Prsten 32.

---

Čepel ostří jí zasvítila do očí. Nebyl to výrazný záblesk, rozhodně ne tak velký, jako nárazově přicházející vzpomínky. Poslední dva měsíce byly utrpením, ale mozek to před ní úspěšně skrýval. Jenže pak… pak ho to přestalo bavit a všechno se jí začalo vybavovat.

Zažil snad někdo další ještě větší hrůzy než ona? Kdyby se o ni Gréta nepostarala, byla by dávno mrtvá.

Dobře, tenhle muž na tom také nebyl nejlépe. Také si toho hodně prožil. Ale může ho litovat jen do jedné chvíle. Musí být silná a dokončit to, protože pak přijde její smrt. Nechtěla utíkat, věděla, co ji po pomstě čeká a byla s tím smířená. Nechtěla tu být. Nikdo se jí nezeptal, jestli to tak chce. Nikdo jí nedal na vybranou.

Tommy pohnul prsty. Hladil Adamovu tvář. Bohužel jen ve snu. Uvědomoval si, že sní a nelíbilo se mu to. Dokonce si uvědomoval, jak byl na Adama hrubý, ale cosi mu našeptávalo, že s tím nic nezmůže a že už to nikdy neodčiní. Bránil se, najednou ho jakoby začalo něco svírat a mačkat na hruď. Už nemohl pohnout ani prsty a Adamova tvář zmizela. Bože, čím si tohle zasloužil?

Prudce otevřel oči a ty se okamžitě zabodly do jiných, modrých, lemovaných světlými řasami. Obličej, ve kterém byly usazené, se nad ním skláněl, kam se podíval, byly droboučké světle hnědé pihy. Delší nazrzlé pramínky tvář hezky lemovaly.

"Emo?" zašeptal. Cosi ho zastudilo na krku.

"Ty víš, že se tak nejmenuji." Zavrtěla dívka hlavou. Tommy na ni vytřeštil oči. Aniž by se musel podívat na její ruku, která v prstech svírala dýku, pochopil, co se žena chystá udělat. A pochopil i její důvody. Mnohem víc věcí bylo teď jasnějších a pochopitelnějších. Třeba i to, že zase mluví.

"Dobře, nejsi Ema, ale tvé skutečné jméno neznám. Nikdo ho tehdy nahlas neřekl, ani ty."

"Protože oni ho věděli a ty bys ho stejně nevnímal," zavrčela dívka. Její stiskl zesílil. Přehodila přes Tommyho pas koleno a usadila se na jeho bocích. Pod čepelí dýky vyskočilo z narušené kůže pár kapiček krve.

"Už se o to někdo pokoušel," zkonstatovala zamračeně.

"Ano. Manžel mojí sestry," přitakal Tommy. Věděl, že ostří je jen kousek od staré jizvy, která mu zůstala z únosu před čtyřmi roky. Unesl ho tehdy Tennant, Elizabetin manžel. Ten muž nebyl víc než stvůra.

"Ten dobrý lord jménem Neil?" zadívala se na něj dívka nevěřícně.

"Nechtěla jsi mě náhodou zabít?" přimhouřil Tommy oči. Ema ty své přimhouřila také.

"Musím to udělat. To jistě chápeš."

"Ano. A z mnoha důvodů ti to schvaluji, protože se cítím vinen, ale na druhou stranu… Nikdy bych nic takového neudělal, kdyby…"

"Mlč! Už to nemůžeš nijak obhájit. Copak to nechápeš?" Ema zvýšila hlas a přitlačila dýku víc ke kůži. Tommy zatajil dech a přinutil se nepolykat. Ostří by ho okamžitě poranilo.

V dívčiných očích se zaleskly slzy. Drobné kapičky jí začaly stékat po tvářích a vlhké cestičky zvýrazňovaly světlé pihy.

"Přišla jsem o všechno. Vždycky jsem byla poslušná dcera a poddaná našeho krále, ale on mě v jediném dni připravil o domov, o nejcennější vzpomínky na místo, kde jsem měla své milované a kde jsem vyrůstala." Tommy vycítil, že její stisk trochu povolil, takže si dovolil polknout. Ema zavzdychala s dalším přívalem slz. "Jak to mohl udělat? Jak může být v jednu chvíli tak spravedlivý a pak podlý jako ti chlapi…"

Tommy na dívku nechápavě zíral. Něčemu, co říkala rozuměl, ale jiné věci mu byly záhadou. Mluvila o králi, jako kdyby ho znala. Jako kdyby se s ním někdy osobně setkala.

Využil slabosti, jež Emu přemohla a v jediné vteřině ji chytil za koleno a shodil ze svého těla. Pak ji přetočil na záda a usadil se na ní úplně stejně, jako ona předtím na něm. Dýka jí vypadla z ruky a tupě dopadla na koberec před postelí. Tommy se k ní sklonil, co to šlo a začal si ji pozorně prohlížet.

"Ty nejsi vesnická dívka." Zavrtěl hlavou. Ema nasucho polkla a kousla se do rtu. Podařilo se jí praštit svou útlou dívčí pěstičkou Tommyho do stehna. Jejímu úsilí bylo zamezeno uvězněním obou zápěstí k posteli.

"Víš toho víc než já, takže mluv. Chci vědět všechno!" Zamračil se na ni. Ema odvrátila tvář, jako kdyby dělala uraženou. Tommy musel pustit jednu její ruku, aby jí obličej natočil zpátky.

"Jsem plně při smyslech, děvče. To, co jsem udělal tam, už nikdy neudělám, přísahám. Ale mluv se mnou. Řekni mi, kdo jsi, kde ses tam vzala a proč jsi teď tady?"

"Zachránila mě Gréta. Našla mě na kraji lesa. Zbitou a špinavou."

"Ale jak ses dostala do toho lesa? Kde jsi k těm chlapům přišla?" vyzvídal dál. Na zpytování svědomí bude ještě čas potom. Musel vědět, co je Ema zač. Její přítomnost v jeho životě nebyla náhoda, teď už si tím byl jistý, i když netušil proč.

"Utekla jsem."

"Odkud?"

"Ze svého hradu. Král jej po smrti mých rodičů zabavil, protože stojí na dobrém místě. Mně bylo nařízeno, vdát se."

"A za koho?" Tommy zvedal s dalším a dalším Eminým slovem obočí, až ho měl téměř na konci čela. Bylo tohle vůbec možné?

"Slyšíš? Za koho?" zatřásl jí se zápěstím. Dívka zavrtěla hlavou.

"Já nevím…" vyhrkla. Zrovna, když se dveře Tommyho komnaty otevřely a dovnitř vstoupil Adam. Bylo vidět, že se snaží vejít opatrně, nejspíš si myslel, že Tommy spí, nebo by mohl být ještě naštvaný.

Když uviděl Adam Tommyho sedět na Grétině schovance, zatmělo se mu před očima.

Chvíli bylo v pokoji ticho. Jako první ho rozčísl pán hradu svým ostrým hlasem a blesky, které mu šlehaly z očí.

"Takže proto jsi mě od sebe vyhnal? Kvůli dostaveníčku s Emou?"

"Ne!" ohradil se Tommy neméně ostře. Jako kdyby to čekal. Opravdu věděl, že Adam něco takového řekne. Že mu ztropí žárlivou scénu. Věděl to! Protože ho znal a protože by se zachoval úplně stejně, kdyby ho našel ve stejné pozici s jiným člověkem, třeba i se ženou. Pokud by byl ale s mužem, cítil by se mnohem hůř.

"Mlčte, Mylorde. Nic vám nevyčítám. Jen byste mi o svých zájmech a náklonnosti příště nemusel lhát. Jsem váš poručník!"

"Ale já jsem nelhal…" zhrozil se Tommy. Došlo mu, že se Adam snaží před Emou skrýt skutečný charakter jejich vztahu. Něco mu ale říkalo, že dívka už to ví. A že si teď v duchu říká, na co si to vy dva hrajete?

"Rád bych si pak promluvil, Mylorde. Budu ve svém pokoji." Adam se otočil k odchodu, ale tentokrát ho zadržel jiný hlásek, než Tommyho. Hlásek, který mu byl do té doby skrytý. I Tommy chtěl samozřejmě namítat, Ema ho však předběhla.

"Zastavte se, Mylorde. Já vám ho přece nechci vzít. Tedy ne jako žena. Chtěla jsem ho zabít, ale překazil mi to."

"Cože?" Adam se prudce otočil a v tu chvíli si všiml dýky, která ležela na zemi vedle postele. Krom toho, že nemohl uvěřit návratu dívčina hlasu si všiml, že má Tommy trochu pocuchané vlasy a Ema také, ale jinak jejich těla, ani samotná postel nenesly známky milostného aktu. To spíš… tichého souboje. Nevěděl, s čím se vyrovnat dřív.

"Co se tu stalo?" Přiskočil ke zbrani a sebral ji. Rychle si nůž zasunul za opasek a stoupl si těsně k posteli, kde po Tommym natáhl ruku. Druhý muž konečně propustil svou zajatkyni, a když se vyškrábal na nohy, postavil se vedle Adama. Oba muži si dívku zvědavě prohlíželi.

"Musím ti něco říct, Adame." Tommy si založil ruce na prsou a přivřel oči. "Tahle dívka by měla být mou manželkou," prohlásil jakoby nic. Adam překvapením téměř poposkočil. Ema si na posteli klekla a zamračila se.

"Prosím? Ale to je přece Ema, Grétina svěřenka. Našla ji na trhu."

"Je pravda, že ji našla, ale někde jinde." Pokrčil Tommy rameny. " Začíná mi to zapadat do sebe. A přitom je to tak jednoduché. Když se dozvěděla, že ji chce král provdat za neznámého šlechtice, utekla z hradu. Stejně ji tam nic nedrželo, že? Rodiče zemřeli a vzpomínky si koneckonců mohla vzít sebou." Zadíval se Tommy na dívku vyzývavě. Ema zalapala po dechu.

"Chceš mi říct, že ty jsi ten, kterého jsem si měla vzít?"

"Jmenuješ se Zoe Austinová?" vyhrkl Adam. Dívka se otočila na druhého lorda, který vyřkl její jméno a pak se zhroutila na postel. "Můj bože, chtěla jsem zabít svého budoucího manžela," vydechla zoufale. Než se ze svého šoku vzpamatovala, Adam ji chytil za loket a vytáhl z postele. Postavil si ji proti sobě a zadíval se jí do tváře, jako kdyby ji zkoumal.

"Téhle náhodě nikdy neuvěřím. To není možné. A proč jsi lorda napadla? Proč jsi předtím nemluvila? Proč jsi nám nic neřekla?" chrlil na ni jednu otázku za druhou. Tommy se mezitím posadil na postel.

"Uklidni se, Adame. Neprovedla nic zlého. Nevěděla, koho si má vzít a mně se chtěla pomstít. Udělala by to mnohem dřív, kdyby neměla stejný problém jako já. Ztrátu paměti."

"O čem to, proboha mluvíš?" křikl po něm Adam. Tommy svěsil ramena a zadíval se k oknu. Byl čas, aby začal mluvit. Chtěl trochu víc času na smíření se s hořkou skutečností, ale stejně by k tomu jednou došlo. Zoe to pouze uspíšila.

"V tom lese, když mě přepadli ti chlapi, Ema, tedy Zoe byla s nimi. Nejdřív jsem si myslel, že k nim patří, ale když jsem viděl, jak s ní zacházejí, došlo mi, že ji vězní. Počítám, že jako mladá dáma z urozené rodiny, by sis nikdy sama od sebe neostřihala vlasy." Tommy si dívku prohlédl a věnoval jí soucitný pohled. Zoe zavrtěla hlavou, než ji sklonila.

"Vzali celý můj dlouhý cop a uřízli ho. Prý by mi překážel. Hrozně se u toho smáli," vysvětlila oběma mužům. Adam si založil ruce na prsou a začal přecházet po pokoji sem a tam. Jeho svěřenec se se svou budoucí manželkou tedy možná setkal ještě dřív, než to on stvrdil svým podpisem před králem. Jak to bylo asi podáno jí, když se rozhodla utéct z rodného hradu?

"Pokračujte," pobídl už oba dva. Dívka se podívala nejprve na něj a pak na Tommyho. V jejích očích bylo najednou prázdno, stejné jako v Tommyho, když ho vyhazoval ze své komnaty. Adamovi konečně došlo, že to, co mu ve stájích na dívce nesedělo, byly právě její oči. Ten zvláštní výraz v nich.

Tommy se pustil do vyprávění.

"Přepadli mě kousek od otcovy studánky," začal jakoby formálně. Jindy by řekl, od našeho místa, nebo od naší studánky, ale sám asi nevěděl, jak moc může být před Zoe otevřený, co se týkalo jejich vztahu. "Byli dva, stejně vysocí jako ty a s nimi Zoe." Tommy si Adama shlédl od hlavy k patě, snad aby sám sobě potvrdil, že tu výšku odhadl správně. Adam se ovšem zatvářil jako zraněné zvíře. Jestli se na Tommyho sápali muži s jeho silou, hmotností a výškou, neměl nejmenší šanci na záchranu. A pokud byli i stejně vybavení reprodukčně, pak… Ne, nedokázal si to domyslet. Pro něco takového neexistovala slova. Opět v něm vzplál vztek a touha zabít každého, kdo s tím měl něco společného. Uvědomil si, že chtěl Tommyho utěšit, až si vzpomene i na své znásilnění, ale copak mohl? Předtím ho vyhodil a teď tu byla ta dívka. Shodou okolností budoucí paní na tomto hradě. Adam si to pořád nepřipouštěl. Jak by taky mohl. Seděla před ním žena, která mu Tommyho jednou pro vždy vezme. Co když do něj byla už zamilovaná? A co Martin? Jakou on v tom hrál roli?

"Nejdřív zabili před mýma očima Dioné. Nechtěj po mně, abych ti to znovu vyprávěl…" zadíval se Tommy na Adama prosebně. Druhý muž jen zavrtěl hlavou a zatvářil se chápavě. Tommy se nadechl k dalšímu vyprávění.

"Dali mi něčeho napít. Bylo to jako víno, ale mělo takovou zvláštní chuť. Za chvilku se mi začala motat hlava, ale nebylo mi špatně, dokonce jsem se přestal cítit v nebezpečí. Všechno kolem mělo jasnější barvy a obrysy a divný pocit odešel." Tommy se očividně zamyslel. Trvalo chvíli, než zase pokračoval.

"Strhali ze mě šaty a povalili mě na zem. Zoe se krčila za mnou, u pyramidy. Nedokázal jsem je ani rozeznat od sebe, byli si dost podobní, když jsem byl pod vlivem drogy, takže si nedokážu vybavit, který z nich si na mě lehl jako první."

"Tommy…" zašeptal Adam. Už to nemohl vydržet. Jen před ním stát a nic nedělat. Prostě nemohl. Přestal si všímat ženy, která na ně překvapeně koukala a pohladil Tommyho po vlasech a tváři. "Jestli je těžké o tom mluvit, tak se k ničemu nenuť."

"Ne. Já to musím říct. Nejde tu jen o mě. Zoe to celé viděla…" ohlédl se po ženě, které seděla na posteli kousek za ním.

"Muselo to být pro tebe strašné," připustila jakoby provinile.

"Asi jako pro tebe," povzdychl si Tommy. Podrobněji o tom mluvit zatím nedokázal.

"O co tu jde?" zhrozil se Adam. Tommy k němu vzhlédl, v očích pokání a odevzdanost.

"I když to bylo strašné, možná ta droga, nebo to, co nás muže vzrušuje, způsobilo, že jsem byl vzrušený taky. Ti dva se hrozně smáli. Pamatuji si každé slovo, které řekli, jako kdyby se to stalo včera. Smáli se mi, že se mi to snad i líbí. Zvedli mě na nohy a prohlíželi si můj… Brali ho do ruky a mačkali ho. Jeden do mě pořád strkal své špinavé prsty. Měl jsem zadek už skoro necitlivý. Pak do mě strčili a já upadl k pyramidě, kde se krčila Zoe. Řekli, dělej a já nevěděl, co po mně chtějí. Já… Pamatuji si, jak jsme se na sebe podívali. Prosila mě o pomoc a já prosil ji."

"Co po tobě chtěli, Tommy?" Adam se k Tommymu sehnul a pohladil ho po ramenou. "Neboj se a řekni to," pobízel ho jemně. Blondýn zavrtěl hlavou.

"Chtěli po něm, aby svůj úd vsunul do mě, Mylorde," ozvala se Zoe. Adam na ni vytřeštil oči. Poté si těžce sedl na zadek k Tommyho nohám a prudce se rozdýchal.

"To se nestalo. Že ne, Tommy? Neudělal jsi to."

"A proč myslíte, že jsem ho chtěla zabít?" rozčílila se dívka. Adam zalapal po dechu, i když se ho předtím snažil pobrat co nejvíc to šlo. Zoe se mezitím posadila k němu.

"Nemůžu mu to vyčítat. Donutili ho. Drželi mu nůž pod krkem a pobízeli ho. Pořád se ho dotýkali a já viděla, jak je vzrušený a že to potřebuje. Neptejte se mě, jak to vím. Měla jsem velice prostořekou chůvu," vysvětlila Adamovi. Tommy zabořil obličej do dlaní, zatímco Zoe pokračovala.

"Nic to ale nemění na tom, že mi vzal to, čím jsem byla pro muže důležitou. Nemluvě o ponížení, které jsem při tom cítila."

"Kéž bych to mohl vzít zpátky, Zoe. Přísahám, že bych dal nevím co za to, abych to mohl vzít zpátky," zoufal si Tommy.

Adam měl v hlavě zmatek. Přinutil se vstát, a když se mu podařilo ustálit roztřesená kolena, pohlédl na ty dva dolů. V dobré víře si ještě před pár týdny představoval, že by tohle uskupení, včetně jeho samotného, mohlo být takovou netradiční, ovšem pěknou rodinkou. Pokud by byla nevěsta svolná k jistým kompromisům. Teď se mu to ale zdálo nemožné. Tommy byl plný viny za to, co Zoe způsobil a Zoe byla plná nenávisti. Oba byli plni negativných pocitů z odporného zážitku, který se navždy vryl do jejich pamětí. O svých pocitech se snažil nepřemýšlet. Žárlil a zlobil se… A jeho vždy čistý a rozumný pohled na problémy zahaloval odporný šedý mrak jménem pomsta, který nemohl odplout dřív, než bude vykonána.