One Ok Rock v Praze

Ahojky všem, už dlouho jsem tu nic nepřidala, tak to musím zase napravit. Byly jsme s Velvet o víkendu na koncertu One Ok Rock v pražském Lucerna Music baru a chtěla bych se o tenhle skvělý zážitek podělit. Výlet měl pro mě a pro Velvet o něco zvláštnější význam. Poprvé jsme byly na koncertu někoho z Japonska. Upřímně, skupinu One Ok Rock znám jen díky několika písničkám, co jsem slyšela u filmů, nebo fan sestřihů, takže to byl spíš výlet za Japonskem jako takovým, ale rozhodně nelituju, že jsem tuhle cestu podnikla.

---

One OK Rock je rocková skupina, jak už napovídá název, ale rozhodně nejde o nářez bez hlavy a paty. Před koncertem jsem si naposlouchala některé jejich desky, a pokud se vám nechce hledat na youtube, přirovnala bych je například k Linkin Park. Takový líbivý, melodický rock. Oficiálně alternativní emo rock, jak praví například wiki…

Kluci jsou spolu od roku 2005 a jako jedni z mála Japonců vyráží se svou hudbou i do světa. Tenhle rok už mají za sebou turné po Severní Americe a koncerty v Evropě mají naplánované až do Vánoc. Po novém roce budou pokračovat v Asii a také v Mexiku.

A teď něco ke koncertu samotnému. S Velvet jsme se rozhodly, že se nebudeme nikam tlačit. V klidu jsme si došly na jídlo, pak na kafe a čekaly. Přiznám se, že mě překvapila fronta lidí před Lucernou, když jsme se konečně vykopaly z kavárny. Čekala jsem, že už budou všichni uvnitř, tak jenom projdeme přes vstup a bude to. No, spletla jsem se. Fronta se táhla až k Václaváku a lidi pořád přibývali. Dokonce i za námi, když jsme se s Velvet zařadily.

Vybavuju si, že chlap u vstupu - zrovna, když jsme tam byly, nakoukl za nás a řekl něco ve smyslu: Tak to nevidím dobře. Netuším, jak to měli spočítaný, ale fakt je mi záhadou, jak se tam všichni ty lidi mohli nacpat. Snad prodali určitý počet lístků a hlavně bylo vyprodáno, takže nechápu, čemu se tak divili. Jestli čekali, že některý lidi nakonec nepřijdou? Každopádně Lucerna byla totálně natřískaná.

Kvůli frontě se zpozdil i koncert. Místo v sedm se začínalo v osm, ale tak nějak s tím člověk počítá. A neřeší to, když nikam nechvátá. My měly s Velvet zamluvený hotel, takže nám nějaké zdržení nevadilo.

Koncert jako takový trval něco málo přes hodinu a kluci hráli jednu pecku za druhou. I když jsem jejich songy naposlouchávala před koncertem, všechny jsem hned poznala. Líbilo se mi, při jedné pomalé písničce, jak celá skupina čekala na absolutní ticho v sále. Byl to naprosto magický okamžik. Sice chvíli trvalo, než to lidi pochopili, ale pak se vzájemně snažili utišit. Prostě úžasná atmosféra!

Co mě ale dostalo nejvíc, byl užaslý výraz kluků, když s nimi lidi začali zpívat. Myslím, že takový ohlas opravdu nečekali. Nechci nás Čecháčky podceňovat, ale zažila jsem už pár koncertů, kde by nepomohlo snad ani podplacení, aby se lidi trochu víc rozjeli. Tady to bylo naprosto spontánní a upřímný.

Ani jsem se nenadála a bylo po všem. Kluci přidali ještě jednu písničku a Takahiro - zpěvák přišel dokonce obalený do české vlajky. Někdy před koncem slíbil, že k nám přijedou znovu. I tohle, si myslím, bylo neplánovaný. Určitě nejsem odborník přes lidské myšlenkové pochody, ale snažím se si hodně všímat, jak se kdo tváří a reaguje a jsem si víc než jistá, že před koncertem něco takového v plánu neměli. Aby oznámili, že přijedou zas. Když to shrnu, dostali jsme je! Takový ohlas nemohli čekat. Jsem hrozně ráda, že byli příjemně překvapení, protože tam, kde je rádi uvidí, se zase někdy vrátí, i kdyby to teď v sobotu byl jen v zápalu eufórie vyslovený slib. Prostě přijedou znovu a už teď se na to těším!

Ještě jsem se z celého toho víkendu pořádně nevzpamatovala, ale určitě si nemůžu pro sebe nechat zážitek, který bych s nadsázkou mohla pasovat na mnohem úžasnější, než samotný koncert.

Velvet, nikotinová závislačka, nás zatáhla za Lucernu, že si půjdeme zakouřit. To byly tak tři hodiny. Stály jsme u nějaké výlohy s uschlým vřesem (nebo levandulí, co já vím :D), hned vedle vchodu do pasáže a vesele bafaly, když jsem si všimla zajímavého Asiata se světlými vlasy, přicházejícího od Václaváku. Víte co, přede mě si může stoupnout třeba ruskej model a se mnou to nehne… tedy pokud nemá šikmý oči (což by bylo fakt divný, že? :D)

Tenhle Asiat mě ovšem zaujal (když bydlíte ve městě s rozsáhlou vietnamskou komunitou, po čase si začnete vybírat i ty Asiaty), tak jsem do Velvet žďuchla, aby se nenápadně podívala taky a pak jsme obě zkamaněly, protože tam nebyl jeden, ale rovnou čtyři Japonci. Vykračovali si jako Beatles jeden za druhým kolem nás, Takahiro šel jako poslední. V tu chvíli mi teprve došlo, kdo to je. Kluci se tvářili trochu rozpačitě a hlavně obezřetně, myslím, že to u celebrit není nic nenormálního, prostě si dávají pozor, aby na ně někdo najednou neskočil :D No, my byly s Velvet tak v šoku, že jsme na ně akorát civěly. A pamatuju si, že se na mě Taka podíval - on obzvlášť vypadal vyplašeně :D Přece jen, kluci jsou drobní, malí a my s Velvet typický slovanský holky krev a mlíko :D Počítám, že bych měla Takahirův obličej v úrovni svýho hrudíku, už takhle jsem na něj koukala pěkně z vrchu! :D No a než jsme se nadály, byli kluci v pasáži. Později jsme si všimly, že na Václaváku stojí jejich autobus a vleky na aparaturu.

Takže tohle byl pořádný zápich a ještě při jídle jsme se tomu smály jak praštěný. Jo a ten, co mě zaujal jako první, je kytarista Toru <3

Když jsem se po návratu domů pokoušela najít o skupině něco víc, zjistila jsem, že Takahiro začínal v roce 2003 v Johnny´s, tedy v agentuře, odkud pochází třeba Kamenashi, nebo Yamada! Dokonce existují nějaká videa z té doby, z vystoupení skupiny News, kde Taka jeden rok působil. Johnny´s je jedna velká rodina (sekta), kde kolaboruje každý s každým… a pak odsud taky občas někdo uteče, protože neunese ten tlak a chce si jet sám na sebe. Stejně si myslím, že se Taka do Johnny´s moc nehodil. Není to typický hezounek a jeho hlas je příliš výjimečný, aby ho uplatnil jen coby skupinový zpěvák.

Každopádně je to pořádný šok, když se něco takového dopátráte. Můj a Velvetin největší sen je vidět Hey Say Jump naživo, což se nikdy nestane, protože kluci z Johnny´s za hranice Japonska koncertovat nejezdí a ani nebudou (to by se muselo úplně změnit myšlení Japonců), takže když pak vidíte na vlastní oči někoho, kdo se s vašimi idoly osobně setkal, nebo dokonce pracoval, je to skoro stejně tak vzrušující!

I když mám pocit, že tohle bylo maximum, co jsem z milovaného a uzavřeného Japonska mohla vidět, neztrácím naději. Minimálně uvidím zase One Ok Rock, jestli se k nám vrátí. Koncert byl super a ráda si to zopakuju :)

Nový blog

Zdravím po dlouhé době. Opravdu byla dlouhá, koukám, že jsem naposledy přispěla na začátku srpna. Ne že bych se to tu chystala znovu rozproudit, jen jsem si založila ještě jeden blog, kde bych ráda podpořila Ryosukeho, takže bych ho tímto způsobem chtěla představit a upozornit na odkaz v menu. Nebo ZDE.

Naposledy jsem psala v komentářích o rekonstrukci, která sice proběhla úspěšně, ale sebrala mi několik měsíců času na všechno ostatní. Takhle to většinou bývá, když nemáte nikoho, kdo by vám s tím pomohl, nebo lépe řečeno, mužskou sílu. Pracovala jsem na tom pouze já, Velvet a moje máma a v devadesáti procentech jsme se snažily udělat všechno samy. Protože nesnáším, když se musím doprošovat :D Na druhou stranu ten skvělý pocit z toho...

Takže se tak nějak postupně vracím do původních kolejí a hledám inspiraci a chuť. Trochu jsem se věnovala Muži se zlatou maskou, ale na něčem jsem se tam zasekla a teď se nemůžu pohnout kupředu. Pořád na to myslím, že bych to asi ráda dojela, i když už jsem Adama odložila k ledu, ale nejdřív potřebuju překonat ten blok.

Snad se to brzy spraví a zase něco napíšu, samotné už mi to schází :D

Blog o Yamadovi bude ryze informační. Info o jeho filmech, seriálech a hudbě, o skupině, nějaké ty obrázky... chci ho zkrátka podpořit. Třeba někoho z vás zviklám :D

Mějte se a snad zase brzy nashledanou :)

Adamův nový singl

Napadlo mě, že bych sem mohla hodit zmínku o novém Adamově singlu - Two Fux. Najít ho můžete na youtube jako lyrics video. Ano, bohužel opět vydal pouze textové video, protože Adam asi nemá točení videoklipů v lásce...

Samozřejmě mi není lhostejné, co se kolem Adama děje, pořád to tak nějak sleduju, na FB se toho objevuje dost, abych měla přehled o tom, co Adam dělá. Bohužel v poslední době mám občas tendence všechny příspěvky o Adamovi ignorovat, nebo mazat, jelikož mě akorát zbytečně rozčilují.

Zrovna včera se objevilo oznámení, že Adam neplánuje nové CD. Že tento singl bude jen jedním z několika dalších, ale na celou desku to nevystačí. A teď se zkuste vžít do fanouška, který Adama od začátku jeho kariéry podporuje a nijak zvlášť nemá v oblibě skupinu Queen.

Jo, byla jsem na dvou koncertech, jo, užila jsem si je, ale čeho je moc, toho je příliš, víc už nezvládnu. Jsem zklamaná a myslím, že nejsem jediná. Kde je ten Adam, který prohlašoval, že nebude zpívat covery? Pokud se nemýlím, nedělá v posledních letech nic jinýho. Glee, Rocky Horror Picture Show, Queen... Navíc jeho současná image mi přijde směšná. S ohrnutým nosem opustil éru Glam Nation, ale to, co ze sebe udělal teď, je otřesný.

Někdo se mnou může souhlasit, nebo nemusí, ale takhle Adama teď vnímám já. Zahrabe se s legendou, místo aby se ji pokusil udělat ze sebe. Protože až jednou Queen nadobro skončí, zapomene se na něj, stejně jako na jeho předchůdce. A pak se bude snažit akorát tak o zoufalý comeback.

Díkybohu mám Japonce, tam je pořád na co se dívat, protože oni si uvědomujou, jak se musí otáčet, aby neskončili jako zapadlé hvězdičky a upřímně je mi líto fanoušků Adama, kteří to cítí stejně jako já. Pořád na něco čekáme, ale ono to něco nepřichází. A ten nový pokus o hit, s Brianovou kytarou v sólu (někdy mám pocit, že se Adam bez Queen už ani neuprdne) mě vážně nemůže uspokojit.

No, jen tak dál, Adame, pokud ti to takhle vyhovuje...

Happy Birthday, Yama-chan!

Asi už to tady nestihnu včas, protože v Japonsku je už zítra, ale i tak bych chtěla našemu milému Yamadovi popřát všechno nejlepší k jeho dvacátým čtvrtým narozeninám, které slaví 9.5.

Ryosuke má od léta nějaké zdravotní potíže, takže určitě mu chci popřát i hodně zdraví, aby se brzy dal zase do pořádku a mohl se naplno věnovat své práci, kterou tolik miluje. Není mi zrovna dobře, když někde zahlédnu náznak toho, že se necítí úplně v pohodě, tak ho alespoň sama pro sebe postrkuju k tomu, aby si odpočinul. Ví, že má plnou podporu svých fanoušků, kteří by se určitě nezbláznili, kdyby si dal načas voraz. Jenže Japonci jsou už takoví a tihle kluci z Johnny´s, mám pocit, někdy makají víc, než je zdrávo.

Každopádně doufám, že Ryosuke své narozeniny jaksepatří oslavil :D OTANJOBI OMEDETO!

Grasshopper - Semi´s part

Netuším, proč se mi nechtějí zobrazovat videa, tak pokud nějaké přidám, přihodím i přímý odkaz.

Seznamování s mým současným miláčkem pokračuje. Před dvěma lety si Yamada zahrál ve filmu Grasshopper (kobylka) nájemného vraha Semiho, který miluje, když škeble vypouští ve vodě bublinky a nesnáší, když mu během vraždění zvoní v uších...

Tenhle film je trochu zvláštní, ostatně tak tomu je u 90% japonských filmů, ale osobně s tím problém nemám, viděla jsem už větší japonské podivnosti :D Hlavní roli si zahrál Toma Ikuta (moc dobrý herec!), který se zde potýká s traumatem z minulosti.

Hledala jsem souvislost s názvem, ale zatím jsem na to nepřišla, no snad časem. Slíbila jsem Nade ukázku zlobivého Yamady, protože tahle linie mu neskutečně sedne a hlavně díky ní vyvrací pocit, že se jedná o dalšího sladkého Japonce :D Jo, je sladkej, to uznávám, ale my holky přece jen trochu toho chlapského zlobení sneseme a on to umí znamenitě ;)

Video je též ZDE

My loves...

Tento článek bude asi určený nejvíc pro Nade, která projevila zájem o mé současné radosti. Nechci, aby to tu úplně usnulo, navíc jak jsem přestala psát, přibývají v komentářích spamy s reklamami na potenční přípravky :D, takže to musím trochu hlídat!

Jednou z mých radostí v současné době je opět Japonsko. Napadlo mě, že asi bude mým údělem po celý život. V podstatě se k němu neustále vracím už hezkou řádku let, ať už jde o hudbu, filmy, yaoi nebo architekturu. Ale tím posledním vás zatěžovat nebudu, na to jsou odborníci.

---

Možná se mi za ty roky podařilo někoho naočkovat tímto směrem, nebo už naočkovaný byl a pro změnu přešel na západní stranu, kterou jsem zde zprostředkovala s pomocí Adama, každopádně pokud tohle někoho zajímá a třeba ho zaujmu budoucími příspěvky, určitě mě to potěší, ráda poskytnu další informace a samozřejmě se nebráním ani diskuzi.

Oficiálně neoficiálně tedy převádím na dobu neurčitou tento blog do Asie a začnu někým, kdo mi v poslední době vždy vytvoří úsměv na tváři a zvedne náladu.

Tohohle kluka už jsem zaregistrovala poprvé v doramě One Pound Gospel s Kamenashi Kazuyou. V seriálu mu bylo 14 let, tedy nic pro mě :D, ale od té doby uteklo spoustu vody a dnes mu táhne na 24! Minulý rok natočil seriál Cain and Abel, kde jsem si ho všimla znovu a nová posedlost byla na světě :D

Patří do agentury Johnny´s, což je největší talentová agentura v Japonsku, produkující výhradně chlapecké j-pop skupiny. Kamenashi odsud pochází též, takže si asi dokážete představit, jakou z toho mám radost. Kdyby došlo na psaní povídek, nebo dělání fanartů - montáží, nemusela bych mít ani moc velkou představivost. Z hlediska zaměření tohoto blogu... je zcela běžné, že fanoušci kluky z této agentury mezi sebou hojně párují a kluci to k radosti fanoušků hojně přiživují! Rozhodně to nechci srovnávat s Adamem, ale připadám si, jako kdybych se zase vrátila do dob Glam Nation, kdy díky turné a osudným Fever polibkům vzniklo Adommy. Sice se od japonských kluků takových polibků nedočkáte, ale náznaků je tam víc než dost a co víc, můžete si být jistí, že budou přicházet další. Opravdové šoumenství, které se v sobě Adam snaží mermomocí už pár let potlačit, oni nabízejí při každé příležitosti, takže nehrozí, že bych se někdy u nějakého pořadu, filmu, seriálu, nebo koncertu nudila.

Tenhle střízlík (měří pouhých 165 cm) už má za sebou docela slušnou řádku úspěchů a ve skupině Hey Say Jump, která nedávno oslavila 10. výročí figuruje na prvním místě popularity. Ať už jde o sex-appeal, vrozené komediantství, nebo vůdcovství. Jistě, každému se líbí něco jiného, ale v mém případě platí, že čím víc talentu, tím je větší šance, že se do takového idola zblázním. A zrovna u japonských hvězd to platí dvojnásob. Když si vezmu např. Kamenashiho, myslím, že krom vzhledu mě zaujal právě svou všestranností a pracovitostí. No, oni jsou Japonci takoví už od narození. Pořád se za něčím honit, neustále se snažit překonat sami sebe... Vážně je hrozně zajímavé to sledovat, občas to i člověka donutí k zamyšlení... ne, že bych se tím překonáváním v poslední době striktně řídila, že?! :D

Mohla bych o něm psát klidně hodiny, ale myslím si, že video bude pro začátek nejlepší.

Tímto vám představuji svou první současnou lásku (na další se dostaneme někdy příště), pan Yamada Ryosuke :)

Odkaz na video je i ZDE

Oznámení

Zdravím moji milí čtenáři. Určitě se divíte, co se stalo, že se Extasy po takové době ozvala. Dlužím vám vysvětlení, proč se tu nic neděje. Není fér, abyste sem nakukovali ve víře, že náhodou narazíte na další díl nějaké povídky, když se v podstatě nic nového nechystá.

Začnu tím, že se přiznám k jedné věci. A myslím, že tohle přiznání hodně vysvětlí, hlavně to, proč už nepíšu povídky s Adamem.

Hrozně jsem se bála dne, kdy mě Adam přestane bavit. Namlouvala jsem si, že se to nestane, on byl jediný, u koho jsem vydržela tak dlouho a naivně jsem si myslela, že to tak bude už napořád. Nemůžu tvrdit, že jsme ho úplně zazdila, ale kdybyste se mě zeptali, co je u něj nového, tak vám asi nebudu schopná odpovědět. Vím, že si pořídil psa, to je asi tak všechno. Kdysi jsem moc chtěla, aby měl nějaké domácí zvířátko, ale teď, když už ho má, je mi to poněkud jedno.

Jestli má nějakou novou hudbu, to taky nevím, ale tipuju, že to by mě zajímalo, protože jeden z důvodů, proč jsem ho lidově řečeno pustila k vodě, bylo to jeho nekončící queenovské období. Nic proti Pánům muzikantům, ale čeho je moc, toho je příliš.

Poslední Adamova deska - samozřejmě takovou věc člověk dokáže posoudit až s odstupem času - nestála za moc a cokoliv nového pak udělal, mě prostě nenadchlo. Snad kromě té věci s Laleh, která se mi začala líbit až díky videoklipu. A jinak jsou to samí Queen, při živácích jejich písničky… jako kdyby svých neměl dost. A nové věci v nedohlednu. Navíc, pokud by měla být další deska jako ta poslední, tak… no nevím…

Když se na to podívám zpětně, pár takových výsadků jsem během jeho zbožňování měla, ale vždycky dokázal udělat něco, co mě vrátilo zpátky. Obávám se, že tentokrát už by to nezachránil ani v případě, že by natočil porno, nebo jen blbý videoklip, který se bude víc podobat těm, co se dnes točí a na nějž jsem v jeho případě čekala celých šest let, co ho poslouchám. Jsem si tím jistá i díky tomu, že mě nijak moc netankovalo, když se na jeho oslavě narozenin objevil Tommy.

Vím, je to smutný, ale život jde dál a nemá smysl násilím setrvávat v něčem, co člověka neuspokojuje. Tenhle blog se bude navždy vázat k Adamovi, znamená jednu etapu mého života, kterou jsou s ním i s vámi prožila a nikdy toho nebudu litovat, to mi věřte.

Určitě sem občas něco hodím, aby mi blog nesmazali, ale jak jsem napsala výše, povídky s Adamem už to nejspíš nebudou. Moc se omlouvám.

Napsala jsem, že tohle vysvětlení bude jedním z hlavních důvodů, proč nepíšu, ale samozřejmě je toho víc. Jednoduše mě to přestalo bavit. Nedávno jsem někomu do komentářů odpovídala, že mám náročnou práci na přemýšlení. Na tom se bohužel (bohudík) nic nezměnilo a to poslední, co po příchodu z práce chci, je přemýšlet znovu. Navíc mě šíleně stresuje čas, který nemám a tak se snažím hledat koníčky, jež nejsou časově a taky duševně náročné. Před nějakými dvěma měsíci jsem se zbláznila do japonského zpěváka a musím přiznat, že to byla příjemná změna, asi jsem to fakt potřebovala. A říkala jsem si - tak teď s ním něco napíšu, protože tak to vždycky dělám už od svých patnácti let - někdo se mi líbí, tak s ním vytvořím povídku. No, co myslíte? Jestli mám dvě řádky, tak je to moc. Prostě se k tomu nedokážu dokopat. Na druhou stranu i v psaní jsem si dělala přestávky, jedna trvala taky asi čtyři nebo pět let, takže… :D A abych byla upřímná, jako čtenář jsem taky hrozná ostuda, nepřečetla jsem ani písmenko už dobré dva měsíce!

Nechci přímo tvrdit, že jsem si připadala svázaná, ale když jsem se tak nějak oprostila od psaní, mám pocit, že jsem volnější. Bohužel jsem se dostala do stadia, kdy pro mě zpětná vazba byla jediný důvod, proč píšu a z takového začarovaného kruhu je nejlepší úplně vystoupit, než to co máte ještě alespoň trochu rádi, začnete úplně nenávidět.

Tímto se ještě jednou omlouvám. Vždycky jsem se vás snažila uklidnit, že je to přechodné období a brzy se zase pokusím něco přihodit, ale tentokrát vám nic takového tvrdit nebudu. Nepíšu a v nejbližší době ani psát nehodlám. Kdyby se snad něco změnilo, chci, aby to bylo jako dřív. Psát pro sebe a možná až potom to zveřejnit.

Už nějakou dobu kreslím mandaly, takže se chci teď věnovat tomu, svým japonským láskám a odpočinku.

Mějte se krásně, dělejte, co vás baví, pokud to jde a vzpomínejte na mě v dobrém. Děkuju J

Další krok...

Zdravím moji milí. Nebudu chodit kolem horké kaše, mám tu jen jedno vysvětlení. Pokud jste v poslední době u mě na blogu a také na wattpadu hledali jistou povídku a také její pokračování, zřejmě jste ho nenašli. Důvod je ten, že jsem onu povídku stáhla z oběhu. Jako moji čtenáři si zasloužíte vědět, co se děje, akorát jsem chvilku otálela, než jsem si svými kroky byla opravdu jistá.

Opouštějí mě síly, nestíhám to, co dřív, mám náročnou práci a často musím krutě vybírat mezi svými koníčky, čemu dát přednost, protože všechno už dělat nelze. Během poslední doby jsem hodně uvažovala nad tím, jak posunout své psaní o kousek dál, dalo by se říct do poslední fáze. Přesněji zkusit štěstí a konečně zjistit, jestli mé příběhy za něco stojí. Vy mi budete samozřejmě psát, že jo, ale každý autor, který píše tak dlouho jako já, jednou musí dojít do stádia, kdy mu "pouhé" psaní na blog stačit nebude. Nemyslím si, že by šlo o ješitnost - díky vám jsem si vždycky připadala jako autorka bestsellerů - prostě bych chtěla ten můj koníček něčím završit a tak jsem po pečlivém zvážení všech pro a proti došla k rozhodnutí, pokusit se onu povídku zvěřejnit.

Vybírala jsem tu nejlepší a jednoznačná volba padla na již zmíněnou, kterou už na mém blogu nenajdete. Nějaký čas potrvá, než ji přepracuji k obrazu vhodnému pro publikování a pak se ji pokusím někam poslat, popřípadě ji vydat alespoň elektronicky na vlastní náklady. Bohužel v takovém případě nesmí povídka být zveřejněna nikde jinde, proto všechna ta opatření a mazání. Toto oznámení je vlastně i prosbou, aby jste vy, co máte povídku staženou, ji nikde nešířili, nezveřeňovali, nepůjčovali atd.

Není nikde psáno, že budu úspěšná, takže se může stát, že se sem povídka zase vrátí, včetně pokračování, prozatím to ale bude takhle a já věřím, že to pochopíte.

Ráda budu informovat o průběhu mého snažení, pokud budete mít zájem.

Moc díky za vaši dosavadní podporu.

Billyho novinka a Adamův další úspěch

Ne, nečekejte povídku s párem Bill a Adam, i když... časem by na ni taky dojít mohlo.

Netrpělivě jsem očekávala nový Billyho klip, jakmile na svém IG začal nenápadně zveřejňovat tajemné fotky ze studia. A že mu to tedy trvalo. Ovšem... nevím, jaký na to budete mít názor vy, ale tohle čekání za to fakt stálo. Můžete to zhodnotit sami a jistě se shodneme, už po několikáté, že ač se o něm moc nemluví, klipy má zatraceně sexy a např. Adamovi by vůbec neškodilo si podobný natočit. Welcome to the Show je dobrý, to nepopírám, ale tahle Billyho pecka ho v mých očích nekompromisně zadupala do země. Asi podobné pocity jsem měla i u Strifyho Halo. Proč nám prostě sám sebe alespoň v jednom videu takhle nenaservíruje, abychom se jím mohli kochat po celou dobu písničky? Včetně sexy pohledů, pohybů, kostýmů atd. Doufám, že to jednou nedopadne jako u Justina Biebera, který už ve svých klipech ani není - chudáci jeho fanoušci.

Pak tu mám jednu zajímavost, na kterou jsem dnes narazila úplnou náhodou. Prostě teď nemám čas všechno sledovat, tak mi uniklo, že australský X Faktor, kde byl Adam jako porotce, už jaksi skončil. A navíc víc než skvěle. Vyhrál Adamův svěřenec Isaiah a myslím si, že je to opravdu zasloužené. Ten kluk má nádherný hlas.

A hádejte, co mě během jeho soutěžení pod Adamovou ochranou napadlo... Isaidam, nebo Adaiah? To bych fakt nebyla já, to snad chápete, abych tenhle krásný pár (bohužel jen v mých představách) přešla jen tak :D

No, nebyli by spolu úžasní?

Dvě povídky v sekci se stažení

Zdravím při pátku. Doufám, že se máte všichni dobře...

Chtěla jsem jen upozornit na to, že jsem přidala do povídek ke stažení mé dvě poslední Snarry záležitosti, a to Krvavý polibek a Dračí doupě

Novinkou je, že jsem se konečně naučila dělat e-knihy, takže pokud někdo vlastníte čtečku a stáhnete si KP nebo DD v epub, tedy pokud ho vaše čtečka podporuje, což jsou asi všechny kromě Kindle, mělo by to v ní vypadat už poněkud lépe, než ostatní, doposud nabídnuté epuby, jež jsem pouze překonvertovala z původních DOC.

Důvodem je asi to, že si chci pořídit novou čtečku a ráda bych měla své oblíbené povídky, nejen ty mnou napsané hezky upravené. Možná se tu i někdy objeví jednoduchý návod, jak na to. V jádru jsem perfekcionalista a nějak se mi začalo zajídat, číst ty hrozné konverze, kdy vám na jednu stránku vyjde kus odstavce, nebo se text naopak slije do jednoho sloupce. Přijde mi, že pak z takového čtení nenám ten správný prožitek.

Co se týče Ospalky, ustrnula jsem. Věřím, že ne na dlouho, jen se teď v mém životě neodehrává moc hezkých věcí, či spíš pohodových a psaní krutostí, obzvlášť v případě OD se mi jednoduše příčí. Snad se zas brzy všechno uklidní a budeme moci pokračovat dál.

Když se vrátím k e-knihám, některé povídky ke stažení jsem už předělala do snesitelnějšího epubu, takže pokud by je někdo chtěl, napište mi na mail, pošlu vám je. Možná, až toho bude víc, zaktualizuju odkazy ke stažení i tady. Ráda bych se zaměřila i na starší povídky a pořádně je upravila, tak uvidíme.