit akorát tak o zoufalý comeback.
Díkybohu mám Japonce, tam je pořád na co se dívat, protože oni si uvědomujou, jak se musí otáčet, aby neskončili jako zapadlé hvězdičky a upřímně je mi líto fanoušků Adama, kteří to cítí stejně jako já. Pořád na něco čekáme, ale ono to něco nepřichází. A ten nový pokus o hit, s Brianovou kytarou v sólu (někdy mám pocit, že se Adam bez Queen už ani neuprdne) mě vážně nemůže uspokojit.

No, jen tak dál, Adame, pokud ti to takhle vyhovuje...

úterý 9. května 2017

Happy Birthday, Yama-chan!


Asi už to tady nestihnu včas, protože v Japonsku je už zítra, ale i tak bych chtěla našemu milému Yamadovi popřát všechno nejlepší k jeho dvacátým čtvrtým narozeninám, které slaví 9.5.
Ryosuke má od léta nějaké zdravotní potíže, takže určitě mu chci popřát i hodně zdraví, aby se brzy dal zase do pořádku a mohl se naplno věnovat své práci, kterou tolik miluje. Není mi zrovna dobře, když někde zahlédnu náznak toho, že se necítí úplně v pohodě, tak ho alespoň sama pro sebe postrkuju k tomu, aby si odpočinul. Ví, že má plnou podporu svých fanoušků, kteří by se určitě nezbláznili, kdyby si dal načas voraz. Jenže Japonci jsou už takoví a tihle kluci z Johnny´s, mám pocit, někdy makají víc, než je zdrávo.

Každopádně doufám, že Ryosuke své narozeniny jaksepatří oslavil :D OTANJOBI OMEDETO!


středa 12. dubna 2017

Grasshopper - Semi´s part


Netuším, proč se mi nechtějí zobrazovat videa, tak pokud nějaké přidám, přihodím i přímý odkaz.

Seznamování s mým současným miláčkem pokračuje. Před dvěma lety si Yamada zahrál ve filmu Grasshopper (kobylka) nájemného vraha Semiho, který miluje, když škeble vypouští ve vodě bublinky a nesnáší, když mu během vraždění zvoní v uších...

Tenhle film je trochu zvláštní, ostatně tak tomu je u 90% japonských filmů, ale osobně s tím problém nemám, viděla jsem už větší japonské podivnosti :D Hlavní roli si zahrál Toma Ikuta (moc dobrý herec!), který se zde potýká s traumatem z minulosti.

Hledala jsem souvislost s názvem, ale zatím jsem na to nepřišla, no snad časem. Slíbila jsem Nade ukázku zlobivého Yamady, protože tahle linie mu neskutečně sedne a hlavně díky ní vyvrací pocit, že se jedná o dalšího sladkého Japonce :D Jo, je sladkej, to uznávám, ale my holky přece jen trochu toho chlapského zlobení sneseme a on to umí znamenitě ;)

Video je též ZDE

sobota 8. dubna 2017

My loves...


Tento článek bude asi určený nejvíc pro Nade, která projevila zájem o mé současné radosti. Nechci, aby to tu úplně usnulo, navíc jak jsem přestala psát, přibývají v komentářích spamy s reklamami na potenční přípravky :D, takže to musím trochu hlídat!

Jednou z mých radostí v současné době je opět Japonsko. Napadlo mě, že asi bude mým údělem po celý život. V podstatě se k němu neustále vracím už hezkou řádku let, ať už jde o hudbu, filmy, yaoi nebo architekturu. Ale tím posledním vás zatěžovat nebudu, na to jsou odborníci.


Možná se mi za ty roky podařilo někoho naočkovat tímto směrem, nebo už naočkovaný byl a pro změnu přešel na západní stranu, kterou jsem zde zprostředkovala s pomocí Adama, každopádně pokud tohle někoho zajímá a třeba ho zaujmu budoucími příspěvky, určitě mě to potěší, ráda poskytnu další informace a samozřejmě se nebráním ani diskuzi.

Oficiálně neoficiálně tedy převádím na dobu neurčitou tento blog do Asie a začnu někým, kdo mi v poslední době vždy vytvoří úsměv na tváři a zvedne náladu.

Tohohle kluka už jsem zaregistrovala poprvé v doramě One Pound Gospel s Kamenashi Kazuyou. V seriálu mu bylo 14 let, tedy nic pro mě :D, ale od té doby uteklo spoustu vody a dnes mu táhne na 24! Minulý rok natočil seriál Cain and Abel, kde jsem si ho všimla znovu a nová posedlost byla na světě :D
Patří do agentury Johnny´s, což je největší talentová agentura v Japonsku, produkující výhradně chlapecké j-pop skupiny. Kamenashi odsud pochází též, takže si asi dokážete představit, jakou z toho mám radost. Kdyby došlo na psaní povídek, nebo dělání fanartů - montáží, nemusela bych mít ani moc velkou představivost. Z hlediska zaměření tohoto blogu... je zcela běžné, že fanoušci kluky z této agentury mezi sebou hojně párují a kluci to k radosti fanoušků hojně přiživují! Rozhodně to nechci srovnávat s Adamem, ale připadám si, jako kdybych se zase vrátila do dob Glam Nation, kdy díky turné a osudným Fever polibkům vzniklo Adommy. Sice se od japonských kluků takových polibků nedočkáte, ale náznaků je tam víc než dost a co víc, můžete si být jistí, že budou přicházet další. Opravdové šoumenství, které se v sobě Adam snaží mermomocí už pár let potlačit, oni nabízejí při každé příležitosti, takže nehrozí, že bych se někdy u nějakého pořadu, filmu, seriálu, nebo koncertu nudila.

Tenhle střízlík (měří pouhých 165 cm) už má za sebou docela slušnou řádku úspěchů a ve skupině Hey Say Jump, která nedávno oslavila 10. výročí figuruje na prvním místě popularity. Ať už jde o sex-appeal, vrozené komediantství, nebo vůdcovství. Jistě, každému se líbí něco jiného, ale v mém případě platí, že čím víc talentu, tím je větší šance, že se do takového idola zblázním. A zrovna u japonských hvězd to platí dvojnásob. Když si vezmu např. Kamenashiho, myslím, že krom vzhledu mě zaujal právě svou všestranností a pracovitostí. No, oni jsou Japonci takoví už od narození. Pořád se za něčím honit, neustále se snažit překonat sami sebe... Vážně je hrozně zajímavé to sledovat, občas to i člověka donutí k zamyšlení... ne, že bych se tím překonáváním v poslední době striktně řídila, že?! :D

Mohla bych o něm psát klidně hodiny, ale myslím si, že video bude pro začátek nejlepší.

Tímto vám představuji svou první současnou lásku (na další se dostaneme někdy příště), pan Yamada Ryosuke :)
Odkaz na video je i ZDE



čtvrtek 6. dubna 2017

Oznámení


Zdravím moji milí čtenáři. Určitě se divíte, co se stalo, že se Extasy po takové době ozvala. Dlužím vám vysvětlení, proč se tu nic neděje. Není fér, abyste sem nakukovali ve víře, že náhodou narazíte na další díl nějaké povídky, když se v podstatě nic nového nechystá.
Začnu tím, že se přiznám k jedné věci. A myslím, že tohle přiznání hodně vysvětlí, hlavně to, proč už nepíšu povídky s Adamem.

Hrozně jsem se bála dne, kdy mě Adam přestane bavit. Namlouvala jsem si, že se to nestane, on byl jediný, u koho jsem vydržela tak dlouho a naivně jsem si myslela, že to tak bude už napořád. Nemůžu tvrdit, že jsme ho úplně zazdila, ale kdybyste se mě zeptali, co je u něj nového, tak vám asi nebudu schopná odpovědět. Vím, že si pořídil psa, to je asi tak všechno. Kdysi jsem moc chtěla, aby měl nějaké domácí zvířátko, ale teď, když už ho má, je mi to poněkud jedno.
Jestli má nějakou novou hudbu, to taky nevím, ale tipuju, že to by mě zajímalo, protože jeden z důvodů, proč jsem ho lidově řečeno pustila k vodě, bylo to jeho nekončící queenovské období. Nic proti Pánům muzikantům, ale čeho je moc, toho je příliš.

Poslední Adamova deska - samozřejmě takovou věc člověk dokáže posoudit až s odstupem času - nestála za moc a cokoliv nového pak udělal, mě prostě nenadchlo. Snad kromě té věci s Laleh, která se mi začala líbit až díky videoklipu. A jinak jsou to samí Queen, při živácích jejich písničky… jako kdyby svých neměl dost. A nové věci v nedohlednu. Navíc, pokud by měla být další deska jako ta poslední, tak… no nevím…
Když se na to podívám zpětně, pár takových výsadků jsem během jeho zbožňování měla, ale vždycky dokázal udělat něco, co mě vrátilo zpátky. Obávám se, že tentokrát už by to nezachránil ani v případě, že by natočil porno, nebo jen blbý videoklip, který se bude víc podobat těm, co se dnes točí a na nějž jsem v jeho případě čekala celých šest let, co ho poslouchám. Jsem si tím jistá i díky tomu, že mě nijak moc netankovalo, když se na jeho oslavě narozenin objevil Tommy.

Vím, je to smutný, ale život jde dál a nemá smysl násilím setrvávat v něčem, co člověka neuspokojuje. Tenhle blog se bude navždy vázat k Adamovi, znamená jednu etapu mého života, kterou jsou s ním i s vámi prožila a nikdy toho nebudu litovat, to mi věřte.
Určitě sem občas něco hodím, aby mi blog nesmazali, ale jak jsem napsala výše, povídky s Adamem už to nejspíš nebudou. Moc se omlouvám.

Napsala jsem, že tohle vysvětlení bude jedním z hlavních důvodů, proč nepíšu, ale samozřejmě je toho víc. Jednoduše mě to přestalo bavit. Nedávno jsem někomu do komentářů odpovídala, že mám náročnou práci na přemýšlení. Na tom se bohužel (bohudík) nic nezměnilo a to poslední, co po příchodu z práce chci, je přemýšlet znovu. Navíc mě šíleně stresuje čas, který nemám a tak se snažím hledat koníčky, jež nejsou časově a taky duševně náročné. Před nějakými dvěma měsíci jsem se zbláznila do japonského zpěváka a musím přiznat, že to byla příjemná změna, asi jsem to fakt potřebovala. A říkala jsem si - tak teď s ním něco napíšu, protože tak to vždycky dělám už od svých patnácti let - někdo se mi líbí, tak s ním vytvořím povídku. No, co myslíte? Jestli mám dvě řádky, tak je to moc. Prostě se k tomu nedokážu dokopat. Na druhou stranu i v psaní jsem si dělala přestávky, jedna trvala taky asi čtyři nebo pět let, takže… :D A abych byla upřímná, jako čtenář jsem taky hrozná ostuda, nepřečetla jsem ani písmenko už dobré dva měsíce!

Nechci přímo tvrdit, že jsem si připadala svázaná, ale když jsem se tak nějak oprostila od psaní, mám pocit, že jsem volnější. Bohužel jsem se dostala do stadia, kdy pro mě zpětná vazba byla jediný důvod, proč píšu a z takového začarovaného kruhu je nejlepší úplně vystoupit, než to co máte ještě alespoň trochu rádi, začnete úplně nenávidět.
Tímto se ještě jednou omlouvám. Vždycky jsem se vás snažila uklidnit, že je to přechodné období a brzy se zase pokusím něco přihodit, ale tentokrát vám nic takového tvrdit nebudu. Nepíšu a v nejbližší době ani psát nehodlám. Kdyby se snad něco změnilo, chci, aby to bylo jako dřív. Psát pro sebe a možná až potom to zveřejnit.
Už nějakou dobu kreslím mandaly, takže se chci teď věnovat tomu, svým japonským láskám a odpočinku.


Mějte se krásně, dělejte, co vás baví, pokud to jde a vzpomínejte na mě v dobrém. Děkuju J

sobota 10. prosince 2016

Další krok...


Zdravím moji milí. Nebudu chodit kolem horké kaše, mám tu jen jedno vysvětlení. Pokud jste v poslední době u mě na blogu a také na wattpadu hledali jistou povídku a také její pokračování, zřejmě jste ho nenašli. Důvod je ten, že jsem onu povídku stáhla z oběhu. Jako moji čtenáři si zasloužíte vědět, co se děje, akorát jsem chvilku otálela, než jsem si svými kroky byla opravdu jistá.

Opouštějí mě síly, nestíhám to, co dřív, mám náročnou práci a často musím krutě vybírat mezi svými koníčky, čemu dát přednost, protože všechno už dělat nelze. Během poslední doby jsem hodně uvažovala nad tím, jak posunout své psaní o kousek dál, dalo by se říct do poslední fáze. Přesněji zkusit štěstí a konečně zjistit, jestli mé příběhy za něco stojí. Vy mi budete samozřejmě psát, že jo, ale každý autor, který píše tak dlouho jako já, jednou musí dojít do stádia, kdy mu "pouhé" psaní na blog stačit nebude. Nemyslím si, že by šlo o ješitnost - díky vám jsem si vždycky připadala jako autorka bestsellerů - prostě bych chtěla ten můj koníček něčím završit a tak jsem po pečlivém zvážení všech pro a proti došla k rozhodnutí, pokusit se onu povídku zvěřejnit.

Vybírala jsem tu nejlepší a jednoznačná volba padla na již zmíněnou, kterou už na mém blogu nenajdete. Nějaký čas potrvá, než ji přepracuji k obrazu vhodnému pro publikování a pak se ji pokusím někam poslat, popřípadě ji vydat alespoň elektronicky na vlastní náklady. Bohužel v takovém případě nesmí povídka být zveřejněna nikde jinde, proto všechna ta opatření a mazání. Toto oznámení je vlastně i prosbou, aby jste vy, co máte povídku staženou, ji nikde nešířili, nezveřeňovali, nepůjčovali atd.
Není nikde psáno, že budu úspěšná, takže se může stát, že se sem povídka zase vrátí, včetně pokračování, prozatím to ale bude takhle a já věřím, že to pochopíte.
Ráda budu informovat o průběhu mého snažení, pokud budete mít zájem.
Moc díky za vaši dosavadní podporu.

neděle 27. listopadu 2016

Billyho novinka a Adamův další úspěch


Ne, nečekejte povídku s párem Bill a Adam, i když... časem by na ni taky dojít mohlo.

Netrpělivě jsem očekávala nový Billyho klip, jakmile na svém IG začal nenápadně zveřejňovat tajemné fotky ze studia. A že mu to tedy trvalo. Ovšem... nevím, jaký na to budete mít názor vy, ale tohle čekání za to fakt stálo. Můžete to zhodnotit sami a jistě se shodneme, už po několikáté, že ač se o něm moc nemluví, klipy má zatraceně sexy a např. Adamovi by vůbec neškodilo si podobný natočit. Welcome to the Show je dobrý, to nepopírám, ale tahle Billyho pecka ho v mých očích nekompromisně zadupala do země. Asi podobné pocity jsem měla i u Strifyho Halo. Proč nám prostě sám sebe alespoň v jednom videu takhle nenaservíruje, abychom se jím mohli kochat po celou dobu písničky? Včetně sexy pohledů, pohybů, kostýmů atd. Doufám, že to jednou nedopadne jako u Justina Biebera, který už ve svých klipech ani není - chudáci jeho fanoušci.

Pak tu mám jednu zajímavost, na kterou jsem dnes narazila úplnou náhodou. Prostě teď nemám čas všechno sledovat, tak mi uniklo, že australský X Faktor, kde byl Adam jako porotce, už jaksi skončil. A navíc víc než skvěle. Vyhrál Adamův svěřenec Isaiah a myslím si, že je to opravdu zasloužené. Ten kluk má nádherný hlas.
A hádejte, co mě během jeho soutěžení pod Adamovou ochranou napadlo... Isaidam, nebo Adaiah? To bych fakt nebyla já, to snad chápete, abych tenhle krásný pár (bohužel jen v mých představách) přešla jen tak :D
No, nebyli by spolu úžasní?