Prsten 12.

---

Alnwick

Adam se přikrčil pokaždé, když se na něj otec jeho svěřence podíval. Měli za sebou úvodní pozdrav, krátké poklábosení o tom, co je nového a seznámení s Tommyho situací. Od chvíle, kdy Adam Markusovi řekl, co se stalo - znásilnění raději vynechal - neřekl druhý muž nic. Velká přijímací síň hradu Alnwick se pomalu naplňovala nedýchatelným vzduchem. Lady Katherine držela na rameni svého muže dlaň, očividně se ho snažila uklidnit.

"Věřil jsem ti, Adame!" zabručel Markus. V Adamovi hrklo. To, čeho se nejvíc obával, přišlo ještě dřív, než čekal. Nechtěl ztratit Markusovu důvěru, stejně jako nechtěl ztratit tu Tommyho, i Tommyho samotného.

Místo sebelítosti si nakonec zvolil pokoru. Přistoupil k Markusovi blíž a klekl před ním na kolena.

"Odpusť mi to, prosím. Vím, že se to nedá napravit, ale už nikdy nedopustím, aby se něco podobného stalo. Přísahám, Markusi!" Adam sklonil hlavu a položil si dlaně na stehna. Neodvážil se svému tajnému tchánovi podívat do očí. Měl pocit, že na to teď nemá právo.

"Vstaň, Adame, tohle je přece pod tvou úroveň." Zamlaskal Markus nespokojeně. Adam zvedl hlavu a pak se pomalu postavil.

"To není, Markusi. Myslím vážně vše, co jsem ti právě řekl. Od chvíle, co jsem se vrátil z Londýna skoro nespím. Nemůžu. Ale to mě určitě netrápí nejvíc. Všichni jsme pro Tommyho cizí lidé. Musí být nešťastný, že nikoho nepoznává. Snažím se ty lotry najít. Ukradli mu v lese prsten, který jsem mu daroval. Určitě ho budou chtít prodat."

"Daroval jste našemu Tommymu prsten, Mylorde?" usmála se lady Katherine. Asi podobně jako Elizabeth, když to slyšela poprvé. Nezapřely se, že patří k něžnému pohlaví.

"Ano, Mylady. Ten prsten patřil mé matce." Vysvětlil Adam. Žena si položila dlaň na hruď a povzdychla si.

"Slyšíš, drahý? Dal svému svěřenci prsten po matce. To přece musí něco znamenat."

"Já vím, co to znamená." Zabručel Markus a střelil po Adamovi pohledem zasvěceného člověka.

"Já to vím také, drahý. Chtěla jsem jen naznačit, že lorda Lamberta jistě velice mrzí, co se stalo a kdyby mohl, vrátil by zpátky čas, že mám pravdu?" podívala se Katherine zpět na jejich hosta.

"Nepřeji si nic jiného, Mylady." Sklonil Adam hlavu.

Markus si povzdechl. Co mohl dělat? Čekat, stejně jako všichni ostatní na synovo vyléčení. Hlavně, že byl živ a zdráv aspoň po fyzické stránce.

"Pojedeme na Bodiam s tebou." Rozhodl a podíval se po Katherine, jestli s tím souhlasí.

"Počítal jsem s tím, jen…" Adam měl ještě několik oznámení, která by měl Markus slyšet. A plán, přivodit Tommymu vzpomínky místy, která byla rozhodující pro jejich vztah, pro něj momentálně znamenal důležitost nejvyššího stupně.

"Ano?" zvedl Markus obočí.

"V první řadě, rád bych vzal Tommyho, jen co se vrátím, do Cheshire. Bratr i tvoje dcera si myslí, že by mu ta cesta mohla pomoci, vzpomenout si."

"Cheshire? Máš v plánu ho vzít za Annou?" ujišťoval se Markus.

"Ano." Přikývl Adam. "Tenhle výlet byl pro mne i pro Thomase kdysi…" nevěděl, jak to zakončit.

"Chápu." Pomohl mu Markus. Sice to před ním dlouho tajili, ale nakonec Tommy promluvil. Nechtěl mít před otcem žádné tajnosti, co se vztahu s Adamem týkalo. Povyprávěl mu tedy i o tom, kdy si uvědomil, že lorda Lamberta miluje. Markus měl od té chvíle Cheshire spojený výhradně se svým synem, jeho novým poručníkem a neteří Annou, která jim měla údajně pomoci, aby si k sobě našli cestu.

"A pak je tu záležitost s Tommyho manželkou." Pokračoval Adam opatrně.

"S manželkou?" zhrozil se Markus. Ne, že by nechtěl, aby jeho syn žil normální společensky přijatelný život, ale přece jen už si za ty čtyři roky zvykl na to, že jeho syn miluje muže. A také mu oba slíbili, že časem vymyslí způsob, jak si pořídit potomka.

"Proto si mě král zavolal do Londýna. Má strach z pomluv. Nařídil mi, abych Tommyho, jakožto jeho poručník, oženil. Dokonce mu už vybral nevěstu." Zamračil se. Markus na něm okamžitě musel poznat, že mu to není po chuti. A komu by bylo, kdyby se musel vzdát své lásky?

"Koho?" zajímal se Markus.

"Lady Zoe Austinovou. Přišla o oba rodiče při požáru a jejich hrad je na strategickém místě."

"Pochopitelně." Odmávl to Markus rukou. Vlastně se tomu vůbec nedivil. Král se potřeboval zbavit nepohodlného majitele hradu, na který měl zálusk. Na tom nebylo vůbec nic zvláštního.

"Chce, aby si ji Tommy co nejdříve vzal a... měli spolu dítě."

"Jistě. Jde mu nejen o ten hrad, ale i o to, aby zabránil pomluvám. Svým způsobem ho chápu, Adame. Držel nad vámi ochrannou ruku čtyři roky." Pokrčil Markus rameny.

"Ano, já vím, jen…"

Markus konečně ukázal na křeslo pod pódiem. Adam se na něj posadil a upřel na staršího muže pohled plný utrpení.

"Je mi to líto, Adame. Vím, jak moc mého syna miluješ." Usmál se povzbudivě.

"Bál jsem se, že mě zbavíš poručnictví, až ti povím, co se stalo."

"V jednu chvíli jsem to měl opravdu v úmyslu." Přiznal se Markus ke svým myšlenkám.

"Nemyslím si, že by na tom někdo nesl vinu." Připojila se opět k rozhovoru i Katherine. Adam nikdy nepochyboval, že je to velice rozumná a racionální žena. A také měla na Markuse velký vliv. Možná by tohle stání neprobíhalo tak klidně, kdyby u toho nebyla.

"Chtěl bych ale Thomase vidět a on mě jistě také."

"Za měsíc budeme zpět. Mezitím prosím přijměte mé pozvání na Bodiam a buďte tam jako doma, dokud se nevrátíme." Navrhl Adam. Markus musel sám uznat, že kdyby teď přijel na jeho hrad, Tommy by odsud odjet nechtěl. Měsíc zase nebyl tak dlouhá doba.

"Budeš po cestě hledat prsten?" zajímal se Markus.

"Ano, rád bych. Správce Denis během mé nepřítomnosti pracuje na podobizně." Přikývl Adam.

"V tom případě nám pošli taky jednu. Rozhodím sítě na svém panství."

"Děkuji, Markusi." Sklonil Adam hlavu pokorou a vděkem.

Než z Alnwicku odjel, vysvětlil ještě Markusovi, že během jeho výletu do Cheshire, by se měla na Bodiamu konečně ukázat Tommyho nastávající, aby s jejím příjezdem počítal. Pak ho poprosil o maximální diskrétnost při hledání prstenu a lotrů, kteří napadli Tommyho. Nechtěl, aby se to dozvěděl král.

I když u Markuse všechno dobře dopadlo, odjížděl z jeho hradu napjatý. O znásilnění mlčel, vůbec si nedokázal představit, jak by na to Tommyho otec reagoval, takže si to raději nechal pro sebe. Věděl, že ho tohle tajemství bude tížit, ale zdálo se mu, že už tak přinesl Markusovi víc bolesti, než by zvládl starý muž přijmout. Lady Katherine byla alespoň částečnou zárukou, že by následky nemusely být tak strašné.

Bodiam

"Budeš to ještě jíst, Emo?" pohlédl Tommy téměř otcovsky na zamlklou dívku, jež seděla proti němu u velkého stolu v hlavní síni. Měla před sebou nedojedenou vepřovou pečeni a netvářila se zrovna nadšeně.

Dívka zavrtěla hlavou a odstrčila talíř do středu stolu.

"Maminka říká, že musím vždycky všechno sníst." Ozvala se Lili, která seděla vedle Tommyho. Ema se nemohla bránit ústně, takže jen našpulila nesouhlasně rty.

"Tvoje máma má pravdu." Přitakal Tommy a pohladil holčičku po vláscích. Dítě se usmálo na dívku naproti, ovšem způsobem, který Emu nemohl nechat chladnou. Nakonec pokrčila rameny a přitáhla si talíř zpátky. Zatímco ji Tommy spokojeně pozoroval, dojedla zbytek svého oběda.

"Půjdeme si zase hrát, strýčku?" naléhala Lilith.

"Samozřejmě. Co na to Ema?" zvedl obočí, když se na svou novou společnici podíval. Dívka nadšeně přikývla.

Už třetí den Grétina schovanka pobývala na hradě Bodiam. Tommy bylinkářku přemluvil, aby ji chvíli nechala s ním. Žena o tom nejprve nechtěla nic slyšet, ale pánovy argumenty ji obměkčily. Ostatně nakonec zabraly i na Elizabeth, které se to zprvu také nelíbilo. Tommy sice neměl možnost, vzpomenout si v přítomnosti nové osoby na svou minulost, ale to jak pookřál, bylo zřejmé. Také měla strach, aby mezi jejím bratrem a dívkou nepřeskočila jiskra, ale spíš to vypadalo, jako kdyby se chtěl Tommy o Emu starat. Občas v něm viděla jejich otce.

Tommy a Ema si každý den hráli s Lilith. Chůva to přivítala, protože si potřebovala zajet do vesnice za svou rodinou. Ani to se Elizabeth zprvu nelíbilo, nemohla přece hned věřit nějaké neznámé dívce. Ti dva ale naštěstí dávali na její dceru velký pozor a opravdu se jí věnovali, takže se nebylo čeho bát.

Ten den se hned ráno domluvili, že by si po obědě mohli zahrát na cvrnkání. Šlo o venkovní hru. V zemi se udělal důlek a pak se do něj každý snažil cvrnknutím strefit malou hliněnou kuličkou. Hru jim navrhl Denis, když je viděl, jak se bezcílně poflakují po nádvoří a hledají si nějakou činnost. Dokonce jim obstaral hliněné kuličky od hrnčíře.

Celým hradem se každý den nesl dětský smích, který vnášel do zachmuřených časů alespoň trochu pozitivní nálady. Tommy už neměl pocit, že by ho něco trápilo. Samozřejmě si občas vzpomněl, že vlastně vůbec žádné vzpomínky nemá, ale za těch pár dní si jich dokázal díky Emě a Lili vytvořit dost na to, aby zaměstnaly jeho mysl.

Občas se pokusil na Emu podívat jinýma očima. Ve skutečnosti byla velice hezká. Oči, nos, rty, všechno se nacházelo na správném místě a skvěle pasovalo k její pihaté tváři. Jen ty zvláštně ostříhané vlasy hyzdily celý dojem. Také byla hodně drobná. Tommymu se jednou podařilo zaslechnout sestru, jak se se svým manželem o Emě baví a Neil prohlásil, že v Londýně by se takové dítě neuchytilo. Neměla prý moc plných ženských tvarů, které muži vyhledávali.

Rozhovor mu uvízl v paměti a sem tam si na něj vzpomněl, když se na Emu zadíval třeba při hře, kde byly její křehké křivky v obyčejných venkovských šatech víc vidět.

Tommy zprvu přemýšlel, zda-li je vůbec vhodné, aby se na svou novou kamarádku díval takhle, ale pak mu došlo, že jako muž na to má plné právo. Neil byl pro něj skvělým příkladem. Kolikrát jeho sestru svlékal očima i při společných setkáních v hlavní síni a vůbec si nedělal starosti s tím, že je kolem spoustu dalších lidí.

Člověk, na kterého Tommy myslel, zrovna, když se malá Lili pokoušela svými drobnými prstíky cvrnknout do kuličky, se objevil na schodišti se založenýma rukama na prsou. Pomalu sešel dolů a postavil se na místo, kde by nejméně překážel. Tommy vytušil, že s ním chce mluvit. Rychle si odbyl své kolo a postavil se k němu.

"Zdá se, že si s Emou rozumíš." Podotkl Neil. Tommy pokrčil rameny.

"Je dobrá posluchačka. Jen, když jsem s ní, mluvím víc, než bych musel. Ale očividně jí to nevadí."

"Takové ženy jsou nad zlato, to ti přizná každý muž. Samozřejmě, že ne před svou manželkou." Usmál se Neil a Tommy s ním.

"Lili včera prohlásila, že se těší, až se vrátí strýček Adam a Zeus. Zeus je prý pes." Pozvedl Tommy jedno obočí.

"Ano, přesněji tvůj a Adamův pes. Pokud Adam odjíždí na cesty, bere Zeuse sebou, protože jinak by to psisko mělo už dvěstě kilo! Nikdy jsem neviděl lenivější zvíře." Zavrtěl Neil nechápavě hlavou.

"Je to náš pes? Co to znamená?" zajímal se Tommy.

"Dostali jste ho společně. Od manželky tvého otce, lady Katherine. Něco jako dárek ke společnému soužití na tomhle hradě."

"To je divné." Odfrkl si Tommy. "Doufám, že nemáme i společného koně." Ušklíbl se. Neil na vteřinu zkameněl, než se vzpamatoval a nasadil masku nad věcí.

"Nemáte. Neboj se."

"Rád bych ho viděl. Ne, že bych se musel hned projet, vím, že byste mi to ještě nedovolili, ale jen se na něj podívat, to by snad šlo…" zadíval se na Neila psíma očima. Druhý muž měl co dělat, aby ustál svá náhle rozklepaná kolena. Teď nebyl vhodný čas, aby se Tommy dozvěděl o tak tragické ztrátě.

"Jistě, zařídím to. Zatím se věnuj mé dceři, prosím." Zašklebil se Neil a vyrazil ke stájím. Nohy ho jen těžko poslouchaly, ale naštěstí ani jednou nezaváhal. Cítil totiž, že se na něj Tommy celou dobu dívá.

Musel vymyslet nějaký náhradní plán. Něco dočasného. Ano, dočasného koně, který by byl jakoby Tommyho.

"Pane?" přivítal ho Martin poklonou už u dveří.

"Potřebuji koně, Martine." Vyhrkl Neil.

"Samozřejmě, Mylorde, připravím vám ho." Usmál se štolba a už se chystal odejít.

"Ne, ty mě nechápeš. Potřebuji koně pro druhého pána." Vysvětlil mu Neil s obavami v očích. Stejný výraz se hned na to objevil i v Martinově pohledu.

"Pro pana Ratliffa?" ujišťoval se opatrně.

"Ano, přesně pro něj. Chci toho nejklidnějšího koně, kterého tu máme. Nějakého, kterému nevadí, když se ho bude dotýkat člověk, kterého nezná."

"Chápu, pane, ale to je snad jenom Rose. Na Dafné pán jet ještě nemůže, shodila by ho." Povzdychl si Martin.

"Rose." Zopakoval po něm Neil pomalu. Co mohlo být špatného na klisně s tak hezkým jménem? "V čem je problém?" zeptal se.

"Čeká hříbě. Na nějaké pobíhání ji teď moc neužije."

"Nepotřebuji, aby pobíhala. Nehodlám pana Ratliffa pustit na projížďku. Jen potřebujeme náhradního koně." Vysvětlil mu Neil.

"Při vší úctě, Mylorde, nelíbí se mi to." Zatvářil se Martin bojácně. Když si naposledy dovolil tímto způsobem mluvit se svým pánem, skončil s pohmožděninami na krku. Neil to naštěstí nebral tak tragicky, hlavně i proto, že na to měl stejný názor.

"Ani mně ne, ale chceš snad lordovi říct, že jeho kůň přišel o život, zatímco jeho pána ohrožovali na životě? Můžeš přidat i to, v jakém stavu jsme Dioné v lese našli." Zamračil se Neil.

"Rozumím, pane. Rose bude ideální." Svěsil štolba ramena a otočil se k Neilovi bokem. "Je v poslední kóji." Ukázal tím směrem.

Neil se vydal stájí k poslední kóji, kde postávala celkem pohledná kobyla s obrovským břichem. Byla hnědá, takže barvou se Dioné podobala, jenže to bylo všechno. I on, přesto, že nikdy nijak zvlášť neřešil, kdo má jakého koně, poznal ten obrovský rozdíl mezi Tommyho a cizím koněm. Možná to bylo ve výrazu, který Rose měla, nebo v držení těla.

Natáhl ke kobyle ruku a pohladil ji po čumáku. Držela jako beránek, takže aspoň něco. Až pojedou s Adamem do Cheshire, vybere si Tommy jiného koně a to už se mu nebude muset namlouvat, že je jeho. Těžko by teď Neil narychlo hledal plnokrevníka, který by se ve všech směrech choval jako Dioné.

Také musel někoho pověřit, aby tuhle informaci roznesl mezi ostatními obyvateli hradu. Stačilo, že o tom věděla jeho dcera. Bohužel v blízkosti svého strýce byla až moc nebezpečná a mohla plácnout něco, co by Tommymu nasadilo brouka do hlavy. Prostě na ni bude muset dát pozor.

Když se konečně vymotal ze stájí, aby Tommymu oznámil, že se může jít podívat na svou Rose, otevřela se hlavní brána a jako prvního vpustila rozdivočelého šedého psa, který se rozběhl ke svému druhému pánovi. Jako další následoval Adam a za ním dva jeho věrní rytíři. Muži nebyli unavení, jeho bratr však ano, ale ne fyzicky. Starosti se mu otiskly do tváře. Kéž by už někde nastal nějaký zlom, pomyslel si Neil.

Šel Adama rychle pozdravit a po očku sledoval počínání Tommyho, kterého - pro něj úplně neznámý pes - málem povalil na zem, jakou měl radost, že ho vidí.

I Adam scénku sledoval, zatímco slézal z Morfea. Víc ho ale zaujala dívka, která přihlížela z větší blízkosti. Ty oškubané vlasy, ta drobná postava...

"Co tu dělá Ema?" zeptal se Neila místo pozdravu.

"Zdravím tě, bratře. Ema je teď Tommyho nová kamarádka." Oznámil mu Neil.

"Kamarádka?"

"Jsem rád, že tě Markus nezabil." Ušklíbl se mladší muž.

"Markus? Aha. Ne. Vzal to celkem dobře. Ovšem, neřekl jsem mu to nejhorší a postarám se, aby to tak zůstalo."

"To nejhorší?" podivil se Neil. Naštěstí mu to okamžitě došlo. "To není dobré, Adame. Jestli se to dozví a že jsi mu to záměrně zatajil…"

"Pak ponesu plnou odpovědnost. Ale myslím si, že máme mnohem větší starosti, než zatěžovat Markuse věcmi, které by mu jen působily bolest."

"Takhle to zní trochu lépe." Uznal Neil.

"Přivedla ji Gréta?" vrátil se Adam k Emě. Neil se podíval stejným směrem, ke skupince, uvnitř které poskakoval nadšený Zeus a pousmál se.

"Ano, před třemi dny. Tommy Grétu požádal, jestli by Emu nenechala na hradě. Prý si potřebuje vytvořit nové vzpomínky s novým člověkem, který ho nezná."

"Skvělé!" zavrčel Adam a kývl hlavou ke stájím, odkud už se hrnul Martin, aby si převzal Morfea.

"Ty se zlobíš?" naklonil Neil hlavu do strany. "Když jsi mi naposledy o Emě vyprávěl, byl jsi jí nadšený."

"Ano. Jenže to ještě neměla právo, stát u Tommyho blíž než já." Ukázal Adam na dvojici, která se k sobě až podezřele mačkala. Zeus kolem Emy a Tommyho pobíhal pořád dokola a Lilith se snažila chytit jeho ocas. Tommy zrovna Emě něco šeptal do ucha a z Adamova pohledu to působilo dost důvěrně.

"Nemáš důvod žárlit. Tommy jistě brzy pochopí, kde je jeho místo i srdce." Uklidňoval ho Neil.

"Opravdu, Neile? Nemám s Tommym vůbec nic společného, až na to, že jsem jeho poručník. Nezná mě, nic o mně neví. Kdybys mu řekl, že je náš vztah romantický, vysměje se ti. Vážně se mám uklidňovat tím, že se to možná jednou změní?" rozčílil se Adam.

"Ale tu cestu jsi nevzdal, že ne?" zhrozil se mladší bratr. Adam se zamračil.

"Co když se mnou nebude chtít jet? Teď, když má jinou zábavu?" Obrázek, jenž měl před sebou, patřil mezi nejbolestivější, co od smrti své matky a otce viděl. Neodjížděl z Alnwicku zrovna s dobrou náladou, ale nikdy by ho nenapadlo, že najde svého Tommyho na jejich hradě v bezprostřední blízkosti ženy.

"Mám hroznou žízeň." Povzdychl si a pak se vydal přes nádvoří ke kuchyni. Šťastně dovádějící neteř a nový romantický páreček nechal s těžkým srdcem za svými zády.