Tadeáš nevěděl, kam se podívat dřív. Vzpomněl si na katalog, který jeho otec nesl před půl rokem jeho bratrovi, aby si vybral společné manželské tetování. Byl v něm jen zlomeček toho, co teď viděl kolem sebe.
Když do salonu se Sutanem přišli, manžel ho posadil k malému stolečku a objednal mu kávu. K tomu přidal tři katalogy s nejrůznějšími motivy a dalších, asi tisíc motivů se nacházelo na stěnách v rámečcích. Jak si měl vybrat z tolika obrázků?
Na chvíli se zasnil, když si vzpomněl na své probuzení v jejich hotelovém apartmá. Jaké to je, procitnout v Sutanově náruči, už znal, ale teď to bylo zase trochu jiné. Protože se jednalo o jejich první společnou noc na líbánkách. Oba muži si přispali, jelikož měli za sebou vášnivé manželské povinnosti. A ty se opakovaly i dopoledne. Vlastně ještě chvíli před tím, než vyrazili do města, se stihli rychle pomilovat. Sutan vzal pak svého muže do Louvru, ale Ted si z prohlídky pamatoval asi tak každé třetí dílo. Byl prostě myšlenkami jinde. Beznadějně zamilovaný. Trochu se probral právě v tetovacím salónu, kam zamířili hned po obědě. I tak se ale na všechny ty motivy nedokázal pořádně soustředit. Co by si tak měli se Sutanem nechat vytetovat, aby se to hodilo a aby se to líbilo jim oběma?
"Líbí se ti něco?" zeptal se Sutan, jakmile se vrátil ke stolečku. Byl zatím vyřídit formality s manažerkou, které salon patřil. Co se týkalo tetování, i to prováděla žena. Byla asi hodně dobrá, protože mezi obrázky s motivy, visely na stěnách i její osvědčení a diplomy z různých soutěží. Vesměs za první místa. Sutan, jakožto perfekcionalista, si v duchu promnul ruce. Měl v plánu si svého tatéra prověřit, ale tady to nebylo zapotřebí.
"Nevybral. Podiv se, kolik tady toho je. Nemohli bychom si ty katalogy vzít na hotel? Tam si vybereme a zítra se přijdeme nechat tetovat," navrhl Ted. Sutan se zamyslel. Nebyl to špatný nápad. Večer sice Tedovi řekl, aby začal uvažovat o motivu, ale pak na to vlítli a to by byl spíš naštvaný, kdyby jeho manžel v tu chvíli myslel na něco jiného, než na něj. Prostě na to nebyl čas a vybrat si z takové nabídky jeden obrázek, ještě společný, bylo na celý týden, ne na půl hodiny.
"Zastavíme se na zpáteční cestě v té cukrárně, jak jsme šli kolem? Můžeme si koupit něco sladkého, abychom si na ten výběr obalili nervy," usmál se Sutan.
"Nevěřím, že to pomůže," dobíral si ho Ted. Jeho manžel miloval sladké. Jedl ho sice hrozně málo, držel si linii, ale když mohl, opravdu si na sladkém pochutnal.
"Uvidíme. Půjdu to zařídit." Sutan políbil manžela na čelo a odebral se k recepci, kde stále čekala majitelka salonu. Ted viděl, jak Sutan něco podepisuje, asi to bylo prohlášení, že katalogy v pořádku vrátí a možná i slib, že se nechají tetovat tady. Když se baron vrátil, vzal všechny ty tlusté knihy do rukou a pak Teda pobídl, že mohou odejít. Tadeáše zajímalo, proč salon nemá nabídku motivů stejně jako jiné podniky v elektronické podobě, tak mu Sutan vysvětlil, že to prý na papíře vypadá víc tak, jak to bude potom vypadat i na kůži. Takhle mu to tedy řekla manažerka, dodal ještě. Naštěstí to neměli k hotelu daleko, i tak se knihy pořádně pronesly.
Zastavili se v oné cukrárně, kde Sutan nakoupil pár typických francouzských zákusků. Byly tak hezké, že je Ted odmítl sníst. Přišlo mu to líto.
Do apartmánu dorazili chvíli před druhou. Sutan položil katalogy na stolek v hlavním pokoji a objednal čaj. Zákusky dal prozatím do ledničky, ještě na ně bylo brzy. Poté si sedli s Tedem vedle sebe na velkou modrou pohovku a společně otevřeli první katalog.
"Tohle je pěkný…" ukázal Sutan jako první na maličký kroucený ornament. Byl na páté stránce, na těch předchozích je nic nezaujalo.
"To není špatný, ale… Možná trochu malý." Pokrčil Ted rameny. Sutan listoval dál.
"A co tohle?" poklepal prstem na zvláštně kroucené srdce. Vlastně to při prvním pohledu ani jako srdce nevypadalo. Asi právě to ho na tetování zaujalo. Nechtěl být sentimentální, ale přece jen uvažoval nad motivem, který by se hodil k manželství.
"Srdíčko? Vážně?" Podíval se na něj Tadeáš nevěřícně. V tu samou chvíli kdosi zaklepal na dveře. Sutan šel otevřít.
Když se vrátil ke stolu s podnosem, na kterém byl naskládaný celý čajový servis a mísa s hroznovým vínem jako bonus, Tadeáš se zrovna rozplýval nad obrázkem malého roztomilého kotěte. Sutan nalil čaj a posadil se zpátky.
"Kotě?" zeptal se pochybovačně.
"A proč ne?" podivil se Ted. "Je to hezký, malý a vystihuje nás to…"
"Nás?" pozvedl Sutan obočí. "Vystihuje to tebe, můj milý. Já nejsem tvoje kotě. To ty jsi moje. Já jsem tvůj tygr, který tě občas musí zatahat za kůži na krku, abys mi nezdivočel." Sutan dloubl Tadeáše laškovně do boku a pro jistotu ho i něžně zatahal za šíji, aby mu to názorně předvedl. Ted se ovšem zatvářil dotčeně.
"Nechápu, proč bys nemohl mít vytetované koťátko. Podívej se, vždyť vypadá jako kotě od tygra. Náhodou by to bylo roztomilý."
"Roztomilý," zopakoval po něm Sutan lehce mrzutě. Ne, že by tohle slovo přímo nenáviděl, ale snášel ho, jen pokud se týkalo Teda. Ne jeho. On nemohl být roztomilý. Byl v téhle rodině přece samec.
"Jo, je roztomilý. A vůbec se ke mně nehodí," utrousil Sutan ledabyle. Raději se napil čaje a uzobl pár kuliček vína. Ted potichu listoval katalogem dál, ale když došel na konec, vrátil se na tu osudnou stránku znovu.
"Chci kotě," rozhodl. Sutan protočil panenkami a vytrhl mu katalog z rukou. Položil si ho na kolena a otočil o několik stránek dál, kde se zarazil a spokojeně pousmál. V rohu pravé strany se na něj totiž mračil krásný majestátný tygr. Měl nádherné kontury, byl dokonale propracovaný, jen asi ve třech barvách a Sutan si dokázal představit, že by se tohle zvířátko skvěle vyjímalo třeba na jeho lopatce, nebo na vnitřní straně předloktí. I lýtko by nemuselo být špatné. Ano, tam by se mu líbil. A na Tedovi samozřejmě také. Byl to perfektní obrázek, který by měli mít oba dva.
"A co tohle?" ukázal na vybraný motiv.
"Tygr?" vydechl Tadeáš.
"Když přivřeš oči, vypadá trochu jako kotě," hájil Sutan svůj výběr. Ted se zasmál a zavrtěl hlavou.
"Tenhle Šerchán?"
"To není žádný Šerchán. Měl bys být rád, že v tom vidím i kousek tebe."
"A já snad neviděl?" rozčílil se Tadeáš. Rychle nalistoval své koťátko a prudce na něj ukázal prstem. "Chci tohle!"
"A já chci tygra!" vzal si Sutan katalog zpátky. Když mu ho chtěl Ted vytrhnout, přitiskl si ho otevřený na hruď a zvedl se z pohovky.
"Vážně se stane to, čeho jsem se obával?" zeptal se s přivřenýma očima.
"A co?" štěkl Ted.
"Nedělej ze mě blbce, Tadeáši. My se přece nepohádáme kvůli tetování." Zavrtěl Sutan hlavou. Ted se postavil taky a založil si ruce na prsou.
"A proč ne? Tohle je názorná ukázka toho, jak moc jsme rozdílní. Ty si myslíš, že bych měl mít vytetovaného tygra? Vážně?"
"A ty jsi snad skálopevně přesvědčený, že by se ke mně hodilo kotě?" zamračil se Sutan.
"A proč by ne?"
"Zbláznil ses? Jsem baron. Tvůj muž a pán. A takoví si koťata netetují, to prostě nejde."
"A já si mám snad nechat vytetovat tygra? Právě jsi mi dal znovu najevo, že jsem jen podřadný manžel, který nemá nárok na vlastní názor, ale chceš, abych na svém těle nosil zvíře, které se podle tebe hodí jen pro někoho ve tvém postavení. Tak co tohle je?" Tadeáš vytrhl Sutanovi katalog z rukou a začal jím horlivě listovat.
"Co takhle žábu… nebo lenochoda…" Otočil knihu lícovou stranou na manžela. Pak v ní opět obrátil pár listů. "Ne, tohle bude lepší!" ukázal mu znovu svůj vybraný obrázek. Celou stránku zabíral jediný motiv, a to prázdný kruh. Baron na obraz nechápavě zíral, dokud mu Tadeáš nestrčil knihu do rukou.
"Začarovaný kruh, můj pane. To je tetování, které se k nám nejvíc hodí," zabrblal.
"Tadeáši!" oslovil ho Sutan přísně, zatímco mladík mířil do koupelny.
"Jdu si jen opláchnout obličej. Je mi hrozný horko," zakřičel na něj Ted. Když se o dvě minuty později vracel, vzal to kolem ledničky, ze které vytáhl zabalené zákusky. Sutan se za celou dobu nepohnul z místa.
"Překvapuje tě, že se hádáme, ale hlavně, že jsi to předpokládal." Zvedl krabičku do výšky.
"To byl vtip. Potřeboval jsem přece nějakou záminku, abych si mohl koupit něco dobrého." Pokrčil Sutan rameny. Tadeáš vytřeštil oči.
"Ale vždyť jsi přece baron. Ty sis vybral mě a máš ve všem přednostní právo, tak proč by ses přede mnou bál, koupit si sladkost? Nařiď mi toho tygra, no tak, udělej to! Je to tvoje právo!" zavrčel Ted.
"Jenže ty ho nechceš. Stejně jako já nechci kotě," utrousil Sutan nabroušeně. Tadeáš přivřel oči a otevřel krabičku. On moc sladké nemusel, tedy občas si něco dal, ale byly jiné věci, které měl prostě radši. Teď mu ty malé nazdobené kousky ovšem přišly vhod. Vzal jeden zákusek, jakousi kuličku s růžovou polevou, sypanou oříšky a strčil si ji do pusy.
"Kruci, to je dobrý." Vyvalil oči. Nejdřív na manžela, pak na zbylý obsah ve svých rukách.
"To jsem si koupil já." Zamračil se Sutan. Což o to, nebyl lakomý a pro manžela klidně i modré z nebe, ale přece nepoletí do té cukrárny znovu.
Tadeáš dělal, že ho neposlouchá a vzal si další kousek. Ten byl o něco větší, takže ho musel spořádat nadvakrát.
"A tohle, můj bože, úplně se to rozplývá na jazyku," vzdychal slastí.
"Necháš mi tam aspoň něco?" Sutan našpulil ublíženě rty a přistoupil k Tedovi blíž. Mladík ale couvl, takže Sutanův pokus nakouknout do krabice, kolik toho v ní ještě zbývá, bohužel nevyšel. Ted se nad ním nakonec slitoval a podal mu poslední zákusek v podobě oříškové rolády, obalené v čokoládě a citrónové krustě. Sutan si svůj příděl ani nevychutnal, protože se mu rychle rozpouštěla v dlaních čokoláda a nechtěl být od ní upatlaný. Slupl roládu jako malinu a pak se na svého manžela podíval ještě ublíženěji.
"Jsi spokojený?"
"Ne! Dal bych si ještě minimálně tři kousky," kývl Ted hlavou ke dveřím. Sutan se po směru neotočil. Nelíbilo se mu, jak má Tadeáš vzdorovitě zvednutou bradu. Tenhle postoj u něj neviděl rád.
"To ti mám jako dojít pro další?"
"Zkus to. Třeba pak přistoupím na tygra," pokrčil Ted rameny.
"Udělal bys to kvůli zákuskům, i když se ti ten motiv nelíbí?"
"Jen se snažím pomalu smiřovat s možností, že mi to nařídíš." Založil si mladší muž znovu ruce na prsou. Sutan udělal to samé a pomalu ho obešel. Kniha s motivy ležela na stole. Jen jednou k ní zabloudil pohledem a pak se podíval znovu na svého manžela.
"Bude to ještě horší, co?"
"Jestli si každý budeme trvat na svém, tak jo." Přikývl Tadeáš. Baron si manžela shlédl od hlavy k patě a poté se položil na sedačku, na které předtím seděli.
"Zabírám si obývák, ty si vezmi ložnici. Měli bychom o tom popřemýšlet."
"Jako každý zvlášť?" zhrozil se Ted. Sutan přikývl.
"Nechci se hádat, Tedy. Třeba přijdeme na něco, co by se mohlo líbit nám oběma. A asi si při tom trochu schrupnu." Tón Sutanova hlasu se z autoritativního rázem změnil na unavený. Otočil se na bok, podložil si hlavu dlaněmi a zavřel oči. Tadeáš zalapal po dechu.
"No tak dobře," zašeptal a vydal se do ložnice…
Vydržel ležet na posteli s druhým tetovacím katalogem asi půl hodiny. Žádný jiný motiv se mu už bohužel nelíbil. Ne tolik jako to roztomilé malé koťátko, které by na jeho i Sutanově těle zabralo mnohem méně místa, než tygr s vyceněnými tesáky.
Když se zvedl, okamžitě se začaly roztahovat žaluzie a atmosféra pokoje přizpůsobená čtení se změnila na základní režim. Ted přešel k oknu a podíval se dolů na klidnou ulici. Zákusky ho ještě pořád tlačily v žaludku. Co ho to jenom napadlo, aby je Sutanovi všechny snědl?
Otočil se ke dveřím a pak se k nim pomaličku vydal. Do hlavního pokoje vstupoval tak opatrně, že u toho skoro nedýchal. Nechtěl Sutana probudit, pokud usnul. A taky že ano. Jeho manžel tiše pochrupával a vypadal při tom víc než roztomile. Jenže Ted věděl, jak Sutan nemusí cokoliv, co je příliš roztomilé. Pokud se to týkalo jeho, tak bylo všechno v pořádku, ale Sutan si zakládal na své tvrdé osobnosti. Byl přece alfa samec v té jejich mini smečce. Nemohl být roztomilý. No, bohužel, nebo bohudík… byl!
Ted se sklonil a jemně mu foukl do vlasů.
"A kdo teď vypadá jako koťátko?" zamlaskal mu u ucha. Pak si nalil trochu čaje a naráz ho vypil. Stejně už nebyl úplně horký.
Chtěl se narovnat, když jeho pohled zaujala vyjedená dárková krabička od zákusků. Znovu se podíval na manžela a pak se kousl do rtu.
"No tak jo. Ale jediný slovo o tom, jak mě máš pod palcem, a rozvedu se!" Ted se napřímil a poplácal se po kapsách. Naštěstí měl peněženku u sebe. Prostě doběhne pro ty samé zákusky. Snad tím manžílkovi udělá radost, když už mu je snědl. A stejně se mu v ložnici špatně přemýšlelo. Potřeboval se rozhýbat, jak měl plný žaludek, protože si ty sladkosti dal moc brzy po obědě…
V dolní hale se mile usmál na recepční. Zatím tam byla pořád ta, co je přijímala, anebo už se stihla prostřídat s kolegyní. Venku se pak vydal rovnou k cukrárně, ve které se Sutanem kupovali zákusky. Rozhodl se, že k nim přikoupí ještě marcipán ve tvaru srdíčka. Musel si manžela něčím udobřit…
*
Sutan si po probuzení připadal jak připitomělý. Trochu ho pobolívala hlava, protože si přeležel na pohovce krk a taky měl hlad. Což nebylo po spánku nic nenormálního. Nejdřív ho zahnal čajem, vypil dva hrnečky za sebou, pak snědl několik kuliček vína a zoufale se zadíval na prázdnou krabičku od zákusků. Samozřejmě, že je nechtěl sníst všechny, ale taky se s ním Tadeáš mohl rozdělit. Kupoval to přece pro oba. Bylo mu jasné, že ho manžel provokoval. Teď, s trochu jasnější myslí jejich krátkou hádku viděl zase úplně jinak. Ještě, že to utnuli dřív, než by si řekli mnohem horší věci. A všechno jen kvůli tetování. No, a pochopitelně neměl vymyšleného nic náhradního.
Pomalu se zvedl a otočil ke dveřím do ložnice. Byly pootevřené. Po cestě se podíval na mobil. Bylo chvilku před pátou. Spal tedy víc než dvě hodiny. Opatrně nakoukl do ložnice, a když uviděl prázdnou postel, vstoupil už jistěji. Jméno manžela mu uvízlo na rtech. Pronesl ho, až když se vrátil zpátky do obývacího pokoje. Možná byl jeho muž v koupelně.
"Tadeáši?" zvolal. Bohužel nepřišla žádná odpověď.
"Tedy? Ty se zlobíš, baby?" zkusil to znovu. Nic. Vyrazil ke koupelně a u dveří vzal za kliku, že s ní pořádně zalomcuje, jenže dveře se normálně otevřely. Nebyly zamčené.
"Lásko?" Sutan vstoupil do liduprázdné koupelny a v tu chvíli ho přemohly první částečky nervozity a strachu. Okamžitě měl zpocené dlaně i čelo, protože se oba pocity začaly jeho tělem šířit ještě rychleji, než zapálený drát k roznětce.
"Tedy, to není legrace!" Sutan se zatočil dokola a zůstal koukat na prázdný gauč, ze kterého se před chvílí zvedl. Nápad použít telefon, byl stejně náhlý, jako zklamání, jež se dostavilo při zaznění prvního tónu Tedovy vyzváněcí melodie, která k Sutanovi dolehla z ložnice. Samozřejmě se do druhého pokoje rozběhl. Ale jen proto, aby si potvrdil, že se mu ta písnička nezdála. Tedův telefon ležel na nočním stolku.
"Tedy, kruci, nemůžeš odejít jen tak, beze slova!" zanadával si Sutan aspoň pro sebe. Chvíli zvažoval, co podnikne dalšího a napadla ho recepce. Zavolal na ni z hotelového přenosného telefonu, který si vzal na terasu. Třeba ho uvidí odsud, napadlo ho.
V recepci mu řekli, že pán odešel po půl třetí a ještě se nevrátil. Prý šel hodně nalehko, neměl ani tašku přes rameno.
Sutan nechápal, proč si sebou Tadeáš nevzal mobil. Možná měl namířeno jen někam blízko hotelu, uvažoval. Dokonce ho naivně napadlo, že by mu třeba manžel mohl jít koupit nové zákusky, ale tuhle možnost ihned zavrhl. Na to ještě uplynula moc krátká doba, aby Ted k něčemu takovému donutil svou hrdost.
Popadl svou příruční tašku, kartu od pokoje a vyrazil. Až ho najde, tak mu minimálně zakroutí krkem. Kluk jeden nerozumný. Potloukat se sám v tak velkém městě, které ještě ani trochu nezná. Prostě si to s ním vyřídí, rozhodl Sutan. Pravdou ale bylo, že ho právě vztek držel při naději. Nemohl si připustit, že by se Tedovi něco stalo. Nemohl a ani nechtěl.
