Prsten 9.

---

Oříškově hnědé duhovky provázely lokaje Neda na každém kroku. Ať už šel něco uklidit do skříně, nebo jen vysmýčil pavučinu v protějším rohu, či doplnil pánovi do poháru víno. Nedívaly se nepřátelsky, spíš, podezíravě.

"Pane." Poklonil se sluha a opustil komnatu.

Duhovky se schovaly pod víčky a vizuální obraz se přenesl do představivosti. To už si ale Tommy nepředstavoval svého sluhu, tedy pokud byl opravdu jeho, ale lidi, se kterými se za poslední den setkal.

Co tu dělal? Kdo byl? Opravdu všechny ty lidi znal? Proč si nedokázal na nic vzpomenout? Bylo to tak ubíjející, nic o sobě nevědět.

Když se rozhlédl kolem sebe, viděl přepych a bohatství. Pocházel tedy z vlivné rodiny. Jeho sestra byla světlovlasá kráska. A nejspíš dobře provdaná. Její manžel vypadal jako slušný a čestný muž. Pak tu byl doktor. Neustále se ho na něco ptal. Nebavilo ho to, protože na jeho otázky nevěděl odpovědi. Proč mu raději všechno neřekli? Nebylo by to jednodušší?

Zaklepání Tommyho probralo z úvah. Trochu nazlobený, protože měl v úmyslu si na něco vzpomenout, třeba i násilím, otevřel oči a zapíchl je do ocelově šedých duhovek, patřících člověku, stojícímu u dveří s jeho obědem.

Tohoto muže už přece viděl. Bylo to včera. Seděl na jeho posteli, držel mu ruku a hladil ji. Sestra mu řekla, že je to jeho poručník a majitel hradu Bodiam. A že se o něj stará.

"Dobré poledne." Pozdravil muž a vydal se po obvodu pokoje ke stolku u krbu, kam položil tác s jídlem. Tommyho pohled šel samozřejmě celou dobu s ním. Proč se ten muž tvářil tak vyděšeně? Jaký mezi sebou měli vztah? Mohli být přátelé, ale také spolu válčit, napadlo ho. Nějak si nedokázal představit, že by se dokázal podřizovat jinému muži, snad jen otci. Ale copak jeho otec už nežil, že měl jiného poručníka? Zvláštní, pamatoval si věci, které se týkaly obecného společenského života, ale ty osobní ne.

"Dobré." Pozdravil potichu a odvrátil pohled k oknu. Uvědomil si, že má hrozný hlad, ale jestli opět dostane tu hroznou břečku co včera, tak to tomu chlápkovi hodí na hlavu.

"Měl bych tu nějaké mleté maso." Ozval se ten chlápek a Tommy se na něj zahleděl.

"Jako včera?"

"Včera?" zopakoval po něm muž nechápavě.

"Včera mi přinesli pomeje pro prasata. Jsou to pomeje pro prasata?"

"Jsem si jistý, že ti nepřinesli pomeje pro prasata." Zavrtěl muž hlavou.

"My si tykáme?" vyhrkl Tommy. To, že byli poručník a svěřenec přece neznamenalo, aby překračovali jisté společenské meze.

Adam na Tommyho vytřeštil oči a pak se rychle odvrátil ke krbu.

"Ne, Mylorde. Netykáme si." Zavrtěl hlavou, zatímco sbíral odvahu vydržet v tomhle pokoji ještě aspoň pět vteřin.

Když vstoupil do komnaty a uviděl ty Tommyho zkoumavé oči, bez jediného náznaku citů vůči němu, rozklepala se mu kolena. Byl rád, že došel ke stolku a že po cestě neupustil tác.

Jak to po něm Elizabeth a Neil mohli chtít? Copak ani trochu nechápali jeho strach? Vždyť byl oprávněný.

Adam se zhluboka nadechl a otočil zpět k pacientovi. Naštěstí už Tommy získal aspoň nějakou barvu v obličeji a nepůsobil tak ztrhaně jako včera.

"Naše dvorní bylinkářka nařídila, aby bylo jídlo rozemleté, protože jste dlouho nic nejedl a žaludek by ho v normálním stavu nemusel přijmout." Vysvětlil Tommymu jak nejklidněji dokázal.

"Aha." Tommy přivřel oči, zatímco si Adama zvědavě prohlížel. Nejspíš zkoumal, jestli mu říká pravdu.

"Aspoň trochu byste sníst mohl, můj pane." Adam nedbal, zda bude Tommy souhlasit nebo ne a rovnou na prázdný talíř nabral nějaké to maso a zeleninu. I jemu se z kašovité konzistence obracel žaludek, ale něco do Tommyho vpravit musel. Určitě byl pořád slabý. Poté vzal ještě lžíci a pomalu se odebral k posteli. Tam si sedl na křeslo.

"To mě chcete krmit?" zeptal se Tommy zděšeně, jakmile Adam zabořil lžíci do jídla a nabral na ni první sousto.

"Jste ještě slabý…" zamračil se Adam. Způsob, jakým s ním Tommy mluvil, se mu nelíbil. Přece se mu se ztrátou paměti nemohla změnit i povaha? Nebýval takový, ani když se poznali. Od začátku ho miloval.

"Určitě to zvládnu sám." Odsekl Tommy a natáhl se po talíři. Adam se s ním chvíli přetahoval, ale nakonec to vzdal.

"Proč mě nenecháte, abych se o vás postaral? Jsem váš poručník." Vyhrkl popuzeně.

"Můj otec zemřel?" střelil po něm Tommy další šokující otázkou.

"Váš otec? Ne! Stále žije a těší se dobrému zdraví. Nedávno se znovu oženil." Pokrčil Adam rameny. Myslel si, že tak podstatnou informaci už Tommymu sdělila jeho sestra. Ptal se na to z nějakého konkrétního důvodu?

"Proč jste tedy můj poručník?" Tentokrát se Tommy podíval opravdu škaredě. Až Adamovi přejel po zádech mráz.

"No… To je tak…"

"Můj otec mě prodal?" pokračoval Tommy ve vyptávání. Adam se ztratil už v místech, kdy po něm Tommy štěkl, že všechno zvládne sám. Možná by měl opravdu odejít a přestat si dělat plané naděje. Nemělo to smysl.

"Neprodal." Zavrtěl Adam hlavou.

"Tak mě prohrál v sázce."

"Nic takového." Adam potlačil touhu, kousnout se do rtu a pak to udělat i Tommymu, i když by to ani náhodou nemyslel v dobrém, raději se však zaměstnal tím, že si nalil do prázdného poháru víno a napil se.

"Potom nechápu, proč není podle zákonů mým poručníkem on."

"Pamatujete si zákony, Mylorde?" zeptal se Adam rychle. Doufal, že by otázka ohledně paměti mohla odpoutat Tommyho pozornost od jejich vztahu. Aspoň na nějakou chvíli.

"Něco ano. Například, že poručníkem se stává člověk stejné krve a dokud ten nezemře, nikdo další by na to neměl mít právo, pokud mu ho původní poručník nedá."

"Ano, to je pravda." Povzdychl si Adam. Nepodařilo se mu odpoutat Tommyho pozornost.

"Pokud si přejete, mohu vám ukázat listinu, kterou jsem s vaším otcem podepsal. Je v ní zapsáno, že toho a toho dne jsem se stal vaším poručníkem a tím jsem se zavázal, že se o vás budu starat a zajistím vám vše, co potřebujete ke spokojenému životu. Vím, že si to nepamatujete, ale ty čtyři roky, co žijete na mém hradě, jsem si dával opravdu hodně dobrý pozor na to, aby vám nic nechybělo." Vlastně to dělám úplně automaticky, protože tě miluji. Protože mi na světě není nic dražšího než ty a chci, abys byl šťastný a oplácel mi mou lásku svou.

"Dobře, pane, já to samozřejmě chápu. Nechci se hádat, jen bych rád věděl, jak k tomu došlo. Proč se mě otec vzdal?" Adam neměl pocit, že by se hádali. Pokud by to tak bylo, cítil by Tommy stejnou bolest jako on. Cítil by, jak se mu srdce trhá na malé kousky a pláče rubínové slzy. Na něco takového ale nevypadal.

"Nevzdal se vás. Naopak. Od té doby spolu máte mnohem lepší a otevřenější vztah." Vysvětlil mu Adam. Věděl, na co se Tommy ptá, ale říct mu to nemohl. Jeho paměť byla prázdná. Přesto plně ovlivňovala jeho nové vnímání okolních faktorů a vztahů s lidmi, které neznal. Klidně mu mohla našeptávat, že vztah s mužem je špatný a on by tomu uvěřil a podřídil té myšlence i své jednání s ním. Protože se na nic jiného, než na svůj úsudek spolehnout nemohl.

Jenže, jak mu vysvětlit, že právě jejich blízký vztah vedl Tommyho otce k tomu, aby Adamovi přenechal své poručnictví? V jejich uzavřeném světě, v tom, do kterého nedovolili nikomu vstoupit, už byli dávno manželé. Přísahali si věrnost a lásku, dokud budou žít. Copak to Adam mohl Tommymu říct?

Jeho svěřenec po něm chtěl, aby mu vykal. Jak by reagoval na oslovení lásko, drahoušku, srdce moje? Jak by reagoval na skutečnost, že spolu usínali v jedné posteli? V obětí?

"Nerozumím tomu." Zabrblal Tommy s plnými ústy. Aspoň, že jí, pomyslel si Adam trpce a zvedl se z křesla.

"Rád bych vám všechno vysvětlil, Mylorde, ale lékař mi to zakázal. Prý si musíte vzpomenout sám, protože vaše důvěra je teď velice křehká. Chtěl bych vám ale říct, že jste s rozhodnutím vašeho otce, stát se mým svěřencem souhlasil, a to při plném vědomí. Pokud máte zájem změnit názor, tak…"

"Nemyslel jsem to tak." Ohradil se Tommy. Adam se musel opět otočit zády k posteli, protože se mu rozbušilo divoce srdce. Dlaní na hrudi se ho pokusil uklidnit. Nechtěl, aby ho Tommy viděl v tomhle stavu. Vlastně si už představoval, jak z pokoje odchází, protože se v jeho blízkosti nedokázal pořádně nadechnout. Musel se ale podívat po prstenu. To jediné ho v téhle mučírně ještě drželo.

"To je v pořádku, můj pane." Pokrčil Adam rameny a raději si šel sednout do křesla u krbu. Snažil se očima prohledat celý pokoj, jestli někde neuvidí modrý záblesk vzácného kamene. Prsten neležel na nočním stolku, ani se nikde nepovaloval. Pokud nebyl v Tommyho klenotnici, tak už nikde.

"Chtěl bych se umýt, Mylorde." Oslovil ho Tommy příkře.

"To nebude problém. Nechám vám připravit lázeň." Adam si uvědomil, že mnohem lépe se mu v komnatě bude hledat, pokud v ní Tommy nebude. Jeho přání se skvěle hodilo, i když bylo vyslovené opět nedůvěřivě.

"Ráno jsem se trochu umyl vodou, co mi přinesl sluha, ale lázeň bych opravdu přivítal."

"Budete nadšený, Mylorde." Usmál se Adam. Sice to bylo nucené, protože na upřímné úsměvy neměl náladu, ale pokud aspoň něco Tommymu udělá radost, bude díky tomu spokojený i on. Obrovská káď byla jeho nápad, stejně jako místnost určená pouze ke koupeli. Strávili v ní spoustu času. Určitě z ní Tommy nebude mít špatný pocit, zvažoval Adam.

"Pokud dovolíte, půjdu to zařídit. Zatím se najezte, můj pane." Adam vstal z křesla a mírně se poklonil, než se vydal ke dveřím.

"Pane?" zadržel ho Tommy, než stihl Adam vzít za kliku.

"Ano?"

"Proč si nic nepamatuji? Vy to určitě víte." Vyzvídal Tommy.

"Ne, nevím. Nikdo z nás to neví, Mylorde. Ne přesně. A i kdybych to věděl, nemohl bych vám to říct. I na to si musíte vzpomenout sám." Věnoval Adam Tommymu soucitný pohled. Pak z pokoje odešel.

Venku na něj čekal Neil. Netroufl si bratra rušit, když byl se svým svěřencem v komnatě sám.

"Jak to šlo?" zeptal se opatrně. Adam zavrtěl hlavou a opřel se o zeď za svými zády.

"Chce, abych mu vykal. A nechápe, proč jsem jeho poručník já a ne jeho otec." Povzdychl si.

"To se dalo čekat. Nemáte tradiční vztah. Urození rodiče se svých dětí jen tak nevzdávají, pokud nemusí. Možná v případě lorda Howarda mladšího, bych se moc nedivil, kdyby ten dobrý muž, jeho otec, udělal výjimku, ale jinak…" pokrčil Neil rameny.

"Ano, já vím." Přikývl Adam. "Dokážeš si představit, jak těžko se mi s ním o tom mluví? Když mu nemohu nic říct?"

"Nedokážu, bratře. Ale rmoutí mě to. Nechtěl bych, aby něco takového potkalo mě, nebo mou ženu."

"Pomáháte mi. To je víc, než si můžu právě teď přát. Kdyby jste tu nebyli, nevím, co bych dělal."

"To stejné, jako teď. Čekal." Poplácal mladší bratr staršího po rameni.

"Musím mu zařídit lázeň, chce se vykoupat." Odrazil se Adam ode zdi a pokusil se narovnat záda. Připadal si celý ztuhlý. Sám by koupel potřeboval. A nejen kvůli uvolnění. Po cestě z Londýna ho umyl akorát déšť, když prchal z hradu. Měl by si dopřát pořádnou očistu. Měl na ni nárok. Bohužel, jen co si uvědomil, že se nebude moci koupat s Tommym, do ničeho se mu nechtělo.

"Mám to udělat? To je to nejmenší." Nabídl se Neil. Adam zavrtěl hlavou.

"Ne, to je v pořádku. Jsem jeho poručník, je to můj úkol. Ale děkuji, bratře." Adam se na sourozence vděčně usmál a pak se společně vydali chodbou k hlavní síni, kde už byl přichystaný oběd.

Za poslední čtyři roky se Adam naučil stravovat se svými nejbližšími. Nakonec uznal, že společné jídlo je mnohem příjemnější, než jíst všechno to dobré, co kuchaři připraví, někde sám v ústraní. Teď měl pocit, že se historie začíná opakovat. Jen s tím rozdílem, že oním nepřítomným nebyl on, nýbrž Tommy. A nešlo jen o chvíle strávené s rodinou. Tommy ho kdysi dobýval, protože se do něj zamiloval na první pohled. Několik měsíců trpěl jeho hraným nezájmem. Ano, bylo velice nebezpečné podlehnout chtíči i lásce, protože na tom závisely jejich životy, ale naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo. Teď to byl Adam, kdo svého svěřence nade vše miloval a musel ho o tom přesvědčit. Tolik si tehdy vyčítal, že Tommyho odmítal, ale ve skutečnosti nevěděl, jak se cítil. Byl tohle snad trest za jeho lhostejnost v minulosti?

"Našel jsi ten prsten, Adame?" zajímala se Elizabeth při obědě. Adam jen zavrtěl hlavou a dolil si do poháru víno. Od rána už to byl třetí pohár. Pomalu ho začínal cítit v nohách. Ale taky mu příjemně zatemňoval mysl. Špatné myšlenky už nebyly tak ostré, jako když se ráno vrátil na Bodiam. Při vzpomínce na smrt Dioné ho sice stále přemáhaly slzy, stejně jako když si vzpomněl na příkoří spáchaná na Tommym, ale s vínem přicházela aspoň částečná úleva. Věděl, že je dočasná, nedokázal se však ubránit nutkání, vpravit do sebe další doušek té dobré rudé tekutiny, která jakoby doplňovala do srdce krev, kterou při návštěvě Tommyho komnaty prolil v podobě vnitřních krvavých slz.

"Chci využít Tommyho koupele. Až bude vedle, pořádně komnatu prohledám." Přednesl Adam Elizabeth a Neilovi svůj plán.

"To mohu udělat já." Nabídl se Neil.

"Nedělej si starosti, bratře. Zvládnu to." Přinutil se Adam k úsměvu.

"Také navrhuji, aby to udělal můj manžel. A já mu pomůžu." Pohladila Elizabeth svého muže po ruce. Ti dva měli něco za lubem.

"A co budu tedy dělat já?" přivřel Adam oči.

"Vy byste se měl vykoupat, švagře. Nevím, jak jste to zvládal po cestě z Londýna, ale řekla bych, že od návratu jste se mýdla ještě nedotkl." Elizabeth se na svého příbuzného zašklebila a pak zamávala dlaní před nosem, jako kdyby naznačovala, že u stolu cosi páchne. Adama se to dotklo, i když jí musel dát v duchu za pravdu. Déšť ho nemohl umýt, jen si to namlouval.

"To mohu udělat, až prohledám pokoj."

"Ale to ti mezitím vystydne voda." Přidal se ke své manželce i Neil. Adam střelil pohledem z jednoho na druhého a zamračil se.

"Nechcete mi říct, že bych se měl koupat společně s Tommym?!"

"A proč ne?" usmála se Elizabeth vítězně.

"Protože prostě ne!" odmítl Adam. Ještě při tom zamával rukama před tělem, aby ti dva pochopili jeho protest. Museli se zbláznit.

"A já si myslím, že bys měl." Doporučil mu Neil. "Koupelna byla možná dobrý nápad, ale ne zrovna úsporný. Káď spotřebuje spoustu vody a ta dost rychle stydne. Snadno Tommymu vysvětlíš, jak je náročné naplnit vodou tak velkou nádobu. A mimo to jste oba muži. Nebude mu to divné."

"Jemu ne, ale pro mě to bude utrpení." Povzdychl si Adam nešťastně. Jak jen ustojí ztřeštěné nápady těch dvou? Tenhle už byl druhý během několika hodin.

"Přestaň myslet na sebe, Adame. To Tommy ztratil paměť a je nejspíš pořádně vyděšený. Čím víc mu budeš na blízku, tím větší šance bude mít na své uzdravení. Já tomu věřím." Mluvil k němu Neil povzbudivě. I Elizabeth se tak zatvářila.

"Zvládneš to, já ti věřím." Usmála se na něj.

Adamovo bloumání nad koupáním přerušila Lilith, která právě dojedla poslední lžíci své sladké kaše.

"Taky ti věřím, strýčku." Zapěla vysokým hláskem. Všichni dospělí v sále se rozesmáli. Adam se chtěl zvednout, že si neteř pochová, ale pak si uvědomil, že se opravdu několik dnů nekoupal. Dobře tedy. Udělá Neilovi a Elizabeth radost. Vetře se k Tommymu do koupelny a zjistí, jak silného má ducha. Buď koupel ustojí a posune jejich vztah, který byl momentálně v dost chudých začátcích o něco dál, nebo ztratí nervy. Nějak už to prostě dopadne.