Velvet & Extasy

Novou knihou nemyslím novou povídku. Jedna teď probíhá na wattpadu, je to Muž se zlatou maskou - tímto se chci omluvit, že nepřibývá tady, nějak to všechno nestíhám - a zároveň finišuje. Co bude po ní netuším, ale snad něco vymyslím :)

Ale zpět ke knize. Je to tak, konečně vydám oficiálně knihu. Oficiálně myslím tak, že bude tištěná, zanesená v registru a bude možné si ji normálně koupit. Byl to momentální nápad, který ale trvá už víc jak tři týdny intenzivních příprav, takže nepočítám, že tentokrát by to skončilo na bodu neurčitém, jako u Ospalé díry. V současné době už jen dodělávám druhou korekturu, protože jsem prostě příliš pintlich, abych něco pustila do světa s vědomím, že jsem tomu mohla věnovat víc úsilí.

A teď, jak k tomu došlo. Dostaly se mi do ruky dvě knihy autorky Lydie Strong. Tato spisovatelka píše gay romány a vydává je malonákladem. Když jsem si oba přečetla, dodalo mi to odvahu a začala jsem hledat, pod kterým vydavatelstvím knihy vyšly. Nakonec jsem zjistila, jak jednoduché to je, vydat vlastní knihu a jak složité je, připravit ji, aby odešla ke čtenářům v tom nejlepším možném stavu. Ano, pracuji na stylistice, obálce a korektuře už skoro tři týdny, ale opravdu to vypadá dobře, myslím, že do konce tohoto týdne bych mohla být hotová.

Lydia Strong mi otevřela nové obzory. Pokud budete mít zájem, hledejte její knihy Bunny a Na krev. Jsou to sice romatické příběhy, ale velmi čtivé a srozumitelně napsané. Když jsem je četla, říkala jsem si: ona se nebála, šla do toho a prostě vydala knihy s gay tématikou, jež na našem trhu pořád zoufale chybí. Sice jsou někde ještě chybičky, ale nejsem naivní, že bych je u sebe také nepřehlédla, takže ani náhodou nebudu nikoho kritizovat. Lydia mě úplně nevědomky přiměla, abych konečně vystrčila drápky. S Pánem cti jsem si netroufala, protože bych jistě po čase narazila na kritiku ohledně dějových nesrovnalostí, ale knihu, jež se chystám vydat, mohou napadnout snad jen kvůli tomu, o čem je. A pokud někdo půjde do gay četby a nebude na to připravený, měl by vždy pamatovat na vlastní riziko!

Nebudu to už napínat. Knihu, která snad již brzy spatří světlo světa v knižní podobě jste zde mohli číst v roce 2013 a povídka se tehdy jmenovala Castaway. Za poslední tři týdny prošla jen malými proměnami, protože se mi zkrátka vždycky líbila taková, jaká je. A jistě pozitivní zpráva je, že jsem ani nemusela měnit jména postav, které se v příběhu objeví, jelikož jde o originální příběh. Jistě nebude nikomu vadit, že jsem ji přepracovala do spisovnějšího slovníku, na příběhu to nic nemění a ještě trochu váhám, co se týče explicity, ale na druhou stranu si říkám, že právě ona explicita je důležitým kamenem tohoto příběhu a dodává mu potřebnou syrovost.

Tak co? Navnadila jsem vás? Měl by někdo o knihu zájem, než půjde do prodeje? Protože budu mít samozřejmě několik výtisků stranou, o něž bych se mohla podělit za výrobní cenu. Určitě mě zajímá váš názor, třeba dělám strašnou chybu, ale nejsem schopná si to sama uvědomit. Jen směle do mě, budu moc ráda za každý názor a případné objednávky ;)

sobota 30. června 2018

Na konci světa

Mám teď takové silnější queer období, takže jsem v poslední době viděla víc gay počinů, z nichž se dají vybrat opravdu zajímavé kousky a tím dalším, který tu představím, je film Na konci světa, nebo v originálním názvu God´s own country.

Co jsem četla názory lidí, přirovnávají ho ke Zkrocené hoře a asi na tom něco bude, protože děj je obdobný. Přesto se mi tenhle film líbil o něco víc, protože ZH má v sobě něco, a nedokážu popsat co, co mě odrazuje od toho, abych si ji pustila znovu, kdežto u tohoto snímku vím, že za čas se na něj s chutí znovu podívám.

U ZH mi trochu vadí herecké obsazení, ale je mi jasné, že to byl účel, dosadit do rolí známé tváře. Jelikož jsme se nikdy nesetkali s drby, že by Heath Leader, nebo Jace Gyllenhaal byli na kluky, mám tedy trochu problém jim to věřit. Jistě, dohnaly je k tomu okolnosti, příležitost a já nevím, co ještě a je to perfektně natočený film, ale bohužel se do mojí top desítky nedostal. Což ale nemůžu říct o Na konci světa. Jen pro upřesnění, je to jen tím filmem, oba herce v jiných filmech totálně zbožňuju! :D

Příběh se odehrává na chladném britském venkově a sleduje osudy farmářské rodiny a nádeníka, kterého si z důvodu otcova zotavování po mrtvici rodina najala. Syn Johnny je tak trochu větroplach. Práci na farmě sice zastane, ale jinak si rád vyhodí z kopýtka, ať už jde o nezávazný sex na toaletách v hospodě, nebo o nadmíru vypitého alkoholu. Příchod Gheorghe z Rumunska naruší jeho zajeté rituály. Druhý muž je přesný opak jeho. Svědomitý, zodpovědný a věrný. Johnny dlouho odolává svým citům, ale jak to tak bývá, někde se to jednou zlomit musí.

Pokud se pro film rozhodnete, připravte se na chladnou a ponurou atmosféru britského venkova, protože ta je od začátku nedílnou součástí a nezmění se to. Jenže možná proto je tu tak krásně vidět pozvolně rozvíjející se vřelost mezi hlavními hrdiny, protože je vedle nehostinné krajiny, nebo téměř otrockého farmaření perfektním kontrastem. Některé scény se zvířaty bych možná vypustila, ale ono to tak nějak dotváří celý obraz právě té otrocké práce, když se člověk rozhodne, že bude farmář.

Ani jednoho z hlavních představitelů neznám, proto pro mě nebylo těžké jim to uvěřit a mimo jiné to zahráli opravdu skvěle. A dočkáme se zde i několika milostných scén, což opravdu můžu. Nějak si prostě nedokážu představit, že by v gay filmu nebyl žádný sex :D

Film se dá najít i s titulky na obvyklém místě a pod originálním názvem - Gods Own Country 2017

Budu ráda, když mi napíšete vaší topku gay filmů a seriálů, třeba bych mezi nimi mohla najít zajímavý tip :)

Eyewitness - Očitý svědek

Všimla jsem si, že Skam přece jen někoho zaujal, tak přináším tip na další seriál. Určitě nedosahuje takových kvalit jako Skam - ten u mě asi už nic nepřekoná - ale má jiné. Minimálně vás udrží u televize, dokud ho nedokoukáte do konce :)

Eyewitness je remake norského seriálu z roku 2014. Na ten zrovna najíždím a tentokrát musím říct, že amíci to pojali určitě atraktivněji a víc poutavě. Nebo to možná bude tím, že už vím, o co v ději půjde, takže mě vývoj moc nepřekvapuje. Každopádně pojďme mluvit o americké verzi z roku 2016, která se dočkala hned 10 dílů, oproti šesti v norském podání.

Philip a Lucas jsou tajní přátelé. Tajní proto, že Lucas je oblíbený student, kdežto Philip je nový kluk, který do městečka Tivoli (jakýsi americký venkov) přišel jako adoptivní syn místní šerifky. Philipova matka je narkomanka a syn jí byl odebrán. Policistka Helen a její manžel se o Philipa snaží starat, ale Helen má tajemství z minulosti, které jí nedovoluje projevovat city. No a Lucasův otec zase nesnese, aby se jeho syn stýkal s klukem, který je pouhou naplaveninou.

I tak se Philip a Lucas scházejí a dokonce přeskočí jiskra, jenže aby toho nebylo málo, jedné noci, kdy jsou ti dva spolu, se stanou svědky trojnásobné vraždy. Aby zatajili svůj vztah, rozhodnou se, že nikomu nic neřeknou a co hůř, vrah při incidentu zahlédne Philipovu tvář…

Jelikož zavraždění byli členové drogového gangu, do příběhu se postupně zaplétají i další osoby, které celou situaci zkomplikují. A Philip s Lucasem od té chvíle nemají klid, protože je jim vrah na stopě.

Není to vyloženě gay seriál, ale scény Philipa a Lucase jsou věrohodné, a pokud Lucas zrovna nevyšiluje, že je zase někdo uvidí spolu, tak jsou i hezké. Pochopitelně se Lucasův pohled na coming out postupně mění, stejně jako vážnost jeho vztahu s Philipem.

Víc asi o seriálu psát nemusím. Od začátku víme, kdo je vrah, takže je to spíš o hře kočky s myší a o tom, která strana je o krok napřed, což ale ději na napětí rozhodně neubírá.

Philip a Lucas mají spoustu fan videí, proto jedno přidávám pro představu. A jednotlivé epizody i titulky se dají poměrně snadno najít ;)

Doufám, že se vám Eyewitness bude líbit. Brzy zase přispěju s dalším tipem :)

úterý 19. června 2018

Skam - Alt er love (Láska je všechno)

Už jste viděli Skam? Že ne? A co kdybych vám řekla, že je to nejlepší gay seriál všech dob? Kdo se pohybuje v téhle sféře žánru, ať už jde o filmy, nebo seriály, asi by namítal, že nejlepší seriál je jednoznačně Queer as Folk, nebo Looking. Nebo v poslední době Shadowhunters, tam ale spíš mluvíme o jedné lince, vedle níž je spoustu dalších. Shadowhunters jsem si hodně oblíbila, obě série shlédla na jedno nadechnutí, jak se říká a trojku jsem sledovala už na netflixu, vždy když vyšel další díl. Teď netrpělivě očekávám druhou část této série, která nejspíš celou ságu definitivně ukončí. Prý už se o dalším natáčení, tedy čtyřky neuvažuje - nejsou peníze.

Ale zpět ke Skam.

Skam je norský seriál o čtyřech sériích po cca 10 dílech, který vznikal v letech 2015 - 2017 a získal si spoustu fanoušků po celém světě. Než zavrhnete tohle dílko pro přívlastek "norský", měli byste vědět, že severská tvorba je velmi osobitá, nezaměnitelná a nezapomenutelná. Ne každý má pro ni sice slabost, ale pokud dáte šanci skandinávskému filmu, či seriálu, určitě nebudete litovat.

Děj se věnuje mladým lidem na střední škole v Oslu, kde každý prožívá nějaké to pubertální či jiné trápení a aby v tom byl přehled, každá série vypráví jeden hlavní příběh, přičemž jsou všechny víceméně uzavřené. Jinak řečeno, každá série má jiného hlavního představitele, který se ale objevuje i v dalších sériích, abychom stručně viděli, kam se jeho život dál ubírá. A samozřejmě tu máme i vedlejší postavy, ty celý příběh tak nějak doplňují.

Jak už jsem psala, seriál probíhal od roku 2015 do 2017, což jsou tři roky. A tak dlouho trvá i norská školní docházka na středních školách. Ne čtyři roky, jak je zvykem u nás. Seriál byl tudíž vysílán v reálném čase. V celém průběhu se setkáváme s označením dne, kdy se děj odehrává a v ten den se také ona scéna natáčela a vysílala. Pokud jsem to pochopila správně, pak v pátek se odvysílalo všechno, co se ten týden natočilo, ale nechci kecat, tímhle si fakt jistá nejsem.

Další zajímavostí je fakt, že pro role studentů byli vybráni lidé stejného věku a v mnoha případech neherci. Celý seriál na první pohled působí jako amatérská sonda do duše mládeže, jenže čím déle to sledujete, tím víc si uvědomujete, jak moc je to všechno dokonale promyšlené a propracované. A přitom máte zároveň pocit, jako kdybyste se koukali na sebe v době svého mládí. Tak jsem to alespoň vnímala já. I když už nejsem nejmladší, v seriálu je spoustu situací, které mi připomněly mě samotnou a donutily tak zavzpomínat na staré časy.

Ano a to je právě jeden z těch hlavních důvodů, proč se Skam stal tak oblíbený a vryl se do srdcí mnoha lidí. Protože působí autenticky. Setkáváme se tu s lidmi, kteří nejsou žádným výkřikem krásy (jak je člověk zvyklý u americké produkce), jenže díl po dílu na nich začnete vidět něco, co vás donutí sledovat seriál dál a dál. A nakonec zjistíte, že jsou všichni vlastně úplně úžasní, svým osobitým způsobem. A myslím si, že je to právě i tím, jak seveřané dokážou uchopit dané téma a zpracovat ho.

Na začátku jsem napsala, že jde o gay seriál, ale tohle bych měla uvést na pravou míru. Tomuhle tématu se věnuje hlavně třetí série, kde se do popředí dostává kluk jménem Isak a další - Even, jenž na Isakovu školu přestoupil z jiné. Kluci se postupně sbližují a také vylézá na povrch Evenovo tajemství, které to trochu zkomplikuje.

Pokud nechcete, nebo nemáte čas sledovat celý seriál, vlastně se nic moc nestane, když si pustíte jenom trojku. Budu upřímná, neviděla jsem první dvě série, a co jsem se dočetla, v podstatě tu třetí ničím neovlivňují, takže může fungovat jako samostatný celek. Jediná nevýhoda je asi v tom, že ostatní postavy člověk nezná, ani jejich příběhy z předchozích sérií, ale že by to nějak omezilo můj pohled na hlavní dějovou linku, se říct nedá.

Pak si myslím, že je příjemná i stopáž, která dohromady udělá pět hodin, protože 3.série má deset dílů po třiceti minutách. Při dobré vůli, a pokud vás nebude nikdo otravovat, se to dá shlédnout za jeden večer. Já to zvládla už třikrát :D

Do hlavních rolí byli obsazeni Tarjei Sandvic Moe coby Isak a Henrik Holm coby Even. Henrik měl v té době už jednu hereckou zkušenost za sebou, kdežto Tarjei v podstatě jen tu, kterou si odehrál v předchozích sériích. I tak to byl právě Tarjei, kdo si Henrika při konkurzu vybral jako svůj protějšek. Prohlásil tehdy, že si to s ním dokáže představit. A pozor, fakt jim to budete věřit :)

Protože na mě Henrik v roli Evena hodně zapůsobil, samozřejmě jsem se o něm snažila něco zjistit. Kdybych to neudělala, dodnes bych žila v přesvědčení, že ti dva spolu normálně chodí a někdo se to prostě rozhodl natočit live.

Zatím jsem nepřišla na nic, co bych seriálu, potažmo třetí sérii vytkla. Snad jen délku. Kdyby byla dvakrát delší, vůbec bych se nezlobila. Bez mučení přiznávám, že se Skam stal mým druhým nejoblíbenějším filmovým počinem hned vedle Sametové extáze, o které jsem si doteď myslela, že ji nemůže nic překonat. Každopádně je to o názoru a je mi jasné, že co člověk, to jiný pohled na věc. Za mě tvrdím, že jde o velmi podařené dílo, jež si zaslouží pozornost. Ne nadarmo Tarjei a Henrik dostali nějaké ty ceny za své herecké výkony. Navíc se tu setkáme se spoustou úžasné muziky, která příběhu dodává ještě větší šmrnc. Viz. Weeknd, 10cc, Radiohead, Nils Bech, Lykke Li, nebo taneční song 5 fine frøkner od norské zpěvačky Gabrielle, který se přes noc dokázal ze sračky roku vyhoupnout na první místo nejčastěji přehrávaných písniček v mptrojkách. Kdo má rád tvorbu australského režiséra Baze Luhrmanna a nejvíce jeho zpracování Romea a Julie s Leonardem DiCapriem, si tu též přijde na své. Použité písničky i záběry z filmu, představující Isakův pohled na Evena a vztah s ním mě občas donutily až nedýchat. A abych nezapomněla, na konci budete zaručeně plakat ;)

V současné době se natáčí francouzský remake, který je zhruba v polovině druhé série a dočetla jsem se, že po námětu sáhli i Američani. V tomhle případě jsem fakt zvědavá, co z toho vyleze :)

Pokud se na seriál podíváte, budu moc ráda, když mi sem pak hodíte své dojmy. A jestli jste ho už viděli, věřím, že se na spoustě věcech shodneme. Když překousnete, že nejde o komerční záležitost; podivný jazyk, co trochu připomíná němčinu, francouzštinu a finštinu, a nebudete trvat na prvoplánových krasavcích, slibuju, že si to užijete :)

Nakonec přidávám nějaká fan videa, pro představu a děkuji Janimi, že mi poskytla některé informace, co se objevují výše.

Skam - Alt er love

Gabrielle...

a nakonec Tarjeiův a Henrikův polibek na galavečeru při předávání norských televizních cen

neděle 25. února 2018

Fullmetal Alchemist live action - mýma očima

Znáte to, když se na něco šíleně těšíte a pak se toho konečně dočkáte. Přesně to jsem teď zažila s filmem Fullmetal Alchemist, v originále Hagane no renkinjutsushi.

Překlad do češtiny je Ocelový alchymista, a jelikož se jedná o japonskou produkci, dá se předvídat, že tomuto filmu předcházelo anime. Tohle samozřejmě nemusím vysvětlovat těm, kdož se v asijských končinách orientují. Anime FMA, jak se mu také zkráceně říká, je až moc oblíbené, abych ho tu někoho učila znát. Já viděla akorát dva anime filmy. Chtěla jsem si udělat představu, co mě čeká, až vyjde tohle live action, abych alespoň trochu věděla, o čem to je. Nevím, jestli se pustím do samotných seriálů, nějak mě děsí představa to všechno shánět, i když na Naruto to opravdu nemá :D

Nerada bych, aby tenhle článek někdo bral jako recenzi na film. V tomhle případě bych nebyla objektivní, proto kdokoliv, kdo sem náhodou zavítá, protože se mu při hledání FMA objeví ve vyhledávači i tenhle blog díky titulku, ať je shovívavý a nekritický. Samozřejmě nikomu nezakazuju, aby si napsal svoji recenzi.

Na druhou stranu, možná bych být trochu objektivní přece jen mohla, protože nejsem ovlivněná předlohou jako ti, co ji notoricky znají. Filmy jsem si pustila proto, abych si osvojila myšlenku a jména. I tak bych řekla, že live action na tom nestojí a troufnu si ho doporučit i lidem, kteří nemají o anime ani ponětí. Japonci točí celkem srozumitelné filmy a tenhle mezi ně rozhodně patří. A je úplně jedno, že se zabývá vědou, o kterou jste se nikdy předtím nezajímali. Člověk si alespoň zábavnou formou rozšíří obzory. Možná se mnou v tomhle bodě někdo nebude souhlasit, ale jak říkám, neviděla jsem ani jednu sérii, jen dva filmy, které ze mě odborníka na FMA udělat nemohly, takže pokud neznalec jako já ještě pořád tápe, nemusí. Tenhle film dokáže být samostatnou jednotkou.

Live Action se z velké části natáčel v Itálii, mimo jiné i ve městě Volterra, které můžete znát z druhého dílu ságy Twilight, New Moon. Pro přiblížení, je to to městečko, kam se Edward rozhodl vyrazit "zazářit". Teď mi došlo, že hlavní hrdina FMA se taky jmenuje Edward. A když už jsme u těch spojitostí, naše hlavní postava je posedlá nalezením Kamene mudrců. To jsme se pro změnu přenesli do Bradavic. Možná je mi ten film sympatický i díky tomu. Co se týče Volterry, je to nádherné město, kam bych se jednou chtěla podívat a jak tady všichni víte, miluju filmy a knížky o Harry Potterovi. Něco mi tedy říká, že i kdyby v něm nehrál důvod mojí neobjektivity, asi bych si ho tak jako tak pustila. Už jen díky nádherným lokacím a spojitostem.

Tím se dostávám k hlavnímu důvodu, proč jsem se na film vůbec těšila. Ano, hádáte správně, hraje v něm Ryosuke. Přijde mi to jako věčnost, co je Ryo můj Ichiban (neboli Nr.1), ale přitom to byl letos v lednu teprve rok, kdy jsem se o něj začala zajímat. Znala jsem ho už předtím, jen… to byl ještě malý kluk a já jsem moc velká holka, abych slintala nad malými kluky. Nejdřív musel prostě dospět, abych si ho všimla :D

Role Edwarda Elrica ve FMA pro něj byla zlomová, přestože už má na svém kontě spoustu jiných zajímavých filmů a seriálů. Do live action se totiž vkládaly velké naděje a také očekávání ze strany fanoušků jak Ryosukeho, tak samotného anime. A co si budeme povídat, navzdory stejnému původu jsou to dost odlišné věci, k čemuž se ještě vrátím později.

Japonci se rozhodli udělat světový film s použitím té nejlepší moderní technologie a jako třešničku na dortu obsadili do hlavní role asi nejpopulárnějšího současného mladého umělce. Stručně řečeno, cílem bylo vytvořit film roku, na který se bude tetelit celý svět. A myslím, že přesně to se jim povedlo. Netvrdím, že by se to dalo srovnat s čekáním na Titanic, pořád se tu bavíme o Japonsku, které je příliš specifické ve své filmové tvorbě, ale pokud byste chtěli o FMA najít nějaké informace, tak rozhodně najdete. A nejen na stránkách s "rozsypaným čajem" :) Mimo jiné je hlavním producentem Warner Bros.

Když se zmíním o distribuci filmu, už to tak slavné není, v našich kinech jsme se bohužel FMA nedočkali, ale i tak je povědomí o tomhle filmu velké. A já doufám, že se to bude jen zlepšovat.

Fullmetal Alchemist je příběh o dvou bratrech, kteří ve snaze oživit svou zesnulou matku, naruší zákony alchymie, kde platí tzv. rovnocenná výměna. Při experimentu přijde Edward o nohu a ruku a Alphonse rovnou o celé tělo… Takhle nějak ve zkratce film začíná. Samozřejmě tu nemám v úmyslu spoilerovat, něco takového byste si přečetli i na oficiálních stránkách. Tvůrci asi neměli potřebu v tomhle bodě mlžit, když to všichni fanoušci FMA vědí. Berte to jako odrazový můstek, protože další děj se od toho samozřejmě odvíjí. Edward prostě chce, aby oba měli to své zpátky. On ruku a nohu a jeho bráška tělo, které má nyní podobu velkého brnění, v němž je akorát Alova duše.

A tím začíná honba za Kamenem mudrců, který prý takovou moc má…

Samotná podstata Kamene mudrců je tu pojata trochu jinak, než jak ji známe z HP. Určitě se nechci pouštět do nějakého rozboru, protože nejsem odborník, ale ta myšlenka se mi líbí, i to, jak byla pro film uchycena. Dále postavy. Pokud jste zvyklí na japonský styl, v ničem vás výrazněji nepřekvapí. Oproti anime, co jsem viděla, určitě nejsou tak afektované a díky tomu příběh působí reálnějším dojmem. Upřímně, nějak si nedokážu představit, že by se skuteční herci chovali přesně jako jejich kreslené předlohy, bylo by to… no fakt divné :D Myslím si, že i tak se tvůrcům i hercům povedlo vystihnout jejich charaktery. Samozřejmě se nejedná o žádný hluboký pohled do duše, ale pro film tohoto typu to dle mého stačí.

Pak tu máme zpracování filmu po technické stránce, za což bych Japoncům, kteří jsou v tomhle směru tak trochu za zenitem, vzdala hold. Nějak si nevybavuju japonský film, který by mi přišel tak dobře zpracovaný, co se týče například efektů. Ano, v poslední době se opravdu snaží, třeba Rurouni Kenshin byl skvěle udělaný, ale tohle live action je spíš dobrodružné, než fantasy. Líbil se mi Yokai Ningen Bem s Kamenashim, ale FMA zatím předčil všechno. Osobně bych akorát vyrazila střihače, který měl v mnoha záběrech asi pocit, že čím víc políček, tím líp. Nenuťte mě to vysvětlovat, natočila jsem čtyři filmy a nespočetně svateb. Myslím, že tohle je noční můra každého filmaře a Japonci na to trpí nejvíc, anebo si s tím prostě nedělají starosti vůbec, protože to mají snad v každém filmu. Jak kdysi řekl jeden můj známý střihač: musíš střihat, střihat a zase střihat. V závěru z mého hodinového filmu dokázal udělat poloviční, se zachováním všeho, co film potřeboval. A ještě to vypadalo stokrát líp. Kdyby se tím řídili střihači FMA, bude mít film tak o dvacet minut míň, čímž bychom se alespoň dostali na snesitelnější délku. V tomhle totiž Japonci též nejsou moc pokrokoví. Pořád točí dlouhatánské filmy, které letěly tak před pěti lety. No, teď jsem vám alespoň objasnila, proč :D

Pokud film vezmu jako celek, je to odpočinková podívaná, která určitě neurazí. Nabízí krásné scenérie, velmi slušné efekty a překvapivě dobré herecké výkony (nejen Ryosukeho :D). Jsem si jistá, že za jedno shlédnutí film rozhodně stojí.

V průběhu psaní tohoto článku jsem si odskočila na čsfd, abych se podívala, jestli už se u filmu neobjevily nějaké komentáře a hle, objevily. No, ale že by byly zrovna přívětivé, to bohužel ne. Nějak jsem to tušila, protože už očekávání českých fanoušků bylo… řekněme poněkud skeptické.

Nechci se filmu zastávat, ale na mě zapůsobil víc, než anime. Asi jsem divná, prostě já to mám tak nějak naopak. Kromě yaoi jsem anime nikdy na chuť moc nepřišla a raději mám tyhle live action. Ale chápu, že fanoušci předlohy čekali asi něco trochu jiného.

Na druhou stranu mě tenhle přístup mrzí. Podpora asijské produkce u nás je téměř nulová a my si to ještě takhle dobrovolně kazíme. Neříkám, aby lidi hodnotili filmy nadprůměrně, jenže tohle je extrém. Film si ani náhodou nezaslouží tak hrozné hodnocení. V podstatě to na mě působí, jako kdyby mi otaku říkal, že být otaku je kravina, že japonská kulturní produkce za nic nestojí. Možná mě někdo pochopí, co se tím snažím říct. Miluju Japonsko a denně teskním po čemkoliv, co by česká distribuce zařadila do našeho oběhu. Japonci natočili super film, možná ne podle představ fanoušků předlohy, ale téměř na světové úrovni, do kterého vložili mnoho nadějí. A co teď? Jejich tým pro průzkum veřejného mínění začne dělat statistiky a při tom narazí na naše čsfd, kde je tohle příšerné hodnocení. Jestli si někdo myslí, že se budou tvůrci snažit to příště natočit líp, protože jim to tentokrát nevyšlo, pak budu skeptická já. Nenatočí. Jednoduše se na nás vykašlou a o příštím, o několik měsíců dřív na Netflixu zveřejněném filmu si můžeme nechat zdát.

Budu upřímná, dala jsem filmu v databázi pět hvězdiček, abych to hodnocení alespoň trochu zvýšila, i když samotné se mi to pochopitelně nepodaří. Kdyby šlo o americký film, asi bych nehnula ani brvou, do naší distribuce se kolikrát dostanou takové sračky, že člověk jenom žasne, do čeho se dokážou nacpat peníze, jenže v tomhle případě snad ani objektivní být nemůžete. Ne, pokud jste otaku a vaším velkým snem je, že se jednou půjdete na japonský film podívat do cinestaru. Ne na specializovaný festival s asijskou tvorbou, ale do cinestaru!

Je mi líto, že to lidé, kteří film hodnotili, nevidí jako já, přestože musí jít výhradně o fanoušky japonského anime. Skoro jako kdybychom házeli klacky pod nohy sami sobě :(

Každopádně film doporučuju. Pokud máte Netflix, který ho zařadil do své nabídky už necelé tři měsíce po premiéře, pak si ho pusťte. Bohužel je u nás zatím jen s anglickými, německými a polskými titulky, ale věřím, že se brzy objeví i ty české. Osobně jsem si je pro sebe udělala, protože jsem nechtěla čekat, ale dávat je nikam nebudu, nehodlám na svou osobu poslouchat kritiku, stačí, že to slízl už film. Ale pro dobré známé bych mohla udělat výjimku. Takže jestli o to někdo fakt stojí, můj mail znáte ;)

pondělí 4. prosince 2017

One Ok Rock v Praze

Ahojky všem, už dlouho jsem tu nic nepřidala, tak to musím zase napravit. Byly jsme s Velvet o víkendu na koncertu One Ok Rock v pražském Lucerna Music baru a chtěla bych se o tenhle skvělý zážitek podělit. Výlet měl pro mě a pro Velvet o něco zvláštnější význam. Poprvé jsme byly na koncertu někoho z Japonska. Upřímně, skupinu One Ok Rock znám jen díky několika písničkám, co jsem slyšela u filmů, nebo fan sestřihů, takže to byl spíš výlet za Japonskem jako takovým, ale rozhodně nelituju, že jsem tuhle cestu podnikla.

One OK Rock je rocková skupina, jak už napovídá název, ale rozhodně nejde o nářez bez hlavy a paty. Před koncertem jsem si naposlouchala některé jejich desky, a pokud se vám nechce hledat na youtube, přirovnala bych je například k Linkin Park. Takový líbivý, melodický rock. Oficiálně alternativní emo rock, jak praví například wiki…

Kluci jsou spolu od roku 2005 a jako jedni z mála Japonců vyráží se svou hudbou i do světa. Tenhle rok už mají za sebou turné po Severní Americe a koncerty v Evropě mají naplánované až do Vánoc. Po novém roce budou pokračovat v Asii a také v Mexiku.

A teď něco ke koncertu samotnému. S Velvet jsme se rozhodly, že se nebudeme nikam tlačit. V klidu jsme si došly na jídlo, pak na kafe a čekaly. Přiznám se, že mě překvapila fronta lidí před Lucernou, když jsme se konečně vykopaly z kavárny. Čekala jsem, že už budou všichni uvnitř, tak jenom projdeme přes vstup a bude to. No, spletla jsem se. Fronta se táhla až k Václaváku a lidi pořád přibývali. Dokonce i za námi, když jsme se s Velvet zařadily.

Vybavuju si, že chlap u vstupu - zrovna, když jsme tam byly, nakoukl za nás a řekl něco ve smyslu: Tak to nevidím dobře. Netuším, jak to měli spočítaný, ale fakt je mi záhadou, jak se tam všichni ty lidi mohli nacpat. Snad prodali určitý počet lístků a hlavně bylo vyprodáno, takže nechápu, čemu se tak divili. Jestli čekali, že některý lidi nakonec nepřijdou? Každopádně Lucerna byla totálně natřískaná.

Kvůli frontě se zpozdil i koncert. Místo v sedm se začínalo v osm, ale tak nějak s tím člověk počítá. A neřeší to, když nikam nechvátá. My měly s Velvet zamluvený hotel, takže nám nějaké zdržení nevadilo.

Koncert jako takový trval něco málo přes hodinu a kluci hráli jednu pecku za druhou. I když jsem jejich songy naposlouchávala před koncertem, všechny jsem hned poznala. Líbilo se mi, při jedné pomalé písničce, jak celá skupina čekala na absolutní ticho v sále. Byl to naprosto magický okamžik. Sice chvíli trvalo, než to lidi pochopili, ale pak se vzájemně snažili utišit. Prostě úžasná atmosféra!

Co mě ale dostalo nejvíc, byl užaslý výraz kluků, když s nimi lidi začali zpívat. Myslím, že takový ohlas opravdu nečekali. Nechci nás Čecháčky podceňovat, ale zažila jsem už pár koncertů, kde by nepomohlo snad ani podplacení, aby se lidi trochu víc rozjeli. Tady to bylo naprosto spontánní a upřímný.

Ani jsem se nenadála a bylo po všem. Kluci přidali ještě jednu písničku a Takahiro - zpěvák přišel dokonce obalený do české vlajky. Někdy před koncem slíbil, že k nám přijedou znovu. I tohle, si myslím, bylo neplánovaný. Určitě nejsem odborník přes lidské myšlenkové pochody, ale snažím se si hodně všímat, jak se kdo tváří a reaguje a jsem si víc než jistá, že před koncertem něco takového v plánu neměli. Aby oznámili, že přijedou zas. Když to shrnu, dostali jsme je! Takový ohlas nemohli čekat. Jsem hrozně ráda, že byli příjemně překvapení, protože tam, kde je rádi uvidí, se zase někdy vrátí, i kdyby to teď v sobotu byl jen v zápalu eufórie vyslovený slib. Prostě přijedou znovu a už teď se na to těším!

Ještě jsem se z celého toho víkendu pořádně nevzpamatovala, ale určitě si nemůžu pro sebe nechat zážitek, který bych s nadsázkou mohla pasovat na mnohem úžasnější, než samotný koncert.

Velvet, nikotinová závislačka, nás zatáhla za Lucernu, že si půjdeme zakouřit. To byly tak tři hodiny. Stály jsme u nějaké výlohy s uschlým vřesem (nebo levandulí, co já vím :D), hned vedle vchodu do pasáže a vesele bafaly, když jsem si všimla zajímavého Asiata se světlými vlasy, přicházejícího od Václaváku. Víte co, přede mě si může stoupnout třeba ruskej model a se mnou to nehne… tedy pokud nemá šikmý oči (což by bylo fakt divný, že? :D)

Tenhle Asiat mě ovšem zaujal (když bydlíte ve městě s rozsáhlou vietnamskou komunitou, po čase si začnete vybírat i ty Asiaty), tak jsem do Velvet žďuchla, aby se nenápadně podívala taky a pak jsme obě zkamaněly, protože tam nebyl jeden, ale rovnou čtyři Japonci. Vykračovali si jako Beatles jeden za druhým kolem nás, Takahiro šel jako poslední. V tu chvíli mi teprve došlo, kdo to je. Kluci se tvářili trochu rozpačitě a hlavně obezřetně, myslím, že to u celebrit není nic nenormálního, prostě si dávají pozor, aby na ně někdo najednou neskočil :D No, my byly s Velvet tak v šoku, že jsme na ně akorát civěly. A pamatuju si, že se na mě Taka podíval - on obzvlášť vypadal vyplašeně :D Přece jen, kluci jsou drobní, malí a my s Velvet typický slovanský holky krev a mlíko :D Počítám, že bych měla Takahirův obličej v úrovni svýho hrudíku, už takhle jsem na něj koukala pěkně z vrchu! :D No a než jsme se nadály, byli kluci v pasáži. Později jsme si všimly, že na Václaváku stojí jejich autobus a vleky na aparaturu.

Takže tohle byl pořádný zápich a ještě při jídle jsme se tomu smály jak praštěný. Jo a ten, co mě zaujal jako první, je kytarista Toru <3

Když jsem se po návratu domů pokoušela najít o skupině něco víc, zjistila jsem, že Takahiro začínal v roce 2003 v Johnny´s, tedy v agentuře, odkud pochází třeba Kamenashi, nebo Yamada! Dokonce existují nějaká videa z té doby, z vystoupení skupiny News, kde Taka jeden rok působil. Johnny´s je jedna velká rodina (sekta), kde kolaboruje každý s každým… a pak odsud taky občas někdo uteče, protože neunese ten tlak a chce si jet sám na sebe. Stejně si myslím, že se Taka do Johnny´s moc nehodil. Není to typický hezounek a jeho hlas je příliš výjimečný, aby ho uplatnil jen coby skupinový zpěvák.

Každopádně je to pořádný šok, když se něco takového dopátráte. Můj a Velvetin největší sen je vidět Hey Say Jump naživo, což se nikdy nestane, protože kluci z Johnny´s za hranice Japonska koncertovat nejezdí a ani nebudou (to by se muselo úplně změnit myšlení Japonců), takže když pak vidíte na vlastní oči někoho, kdo se s vašimi idoly osobně setkal, nebo dokonce pracoval, je to skoro stejně tak vzrušující!

I když mám pocit, že tohle bylo maximum, co jsem z milovaného a uzavřeného Japonska mohla vidět, neztrácím naději. Minimálně uvidím zase One Ok Rock, jestli se k nám vrátí. Koncert byl super a ráda si to zopakuju :)

čtvrtek 19. října 2017

Nový blog

Zdravím po dlouhé době. Opravdu byla dlouhá, koukám, že jsem naposledy přispěla na začátku srpna. Ne že bych se to tu chystala znovu rozproudit, jen jsem si založila ještě jeden blog, kde bych ráda podpořila Ryosukeho, takže bych ho tímto způsobem chtěla představit a upozornit na odkaz v menu. Nebo ZDE.

Naposledy jsem psala v komentářích o rekonstrukci, která sice proběhla úspěšně, ale sebrala mi několik měsíců času na všechno ostatní. Takhle to většinou bývá, když nemáte nikoho, kdo by vám s tím pomohl, nebo lépe řečeno, mužskou sílu. Pracovala jsem na tom pouze já, Velvet a moje máma a v devadesáti procentech jsme se snažily udělat všechno samy. Protože nesnáším, když se musím doprošovat :D Na druhou stranu ten skvělý pocit z toho...

Takže se tak nějak postupně vracím do původních kolejí a hledám inspiraci a chuť. Trochu jsem se věnovala Muži se zlatou maskou, ale na něčem jsem se tam zasekla a teď se nemůžu pohnout kupředu. Pořád na to myslím, že bych to asi ráda dojela, i když už jsem Adama odložila k ledu, ale nejdřív potřebuju překonat ten blok.

Snad se to brzy spraví a zase něco napíšu, samotné už mi to schází :D

Blog o Yamadovi bude ryze informační. Info o jeho filmech, seriálech a hudbě, o skupině, nějaké ty obrázky... chci ho zkrátka podpořit. Třeba někoho z vás zviklám :D

Mějte se a snad zase brzy nashledanou :)

neděle 2. července 2017

Adamův nový singl

Napadlo mě, že bych sem mohla hodit zmínku o novém Adamově singlu - Two Fux. Najít ho můžete na youtube jako lyrics video. Ano, bohužel opět vydal pouze textové video, protože Adam asi nemá točení videoklipů v lásce...

Samozřejmě mi není lhostejné, co se kolem Adama děje, pořád to tak nějak sleduju, na FB se toho objevuje dost, abych měla přehled o tom, co Adam dělá. Bohužel v poslední době mám občas tendence všechny příspěvky o Adamovi ignorovat, nebo mazat, jelikož mě akorát zbytečně rozčilují.

Zrovna včera se objevilo oznámení, že Adam neplánuje nové CD. Že tento singl bude jen jedním z několika dalších, ale na celou desku to nevystačí. A teď se zkuste vžít do fanouška, který Adama od začátku jeho kariéry podporuje a nijak zvlášť nemá v oblibě skupinu Queen.

Jo, byla jsem na dvou koncertech, jo, užila jsem si je, ale čeho je moc, toho je příliš, víc už nezvládnu. Jsem zklamaná a myslím, že nejsem jediná. Kde je ten Adam, který prohlašoval, že nebude zpívat covery? Pokud se nemýlím, nedělá v posledních letech nic jinýho. Glee, Rocky Horror Picture Show, Queen... Navíc jeho současná image mi přijde směšná. S ohrnutým nosem opustil éru Glam Nation, ale to, co ze sebe udělal teď, je otřesný.

Někdo se mnou může souhlasit, nebo nemusí, ale takhle Adama teď vnímám já. Zahrabe se s legendou, místo aby se ji pokusil udělat ze sebe. Protože až jednou Queen nadobro skončí, zapomene se na něj, stejně jako na jeho předchůdce. A pak se bude snažit akorát tak o zoufalý comeback.

Díkybohu mám Japonce, tam je pořád na co se dívat, protože oni si uvědomujou, jak se musí otáčet, aby neskončili jako zapadlé hvězdičky a upřímně je mi líto fanoušků Adama, kteří to cítí stejně jako já. Pořád na něco čekáme, ale ono to něco nepřichází. A ten nový pokus o hit, s Brianovou kytarou v sólu (někdy mám pocit, že se Adam bez Queen už ani neuprdne) mě vážně nemůže uspokojit.

No, jen tak dál, Adame, pokud ti to takhle vyhovuje...