Grasshopper - Semi´s part

Netuším, proč se mi nechtějí zobrazovat videa, tak pokud nějaké přidám, přihodím i přímý odkaz.

Seznamování s mým současným miláčkem pokračuje. Před dvěma lety si Yamada zahrál ve filmu Grasshopper (kobylka) nájemného vraha Semiho, který miluje, když škeble vypouští ve vodě bublinky a nesnáší, když mu během vraždění zvoní v uších...

Tenhle film je trochu zvláštní, ostatně tak tomu je u 90% japonských filmů, ale osobně s tím problém nemám, viděla jsem už větší japonské podivnosti :D Hlavní roli si zahrál Toma Ikuta (moc dobrý herec!), který se zde potýká s traumatem z minulosti.

Hledala jsem souvislost s názvem, ale zatím jsem na to nepřišla, no snad časem. Slíbila jsem Nade ukázku zlobivého Yamady, protože tahle linie mu neskutečně sedne a hlavně díky ní vyvrací pocit, že se jedná o dalšího sladkého Japonce :D Jo, je sladkej, to uznávám, ale my holky přece jen trochu toho chlapského zlobení sneseme a on to umí znamenitě ;)

Video je též ZDE

My loves...

Tento článek bude asi určený nejvíc pro Nade, která projevila zájem o mé současné radosti. Nechci, aby to tu úplně usnulo, navíc jak jsem přestala psát, přibývají v komentářích spamy s reklamami na potenční přípravky :D, takže to musím trochu hlídat!

Jednou z mých radostí v současné době je opět Japonsko. Napadlo mě, že asi bude mým údělem po celý život. V podstatě se k němu neustále vracím už hezkou řádku let, ať už jde o hudbu, filmy, yaoi nebo architekturu. Ale tím posledním vás zatěžovat nebudu, na to jsou odborníci.

---

Možná se mi za ty roky podařilo někoho naočkovat tímto směrem, nebo už naočkovaný byl a pro změnu přešel na západní stranu, kterou jsem zde zprostředkovala s pomocí Adama, každopádně pokud tohle někoho zajímá a třeba ho zaujmu budoucími příspěvky, určitě mě to potěší, ráda poskytnu další informace a samozřejmě se nebráním ani diskuzi.

Oficiálně neoficiálně tedy převádím na dobu neurčitou tento blog do Asie a začnu někým, kdo mi v poslední době vždy vytvoří úsměv na tváři a zvedne náladu.

Tohohle kluka už jsem zaregistrovala poprvé v doramě One Pound Gospel s Kamenashi Kazuyou. V seriálu mu bylo 14 let, tedy nic pro mě :D, ale od té doby uteklo spoustu vody a dnes mu táhne na 24! Minulý rok natočil seriál Cain and Abel, kde jsem si ho všimla znovu a nová posedlost byla na světě :D

Patří do agentury Johnny´s, což je největší talentová agentura v Japonsku, produkující výhradně chlapecké j-pop skupiny. Kamenashi odsud pochází též, takže si asi dokážete představit, jakou z toho mám radost. Kdyby došlo na psaní povídek, nebo dělání fanartů - montáží, nemusela bych mít ani moc velkou představivost. Z hlediska zaměření tohoto blogu... je zcela běžné, že fanoušci kluky z této agentury mezi sebou hojně párují a kluci to k radosti fanoušků hojně přiživují! Rozhodně to nechci srovnávat s Adamem, ale připadám si, jako kdybych se zase vrátila do dob Glam Nation, kdy díky turné a osudným Fever polibkům vzniklo Adommy. Sice se od japonských kluků takových polibků nedočkáte, ale náznaků je tam víc než dost a co víc, můžete si být jistí, že budou přicházet další. Opravdové šoumenství, které se v sobě Adam snaží mermomocí už pár let potlačit, oni nabízejí při každé příležitosti, takže nehrozí, že bych se někdy u nějakého pořadu, filmu, seriálu, nebo koncertu nudila.

Tenhle střízlík (měří pouhých 165 cm) už má za sebou docela slušnou řádku úspěchů a ve skupině Hey Say Jump, která nedávno oslavila 10. výročí figuruje na prvním místě popularity. Ať už jde o sex-appeal, vrozené komediantství, nebo vůdcovství. Jistě, každému se líbí něco jiného, ale v mém případě platí, že čím víc talentu, tím je větší šance, že se do takového idola zblázním. A zrovna u japonských hvězd to platí dvojnásob. Když si vezmu např. Kamenashiho, myslím, že krom vzhledu mě zaujal právě svou všestranností a pracovitostí. No, oni jsou Japonci takoví už od narození. Pořád se za něčím honit, neustále se snažit překonat sami sebe... Vážně je hrozně zajímavé to sledovat, občas to i člověka donutí k zamyšlení... ne, že bych se tím překonáváním v poslední době striktně řídila, že?! :D

Mohla bych o něm psát klidně hodiny, ale myslím si, že video bude pro začátek nejlepší.

Tímto vám představuji svou první současnou lásku (na další se dostaneme někdy příště), pan Yamada Ryosuke :)

Odkaz na video je i ZDE

Oznámení

Zdravím moji milí čtenáři. Určitě se divíte, co se stalo, že se Extasy po takové době ozvala. Dlužím vám vysvětlení, proč se tu nic neděje. Není fér, abyste sem nakukovali ve víře, že náhodou narazíte na další díl nějaké povídky, když se v podstatě nic nového nechystá.

Začnu tím, že se přiznám k jedné věci. A myslím, že tohle přiznání hodně vysvětlí, hlavně to, proč už nepíšu povídky s Adamem.

Hrozně jsem se bála dne, kdy mě Adam přestane bavit. Namlouvala jsem si, že se to nestane, on byl jediný, u koho jsem vydržela tak dlouho a naivně jsem si myslela, že to tak bude už napořád. Nemůžu tvrdit, že jsme ho úplně zazdila, ale kdybyste se mě zeptali, co je u něj nového, tak vám asi nebudu schopná odpovědět. Vím, že si pořídil psa, to je asi tak všechno. Kdysi jsem moc chtěla, aby měl nějaké domácí zvířátko, ale teď, když už ho má, je mi to poněkud jedno.

Jestli má nějakou novou hudbu, to taky nevím, ale tipuju, že to by mě zajímalo, protože jeden z důvodů, proč jsem ho lidově řečeno pustila k vodě, bylo to jeho nekončící queenovské období. Nic proti Pánům muzikantům, ale čeho je moc, toho je příliš.

Poslední Adamova deska - samozřejmě takovou věc člověk dokáže posoudit až s odstupem času - nestála za moc a cokoliv nového pak udělal, mě prostě nenadchlo. Snad kromě té věci s Laleh, která se mi začala líbit až díky videoklipu. A jinak jsou to samí Queen, při živácích jejich písničky… jako kdyby svých neměl dost. A nové věci v nedohlednu. Navíc, pokud by měla být další deska jako ta poslední, tak… no nevím…

Když se na to podívám zpětně, pár takových výsadků jsem během jeho zbožňování měla, ale vždycky dokázal udělat něco, co mě vrátilo zpátky. Obávám se, že tentokrát už by to nezachránil ani v případě, že by natočil porno, nebo jen blbý videoklip, který se bude víc podobat těm, co se dnes točí a na nějž jsem v jeho případě čekala celých šest let, co ho poslouchám. Jsem si tím jistá i díky tomu, že mě nijak moc netankovalo, když se na jeho oslavě narozenin objevil Tommy.

Vím, je to smutný, ale život jde dál a nemá smysl násilím setrvávat v něčem, co člověka neuspokojuje. Tenhle blog se bude navždy vázat k Adamovi, znamená jednu etapu mého života, kterou jsou s ním i s vámi prožila a nikdy toho nebudu litovat, to mi věřte.

Určitě sem občas něco hodím, aby mi blog nesmazali, ale jak jsem napsala výše, povídky s Adamem už to nejspíš nebudou. Moc se omlouvám.

Napsala jsem, že tohle vysvětlení bude jedním z hlavních důvodů, proč nepíšu, ale samozřejmě je toho víc. Jednoduše mě to přestalo bavit. Nedávno jsem někomu do komentářů odpovídala, že mám náročnou práci na přemýšlení. Na tom se bohužel (bohudík) nic nezměnilo a to poslední, co po příchodu z práce chci, je přemýšlet znovu. Navíc mě šíleně stresuje čas, který nemám a tak se snažím hledat koníčky, jež nejsou časově a taky duševně náročné. Před nějakými dvěma měsíci jsem se zbláznila do japonského zpěváka a musím přiznat, že to byla příjemná změna, asi jsem to fakt potřebovala. A říkala jsem si - tak teď s ním něco napíšu, protože tak to vždycky dělám už od svých patnácti let - někdo se mi líbí, tak s ním vytvořím povídku. No, co myslíte? Jestli mám dvě řádky, tak je to moc. Prostě se k tomu nedokážu dokopat. Na druhou stranu i v psaní jsem si dělala přestávky, jedna trvala taky asi čtyři nebo pět let, takže… :D A abych byla upřímná, jako čtenář jsem taky hrozná ostuda, nepřečetla jsem ani písmenko už dobré dva měsíce!

Nechci přímo tvrdit, že jsem si připadala svázaná, ale když jsem se tak nějak oprostila od psaní, mám pocit, že jsem volnější. Bohužel jsem se dostala do stadia, kdy pro mě zpětná vazba byla jediný důvod, proč píšu a z takového začarovaného kruhu je nejlepší úplně vystoupit, než to co máte ještě alespoň trochu rádi, začnete úplně nenávidět.

Tímto se ještě jednou omlouvám. Vždycky jsem se vás snažila uklidnit, že je to přechodné období a brzy se zase pokusím něco přihodit, ale tentokrát vám nic takového tvrdit nebudu. Nepíšu a v nejbližší době ani psát nehodlám. Kdyby se snad něco změnilo, chci, aby to bylo jako dřív. Psát pro sebe a možná až potom to zveřejnit.

Už nějakou dobu kreslím mandaly, takže se chci teď věnovat tomu, svým japonským láskám a odpočinku.

Mějte se krásně, dělejte, co vás baví, pokud to jde a vzpomínejte na mě v dobrém. Děkuju J

Další krok...

Zdravím moji milí. Nebudu chodit kolem horké kaše, mám tu jen jedno vysvětlení. Pokud jste v poslední době u mě na blogu a také na wattpadu hledali jistou povídku a také její pokračování, zřejmě jste ho nenašli. Důvod je ten, že jsem onu povídku stáhla z oběhu. Jako moji čtenáři si zasloužíte vědět, co se děje, akorát jsem chvilku otálela, než jsem si svými kroky byla opravdu jistá.

Opouštějí mě síly, nestíhám to, co dřív, mám náročnou práci a často musím krutě vybírat mezi svými koníčky, čemu dát přednost, protože všechno už dělat nelze. Během poslední doby jsem hodně uvažovala nad tím, jak posunout své psaní o kousek dál, dalo by se říct do poslední fáze. Přesněji zkusit štěstí a konečně zjistit, jestli mé příběhy za něco stojí. Vy mi budete samozřejmě psát, že jo, ale každý autor, který píše tak dlouho jako já, jednou musí dojít do stádia, kdy mu "pouhé" psaní na blog stačit nebude. Nemyslím si, že by šlo o ješitnost - díky vám jsem si vždycky připadala jako autorka bestsellerů - prostě bych chtěla ten můj koníček něčím završit a tak jsem po pečlivém zvážení všech pro a proti došla k rozhodnutí, pokusit se onu povídku zvěřejnit.

Vybírala jsem tu nejlepší a jednoznačná volba padla na již zmíněnou, kterou už na mém blogu nenajdete. Nějaký čas potrvá, než ji přepracuji k obrazu vhodnému pro publikování a pak se ji pokusím někam poslat, popřípadě ji vydat alespoň elektronicky na vlastní náklady. Bohužel v takovém případě nesmí povídka být zveřejněna nikde jinde, proto všechna ta opatření a mazání. Toto oznámení je vlastně i prosbou, aby jste vy, co máte povídku staženou, ji nikde nešířili, nezveřeňovali, nepůjčovali atd.

Není nikde psáno, že budu úspěšná, takže se může stát, že se sem povídka zase vrátí, včetně pokračování, prozatím to ale bude takhle a já věřím, že to pochopíte.

Ráda budu informovat o průběhu mého snažení, pokud budete mít zájem.

Moc díky za vaši dosavadní podporu.

Billyho novinka a Adamův další úspěch

Ne, nečekejte povídku s párem Bill a Adam, i když... časem by na ni taky dojít mohlo.

Netrpělivě jsem očekávala nový Billyho klip, jakmile na svém IG začal nenápadně zveřejňovat tajemné fotky ze studia. A že mu to tedy trvalo. Ovšem... nevím, jaký na to budete mít názor vy, ale tohle čekání za to fakt stálo. Můžete to zhodnotit sami a jistě se shodneme, už po několikáté, že ač se o něm moc nemluví, klipy má zatraceně sexy a např. Adamovi by vůbec neškodilo si podobný natočit. Welcome to the Show je dobrý, to nepopírám, ale tahle Billyho pecka ho v mých očích nekompromisně zadupala do země. Asi podobné pocity jsem měla i u Strifyho Halo. Proč nám prostě sám sebe alespoň v jednom videu takhle nenaservíruje, abychom se jím mohli kochat po celou dobu písničky? Včetně sexy pohledů, pohybů, kostýmů atd. Doufám, že to jednou nedopadne jako u Justina Biebera, který už ve svých klipech ani není - chudáci jeho fanoušci.

Pak tu mám jednu zajímavost, na kterou jsem dnes narazila úplnou náhodou. Prostě teď nemám čas všechno sledovat, tak mi uniklo, že australský X Faktor, kde byl Adam jako porotce, už jaksi skončil. A navíc víc než skvěle. Vyhrál Adamův svěřenec Isaiah a myslím si, že je to opravdu zasloužené. Ten kluk má nádherný hlas.

A hádejte, co mě během jeho soutěžení pod Adamovou ochranou napadlo... Isaidam, nebo Adaiah? To bych fakt nebyla já, to snad chápete, abych tenhle krásný pár (bohužel jen v mých představách) přešla jen tak :D

No, nebyli by spolu úžasní?

Dvě povídky v sekci se stažení

Zdravím při pátku. Doufám, že se máte všichni dobře...

Chtěla jsem jen upozornit na to, že jsem přidala do povídek ke stažení mé dvě poslední Snarry záležitosti, a to Krvavý polibek a Dračí doupě

Novinkou je, že jsem se konečně naučila dělat e-knihy, takže pokud někdo vlastníte čtečku a stáhnete si KP nebo DD v epub, tedy pokud ho vaše čtečka podporuje, což jsou asi všechny kromě Kindle, mělo by to v ní vypadat už poněkud lépe, než ostatní, doposud nabídnuté epuby, jež jsem pouze překonvertovala z původních DOC.

Důvodem je asi to, že si chci pořídit novou čtečku a ráda bych měla své oblíbené povídky, nejen ty mnou napsané hezky upravené. Možná se tu i někdy objeví jednoduchý návod, jak na to. V jádru jsem perfekcionalista a nějak se mi začalo zajídat, číst ty hrozné konverze, kdy vám na jednu stránku vyjde kus odstavce, nebo se text naopak slije do jednoho sloupce. Přijde mi, že pak z takového čtení nenám ten správný prožitek.

Co se týče Ospalky, ustrnula jsem. Věřím, že ne na dlouho, jen se teď v mém životě neodehrává moc hezkých věcí, či spíš pohodových a psaní krutostí, obzvlášť v případě OD se mi jednoduše příčí. Snad se zas brzy všechno uklidní a budeme moci pokračovat dál.

Když se vrátím k e-knihám, některé povídky ke stažení jsem už předělala do snesitelnějšího epubu, takže pokud by je někdo chtěl, napište mi na mail, pošlu vám je. Možná, až toho bude víc, zaktualizuju odkazy ke stažení i tady. Ráda bych se zaměřila i na starší povídky a pořádně je upravila, tak uvidíme.

Four Seasons 18+

Zdravím všechny. Našla jsem tu jednu povídku, která měla kdysi dobu zveřejnění asi jeden den, možná ani to ne, než jsem ji zase stáhla. Je možné, že si ji někdo tehdy nestihl přečíst, tak to může udělat teď.

Povídka vznikla po koncertu Adama s Queen minulý rok v únoru v Praze. Inspirovalo mě, že tu konečně byl a také jisté informace, které jsem tehdy získala. Víc prozradit nemůžu, ale pro povídku to v podstatě nemá vliv.

Není to žádná sláva, ale schovávat ji asi taky nemá smysl, takže třeba si ji i užijete :)

Nechci se opakovat, jak špatně jsem na tom s časem, takže jen pro info, na Ospalce samozřejmě pracuju taky ;)

---

Když Adam někdy kolem půl druhé v noci vstoupil do svého potemnělého pokoje v hotelu Four Seasons, na okamžik ho zachvátila úzkost. Posledních pár měsíců byl zvyklý, mít kolem sebe pořád nějaké lidi, takže si v takových chvílích připadal až nepřirozeně sám. Přitom samotu potřeboval. Musel si odpočinout. Byl to další náročný den.

S velkým světlem se nezatěžoval a rovnou rozsvítil lampičku na nočním stolku. Koncertní pot ze sebe smyl už ve své šatně, proto se jen rychle převlékl do volnějšího trička a zaplul pod peřinu. Aby byla jeho pohoda kompletní, vzal si svůj iPhone, sluchátka a do uší si pustil úryvek nového singlu. Byl rád, že ho má při sobě, neuvěřitelně mu zlepšoval náladu, i když už ho slyšel nejméně milionkrát. Nemohl se dočkat, co na něj řeknou jeho fanoušci.

Konečně mu bylo dobře. Jen ho stále bolely nohy z těch šíleně vysokých bot, a jak na nich celý den stál a pak večer poskakoval a běhal. Zase musel nachodit po jevišti nějakých deset kilometrů. Za pouhé dvě a půl hodiny. Ale stálo to za to. Publikum bylo sice ze začátku rozpačité, ale Adam cítil, že se z reproduktorů neline zrovna dobrý zvuk, takže to přisuzoval i tomu. Pak se konečně rozjeli a zpívali s ním. A Love of my Life prožíval v zákulisí s Brianem. Když se pak opět střetli na podiu, všiml si, že jsou kytaristovy oči lehce zakalené. Také si trochu vyčítal svou nadměrnou teatrálnost, ale to jen proto, aby udělal na zdejší publikum co nejlepší dojem. I když si každý koncert neskutečně užíval, daň za to byl obrovský tlak, který na sobě nesměl dát znát. Kompenzoval ho silou své pokory vůči téhle jedinečné příležitosti. A věděl, že Brian i Roger to tak cítí také.

Jak tak sám se sebou rozebíral další z odehraných koncertů, přepadla ho žízeň. To poslední, co pil, bylo nějaké zdejší šampaňské. Ovšem moc dobré. Nepřeháněl to, bohužel bublinky způsobily, že se mu v ústech udělalo sucho. S povzdechem se vyhrabal z už vyhřáté postele, odložil iPhone na stolek a zamířil k mini baru. Z ledničky vytáhl sodovku a pořádně se napil. Napadlo ho, že by si ji mohl dát na noční stolek, aby už se nemusel zvedat, při otočce si ale něčeho všiml. A to něco bylo natolik šokující, že se mu na okamžik zastavilo srdce.

Pod dveřmi do koupelny se v úzké škvíře odráželo slabé světlo. Nemohl si ho všimnout, když hned po příchodu do pokoje rozsvítil lampičku, ale takhle zblízka…

Naštěstí jeho kolaps trval jen zlomek vteřiny. Okamžitě věděl, odkud vítr vane, jen tomu nemohl v první chvíli uvěřit.

Rychle odložil lahev na komodu a pak natáhl ruku ke klice. Do koupelny vtrhl jak velká voda, ovšem s tím nejzářivějším úsměvem na rtech, který mu byl stejnou měrou oplacen mužem, sedícím ve vaně, plné voňavé napěněné vody. Nečekaná návštěva měla v ruce skleničku se šampaňským a všude kolem vany se nacházelo velké množství hořících vonných svíček. Ona osoba, ve spojení s romantickou atmosférou, navozenou právě její přítomností i přítomností intimního osvětlení vytvořila z obyčejné koupelny to jediné místo, kde se teď Adam chtěl nacházet. Plán, vrátit se do postele, byl okamžitě zapomenut.

"Tak jsi tady," podotkl černovlásek s nádechem tajemnosti. Srdce mu navzdory povrchové reakci v hrudi poskakovalo jak pominuté a do očí se draly slzy ryzí radosti. Blondýn, rozvalující se ve vaně, našpulil svým typickým způsobem rty a pokrčil rameny.

"Máš štěstí, že jsem splachovací. I tak ale dost těžce nesu, když před vyprodanou halou na plnou pusu řekneš, že nejsi zamilovanej. Málem jsem se otočil na podpatku a odjel," utrousil dotčeně. Adam přistoupil k vaně blíž a po chvilkovém zvažování si sedl na okraj. Proč musel sakra Tommy v tom světle svíček vypadat tak krásně a sexy?

"Taky tam někdo zabručel, že se mnou nesouhlasí…" pokusil se svá slova obhájit. Ihned ale na Tommym uviděl, že mu jen tak odpuštěno nebude. Asi ho čekalo velké žehlení.

Jelikož Tommy mlčel, rozhodl se vzít iniciativu do svých rukou. Nejprve to udělal fyzicky, ponořil prsty do vody a zahýbal s nimi, aby to zašplouchalo. Blondýn ho bez mrknutí oka sledoval. Vše podstatné bylo skryto pod hustou pěnou a on si byl víc než jistý, že chce Adam vidět víc.

"Co to piješ?" zeptal se černovlásek neutrálně.

"Nějaký zdejší šáňo. Je celkem dobrý," odvětil Tommy ledabyle. Poté odložil skleničku, aby se mohl natáhnout pro láhev. "Tohle…" ukázal Adamovi vinětu.

"Jo, taky jsem ho pil, ještě před chvílí," přikývl svorně. Tommy vrátil láhev na zem a ponořil pod vodu obě ruce. Poté je spojené před sebou zvedl nad hladinu a kopeček pěny, který na jeho dlaních zůstal, odfoukl proti Adamovi. Sice až k němu nedolétl, ale dal tak najevo, že má hravou náladu. I když se stále tvářil trochu naštvaně.

"Chlapi mi řekli, že budeš mít setkání s lidmi z nakladatelství."

"Hm, to je pravda. Byl jsem překvapenej, že za mnou přišli. Víš, že z minulý společnosti nikdy nikdo nepřišel," posteskl si Adam.

"A bylo to v pohodě?" zajímal se Tommy dál. Adam se pousmál a ponořil svou ruku hlouběji pod hladinu. Konečně se mu podařilo konečky prstů dosáhnout na Tommyho. Respektive se otřel o jeho kotník.

"Myslím, že jo. Mají enormní zájem o moji novou desku. Chystají velkou propagační akci. Ten, co bude mít na starost první singl, působil dost zapáleně. Sám jsem na to zvědavej," rozpovídal se Adam. Skutečnost, že při rozhovoru o práci dokáže Tommyho pod vodou sexuálně provokovat a sám cítí zpětné, dost silné vzrušení a napětí, považoval za ten nejluxusnější pocit, co kdy měl. Hudba byla vždy jeho velká láska a Tommy byl její ekvivalent v lidské podobě. Spojení jich dvou se nevyrovnalo ničemu.

Blondýn se naklonil dopředu a při tom schoval jednu ruku pod vodu. Na kotníku, kde ho Adam systematicky hladil, se jejich ruce dotkly. Ani jeden z mužů to ale nedali na sobě znát. Prozatím.

"A zdejší fanoušci? Bude jich dost na samostatný turné?" vyzvídal Tommy jakoby nic.

"Když nebudu mamonit a bazírovat na koncertu takových rozměrů, tak možná i jo. Všechno záleží na propagaci. Každopádně se mi dneska zpívalo dobře. Ze začátku to sice trochu vázlo, ale Brian mi vysvětloval, že se tu lidi baví trochu jiným způsobem. V kotli jsem ale způsobil menší poprask," ušklíbl se Adam sebevědomě.

"Menší?" pozvedl Tommy jedno obočí. To už spolu vyloženě flirtovali. "Chceš říct, že kam Lambert vstoupí, tam způsobí jen menší poprask?" dodal blondýn uštěpačně, ale zároveň s takovou pýchou, až se Adamovi sevřelo srdce.

"Myslel jsem, že jsi na mě naštvanej," kousl se černovlásek do rtu. Tommy ho pod vodou stiskl pevněji a přitáhl si jeho dlaň na stehno. Adam se musel předklonit a také chytit okraje vany, aby do ní nepřepadl.

"Možná už jsem ti odpustil," pokrčil Tommy rameny. Právě teď byla vhodná chvíle, využít Adamovy nepozornosti, proto hbitě přesunul své prsty na jeho zápěstí a trhl. Adam zaplul do vany jako po másle, ovšem Archimédův zákon se po ladném dopadu na Tommyho tělo postaral o pěknou vodní spoušť v okolí vany. Adam sebou zamlel a nahlédl ven. V rychlosti zhodnotil stav podlahy a pak vrátil svůj pohled Tommymu.

"Neodpustil," zamračil se. Když blondýn přivřel oči a olízl si špičkou jazyka šampaňským zvlhlé rty, byl Adam v koncích. Pažemi podebral Tommyho pod pasem a bez zaváhání se přisál k jeho ústům. Blondýnovi trvalo tak jednu vteřinu, aby z něj stáhl vodou nasáklé tričko a vyhodil ho ven. Pod mokré boxerky vedral své nedočkavé dlaně hned potom. Při stisknutí Adamova zadku druhý muž zasténal. Sám se pak pokusil o zbavení se toho zbytečného kusu látky, který ho tolik svazoval v dolních partiích. Sice to bylo trochu nemotorné, přesto, že se do vany oba s přehledem vešli, ale v momentálním rozpoložení, kdy se v obou mužích míchala netrpělivost se spalující touhou, jim nějaké karamboly připadaly malicherné.

Dokonale kluzká těla se o sebe začala pod vodou třít, zatímco se jejich jazyky mazlily. Chvíli kolem sebe kroužily, pak se vzájemně hladily, nebo sály. Adam miloval něžné okusování Tommyho měkoučkých rtů, takže došlo i na tohle. I když se neviděli minimálně měsíc, dávali si na čas se vším, co dělali.

Za nějakou chvíli změnili své pozice. Adam si přesedl na druhou stranu vany a Tommy se na něj položil. Konečně mohl větší muž zakusit na vlastních dlaních smyslnost Tommyho zadku. Měl prostě nevýslovně rád, když ho cítil pod svými prsty.

Stejně jako jemu předtím, i Tommymu uniklo z hrdla tiché zasténání. Tentokrát se s vervou vrhl na Adamovy rty on. Pod vodou pak stiskl jeho boky a přitlačil si je proti svým.

"Stýskalo se ti po mně?" zavrčel Tommy do polibku.

"Jo!" vydechl Adam vzrušením, které způsobilo otírání jejich klínů o sebe.

"Miluješ mě?"

"Miluju tě!" zasípal Adam s přivřenýma očima slastí.

"Jak moc?" provokoval ho Tommy dál. Tlak jeho penisu na Adamův začínal nabírat na nesnesitelnosti. A cítili to tak oba. Tommy ho potřeboval mít v sobě a Adam potřeboval být v něm. Jakkoliv jednoduchá rovnice právě vypadala až nepřiměřeně složitě a záludně, protože každá vteřina, která je od tohoto okamžiku oddělovala, působila jako celý jeden den.

Adam se neochotně vyprostil zpod Tommyho a vylezl z vany. Poté blondýna chytil za ramena a vytáhl ho za sebou. Téměř hrubě ho opřel o okraj vany a donutil ho, aby se předklonil. Jeho penis stál v pozoru a kdykoliv se jím přiblížil k Tommyho zadku, jako kdyby do něj chtěl sám od sebe vklouznout. Musel odběhnout do ložnice, kde měl v cestovní tašce schovaný gel. Však to nebylo poprvé, co ho Tommy neplánovaně navštívil během turné v hotelu. Sice nikdy nemohl zůstat déle, než pár dní, ale zato si tu společnou dobu dokázali náležitě užít do poslední vteřiny.

Jakmile se vrátil do koupelny, musel se usmát. Blondýn na něj čekal přesně tak, jak ho v místnosti zanechal. Připravený na další neodkladný sled událostí. Jinak řečeno, špulil na něj svůj zadek a příležitostně s ním nezapomněl i zavrtět, asi aby měl Adam snadnější cestu k propadnutí šílenství.

Černovlásek odložil prozatím tubu s gelem vedle Tommyho. Pak si stoupl za něj a pohladil ho po bocích.

"Ptal ses mě, jak moc tě miluju," zkonstatoval. Dlaně začaly putovat po obou půlkách a po chvíli se zapojily i do jemné masáže. Adam je cíleně odtahoval od sebe a kdykoliv se sladce růžová cesta do Tommyho těla naskytla jeho pohledu, zatajil dech.

"Jo… co mi na to řekneš?" zavrtěl Tommy provokativně zadkem na obě strany. Adam se zakousl do rtu, jinak by asi zakvílel jako vlk, kterému se ztratil zbytek smečky.

"Že tě na důkaz mojí lásky vylížu do sucha. Obrazně řečeno!" ušklíbl se. Zřetelně viděl, jak se Tommyho ramena pohnula při mohutném nádechu. Předklonil se tedy a veškerý obsah svých úst nanesl jazykem přímo na to místo. První přítomnost horkých Adamových slin způsobila Tommymu menší zástavu všech tělesných funkcí. Samozřejmě kromě jediné. Ta se díky nečinnosti těch ostatních probudila do života asi podobně mocně, jako narkoman po příjmu další dávky.

Pohnul zadkem dozadu, aby se co nejvíc natlačil na Adamův obličej a hbitý jazyk, kterým se druhý muž snažil prodrat dovnitř. Jedna ruka se automaticky vydala do vlastního klína, aby aspoň trochu ulevila tlaku. Po několika minutách si Adam konečně na prsty nanesl gel a začal Tommyho intenzivně roztahovat. Druhý muž sténal na celou koupelnu, kdykoliv se Adam byť jen bříškem jednoho prstu dotkl jeho prostaty. Tak moc už ho chtěl mít v sobě. Cítit to silněji, zvykat si na bolest, která musela přijít ruku v ruce s rozkoší. Na tohle všechno se Tommy tolik těšil.

Když už se chystal, že Adama pobídne, druhý muž pochopil sám, že je na čase posunout se dál. No, vlastně ho k tomu pobídlo samo tělo, které si žádalo co nejbližší kontakt s tělem druhého muže.

Nanesl gel na svůj penis a trochu jej rozetřel znovu ještě mezi Tommyho půlkami. Pak pomalu vstoupil…

Samotný sex trval sotva pár minut. Jejich těla byla příliš dlouho v odloučení, aby vydržela déle. Oba muži ale věděli, že si budou moci čas vynahradit i delším milováním. Rychlovka na uvítanou byla vlastně hodně příjemným zpestřením jejich doposud nejasného vztahu, ve kterém si dokázali vyznat několikrát za den lásku, ale pokud šlo o samotnou definici, každý rozhovor na toto téma zůstal na bodu mrazu.

Když bylo po všem, Adam Tommyho zabalil do županu, pak i sebe a odvedl si svého tajného milence do ložnice. V posteli se k sobě přitulili, vstřebávajíc stále intenzivní zážitek. Několik minut jen mlčeli. Až Tommy ticho rozbil starostlivou otázkou.

"Měl jsi v šatně dost květin? A co vonných svíček? Minule to nebylo ono, proto jsem jich dal pár i do koupelny," vysvětlil Adamovi. Druhý muž se pousmál. Počet pár byl hodně slabý popis skutečnosti, že by si mohl z fleku otevřít obchod s vonnými svíčkami. Ale pravdou bylo, že si Tommymu minule mimo řečí postěžoval. Neměl žádné zvláštní hvězdné manýry, ale na vonných svíčkách a květinách si prostě potrpěl a Tommy to samozřejmě věděl.

"Všechno bylo v pořádku. Postarali se o moje pohodlí víc než skvěle," pochvaloval si Adam. "A hlavně je mi to teď docela jedno, když mě přijelo navštívit moje osobní pohodlí," zavrněl Tommymu do kůže na krku. Blondýn se blaženě pousmál.

"Přivezl jsem ti dárek. Říkal jsi, že už ti dochází," zmínil se.

"Koupil bych si ho sám," zavrtěl Adam hlavou. Tommy to nekomentoval. Stejně si ten parfém od něj Adam vezme, protože to byl jeho oblíbený. A také věděl, jak moc v něm voní právě jemu.

"Musíš ráno vstávat?" zeptal se blondýn, už opět napůl vzrušený. Vzájemné hlazení pod peřinou nemohlo zůstat bez odezvy.

"Nejpozději před obědem," odvětil Adam jakoby ve snách. Víc Tommy vědět nepotřeboval.

Pravda, cestu do Prahy si hodně rozmýšlel, ale také to byl jeden z mála termínů, kdy mohl za Adamem přijet, takže to nakonec rozhodlo, aby ho v jeho hotelu překvapil. Nezlobil se na něj za ty řeči při koncertu, vždy ho jen provokoval. Jejich vztah byl příliš komplikovaný, aby se ho snažili násilím vyřešit.

Vědomí vzájemné lásky se rovnalo jeho plné spojenosti s faktem, že jsou věci přesně tak, jak mají být.

Krvavý polibek Epilog

Tak a jsme definitivně u konce. Většinou píšu doslovy před poslední díl povídky, nebo před Epilog, ale tentokrát jsem si ho připravila až úplně nakonec. Možná je to i tím, že pro mě tahle povídka znamená něco víc, ať už v dobrém či špatném smyslu. Můžete ho číst, nebo ho nechat být, je to jen na vás.

Tady je poslední část příběhu. Poslední dotek Krvavého polibku, než zazní zvonec a pohádky bude konec :)

---

Miluji ho. Tak moc, až to bolí. Ne, co to povídám. Nebolí to, ale brní. Příjemně, hřejivě, rozkošně…

Harry rozlepil víčka, načež se před ním rozprostřel tak okouzlující obrázek, že se samovolně usmál. Napůl odkrytý Severus pravidelně oddechoval s mírně pootevřenými rty a dokonce i trochu chrápal. Kůže na jeho slabě porostlé hrudi se napínala při každém nádechu.

Mladík vyslovil tiché Tempus a nad postelí se objevil aktuální čas. Měl by vstávat, aby se stihl ještě nasnídat, než odejde do práce. Nakonec mu to samostudium lektvarů přece jen k něčemu bylo. Pracovat jako asistent v lékárně na Příčné uvítal i Severus, některé vzácné přísady se totiž nesháněly snadno a muž za ně uměl krásně poděkovat. Hlavně v bezpečí jejich útulné ložnice.

Mladík pohladil Severuse po rameni a na to samé místo vtiskl polibek. Pak se odebral do koupelny.

Do obývacího pokoje vstupoval oblečený, s lehce navlhlými vlasy. Byl si vědom svých kouzelnických schopností, na některé byl dokonce velmi hrdý, ale kouzlo pro perfektní vysušení vlasů se nenaučil ani za těch dvacet jedna let, co byl na světě. Naštěstí ho to příliš netrápilo.

"Dobré ráno, Harry," přivítal ho příjemný ženský hlas. Harry se na jeho majitelku otočil a pousmál se.

"Dobré ráno, Eileen." Žena na plátně se zarděla a střelila očima směrem k ložnici.

"Ten lenoch dnes vstávat nebude?" zeptala se nanejvýš mateřsky.

"První dvě hodiny má volné a víš, že včera pracoval dlouho do noci. Jsem rád, když si trochu přispí," vysvětlil Harry. Eileen Snapeová přikývla a tentokrát natočila tvář k obrazu, který byl pověšený hned vedle. Harry se tím směrem otočil také a přivřel oči.

"Pořád trucuje," zkonstatoval pobaveně. Prázdné plátno vypadalo bez jeho obyvatele smutně a opuštěně. Naštěstí Harry věděl, že nebude prázdné dlouho.

"Dejte mi pokoj, ano? Mělo to zůstat tajemstvím." Nejprve se na obrazu objevila hlava a pak i celé tělo. Jeho obyvatel se elegantně usadil do křesla a přehodil si důležitě jednu nohu přes druhou.

"Sarehu? I tobě dobré ráno," pozdravil ho Harry nevzrušeně a pokračoval k jídelnímu stolku, kde už skřítka Lolla připravovala snídani.

O několik minut později se z ložnice vypotácel ospalý Severus, nedbale oblečený ve svém černém županu. Když míjel oba obrazy, vyšlo z něj jen tiché zavrčení.

"Matko, Balóne."

Než stačil Sareh začít spílat nad použitím trefné přezdívky, Severus došel k Harrymu, za jeho zády se k němu sklonil a políbil ho do vlasů. "Dobré ráno, pane Vynalézavý," zašeptal, aby ho obrazy neslyšely.

"Ale ale, copak to slyším?" zachichotala se Eileen potutelně. Snape si odfrkl a usadil se ke stolu také.

"To je právě ono, mami. Tys to slyšet neměla a znovu připomínám, že pokud šeptám, je to určeno výhradně po Harryho uši."

"Ano ano, a mně bude někdo říkat, že se snadno nafouknu. Tady to máš, mami. Jak se dá s tímhle vůbec normálně komunikovat…" rozčiloval se tmavovlasý muž na druhém obrazu.

Harry se na Severuse zazubil.

"Tišící?" zeptal se.

"Co takhle výbušné, to bude napořád," povzdechl si lektvarista. Harry cosi zamumlal a pokoj se ponořil do příjemného ticha, které narušovalo pouze praskání ohně. Oba si vychutnávali výtečnou snídani a klid, sem tam se na stole dotkli prsty a spojili své milující pohledy. Jakmile Harry dojedl, odsunul nádobí stranou a utřel si látkovým ubrouskem rty.

"Máš toho moc? Mohli bychom se večer najíst venku?" navrhl. Po zvednutí od stolu se nachomýtl ke druhému muži a ukradl si od něj další polibek, tentokrát pořádně lačný a vášnivý. Však mu musel vystačit na celý den.

"Pokud nedostanou rozum, asi se budu muset obětovat," zablýsklo se Severusovi v očích. Harry se k němu znovu naklonil, ale místo nabízené pusy vyslovil zrušení původního kouzla. "Ještě budeš žadonit," zašeptal smyslně a ve vteřině byl pryč.

Severus se postavil a přešel mezi obrazy. Nedivil se, že je v pokoji stále klid. Teď už byli nafouknutí oba.

"Balon jedna a balon dva," ukázal prstem postupně na matku a pak na bratra.

"Tohle není fér, drahý," stýskala si Eileen. Sareh si založil vzdorovitě ruce na prsou a odsekl: "Nikdy ses to neměl dozvědět. V podstatě žárlíš na obraz!" Severus to nevydržel a pousmál se. Ve skutečnosti nebyl naštvaný, že se mu Harry svěřil s tím vyděračským polibkem, ale potrápit bratra si jednoduše neodpustil. Díl viny na tom nesl, tak proč mu to usnadňovat? A Harry si to v noci jaksepatří odpracoval.

S jemným zavrtěním hlavou se vydal zpět do koupelny, nevnímajíc dohadující se hlasy. Musel se připravit. Na další výjimečný den výjimečného života se svou rodinou.

DOSLOV

Fanouškem Harryho Pottera jsem se stala v době, kdy vyšel na DVD první díl. Pamatuji si, že jsme se sešli na Vánoce s rodinou a pustili si ho. Moje tehdy pětiletá neteř ho dostala jako dárek pod stromečkem. Ze začátku jsem ho trochu srovnávala se seriálem, který vysílala česká televize a jmenoval se Čarodějnice školou povinné a vnímala jsem ho více či méně silně dalších deset let, dokud vycházely knihy a filmy. Asi podobně jako jiní fanoušci.

O osm let později jsem se začala zajímat o fan fiction.

Mojí autorskou prioritou nikdy Harry Potter nebyl. Ano, začala jsem číst ony fikce, hlavně ty doporučované, či dobře hodnocené na ff deníku a některé jsem zvládla i vícekrát, snad se nemusím zmiňovat o těch nejlepších, ale ambice, napsat vlastní HP kapitolovku, jsem nikdy doopravdy neměla, přestože jsem si docela jistá v kramflecích, co se příběhu, detailů i charakterů týče. Možná právě ony povídky postupem času způsobily, že jsem se mezi ně zatoužila zařadit. Vyzkoušet si, jestli na to taky mám, jestli jsem hodna té pocty, nazývat se autorem Snarry. Protože i když je toho na světě mnoho, taktéž i v české a slovenské tvorbě, pořád mám pocit, že převládají dobré příběhy nad těmi špatnými a vpasovat se mezi ně považuji za malý zázrak.

Proto vznikl námět na Krvavý polibek. Do detailu promyšlený, propracovaný, ale hlavně opředený strachem, abych nezklamala.

Příběh začal dobře, ale už při prvních dílech jsem se setkala s kritikou, že je to příliš sladké. Až když člověk začne psát něco takového, co má ve světě stále obrovskou oblibu a publicitu, uvědomí si, jaké břímě si na sebe naložil. Víc čtenářů, víc názorů. U Adommy jsem tohle nikdy řešit nemusela, protože čtenáři Adommy jsou vděční za každý příběh, který se tady u nás objeví, ale HP byla dost silná káva. I na mě. Občas jsem byla sužována pochybnostmi, jestli ty postavy a původní příběh vůbec znám, několikrát jsem musela i nahlédnout do knih, abych se ujistila. Psaní Krvavého polibku nebyla ani náhodou procházka růžovým sadem a nyní už to mohu říct naplno.

Byly chvíle, kdy jsem ho nenáviděla. Kdy jsem nadávala na každičký byť jen maličko negativní komentář k dalšímu dílu, abych nakonec došla k otázce, jestli mi to pocení krve za to opravdu stojí. A přitom jsem záviděla jiným autorům, s jakou lehkostí se jejich příběhy čtou a že já tohle prostě nikdy nedokážu. Ne u Harryho Pottera.

Věděla jsem, že to nebude snadné, ale na začátku vždy stojí výzva, nadšení a odhodlání a to dokáže autora docela dobře uchlácholit. Bohužel někdy i falešně.

Ano, chtěla jsem to vzdát. Dokonce i po nějaké napsané třicáté kapitole jsem uvažovala, že to prostě odložím k ledu a postupně se budu snažit zapomenout. Důležité je podotknout, že to nikdy nedělám. Ne u tak dalece rozepsaných povídek.

Krvavý polibek byl původně slibný neotřelý námět, se kterým jsem se doposud nikde nesetkala. Chtěla jsem to tak, napsat něco, co tu ještě nebylo a vložit do toho svůj osobitý styl. Dopředu jsem věděla, že půjde o dlouhou povídku, protože konkrétně v příbězích o HP je spoustu detailů a důležitých souvislostí, které to dokážou pořádně natáhnout. I tak jsem do toho šla.

Když se dnes dívám na výsledek svého víc než ročního úsilí, určitě nejsem nadšená. Ne tak, jako jsem byla na začátku. Plná nadějí, autorské energie a vidiny skvělého příběhu, o kterém si jednou možná někdo bude na diskuzích povídat v superlativech. Musím ale přiznat, že je mi to vlastně už jedno. Nevytvořila jsem dokonalé dílo, dokonce možná ani průměrné, ale jeho psaní mi ukázalo, že všechny mé minulé představy byly mylné. Ať se to někomu líbí nebo ne, zařadila jsem se mezi autory Snarry, alespoň na tu dobu, kdy jsem Polibek psala. Nemám strach ze špatného hodnocení, pokud se někdy o Polibku bude někde psát, nebo mluvit.

Dotáhla jsem to do konce a to je to podstatné, to na čem záleží. Protože napsat takové dílo a nezbláznit se z toho, to dnes považuji za opravdový zázrak.

Díky všem, kteří dali této povídce alespoň při jejím zrodu šanci. Možná to tak nevypadá, ale skutečně si toho vážím. A slibuji, že už se do tak rozsáhlého počinu nikdy nepustím :D

Krvavý polibek 41. 2/2

---

Harry se rozhlédl po přeplněné letištní hale. Tohle byl jeho první let a s tím na koštěti se to nedalo srovnat ani náhodou. Nakonec se rozhodl pro mudlovský způsob cestování. Z Londýna do Teheránu to trvalo jen několik hodin, ale pocit žaludku na vodě měl ještě půl hodiny po vyzvednutí zavazadla. Úředník v uniformě zkontroloval jeho doklady (ještě že bydlel u Durslyových, většina kouzelníků takové "štěstí" nemělo) a vydal se s davem a malým kufrem k východu.

Minerva mu řekla, že bude očekáván čarodějkou - administrativní pracovnicí z íránské kouzelnické školy, kde měla ředitelka několik důležitých kontaktů, proto hned po výstupu z haly hledal ženu s cedulkou s jeho jménem. Byl to asi zvyk, že se zaměřil na osoby v podivných šatech, jenže jak tak prohledával očima okolní prostor, uvědomil si, že mnoho čekajících žen má na sobě dlouhé hábity a nebyly jim vidět vlasy, protože se skrývaly pod jakýmsi šátkem, který přesně kopíroval tvar hlavy. Když už to viděl opravdu beznadějně, zahlédl v davu menší, velmi hubenou ženu ve středních letech, s cedulkou v rukách. Musel přivřít oči, aby své jméno vůbec přečetl. S úlevou se usmál a zamával na tu dobrotivou osobu, jež se ho měla ujmout.

Čarodějka mluvila lámavou angličtinou, ale dost dobře na to, aby jí Harry rozuměl. Proběhla mezi nimi zdvořilostní konverzace o kvalitě letu a současné kouzelnické situaci v Británii a pak byl Harry doslova odvlečen na dámské toalety, odkud přenos na určené místo probíhal podobně jako v Londýně na ministerstvo kouzel. S tím rozdílem, že se neocitli na území íránského ministerstva, ale ve velmi dobře vybaveném kouzelnickém hotelu.

Čarodějka, oblečená stejně jako íránské mudlovské ženy postrčila Harryho k recepci a usmála se na obsluhu.

"Pan Harry Potter. Má zamluvený pokoj," oznámila muži za pultem persky. Harry z toho vypochopil pouze své jméno. Zatímco čarodějka vyplňovala dotazník, mladík se rozhlížel po rozlehlé vstupní hale. Všude bylo spoustu vysokých i nízkých svícnů a bohaté lustry. Aula byla zařízena v bílé a černé barvě a kam se Harry podíval, viděl svůj odraz v zrcadle. Možná opatření proti upírům, napadlo ho. Po podepsání formuláře dostal klíč od pokoje číslo 66 a naveden k širokému schodišti, které se na vrcholu rozdělovalo do dvou chodeb. Jeho pokoj se nacházel na severní straně.

Harry sebou žuchl na postel a v tu chvíli zatoužil po sově a kousku pergamenu, aby mohl napsat domů. Ve skutečnosti si nikdy nepřipadal tak sám. Co žil s Ginny, neměl potřebu, stýkat se s jinými lidmi, ovšem měl v plánu brzy nastoupit do práce, kde by se potkával s dalšími kouzelníky dnes a denně, ale jak tak ležel na posteli a hleděl na krásně zdobený strop, uvědomil si, že už nemá v podstatě vůbec nikoho. S Weasleyovými se od Ginnyina rozchodu neviděl a neměl ponětí, jestli by ho ještě znovu přijali. Ron a Hermiona už měli svůj život a Ginny nyní také. Dům na Grimmauldově náměstí byl příliš velký pro jednoho člověka, i když mu mohl zajistit alespoň vzpomínky na Siriuse. Harry toužil po rodině, jenže před téměř dvěma roky se něco stalo a jeho život nabral jiný směr. Směr mířící do samoty.

Snape ho opustil. Jako kdyby všechno, co spolu doteď prožili, vůbec nebylo. Neexistovalo. Měl ještě šanci, na tom něco změnit? Měl se o to ještě pokoušet?

Harry otevřel kufr a z postranní kapsy vytáhl kousek pergamenu s adresou. Minerva mu doporučila, aby se na ni vyptal na recepci jeho hotelu. Prý ho tam někdo dovede. Bohužel to musel nechat až na zítra.

Než se uchýlil ke spánku, dopřál si dlouhou sprchu ve velké koupelně a něco malého k snědku z hotelové restaurace. Bezhůlkovým kouzlem pak pozhasínal všechny svíce. Jen pár vteřin před usnutím zahlédl ve své mysli bledou tvář ženy, jejíž obraz včera večer konečně odhalil.

*

Severus přetočil stránku knihy a natáhl ruku pro hrnek s čajem, aby se napil. Byl příjemný, jasmínový, jaký mohl dostat pouze zde. Mimoděk se zadíval na hodiny nad krbem. Za hodinu by měl Javed přijít na oběd, vzpomněl si a přerovnal v rychlosti v hlavě jídla, která dnes objednal u domácího skřítka. Občas si poručil něco typicky anglického, protože mu to zkrátka chybělo a Javedovi nevadila ani tato kuchyně.

S povzdechem odložil knihu na područku křesla. Jeho myšlenky se okamžitě rozutíkaly do všech světových stran, ale ty nejvíc bolestné zůstaly v samém středu jeho mysli, aby plně zaměstnaly jeho koncentraci.

Nechal ho tam. Nechal v Británii Harryho a jednoduše utekl. Den po dni se uklidňoval falešným přesvědčením, že musel odjet kvůli Sarehovi, ale krutá pravda ho stejně vždy na konci dne dostihla. Nevěděl, jak z toho ven. Nikdy neřešil podobný problém a také se cítil povinen Sarehově otci předat osobní kondolenci, i když se nikdy předtím nesetkali. Muž byl ze synovy smrti zdrcený, ale nabídl Severusovi svůj dům jako azyl a po několika dnech se sám vrátil do pracovního procesu, aby se odpoutal od zármutku.

Nyní v tomto domě zůstával sám Severus, a protože neměl nic jiného na práci, užíral se svou bolestí ze ztráty bratra a myšlenkami na Harryho, který mu, ač si to přiznával jen nerad, opravdu chyběl. Několikrát měl tendence napsat McGonagallové, ale vždy si to nakonec rozmyslel. Měl pocit, že ještě není smířený s tím, jak se věci nakonec vyvinuly a že potřebuje čas, aby dosáhl potřebného klidu. Jenže na druhou stranu měl i pocit, že se ho nikdy nedočká. Ne, pokud se bude schovávat tady.

Severus se cítil svázaný. Pro kouzelnický svět byl stále mrtvý. Možná ne zde, kde ho nikdo neznal, ale ve své domovině ano. Dokázal by Harry obětovat svůj zaběhnutý život pro něj? Mohli by spolu odjet někam, kde se nebudou muset skrývat? Severus nevěděl, co si počít s novým životem a to ho ubíjelo.

Znovu pohlédl na hodiny, které se pohnuly jen o nějaké tři minuty, a tiše zaklel. Javed byl pryč většinu dne a Severus se brzy přistihl, že do jeho návratu odpočítává vteřiny. Zaklepání na domovní dveře se postaralo o jeho překvapení.

Vstal a vydal se otevřít. Po cestě si urovnal vlasy a hábit, který měl díky sezení v křesle trochu pomuchlaný. Javed nemíval moc návštěv, ale možná to byla nějaká poštovní zásilka s přísadami do lektvarů, které chodily výhradně dopoledne.

Když Severus otevřel, chvilku měl pocit, že vidí na prahu přelud. Zářivé zelené oči schované za skly kulatých brýlí na něj hleděly s odhodláním, ale také se strachem a nervozitou.

"Pottere," vydechl a zcela bez důvodu se rozhlédl po prázdné ulici za Harryho zády. Čekal snad ještě někoho?

"Ahoj," pozdravil mladík nejistě. Starší kouzelník přivřel oči, cítíc, jak se jeho naučená netečná maska vrací zpět na své místo. Nebyl si ale jistý, jestli to tak skutečně chce.

"Co tu děláš?" vyštěkl Severus. V zelených duhovkách se ostražitě zablýsklo.

"Já… eh… posílá mě Minerva. Mohli bychom si promluvit?" koktal Harry. Jeho tváře se rozhořely jasnou červení. Severusovy dlaně svrběly touhou, dotknout se jich a okusit jejich horkost. Ano, alespoň vnitřně si to připustit mohl.

"Proč? Mohla mi poslat vzkaz, nemusela vysílat rovnou… posla," zkřivil rty v odtažitém úšklebku. Znovu ten smaragdový záblesk. Věděl, že si zahrává, ale nedokázal si pomoct. Nebyla to od Minervy tak trochu podpásovka?

Harry nakoukl za jeho rameno a naklonil se dopředu. Severus instinktivně ustoupil.

"Neměl bys tu být, Sarehův otec se brzy vrátí z práce," promluvil do trapného ticha.

"Chci mluvit i s ním," oznámil mu Harry odhodlaně.

"Vážně, Pottere, to není dobrý nápad," zasyčel Severus.

Kdyby někdy někdo Harrymu řekl, že bude čelit této neřešitelné situaci, trval by na tom, že ji zvládne mnohem lépe a s větším nadhledem. Jenže jedna věc je mluvit o tom a druhá, uskutečnit něco takového v reálu.

Harry cítil, jak mu po šíji stékají kapičky studeného potu. Když znovu pohlédl do těch onyxových očí, chtělo se mu brečet. Nebylo těžké Severuse najít, ale dodat si odvahu, zaklepat na dveře muže, který díky jeho lehkovážnosti ztratil syna. Harry cítil zodpovědnost za smrt Sareha a chtěl jí čelit, leč, nepočítal s překážkou jménem Severus Snape.

Mužův odmítavý postoj mu věru moc odvahy nedodával, spíš mu ji bral a stačilo pár vteřin ticha a Snapeův negativní pohled a Harry měl sto chutí nastoupit na první letadlo do Londýna a už se tomuhle muži nikdy víc nepřiplést do cesty.

Tentam byl i pocit viny vůči němu, který si ještě před pár dny vyčítal.

"Bydlím v tom kouzelnickém hotelu za náměstím…" zkusil to znovu a ještě jednou po dobrém.

"Neměl bys utrácet peníze za tak drahé ubytování…"

"Takže?" zeptal se Harry nadějně.

"Takže se odhlaš a vrať domů," sykl Severus příkrým hlasem. Harrymu poklesla ramena. Už věděl, proč ten pocit, že se nic nezměnilo. Protože ono se vážně vůbec nic nezměnilo. Jen byl teď sám jako kůl v plotě. A pořád naivně doufal, že uvázat si na krk tohohle morouse, musí být terno. Ředitelka neměla pravdu. Severus mu nikdy neodpustí, ani nepřistoupí na tu směšnou teorii s rovnováhou. Nenáviděl ho jako kdysi. A Harry věděl, že si to zaslouží. Tak proč byl i přesto tak hrozně naštvaný?

"Vředy na tebe!" zabručel, jelikož to ale nemyslel vážně, vůbec nic se nestalo. Snape se ušklíbl, což Harryho namíchlo ještě víc. "Musím vyřídit vzkaz od ředitelky. Tak buď laskavě dnes v sedm večer v tom hotelu. Díky. Čau," s tím se Harry otočil na patě a odpochodoval pryč.

Severus zabouchl dveře, nevrátil se ale do obývacího pokoje, prostě u nich zůstal stát a několik dlouhých minut na ně ještě civěl.

Co to mělo být? Kde se tu Harry najednou vzal? Proč chtěl mluvit s Javedem? Severus si nebyl jistý, jestli by to setkání proběhlo v pořádku. Javed Shah byl trochu prchlivý a v první řadě neznal pravý důvod Sarehova úmrtí. Koukal by na Harryho jako na blázna. Jenže pokud za ním do toho hotelu nepůjde, Nebelvír byl schopný sem další den přijít znovu a zkoušet to do té doby, dokud pana domácího nezastihne doma. A pokud šlo o ně dva, tak…

Severus vnímal, jak se mu do tváří hrne krve. Jeho chování nebylo zrovna košer, vlastně to docela dost přehnal. Možná nebyli ideální pár, ale nalhávat si, po všem, co spolu prožili, že se to netýká citů, bylo pokrytecké. Dost pokrytecké i na něj.

*

Nebelvír strávil většinu dne ve svém pokoji. Z nudy si opakoval některá kouzla, stínová i bezhůlková. Třikrát si objednal z restaurace svačinku v podobě výtečného sirupového koláče a také láhev perské pálenky, kterou se rozhodl vypít, pokud by Severus nepřišel, na Sarehovu počest. Vypít ji a hlavně se pořádně namazat, to byl jeho plán na večer.

Před sedmou už byl jak na trní, nedokázal chvíli posedět na jednom místě. Přecházel po pokoji a naléval se coca colou, která mu připomínala Malfoye a tudíž bezpečný domov. Litoval, že Minervu poslechl, že jí naletěl. Snape už se nevrátí a Harry si tím byl jistý, stejně jako Dursleyovskou nepohostinností.

Pět minut po sedmé se ozvalo zaklepání na dveře. Za těch pět minut vychodil Harry v podlaze brázdu. Nabuzen vztekem a špatnou náladou, která se v něm od dopoledního setkání se Snapem nahromadila jako kilo kvalitního semtexu - jen zmáčknout a vybuchnout - rozrazil dveře a se zafuněním vtáhl muže za rukáv do pokoje. Co na tom, že měl Severus na sobě mudlovský černý oblek a vypadal v něm zatraceně dobře. Harrymu zkrátka došla trpělivost.

Ještě než stačil promluvit, Snape ho předběhl.

"Jsi naštvaný," zkonstatoval a duchapřítomně uvalil na dveře tišící kouzlo. Když se otočil k mladšímu muži zpátky, setkal se akorát s vykulenýma očima a ústy lapajícími po dechu.

Severus v tom zkrátka neuměl chodit. Nevěděl, co si počít s návalem emocí, jež se na něj hrnuly ze všech pórů jeho bolavého srdce. Netušil, jak dát najevo radost z opětovného shledání, jak Harryho uklidnit, jak udělat ten první osudový krok k jeho vřelé náruči. Nebo jak mu nabídnout tu svoji, protože to opravdu udělat chtěl. Chtěl, aby se v ní Harry schoval a už tam zůstal a… Merline, jeho matka měla celou dobu pravdu. I ten hloupý obraz věděl, co cítí a co je potřeba k tomu, aby byl zase aspoň trochu spokojený a šťastný.

Neměli málo společných vzpomínek, dokonce ani málo společných sexuálních zkušeností. Měli toho dost, aby svůj vztah mohli nazývat vztahem, a on to takhle příšerně zazdil.

"Harry," začal Severus, mladík ho však zarazil zvednutou rukou. Znovu se dostal do ráže.

"Ne, už nic neříkej, nemám sílu to poslouchat," štěkl Nebelvír. Bohužel, nebo bohudík to nebylo všechno, co si měl Severus vyslechnout. Tiráda nabírala na intenzitě s každým dalším Harryho slovem. "Opustil jsi mě. Umřel ti bratr a tebe ani na chvilku nenapadlo, že jsem tam já, a že jsem připravený na to, abych tě utěšil a podpořil. Nebo jsi na mě měl řvát, že jsem tomu nezabránil, že za jeho smrt můžu. Neudělal jsi vůbec nic! Prostě jsi zdrhnul jako zbabělec. A je ti úplně fuk, že jsem za tebou přijel, že jsem vážil tu dlouho cestu, abych…"

"Vyčteš mi i to, že jsi mi zachránil život? Že jsi mi dal druhou šanci?" zachrčel Severus dotčeně. Harry se zarazil, s ukazováčkem před Snapeovým obličejem a pozvedl obočí. Jeho tvář pomalu ale jistě rudla zlostí. Severus okamžitě pochopil, že přestřelil.

"A víš ty co? Jo! Teď už vím, že si nic z toho nezasloužíš. A jestli to nedokážeš pochopit, tak jsi hlupák, Severusi Snape. Hlupák s velkým H.!"

Harry si zajel prsty do vlasů a křečovitě je stiskl. Navíc při tom vydal podrážděný zvuk podobný zaskřípění zubů. Kolikrát už se takhle hádali? Copak to nikdy nebude mít konce?

"Tak moment, mladý muži. Hoď kamenem, kdož jsi bez viny. Co ta tvá tajemství s Minervou? Lhal jsi mi, zatajoval důležité informace…" No skvělé, nechal se vyprovokovat.

Harry víc z toho už neslyšel, protože byl mimo. Dokonce i Severus přestal najednou mluvit, když si všiml, jak se na něj mladík dívá. Konečně mu došel význam slov, která Harry před chvilkou ve svém bouřlivém monologu zmínil. Vyčítal si Sarehovu smrt, Merline. Myslel si, že ho opustil kvůli tomu. Možná, že ho za to dokonce nenávidí. Krucinál, ale to přece nebyla pravda. Severuse něco takového nenapadlo ani jednou. Viděl na Harrym, když v ředitelně vyprávěl o své cestě na Malfoy Manor, jak bojuje sám sebou, aby se nezhroutil. A i kdyby tomu svědkem nebyl, nikdy by si ani na chvilku nepomyslel, že jeho statečný Nebelvír by jakkoliv přispěl k něčemu tak nešťastnému. Nebylo to mezi nimi bůhví jak dokonalé, ale Severus už nějakou dobu neřešil, jak se do této fáze dostali a co všechno pro to Harry udělal. Dokonce, i když ho provokoval, že mu to bude průběžně vyčítat, tak to nemyslel vážně.

Jeho hrudník udělal jeden pohyb ven a druhý dovnitř, tak dlouho to trvalo, než Severus překonal tu krátkou vzdálenost, aby se jeho paže omotaly kolem úzkého trupu se slovy na rtech. "Do prdele už s tím!" A pak Harryho políbil. Hrubě, vroucně, neohrabaně a velmi, velmi hluboce.

"Severusi," vydechl Harry odevzdaně. "Chci se s tebou hádat, bože, tak moc chci slyšet tvoje výčitky," zasténal, zoufale prodírajíc se víc do Snapeova objetí, jako kdyby s ním chtěl splynout. Vmáčknout se do něj.

"Harry, já ti nic nevyčítám, jasné? Nebyla to ničí vina!" zašeptal Severus do polibku, hladíc Harryho po vlasech a tváři.

"Ale já potřebuju vědět, že ti na mně alespoň trochu záleží. Řekni, že se zlobíš, že jsem to všechno spískal já," zavzdychal Harry roztouženě. Opravdu bylo pro Severuse těžké, vnímat Harryho naplno a čistou myslí, ještě když po něm Harry chtěl něco takového a přitom líbal jeho rty a snažil se mu rukama prodrat pod košili. Jako kdyby nad těmi slovy ve skutečnosti vůbec nepřemýšlel.

Sevřel jeho tváře v dlaních a zvlhlé rty pohladil bříšky palců. Nedonutil se k úsměvu, ne navenek, ale uvnitř ho cítil, jak ho hřeje a jak se promítá v jeho očích, aby ho viděl i muž v jeho náruči.

"Harry Pottere, to ty jsi hlupák, vážně. Proč bych měl něco vyčítat muži, kterého miluji?" ušklíbl se a tak jednoduše, jako nadechnout se, si znovu přivlastnil ta upovídaná ústa pro další polibek.

Krvavý polibek 41. 1/2

---

Harry za sebou s bouchnutím zavřel dveře a znaveně se opřel o stěnu vedle nich. Vlasy zavadil o věšáček s klíči, které se potichu rozcinkaly. Ohlédl se, přidal k nim kroužek s dalšími dvěma klíči a odebral se do kuchyně, kde si napustil do sklenice trochu vody. Opřený o kuchyňskou linku bez zájmu mapoval celý prostor místnosti. Nebyl tu už celé týdny.

Na konferenční stolek v obýváku položil svůj váček a vydal se do ložnice, kde se ovšem zarazil ještě ve dveřích. Chyběla postel. Při vzpomínce na její netradiční stěhování se ušklíbl. Když se vrátil do hlavního pokoje, všiml si, že vedle krbu stojí nějaký plochý balík. Za vázací šňůrou byl zastrčen složený pergamen.

Vytáhl ho a začetl se.

Harry,

Myslím, že bys ho měl mít zatím ty, jen by se na něj zbytečně prášilo, tam, kde jsem ho našla. Pevně věřím, že ho pak předáš majiteli.

Minerva

Harry vzal balík do rukou a natočil ho do několika stran. Lupnutí u srdce se dostavilo ve chvíli, kdy mu došlo, aniž by odstranil ochranný papír, co se uvnitř nachází. Postavil předmět zpět na své místo a posadil se na pohovku.

Ještě ne. Ještě nebyl připravený na něco takového. Nezvládl by to a nechápal, kde bere Minerva tu jistotu, že ano.

Několik vteřin se na balík ještě díval, pak to místo opustil a do večera už tam očima nezabloudil ani jednou.

Zbytek dne prospal, k večeři si uvařil čínské nudle, které měli rádi s Ginny. Bylo zvláštní, jak jedna vzpomínka dokázala navodit jinou…

Před pár dny se konečně setkal s Hermionou a Ronem. Za jiných okolností by si vyslechl dvouhodinové vyprávění o jejich dovolené a pak by přišel na řadu on. Takhle se k jejich pobytu v Rumunsku vlastně vůbec nedostali. Bylo to nekonečné, únavné a drsné odpoledne plné výčitek, otázek a nejrůznějších konspiračních teorií. Jestli Harry řekl dohromady pět vět, tak to přeháněl. Nejvíc mluvila Hermiona, Ron spíš bručel, chrčel, syčel a občas klel, což tak často zase nedělal. I kvůli tomu Harry poznal, že jeho neodpustitelný prohřešek nebral příliš dobře. A nebyl si jistý, jestli se s tím jeho kamarád vůbec někdy popasuje.

Po několika hodinách výslechu, který by mohl snadno konkurovat tomu bystrozorskému na ministerstvu, se Harry konečně dočkal i nějakého toho vlídnějšího zacházení. Tedy konkrétně jen od Hermiony. Kamarádka ve své podstatě naštvaná nebyla, snažila se to pochopit a tohle byl její způsob. Harry by byl možná i zklamaný, kdyby to všechno přijala s otevřenou náručí a ještě ho poplácala po zádech, jaký je kabrňák. Samotnému by se to nelíbilo. V případě Rona musel být trpělivý. Zrzek byl možná ještě horkokrevnější, než on a jen velmi těžko se smiřoval se změnami, navíc s tak velkými.

Pravdou bylo, že Harry v současné době neměl pocit, že by se nějaká změna v jeho životě udála. Byl zpátky ve svém bytě. Byl tady jako kdysi. A jedl čínské nudle. Ano, přece jen se něco změnilo. Byl tu sám. Jen on a tenhle londýnský byt.

Vzpomínka na rušné odpoledne pomalu bledla, podobně jako ta na Ginny a Draca, i když zrovna na tohle vzpomínal docela rád.

Ginny se vrátila do Bradavic a ještě několik dní s ním a s Malfoyovými bydlela. Lucius si vzal na starost Malfoy Manor. Chtěl ho zbavit zlých sil a obnovit ochranné štíty, než se jeho rodina vrátí domů. Co se stalo s tělem Bellatrix nevěděl, ale byl si jistý, že se Malfoy senior postaral o to, aby už z žádného hrobu nikdy nevylezlo. Narcissa se vrátila do svého starého já, do toho odtažitého a neústupného. Možná se jen snažila zakrýt smutek nad definitivní ztrátou své sestry.

Harry zůstával s Ginny a Dracem v jejich půjčené komnatě, hráli různé hry, nebo se procházeli po zastrčených koutech bradavických pozemků, tam, kde nebyli moc na očích. Harry měl pocit, jako kdyby četl tolik oblíbené Ginnyiny romantické mudlovské romány. Jako kdyby se prokousával dějem zamilovaného příběhu, o kterém dopředu věděl, že bude mít šťastný konec. To, jak se na sebe ti dva dívali, jak spolu mluvili, to vše se den po dni měnilo a co víc, sílilo. Nebyl svědkem žádných důvěrností, Ginny by si to před ním nedovolila, i když Harry jí nový vztah ze srdce přál, ale i z těch zapomenutých propletených pohledů, z letmých doteků, či barvy hlasu poznal, že je svědkem malého zázraku. Nikdy o tom s Ginny už znovu nemluvil, ani s Dracem o ukradeném plášti a předmětu, pro který si tu noc na Malfoy Manor šel, ale byl připravený na jakoukoliv podporu, pokud by ji potřebovali.

Den po smrti Bellatrix se všichni zainteresovaní sešli u Minervy v ředitelně…

"Pořád mi to připadá jako nějaký hrozný sen," kroutila Poppy nechápavě hlavou. Seděla naproti ředitelce u jejího stolu a uzobávala karamelové sušenky, které hojně zapíjela mátovým čajem. Harrymu byly též nabídnuty, ale odmítl. Stejně jako Severus, který se zdržoval u druhého stolu společně s Malfoyovými a Ginny. Harry k muži co chvíli zabloudil pohledem, ale nikdy se příliš dlouho nezdržel. Obrázek truchlícího Snapea, který na sobě nedal znát ani špetku lítosti, či smutku, byl po pravdě děsivý.

"Nakonec se naše teorie ukázala jako reálná," kývla Minerva hlavou. Lucius si tiše odkašlal.

"Nevím, jestli se za to mohu omluvit, nebylo to můj záměr," přiznal na rovinu.

"Jenom už jsi nechtěl dál bojovat, drahý," pohladila ho Narcissa po předloktí. Vypadalo to, že chce Malfoy senior ještě něco dodat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

Když Harry Hermioně řekl, jak se celá věc nakonec vyvinula, kamarádka několik vteřin vůbec nedýchala. Pak se kousla do rtu a prohlásila: "Je to logické. Krev nepřítele, Harry. A Lucius pak už nepřítel nebyl. Postavil se před profesora Shaha, aby ho ochránil před kletbou. Bylo to v podstatě stejné, jako kdyby se postavil před Snapea. Proto bylo nutné sehnat jinou krev, která tu původní nahradí. Krev skutečného nepřítele. A tys našel toho největšího."

Harry samozřejmě věděl, že kdyby do situace zasvětil Hermionu dřív, možná by na to i dřív přišla. Mohl jen děkovat Merlinovi, že mají Bradavice tak pohotovou a chytrou ředitelku, která ho k tomu v podstatě dostrkala.

"Malfoy se vůbec neprojevoval, Hermiono. Chodili jsme kolem sebe po špičkách do poslední chvíle. Je to tak zvláštní, připustit si, že udělal něco takového," vyjádřil Harry své rozpaky. "A viteál? Sareh si myslel, že s jeho zničením zmizí i Bella a Severus," pokračoval zaníceně. Mladá žena se zamyslela.

"Upřímně, Harry, když mi to Ginny řekla, hledala jsem nějaké souvislosti, o kterých Shah mluvil. Perské legendy. A skutečně se něco podobného stalo. Asi před devadesáti lety. Viteál měl na chlup stejné účinky, jako ten váš, proto byl Snapeův bratr znepokojený. Tys riskoval a díky tomu jsi zjistil, že se každý viteál chová úplně jinak. Voldemortův, Snapeův, každý si žije vlastním životem a rozhoduje o svém osudu rozdílně. Samostatně. Měli bychom být rádi, že je zničený," přiznala svůj postoj. Harry sklonil hlavu, sledujíc své prsty propletené v klíně.

"Jo, je pryč. Navždycky." A s ním i pouto, které jeho, Severuse a Malfoye spojovalo. Netušil, jak k tomu došlo, ale právě díky Hermioně si uvědomil, že by se v tom neměl už víc hrabat.

Změny. Ano, tolik se toho událo za tu krátkou dobu, co byl pryč, jenže teď byl zpátky. A opět na začátku.

*

Harry chodil kolem zabaleného předmětu bez povšimnutí ještě další týden. Ten den ho navštívila Minerva v jeho bytě. Přicestovala krbem, jako to kdysi dělala Ginny.

"Harry, ráda tě vidím. Jak se máš?" Ředitelka si oklepala svůj tradiční zelený hábit od sazí a věnovala Harrymu vřelý úsměv. O pět minut později už seděli u šálku horkého čaje.

"Jak to vypadá s novým učitelem lektvarů?" zeptal se Harry opatrně. Toto téma bylo stále trochu ožehavé, protože Minerva měla na ministerstvu podánu žádost s dost vysokými nároky a už několikrát jí byl poslán naprosto nekompetentní kandidát. Ne jednou se kvůli tomu rozčílila.

"Rozhodla jsem se, že to teď nechám být. Brzy budou vánoční prázdniny. Snad se někdo najde během nich. Mluvila jsem také s panem Longbottomem a ten mi povídal o několika schopných lidech z jejich vegetačního institutu. Věřím, že se to už brzy obrátí k lepšímu, kolegové jsou unavení, protože musí suplovat," povzdychla si.

"To chápu," přikývl Harry a napil se čaje. Na minutku či dvě mezi nimi zavládlo mlčení.

Minerva si se zájmem prohlížela mudlovský obývací pokoj, dokud nedošla k zabalené zásilce.

"Ještě jsi to nerozbalil," zkonstatovala. Neznělo to naštvaně, ale ani nadšeně.

"Ne, já… zatím nemůžu, nezlobte se," podíval se na ni psíma očima.

"Je to jen na tobě, Harry, nenutím tě k tomu," usmála se povzbudivě.

"Občas v noci slyším ten hlas," přiznal sklesle.

"Přirozeně, nelíbí se jí, že je ignorována," ušklíbla se ředitelka. Harry střelil po balíku koutkem oka, ale hned zase uhnul. Minerva si toho samozřejmě všimla. Natočila se k Harrymu víc čelem a vzala jeho ruce do svých.

"Proč prostě neodjedeš za…"

"Ne!" zavrčel Harry. Chtěl své ruce vyprostit, ale žena ho nenechala.

"Myslíš, že by to nechtěl?"

"Truchlí za bratra a…" Harry si olízl vyprahlé rty. Nemluvili o tom už několik dní a ve skutečnosti se na tohle téma ani bavit nechtěl. Nebylo co řešit. "Odešel. Bez rozloučení, bez vysvětlení…"

"Severus je prostě takový. Potřebuje čas," konejšila ho kouzelnice.

"Pak mu ho dám, kolik jen bude chtít. A až… až… prostě počkám, až se vrátí," koktal Harry.

"A já si stojím za tím, co říkával jeden můj známý z mudlovského ministerstva. Chytrému napověz, hloupého nakopni," ušklíbla se šibalsky. Harry si ta slova několikrát přehrál v hlavě. Znělo to dobře, ale byl tu jeden zásadní problém.

"Spoustu lidí si o Severusovi myslí všechno možné, ale jen těžko byste našla někoho, kdo by ho nazval hloupým."

Ředitelka na to nereagovala, jen se napila svého čaje a povzdychla si.

"Je tu reálná možnost, vrátit Severuse mezi živé, mohl bys mít záminku za ním jet," navrhla opatrně. Harry přivřel podezíravě oči, proto Minerva rychle pokračovala. "Dobrých lektvaristů je málo, vzpomínám si, jak těžko jsem sháněla náhradu za profesora Křiklana. Dokážu si to na ministerstvu obhájit, také jsem to probírala s Albusem a některými kolegy, na jejichž diskrétnost se mohu spolehnout. Učiním prohlášení, že jsem zajistila Severusovi azyl, dokud se neočistí jeho jméno. Nikdo se nedozví, cos udělal, Harry. Nejsem na sebe hrdá, že tomu poskytuji ochranná křídla a musím krýt skutečnost ohledně Sarehovy smrti, ale nevidím důvod, proč to nezařídit tímto způsobem. Potřebuji schopného lektvaristu, chci, aby se Severus vrátil a znovu učil."

Harry na Minervu během jejího monologu koukal jak na zjevení. Netušil, že o tom tolik přemýšlela, a že dokonce došla k nějakému závěru. Znělo to příliš snově, aby to mohla být pravda.

"Odpustí mi někdy? Byl jsem tam a… nic jsem neudělal, já…" Mladík sklonil hlavu, zabraňujíc novým slzám, které se draly ven. Bylo to jako několika kilové závaží, které se mu usadilo na srdci. I ten hlas, z obrazu, jenž od ředitelky dostal, a který slýchával, mu dával podobný pocit. Nemohl ho rozbalit, nemohl se podívat do těch očí s vědomím, že se měl zachovat jinak. Jak by mohl za Severusem odjet a udělat to s ním. Podívat se do jeho očí, které byly stále živé a nejspíš plné zklamání.

"Harry, přestaň se za to obviňovat, prosím," posteskla si Minerva. "Jestli si někdo plně uvědomuje sílu rovnováhy, pak je to Severus. Nepodceňuj ho a zkus mu trochu věřit. Je to velká ztráta pro nás pro všechny, ale věřím, že měl Severus čas o tom přemýšlet. Ví, že svou šanci dostal, tak ho nech, ať ji dá i tobě," konejšila ho. Mladý kouzelník zakýval neochotně hlavou. Ano, bylo to tak, nikdy neměl brát slova profesorky Trelawneyové nadarmo. Ale asi byl opravdu čas se s tím smířit.

"Nikdy jsem v Persii nebyl," vydechl konsternovaně téměř po minutě úpěnlivého přemýšlení. Ředitelka se vítězně usmála a potřásla jeho rukama.

"Všechno je jednou poprvé."