Jsi moje čokoláda 20.

---

Jack vstoupil zamyšleně do svého obýváku, v ruce hrneček s horkým čajem a misku s celozrnými sušenkami. Celý den chodil po bytě jak tělo bez duše. Přemýšel nad tím, co se stalo v klubu, na svoje kalhoty, které se mu naštěstí podařilo zachránit a na Adama.

Volal mu? Zkoušel to? Nemohl si být jistý, když dal Adama na černou listinu. Věděl, že se mu pokoušel dovolat Miro a taky Olga, ale ani s jedním nechtěl mluvit. Jediný, s kým ten den telefonoval, byla jeho matka.

Položil své malé občerstvení na konferenční stolek a posadil se do velkého křesla, které mu zajišťovalo pohodlí, když se díval na televizi, nebo si četl. Nohy si natáhl na taburet a přehodil si přes nohy slabou deku. Zapnul televizi.

Věděl, že ji nebude vnímat, ale potřeboval nějakou zvukovou kulisu. Jeho byt mu připadal tak hrozně tichý. Lezlo mu to na nervy. Přitom měl samotu rád a občas ji vyhledával, když si potřeboval pročistit hlavu a urovnat myšlenky. Při takové práci, kterou dělal, to bylo celkem pochopitelné. Nedivil by se, kdyby Adam měl ty samé potřeby.

Sakra! A asi se brzy z celého Adama zblázní, jestli na něj bude pořád myslet.

Nevzali to přece jen za špatný konec? Nechtěli toho na začátku moc? Znali se pouhé tři týdny a během toho krátkého období toho stihli víc, než jiné páry za dva roky chození. Jack si uvědomil, že už se ani nezaměřuje na jednotlivé eskapády, které jejich krátký vztah provázely. Zaměřil se na celek a skoro se mu z té závratné rychlosti zvedl žaludek a zatočila hlava. Snažil se uklidnit vzpomínkou na nějaký film, kde byly i rychlejší situace, ale nepomáhalo to. Určitě nebyl problém, že se do sebe s Adamem tak rychle zamilovali, spíš, že to tolik hrotili a doháněli se navzájem do extrémů. Kdyby měl stroj času, vrátil by se nejradši na výpadovku, tam si počkal na svého zachránce, který mu pomůže vyměnit kolo na autě a pak by ho pozval na kafe, nebo na večeři. A nejdřív by se spolu vyspali po dvou týdnech, možná po týdnu, ale dřív opravdu ne!

Musel pustit své sny z hlavy. Sny o změně minulosti byly nesplnitelné a akorát mu otravovaly mozek falešnými nadějemi. Minulost už prostě nezmění, ale budoucnost může. Možná po čase, až se s Adamem oba uklidní, se ho zeptá, jestli to s ním vůbec myslel aspoň trochu vážně, nebo to byla jen hra. Zeptá se ho, až bude jeho srdce zase v pořádku a možná zamilované do někoho jiného. V ten okamžik se mu podaří minulost změnit. Snad. Protože ji udělá snesitelnější pro vzpomínky.

Jack se pousmál, znělo to optimisticky. Už s lepší náladou se natáhl pro svůj čaj a na područku položil misku se sušenkami, aby je měl blízko. V televizi zrovna začínaly zprávy, které už hodně dlouho neviděl. Televizi sledoval opravdu sporadicky.

Překvapilo ho, že v hlavních zprávách už nejsou moderátoři, na které si pamatoval. Nahradili je o něco mladší lidé. Přirozený vývoj, napadlo ho. Na obrazovce probíhala nejdřív upoutávka na nejžhavější zprávy. Některé se týkaly politiky, pak událostí v Severní Koreji a nakonec naťukli něco málo z kultury. To Jacka zajímalo, rád si rozšiřoval obzory, pokud tedy nešlo o bulvár. Ovšem překvapilo ho, že se na obrozovce objevil velký zaoceánský parník, natočený z vrtulníku a pak se záběry přesunuly přímo na jeho palubu.

"Přineseme vám unikátní záběry z luxusní lodi společnosti Ocean Group, která v těchto dnech brázdí pobřeží Atlantického oceánu. Dnes ráno se jistý americký populární zpěvák postaral o neplánované představení pro ostatní pasažéry. Shodou okolností máme na lodi našeho zahraničního zpravodaje Franze, který pro nás celou událost natočil na mobil. Vítejte u hlavních zpráv." Obraz se vrátil do studia a Jack se postavil do pozoru.

To byl přece jejich parník. Na kterém se plavil i on a Miro.

Zvonek.

Jack nadskočil a podíval se ke dveřím do předsíně. Jako kdyby odsud mělo vyběhnout hejno strašidel. Teď ne, teď neměl čas na návštěvy. Musí dokoukat ty zprávy a zjistit, co se na té lodi stalo. Ale určitě nemluvili negativně, nešlo o nějakou katastrofu. To by to dali jako hlavní bod, byl si tím jistý. Neochotně se rozběhl do předsíně a bezmyšlenkovitě otevřel dveře se slovy.

"Omlouvám se, ale nemám čas, přijďte později." vlastně se ani nestihl podívat, kdo za dveřmi stojí. Jenže mozek mu napověděl, že by se měl podívat ještě jednou a pořádně. Že je za dveřmi někdo, kdo ho bude moc zajímat.

Jack svůj rozum poslechl a otevřel dveře dokořán. Ve stejný okamžik zalitoval, že ho poslechl a pokusil se dveře znovu zavřít, jenže silnější ruka mu to znemožnila.

Nezvaný host se vřítil do předsíně a zabouchl za sebou.

"Co tu děláš? Vypadni!" zařval. Skleněné oči plné vzteku se zavrtávaly Adamovi do tváře, jako kdyby byl nějaký mezinárodně hledaný masový vrah a vyvraždil celou Jackovu rodinu.

"Nevypadnu. Mám za sebou dlouhoucestu, takže mě necháš, abych ti řekl, co mám na srdci."

"Rozkazem nic nezmůžeš. Vypadni!" zavrčel Jack znovu. Kdyby nebyl Adam unavený a naštvaný, protože díky reportérům na letišti dorazil k Jackovi o dvě hodiny později, než měl v plánu, zasmál by se na celou předsíň. Kdo komu vlastně rozkazoval?

Jack nechal Adama stát v předsíni samotného a zavřel se v kuchyni. Druhý muž šel samozřejmě za ním.

"Nemohl jsem na té lodi vydržet, když mi došlo, jak jsem ti ublížil. Tak mě prosím vyslechni." zkusil to Adam mírnějším tónem. Jack seděl na širokém parapetu pod oknem a díval se ven. Zakázal si myslet na to, že je Adam v jeho bytě, v Berlíně. Prostě ho ignoroval.

"Udělal jsem chybu, Jacku. Nepřemýšlel jsem, protože jsem byl naštvaný. Myslel jsem, že budeš truchlit a pak jsem se od Millie dozvěděl, že jsi s Mirem na lodi."

"Truchlit?" otočil na něj Jack nevěřícný obličej. "Truchlit? Po tobě? Vzdyť jsi mě nechal! Nenávidím tě! Nejsem nešťastný! Chci tě zabít!" Bože, něco takového ani nemohl myslet vážně a hlavně neměl v plánu něco takového Adamovi říct. Jenže, jak se na to mohl připravit dopředu, když ho nikdo nevaroval, že se Adam objeví před dveřmi jeho bytu v Berlíně. Jak se sem krucinál dostal? Byl přece na lodi a pokud věděl, tak žádné další zastávky jako v Bostonu plánovené nebyly.

"Nedivím se ti. Všechno jsem podělal." připustil Adam.

"Udělal jsi ze mě děvku!" probodl ho Jack vražedným pohledem.

"Já vím, odpusť mi to, prosím. Nemyslel jsem to tak. Hrozně jsem tě chtěl a netušil, jak to udělat, abych si zachoval svojí hrdost."

"Jak můžeš urazit tak dlouhou cestu kvůli něčemu, čemu nevěříš?"

"Sakra, byl to jen zoufalý plán. Ta největší kravina, jakou jsem kdy udělal. Ty nejsi děvka, Jacku. Nemyslel jsem si to ani v tu chvíli, i když mi moje žárlivost pořád podsouvala obrázek tebe a Mira v objetí."

"Žárlivost." povzdechl si Jack a znovu se zadíval z okna. "Je svině." řekl si spíš pro sebe. Adam ho slyšel, ale nereagoval na to. Jack si jistě velice dobře uvědomoval svou vinu a že svým způsobem za takový vývoj událostí mohl i on.

"Věř mi, že jsem stejně zmatený jako ty. Tohle všechno je pro mě tak nové. Nikdy jsem se do nikoho nezbláznil tak rychle jako do tebe. Nabralo to hrozný spád a já netuším, jak se v tom pohybovat."

"To ani já, Adame. A to je ten hlavní problém." Jack slezl z parapetu a postavil se před svou nečekanou návštěvu. "Uspěchali jsme to. Já jsem to uspěchal. Zkusil jsem to na tebe na té výpadovce a pak mi došlo, že jsem hrozně chvátal a že to takhle nechci. Ne hned. I ty sis to uvědomil, proto jsi ten druhý den zavolal, že chceš čas. Měl jsi to tak nechat a já neměl očekávat něco víc. Člověk snadno chybuje, když se ocitne v situaci, která mu díky nevěrohodnosti sráží sebevědomí." pokrčil rameny.

"Ale už s tím nic nezmůžeme." zvedl Adam k Jackově tváři ruku, mladík však udělal krok vzad a lehce zavrtěl hlavou.

"Já už to tak nechci, Adame." ruka druhého muže klesla dolů. "Při té rychlosti jsem ani nestihl zvážit, jestli na něco takového vůbec mám a jestli je to teď pro mě nejlepší. Musíš vědět, o čem mluvím. Máš stejnou práci jako já, možná i náročnější. Mě čeká za dva týdny turné. Nevím, kde mi hlava stojí, nepotřebuju ještě starosti s tímhle."

"Do prdele, Jacku, rychlý rovná se špatný? O čem to tu, kruci, mluvíš?" rozčílil se Adam.

"O tom, že na tohle teď prostě nemám. Nemám na to čas a ani nervy. Oba potřebujeme odstup. Ty točíš film, já odjíždím na turné. Zkusme se sejít za půl ruku a promluvit si znovu. Třeba zjistíme, že tohle všechno byla jenom obrovská bublina, do které jsme se spolu na chvíli schovali." Jack se posadil ke stolu a přehodil si nohu přes nohu. Byl tak vyklepaný, že měl strach, aby to něm nebylo poznat, ale při slovech, která právě Adamovi říkal, tomu nevěřil.

Rozcházel se s ním. Konečně měl pocit, že dělá nějakou správnou věc a Adam se s tím očividně snažil srovnat, takže mu víceméně nevěnoval pozornost. Jen těm krutým slovům.

"Vážně to takhle chceš?" postavil se Adam před něj. Jack vzhlédl a potlačil nutkání, kousnout se do rtu. Adam byl jediný muž, se kterým se kdy cítil výjimečně, protože on byl přesně ten typ, který v něm pocit jedinečnosti probouzel. Aspoň ve chvílích, kdy bylo všechno v pořádku. Chtěl se zvednout a schoulit se mu v náručí. Políbit ho, plácnout po zadku, nebo prostě udělat něco děsně romantického, třeba ho oslovit jako svého milence, nebo mu slíbit, že si udělají příjemný večer při svíčkách, ale to by ztratil svou tvrdě vydřenou hrdost, kterou se poslední dva dny pokoušel získat zpátky.

"Mrzí mě, že jsi podnikl tak dlouhou cestu."

"Jacku, tohle přece nechceš ani ty sám. Jestli jsi na mě naštvaný, dobře, dej mi pěstí, nebo mi něco hoď na hlavu, řekni, že na tebe nesmím týden sáhnout, ale nekonči to, prosím. Právě jsi řekl, že to bylo všechno rychlý, vyhrocený. A co je tedy tohle?" Adam začal přecházet po kuchyni sem a tam. Každou chvíli si zajel prsty do vlasů a pocuchal si je, což mu bylo samozřejmě jedno, jen nemohl dovolit Jackovi, aby ho poslal pryč. Konečně mu došel význam jeho slov.

"Myslím, že unáhlený vztah si zaslouží i unáhledný rozchod. Těžko říct, jestli se to vůbec dalo brát vážně. Nechci to hnát do extrémů, Adame. Jen si myslím, že to pro nás pro oba bude to nejlepší řešení." Jack se postavil a přešel ke dveřím do předsíně. "A teď prosím, odejdi." při své prosbě sklonil hlavu a zadíval se do země.

"Jacku!" Adam k němu udělal několik rázných kroků a přitiskl ho na dveře. Nemohl jen tak odejít s vědomím, že se právě rozešli, když k tomu nebyl důvod. Aspoň ne takový, jaký by rozchod vyžadoval. Rychle ho políbil. Jenže se nesetkal s odezvou. Jackovy rty se nehýbaly, byly k němu chladné.

Při pohledu do Jackových poměnek viděl jen prázdno. Nic tam nebylo. Nic z toho, co tam viděl dříve. Že by se opravdu spletl? A Jack měl pravdu? Na chvíli unikli realitě a obalili se nějakou falešnou představou, že je jim spolu dobře? Vážně by dokázal být takový skeptik? ...

Jack procitl v okamžiku, kdy se jeho bytem prohnal zvuk zabouchnutých dveří. Pořád stál u těch, které vedly do předsíně a bál se pohnout. Bál se toho, že jakmile opustí tohle místo, kde se donutil být pevný v kramflecích, aby Adamovi nepodlehl, přemůže ho to, co skutečně cítil. Bolest a stesk. Pro kristovy rány, vždyť ten chlap za ním přijel během jediného dne téměř z druhého konce světa. Jak se dostal z té zatracené lodi? Proč to udělal?

"A máme tu slibovanou reportáž z luxusního parníku v Atlantiku..." dolehl k němu zvuk z obýváku.

Rozběhl se do pokoje a postavil se přímo před televizi. Na obrazovce byl ten samý záběr, jako v upoutávce, jenže pak se přesunul opět blíž a nabídl Jackovi pohled na zalidněnou hlavní palubu, na kterou se právě snášel vrtulník. "Slavný americký zpěvák Adam Lambert se podle krátkého vyjádření rozhodl vrátit na pevninu kvůli neodkladné záležitosti a jelikož má parník společnosti Ocean Group přesně určený plavební plán, musel využít letecké dopravy. Většina z cestujících ani netušila, že má mezi sebou takovou celebritu, i když věříme, že se ještě pár dalších slavných osobností na lodi ukrývá. A pořád je tu otázka, jaká neodkladná záležitost Lamberta donutila k tak svéráznému jednání." konečně se na obrazovce objevil i hlavní aktér. Jackovi se rozbušilo srdce, když ho tam uviděl. Adam se na nikoho neusmíval, jak míval běžně ve zvyku. Všechno proběhlo neuvěřitelně rychle. Na někoho mávl, ale nebylo vidět na koho, pak hodil do vrtulníku svou cestovní tašku a nastoupil. Za minutu bylo po všem. Žhavá zpráva ze showbyznysu skončila stejně rychle jako jejich krátký zmatený vztah.