Prsten 14.

---

Když ze sebe Adam shodil poslední kousek svého šatstva, vzal si z připravené hromádky potřeb pro koupání kus bílého plátna, které si omotal pevně kolem boků. Koupání s neteří nebylo nepřípustné, ale Elizabeth trvala na zahalení intimních partií. Adam to vnitřně neschvaloval, nechtěl, aby si Lilith už takhle malá vytvořila vůči mužům stud, ale respektoval rozhodnutí její matky a také mu to dávalo určitou volnost v myšlenkách. Když neuvidí Tommyho nahého, bude se moci víc soustředit.

Než opustil svou komnatu, značně roztřesen a vynervován z dalšího společného koupání, ze kterého už tentokrát nebude moci utéct, zahalil se celý do svého domácího dlouhého pláště. Měl podobný jako Tommy, jen jinou barvu. Ale nákladné výšivky byly téměř stejné. Před pár lety nechal oba pláště pro panstvo zhotovit Denis.

Před koupelnou se zastavil a využil posledních pár vteřin k načerpání duševních sil. Poté vstoupil.

Tommy, jenž stál u kádi a pozoroval, jak John vlévá poslední džber vody, se po něm prudce otočil a pokusil se jakoby usmát. Adam mu to neoplatil, jen přistoupil blíž.

"Můj pane… Mylorde." John se poklonil nejprve Tommymu, pak Adamovi a rychle koupelnu opustil. Adam mezitím došel úplně ke kádi a zadíval se do vody.

"Také máte bederní roušku?" zavtipkoval.

"Ano." Ušklíbl se Tommy. Adam poznal, podle tónu, jakým to Tommy řekl, že s tím není smířený, ale že určitě respektuje rozhodnutí své sestry.

"Máme stejné pláště." Shlédl si menší muž Adama od hlavy k patě.

"Dárek od správce." Vysvětlil mu Adam. Tommy přikývl a otočil hlavu zpět k vodě. Konečky prstů pohladil klidnou hladinu.

"Vy se moc neusmíváte, že?" řekl tiše. Adam se napřímil, protože se mu rozbušilo srdce. Takže už si všiml, blesklo mu hlavou.

"Není důvod ke smíchu, mám o vás starost." Zadíval se na Tommyho jako správný poručník.

"Jsem v pořádku. Sice si na nic nevzpomínám, ale jinak se cítím dobře. Nic mi nechybí." Pokrčil Tommy rameny. Ta Adamova na okamžik poklesla. Slyšet Tommyho říkat, že mu nic nechybí, i když už se přes tři týdny nemilovali, bylo velice kruté a bolestné. Bohužel to Adamovi nepříjemně připomnělo, co chybí jemu. Byl na Tommyho doteky zvyklý, jeho tělo je vyžadovalo každý den. V soukromí se k sobě chovali důvěrně pořád, ale teď to tak nebylo. Nevěděl, co ho to napadlo, prostě se mu asi po těch dotecích zastesklo, proto dal Tommymu dlaň na rameno a něžně jej promasíroval.

"To je příjemné." Usmál se Tommy.

"Mohu vám později udělat masáž, můj pane. Jste celý ztuhlý." Navrhl Adam.

"Vy jste víc, ale pokud vás to nebude obtěžovat, tak…"

"Nebude mě to obtěžovat. Máte pocit, že jsem ztuhlý?" podivil se Adam. Tommyho slova mu došla o trochu později. Všiml si tedy, že se před ním snaží udržet vzpřímený a sebejistý postoj?

"Ano. Vědět tolik informací a nesmět mi je říct, to by napnulo i mě. Nepřekvapuje mne to." Tommy věnoval Adamovi úsměv, zatímco si prsty pohrával s drobnými vlnkami, které vytvořil ve vodě.

"Mohu vám prozradit, že máte rád masáž. Proto jste proti tomu asi neprotestoval, i když jsme oba muži a já se vás při tom budu dotýkat."

"Nepřijde mi divné, že mi jiný muž bude dělat masáž." Zachmuřil Tommy obočí. Jeho výraz se ovšem po další otázce opět rozzářil. "Co mám ještě rád?" Jistě od tohoto rozhovoru a vlastně i celé koupele očekával víc, než očistu těla. Očekával odpovědi, uvědomil si Adam.

"Četbu před spaním." Adam se zamyslel, aby neplácl něco, co by Tommyho dovedlo k jejich intimnostem. Právě proto bylo těžké Tommymu cokoliv prozradit. Téměř všechno, co měl rád, se týkalo jejich romantického vztahu.

"A kdo mi běžně čte?" usmál se Tommy. Vypadalo to, že se mu ta představa líbí.

"Já." Hlesl Adam a raději odvrátil pohled od Tommyho zvědavých očí.

"Čtete mi před spaním? Jste tedy v mém pokoji, když usínám?" zajímal se Tommy. Adama ta logická otázka nepřekvapila.

"Ano. Často u vás bývám, dokud neusnete."

"Jste opravdu velice starostlivý poručník. Dohlížíte i na můj spánek. Co dalšího?" naléhal Tommy.

Adam se na něj znovu podíval a přivřel oči. Vzpomněl by si na milion dalších věcí, které by Tommyho udělaly šťastným, ale než by je vyjmenoval, jeho život by skončil.

"Máte rád, když vás po ránu polechtají sluneční paprsky na tvářích. Také raději snídáte v posteli, než s ostatními…" vyjma mě, samozřejmě. "Nechybíte v kuchyni, když kuchaři připravují koláč z ovčího sýra. Dělal jste to tak i na Alnwicku. Když začne na jaře všechno kvést, není možné vás udržet na hradě. Trávíte spoustu času v našem sadu za příkopem, protože se vám líbí vůně kvetoucích jabloní. Rád vymýšlíte pro svou neteř hry a baví vás ji pozorovat při jídle, jak je roztomile nešikovná…" Adam se odmlčel a kousl do rtu. "Je toho spoustu, Mylorde. Dokážete se radovat z maličkostí, ale stejně silně pak prožíváte neúspěch, nebo prohru. Většinou se ale málokdy něčeho vzdáte. Rád si jdete za svým."

"Na vás to ale nezabírá." Zavrtěl Tommy hlavou.

"Jak to myslíte?"

"Pokusíte se dnes zase utéct, až vám položím nějakou otázku, která vám nebude vonět?" Přivřel pro změnu oči Tommy.

"Pokusím se zůstat do konce, můj pane." Slíbil Adam.

Poté se odebral ke schodům do kádě a po cestě si svlékl plášť, který přehodil přes zábradlí schůdků. "Měli bychom vlézt do vody, než to vychladne. Doufám, že Elizabeth už brzy přinese malou."

Jen to Adam dopověděl, dveře do koupelny se otevřely a do místnosti vešla Tommyho sestra s Lili v náručí. Dítě bylo také zabalené do pláště, ale miniaturního, takže vypadalo jako panenka.

"Dobrý večer, Elizabeth." Pozdravil Adam a rychle vlezl do vody.

"Děkuji za to…" Elizabeth se jen podívala očima kamsi dolů, aby naznačila, co má na mysli. Postavila dceru na zem a svlékla jí župánek. Pak ji zvedla a podala Adamovi.

"Buď hodná, Lilith. Nezlob strýce a poslouchej ho. Ještě neumíš plavat!"

"Ano, maminko." Zasmála se holčička a natáhla ke svému ochránci ručičky. Adam si ji přitiskl na tělo a pohladil po zádíčkách, pak si ji posadil na kolena. Tentokrát opravdu moc vody v kádi nebylo, takže Lilith nedosahovala hladina ani ke krku.

"Je dobře, že šel Tommy s tebou. Pomůže ti s mytím, zatímco ji budeš jistit." Elizabeth se bála, to bylo zřejmé. Nechtělo se jí z koupelny odejít. Nejraději by na ně dohlížela.

"My se o to postaráme, Elizabeth. Neměj strach!" chlácholil ji Tommy. I on se rychle svlékl z pláště a vlezl do vody. Žena na své dítě ještě chvíli starostlivě hleděla, než zatnula zuby a koupelnu opustila. Tommy se neubránil úsměvu.

"Nevěří nám."

"Je to matka, bojí se o své dítě."

"Asi se nikdy nebudu moci vžít do její kůže."

"Až budete otec, tak ano, Mylorde." Adam kývl hlavou k mýdlu, aby mu ho Tommy podal. Děvčátko na jeho kolenou si evidentně vzalo slova své matky hodně k srdci, protože se zatím ani nepohnulo a dokonce mlčelo, což nebývalo zvykem.

"Ty se bojíš, Lili?" zeptal se jí Adam jemně. Holčička zavrtěla hlavou.

"Poslouchám tebe a strýčka Tommyho. Proč mu říkáš Mylorde?" začala otáčet hlavičku střídavě na oba strýce. Adam si všiml, jak to Tommyho překvapilo. Když se po jeho probuzení viděli poprvé, rovnou mu nařídil, aby mu vykal. Nebyl čas rozebírat, jak to mezi sebou mají při oslovování toho druhého.

"My si jen tak hrajeme, princezno." Pohladil ji Adam skrčeným ukazováčkem po sametově hebké tvářičce. "Raději mi řekni, jakou hru pro tebe strýček vymyslel, když jsem tu nebyl." Vyzval ji k vyprávění. Holčička začala barvitě, tedy svou omezenou slovní zásobou dvou a půlletého dítěte vyprávět o malých hliněných kuličkách, které se musí cvrnkáním dostat do předem vyrobeného důlku. Hrozně se jí líbilo, jak strýček Tommy dělal důlek patou a to tím způsobem, že se točil pořád dokola, jen pata zůstávala na stejném místě, dokud pod ní nevznikl odpovídající důlek.

Zatímco Adam hltal každé slovo své malé neteře, Tommy se pustil do jejího umývání. Bohužel bylo nemožné se při tom nedotknout i Adama, který to na svém těle cítil asi jako doteky žhavých uhlíků. Kdykoliv Tommy zavadil o jeho ruce, kterými držel Lili na kolenou, pohlédli na sebe. Adam trpitelsky, Tommy s otazníky v očích. Adam věděl, že ho po koupeli bude čekat spousta dalších otázek. Díky rozhovoru před koupelí a přítomnosti toho upřímného dítěte, se v Tommyho hlavě musel usadit pořádný brouk. Při masáži bude čas na pokládání otázek, pokud ovšem ustojí Tommyho blízkost.

"A vy už nejste kamarádi, strýčku?" zeptalo se to zvídavé dítě, jakmile dovyprávělo o kuličkové hře.

"Samozřejmě, že jsme. Jak jsi na to přišla?"

"Vůbec se na sebe neusmíváte." Posteskla si Lili. Evidentně ji to hodně trápilo.

"To je taky hra, drobku. Ale mohou ji hrát jen dospělí. Ty se směj, kdykoliv to bude možné." Adam pošimral neteř v podpaží a holčička se začala smát na celou koupelnu. Když se uklidnila, otočila se i na druhého strýce.

"Tobě se ta hra líbí, strýčku Tommy?" zajímala se. Oslovený se rychle podíval na Adama a pak zpět na neteř.

"Když se mi podaří Adama rozesmát, dostanu odměnu."

"A co, a co?" vypískla Lili. Adam ji musel stisknout pevněji, aby nepřepadla. Poprvé Tommy řekl jeho jméno od ztráty paměti. Zahřálo ho to u srdce. O něco méně ovšem Tommyho tvrzení. Jako kdyby s ním jeho svěřenec právě uzavřel nějakou sázku.

"Bude mi muset odpovědět na všechno, na co se ho zeptám. A po pravdě." Ušklíbl se Tommy vítězně. Adam věděl, že nemá šanci protestovat. Tommy využil přítomnosti své neteře, aby ho zahnal do kouta.

"Strýček Adam nikdy nelže!" zamračilo se dítě.

"To netvrdím." Usmál se Tommy. Pak si od Adama neteř přebral. "Určitě se budeš chtít umýt, Adame." Místo dítěte mu podal mýdlo.

Adam dvojici po očku pozoroval. Příliš to s očistou nepřeháněl, ale ne snad proto, že by nechtěl, spíš bylo těžké se soustředit na dvě věci najednou. Tommy si s Lili povídal o Emě. Ptal se jí, jak se mu dívka líbila a jestli by jí nevadilo, kdyby si ještě někdy spolu všichni tři hráli. Pak jí vyprávěl o návštěvě stájí. Adam o tom věděl od Neila. Všichni na hradě museli o Tommyho mrtvém koni mlčet a zároveň podporovat lež o Rose. Adamovi se to nelíbilo, ale prozatím o jiném řešení nevěděl. Docela se divil, že Lili ani jednou nemínila jméno Dioné. Měla dobrou paměť na všechna jména a ráda je opakovala.

Když byl Adam s koupáním hotový, vzal si neteř zpátky, aby se mohl umýt Tommy. Čím dál víc se začínal bát okamžiku, až si Elizabeth pro svou dceru přijde a on zůstane s Tommym sám. Pokud se ho jeho svěřenec zeptá na další podrobnosti jejich vztahu, určitě mu všechno přizná. A Tommy pak od něj uteče s křikem, nebo ho zabije, protože mu to neuvěří. Přitom jejich vztah bylo to nejjednodušší a nejuvěřitelnější, co Adam ve svém životě poznal. Dokonalé splynutí dvou duší, nesmrtelná láska mezi dvěma lidmi. Po čtyřech letech se milovali pořád stejně. Ano, byly situace, na které měli každý jiný názor a dokázali se kvůli tomu pohádat tak, že se otřásal celý hrad, ale pak si stačilo vzpomenout na to, co k sobě cítí a nakonec vždy došli k nějakému kompromisu. Adam si nedokázal představit život s někým jiným. Nic by mu nepřišlo tak přirozené, jako soužití s Tommym. Tommy byl polovina jeho a on byl zase polovinou Tommyho. Dohromady tvořili celek, který byl ale momentálně nemocný a nekompletní. Pokud byla nemocná jedna část, stonala i ta druhá.

Adam se vzpamatoval ze svých myšlenek v okamžiku, kdy se do koupelny vrátila Elizabeth.

"Mami, mami, strýček Tommy prohlásil, že rozesměje strýčka Adama a pak za to dostane odměnu." Hlásila Lili už z vany své matce, když si pro ni šla. Elizabeth se na svého bratra podívala poněkud zmateně a na Adama přísně. Bylo jasné, že o tom bude chtít slyšet víc.

"A jak se ti koupel líbila?" vyzvídala Elizabeth. Poté, co vytáhla dceru z kádě, postavila ji na rozprostřené plátno, dalším ji osušila a do třetího pořádně zabalila. Pak si přehodila přes ruku její malý župánek a vzala dítě do náruče. Celou dobu si spolu ty dvě povídaly a hihňaly se u toho jak dvě největší intrikánky u dvora. Než opustily koupelnu, Elizabeth se otočila k oběma mužům a přivřela oči.

"Nechala jsem vám připravit pokoje na spaní. Dobrou noc." Pozdravila a zmizela.

"Má sestra je rázná žena." Zkonstatoval Tommy a opřel se o stěnu kádě za svými zády. Adam ho napodobil. Předtím ale udělal něco, čím Tommymu tak trochu vyrazil dech. Sáhl rukou pod hladinu a vytáhl obtěžující pruh látky, ke kterému ho donutila švagrová. Když jej vyhodil ven, na kamenné podlaze to plesklo, jak bylo plátno nacucané vodou. Už se s Tommym nazí viděli, tak proč by řešil nějakou bederní roušku.

"Udělejte si pohodlí, Mylorde." Pobídl Tommyho.

"Nemusíte mi tak říkat, pokud jste to nedělal ani předtím. Jste můj poručník. Omlouvám se, že jsem to po vás chtěl." Sklonil Tommy hlavu.

"Jen pokud vám to nebude nepříjemné. Před Lili by se možná hodilo, chovat se jako přátelé, ale jinak to není zapotřebí, když to tak necítíte."

"To jsem neřekl." Ohradil se Tommy.

"Já vím. Nepamatujete si mě. V postatě mě vůbec neznáte, jste ostražitý."

"Prosím, tykejte mi, začíná mi to připadat čím dál divnější." Zamračil se Tommy.

"Tak dobře. Ale prosím vás o totéž." Navrhl Adam. Tommy přikývl a také se zbavil překážejícího kusu plátna, které zakrývalo jeho boky a slabiny.

"Mohu počítat s tou masáží?" zeptal se opatrně.

"Samozřejmě. Slíbil jsem ti ji. Budeš pak chtít něco přečíst?"

"Opravdu to děláš? Čteš mi před spaním?" podíval se na něj Tommy nedůvěřivě. Adamovi prolétla hlavou vzpomínka na jinou činnost, kterou s Tommym před spaním běžně dělali, ale okamžitě si ji zakázal.

"Ano. Když jsem byl v Londýně, dostal jsem se k zajímavému autorovi. Myslím, že od něj máme jednu knihu v knihovně. Pak pro ni dojdu."

Vydrželi v kádi ještě několik minut, pak začala voda až moc rychle chladnout. Když vylézali ven, Adam se snažil po Tommym příliš nekoukat. Nechtěl, aby si z toho jeho svěřenec vyvodil mylné závěry. Mylné pro jeho současný stav mysli.

Adam pak nařídil Johnovi, aby jim nechal připravit svařené víno a šel najít knihu, o které mluvil. Tommy se uchýlil do svého pokoje, že tam na něj počká…

*

Komnatou se linula vůně skořice a hřebíčku, zatímco Tommy, pohodlně usazený ve středu své postele, čekal na svého poručníka, až se vrátí z knihovny. Už stihl vypít jeden pohár voňavého vína, které mu příjemně pronikalo do celého těla a hlavně do mysli. Uvědomoval si, že byl v posledních dnech nepřátelský, také ale doufal, že by to lidé v jeho blízkém okolí mohli pochopit. Nikdo z nich netušil, jak hrozně se cítí. Jak silně ztráta paměti působí na psychiku člověka.

Když se po zaklepání otevřely dveře a do komnaty vstoupil Adam, Tommy se pod vlivem opojného vína a pozitivnějších pocitů široce usmál. Než Adam přešel k posteli, Tommy nechal ze svých ramen spadnout těžký plášť, aby měl jeho masér lepší přístup ke ztuhlému krku. Bohatě vyšívané okraje hutné látky si omotal kolem pasu a zbytek rozprostřel kolem sebe.

"Našel jsem ji." Ukázal mu Adam knihu, kterou pak položil na noční stolek. Ještě držel v ruce něco, co Tommy nedokázal na první pohled rozeznat.

"Copak je to?" vyzvídal. Adam zvedl předmět před sebe. Byla to lahvička s nějakým růžovým tekutým obsahem.

"Olejíček, můj pane. Na masáž ideální."

Při vstupu do komnaty musel Adam zatnout všechny svaly a nervy, jinak by vybouchl. Když se Tommy odhalil, připadalo mu to nebezpečnější, než ho vidět úplně nahého. Svými neúmyslnými tahy probudil jeho fantazii a vzpomínky na podobné okamžiky, při kterých ho sváděl třeba jen jedním odhaleným ramenem, nebo vyzývavými pohledy. Adamovi stačilo málo podnětů, aby ztratil hlavu a být v přítomnosti Tommyho takhle večer, ještě při svitu svící a krbového ohně, pro něj znamenalo utrpení nejvyššího stupně. To nejhorší ho ovšem ještě čekalo. Bude se Tommyho dotýkat. Od masáže k erotice byl jen drobný krůček. Málokdy dokázal svého svěřence pouze masírovat, aniž by se to zvrtlo v milování. Bál se, že znovu podlehne a tu nově nalezenou důvěru mezi nimi zničí.

Pomalu se posadil na postel za něj a zadíval se na jeho nádhernou bledou šíji. Jak se mohl smířit s tím, že ji nebude moci líbat a laskat jazykem. Miloval vůni Tommyho těla, a když ochutnával jeho kůži, čichové buňky vůni polykaly stejně žíznivě, jako člověk na poušti nalezený pramen vody. Bylo to nespravedlivé. Přece nic neprovedl, aby byl Bohem tolik trestaný. Kdo jiný by za to mohl nést odpovědnost, než Bůh, ke kterému se den co den modlil za jejich společné štěstí?

Adam se kousl do rtu. Bylo to tak urputné, že se mu podařilo zuby porušit vrchní část citlivé kůže. Když si pak olízl rty, ucítil na jazyku chuť vlastní krve.

"Děje se něco?" zeptal se Tommy zvědavě.

"Ne, jen jsem se zamyslel. Už jdu na to." Adam si nanesl do dlaní několik kapek oleje a postavil lahvičku na stolek. Olejová esence z růží mu okamžitě připomněla její skutečné využití. Bohužel nic jiného na masáž neměl. Běžně s Tommym používali tohle, ovšem milování bylo díky olejíčku intenzivnější a příjemnější, takže nebylo těžké, si ho vybavit. Zlehka přiložil své dlaně k drobným ramenům a začal olejíček roztírat od nich až po krk a zase zpět. Postupně přidal trochu víc tlaku prsty, aby se pokožka prokrvila.

"Hm, to je moc příjemné." Liboval si Tommy. Adama sice pochvala potěšila, ale raději by Tommyho spokojené vrnění přeslechl. Jeho srdce i klín si moc dobře uvědomovaly, kdo se před nimi nachází a v jak těsném kontaktu s tím člověkem dokážou být. Když Adam poprvé ucítil tlak ve slabinách, zachvátila ho panika. Na chvilku své ruce stáhl a znovu se kousl do bolavého rtu. Tommy se na něj otočil. Jeho oči padly automaticky na několik kapiček krve, které z povrchového řezu vyskákaly a zatřpytily se v záři plamenů svící jako malinkaté rubínky.

"Bože, jsi v pořádku?" Tommy se otočil celý a klekl si proti Adamovi. Srdce tmavovlasého muže se rozbušilo ještě dvakrát rychleji, takže jeho činnost se rovnala blížící se zástavě. Polekaně zamrkal řasami v okamžiku, kdy Tommy zvedl ruku k jeho tváři a bříškem palce mu drobné tekuté drahokamy setřel ze rtu.

Proč jen tu masáž navrhoval? Teď se mohl v bezpečí svého pokoje duševně srovnávat s tím, že bude další večer usínat bez doteků své jediné lásky. Tolik chtěl Tommyho políbit. Zvlášť, když byl tak blízko. Ubližoval jen sám sobě. Nemohl to dávat nikomu za vinu. Jen svému srdci, které toho muže naproti milovalo.

"Nedotýkej se mě, prosím." Adam se začal po zadku soukat z postele. Chtěl se dostat alespoň k jejímu okraji.

"Ale proč? Měl jsi na rtu krev. Ty ses kousl?" nechápal Tommy.

"To nic není." Zavrtěl Adam hlavou. Tommy jakoby ho vůbec neposlouchal. Vyhrabal se z postele na druhou stranu a doběhl pro pohár s vínem.

"Tady, víno to zatáhne." Dal Adamovi napít, protože měl stále mastné ruce a pohár by mu z nich vyklouzl.

"Jak to víš?"

"Nevím, prostě hádám." Pokrčil Tommy rameny. Adam nechal pár kapek vína ulpět i na rtech. Trochu to zapálilo, ale pak už to bylo lepší. Tommy si mezitím natáhl svůj plášť zpátky přes ramena a posadil se vedle svého poručníka.

"Občas mívám takové záblesky, ze kterých mám pocit, že by se mohly týkat mé minulosti." vysvětlil Adamovi.

"Jako například?"

"Tvůj smích!" vyhrkl Tommy. Adam jen zvedl obočí.

"Před naší koupelí s Lili jsem měl další záblesk. Něco mi říkalo, že bylo kdysi dost těžké, donutit tě k úsměvu. A taky jsem měl pocit, že je to pro mě hodně důležité, tedy bylo… možná i teď je…"

Jak byl Adam zabraný do Tommyho slov, neuvědomil si, že jsou u sebe poněkud blízko. Jeho dech ho šimral na tváři a poraněném rtu. Oči byly dychtivé, ústa gestikulovala s přirozenou noblesou, stejně tak i ruce. Pak se mu mezi prsty ocitl čistý kus plátna. V prvním okamžiku nevěděl, co se děje. Byl zmatený.

"Dneska už masáže necháme. Zdáš se mi unavený." Mluvil na něj Tommyho konejšivý hlas.

"A čtení?" vzpomněl si na to, co ho zdrželo v knihovně. Tommy mu začal plátnem stírat olej z dlaní a prstů.

"Mohl bych číst já tobě. Máš za sebou další tři dny na cestách a já tě tu zatěžuji masážemi a čtením." Zabrblal Tommy.

"Měl bych se vrátit do svého pokoje." Adam se zvedl, ale najednou se mu zlomila kolena a on dopadl zpět na postel. To Tommy ho stáhl zpátky.

"Odpočiň si tady. Moje postel je moc velká, ztrácím se v ní." Protože v ní nespáváš sám…

"To se nehodí, Tommy." Zavrtěl Adam hlavou. Pravdou bylo, že jakmile začal Tommy mluvit o unavenosti a spánku, všechno to na něj dolehlo. Dal by cokoliv na to, aby se mohl konečně pořádně vyspat.

"Nevím, proč by to nešlo, jsi můj poručník." Mumlal si Tommy spíš pro sebe. Než se Adam vzpamatoval, ležel na levé půlce postele a byl přikrytý péřovou přikrývkou.

Jakmile se Tommy uvelebil vedle něj, pod hlavou asi pět polštářů, natáhl se pro knížku a otevřel ji na samém začátku…

Adam slyšel jen první odstavec, pak ho dostihl zasloužený spánek. Už v tu chvíli ale věděl, že by měl mít strach z probuzení. A že by se ho měl bát i Tommy…