Řetězová reakce 2.

Pár: AL/SA
Přístupnost: 18+

Sutan odešel od Scarlett o hodinu později. Kamarádka se samozřejmě vyptávala na podrobnosti jeho úletu s Adamem, ale maskér se rozhodl zachovat fér vůči Adamovi, který zřejmě nechtěl, aby se jejich aférka dostala dál než ke vchodovým dveřím jeho domu. A ani samotnému se mu to nechtělo probírat, zvlášť po té divné rozepři s oslovením koblížek.

Nikdy si o Adamovi nemyslel, že je tlustý, i když jeden čas byl určitě trochu oplácanější. Měl k tomu dispozice, ale hlídal se, což Sutan nemusel, takže si Adamovo odříkání sice neuměl představit, ale soucítil s ním. Třeba v restauracích, při společných jídlech. Adam si objednával samá zdravá jídla, málokdy ujel na něčem tučném, ale bylo na něm vidět, jak by si dal rád. Neměl to jednoduché, ve své pozici. Sutan si dokázal představit, jak vysoké jsou na něj kladeny nároky. Sám musel zůstat štíhlý, aby se vešel do svých přiléhavých kostýmů. Jen ho to nestálo tolik úsilí.

Když přišel domů, udělal si salát z mozarelly a rajčat, který do sebe naházel při sledování oblíbené reality show Face Off. Někde v polovině se dokonce zapomněl a začal si povídat pro sebe, nebo spíš s lidmi na obrazovce. Nelíbilo se mu, jak se jedna účastnice poprala se svým úkolem. Aktuální téma bylo hrdina z budoucnosti a ona to pojala úplně špatně. Bylo vidět, že i její model je z provedeného make-upu na rozpacích. No, skončilo to přesně tak, jak Sutan předpokládal. Slečna ze soutěže ještě ten večer vypadla.

Jakmile začaly titulky, reality show se Sutanovi vykouřila z hlavy a vrátil se mu do ní opět zážitek s Adamem. Za celý den, jak na to průběžně myslel, se ostré hrany trochu otupily, jenže záležitost s Adamovou tloušťkou je zase nabrousila. Bylo jasné, že na to Adam myslí taky.

Neměli by to oba nechat plavat a jít dál? Byl to přece jen úlet, ještě pod vlivem alkoholu. Muselo stačit, svést to na opilost, stejně jako to dělali všichni ostatní.

Nakonec se mu to podařilo zaspat, ale ještě před usnutím si usmyslel, že další den za Adamem zajde a vyřeší to. Nemohli kolem sebe chodit po špičkách a nechat se tím zdeptat, byli přece přátelé. A v první řadě musel Sutan Adama přesvědčit, že si o něm nemyslí, že by byl tlustý.

Hned po probuzení a po rutinní hygieně zavolal Sutan Shoshanně, Adamově tiskové mluvčí, aby se jí zeptal na Adamův plán na ten den. Měl mít ještě pár dní volno, což bylo jenom dobře. Sutan nebyl zastáncem toho, aby se podobné soukromé záležitosti odkládaly. Naštěstí měl záminku, vrátit se do Adamova domu. Dělal na jejich večírku, na počest natočení nového klipu takové malé představení. Jak potom ráno ve spěchu odcházel, zapomněl si svůj kostým v Adamově šatně, kde se převlékal do civilních šatů. Většina přátel věděla o jeho pravidelných show v travesti klubu, takže automaticky i o tom, že své kostýmy potřebuje. Musel si pro své temně rudé šaty s délkou pod zadek dojet tak jako tak.

Adam ho pustil dál, ale podle ospalých očí Sutan poznal, že ho vzbudil, takže se na něj zprvu snažil moc nemluvit. Nejdřív si došel pro svůj kostým a pak se vrátil za Adamem do kuchyně, kde pan domácí zrovna připravoval snídani.

"Můžu?" zeptal se s nataženou rukou ke kulatému jídelnímu stolu. Adam pokrčil rameny, jakože je mu to jedno. Sutan se posadil a šaty způsobně položil vedle sebe. Za chvíli se před ním objevil hrnek s kávou, černou neslazenou, jak ji měl po ránu rád a miska cereálií s bílým jogurtem. Adam se se stejným menu posadil naproti. Jen místo kávy měl oblíbený zelený čaj s citronem.

Chvíli jedli mlčky. Adam většinu času koukal z okna do zahrady a jakoby nad něčím přemýšlel. Nevypadal ale naštvaně, vlastně působil úplně běžně jako vždycky.

Sutan spořádal svůj příděl ovesných vloček a odsunul misku stranou. Poté se pustil do kávy. Připadalo mu, že teď je ten správný čas, nakousnout to, kvůli čemu přišel.

"Hele, nechci se v tom moc patlat, ale musíme si něco vyjasnit," začal odhodlaně. Adam nakrčil obočí a stočil oči k jeho obličeji. Pak za nimi šla i celá tvář, Sutan tedy pokračoval. "Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že jsi tlustej, většině lidem by oslovení koblížek přišlo roztomilý."

"Ok," odvětil Adam laxně.

"Ok?" zopakoval po něm druhý muž zmateně.

"Jo, ok, už to nech být, moc jsem to řešil. To je tak, když mám pár dní volna, tak hned myslím na hovadiny," ušklíbl se Adam.

Sutana píchlo u srdce. Zhruba v okamžiku, kdy Adam vyslovil slovo hovadiny. Že by to mělo nějakou souvislost?

"Tak fajn. Jen jsem si myslel, že bychom to měli nějak vyřešit, nechci, aby to mezi námi viselo. Přece mě znáš, já si o nikom nemyslím nic špatnýho a hlavně neřeším, jak kdo vypadá. Tedy… ty rozhodně nejsi tlustej, baby… Adame. Jsi náhodou pěkně stavěnej, ale to už jsem ti řekl několikrát…" Bože, v životě se necítil tolik trapně jako teď. To spolu mluvili poprvé? Fakt mu to tak připadalo. Jako jejich druhé rande, přičemž to první skončilo, jak skončilo.

"Jo, řekl. Omlouvám se, že jsem se včera choval divně. Tady aspoň vidíš, že mám vždycky pádný důvod, nevylejzat z baráku po večírcích," pousmál se Adam nejistě. Sutan kamaráda napodobil a vnitřně si oddechl. Zdálo se to na dobré cestě. Alespoň z Adamovy strany. Prostě je to oba překvapilo, to co se stalo, nepočítali s něčím takovým a teď bylo těžké se s tím vyrovnat.

"Ani nevíš, jak se mi ulevilo," oddychl si Sutan i nahlas. Adam přikývl a zapil to čajem. Po chvilce mlčení prohlásil: "Je i dobře, že si toho moc nepamatuju, takže mi to v podstatě přijde jako sen. A takových už jsem měl…" mávl rukou. Druhý muž přivřel oči.

"Já si pamatuju všechno," řekl dotčeně.

"Všechno?" zamračil se Adam.

"Jo. Třeba to, jak jsi škemral, abych tě píchal tvrději, nebo jak jsi mě líbal. Bylo to úplně jiný, než naše dosavadní líbací úlety v klubech…"

"O čem to mluvíš?" zhrozil se Adam. "Neškemral jsem!" zahřměl. Starší muž na něj vytřeštil oči šokem a nevolí.

"Škemral jsi! Byl jsi nadrženej jak stepní kozel!"

"Nebyl!" odmítl Adam vztekle. Sutan toho začínal mít akorát dost. A to už to vypadalo, že by na celou záležitost mohli zapomenout. Jenže Sutan se zkrátka nemohl smířit s tím, že chce Adam zapomenout negativně. Že až se mu to jednou znovu vybaví, spojí si to s něčím obyčejným, ne-li odporným. Přitom to tak vůbec nebylo. Tohle přece nemohl dopustit.

"Prostě si přiznej, že se mezi námi něco stalo. Šukali jsme spolu. Oba toho máme už dost za sebou, takže by nás to nemělo překvapovat. Na druhou stranu uznat, že to bylo super, asi bude nad tvoje síly, s čímž se nehodlám smířit, abys věděl. Já jsem si to užil!"

"Sklapni!" okřikl ho Adam. Sutan zalapal po dechu jako ryba na souši.

"Nechci, abychom o tom ještě někdy mluvili. Je to trapný!" zabrblal Adam. Evidentně se pokusil o klidnější tón, ale i pod ním bylo slyšet, jak se musí držet.

"Trapný? Jakože celá ta noc u tebe v ložnici je trapas?" ujišťoval se starší.

"A ne snad? Podívej se na nás. Copak bys do nás normálně řekl, že bychom to spolu mohli dělat? Vždyť je to absurdní." Adam ukázal na sebe i na Sutana, přihodil si ještě lehce pohrdavý pohled, kterým svá slova umocnil. Sutan nechtěl podléhat melancholii, nebo dokonce nějakým emocím, jenže každé Adamovo slovo z nepochopitelného důvodu hrozně bolelo.

Vždyť měl Adam svým způsobem pravdu. Oni dva dohromady rovnalo se trapasu, úletu, absurditě. Tak proč to kurva tolik bolelo?

Sutan si v duchu napočítal do deseti. Nemohl to nazvat ničím jiným, než raněnými city. Adam právě podkopal jeho ego. Srovnal jeho postelové zkušenosti a dovednosti s trapasem. A hle, vysvětlení bolesti bylo na světě. Komu by se něco takového líbilo?

"Jo, asi máš pravdu," připustil sklesle a přitom nechal svůj zadek sjet hlouběji pod stůl. Pokud se začne s Adamem dohadovat, skončí to pořádnou hádkou. Jestli jim totiž něco skutečně šlo, tak to byly hádky. Zhruba čtyřiadvacet hodin byl přesvědčený, že by se k tomu dal přihodit i sex, ale tahle domněnka mu byla právě vyvrácena. Jejich sex byl trapas.

"Že jo?! Omlouvám se za ten zvýšený hlas, ale… chvíli se mi zdálo, že by ti na tom mohlo záležet. To je přece blbost, ne?" Adam se naklonil víc přes stůl, Sutan se opět propadl o pár čísel hlouběji. Měl zhruba jednu vteřinu na to, aby z Adamových očí vyčetl nějaké vodítko, cokoliv, co by mu mohlo napovědět, na co jeho kamarád doopravdy myslí, jenže Adamovy oči byly prázdné, jako kdyby to věděl a své myšlenky si pečlivě hlídal.

"No jasně, to je blbost. Nezáleží mi na tom, jenom jsem tě zkoušel," odmávl to nakonec ledabyle rukou. Při tom se vysoukal nahoru do způsobného posedu. Adamovi na tom přece taky nezáleželo, vyváděl kvůli tomu koblihu jen tak.

"No jistě, to jsi celej ty," ušklíbl se Adam spokojeně. Druhý muž dopil svou kávu, aby se nějak zaměstnal. Jestli měl něco považovat za trapas, pak celou tuhle situaci.

"Budeme dělat, že se nic nestalo, to bude asi nejlepší," navrhl.

"Zrovna jsem chtěl říct to samý. Přece o nic nejde," pokrčil Adam rameny.

Druhý muž se pomalu postavil a odnesl svůj hrnek do dřezu.

"Už musím jít, šaty mám, tak…"

"Vyprovodím tě," nabídl se Adam a také vstal. Jak šel před Sutanem, starší muž se neubránil pohledu na jeho zadek, přitom se na něj podívat nechtěl. Přišlo mu to… trapné. Problém byl v tom, že se na něj nedíval stejně jako doposud. Vlastně se Adamovi na zadek díval hodně zřídka, téměř vůbec, ale něco mu říkalo, že se to od teď změní, zvlášť když si dokázal živě představit, co s ním všechno prováděl.

"Tak se měj, uvidíme se," řekl Sutan neurčitě mezi dveřmi a pak se otočil k odchodu. Tohle si říkali celkem běžně, akorát k tomu vždycky přidali ještě objetí, nebo pusu na tvář. No, evidentně je v jejich vztahu čekaly i jiné změny, alespoň Sutan to tak cítil, protože on se prostě nedokázal tvářit, jakože se nic nestalo.

* * *

Sutan

Začal jsem se Adamovi vyhýbat. Zpočátku to bylo neúmyslné, třeba když jsem byl pozvaný na nějakou párty, kde jsem mohl chybět, prostě jsem se vymluvil, že mám moc práce. Většinou šlo o večírky, kam byl Adam pozvaný stejně jako já, nepořádal je. Až po jednom vystoupení v našem klubu jsem si uvědomil, že to dělám podvědomě a v podstatě se z toho stal přímý úmysl.

Adam se přišel podívat na vyhlašování nové drag queen. Nebyl jsem ve své kůži, takže jsem to projel a skončil na nějakém čtvrtém místě, ale přisuzoval jsem to i tomu, že už jsem si jedno vítězství užil, tak proč ho nenechat někomu dalšímu?

Seděl jsem zrovna před zrcadlem a zbavoval svůj obličej silného make-upu, když za mnou přišel můj asistent Levi.

"Máš tu Adama," oznámí mi jakoby nic. Nebylo to nic neobvyklého, Adam za mnou chodíval do klubu určitě minimálně jednou za měsíc.

Otočím se k Levimu, protože jsem v odrazu zrcadla zaregistroval v jeho rukách obrovskou kytici červených orchidejí. Normálně červenou moc nemusím, ale pokud jde o orchideje, s takovou kyticí by mě dostal na lopatky i Putin.

"Od koho?" zeptám se s přivřenýma očima. Odpověď jsem tušil, ale nikdy předtím to neudělal, i když to ví, proto ještě trochu pochybuju.

"No od Adama přece," ušklíbne se Levi šibalsky. Pohledem projedu celou šatnu a pak kývnu hlavou k vysoké váze na kulatém stolku vedle dveří.

"Dej ji tam," mávnu ledabyle rukou a otočím se zpátky k zrcadlu.

"Ok."

Po očku Leviho sleduju, jak napouští do vázy vodu a vkládá do ní květiny. Je to nádherná kytice, musela stát celý jmění, což ale pro Adama není problém, že? Je slavnej a může si to dovolit. Akorát mám občas pocit, tedy hlavně v poslední době, že si k tomu dovolování přihodil i něco dalšího. Třeba odpískat sex s dobrým kamarádem jako špatnou penaltu. V našem případě by se ovšem víc hodilo přirovnání k úmyslnému zapomenutí na nepodařené vystoupení. My umělci občas takové chvíle opravdu zažijeme a pak se je snažíme vymítit z našich pamětí.

"Říkal, že za chvilku přijde," vytrhne mě Levi z myšlenek.

"Kdo?" vybafnu.

"No Adam. Potkal někoho u baru z jeho labelu, tak spolu něco řeší, ale řekl mi, ať ti oznámím, že je tu do pěti minut. Poslal tu kytku," vysvětluje mi zmateně.

"Aha," utrousím. Naštěstí mi rychle dojde, že by nebylo zrovna nejvhodnější, aby na mně Levi poznal, jak moc se s Adamem nechci vidět. Sice mu hodně důvěřuju, ale tohle by si pro sebe určitě nenechal. Lambert a Amrull maj mezi sebou nějakej problém, představte si to, slyším jeho zvonivý hlásek, když to vypráví svým přátelům. To fakt ne.

"Dobře, zatím se odlíčím," pousměju se a dávám si záležet, aby to viděl i on. Spokojený odchází a já mám konečně čas přemýšlet. A jednat.

V první řadě odhodím na stolek vatový tampon s odličovačem a vstanu. Pořád mám na sobě ještě část svého kostýmu, který okamžitě svlékám. Beru si na sebe džíny a tričko a na hlavu narazím čepici. Měl jsem vlasy několik hodin stažený síťkou a schovaný pod parukou, takže vypadají hrozně. Když si přehazuju svou tašku přes rameno, ucítím třas v rukách. Vím, že mě tlačí čas a takové situace nemám rád. Po cestě ke dveřím krátce pohlédnu na kytici. Uprostřed je vložený bílý lístek, kterého jsem si předtím nevšiml. Rychle ho vytáhnu z květů a mizím z šatny. Pak upaluju zadním východem ven.

V taxíku lístek rozbalím, abych si přečetl slova od Adama. Bohužel jsou předtištěná. Prostě vzal první lístek, který mu v květinářství padl do oka, nebo někomu řekl, aby ho vybral za něj, proč taky ne, na všechno má dneska lidi.

Jsi nejlepší, stojí na papírku. Přiškrceně se usměju a zmačkám rádoby blahopřání v prstech. Pak ho vyhodím ven oknem. Třeba někomu udělá větší radost, než mně. Stejně na něm nebylo nic osobního, což bych od Adama čekal. Nebo aspoň dřív byl osobnější.

O pár minut později mi začne v kapse vibrovat telefon. Už když ho vytahuju, vím, čí jméno na displeji uvidím. Zakázal bych mobily, dělají z lidí otroky.

Všimnu si řidiče, jak na mě významně kouká ve zpětném zrcátku, protože telefon pořád vyzvání. Aspoň ztlumím zvuk, abych ho nerušil. Zvednout to, ale nemám odvahu. Netuším, co Adamovi řeknu. Utekl jsem před ním a udělal jsem to cíleně, doslova chladnokrevně.

"Nechcete bonbon?" promluví na mě šofér přátelsky.

"Cože?" nechápu.

"No, vidím na vás, že byste si dal určitě rád panáka, ale alkohol tu mít nesmím, tak aspoň bonbon." Taxikář ke mně natáhne dozadu ruku, na dlani zabalený ovocný bonbon. A já si ho vezmu. Přitom se takovým nezdravým věcem vyhýbám. Sice jen tak nepřiberu, ale zuby se mi po cukru kazí stejně jako všem ostatním.

V okamžiku, kdy si vložím cukrovinku do úst, mi dojde, že jsem se v klubu neodlíčil pořádně. V autě je naštěstí šero, ale i tak schovám hlavu mezi ramena a pro jistotu ji ještě skloním.

"Děkuju," zamumlám s plnou pusou. Taxikář se do zpětného zrcátka usměje a dál sleduje cestu před sebou. Telefon přestal vibrovat, tak ho schovávám do kapsy. Vím, že takhle to nepůjde napořád, jenže já se prostě do těch Adamových lhostejných očí nedokážu podívat. Teď ne. Kdybych byl někdo cizí, nedělalo by mi to problémy, ale já přece jeho pohledy znám. A představa, že už je nejspíš nikdy neuvidím, mi nevyhovuje. Vlastně mě hodně bolí. Nemělo se to stát, když to oba prožíváme tímhle způsobem. Jedna jediná noc a všechno je v prdeli.

Adam

Našel jsem Sutanovu šatnu prázdnou. Jeho asistent postává za mnou a tváří se zmateně.

"Před pár minutama jsem za ním byl. Možná si odskočil," přemýšlí nahlas.

"Tak já tu počkám," navrhnu a vstoupím dovnitř. Ihned si všimnu kytice na stolku. Chybí v ní lístek.

"Vzkaz si vzal," zkonstatuju. Kluk pozvedne obočí.

"Ani jsem si nevšiml, že tam nějakej vzkaz byl," pokrčí rameny. No, on to vlastně vzkaz byl a nebyl. Řekl jsem květináři, ať vybere něco milýho a neutrálního. Telefonoval jsem při tom s manažerem, prostě jsem neměl čas vybrat něco vhodného sám a nakonec se mi to celkem líbilo. Však si pořád myslím, že je Sutan nejlepší. Nejlepší ve všem, co dělá. I jako přítel…

Sednu si na jeho židli před zrcadlem a otočím se dokola. Proč si ten vzkaz vzal? Čte si ho snad na záchodě?

Levi odchází a já zůstávám sám. Na stolku stojí petka s vodou, tak se napiju. Nechtěl jsem to dneska moc přehánět, ale musel jsem si s naším produkčním dát u baru rundu tequily a po té mám vždycky v puse jak v polepšovně. Přistihnu se, jak v duchu počítám vteřiny. Všechny mi připadají hrozně dlouhé a Sutan pořád nikde. Vytáhnu mobil a navolím jeho jméno. Vyzvání to, jenže reakce žádná.

Opět přichází Levi se starostlivým obličejem.

"Byl jsem se podívat na záchodech a taky v dalších šatnách, ale nikde není. A chybí jeho taška," ukáže někam za mě. "Dává si ji vždycky sem," dojde až ke stolku a poklepe prstem na jeho okraj. Válí se tam i spoustu kostýmů, ale Sutanova taška tam opravdu není. Něčeho takového bych si nikdy nevšiml.

"Odešel?" zarazím se. Levi mi na to neodpoví, je stejně vyvedený z míry jako já. "Proč odešel?" zeptám se. Jako kdyby to ten kluk mohl vědět. Akorát bezradně pokrčí rameny a rozběhne se ke dveřím.

"Ještě se podívám do sálu," křičí po cestě. Znovu zkouším mobil, ale je to na chlup stejné jako předtím, nikdo mi to dlouho nebere. Když už chci zavěsit, v telefonu to zachrčí a pak se odsud ozve jakoby ostýchavé "ano".

"No kde jsi?" vyplivnu do mikrofonku.

"Jsem na cestě domů," oznámí mi Sutan unaveně.

"Ty jedeš domů?" nevěřím svým uším.

"Jo… no… není mi dobře, tak si jdu lehnout. Stejně to dneska nedopadlo, tak mě ani nebude nikdo postrádat," oznámí mi.

"A co já? Přišel jsem za tebou, přinesl jsem ti kytky. Tos nemohl aspoň chvilku počkat?"

"Za tu krásnou kytici moc děkuju, vezmu si ji hned zítra," slibuje. Je mi fuk, jestli ji tu nechá stát, nebo ji vyhodí, tedy to by mi asi jedno nebylo, ale na nějaký kytce mi teď vůbec nezáleží. Levi mu určitě řekl, že za ním hned přijdu, tak proč nepočkal?

"A to je ti špatně od žaludku, nebo jak?" vyštěknu.

"Bolí mě hlava. Už jsem si vzal prášek, ale chci to zaspat. Vstával jsem dneska brzy a celej den byl jeden velkej zmatek, asi jsem i málo pil a jsem unavenej," vysvětlí mi. Je pravda, že pokud jde o tyhle volby královen mezi travestity, už párkrát jsem zažil, jak je to náročné a vůbec se Sutanovi nedivím, že je utahaný. Jenže těch pár minut by ho přece nezabilo. Vyšetřil jsem si čas jen kvůli němu. Copak mu nedochází, kolik toho teď mám? Sám se vymlouval v posledních týdnech na práci, když měl přijít na nějaký večírek. Myslel jsem si, že se konečně uvidíme a pokecáme.

Musím se zvednout, nepřijdu si patřičně, když jsem v jeho šatně sám a pořád jsem dost naštvaný, že jsem přišel zbytečně. Jeho vystoupení jsem samozřejmě viděl a líbilo se mi, taky jsem ho podporoval tleskáním a pískáním, ale hlavně jsem ho chtěl pozdravit. Dojde mi, že takhle dlouho jsme se snad ještě neviděli. Tedy pokud do toho nepočítám turné s Queen, to se mnou nikdo z mých přátel nebyl. Chodíme aspoň dvakrát do měsíce na oběd, nebo večeři. Možná čekal, až mu zavolám já a domluvím se na nějakým společným jídle. Že by mě jenom nechtěl obírat o čas?

"Nechceš pečovatelku?" vypadne ze mě. V telefonu to zaduní jeho tichým hlubokým smíchem. Nesměje se tak, jako obvykle, ale je fakt, že jsem rád, když jeho smích slyším v jakékoli podobě. Asi už jsem na něj hodně zvyklý.

"To jsi hodnej, ale fakt půjdu hned spát. Zítra mi bude dobře, neboj," uklidňuje mě.

"Jo, já vím, ale mám trochu pocit, že mě nechceš obtěžovat. Teď nemyslím přímo v tuhle chvíli, ale obecně. Ale to fakt nemusíš."

"To se ti jenom zdá. Mám toho jenom hodně v poslední době. Jako ty," ujistí mě. Jeho odpověď mi přijde automatická, jako kdyby ji měl připravenou dopředu.

"Tak zajdu aspoň zítra…" navrhnu neurčitě. Musím se podívat do diáře, ale nějaký místo bych si tam vyšetřit mohl. Anebo…

"No, jak chceš." Vidím ho, jak krčí rameny. Slyším za ním hučení motoru, tak asi sedí v taxíku. Na takové akce většinou nechává auto doma.

"Něco mě napadlo," zahlásím do telefonu nadšeně.

"Už jsem skoro doma," řekne hned po mně. To se mě chce zbavit?

"Jasně, ale tohle je dobrej nápad. Za týden bych chtěl jet na pár dní do Palm Springs. Mám tam nějaký volno a nechce se mi zůstávat v LA. Pojeď se mnou," nabídnu mu společnou dovolenou. Dlouho už jsme spolu nikde nebyli, tak by to mohlo být fajn. A hlavně by se nemusela řešit práce. Právě od toho si potřebuju odpočinout a v Kalifornii to prostě nepůjde.

"To jako fakt?" slyším jeho nevěřícný hlas na druhé straně.

"No a proč ne?" usměju se. "Bude to super, vorazíme si, budeme chodit na dobrý jídlo a na zmrzlinu do tý fajn cukrárny na promenádě. A pamatuješ na ten noční klub? Jak se to jenom jmenovalo?"

"Jo, pamatuju," odvětí stroze. Ještě není pořádně zlomený. Ale ta společná dovolená před několika lety, právě v Palm Springs byla skvělá, dodnes se k ní při našich setkáních vracíme.

"Tak co na to říkáš? Pár dní klidu, pryč od tohohle blázince," lákám ho. Na to přece musí slyšet.

"Já nevím, promyslím si to," slibuje mi laxně. Kruci, to by bylo, abych ho nepřesvědčil.

"Ok, tak si jdi lehnout. Jo a dneska jsi byl úžasnej, ale to jsi vlastně vždycky," zasměju se do telefonu.

"Dík, dobrou noc, Adame," rozloučí se se mnou rychle a pak už je v mobilu ticho.

Sedám si znovu do jeho křesla a při tom se usmívám. Nakonec se mi ho podaří přesvědčit, vím to. Nechápu proč, ale cítím se spokojeně. Na to, jak jsem byl ještě před chvilkou vytočený. Sutan zkrátka dneska nebyl ve svý kůži, to se může stát.

Do šatny se vrací Levi, opět tu svou přehnanou starost ve tváři.

"Už jsem s ním mluvil," hlásím mu, dřív než otevře pusu sám.

"Jo? A kde je?"

"Na cestě domů. Není mu dobře."

"Fakt? Aha, tak to jo," přikývne Levi zdráhavě, pak se ovšem rozzáří a na odchodu ve dveřích ještě řekne: "Tak to už mám dneska padla. Jdu si dát panáka, měj se, Adame," zvedne ruku na pozdrav.

Je to fajn kluk, dělá pro Sutana první poslední, akorát nechápu, proč mu Suty neřekl, že odchází.

Ještě chvíli na dveře koukám, než se zvednu sám a vracím se do sálu. Zůstávám v klubu do půlnoci, pak jdu domů, protože mě další den opět čeká nějaké focení a dvě rádiové show. Už aby došlo na naši dovolenou. Bude to skvělý, jsem o tom přesvědčený, akorát bych měl ještě najít někoho, kdo by mohl doplnit naši čtyřku, tedy někoho pro Sutana. Sauli bude určitě nadšenej, že pojede můj maskér s námi. Vždycky ho měl moc rád.