Prsten 8.

---

Na Bodiam se Adam vracel krokem. Nejčipernější z jejich krátké noční výpravy byl Zeus. Pořád pobíhal kolem Morfea, štěkal a vrtěl ocasem. Adama dopálilo, že neprojevuje smutek, ale pak mu došlo, že Zeus se se svým druhým pánem ještě neviděl. Když večer přijeli, sluhové odvedli psa do kuchyně, aby mu dali nažrat. Pak ho Adam zase odvlekl z hradu pryč. Stejně jako chudáka Morfea, který si ani nestihl po cestě z Londýna odpočinout.

Ve své zlobě nemyslel na nikoho jiného než na sebe. Jenže, jak by mohl myslet na někoho jiného? Zeus byl pes. Němá tvář, které stačilo pohlazení a přízeň pána. Tommy mu ji neodepře. Proč by nepohladil neškodného a přítulného psa? Pak Dioné. Stačí, aby mu řekli, že je to jeho kůň. Nebude zkoumat a řešit, jestli tomu tak je, nebo není, zvlášť když ho bude poslouchat na slovo. A nakonec Neil a Elizabeth. Byli Tommyho švagrem a sestrou. Jednoduše rodina. Ale co byl on? Jen poručník. Kus papíru a ani jedna zmínka o tom, že si kdysi v lese u studánky přísahali lásku až do konce svých životů. Bylo to přece nezákonné a pro spousty lidí nemravné, aby spolu žili dva muži a ještě sdíleli stejné lože. Co když si Tommy přestal pamatovat i to, že upřednostňuje muže?

Adam byl víc než sám. Byl ztracený. Neměl vůbec žádnou naději. Každá další myšlenka otravovala jeho mysl jak prudký jed. V okamžiku, kdy se před ním objevil jeho hrad, z něj odešly i ty malé drobečky dobré nálady, kterou si vezl od Gréty. Byl tam, kde včera večer. Zlomený a zároveň odhodlaný se domů už nevrátit.

Nakonec nechal své rozhodnutí na Morfeovi. Kůň se vlekl přes most, očividně se mu domů nechtělo. Přesto poslušně šel a dokonce ani nevyváděl jako minulý večer. Odnesl Adama až na nádvoří, kde jeho pán zavolal štolbu, aby koně odvedl do stájí. O přízeň se přihlásil i Zeus. Kdykoliv ho někdo drbal za ušima, vrněl blahem. Teď strkal bez ustání svou hlavu pod Adamovy ruce, aby si ukradl alespoň trochu jeho zájmu.

"Mylorde." Martin se nejprve poklonil, než od svého pána převzal otěže. Nedovolil si, podívat se mu do očí a Adam to samozřejmě poznal.

"Včera jsem se choval hrozně, Martine. Promiň mi to." Poplácal mladíka po rameni.

"To je v pořádku, pane." Zavrtěl štolba hlavou.

"Ne, není. Může se to stát znovu, já…"

"Jste rozčílený a smutný. Když jsem byl malý, moji matku znásilnil její pán. Cítil jsem hroznou zlost a nemohl jsem s tím nic udělat, protože bych ohrozil její život ještě víc."

"Bože, to je mi líto, Martine." Adam zvedl prsty štolbovi bradu, aby se na něj konečně podíval. "Opravdu mě to mrzí, netušil jsem…"

"Nikdo to neví, pane. Chtěl jsem vám jen říct, že… Všichni tady s vámi cítíme a modlíme se za to, aby bylo zase všechno v pořádku jako předtím." Pokusil se štolba usmát.

"Děkuji. Možná by mi zvedla náladu Dioné. Včera jsem se neodvážil…" napadlo Adama.

"Dioné?" zopakoval po něm Martin překvapeně.

"Ano." Přikývl Adam. Štolba střelil krátkým pohledem po Morfeovi, který se neklidně zavrtěl, když uslyšel jméno své klisny. Celou dobu si myslel, že pán o smrti koně druhého lorda ví.

"Víte, můj pane…" začal Martin nejistě.

"Adame!" Neilův rozzlobený hlas se rozprostřel po celém nádvoří jako hustá mlha. Adam i Martin zvedli své pohledy ke schodišti, ze kterého naštvaný bratr sestupoval. Neil měl ve tváři nefalšovanou zlost a tmavé kruhy pod očima napovídaly, že celou noc nezamhouřil oka. Když došel ke svému bratrovi, nejprve se podíval na Martina.

"Odveď Morfea do stájí."

"Ano, pane." Štolba se poklonil a odešel. Jakmile se oba lordové ocitli na nádvoří sami, mladší zatnul svou pravici v pěst a vypálil ji proti obličeji toho staršího. Adama rána pod oko otočila o dobrých devadesát stupňů, div, že se udržel na nohách.

"A nesnaž se mi to vrátit. Zasloužil sis ji." Křikl Neil po bratrovi. "Au, bolí to jako čert." Připlácl si ještě na pěst druhou ruku a bolestně zafuněl.

"A mě ne?" napřímil se Adam s dlaní přitisknutou na tváři. Z očí mu šlehaly blesky. Měl co dělat, aby svého bratra nenapodobil. Kouzelnou formuli - zasloužil jsem si to - si v mysli odříkal snad stokrát za sebou.

"Všichni jsme celou noc vzhůru. Báli jsme se o tebe." Strčil Neil Adama do ramene.

"Já vím, omlouvám se." Připustil Adam svou chybu. Chvíli oba bratři jen mlčeli. Snad, aby si urovnali myšlenky.

"Musíš bojovat, Adame. Vím, že se to snadno říká a ta praktická část je o moc těžší, ale ty se tomu musíš postavit. Jsi pán tohohle hradu. Jsi Tommyho pán a máš vůči němu povinnosti a závazky."

"Ano, momentálně jsou to jen ty, které náleží poručníkům. Živit ho, poskytnout mu přístřeší a oženit ho." Povzdychl si Adam. Zatímco na něj Neil soucitně hleděl, Adam došel ke schodišti a posadil se na třetí schod. Neil ho následoval.

"Kde jsi vůbec byl?" zeptal se, když si sedl vedle.

"U Gréty."

"U Gréty? Chtěl ses jí snad na něco zeptat?"

"Ano. Napadlo mě, jestli neví něco o tom uspávadle. Shodli jsme se na tom, že bude asi dost vzácné a to by nám mohlo zúžit seznam podezřelých." Vysvětlil mu Adam.

"Ale jen v případě, když budete vědět, co je to uspávadlo zač." doplnil ho Neil.

"Asi tak. Ani Gréta si s tím tentokrát neví rady."

"Já vím. Poprvé jsem ji viděl takhle vynervovanou." Pokrčil Neil rameny.

"Kdy?" nechápal Adam.

"Když se to stalo a vlastně po celou dobu, než se Tommy probudil. Asi byla na sebe naštvaná, že neví, jak mu pomoci. Ona není žena, kterou by něco vyvedlo z míry, ale těm lotrům se to podařilo." Zavrčel Neil. Adam dal svému bratrovi přikývnutím najevo, že s ním souhlasí. Možná byl jediný, kdo jejich bylinkářku viděl i v roli náhradní matky. Ani tahle osobnost nebyla u Gréty příliš známá.

"Věděl jsi, že má svěřenku?" Ty stydlivé modré oči a pihy zasvítily Adamovi do očí jako blesk, jež ozářil předchozího večera celé nádvoří. Málem by na tu drobnou dívku s chlapeckým sestřihem zapomněl.

"Svěřenku? Vážně?"

"Ano, jmenuje se Ema a je jí devatenáct. Gréta se jí ujala na trhu, když ji přistihla, jak krade pečivo." Vysvětlil mu Adam.

"Nepovídej. Gréta, ta samotářská osoba, že by si k sobě vzala opuštěnou lidskou duši?" usmál se Neil. "Tys ji viděl?" zajímal se dál. Adam přikývl.

"Je to takové oškubané ptáče. Má hrozné vlasy, obličej plný pih a ty nejmodřejší oči, co jsem kdy viděl. A nemluví." Vyprávěl bratrovi dychtivě. Neil si Adamova nadšení všiml. Že by ho ta dívka zaujala? Ale v jakém smyslu?

"To slyším poprvé." Přivřel oči.

"Také mi to nešlo na rozum. Gréta mi vysvětlila, že byla možná týraná a tohle je prý její způsob obrany."

"Hm, zajímavé." Promnul si Neil prsty bradu.

"Uvidíš ji. Řekl jsem Grétě, aby ji příště přivedla sebou."

"Zdá se, že si ve tvé mysli zabrala místečko." Dobíral si Adama, který se při jeho slovech zatvářil dotčeně.

"Tak to není, Neile. Myslím, že v tom vidím jen podobnost s Tommyho utrpením."

Adam se zamyslel a zadíval k bráně. Do jeho vědomí se vrátila Dioné, kterou chtěl jít před Neilovým příchodem pozdravit. Uvědomoval si, že hledá záminky, aby se nemusel vrátit do hradu. Ale tahle snad nebyla tak výmluvná. Dioné znal stejně dlouho jako svého svěřence. Patřila do jejich uzavřené čtyřky osudových milenců.

"Chtěl jsem se jít podívat na Dioné." Adam se zvedl ze schodu a očistil si dlaněmi plášť.

"Adame." Zadržel ho Neil naléhavým hlasem a rukou na zápěstí. Bratr se po něm nechápavě podíval.

"Co je?"

"Martin ti to ještě neřekl, že ne?"

"A co mi měl říct?" přimhouřil Adam obočí. Neil se postavil také a položil druhému muži ruku na rameno.

"Nemá smysl, abys šel do stáje. Nenajdeš ji tam. Dioné tam není." Oznámil mu tvrdým tónem.

"Včera jsem ve stájích byl. Jak to, že…"

"A podíval ses pořádně, jestli stojí ve své kóji?" zeptal se Neil trpělivě. Adam sklonil hlavu a kousl se do rtu.

"Neměl jsem odvahu. Nejdřív jsem byl hrubý k Martinovi a pak jsem si dával pozor, abych se k její kóji neotočil, protože jsem měl strach." Že to nebyla pravda? Že se mu jeho bratr nesnažil naznačit něco hrozného?

"Je mi to líto, bratře. Dioné tu noc nepřežila. Zabili ji." Neil položil ruku i na druhé bratrovo rameno a zadíval se mu s lítostí do očí. Pak si ho přitáhl k sobě.

"To ne!" vydechl Adam, zatímco se hroutil do Neilovy náruče. Příval slz, který od svého příjezdu s vypětím všech sil držel v sobě, konečně zvedl svá stavidla. Jenže na to, aby odplavil všechnu bolest i tu, která se na tu předchozí právě nabalila, bylo ještě příliš brzy. Adamovi došlo, že Tommy o smrti Dioné neví, protože si ji prostě nepamatuje. A také si uvědomil Morfeovo zvláštní chování od příjezdu na Bodiam. Všechno do sebe zapadalo.

"Zabiju je. Všechny!" zavzlykal do Neilova ramene.

"A já ti pomůžu." Přikývl druhý muž.

*

V hlavní síni vládla dusná atmosféra. Neil s Elizabeth seděli u stolu a Adam ve svém křesle v čele sálu. Byl zamyšlený a nevěnoval svému okolí pozornost.

"Měl byste za ním jít, Mylorde." Oslovila ho Elizabeth opatrně. Adam zvedl hlavu tak prudce, jako kdyby se právě probudil. Do síně ve stejný okamžik vstoupila chůva s malou Lilith v náruči. Předala dítě matce, poklonila a odešla.

"Strýček Adam je tady." Zavýskala dívenka a natáhla k němu své malé ručičky. Adam se zvedl z křesla, aby si neteř pochoval. Když ji stiskl ve své náruči, zaplavil ho příjemný pocit souznění, jenže vzhledem k událostem neměl dlouhého trvání. Musel na okamžik zavřít oči, aby zabránil dalším slzám. Nemohl za Tommym jít. Nebyl připravený na další otázky typu - kdo jste, pane? Nezvládl by to.

"Jsi smutný, strýčku." Pohladila ho Lili po tváři. "Usměj se!" pobízela ho. Dokonce se mu snažila svými drobnými palečky vytáhnout koutky do úsměvu. Adam se přinutil a zvedl je.

"Stýskalo se ti po mně, zlatíčko?"

"Moc. Ale tatínek pořád říkal, strýček Adam bude brzy doma. A abych neplakala."

"Pláč není ostuda, drobku. Mně se taky stýskalo a skoro jsem plakal." Adam se nakrátko podíval na svého bratra. Nechtěl neteři vnucovat něco, s čím by se neslučovala Neilova výchova. Doufal, že mu to bratr odpustí.

"Jen skoro?" chytla se toho Lili.

"Víš, kluci nepláčou tak často jako dívky. Musí být stateční. Ale uvnitř to cítí stejně." Adam vzal Liliinu malou ručku do své velké a přiložil si ji dlaní na hruď. "Tady."

"Tam je srdíčko." Přikývla Lili, jakože rozumí.

"Správně." Pohladil ji Adam po jemných vláskách. Pak si šel s neteří sednout ke stolu, odkud byl celou dobu napjatě pozorován.

"Musím se na něco zeptat, Neile." Oslovil svého bratra.

"O co jde?"

"Všiml jsem si, že Tommy neměl prsten." Naklonil Adam hlavu k rameni a přivřel oči. Neil se podíval na svou manželku a pak zpátky na bratra.

"Prsten? Jaký prsten?" netušil, o jakém prstenu to Adam mluví.

"Po matce. Ten s modrým kamenem. Daroval jsem ho Tommymu při svém odjezdu. Nechal jsem ho před pár měsíci upravit, aby mu padl. Napadlo mě, že jste mu ho asi sundali, když byl nemocný."

"Žádný prsten neměl. Toho bych si všiml." Zvedl Neil ruce před sebe. Na okamžik měl pocit, že ho Adam podezírá ze lži, ale pak mu došlo, jakou cenu pro něj prsten měl. Vzpomínal si, jak jeho nevlastní matka říkávala, že se šperk dědí v jejich rodině už po generace a že by ho měl Adam jednou dát své vyvolené. Adamova matka samozřejmě netušila, že tím vyvoleným bude jednoho dne muž, ale účelově prsten posloužil skvěle. Neil si dokonce vybavoval jeho podobu. Byl opravdu krásný, propracovaný a s tím nesytějším modrým kamenem, jaký kdy na vlastní oči viděl. Pamatoval by si, kdyby ho u Tommyho zahlédl.

"Opravdu jsem ho u Tommyho neviděl, Adame. Věř mi."

"Ani já ne." Zavrtěla Elizabeth hlavou. "Musím ale vyjádřit své dojetí, že jsi mému bratrovi dal něco tak cenného." Chtěla ještě doplnit, že nikdy nepochybovala o jeho vroucí lásce, ale kvůli přítomnosti Lilith si to rozmyslela.

"Nechci si ani představit tu nejhorší možnost." Zamračil se Adam.

"Myslíš, že ho Tommymu vzali?" uvažoval Neil.

"Nejspíš. Nevíme, co byli zač. O co jim šlo."

"Pokud se ten prsten pokusí prodat, nahraje nám to do karet." Zatvářil se Neil vítězně.

"Strýčku, ty máš nějaký pěkný prstýnek? Ukaž mi ho." Ozvala se Lili v jeho náruči.

"Ukážu, neboj se." Chlácholil ji Adam nevinnou lží. Naštěstí měl ještě několik dalších rodinných prstenů, které mohl neteři ukázat a tvrdit, že jsou to ty, o kterých s jejím tatínkem mluvili. Sám sobě ale nic nalhávat nemohl. Ztráta matčina prstenu ho neskutečně štvala. Na Tommyho prstě měl pro něj ještě mnohem větší hodnotu, ale jestli jeho svěřence ti lotři napadli a znásilnili jen kvůli šperku…

"Budeme potřebovat jeho kresbu. Denis má v tomhle směru hodně šikovné ruce." Navrhl Neil.

"A jako jediný, kromě nás dvou, matčin prsten viděl." Vzpomněl si Adam.

"Možná bychom ještě mohli prohledat Tommyho komnatu. Může ho mít schovaný v klenotnici, nebo jen někam zapadl." Přihlásila se o slovo Elizabeth. Adam se na ni polekaně zadíval.

"Tak dobře." Přikývl nejistě. Ani trochu se mu nelíbilo, kam jeho švagrová svým nápadem směřuje.

"Nuže a kdo to udělá?"

"A co, drahá?" zatvářil se Neil nechápavě. Elizabeth zamlaskala a protočila panenkami.

"Kdo prohledá Tommyho komnatu. Na to se ptám." Její oči se automaticky stočily k Adamovi, který jen zalapal po dechu. Neilovi to samozřejmě neušlo.

"Víte, že máte občas hodně dobré nápady, Mylady?" usmál se a políbil manželku na tvář. Poté pohlédl vítězně na svého sourozence.

"Je to na tobě, bratře. Jednou tam budeš muset jít. A teď máš příležitost."

Adam jen sklonil hlavu a povzdychl si. Neil měl samozřejmě pravdu. Jako vždy. Nemohl už návštěvu Tommyho déle odkládat.