Adamův nový singl

Napadlo mě, že bych sem mohla hodit zmínku o novém Adamově singlu - Two Fux. Najít ho můžete na youtube jako lyrics video. Ano, bohužel opět vydal pouze textové video, protože Adam asi nemá točení videoklipů v lásce...

Samozřejmě mi není lhostejné, co se kolem Adama děje, pořád to tak nějak sleduju, na FB se toho objevuje dost, abych měla přehled o tom, co Adam dělá. Bohužel v poslední době mám občas tendence všechny příspěvky o Adamovi ignorovat, nebo mazat, jelikož mě akorát zbytečně rozčilují.

Zrovna včera se objevilo oznámení, že Adam neplánuje nové CD. Že tento singl bude jen jedním z několika dalších, ale na celou desku to nevystačí. A teď se zkuste vžít do fanouška, který Adama od začátku jeho kariéry podporuje a nijak zvlášť nemá v oblibě skupinu Queen.

Jo, byla jsem na dvou koncertech, jo, užila jsem si je, ale čeho je moc, toho je příliš, víc už nezvládnu. Jsem zklamaná a myslím, že nejsem jediná. Kde je ten Adam, který prohlašoval, že nebude zpívat covery? Pokud se nemýlím, nedělá v posledních letech nic jinýho. Glee, Rocky Horror Picture Show, Queen... Navíc jeho současná image mi přijde směšná. S ohrnutým nosem opustil éru Glam Nation, ale to, co ze sebe udělal teď, je otřesný.

Někdo se mnou může souhlasit, nebo nemusí, ale takhle Adama teď vnímám já. Zahrabe se s legendou, místo aby se ji pokusil udělat ze sebe. Protože až jednou Queen nadobro skončí, zapomene se na něj, stejně jako na jeho předchůdce. A pak se bude snažit akorát tak o zoufalý comeback.

Díkybohu mám Japonce, tam je pořád na co se dívat, protože oni si uvědomujou, jak se musí otáčet, aby neskončili jako zapadlé hvězdičky a upřímně je mi líto fanoušků Adama, kteří to cítí stejně jako já. Pořád na něco čekáme, ale ono to něco nepřichází. A ten nový pokus o hit, s Brianovou kytarou v sólu (někdy mám pocit, že se Adam bez Queen už ani neuprdne) mě vážně nemůže uspokojit.

No, jen tak dál, Adame, pokud ti to takhle vyhovuje...

Happy Birthday, Yama-chan!

Asi už to tady nestihnu včas, protože v Japonsku je už zítra, ale i tak bych chtěla našemu milému Yamadovi popřát všechno nejlepší k jeho dvacátým čtvrtým narozeninám, které slaví 9.5.

Ryosuke má od léta nějaké zdravotní potíže, takže určitě mu chci popřát i hodně zdraví, aby se brzy dal zase do pořádku a mohl se naplno věnovat své práci, kterou tolik miluje. Není mi zrovna dobře, když někde zahlédnu náznak toho, že se necítí úplně v pohodě, tak ho alespoň sama pro sebe postrkuju k tomu, aby si odpočinul. Ví, že má plnou podporu svých fanoušků, kteří by se určitě nezbláznili, kdyby si dal načas voraz. Jenže Japonci jsou už takoví a tihle kluci z Johnny´s, mám pocit, někdy makají víc, než je zdrávo.

Každopádně doufám, že Ryosuke své narozeniny jaksepatří oslavil :D OTANJOBI OMEDETO!

Grasshopper - Semi´s part

Netuším, proč se mi nechtějí zobrazovat videa, tak pokud nějaké přidám, přihodím i přímý odkaz.

Seznamování s mým současným miláčkem pokračuje. Před dvěma lety si Yamada zahrál ve filmu Grasshopper (kobylka) nájemného vraha Semiho, který miluje, když škeble vypouští ve vodě bublinky a nesnáší, když mu během vraždění zvoní v uších...

Tenhle film je trochu zvláštní, ostatně tak tomu je u 90% japonských filmů, ale osobně s tím problém nemám, viděla jsem už větší japonské podivnosti :D Hlavní roli si zahrál Toma Ikuta (moc dobrý herec!), který se zde potýká s traumatem z minulosti.

Hledala jsem souvislost s názvem, ale zatím jsem na to nepřišla, no snad časem. Slíbila jsem Nade ukázku zlobivého Yamady, protože tahle linie mu neskutečně sedne a hlavně díky ní vyvrací pocit, že se jedná o dalšího sladkého Japonce :D Jo, je sladkej, to uznávám, ale my holky přece jen trochu toho chlapského zlobení sneseme a on to umí znamenitě ;)

Video je též ZDE

My loves...

Tento článek bude asi určený nejvíc pro Nade, která projevila zájem o mé současné radosti. Nechci, aby to tu úplně usnulo, navíc jak jsem přestala psát, přibývají v komentářích spamy s reklamami na potenční přípravky :D, takže to musím trochu hlídat!

Jednou z mých radostí v současné době je opět Japonsko. Napadlo mě, že asi bude mým údělem po celý život. V podstatě se k němu neustále vracím už hezkou řádku let, ať už jde o hudbu, filmy, yaoi nebo architekturu. Ale tím posledním vás zatěžovat nebudu, na to jsou odborníci.

---

Možná se mi za ty roky podařilo někoho naočkovat tímto směrem, nebo už naočkovaný byl a pro změnu přešel na západní stranu, kterou jsem zde zprostředkovala s pomocí Adama, každopádně pokud tohle někoho zajímá a třeba ho zaujmu budoucími příspěvky, určitě mě to potěší, ráda poskytnu další informace a samozřejmě se nebráním ani diskuzi.

Oficiálně neoficiálně tedy převádím na dobu neurčitou tento blog do Asie a začnu někým, kdo mi v poslední době vždy vytvoří úsměv na tváři a zvedne náladu.

Tohohle kluka už jsem zaregistrovala poprvé v doramě One Pound Gospel s Kamenashi Kazuyou. V seriálu mu bylo 14 let, tedy nic pro mě :D, ale od té doby uteklo spoustu vody a dnes mu táhne na 24! Minulý rok natočil seriál Cain and Abel, kde jsem si ho všimla znovu a nová posedlost byla na světě :D

Patří do agentury Johnny´s, což je největší talentová agentura v Japonsku, produkující výhradně chlapecké j-pop skupiny. Kamenashi odsud pochází též, takže si asi dokážete představit, jakou z toho mám radost. Kdyby došlo na psaní povídek, nebo dělání fanartů - montáží, nemusela bych mít ani moc velkou představivost. Z hlediska zaměření tohoto blogu... je zcela běžné, že fanoušci kluky z této agentury mezi sebou hojně párují a kluci to k radosti fanoušků hojně přiživují! Rozhodně to nechci srovnávat s Adamem, ale připadám si, jako kdybych se zase vrátila do dob Glam Nation, kdy díky turné a osudným Fever polibkům vzniklo Adommy. Sice se od japonských kluků takových polibků nedočkáte, ale náznaků je tam víc než dost a co víc, můžete si být jistí, že budou přicházet další. Opravdové šoumenství, které se v sobě Adam snaží mermomocí už pár let potlačit, oni nabízejí při každé příležitosti, takže nehrozí, že bych se někdy u nějakého pořadu, filmu, seriálu, nebo koncertu nudila.

Tenhle střízlík (měří pouhých 165 cm) už má za sebou docela slušnou řádku úspěchů a ve skupině Hey Say Jump, která nedávno oslavila 10. výročí figuruje na prvním místě popularity. Ať už jde o sex-appeal, vrozené komediantství, nebo vůdcovství. Jistě, každému se líbí něco jiného, ale v mém případě platí, že čím víc talentu, tím je větší šance, že se do takového idola zblázním. A zrovna u japonských hvězd to platí dvojnásob. Když si vezmu např. Kamenashiho, myslím, že krom vzhledu mě zaujal právě svou všestranností a pracovitostí. No, oni jsou Japonci takoví už od narození. Pořád se za něčím honit, neustále se snažit překonat sami sebe... Vážně je hrozně zajímavé to sledovat, občas to i člověka donutí k zamyšlení... ne, že bych se tím překonáváním v poslední době striktně řídila, že?! :D

Mohla bych o něm psát klidně hodiny, ale myslím si, že video bude pro začátek nejlepší.

Tímto vám představuji svou první současnou lásku (na další se dostaneme někdy příště), pan Yamada Ryosuke :)

Odkaz na video je i ZDE

Oznámení

Zdravím moji milí čtenáři. Určitě se divíte, co se stalo, že se Extasy po takové době ozvala. Dlužím vám vysvětlení, proč se tu nic neděje. Není fér, abyste sem nakukovali ve víře, že náhodou narazíte na další díl nějaké povídky, když se v podstatě nic nového nechystá.

Začnu tím, že se přiznám k jedné věci. A myslím, že tohle přiznání hodně vysvětlí, hlavně to, proč už nepíšu povídky s Adamem.

Hrozně jsem se bála dne, kdy mě Adam přestane bavit. Namlouvala jsem si, že se to nestane, on byl jediný, u koho jsem vydržela tak dlouho a naivně jsem si myslela, že to tak bude už napořád. Nemůžu tvrdit, že jsme ho úplně zazdila, ale kdybyste se mě zeptali, co je u něj nového, tak vám asi nebudu schopná odpovědět. Vím, že si pořídil psa, to je asi tak všechno. Kdysi jsem moc chtěla, aby měl nějaké domácí zvířátko, ale teď, když už ho má, je mi to poněkud jedno.

Jestli má nějakou novou hudbu, to taky nevím, ale tipuju, že to by mě zajímalo, protože jeden z důvodů, proč jsem ho lidově řečeno pustila k vodě, bylo to jeho nekončící queenovské období. Nic proti Pánům muzikantům, ale čeho je moc, toho je příliš.

Poslední Adamova deska - samozřejmě takovou věc člověk dokáže posoudit až s odstupem času - nestála za moc a cokoliv nového pak udělal, mě prostě nenadchlo. Snad kromě té věci s Laleh, která se mi začala líbit až díky videoklipu. A jinak jsou to samí Queen, při živácích jejich písničky… jako kdyby svých neměl dost. A nové věci v nedohlednu. Navíc, pokud by měla být další deska jako ta poslední, tak… no nevím…

Když se na to podívám zpětně, pár takových výsadků jsem během jeho zbožňování měla, ale vždycky dokázal udělat něco, co mě vrátilo zpátky. Obávám se, že tentokrát už by to nezachránil ani v případě, že by natočil porno, nebo jen blbý videoklip, který se bude víc podobat těm, co se dnes točí a na nějž jsem v jeho případě čekala celých šest let, co ho poslouchám. Jsem si tím jistá i díky tomu, že mě nijak moc netankovalo, když se na jeho oslavě narozenin objevil Tommy.

Vím, je to smutný, ale život jde dál a nemá smysl násilím setrvávat v něčem, co člověka neuspokojuje. Tenhle blog se bude navždy vázat k Adamovi, znamená jednu etapu mého života, kterou jsou s ním i s vámi prožila a nikdy toho nebudu litovat, to mi věřte.

Určitě sem občas něco hodím, aby mi blog nesmazali, ale jak jsem napsala výše, povídky s Adamem už to nejspíš nebudou. Moc se omlouvám.

Napsala jsem, že tohle vysvětlení bude jedním z hlavních důvodů, proč nepíšu, ale samozřejmě je toho víc. Jednoduše mě to přestalo bavit. Nedávno jsem někomu do komentářů odpovídala, že mám náročnou práci na přemýšlení. Na tom se bohužel (bohudík) nic nezměnilo a to poslední, co po příchodu z práce chci, je přemýšlet znovu. Navíc mě šíleně stresuje čas, který nemám a tak se snažím hledat koníčky, jež nejsou časově a taky duševně náročné. Před nějakými dvěma měsíci jsem se zbláznila do japonského zpěváka a musím přiznat, že to byla příjemná změna, asi jsem to fakt potřebovala. A říkala jsem si - tak teď s ním něco napíšu, protože tak to vždycky dělám už od svých patnácti let - někdo se mi líbí, tak s ním vytvořím povídku. No, co myslíte? Jestli mám dvě řádky, tak je to moc. Prostě se k tomu nedokážu dokopat. Na druhou stranu i v psaní jsem si dělala přestávky, jedna trvala taky asi čtyři nebo pět let, takže… :D A abych byla upřímná, jako čtenář jsem taky hrozná ostuda, nepřečetla jsem ani písmenko už dobré dva měsíce!

Nechci přímo tvrdit, že jsem si připadala svázaná, ale když jsem se tak nějak oprostila od psaní, mám pocit, že jsem volnější. Bohužel jsem se dostala do stadia, kdy pro mě zpětná vazba byla jediný důvod, proč píšu a z takového začarovaného kruhu je nejlepší úplně vystoupit, než to co máte ještě alespoň trochu rádi, začnete úplně nenávidět.

Tímto se ještě jednou omlouvám. Vždycky jsem se vás snažila uklidnit, že je to přechodné období a brzy se zase pokusím něco přihodit, ale tentokrát vám nic takového tvrdit nebudu. Nepíšu a v nejbližší době ani psát nehodlám. Kdyby se snad něco změnilo, chci, aby to bylo jako dřív. Psát pro sebe a možná až potom to zveřejnit.

Už nějakou dobu kreslím mandaly, takže se chci teď věnovat tomu, svým japonským láskám a odpočinku.

Mějte se krásně, dělejte, co vás baví, pokud to jde a vzpomínejte na mě v dobrém. Děkuju J

Další krok...

Zdravím moji milí. Nebudu chodit kolem horké kaše, mám tu jen jedno vysvětlení. Pokud jste v poslední době u mě na blogu a také na wattpadu hledali jistou povídku a také její pokračování, zřejmě jste ho nenašli. Důvod je ten, že jsem onu povídku stáhla z oběhu. Jako moji čtenáři si zasloužíte vědět, co se děje, akorát jsem chvilku otálela, než jsem si svými kroky byla opravdu jistá.

Opouštějí mě síly, nestíhám to, co dřív, mám náročnou práci a často musím krutě vybírat mezi svými koníčky, čemu dát přednost, protože všechno už dělat nelze. Během poslední doby jsem hodně uvažovala nad tím, jak posunout své psaní o kousek dál, dalo by se říct do poslední fáze. Přesněji zkusit štěstí a konečně zjistit, jestli mé příběhy za něco stojí. Vy mi budete samozřejmě psát, že jo, ale každý autor, který píše tak dlouho jako já, jednou musí dojít do stádia, kdy mu "pouhé" psaní na blog stačit nebude. Nemyslím si, že by šlo o ješitnost - díky vám jsem si vždycky připadala jako autorka bestsellerů - prostě bych chtěla ten můj koníček něčím završit a tak jsem po pečlivém zvážení všech pro a proti došla k rozhodnutí, pokusit se onu povídku zvěřejnit.

Vybírala jsem tu nejlepší a jednoznačná volba padla na již zmíněnou, kterou už na mém blogu nenajdete. Nějaký čas potrvá, než ji přepracuji k obrazu vhodnému pro publikování a pak se ji pokusím někam poslat, popřípadě ji vydat alespoň elektronicky na vlastní náklady. Bohužel v takovém případě nesmí povídka být zveřejněna nikde jinde, proto všechna ta opatření a mazání. Toto oznámení je vlastně i prosbou, aby jste vy, co máte povídku staženou, ji nikde nešířili, nezveřeňovali, nepůjčovali atd.

Není nikde psáno, že budu úspěšná, takže se může stát, že se sem povídka zase vrátí, včetně pokračování, prozatím to ale bude takhle a já věřím, že to pochopíte.

Ráda budu informovat o průběhu mého snažení, pokud budete mít zájem.

Moc díky za vaši dosavadní podporu.

Billyho novinka a Adamův další úspěch

Ne, nečekejte povídku s párem Bill a Adam, i když... časem by na ni taky dojít mohlo.

Netrpělivě jsem očekávala nový Billyho klip, jakmile na svém IG začal nenápadně zveřejňovat tajemné fotky ze studia. A že mu to tedy trvalo. Ovšem... nevím, jaký na to budete mít názor vy, ale tohle čekání za to fakt stálo. Můžete to zhodnotit sami a jistě se shodneme, už po několikáté, že ač se o něm moc nemluví, klipy má zatraceně sexy a např. Adamovi by vůbec neškodilo si podobný natočit. Welcome to the Show je dobrý, to nepopírám, ale tahle Billyho pecka ho v mých očích nekompromisně zadupala do země. Asi podobné pocity jsem měla i u Strifyho Halo. Proč nám prostě sám sebe alespoň v jednom videu takhle nenaservíruje, abychom se jím mohli kochat po celou dobu písničky? Včetně sexy pohledů, pohybů, kostýmů atd. Doufám, že to jednou nedopadne jako u Justina Biebera, který už ve svých klipech ani není - chudáci jeho fanoušci.

Pak tu mám jednu zajímavost, na kterou jsem dnes narazila úplnou náhodou. Prostě teď nemám čas všechno sledovat, tak mi uniklo, že australský X Faktor, kde byl Adam jako porotce, už jaksi skončil. A navíc víc než skvěle. Vyhrál Adamův svěřenec Isaiah a myslím si, že je to opravdu zasloužené. Ten kluk má nádherný hlas.

A hádejte, co mě během jeho soutěžení pod Adamovou ochranou napadlo... Isaidam, nebo Adaiah? To bych fakt nebyla já, to snad chápete, abych tenhle krásný pár (bohužel jen v mých představách) přešla jen tak :D

No, nebyli by spolu úžasní?

Dvě povídky v sekci se stažení

Zdravím při pátku. Doufám, že se máte všichni dobře...

Chtěla jsem jen upozornit na to, že jsem přidala do povídek ke stažení mé dvě poslední Snarry záležitosti, a to Krvavý polibek a Dračí doupě

Novinkou je, že jsem se konečně naučila dělat e-knihy, takže pokud někdo vlastníte čtečku a stáhnete si KP nebo DD v epub, tedy pokud ho vaše čtečka podporuje, což jsou asi všechny kromě Kindle, mělo by to v ní vypadat už poněkud lépe, než ostatní, doposud nabídnuté epuby, jež jsem pouze překonvertovala z původních DOC.

Důvodem je asi to, že si chci pořídit novou čtečku a ráda bych měla své oblíbené povídky, nejen ty mnou napsané hezky upravené. Možná se tu i někdy objeví jednoduchý návod, jak na to. V jádru jsem perfekcionalista a nějak se mi začalo zajídat, číst ty hrozné konverze, kdy vám na jednu stránku vyjde kus odstavce, nebo se text naopak slije do jednoho sloupce. Přijde mi, že pak z takového čtení nenám ten správný prožitek.

Co se týče Ospalky, ustrnula jsem. Věřím, že ne na dlouho, jen se teď v mém životě neodehrává moc hezkých věcí, či spíš pohodových a psaní krutostí, obzvlášť v případě OD se mi jednoduše příčí. Snad se zas brzy všechno uklidní a budeme moci pokračovat dál.

Když se vrátím k e-knihám, některé povídky ke stažení jsem už předělala do snesitelnějšího epubu, takže pokud by je někdo chtěl, napište mi na mail, pošlu vám je. Možná, až toho bude víc, zaktualizuju odkazy ke stažení i tady. Ráda bych se zaměřila i na starší povídky a pořádně je upravila, tak uvidíme.

Four Seasons 18+

Zdravím všechny. Našla jsem tu jednu povídku, která měla kdysi dobu zveřejnění asi jeden den, možná ani to ne, než jsem ji zase stáhla. Je možné, že si ji někdo tehdy nestihl přečíst, tak to může udělat teď.

Povídka vznikla po koncertu Adama s Queen minulý rok v únoru v Praze. Inspirovalo mě, že tu konečně byl a také jisté informace, které jsem tehdy získala. Víc prozradit nemůžu, ale pro povídku to v podstatě nemá vliv.

Není to žádná sláva, ale schovávat ji asi taky nemá smysl, takže třeba si ji i užijete :)

Nechci se opakovat, jak špatně jsem na tom s časem, takže jen pro info, na Ospalce samozřejmě pracuju taky ;)

---

Když Adam někdy kolem půl druhé v noci vstoupil do svého potemnělého pokoje v hotelu Four Seasons, na okamžik ho zachvátila úzkost. Posledních pár měsíců byl zvyklý, mít kolem sebe pořád nějaké lidi, takže si v takových chvílích připadal až nepřirozeně sám. Přitom samotu potřeboval. Musel si odpočinout. Byl to další náročný den.

S velkým světlem se nezatěžoval a rovnou rozsvítil lampičku na nočním stolku. Koncertní pot ze sebe smyl už ve své šatně, proto se jen rychle převlékl do volnějšího trička a zaplul pod peřinu. Aby byla jeho pohoda kompletní, vzal si svůj iPhone, sluchátka a do uší si pustil úryvek nového singlu. Byl rád, že ho má při sobě, neuvěřitelně mu zlepšoval náladu, i když už ho slyšel nejméně milionkrát. Nemohl se dočkat, co na něj řeknou jeho fanoušci.

Konečně mu bylo dobře. Jen ho stále bolely nohy z těch šíleně vysokých bot, a jak na nich celý den stál a pak večer poskakoval a běhal. Zase musel nachodit po jevišti nějakých deset kilometrů. Za pouhé dvě a půl hodiny. Ale stálo to za to. Publikum bylo sice ze začátku rozpačité, ale Adam cítil, že se z reproduktorů neline zrovna dobrý zvuk, takže to přisuzoval i tomu. Pak se konečně rozjeli a zpívali s ním. A Love of my Life prožíval v zákulisí s Brianem. Když se pak opět střetli na podiu, všiml si, že jsou kytaristovy oči lehce zakalené. Také si trochu vyčítal svou nadměrnou teatrálnost, ale to jen proto, aby udělal na zdejší publikum co nejlepší dojem. I když si každý koncert neskutečně užíval, daň za to byl obrovský tlak, který na sobě nesměl dát znát. Kompenzoval ho silou své pokory vůči téhle jedinečné příležitosti. A věděl, že Brian i Roger to tak cítí také.

Jak tak sám se sebou rozebíral další z odehraných koncertů, přepadla ho žízeň. To poslední, co pil, bylo nějaké zdejší šampaňské. Ovšem moc dobré. Nepřeháněl to, bohužel bublinky způsobily, že se mu v ústech udělalo sucho. S povzdechem se vyhrabal z už vyhřáté postele, odložil iPhone na stolek a zamířil k mini baru. Z ledničky vytáhl sodovku a pořádně se napil. Napadlo ho, že by si ji mohl dát na noční stolek, aby už se nemusel zvedat, při otočce si ale něčeho všiml. A to něco bylo natolik šokující, že se mu na okamžik zastavilo srdce.

Pod dveřmi do koupelny se v úzké škvíře odráželo slabé světlo. Nemohl si ho všimnout, když hned po příchodu do pokoje rozsvítil lampičku, ale takhle zblízka…

Naštěstí jeho kolaps trval jen zlomek vteřiny. Okamžitě věděl, odkud vítr vane, jen tomu nemohl v první chvíli uvěřit.

Rychle odložil lahev na komodu a pak natáhl ruku ke klice. Do koupelny vtrhl jak velká voda, ovšem s tím nejzářivějším úsměvem na rtech, který mu byl stejnou měrou oplacen mužem, sedícím ve vaně, plné voňavé napěněné vody. Nečekaná návštěva měla v ruce skleničku se šampaňským a všude kolem vany se nacházelo velké množství hořících vonných svíček. Ona osoba, ve spojení s romantickou atmosférou, navozenou právě její přítomností i přítomností intimního osvětlení vytvořila z obyčejné koupelny to jediné místo, kde se teď Adam chtěl nacházet. Plán, vrátit se do postele, byl okamžitě zapomenut.

"Tak jsi tady," podotkl černovlásek s nádechem tajemnosti. Srdce mu navzdory povrchové reakci v hrudi poskakovalo jak pominuté a do očí se draly slzy ryzí radosti. Blondýn, rozvalující se ve vaně, našpulil svým typickým způsobem rty a pokrčil rameny.

"Máš štěstí, že jsem splachovací. I tak ale dost těžce nesu, když před vyprodanou halou na plnou pusu řekneš, že nejsi zamilovanej. Málem jsem se otočil na podpatku a odjel," utrousil dotčeně. Adam přistoupil k vaně blíž a po chvilkovém zvažování si sedl na okraj. Proč musel sakra Tommy v tom světle svíček vypadat tak krásně a sexy?

"Taky tam někdo zabručel, že se mnou nesouhlasí…" pokusil se svá slova obhájit. Ihned ale na Tommym uviděl, že mu jen tak odpuštěno nebude. Asi ho čekalo velké žehlení.

Jelikož Tommy mlčel, rozhodl se vzít iniciativu do svých rukou. Nejprve to udělal fyzicky, ponořil prsty do vody a zahýbal s nimi, aby to zašplouchalo. Blondýn ho bez mrknutí oka sledoval. Vše podstatné bylo skryto pod hustou pěnou a on si byl víc než jistý, že chce Adam vidět víc.

"Co to piješ?" zeptal se černovlásek neutrálně.

"Nějaký zdejší šáňo. Je celkem dobrý," odvětil Tommy ledabyle. Poté odložil skleničku, aby se mohl natáhnout pro láhev. "Tohle…" ukázal Adamovi vinětu.

"Jo, taky jsem ho pil, ještě před chvílí," přikývl svorně. Tommy vrátil láhev na zem a ponořil pod vodu obě ruce. Poté je spojené před sebou zvedl nad hladinu a kopeček pěny, který na jeho dlaních zůstal, odfoukl proti Adamovi. Sice až k němu nedolétl, ale dal tak najevo, že má hravou náladu. I když se stále tvářil trochu naštvaně.

"Chlapi mi řekli, že budeš mít setkání s lidmi z nakladatelství."

"Hm, to je pravda. Byl jsem překvapenej, že za mnou přišli. Víš, že z minulý společnosti nikdy nikdo nepřišel," posteskl si Adam.

"A bylo to v pohodě?" zajímal se Tommy dál. Adam se pousmál a ponořil svou ruku hlouběji pod hladinu. Konečně se mu podařilo konečky prstů dosáhnout na Tommyho. Respektive se otřel o jeho kotník.

"Myslím, že jo. Mají enormní zájem o moji novou desku. Chystají velkou propagační akci. Ten, co bude mít na starost první singl, působil dost zapáleně. Sám jsem na to zvědavej," rozpovídal se Adam. Skutečnost, že při rozhovoru o práci dokáže Tommyho pod vodou sexuálně provokovat a sám cítí zpětné, dost silné vzrušení a napětí, považoval za ten nejluxusnější pocit, co kdy měl. Hudba byla vždy jeho velká láska a Tommy byl její ekvivalent v lidské podobě. Spojení jich dvou se nevyrovnalo ničemu.

Blondýn se naklonil dopředu a při tom schoval jednu ruku pod vodu. Na kotníku, kde ho Adam systematicky hladil, se jejich ruce dotkly. Ani jeden z mužů to ale nedali na sobě znát. Prozatím.

"A zdejší fanoušci? Bude jich dost na samostatný turné?" vyzvídal Tommy jakoby nic.

"Když nebudu mamonit a bazírovat na koncertu takových rozměrů, tak možná i jo. Všechno záleží na propagaci. Každopádně se mi dneska zpívalo dobře. Ze začátku to sice trochu vázlo, ale Brian mi vysvětloval, že se tu lidi baví trochu jiným způsobem. V kotli jsem ale způsobil menší poprask," ušklíbl se Adam sebevědomě.

"Menší?" pozvedl Tommy jedno obočí. To už spolu vyloženě flirtovali. "Chceš říct, že kam Lambert vstoupí, tam způsobí jen menší poprask?" dodal blondýn uštěpačně, ale zároveň s takovou pýchou, až se Adamovi sevřelo srdce.

"Myslel jsem, že jsi na mě naštvanej," kousl se černovlásek do rtu. Tommy ho pod vodou stiskl pevněji a přitáhl si jeho dlaň na stehno. Adam se musel předklonit a také chytit okraje vany, aby do ní nepřepadl.

"Možná už jsem ti odpustil," pokrčil Tommy rameny. Právě teď byla vhodná chvíle, využít Adamovy nepozornosti, proto hbitě přesunul své prsty na jeho zápěstí a trhl. Adam zaplul do vany jako po másle, ovšem Archimédův zákon se po ladném dopadu na Tommyho tělo postaral o pěknou vodní spoušť v okolí vany. Adam sebou zamlel a nahlédl ven. V rychlosti zhodnotil stav podlahy a pak vrátil svůj pohled Tommymu.

"Neodpustil," zamračil se. Když blondýn přivřel oči a olízl si špičkou jazyka šampaňským zvlhlé rty, byl Adam v koncích. Pažemi podebral Tommyho pod pasem a bez zaváhání se přisál k jeho ústům. Blondýnovi trvalo tak jednu vteřinu, aby z něj stáhl vodou nasáklé tričko a vyhodil ho ven. Pod mokré boxerky vedral své nedočkavé dlaně hned potom. Při stisknutí Adamova zadku druhý muž zasténal. Sám se pak pokusil o zbavení se toho zbytečného kusu látky, který ho tolik svazoval v dolních partiích. Sice to bylo trochu nemotorné, přesto, že se do vany oba s přehledem vešli, ale v momentálním rozpoložení, kdy se v obou mužích míchala netrpělivost se spalující touhou, jim nějaké karamboly připadaly malicherné.

Dokonale kluzká těla se o sebe začala pod vodou třít, zatímco se jejich jazyky mazlily. Chvíli kolem sebe kroužily, pak se vzájemně hladily, nebo sály. Adam miloval něžné okusování Tommyho měkoučkých rtů, takže došlo i na tohle. I když se neviděli minimálně měsíc, dávali si na čas se vším, co dělali.

Za nějakou chvíli změnili své pozice. Adam si přesedl na druhou stranu vany a Tommy se na něj položil. Konečně mohl větší muž zakusit na vlastních dlaních smyslnost Tommyho zadku. Měl prostě nevýslovně rád, když ho cítil pod svými prsty.

Stejně jako jemu předtím, i Tommymu uniklo z hrdla tiché zasténání. Tentokrát se s vervou vrhl na Adamovy rty on. Pod vodou pak stiskl jeho boky a přitlačil si je proti svým.

"Stýskalo se ti po mně?" zavrčel Tommy do polibku.

"Jo!" vydechl Adam vzrušením, které způsobilo otírání jejich klínů o sebe.

"Miluješ mě?"

"Miluju tě!" zasípal Adam s přivřenýma očima slastí.

"Jak moc?" provokoval ho Tommy dál. Tlak jeho penisu na Adamův začínal nabírat na nesnesitelnosti. A cítili to tak oba. Tommy ho potřeboval mít v sobě a Adam potřeboval být v něm. Jakkoliv jednoduchá rovnice právě vypadala až nepřiměřeně složitě a záludně, protože každá vteřina, která je od tohoto okamžiku oddělovala, působila jako celý jeden den.

Adam se neochotně vyprostil zpod Tommyho a vylezl z vany. Poté blondýna chytil za ramena a vytáhl ho za sebou. Téměř hrubě ho opřel o okraj vany a donutil ho, aby se předklonil. Jeho penis stál v pozoru a kdykoliv se jím přiblížil k Tommyho zadku, jako kdyby do něj chtěl sám od sebe vklouznout. Musel odběhnout do ložnice, kde měl v cestovní tašce schovaný gel. Však to nebylo poprvé, co ho Tommy neplánovaně navštívil během turné v hotelu. Sice nikdy nemohl zůstat déle, než pár dní, ale zato si tu společnou dobu dokázali náležitě užít do poslední vteřiny.

Jakmile se vrátil do koupelny, musel se usmát. Blondýn na něj čekal přesně tak, jak ho v místnosti zanechal. Připravený na další neodkladný sled událostí. Jinak řečeno, špulil na něj svůj zadek a příležitostně s ním nezapomněl i zavrtět, asi aby měl Adam snadnější cestu k propadnutí šílenství.

Černovlásek odložil prozatím tubu s gelem vedle Tommyho. Pak si stoupl za něj a pohladil ho po bocích.

"Ptal ses mě, jak moc tě miluju," zkonstatoval. Dlaně začaly putovat po obou půlkách a po chvíli se zapojily i do jemné masáže. Adam je cíleně odtahoval od sebe a kdykoliv se sladce růžová cesta do Tommyho těla naskytla jeho pohledu, zatajil dech.

"Jo… co mi na to řekneš?" zavrtěl Tommy provokativně zadkem na obě strany. Adam se zakousl do rtu, jinak by asi zakvílel jako vlk, kterému se ztratil zbytek smečky.

"Že tě na důkaz mojí lásky vylížu do sucha. Obrazně řečeno!" ušklíbl se. Zřetelně viděl, jak se Tommyho ramena pohnula při mohutném nádechu. Předklonil se tedy a veškerý obsah svých úst nanesl jazykem přímo na to místo. První přítomnost horkých Adamových slin způsobila Tommymu menší zástavu všech tělesných funkcí. Samozřejmě kromě jediné. Ta se díky nečinnosti těch ostatních probudila do života asi podobně mocně, jako narkoman po příjmu další dávky.

Pohnul zadkem dozadu, aby se co nejvíc natlačil na Adamův obličej a hbitý jazyk, kterým se druhý muž snažil prodrat dovnitř. Jedna ruka se automaticky vydala do vlastního klína, aby aspoň trochu ulevila tlaku. Po několika minutách si Adam konečně na prsty nanesl gel a začal Tommyho intenzivně roztahovat. Druhý muž sténal na celou koupelnu, kdykoliv se Adam byť jen bříškem jednoho prstu dotkl jeho prostaty. Tak moc už ho chtěl mít v sobě. Cítit to silněji, zvykat si na bolest, která musela přijít ruku v ruce s rozkoší. Na tohle všechno se Tommy tolik těšil.

Když už se chystal, že Adama pobídne, druhý muž pochopil sám, že je na čase posunout se dál. No, vlastně ho k tomu pobídlo samo tělo, které si žádalo co nejbližší kontakt s tělem druhého muže.

Nanesl gel na svůj penis a trochu jej rozetřel znovu ještě mezi Tommyho půlkami. Pak pomalu vstoupil…

Samotný sex trval sotva pár minut. Jejich těla byla příliš dlouho v odloučení, aby vydržela déle. Oba muži ale věděli, že si budou moci čas vynahradit i delším milováním. Rychlovka na uvítanou byla vlastně hodně příjemným zpestřením jejich doposud nejasného vztahu, ve kterém si dokázali vyznat několikrát za den lásku, ale pokud šlo o samotnou definici, každý rozhovor na toto téma zůstal na bodu mrazu.

Když bylo po všem, Adam Tommyho zabalil do županu, pak i sebe a odvedl si svého tajného milence do ložnice. V posteli se k sobě přitulili, vstřebávajíc stále intenzivní zážitek. Několik minut jen mlčeli. Až Tommy ticho rozbil starostlivou otázkou.

"Měl jsi v šatně dost květin? A co vonných svíček? Minule to nebylo ono, proto jsem jich dal pár i do koupelny," vysvětlil Adamovi. Druhý muž se pousmál. Počet pár byl hodně slabý popis skutečnosti, že by si mohl z fleku otevřít obchod s vonnými svíčkami. Ale pravdou bylo, že si Tommymu minule mimo řečí postěžoval. Neměl žádné zvláštní hvězdné manýry, ale na vonných svíčkách a květinách si prostě potrpěl a Tommy to samozřejmě věděl.

"Všechno bylo v pořádku. Postarali se o moje pohodlí víc než skvěle," pochvaloval si Adam. "A hlavně je mi to teď docela jedno, když mě přijelo navštívit moje osobní pohodlí," zavrněl Tommymu do kůže na krku. Blondýn se blaženě pousmál.

"Přivezl jsem ti dárek. Říkal jsi, že už ti dochází," zmínil se.

"Koupil bych si ho sám," zavrtěl Adam hlavou. Tommy to nekomentoval. Stejně si ten parfém od něj Adam vezme, protože to byl jeho oblíbený. A také věděl, jak moc v něm voní právě jemu.

"Musíš ráno vstávat?" zeptal se blondýn, už opět napůl vzrušený. Vzájemné hlazení pod peřinou nemohlo zůstat bez odezvy.

"Nejpozději před obědem," odvětil Adam jakoby ve snách. Víc Tommy vědět nepotřeboval.

Pravda, cestu do Prahy si hodně rozmýšlel, ale také to byl jeden z mála termínů, kdy mohl za Adamem přijet, takže to nakonec rozhodlo, aby ho v jeho hotelu překvapil. Nezlobil se na něj za ty řeči při koncertu, vždy ho jen provokoval. Jejich vztah byl příliš komplikovaný, aby se ho snažili násilím vyřešit.

Vědomí vzájemné lásky se rovnalo jeho plné spojenosti s faktem, že jsou věci přesně tak, jak mají být.

Krvavý polibek Epilog

Tak a jsme definitivně u konce. Většinou píšu doslovy před poslední díl povídky, nebo před Epilog, ale tentokrát jsem si ho připravila až úplně nakonec. Možná je to i tím, že pro mě tahle povídka znamená něco víc, ať už v dobrém či špatném smyslu. Můžete ho číst, nebo ho nechat být, je to jen na vás.

Tady je poslední část příběhu. Poslední dotek Krvavého polibku, než zazní zvonec a pohádky bude konec :)

---

Miluji ho. Tak moc, až to bolí. Ne, co to povídám. Nebolí to, ale brní. Příjemně, hřejivě, rozkošně…

Harry rozlepil víčka, načež se před ním rozprostřel tak okouzlující obrázek, že se samovolně usmál. Napůl odkrytý Severus pravidelně oddechoval s mírně pootevřenými rty a dokonce i trochu chrápal. Kůže na jeho slabě porostlé hrudi se napínala při každém nádechu.

Mladík vyslovil tiché Tempus a nad postelí se objevil aktuální čas. Měl by vstávat, aby se stihl ještě nasnídat, než odejde do práce. Nakonec mu to samostudium lektvarů přece jen k něčemu bylo. Pracovat jako asistent v lékárně na Příčné uvítal i Severus, některé vzácné přísady se totiž nesháněly snadno a muž za ně uměl krásně poděkovat. Hlavně v bezpečí jejich útulné ložnice.

Mladík pohladil Severuse po rameni a na to samé místo vtiskl polibek. Pak se odebral do koupelny.

Do obývacího pokoje vstupoval oblečený, s lehce navlhlými vlasy. Byl si vědom svých kouzelnických schopností, na některé byl dokonce velmi hrdý, ale kouzlo pro perfektní vysušení vlasů se nenaučil ani za těch dvacet jedna let, co byl na světě. Naštěstí ho to příliš netrápilo.

"Dobré ráno, Harry," přivítal ho příjemný ženský hlas. Harry se na jeho majitelku otočil a pousmál se.

"Dobré ráno, Eileen." Žena na plátně se zarděla a střelila očima směrem k ložnici.

"Ten lenoch dnes vstávat nebude?" zeptala se nanejvýš mateřsky.

"První dvě hodiny má volné a víš, že včera pracoval dlouho do noci. Jsem rád, když si trochu přispí," vysvětlil Harry. Eileen Snapeová přikývla a tentokrát natočila tvář k obrazu, který byl pověšený hned vedle. Harry se tím směrem otočil také a přivřel oči.

"Pořád trucuje," zkonstatoval pobaveně. Prázdné plátno vypadalo bez jeho obyvatele smutně a opuštěně. Naštěstí Harry věděl, že nebude prázdné dlouho.

"Dejte mi pokoj, ano? Mělo to zůstat tajemstvím." Nejprve se na obrazu objevila hlava a pak i celé tělo. Jeho obyvatel se elegantně usadil do křesla a přehodil si důležitě jednu nohu přes druhou.

"Sarehu? I tobě dobré ráno," pozdravil ho Harry nevzrušeně a pokračoval k jídelnímu stolku, kde už skřítka Lolla připravovala snídani.

O několik minut později se z ložnice vypotácel ospalý Severus, nedbale oblečený ve svém černém županu. Když míjel oba obrazy, vyšlo z něj jen tiché zavrčení.

"Matko, Balóne."

Než stačil Sareh začít spílat nad použitím trefné přezdívky, Severus došel k Harrymu, za jeho zády se k němu sklonil a políbil ho do vlasů. "Dobré ráno, pane Vynalézavý," zašeptal, aby ho obrazy neslyšely.

"Ale ale, copak to slyším?" zachichotala se Eileen potutelně. Snape si odfrkl a usadil se ke stolu také.

"To je právě ono, mami. Tys to slyšet neměla a znovu připomínám, že pokud šeptám, je to určeno výhradně po Harryho uši."

"Ano ano, a mně bude někdo říkat, že se snadno nafouknu. Tady to máš, mami. Jak se dá s tímhle vůbec normálně komunikovat…" rozčiloval se tmavovlasý muž na druhém obrazu.

Harry se na Severuse zazubil.

"Tišící?" zeptal se.

"Co takhle výbušné, to bude napořád," povzdechl si lektvarista. Harry cosi zamumlal a pokoj se ponořil do příjemného ticha, které narušovalo pouze praskání ohně. Oba si vychutnávali výtečnou snídani a klid, sem tam se na stole dotkli prsty a spojili své milující pohledy. Jakmile Harry dojedl, odsunul nádobí stranou a utřel si látkovým ubrouskem rty.

"Máš toho moc? Mohli bychom se večer najíst venku?" navrhl. Po zvednutí od stolu se nachomýtl ke druhému muži a ukradl si od něj další polibek, tentokrát pořádně lačný a vášnivý. Však mu musel vystačit na celý den.

"Pokud nedostanou rozum, asi se budu muset obětovat," zablýsklo se Severusovi v očích. Harry se k němu znovu naklonil, ale místo nabízené pusy vyslovil zrušení původního kouzla. "Ještě budeš žadonit," zašeptal smyslně a ve vteřině byl pryč.

Severus se postavil a přešel mezi obrazy. Nedivil se, že je v pokoji stále klid. Teď už byli nafouknutí oba.

"Balon jedna a balon dva," ukázal prstem postupně na matku a pak na bratra.

"Tohle není fér, drahý," stýskala si Eileen. Sareh si založil vzdorovitě ruce na prsou a odsekl: "Nikdy ses to neměl dozvědět. V podstatě žárlíš na obraz!" Severus to nevydržel a pousmál se. Ve skutečnosti nebyl naštvaný, že se mu Harry svěřil s tím vyděračským polibkem, ale potrápit bratra si jednoduše neodpustil. Díl viny na tom nesl, tak proč mu to usnadňovat? A Harry si to v noci jaksepatří odpracoval.

S jemným zavrtěním hlavou se vydal zpět do koupelny, nevnímajíc dohadující se hlasy. Musel se připravit. Na další výjimečný den výjimečného života se svou rodinou.

DOSLOV

Fanouškem Harryho Pottera jsem se stala v době, kdy vyšel na DVD první díl. Pamatuji si, že jsme se sešli na Vánoce s rodinou a pustili si ho. Moje tehdy pětiletá neteř ho dostala jako dárek pod stromečkem. Ze začátku jsem ho trochu srovnávala se seriálem, který vysílala česká televize a jmenoval se Čarodějnice školou povinné a vnímala jsem ho více či méně silně dalších deset let, dokud vycházely knihy a filmy. Asi podobně jako jiní fanoušci.

O osm let později jsem se začala zajímat o fan fiction.

Mojí autorskou prioritou nikdy Harry Potter nebyl. Ano, začala jsem číst ony fikce, hlavně ty doporučované, či dobře hodnocené na ff deníku a některé jsem zvládla i vícekrát, snad se nemusím zmiňovat o těch nejlepších, ale ambice, napsat vlastní HP kapitolovku, jsem nikdy doopravdy neměla, přestože jsem si docela jistá v kramflecích, co se příběhu, detailů i charakterů týče. Možná právě ony povídky postupem času způsobily, že jsem se mezi ně zatoužila zařadit. Vyzkoušet si, jestli na to taky mám, jestli jsem hodna té pocty, nazývat se autorem Snarry. Protože i když je toho na světě mnoho, taktéž i v české a slovenské tvorbě, pořád mám pocit, že převládají dobré příběhy nad těmi špatnými a vpasovat se mezi ně považuji za malý zázrak.

Proto vznikl námět na Krvavý polibek. Do detailu promyšlený, propracovaný, ale hlavně opředený strachem, abych nezklamala.

Příběh začal dobře, ale už při prvních dílech jsem se setkala s kritikou, že je to příliš sladké. Až když člověk začne psát něco takového, co má ve světě stále obrovskou oblibu a publicitu, uvědomí si, jaké břímě si na sebe naložil. Víc čtenářů, víc názorů. U Adommy jsem tohle nikdy řešit nemusela, protože čtenáři Adommy jsou vděční za každý příběh, který se tady u nás objeví, ale HP byla dost silná káva. I na mě. Občas jsem byla sužována pochybnostmi, jestli ty postavy a původní příběh vůbec znám, několikrát jsem musela i nahlédnout do knih, abych se ujistila. Psaní Krvavého polibku nebyla ani náhodou procházka růžovým sadem a nyní už to mohu říct naplno.

Byly chvíle, kdy jsem ho nenáviděla. Kdy jsem nadávala na každičký byť jen maličko negativní komentář k dalšímu dílu, abych nakonec došla k otázce, jestli mi to pocení krve za to opravdu stojí. A přitom jsem záviděla jiným autorům, s jakou lehkostí se jejich příběhy čtou a že já tohle prostě nikdy nedokážu. Ne u Harryho Pottera.

Věděla jsem, že to nebude snadné, ale na začátku vždy stojí výzva, nadšení a odhodlání a to dokáže autora docela dobře uchlácholit. Bohužel někdy i falešně.

Ano, chtěla jsem to vzdát. Dokonce i po nějaké napsané třicáté kapitole jsem uvažovala, že to prostě odložím k ledu a postupně se budu snažit zapomenout. Důležité je podotknout, že to nikdy nedělám. Ne u tak dalece rozepsaných povídek.

Krvavý polibek byl původně slibný neotřelý námět, se kterým jsem se doposud nikde nesetkala. Chtěla jsem to tak, napsat něco, co tu ještě nebylo a vložit do toho svůj osobitý styl. Dopředu jsem věděla, že půjde o dlouhou povídku, protože konkrétně v příbězích o HP je spoustu detailů a důležitých souvislostí, které to dokážou pořádně natáhnout. I tak jsem do toho šla.

Když se dnes dívám na výsledek svého víc než ročního úsilí, určitě nejsem nadšená. Ne tak, jako jsem byla na začátku. Plná nadějí, autorské energie a vidiny skvělého příběhu, o kterém si jednou možná někdo bude na diskuzích povídat v superlativech. Musím ale přiznat, že je mi to vlastně už jedno. Nevytvořila jsem dokonalé dílo, dokonce možná ani průměrné, ale jeho psaní mi ukázalo, že všechny mé minulé představy byly mylné. Ať se to někomu líbí nebo ne, zařadila jsem se mezi autory Snarry, alespoň na tu dobu, kdy jsem Polibek psala. Nemám strach ze špatného hodnocení, pokud se někdy o Polibku bude někde psát, nebo mluvit.

Dotáhla jsem to do konce a to je to podstatné, to na čem záleží. Protože napsat takové dílo a nezbláznit se z toho, to dnes považuji za opravdový zázrak.

Díky všem, kteří dali této povídce alespoň při jejím zrodu šanci. Možná to tak nevypadá, ale skutečně si toho vážím. A slibuji, že už se do tak rozsáhlého počinu nikdy nepustím :D