Dnešní plán

Dnes by měl být další díl Prstenu, ale už včera jsem se pustila do jiné chuťovky a ráda bych ji dnes dokončila, dokud jsem tím pěkně nacucaná a pochopitelně dala sem. Je poněkud delší, než jsem původně chtěla, takže pokud se mi ji podaří do odpoledne dokončit, tak vám jeden díl Prstenu vynahradím minimálně třemi dílky něčeho jiného. Což považuju za dobrou satisfakci, budete mít aspoň něco na víkend ;) K Prstenu se samozřejmě opět vrátíme v pondělí. Nic dalšího krátkého zatím v plánu nemám.

Prsten 30.

---

Tommy slíbil při snídani Lucasovi, že si s ním po obědě bude hrát. Bohužel musel svůj slib přesunout až na odpoledne. Nejprve nebyl v moc dobré kondici a pak ho nechtěl z postele pustit Adam. Slyšel právě až na malého lorda Howarda juniora, na kterého si Tommy vzpomněl při povídání o Lilith. Pokud se mohl aspoň na něco domů těšit, byla to mimo Elizabeth a Neila ona. To malé pískle nikdy nezklamalo.

Večer před odjezdem z Cheshire se Adam Tommyho zeptal na Emu. Během jejich cesty o ní pomalu nepadlo ani slovo a od chvíle, co si Tommy vzpomněl, jakoby zmizela ze zemského povrchu a ani předtím nikdy neexistovala. Adamovi to ale vrtalo hlavou. Hlavně i z důvodu Tommyho budoucí ženy. Zdálo se, že by byl schopný cítit sympatie tohoto rázu i k ženě. Adam je cítit dokázal. Však existovaly doby, kdy jeho ložnicí procházely hlavně ženy.

"Rozuměli jste si," zamyslel se Adam. "Když jsem přijel od tvého otce, viděl jsem vás dovádět s Lili na nádvoří. Hráli jste nějakou divnou hru s hliněnými kuličkami a důlkem," vzpomínal. Tommyho tvář se rozzářila. Byla to jedna z mála hezkých vzpomínek na čas po napadení.

"Myslíš cvrnkání. S tím přišel Denis. Občas má ten chlap opravdu dobré nápady," pochvaloval si Tommy jejich správce.

"To má," usmál se i Adam. Oba muži seděli doposud u krbu v Tommyho pokoji a popíjeli víno. Tommy se po Adamově souhlasu zvedl a přešel k posteli. Tam ze sebe svlékl to nejnutnější, tedy všechno a zalezl pod přikrývku. Spodním pohledem k sobě Adama lákal.

"Co konkrétně tě ohledně Emy zajímá?" zeptal se. Adam se zvedl také a prozatím se na postel pouze posadil. Tommy se k němu přikradl zezadu a objal ho kolem paží. Jakmile jeho prsty nahmataly knoflíkovou légu na kabátci, začal malé knoflíčky jeden po druhém vytahovat z dírek. Adam se na jeho štíhlé, hbité prstíky zadíval a usmál se. Konečně bylo zase všechno při starém.

"Co jsi cítil, když jsi ji poprvé uviděl? A co potom? Je něco, co se ti na ní hodně líbí?" zajímal se Adam.

"Vypadá jak kluk," zasmál se Tommy. "Když se podívám na jakoukoliv jinou ženu, jako je moje sestra, nebo Anna, nebo Katherine… jsou to přesně ty typy žen, které žádného muže nenechají v klidu a mě naopak ani trochu nevzrušují."

"Jsou to tvoje příbuzné," dobíral si ho Adam.

"Však jsem řekl typy žen… ty mě neposloucháš, že ne?" Tommy se naklonil ke svému poručníkovi blíž a dýchl mu na krk. Adamovi naskákala po celém těle husí kůže.

"Jak tě můžu normálně vnímat, když děláš tohle?"

"Ale předtím jsem to nedělal."

"Možná jsem jen o krok napřed," zavrněl Adam a otočil se víc dozadu. Jeho kabát už byl celý rozepnutý, od prvního do posledního knoflíčku a mezi lemy prosvítala jen bělostná košile, se kterou chtěl Tommy udělat mnohem kratší proces, než se svrškem. K tomu, aby ho Adam nedokázal vnímat naplno rozumem, přispěla i skutečnost, že je Tommy nahý. Jeho nahotu skrývala akorát přikrývka, ale v očích Adama to bylo stejné, jako kdyby se na nahého Tommyho právě díval. Jeho fantazie prostě jela na plné obrátky.

"Zamiloval ses do ní?" vyhrkl Adam, když mu Tommy zajel dlaněmi pod kabát a stáhl mu ho z ramen.

"Myslíš, že je možné se do někoho zamilovat během třech dnů?"

"Nestalo se ti to u mě?" přivřel Adam oči a pomohl Tommymu se svlékáním kabátu, který pak odložil na němého sluhu vedle postele. Tenhle proces svádění, přípravy na milování a rozhovoru o třetí osobě byl velice zvláštní. V obou mužích se mísila nedočkavost s rozmrzelostí, protože ani jednomu se v takovou chvíli nechtělo mluvit o nějaké ženě, která možná na jednoho z nich zapůsobila silněji, než by bylo na první pohled zřejmé. Na druhou stranu oba cítili, že právě tohle je jedno z témat, které budou muset dřív nebo později vyřešit a pokud to bylo podáno touto formou, tedy s příslibem tělesného potěšení na konci, tíha problému se nezdála tak velká.

"Ty jsi trochu jiný případ."

"Jak jiný případ?" podivil se Adam. Tommy naklonil hlavu do strany, zatímco si Adamovu tvář s tajemným úsměvem prohlížel.

"Do tebe se člověk musí zamilovat, ať chce nebo ne. U tebe jde vždycky o lásku na první pohled. Každé ráno, když se probudím vedle tebe a podívám se ti do očí, znovu se zamiluji. Pořád a pořád. Den co den to cítím stále stejně, jako když jsem tě uviděl na našem nádvoří sedět na Morfeovi vedle mého otce. Pročesával jsi svýma chladnýma očima prostor kolem sebe, jako kdyby tě vlastně ani trochu nezajímal. Seděl jsi na Morfeovi vzpřímený, záda rovná jak prkno, ramena široká a silná, nesoucí dlouhý plášť s koženinou. Vypadal jsi jak samotný král. A v tu chvíli jsem se zamiloval poprvé!" Tommy vsunul dlaň pod lem košile na Adamově hrudi a pohladil ho po chloupcích.

"Zamiloval jsem se do chladných kovových očí, které skrývaly mnohem víc, než co navenek ukazovaly." Tommy jemně zatahal za několik chloupků a pak ono místo promnul bříškem palce. Adam ani trochu nepípl bolestí.

"To byl účel," řekl pevným hlasem.

"Ale já tě prokoukl," pousmál se Tommy vítězně. "Už v tu chvíli jsem někde hluboko v podvědomí věděl, že ten rytíř s krásnou tváří a nejhezčím jménem bude můj!"

"Aniž by ten rytíř věděl o tobě," ušklíbl se Adam. Tentokrát se Tommy zamračil. Pomalu svlékl Adamovi košili přes hlavu a položil ji na kraj postele.

"Na to, že jsi po mně posledních několik týdnů truchlil, jsi si mnou nějak moc jistý. Možná bychom měli jít už spát, nebo probrat Emu, když jsi na tom předtím tolik trval." Menší muž se posunul v posteli víc ke stěně a položil se na záda. Hlavu si podložil dlaněmi a zahleděl se ke stropu. Cítil, že na něj Adam kouká a užíval si to. Taky uměl být protivný, když na to přišlo.

"Ptal jsem se, jestli ses do ní zamiloval," promluvil Adam po několika minutovém dusném tichu, ve kterém stihl dokončit své svlékání.

"Ne," odpověděl Tommy klidně. Ema byla velice milá dívka, ale spíš kamarádka. Pokud předtím ve svých myšlenkách dokázal vytvořit něco jako představu jich dvou v milostné kombinaci, až s odstupem času viděl, že to byla jen jakási berlička, související s jeho navenek neviditelným voláním o pomoc ve chvíli, kdy měl pocit, že nezná ani sám sebe. Ema na tom byla nejspíš podobně a hlavně, nepatřila do jeho minulosti.

"Pak jsem klidný," pokrčil Adam rameny a vklouzl pod péřovou přikrývku také. Podařilo se mu otřít hřbetem ruky o Tommyho bok. Rychle ruku stáhl a zaujal stejnou polohu jako jeho svěřenec.

"Je možné, že se zamiluji do své manželky," promluvil Tommy do vzniklého ticha. Adam vedle něj se ani nepohnul. Jen jeho rty se rozvlnily v odpovědi, kterou Tommy zrovna moc slyšet nechtěl.

"Připravuji se na všechny alternativy."

"Takže jsi s tím smířený?" snažil se na sobě nedat znát údiv.

"Možná se do tvé nastávající zamiluji já," uvedl Adam jednu z oněch alternativ, na které myslel. Ta nejlepší by byla, kdyby se slečna Zoe Austinová hned po seznámení s Tommym smířila s tím, že jejich manželství bude pouze formální a že by bylo dobré, aby měl i on kousek toho práva na výchovu jejich dítěte. Stejně by musel najít nějakou ženu, která by jemu a Tommymu odnosila a porodila dítě, aby si mohli splnit sen o šťastné rodině, tak proč to neudělat touto cestou? Jejich potomek bude mít alespoň šlechtickou krev.

"Je ti jedno, že ti mě přebere nějaká nafrněná ženská a ještě mi ji chceš přebrat ty sám?" zhrozil se Tommy. Adam se neubránil úsměvu. Jak mohl jít Tommy spát, když ho jejich rozhovor právě začal strašit v hlavě? Otočil na něj obličej a přivřel oči.

"Miluji tě. Stačí to?" Jeho čelist ztvrdla na kámen. Tommy k ní přesunul jednu ruku a pohladil ji konečky prstů.

"Ano, stačí. Vím, že nejsi typ na sáhodlouhé projevy o tom, jak jsem výjimečný a…"

"Děkuji." Zvedl Adam jeden koutek. "Všechno, co jsi předtím řekl, bylo… Vědět, že muž, do kterého se den co den znovu a znovu zamiluji, cítí to samé, je…" Adam nebyl schopný dokončit ani jednu svou myšlenku. V hlavě je měl, ale vždy byl spíš zastánce činů než slov.

"Já to prostě neumím vyjádřit jinak, než takhle!" Rychle se přetočil na bok a namáčkl se ze strany na Tommyho. Poté ho políbil. Blondýn se přeochotně přivinul k jeho tělu a objal ho kolem zad.

"Znamenáš pro mne všechno a žádná žena, i ta sebekrásnější, to nezmění. Jediný člověk, kterého kdy budu milovat stejně jako tebe, bude naše dítě, Tommy." Adam pohladil menšího muže po páteři a zafoukal mu něžně do vlasů. Tommy se na něj podíval a pousmál se.

"A pak že neumíš mluvit."

"Jak kdy. Za poslední čtyři roky bylo jen málo důvodů k ujišťování, že budeme navždy spolu a nic nás nerozdělí."

"To je pravda," přitakal Tommy smutně. Doposud nebyl důvod, aby jeden druhého ujišťovali o svých citech. Určitě to nebylo zapotřebí ani teď, ale potvrzení z obou strach oba uklidnilo.

"Mimochodem… Když jsi mluvil o našem prvním setkání…" Adam se na okamžik odmlčel, aby si pořádně promyslel svá slova. "Věděl jsem o tobě. Mraky na obloze halily den do šedého oparu, celá Anglie prožívala další pochmurný den, pouze na Alnwicku zářilo slunce. Musel bych být slepý, abych si toho nevšiml," pousmál se. Tommy se kousl rozpačitě do rtu a poté Adama políbil.

"Jsem hrozně šťastný," zašeptal mu do ucha a ještě víc se vmazlil do jeho náruče. "Šťastný navzdory všemu, co nás potkalo a ještě potká. Musíme držet při sobě."

"Hlavně si nevyčítej, že tohle cítíš. Máš právo na štěstí. Neznám nikoho, kdo by si ho zasloužil víc."

"Už mlč, nebo se rozteču," zasmál se Tommy přiškrceně. Chtělo se mu brečet, smát a nejvíc asi pomilovat Adama ve všech polohách, jaké kdy Annina kniha nabízela. Věděl, že za Adama mluví převážně činy, ale pokud někdy použil slova, opravdu to stálo za to.

Hbitě přehodil přes Adamův bok nohu a tím se mu podařilo dostat blíž svým klínem k jeho. Pevně se k němu přitiskl a podsadil boky. Větší muž zkrabatil obočí, jeho tvář nabrala růžový nádech.

"Tohle je poslední noc před nepříjemnými úkoly, které nás čekají. Pojďme se milovat, dokud nám budou stačit síly," pobídl Tommy Adama. Tmavovlásek se usmál a pohladil menšího muže pod přikrývkou po zadečku.

"Také nás čeká dlouhá cesta domů. Neměli bychom se vysilovat," snažil se jít na Tommyho s rozumem, i když si dokázal dost živě představit, jak se jejich těla celu noc tisknou k sobě a svíjí jako klubko hadů na slunci. Za chvíli už si ani nic jiného představit neuměl. Rozvířené emoce a hormony ho jednoduše nenechaly.

"Lásko," žadonil Tommy. Adam proti své vůli zavrtěl hlavou.

"No tak, miláčku. Aspoň jednou, nebo dvakrát," pošimral ho Tommy v podpaží. Adam zabránil zuby nehty smíchu a přimhouřil oči.

"Neřekl jsem, že vůbec ne. Ale celou noc? Slibuji ti, že si to po cestě vynahradíme," navrhl Adam. Tommymu se rozzářila očka, pak si ale na něco vzpomněl.

"Doufám, že nepojedeme přes tu vesnici, kde bydlí jistá slečna "hledám manžela, značka ihned."

"Té se vyhneme obloukem. Něco mi říká, že Zoe Austinová bude její pravý opak," uvažoval Adam se smíchem.

"No kéž by." Vytřeštil na něj Tommy oči. Naštěstí mu zmínka o nastávající manželce nevzala chuť do Adama pod peřinou jemně dloubat, aby si získal pozornost i jeho těla. Větší muž se překulil na záda a menšího vzal sebou.

"Předveď mi, co umíš," pobídl ho laškovně. Tommy zavrtěl na jeho slabinách pánví a pohladil ho chodidly na lýtkách. Adam spokojeně zavrněl.

"Ani ti to nedá moc práce," zkonstatoval, když ucítil, jak se jeho mužství začíná rychle probouzet.

"Ukaž?" Tommy dal ruku za sebe a nahmatal tvrdý obelisk, který se otíral o jeho zadek. První zlomek vteřiny patřil leknutí, jako kdyby zapomněl, jak je jeho milenec obdařený, pak následoval úsměv uvědomění a nakonec výraz nadmíru natěšeného člověka.

"Tohle všechno je jen moje!" liboval si, když hladil Adamovu kůži všude, kam dosáhl.

"Tak hlavně opatrně. Je to křehké," provokoval ho Adam.

"Kdybych ti to řekl já, urazil by ses."

"Když to nedáš do spojení s rytířem, tak budu mlčet jako ryba," ujistil ho Adam. Tommy se nadechl, protože ho napadlo, že by to alespoň jednou nahlas říct mohl, ale nakonec si to rozmyslel. Ani jemu by se takové přízvisko nelíbilo. Křehký rytíř. Byl silný rytíř a Adam taktéž. Za poslední rok a něco ho Adam naučil bojovat s mnohem zákeřnějšími zbraněmi, než jakými byl třeba meč. Nebál se cvičit s jeho muži, kteří ho opravdu nešetřili, tedy pokud nebyl Adam zrovna poblíž, ale jinak z něj ani oni nedělali žádné křehké princátko. Jednou se mu dokonce podařilo v cvičném boji porazit Adama. Sice se potom pohádali, protože ho Tommy podezíral, že ho nechal vyhrát schválně, ale Adam ho přesvědčil, že ne. Spíš za to mohl fakt, že ho Tommy v noci předtím utahal jako kotě a zatímco si později chrupal v jeho náručí, Adam byl tak nabitý energií, že se mu podařilo zamhouřit oka až ráno, chvíli před rozedněním. Byl prostě na boj příliš unavený a nevyspalý. Kdyby na jeho hrad zaútočil ten den nepřítel, neměl by moc šancí ho ubránit.

"Nechci, abys mlčel, chci abys mi dal pořádně najevo, že všechno, co jsme si teď řekli, je pravda." Tommy se položil na Adama a znovu se zavrtěl. Muž pod ním zavřel oči, zaklonil hlavu a zasténal. Tommyho slova byla ta poslední, která onu noc zazněla.

*

Ráno je čekalo loučení s rodinou Howardových. Anna dokonce upustila slzu. V podstatě si svého bratrance moc neužila, protože byl většinu času buď naštvaný, nebo si hrál s Lucasem, anebo byl zavřený s Adamem v pokoji. Dohodli se, že ještě před zimou si návštěvu oplatí. Anna při tom mrkla na Adama, se kterým měla domluvu ohledně Charlese. Musel ji informovat o všem, co po svém návratu zjistí. Adama napadlo, že bude mít štěstí, pokud neuštve svého posla.

Na cestu dostali ještě z kuchyně jídlo na pár dnů a pak už vyrazili na svých koních domů.

Tommy samozřejmě reptal. Teď, když věděl, že Silver není jeho kůň a vlastně jím nikdy nebyla ani Rose, ho přepadl nový vztek na vrahy, kteří mu zabili Dioné. Adam ho musel uklidňovat. Jejich dohadování trvalo celý první den jejich jízdy. Další den už byl naštěstí klidnější. Zastavili se v hostinci, kde nocovali i předtím a tentokrát si společný pokoj vyžádal Tommy. Zdrželi se v městečku rovnou dva dny…

Aby se vyhnuli vesnici, kde žila Marie se svými rodiči, museli si udělat objížďku, která je zdržela o další půl den. Ne, že by to mužův vadilo. Čím víc se přibližovali k Sussexu a hradu Bodiam, tím pochmurnější nálada mezi nimi vládla.

Poslední noc, po přejezdu hranic sussexkého hrabství, se utábořili v lese.

Adam rekapituloval místa, která po cestě navštívili a především ta, kde zanechal obrázek prstenu po matce. Jako kdyby se po šperku země slehla. Nikdo ho nikdy neviděl a ani ho u žádného obchodníka nikdo nechtěl prodat.

"Musel jsem ho ztratit," povzdychl si Tommy. Byl napružený z blížícího se návratu domů a do toho ještě tohle. Rýpal do země kolem ohniště opracovaným koncem klacku, na kterém si předtím opékal chléb a mračil se.

"Nic takového jsem přece neřekl. Jen tomu prostě nerozumím," ohradil se Adam.

"Za tak dlouhou dobu už by se určitě někde objevil, kdyby mi ho ukradli. Počítám, že leží v trávě na louce za hradem, nebo spadl do potoka."

"Až si vzpomeneš, nebude už ho potřeba," pokusil se ho Adam navést na pozitivnější strunu.

"Byl to prsten po tvé matce. Dal jsi mi ho z lásky. Je mi hrozně, že jsem ho ztratil. Pokaždé, když si na to vzpomenu, se mi sevře žaludek."

"Myslím, že měla ještě jeden, neméně hezký. Dám ti ten," rozhodl Adam a pohladil Tommyho po rameni.

"Ne, já ho nechci. Zase ho ztratím a co potom?" bránil se Tommy. Adam měl co dělat, aby se nerozesmál. Když se Tommy začal chovat jako malé umanuté dítě, byl přímo k umazlení.

Pomalu vstal a shrábl nohou do ohniště hlínu, aby částečně udusil oheň. Bylo dobré mít ho na takovém místě v noci poblíž, ale ne příliš silný, aby nepoutal moc pozornosti. Poté se natočil bokem k jejich společnému stanu.

"Jdu spát. Jdeš taky?" zeptal se nevinně. Tommy k němu vzhlédl a přimhouřil oči.

"Proč mi za to prostě nevynadáš? Copak ty se na mě ani trochu nezlobíš? Já bych se zlobil, na tvém místě."

"Ale no tak. To přece není pravda. Nezlobil by ses. Vzpomínáš, když jsem někam založil ten milostný dopis, co jsi mi psal? Nemluvili jsme spolu skoro dva dny a ty ses rozhodl udobřit tímhle způsobem."

"Napsal jsem ti dopis, při jehož čtení by zčervenala i Anna," ušklíbl se Tommy. Adam se široce usmál. Přece jen už to bylo nějaký ten pátek a občas bylo dobré si příjemnější okamžiky připomenout. Hlavně ho ale potěšilo, že se Tommy zase usmívá. Neměli zrovna zářivé vyhlídky, tak proč si kazit poslední hodiny klidu a pohody?

"Dodnes jsi ho nenašel," zavrtěl Tommy hlavou a Adam tou svou.

"A hrozně mě to mrzí."

"Byl to jen dopis…"

"Byl to jen prsten!" použil Adam stejný tón jako Tommy. Blondýn chtěl namítat, zarazila ho ale Adamova zvednutá ruka. "Jdu spát, jdeš taky?" zeptal se znovu. Tvrdě a nesmlouvavě. Vlastně to nebyla otázka, spíš příkaz.

Tommy svého poručníka mlčky následoval.

Ráno se v klidu najedli, udusili oheň a vyrazili na poslední etapu své cesty. Chvíli po poledni už se před nimi otevřela širá pláň bodiamských luk a polí, zakončená velkým vodním příkopem, v jehož středu stál mohutný majestátný hrad Bodiam. Jejich milovaný domov. Slunce se stejně jako poslední dva týdny schovávalo za mraky, takže stavba působila ponuřeji než kdy jindy. Ale spíš to bylo v rozpoložení obou mužů. Poprvé se Adam na svůj hrad nevracel rád. Nehledě na to, kolik otázek si během překonávání mostu, který spojoval břeh s bránou, položil.

Dorazila už lady Austin? Pokud ano, převrátila hospodářství na jeho hradě vzhůru nohama? Pokud se jí podařilo i tohle, jak moc si omotala kolem prstu jeho bratra s manželkou? A co Lilith? Měla novou tetu od začátku ráda, nebo jí byla nesympatická? Možná nebyl nejlepší nápad, odjíždět, napadlo ho. Kdyby věděl, že přestane zmatečník jednoho dne působit a Tommymu se paměť vrátí, nikdy by Bodiam neopustili a mohli by se na příjezd té fúrie jaksepatří připravit. Takhle byla ona připravená na ně.

Pobídl Morfea, aby se co nejvíce přiblížil k Silverovi a pak se k Tommymu naklonil. Letmo ho pohladil po stehnu.

"Jakmile bude chvilka, musíme se sejít a povědět si své dojmy. A také vymyslet plán, jak na ni. Teď to ještě nemá smysl, když nevíme, jaká je."

"Taky jsem nad tím přemýšlel. Snad bude příležitost, vidět se, aniž by to vzbudilo podezření," strachoval se Tommy.

"Pořád jsem pánem hradu a ty můj svěřenec. Můžu s tebou být o samotě, kdy budu chtít!" zavrčel Adam.

"Doufej," ušklíbl se blondýn. Ve stejný okamžik se začala otevírat brána, ke které to měli už jen pár metrů. Adam se na Tommyho naposledy podíval a pousmál se.

"Pamatuj si. Miluji tě a nikdo na tom nic nezmění!"

"Nápodobně," oplatil mu Tommy úsměv. Poté muži vjeli na nádvoří, které v tuto dobu nepřekvapivě zelo prázdnotou, jelikož většina osazenstva odpočívala po obědě.

Rytíři na stráži své pány vřele pozdravili a následně jim pomohli z koní. Jako první se z podhradí vyřítil rozjařený Zeus. Pes zaslechl z nádvoří známé hlasy a utekl od plné misky žrádla, kterou před něj zrovna postavil vrchní kuchař, takže se ten dobrák za psem rozběhl také. Když se ocitl na prahu, ztuhl a hned na to se zářivě usmál. To už měl ovšem plnou pozornost Tommyho i Adama jejich milovaný šedý pes, který kolem pánů poskakoval jak nějaký mrňavý ratlík. Tommy si klekl na kolena a objal psisko kolem krku. Zeus sebou nepřestával mlít a málem si vykroutil zadek, jak mával radostí ocasem na všechny strany. Když ho Tommy pustil, ohař mu olízal celý obličej a pak nechal jazyk vyplazený, jako kdyby právě uběhl maratón.

"Chyběl jsi mi, fešáku," hladil ho Tommy po hlavě a za ušima, jak to měl Zeus nejradši. Adam se spokojeně usmíval. Když odsud odjížděli, Tommyho Zeus nezajímal. Nebo spíš to byl pro něj cizí pes. Úplně zapomněl na to, že ho tu přece jen čekají i milé okamžiky. Třeba setkání starého Tommyho s rodinou a lidmi, kteří ho měli rádi a modlili se za jeho brzké uzdravení.

I Adam povískal Zeuse po měkké srsti, nechal si od něj olízat ruku a pak se otočil ke stájím.

"Odvedu koně. Měli by si po té cestě odpočinout a dostat pořádné žrádlo."

"Počkám tu na tebe," zadrmolil Tommy, protože mu pes zrovna útočil čumákem na ústa a nos. Adam se zasmál, chytil otěže obou koní do rukou a vydal se s nimi ke stájím.

Přesto, že do hradu přijel s ne příliš skvělou náladou, Zeus ji dokázal navodit. A vůbec klid, který na Bodiamu panoval. Adam poznal, když někde narazil na nebezpečný klid, takový ten před bouří, jak se říká, ale tady nic takového necítil. Představoval si, jak jeho bratr právě teď sedí ve své komnatě s knihou v ruce a čte své ženě a dceři pohádku. Prostě odpolední siesta, jak byli zvyklí. Co asi dělala nová hradní paní? Nevypadalo to tu, jako kdyby bylo služebnictvo sekýrované ukřičenou paničkou. Možná ji opravdu odhadl špatně.

Když došel ke stájím, zjistil, že jsou hlavní vrata zavřená zevnitř. Zřejmě už dlouho nikdo na koních nevyjížděl. Postranními nízkými dveřmi, pod kterými se musel sehnout, aby se nepraštil do hlavy, se dostal k vratům z druhé strany. Zrovna, když zvedl ruku k petlici a na rtech se mu usídlilo jméno jeho hlavního štolby Martina, na kterého chtěl zavolat, zaslechl za svými zády nějaký zvuk, který se ani trochu nepodobal čemukoliv, co by připomínalo koně.

Pomalu se otočil a přivřel oči. Zvířata byla nezvykle klidná. Tohle už Adamovi podezřelé přišlo. Potichu se vydal uličkou mezi stáními k poslední prázdné kóji, která patřila Morfeovi. Čím víc se k tomu místu blížil, tím našlapoval opatrněji. Věděl, že ho na konci čeká nějaké překvapení. Jen netušil, zda-li se mu bude líbit nebo ne. Spíš by to tipoval na tu druhou možnost.

Při posledním kroku zatajil dech. Konečně se před ním zjevil původ oněch zvuků, které mu teď dávaly mnohem větší smysl. V rohu kóje klečeli dva lidé, muž a žena. Byli přitisknutí k sobě, tělo na tělo, to mužovo bylo od pasu nahoru obnažené, žena měla na prsou rozhalený živůtek a líbali se. Velice vášnivě. Mužovy ruce pátravě hladily drobné křivky mladé dívky, která mu doteky vřele oplácela.

Za jiných okolností by Adam okamžitě odešel. Už dávno na Bodiamu neplatila přísná pravidla, která mužům zakazovala smilnění se ženami přímo v hradu, protože to odpoutávalo mužskou pozornost od jejich povinností, především chránit svůj domov, a také zde už několik let pár žen pracovalo, takže se nemohl divit, když se spolu některý pár po čase spustil, ale v tomhle případě odejít nemohl. Muž, který ženu líbal, byl jeho věrný štolba Martin, i to by možná přešel, jenže on líbal Grétinu schovanku Emu. Tu zakřiknutou dívenku s chlapeckou postavou a oškubanými vlasy. Jak by se na to Gréta tvářila? A co tu vůbec Ema dělala?

Symbolicky si odkašlal a udělal krok dopředu, kdyby mu náhodou chtělo to kuře utéct. O Martinově cti nepochyboval. Byl to dobrý muž a pokud se zapletl se ženou, určitě už uvažoval o dalších krocích, jaké v jejich vztahu podniknout. Jako zasnoubení, svatba, dítě…

Dvojice od sebe odskočila a oba přistižení smilníci se na svého pána vyděšeně zadívali. Ema to nevydržela déle, než jedno nadechnutí a stydlivě svůj pohled sklopila. Martin samozřejmě nezklamal.

"Odjedu sotva na měsíc a copak mě tu nečeká…" založil si Adam ruce na prsou. Martin se mezitím postavil a pomohl na nohy i Emě. Adam teď na dívku viděl mnohem lépe. Kromě oteklých rtů od líbání, měla ve tváři krásnou zdravou barvu, ne jako když ji viděl naposledy. Očividně jí tyhle tajné schůzky - tahle určitě nebyla první - svědčily.

"Mylorde, omlouvám se…":

"A za co?" zvedl Adam obočí. Martin na něj vytřeštil oči.

"No, za…" Mladík začal zmatkovat a střídavě ukazoval prstem na sebe a na Emu, Adamovi to přišlo vtipné.

"Ví to její poručnice?" zvedl Adam vyzývavě bradu. Martin zrudl jako rak a Ema pro jistotu odvrátila tvář. Adam neměl v podstatě šanci, podívat se jí do očí. Proto k ní přistoupil blíž a chytil její drobnou bradu mezi prsty. Poté si Emin obličej natočil k sobě.

"Ne, Mylorde. Ještě jsme jí to neřekli. Tak trochu se bojíme…" koktal Martin. Adam jeho brebtání poslouchal jenom napůl. Něco ho totiž na Emině tváři zarazilo. Nebo to možná byly její oči, co nedokázal spustit ze svých. Jako kdyby se díval na někoho jiného...

Měsíc nebyl dlouhá doba, aby se někdo změnil k nepoznání. Problém byl v tom, že Ema byla v podstatě stále stejná. Vlasy o moc nepovyrostly, pihy byly stejně výrazné, rty a nos se nezměnily vůbec a ústa byla stále němá, jako když ji viděl naposledy. A přesto před ním stála jiná žena. Ta odlišnost ho tak bila do očí, že by si je nejraději zakryl, nebo zavřel. I tak ji ale nemohl pojmenovat. Ať se snažil sebevíc, nepřišel na to.

Kamarád s výhodami 18+ 2/2

pokračování...

---

Natáhnu po něm ruku. Uhne se, jenže ke svojí smůle málo. Podaří se mi ho chytit za krk. Pak ho vytáhnu ven.

"Až budu natáčet další klip, udělám to s prvky hororu a ty dostaneš hlavní roli," utahuju si s z něj.

"Hlavní roli monstra, nebo toho, co jedinej přežije?" zajímá se.

"Příšera na tebe sedne!"

"Beru." Zazubí se a doplave k okraji bazénu. Když je z vody venku, bere si osušku a nejdřív si s ní vytírá vlasy. Taky vylezu a beru si svůj přidělený ručník. Nemůžu se na něj přestat dívat. Když se takhle suší, skoro to vypadá jak v nějakým filmu. Ještě by to mohl dělat zpomaleně.

"Bouří se ti testosteron," zkonstatuje a podívá se na můj klín.

"Jenom trochu." Pokrčím rameny.

"Tak si ho uklidni."

"Vždyť je v klidu," dělám hloupého. Můžu za to, že se mi ve vodě většinou postaví? Ještě, když je příjemná a nedaleko zajímavý objekt k fantazírování? Tommy mě probodne výhrůžným pohledem. Pak přistoupí blíž a pustí osušku na zem. Sebere i tu moji a někam ji zahodí. Nesleduju to. Nemůžu dopustit, aby mi unikla byť jen vteřina z obrázku přede mnou. Pak se Tommyho dlaně ocitnou na mých bocích.

"Tohle je naposledy, rozumíš?"

"Jo," přikývnu. Ale nevěřím tomu. Dokud budu slaboch a Tommy můj kamarád, tak to nikdy naposledy nebude.

"Fajn. Možná bychom měli jít dovnitř," ušklíbne se a nasměruje mě za ramena k domu. Pak mě řízne dlaní přes zadek, až nadskočím. Ohlédnu se po něm a usměju se. Oplatí mi úsměv svým a přidá ještě štípanec do boku.

Pospícháme k domu. Zadním vchodem se dostáváme do kuchyně, kde se Tommy zastaví a rozhlédne.

"Posvětíme tvou novou kuchyni," řekne rozhodně a přitom se zády opře o ostrůvek. Tak svůdně, jak to dokáže jenom on. I Sauli uměl dobře provokovat, ale naštěstí dokážu rozeznat rozdíl. Tommy nikdy nebyl náhražka. Kdyby chtěl, mohli bychom být něco víc, ale už jenom fakt, že jsme to nikdy neřešili, mluví za vše. Jsme prostě přátelé. Přátelé s výhodami.

Přistupuju k němu blíž. Znovu se usměje. Natáhne ruku a stiskne můj pas. Přitáhne si mě na sebe, zahledí se mi na okamžik do očí a pak ho konečně políbím.

Líbí se mi, že je v takových situacích jiný. Jako kytarista, nebo i můj kamarád působí hrozně flegmaticky, ale jakmile svolí k něčemu takovýmu, jdou jeho zásady stranou.

Chvíli se nechává dobývat, pak přetočí k ostrůvku mě a dost bolestivě mě na něj natlačí. Neodvážím se fňuknout, ještě by přitvrdil, jak ho znám.

Nejdřív se jenom vzájemně honíme.

Tommy o sobě nikdy netvrdil, že by byl stoprocentní gay. Myslím, že je hodně liberální a hlavně to neřeší. Věřím tomu, že jestli se někdy skutečně zamiluje, bude mu asi jedno, jestli do holky nebo do kluka. Proto nemá problém chytnout chlapa za penis. Neměl s tím problém ani poprvé, to mi tvrdil, že to s klukem ještě nedělal. A mně se jeho stisk hodně líbí. Zvlášť když vím, kde získal praxi.

Nepřestáváme se líbat. Tommy se pak přesouvá k mému krku a pěkně ho olíže a olíbá, kam jenom dosáhne. Hned na to klesne na kolena a vezme mě mezi rty. Podívá se vzhůru jako nějaký zkušený porno herec a nezapomene do svého pohledu přidat trochu lascivnosti.

Hladím ho po vlasech, občas si ho jemně navedu blíž. Poslouchat jeho tiché sténání je jako poslouchat oblíbenou písničku. Vyvolává ve mně příjemný mrazení.

Ještě chvíli ho nechám, aby mi dokazoval, jak moc je v tom dobrý a pak ho vytáhnu nahoru a políbím.

V dalších několika minutách mu jeho laskavost oplácím stejným dílem…

Vytahuje se na špičky, napíná svaly a prsty se křečovitě drží ostrůvku za sebou, když ho kouřím. Vypadá při tom prostě dokonale. Dokázal bych si představit, že bych s tímhle klukem sdílel svůj život i ložnici, bylo by to fajn. Ale těžko takhle dopředu posoudit, jestli by to klapalo. Vztahy dokážou lidi tolik změnit.

Po kouření mi nařídí, abych ho odnesl do ložnice v horním patře. Jednou jsem se odvážil, přehodit si ho přes rameno a od té doby to po mně chce pořád. Bohužel, vzhledem k tomu, že je vzrušený, se s ním musím táhnout v náruči.

"Kdyby nás někdo viděl…" žulí se na mě, když ho nesu poslední chodbou k vytouženému pokoji. Je fakt sladký, jak se mě drží kolem krku a občas mě na něj políbí, ale zítra se určitě nehnu.

"Hlavně, že máš pohodlí," utrousím těsně před postelí, na kterou ho pak hodím jak pytel brambor. Tommy na mě vrhne spodní-svádivý pohled a natáhne ruku. Chtěl jsem se nejdřív vydýchat, (nechápu, jak můžou ty holky, co píšou fan fiction, myslet vážně, že Tommyho nosím v náruči…) ale tomuhle lákání se fakt nedá odolat.

Strhne mě na sebe a obejme kolem pasu. Okamžitě mi stiskne stehny boky, abych se nemohl vůbec pohnout. Pak si opět vezme moje ústa a začne je plenit. Jestli tímhle způsobem líbal i Liz, tak nechápu, co té ženské přelítlo přes nos.

"Kdys byl naposledy na testech?" zeptá se mezi polibky.

"Před měsícem." Řeknu po chvilkovém zamyšlení. Nepamatuju si to přesně. Stačí mi, že si pamatuju výsledky.

"A naposledy jsi spal…" zajímá se dál.

"No s tebou, ty trdlo!" zabořím mu rty do krku.

"Fajn. Moje testy jsou taky v pořádku…" mluví si spíš pro sebe.

"Proč to řešíš?" nechápu to jeho podivný brblání. Občas si takhle povídá sám pro sebe, jako kdyby si na chvíli utekl do toho svýho flegmatickýho světa.

"Protože tu nehodlám ztrácet čas hledáním ochrany… Předpokládám, že sebou žádnou nemáš."

"Předpokládáš správně. Nějak jsem s tím nepočítal." Zavrtím se mu svým klínem provokativně na slabinách. Tommy něco zasténá, co skoro zní jako moje jméno a připlácne mi ruku na zadek.

"A gel?" vydechne, jakmile se z mýho útoku trochu vzpamatuje.

"Jdu se po něm podívat." Rychle se vyprostím z jeho objetí a vyskočím na nohy. Pak běžím do nejbližší koupelny.

Máme štěstí. Ve skříňce nad umyvadlem je skoro všechno. I gel. Kondomy ale ne. Musíme si zkrátka věřit.

Při vzájemným kouření si ho připravuju. Když se nad tím zamyslím, tohle je asi jediná situace, při který toho coby muž zvládnu dělat víc najednou. Kdybych se soustředil jen na vlastní vzrušení, připravoval bych Tommyho nejmíň půl dne.

Intenzivně ho kouřím, přitom ho hladím po dírce a ještě stíhám krotit jeho pánev, která se kroutí na všechny strany. Alespoň mám důkaz, že se mu to líbí.

S pomocí gelu do něj začnu opatrně pronikat. Není zvyklej jako jiní gayové, takže musím tu přípravu dělat fakt pečlivě. Hodila by se nějaká pomůcka, ale i kdybych ji tu našel, určitě bych ji nepoužil, takže si musím vystačit s prsty. Tommy mě mezitím laská jazykem a taky občas kousne. Mimoto se snaží dostat můj penis do pusy celý, jako kdyby si zkoušel, jak silně má vyvinutý dávivý reflex. Chuďátko moje, nechci po něm, aby se kvůli mně udusil.

Když dávivý zvuk zaslechnu asi po třetí, i když je to fakt příjemný, jak můj žalud naráží na stěnu jeho hrtanu, přeruším tuhle polohu a otočím ho na břicho.

Pomalu vsouvám do jeho těla jeden článek prstu, druhý a nakonec i třetí… Pak s ním začnu pohybovat dovnitř a ven, aby se svěrače zahřály a uvolnily. Tommy něco mumlá, zase si asi povídá pro sebe, nebo na mě nadává, že jsem ho do toho opět namočil, aniž by chtěl. Jako kdyby nevěděl, že jsem při chuti skoro pořád, a když mám splín, dilema, nebo nad něčím hodně přemýšlím, je to ještě horší. Možná přišel právě proto. Věděl, že budeme sami. Takové zázraky se v našem případě moc často nestávají. Vždycky se kolem nás pohybuje spoustu lidí.

A právě proto ho to možná napadlo. A Sutan, Terence a ostatní byli jenom zástěrka, abych si to o něm nemyslel.

"Všechno ok?" zeptám se.

"Jo…" vydechne Tommy. Je celý ztuhlý, jakoby stažený. Donutit pasiva, aby se uvolnil, ještě takového, co je pasivem jen příležitostně, je někdy vážně problém.

"No dobře." Pokrčím rameny a namažu si gelem dva prsty. Druhou rukou mu roztáhnu půlky hezky od sebe. Tommy má krásnej zadek. Ani ne moc chlupatej. Nemusím, když má kluk hodně chlupatý zadek, že ani není pořádně vidět, kam ho mám strčit. Tommy je v normálu. Na to, že je heterák, se snad občas i holí.

Pohladím ho po dírce a pokusím se špičky prstů vtlačit dovnitř. Setkají se s odporem. Ani se moc nedivím, jak jsem řekl, Tommy není moc zvyklej a příprava pro naše šukání trvá dýl, než u jiných kluků.

"Uvolni se!" pobídnu ho.

"Já se snažím." Ohradí se ostře. Občas mi naše milostný předehry připomínají rozcvičku před zápasem.

Políbím ho na obě půlky. Je roztomilej, když se vzteká. Zkouším se znovu prodrat dovnitř a tentokrát jsem úspěšný. Sice cítím velký tlak a Tommy ho musí cítit taky, ale nic neříká.

Když do něj konečně vsouvám oba prsty hladce, aniž by to někde drhlo, začnu ho líbat na zádech a ramenou. Všimnu si, že vrní blažeností.

Za chvíli je pěkně uvolněný a dokonale přístupný.

Nejdřív Tommyho zvednu na všechny čtyři a nasměruju si jeho zadek ke svýmu klínu. Ještě se na mě otočí, protože se dožaduje polibku. Splním jeho přání, líbám ho rád, tak proč by ne. Pak si pořádně namažu svůj penis gelem a chytnu ho do ruky. Poklepu mu žaludem na dírku. Zase něco zavrní a obrátí na mě tvář.

"Tak už ho tam vraž!" pobídne mě netrpělivě. Musím se potichu zasmát, je tak legrační, když mu o něco jde. Většinu času totiž působí, jako kdyby mu bylo všechno šumák.

Jednou rukou mu roztáhnu půlky od sebe, druhou si držím penis, abych si ho při průniku náhodou nezlomil. To by hodně bolelo. Opatrně vstupuju do Tommyho těla a snažím se zkorigovat dech i činnost srdce. První zásun je vždycky nejlepší, kolikrát mám strach, abych ho rozdýchal. Pokaždé mám pocit, jako kdyby mě kluk, kterýho chci zrovna píchat, nesvíral jen tam dole, ale kompletně celýho. Každou část mýho těla.

"Kurva!" praští Tommy pěstí do matrace.

"Bolí to?"

"Jo, kurva, bolí!" zavrčí nasraně. Nedivím se mu, já bych byl taky, kdyby do mě někdo strkal tak velkýho ptáka.

Pohladím ho po zadečku a jemně plácnu. Ulevil bych mu, kdybych ho vytáhl ven, ale v tu chvíli by se stáhl úplně a už bych se do něj nedostal. Tyhle okamžiky jsou na sexu mezi aktivem a pasivem asi ty nejdůležitější a nejzajímavější. Jsem za to rád, protože díky tomu je každý sex, který prožívám s příležitostným milencem pořádný adrenalin.

Stále Tommyho hladím, sem tam ho i políbím na záda. Pak ho za lokty zvednu a přimáčknu za bříško na sebe. Natahuje se po polibku, nastavuje mi krk a šíji. Zároveň mi čechrá vlasy, vím, že je má rád a nenechá si ujít příležitost, aby se jich dotkl. Třeba i jen tak.

"Zkus to!" vyvíjí slovní aktivitu. Přitom trochu pohne zadkem. Začíná si zvykat a já taky. Není sám, pro koho je to ze začátku bolestivý, i když v mým případě jde spíš o příjemnou bolest. S ničím nezaměnitelnou.

Trochu z něj vyjedu, jen kousek, abych neopustil jeho tělo úplně. Sykne a zhluboka se nadechne.

"Ššš, to bude dobrý," šeptám mu do ucha. Ucítím na jednom boku jeho prsty, jak mi je zatíná do kůže. Přirazím zpátky, chvilku počkám a vyjedu o něco víc, že v něm zůstane jen můj žalud. Je to neuvěřitelná slast, být v něčím těle. Jednou jsem Tommymu dovolil, aby to se mnou zkusil opačně. Jo, líbilo se mu to, ale kdyby byl prý gay, stavěl by se určitě na pasivní stranu.

Držím ho za hrudník. Předloktím mu drtím bradavky. Druhou rukou ho honím, abych jeho myšlenky přenesl k něčemu jinýmu. Pomalu si ani nevšimne, že už se hýbu. Zatím vláčně, ale dost citelně.

Poznám, že už si zvykl, a to v okamžiku, kdy se na mě začne sám přirážet. Jeho zadek mi jde hezky naproti. Kůže o sebe pokaždé plesknou a vydají sexy mlaskavý zvuk, který miluju.

Povalím horní část jeho těla na postel a v prstech stisknu jeho útlé boky. Je drobnější než já, všechno na něm je menší, než na mně a to mám rád. Vlastně se docela divím, že se do tý jeho mrňavý prdelky vůbec vejdu.

Začnu pořádně přirážet - někdy ani pomalu nevím o světě. Stává se ze mě divoký zvíře, co trhá svoji kořist na cucky, aby se nažralo - Tommyho dech je hlasitější.

Nikdy se nijak zvlášť neprojevuje, ale jakmile do něj začnu takhle bušit, jde veškerá jeho upejpavost stranou. Kůže už nemlaskají, spíš duní. Co to jde, zvyšuju rychlost, dokud nedosáhnu maxima. Na chvíli mě opustí síly, to se na Tommyho svalím a on se svalí pod moji tíhou na postel. Ležíme takhle dobrých pár minut a myslíme jen na to, jak co nejúčinněji uklidnit náš dech.

"Jestli mě natrhneš, tak…"

"Nenatrhnu, neboj…" uklidňuju ho. Vždycky to vypadá dost nebezpečně, na začátku, ale žádná katastrofa v podobě krvavých cestiček na stehnech se opravdu nekoná. Snad už mám něco za sebou a vím, co si můžu dovolit. Jako kdyby to nevěděl.

Poprvé se vyprostím z jeho těla a prohlídnu si to nadělení, které jsem způsobil. Nic tam není. Vidím jen jeho krásný zadek a dírku, víc než připravenou pro můj další vstup, na který se právě chystám.

"Buď v klidu, baby. Teď už to bolet nebude." Zašeptám mu do vlasů a provokativně zajedu do jeho zadku se třemi prsty. A aby toho neměl málo, ještě ho pošimrám na prostatě. Přitom se celý napne a otočí na mě svůj dotčený obličej, protože svou ruku okamžitě stáhnu.

Je mi jasný, že chce víc. No, který chlap by nechtěl, kdyby tuhle slast zakusil.

Zvedám se z postele a jdu ke křeslu u okna. Tommyho vláčím za sebou. Hned jak si sednu, stáhnu ho k sobě na klín. Musí se na mě posadit obkročmo. Teď už si mě do sebe navede sám, a když úplně dosedne a přimáčkne mi ke svýmu zadku koule, jsem na vrcholu blaha.

Chytám ho za boky a pomáhám mu se zvedáním. Na to, že je hubený jak lunt a se cvičením není zrovna nejlepší kamarád, se drží statečně.

Ztopořený penis mu začne pleskat o břicho, jakmile trochu zrychlí. Chytne si ho do ruky a promne. Přitom zakloní hlavu a hlasitě zasténá.

Sleduju ho celou dobu, je to božský pohled, dívat se na svýho kytaristu v takové situaci. Když se někdy hodně vžije do svý hry, vypadá podobně, ale při sexu je to přece jenom intenzivnější. No, ještě, že tak. Kdyby se při koncertech tvářil přesně takhle, mohl bych místo mikrofonu zpívat do něčeho jinýho.

Tommy se chytá opěradla křesla za mou hlavou a pomáhá si při zvedání i rukama. Taky mě pozoruje. Sem tam mi vlepí pusu, ale jinak mlčí a evidentně si mýho ptáka ve svým zadku hodně užívá. Já naštěstí taky. Jak říkám, nebyl bych proti, kdyby se z toho stalo naše pravidelný tajemství.

Když usoudím, že mu dochází síly a mně koneckonců taky, stáhnu si ho do náruče a dlouze políbím. Pak se s ním zvednu a odnesu ho zpátky na postel. Je to jenom kousek, to zvládnu. Svalím se s ním do peřin a pevně natisknu svý slabiny na jeho zadek. Něco zakřičí. Tiše, ale důrazně. Je to moje jméno.

"Copak je, broučku?" dobírám si ho. Vím přesně, co jsem cítil a co cítil on. Kdyby mi teď vrazil prst do zadku a pošimral přesně tam, co ho šimrám já svým penisem, vůbec bych se nezlobil.

"Doděláš to, nebo na mě budeš jenom civět?"

"Sakra, ty jsi ale netrpělivý," zasměju se. Pomalu mě ani nenechá odpočinout, heterák jeden protivnej.

Poprvé do něj přirazím hrubě. Asi ho to zabolí, protože mě štípne do kůže na ruce. Napodruhé se mi zakousne do bicepsu, to pro změnu zabolí dost mě. Napotřetí už je to lepší. To už mi ovine nohy kolem boků, div že mi nezastaví přívod krve do dolních končetin.

Připadám si jako šící stroj, jehož majitel má nohu bez ustání na pedálu. Tommy mě pobízí tichým vrčením. Je až z podivem, co dokáže z některých lidí udělat sex… nebo alkohol. Opilý Tommy je totiž celkem roztomilý, ale nadržený… Kam se hrabu já se svým zvířecím záchvatem.

Když mezi vším tím sténáním, vrčením a dýcháním zaslechnu krátkou větičku - už budu, odtáhnu se a zvednu mu kotníky ke svým ramenům. Tommyho ruka poslepu zajede do vlastních slabin a začne se honit. Udýchaně sleduju, jak si ho ždíme a skoro zoufale vytahuje do délky, kterou by ve stavu klidu ani náhodou nedal a jsem rád, že patřím mezi aktivy. Já bych si ho asi v tuhle chvíli už utrhl.

Pořád mě pobízí, abych přidal. U mě to nebude ve stejnou chvíli, ale jeho orgasmus by mě mohl popohnat. Není nic hezčího, než pohled na kluka, který se udělá na svý břicho. A ještě z tohohle úhlu pohledu.

Jakmile mě stiskne svými svěrači, je jasno. Pak už bílé kapky, jedna za druhou, stříkají na jeho zpocenou kůži, doprovázeny výkřikem a obličejem zkřiveným slastí.

Měl jsem pravdu - když ho takhle vidím, nezbývá nic jinýho, než se k němu přidat. Nechce se mi ho vytahovat ven, ale Tommy zrovna nemusí, když se udělám do něj. Jeho hrudník se prudce zvedá, jak dohání ztracený dech. Pozoruje mě. Očima zkoumá moje břicho a slabiny, jak se napínají pod mou rychle kmitající dlaní. Při výstřiku se mi podívá do očí a přivře je. Stačí, že se kousne do rtu a jsem schopný si ho vyhonit dvakrát za sebou.

´

Svalím se na něj a rychle vyhledám jeho rty.

"Jsi neuvěřitelnej." Zabrblám. Tommy se akorát usměje. Přetočím se na záda, abych i já popadl dech a zadívám se do stropu. Teď přijde ten okamžik, kdy začnu přemýšlet nad tím, jestli je to, co děláme, správný. Tommy mi dává prostor, protože se zvedne a oznámí mi, že se jde vysprchovat. Po očku ho sleduju, jak opouští ložnici. Měl bych se jít napít, mám v puse hrozný sucho.

Tommy

Ani nevím, proč Adamovi pořád podléhám. Příliš to neřeším, ale při našem sexu se pokaždý začnou uvolňovat nějaký hormony, který ze mě udělají mnohem citlivější osobu, než ve skutečnosti jsem. Asi je to normální, pokládat si tyhle otázky. Občas se přistihnu, jak se modlím, aby už to skončilo, protože mi to drásá nervy. Jsme přátelé. Kamarádi s výhodami, jak se říká. Nic víc z toho nikdy nebude a upřímně, snad o to ani nestojím. Nechci, aby se náš super vztah něčím takovým podělal.

Jdu do koupelny, smýt ze sebe vůni a chuť našeho sexu. Malá část mojí dušičky, přesněji ta naivní část, doufá, že se ke mně Adam přidá, ale když ani po pěti minutách nepřichází, rychle sprchování dokončím a vylezu ven. Zachumlaný do županu, který jsem našel ve stejný skříni jako předtím osušky, mířím do dolního patra, do kuchyně. Mám žízeň. A venku v pergole zůstalo jenom víno. To mi od sucha v hrdle nepomůže. Beru si z ledničky malou láhev s vodou a skoro celou ji do sebe vyklopím. Zdá se mi, že slyším Adamův hlas. Vypadá to, že venku s někým telefonuje.

Jdu za ním. Tenhle okamžik pro změnu patří k těm rozpačitým. Žlázy přestaly produkovat hormony a místo toho začíná svědomí produkovat výčitky. Vím, že to přejde, ale stejně z toho bývám dost přejetej. Ve dveřích na zahradu se zastavím při pohledu na polonahého Adama. Stojí u stolu pod pergolou, jen v osušce, omotané kolem boků se svým iPhonem u ucha. Když chci udělat krok, Adam se otočí směrem ke mně. Nevím proč, ale místo pohledu do jeho očí se schovávám za roh, aby mě neviděl. Bohužel slyším všechno, co Adam do telefonu říká.

"Jo? A kdy?" Jeho hlas zní nadšeně. "Nech toho, zase si ze mě utahuješ…" Tenhle tón používá na svý partnery. Přirozeně se s nima baví jinak, než se svými přáteli. "Sauli, ty víš, jak to je…" pokračuje. A mně se samovolně zakalí oči, až mě to vyděsí. Ustoupím ještě víc za roh a přitisknu se zády ke zdi. Poslední, co slyším, je:

"Už zítra? Tak jo, budu se těšit. Večer sice odlétám do Londýna, ale můžu to o pár hodin přesunout! … Ne, nedělej si starosti, nějak si to zařídím. Uvidíme se…"

Víc neslyším, ale stejně už není co.

Nevím, co jsem si vlastně myslel. Že by kvůli mně přesunul o pár hodin let, kdybych s ním dneska večer nemohl povečeřet? Adam je prostě Adam. Miluje své přátele, ale pokud jde o milostné záležitosti, nejede přes to vlak. V okamžiku, kdy se na displeji jeho mobilu objevilo jméno Sauli, (další naivní část mé dušičky věří, že to číslo nevytočil sám) se to úžasné mezi námi, dějiště ložnice, stalo zapomenutým. Vím, že se to vrátí, ale intenzita pocitu mezitím zeslábne na minimum.

Cítím, jak mám zatnuté pěsti, i když je můj vztek úplně zbytečný. Uvolním prsty a svěsím ruce podél těla. Naposledy se zhluboka nadechnu a pak vystoupím ze svý skrýše. Jako vždy, s úsměvem na rtech.

Kamarád s výhodami 18+ 1/2

Tuhle jednodílku smolím už zhruba měsíc. Začala jsem ji psát v době, kdy se Adam chystal do Londýna na zkoušení s Queen před turné. Asi z ní nemělo vyjít to, co z ní nakonec vyšlo, ale kolikrát ani pořádně dopředu nevím, o čem to nakonec bude. Postavy si prostě žijou podle svého :)

Jako u většiny mých jednodílek, jde o explicitní dílko. Vstup pod 18 ne!!

---

* * *

Dva miliony, devět set devadesát pět tisíc dolarů!

Myslím, že z toho pár dní nebudu spát. Ale jak řekla máma:

"Neznám jinou hvězdu, která by škudlila jako ty. Máš na to právo. Kup si ten dům. Udělej si konečně radost." A mámy přece vždycky říkají pravdu, nebo ne?

Stojím uprostřed rozlehlé zahrady, která v mnoha směrech připomíná tropický prales. Palmy, exotické květiny… Když jsem to uviděl poprvé, připadalo mi to neuspořádané, ale pak jsem zjistil, že přesně takhle je to v pořádku. Prostě spoustu zeleně, ba přímo moře zeleně a já potřebuju, aby kolem mě byla příroda, jinak se z toho shonu dole ve městě brzy zblázním.

Jdu se posadit pod obrovskou pergolu, která je teď porostlá břečťanem a vinnou révou. Nelíbí se mi tohle posezení, tedy nábytek, není moc pohodlný, pokud bych tu chtěl s přáteli pobývat delší dobu, takže ho vyměním.

Možná bych si to měl začít psát, už mě pár úprav napadlo i uvnitř.

V kapse mi zapípá pager, co vypadá jako ipod. Je to upozornění, že dorazila moje návštěva. Dokonce na malé lcd obrazovce vidím, koho ke mně čerti nesou. Trochu té malé technologie uprostřed džungle určitě neuškodí.

Přijel Tommy. Chtěl můj nový dům vidět, ještě než odjedu do Londýna zkoušet s Brianem a Rogerem. Neviděli jsme se už několik týdnů, oba máme své práce až nad hlavu.

Stačí zmáčknout jedno tlačítko a můj host může vstoupit. Funguje to ale i obráceně. Jedno tlačítko a mám tu ochranku, která celý tenhle komplex hlídá a nezvané vetřelce vynáší ven v zubech. Nikdy jsem nebyl zvyklý, být izolovaný od lidí, ale po pěti aktivních letech v tomhle kolotoči, už si nějaký ten klid určitě zasloužím.

Pouštím Tommyho dovnitř a vracím se do domu. Když procházím jedním z obývacích pokojů, zaslechnu povědomý zvuk. Tommy vjíždí na své motorce na můj nový dvůr a nezapomene si před vypnutím motoru ještě pěkně zatúrovat. Provokatér.

Pravdou je, že by té jeho krásce můj nový parkovací prostor slušel. Vedle mého světlého BMW se pěkně vyjímá.

"Ahoj." Vycházím ze dveří v momentu, kdy Tommy odkládá na sedačku helmu. Otočí se na mě a usměje se.

"Tak tohle je teda něco, vaše eminence." Rozhlédne se kolem.

"A to jsi ještě neviděl všechno," naparuju se. "Pojď dál!" lákám ho dovnitř, i když bych ani nemusel, jeho obličej vyzařuje nadšení malého dítěte, které právě dorazilo na svou narozeninovou párty. Když jsem tu byl poprvé, musel jsem vypadat úplně stejně.

Společně vcházíme do prostorné vstupní haly, na kterou navazuje dlouhá chodba. Líbí se mu vchodové dveře. No, mně taky, jsou opravdu zvláštní a asi je zachovám, na rozdíl od jiných vyměnitelných věcí.

Pokračujeme nejprve do kuchyně, kde Tommyho uchvátí velký čtvercový ostrůvek uprostřed místnosti a kruhový jídelní box u okna. Vyndávám nám z lednice dvě petky s chladnou vodou. Už jsem měl docela žízeň.

"Chci tu být na tvým prvním grilování." Tommy se opře o ostrůvek a napije se vody. Samozřejmě, že bude mezi hlavními pozvanými, pokud se ovšem ještě letos k barbecue dostanu.

"Sám jsem zvědavý, jestli kuchyni vůbec využiju." Pokrčím rameny.

"I tak si budeš muset na tak velký dům najmout hospodyni. O tohle se nezvládneš starat sám. To je práce na plný úvazek," polemizuje.

"A to jsi ještě neviděl zahradu a bazén. Naštěstí se máma nabídla, že někoho sežene. Rád bych, aby se zahradník vyznal i v bazénech. Bože, zase se tu bude courat milion lidí." Povzdychnu si.

"Příště si kup srub někde v lese. Většinou mají jen jednu místnost a prostor na spaní. A okolí udržuje příroda."

"Příště se nastěhuju do iglů k Eskymákům."

"Ty ne, Adame!" rozesměje se Tommy. Ví, že nemusím zrovna zimu. Lyžování sice miluju, ale víkend na horách zvládnu maximálně jednou do roka. Jinak mám cestování po chladných zemích za celý rok dost. Teď strávím několik týdnů v Británii. Tam taky není bůh ví jaké vedro.

Jdeme s Tommym dál. Do hlavního obývacího pokoje, který bych si rád později vybavil podobně jako ten poslední. Už jsem nad tím přemýšlel a chtěl bych zachovat to, na co jsem byl zvyklý v předchozím bytě.

Tommy se chvíli povaluje na pohovce, která je součástí původního vybavení a pak pokračujeme na prohlídku koupelen. V domě jsou tři, jedna v dolním patře a dvě v horním, ty patří ke dvěma krásným ložnicím. V jedné, co má výhled na západ a velké rohové okno, se Tommy svalí na postel a rozpaží ruce.

"Nech mě tu přespat. Jsem hrozně utahanej." Postěžuje si.

"Pro mě za mě. Ale všechny moje věci jsou ještě v bytě, takže já půjdu určitě nocovat tam." Sednu si vedle něj.

"Kdy vůbec odjíždíš?" zajímá se. Musím se zamyslet. Jaký je vlastně den?

"Už zítra," odpovím. Tohle si naštěstí pamatuju dobře na rozdíl od jiných věcí. Například vůbec nevím, s kým vším jsem se pozdravil na poslední párty. Takové věci si prostě zakazuju pamatovat. Měl bych hlavu jak balon.

"Stihneme zajít ještě na oběd?" navrhuje Tommy.

"A co večeře dneska? Zítra budu mít rozlítáno. Byl bych nervní, kdybych nestíhal." Ve stejnou chvíli si uvědomím, že nemám pomalu ani sbaleno. To budou zase hoňky.

"Jo, bezva nápad. A nechceš něco objednat sem? Můžeme si to sníst venku, pak se vykoupat…"

"Nechtěl jsem tu zůstávat." Zamračím se. Musel bych si domů pro věci na převlečení. No, stejně bych tam ještě dneska jel, že jo.

"No tak, Adame. Teď tu nějakou dobu nebudeš. Neviděli jsme se tak dlouho. Uděláme si fajn večer jako normální kluci."

"Dva normální kluci v luxusním baráku," utrousím. Jsem háklivý člověk, vím to o sobě. Šetřivý a háklivý. A kdo by nebyl, na barák za tři mega? Jenže je pravda, že sterilní to tu taky nechci. To bych si sem pak vůbec nikoho nepozval.

"Jak chceš. Myslel jsem, že bychom mohli zavolat třeba Sutanovi, Terencovi a dalším a trochu to tu zkolaudovat."

"Bože, jen to ne! Ti mi tu z toho udělají kabaret," zhrozím se.

"A to je jako nikdy nepozveš?" diví se Tommy.

"Jasně, že jo, jenom jsem o tom ještě takhle dopředu nepřemýšlel."

"Všichni přemýšlí nad tím, k čemu svůj dům budou využívat, než si ho koupí. Jestli jsi měl v plánu z toho udělat svoje vlastní mauzoleum, tak teda hodně štěstí." Postaví se proti mně a založí si ruce na prsou. Jo, přeháním to. Ale on taky. Mí přátelé mi samozřejmě nevadí, jen… mám ten dům první den, chtěl jsem se s ním nejdřív seznámit sám, než si sem začnu někoho zvát. Tommy ani netuší, jaké má privilegium, že je tu teď se mnou. Jestli se před Sutanem, nebo dalšíma prokecne, bude z toho průšvih, že jsem je nepozval taky, než jsem odjel do Londýna.

Bože, to si zase něco vyslechnu.

"Dobře, objednáme něco k jídlu a budeme lenošit na zahradě. Souhlasím." Rozhodnu se konečně. Tommy se usměje a vytáhne z kapsy mobil.

"Jen my dva!" přivřu na něj oči, dřív než stihne v seznamu navolit Sutanovo jméno. Zakaboní se, ale nekomentuje to.

"Jsou tu aspoň osušky, nebo mám pro něco dojet?" přejde k vestavěným skříním v chodbě před ložnicí.

"Něco by tu být mělo." Jdu hned za ním. Mezitím se dívám do svého mobilu na seznam oblíbených restaurací. Nakonec vybírám tu, co zajišťuje diskrétní donášku. Nikdy po mě nechtěli jméno. Stačila jim pro rozvoz adresa a peníze převést na účet.

Tommy nám vytahuje ze skříně dvě velké bledě modré osušky a bere je do spodního patra. Po cestě objednávám večeři.

"Kuřecí salát s rýžovými nudlemi a tofu, telecí plátek na rozmarýnu…"

"Do toho salátu by mohli naházet pár oříšků," poradí mi Tommy. Ihned poznal, jakou restauraci jsem zvolil. Prosili jsme číšníka o oříšky i minule, když jsme si tam byli sednout na oběd.

"Mohli byste přidat do toho salátu trochu vlašských ořechů?" zeptám se. Dispečerka mi říká, že to není problém. Je velice ochotná. Nakonec mi ještě nadiktuje částku, kterou musím odeslat na účet. Rozloučím se s ní a přes mobil rychle vyřídím transakci. To už jsme s Tommym zpátky v dolním patře.

"Nějakej přehrávač tu asi nemáš, co?" táže se Tommy při prohlídce dolního patra. Ještě tady neviděl všechno. Já osobně jsem se třeba zamiloval do pokoje, který trochu vypadá jako japonský, už jen díky vstupním šoupacím dveřím. Je v něm spoustu světla, protože má stejně jako jedna z ložnic velké rohové okno a strop je vystlaný baldachýnem. Taky si ho vybavím podle svých představ. Bude to takový můj osobní pokojíček, kde se budu snažit relaxovat, psát texty a popíjet u toho zelený čaj. Můj soukromý budoár.

"Asi ne. Já nevím." Pokrčím rameny.

"Co bude s tímhle vybavením, co tu teď je?" zajímá se Tommy. Je pravda, že do domu by se dalo ihned nastěhovat.

"Pár věcí je ještě původních majitelů, ale jinak to tu zůstane. Tedy, rád bych si to předělal podle svýho."

"To je jasný." Usměje se Tommy. "Něco přece jen není úplně tvůj styl." Zatváří se důležitě. To je tak, když si své přátele pustíte moc k tělu. Dostanou se vám i pod kůži a jsou úplně na vrcholu blaha, když vás pak dokonale odhadnou a ještě vám to mohou otřít o čumák.

"Můžu pustit televizi. Třeba je tam nějaký hudební kanál," navrhnu a jdu do obýváku. Na satelitu se dá chytit mtv, takže ho nechám běžet a pak se přesouváme s Tommym ven, počkat, dokud nám nepřivezou večeři. Je fakt, že se na ni těším čím dál víc. A společnost k jídlu taky není k zahození, takže by to nakonec mohl být i pěkný večer.

"Co na ten dům říkáš?" chci vědět Tommyho upřímný názor.

"Je obrovský. Možná až moc," připustí. "Neobejdeš se bez člověka na úklid a udržování zahrady."

"Je mi to jasný." Přikývnu.

"Ale jinak je úžasnej, fakt. Nikdo se sem nedostane, aniž bys o tom nevěděl. Budeš tu mít svoje soukromí a klid na odpočinek. Ta ochranka je hustá." Kývá uznale hlavou a já mu musím dát za pravdu. Agentura hlídá nejen můj dům, ale i další v okolí, aby se do nich nikdo nedostal. Nejsem tu jediná osoba z téhle branže a fanoušci jsou hodně vynalézaví. V tomhle případě mají ovšem smůlu, nedostanou se ani k bráně.

"A stál majlant. Jak se s tím vyrovnáš?" dobírá si mě.

"Na bydlení by prý člověk šetřit neměl, jsem někde četl," plácnu. Nikde jsem to samozřejmě nečetl, ale nechci dát Tommymu pocit, že s tím nejsem smířený. Tedy, pomalu s tím smířený být začínám, ale i na mě je to hodně peněz. Nejsem lakomý, jen prostě myslím na budoucnost. Co když jednou nebudu mediální osobnost? Co když budu muset skončit u reklam? Než to, tak raději železné zásoby.

"Nebyl to nějaký magazín z budoucnosti?" zasměje se Tommy.

Díky klábosení uteče nějakých čtyřicet pět minut jako voda. Pípání pageru mi oznamuje, že dorazila naše večeře. Nechávám Tommyho samotného a jdu pro zásilku, kterou v kuchyni připravím na velký podnos. Když večeři položím na stůl v pergole, Tommymu se opět rozzáří oči.

"Vypadá to skvěle!" pochvaluje si. Jsem rád, že je spokojený. Pokud je poblíž dobré jídlo, většinou je to záruka Tommyho spokojenosti.

"Ráno jsem mluvil se Saulim," vzpomenu si. Tommy zvedne obočí, zatímco si napichuje na vidličku salát.

"Hm… A o čem?" zeptá se jakoby nic. No, vlastně Tommy vždycky dělá jakoby nic. V životě jsem neviděl flegmatičtějšího kytaristu.

"Našel jsem v bytě ještě pár jeho věcí, tak jsme se domlouvali, kam mu je pošlu, nebo zatím uschovám, než se objeví."

"Je toho moc?"

"Ne, jen pár cédéček, nějaký knížky a kosmetika. Řekl mi, že si to můžu klidně všechno nechat, ale víš jak…"

"Jo, vím." Usměje se Tommy. "To přátelství mezi váma je moc hezký, fans to určitě těší, ale pokud nemusíš, tak se nepřemáhej."

"Nabídl jsem mu to!" vyhrknu. Tommy se zrovna napije vína.

"Co?" nechápe.

"Aby se vrátil. Nabídl jsem mu konec rozchodu."

"Cože? Konec rozchodu? Snažíš se být originální, nebo tím jenom zakrýváš vědomí, že mě pořádně naštveš?"

"Naštvu?" Teď pro změnu nechápu já.

"Jasně, že jo. Tohle přece není poprvý. Copak schválně zapomínáš? Už dvakrát jsi mu nabídl konec rozchodu a ani jednou to znovu nevyšlo. Už jen to, že tomu říká konec rozchodu, je alarmující. Na co pořád čekáš? Na zázrak? Pro mě za mě si do toho spadni znovu, ale se mnou už znovu nepočítej, jasný?"

"No tak promiň, že jsem se vůbec zmínil," utrousím uraženě. Tommy jen zavrtí hlavou a nasouká do sebe v rychlosti další čtyři sousta.

"Adame, já tě mám rád a chci, abys byl šťastnej, ale ty si to záměrně kazíš. Já vím, že to pořád bolí, ale tím, že to budeš zkoušet pořád dokola, se tý bolesti nezbavíš. A pevně doufám, že jsi nevyhodil tři miliony dolarů jen kvůli němu, to bych ti musel asi jednu natáhnout." Rozčiluje se.

"Ne!" odmítnu. "Nekoupil jsem ten dům kvůli Saulimu, přísahám!" Občas, když s Tommym vedeme podobný řeči, připadám si jak malý dítě a on mi připadá jako můj rodič, nebo starší brácha. Vím, že má pravdu, tolikrát už jsem mu řekl, že vím, že má pravdu, ale copak to jde? Jen tak zapomenout? Byl jsem s ním dva roky, kruci.

Možná na tom ale opravdu něco bude. Nemůžu být kámoš kluka, se kterým jsem spal a miloval ho. To si jenom něco namlouvám, že to jde, ale ve skutečnosti předstírám. Kdykoliv mi Sauli zavolá a já zrovna nemám odvahu, nabídnout mu konec rozchodu, hraju si na nejlepšího kámoše, co kdy měl. Bože, je mi ze mě zle, protože jsem slaboch.

"No tak fajn. A on na to reagoval jak?" podívá se Tommy ostražitě.

"Odmítl to," připustím. "Teda ne úplně. Řekl prostě, že neví, že si to musí nechat projít hlavou."

"Má víc rozumu, než ty!" ukáže na mě prstem. Neměl jsem mu to říkat. A hlavně, že jsem si to předtím, než dorazil, zakázal.

"Asi jo." Skloním hlavu studem. Co si o mně asi Tommy musí myslet, když se nedokážu vyrovnat ani po roce a něco s tím, že už se Saulim nejsme? Občas to nevydržím a zavolám mu, ale je fakt, že bych se za ním sám od sebe nevypravil. A to je ten kámen úrazu. Vždycky, když přijede do LA, naivně si myslím, že je to kvůli mně. Prostě se v tom udržuju sám. Pokaždé si vsugeruju, že mezi námi ještě pořád něco je a půjde to obnovit.

"Jdu se vykoupat," oznámí mi Tommy a vstane od stolu. Ještě nedojedl svou večeři a já se jí pomalu ani nedotkl. Je vytočený, vidím to na něm. Dělá mi vrbu, kdykoliv potřebuju. Radí mi a snaží se mě podržet. Nemůžu se mu divit, že je ve vrtuli, když to celou dobu dělá zbytečně. Na jeho místě bych byl naštvaný taky.

"A ty bys měl taky. Potřebuješ se zchladit!" zamračí se. Než stihnu něco namítat, i když absolutně nemám nárok, Tommy se celý vysvleče ze svých černých těsných kalhot, trička, bot a slipů a rozběhne se k bazénu s vodopádem. Nezapřu, že jsem gay, celou dobu mu totiž koukám na zadek, jak se při běhu nepatrně třese. Nemá na sobě moc tuku, takže se spíš třese z principu. Ale hlavně je to nehorázně sexy.

Chvíli nad jeho slovy přemýšlím a pak jdu za ním. Než vlezu do vody, Tommy si mě okatě prohlíží. Pak se usměje.

"Co je?" nechápu.

"Ale nic. Jen se ti divím. S takovouhle vizáží a výbavou se pořád vracíš k tomu ratlíkovi." Zašklebí se.

"To nemyslíš vážně!" vyvalím na něj oči. Tommy a Sauli jsou kámoši. Ještě nikdy o něm neřekl nic špatného. A jak může znát i Sauliho výbavu, že si je tak jistý?

"Nemyslím. Jen nevím, jak jinak ti ho vytlouct z hlavy." Pokrčí rameny.

"Můžeš sebou," rýpnu si.

"Zrovna dneska nemám moc náladu bejt náhrada, promiň."

"A já si myslel, že bys mohl být, když jsi tak naléhal tu zůstat."

"Chtěl jsem přizvat Sutana a Terence, jestli si vzpomínáš." Ušklíbne se.

Tyhle hry mě baví. Sedíme v bazénu proti sobě. On na jedné straně, já na druhé a šijeme do sebe slovy i pohledy. Tommy se většinou rád zapojí, vždycky má ze mě psinu, když se začnu moc snažit.

"Jo, jasně, zapomněl jsem. Se Sutanem by sis říct dal, co?" zkouším ho.

"Nemá potřebu vytloukat klín klínem, tak proč ne? Kdybys ho pozval, mohl ses aspoň dívat," provokuje.

"Co je tak špatného na tom, být utěšitel? Stejně nic stálýho nehledáš."

"Jak to můžeš vědět?"

"Když ses rozešel s Liz, neměl jsem pocit, že by tě to nějak sebralo," napadne mě. Tommy zvážní a přivře oči.

"Nezacházej moc daleko, nebo budeš litovat!" zavrčí. Nemám ponětí, jestli to myslí vážně, nebo je to jeden z jeho pokusů, vyděsit mě, aby mi pak řekl, že to byla sranda. Asi bych měl být opravdu trochu opatrnější.

"Tak promiň…" utrousím a raději se schovám pod vodou. Možná skutečně potřebuju zchladit, jak Tommy řekl.

Zkouším, jak dlouho vydržím bez dechu. Odhaduju to tak na třicet vteřin, ale určitě bych zvládl víc. Když se vynořím, Tommy na svém místě není. Všimnu si pohybu pod vodopádem. Skoro se ho leknu, protože se na mě dívá skrz padající vodu a trochu to připomíná výjevy z hororů, zvlášť, když se mezi proudy objeví nějaká skulinka a v ní se zalesknou jeho oči.

"Přestaň mě děsit!" napomenu ho a doplavu na jeho předchozí místo. Voda je hrozně příjemná, uvolňuje mě. Doufám, že přijdu na jiné myšlenky. Ani mně samotnému už se na Sauliho nechce myslet. Jsem z toho akorát tak unavený.

Tommy mě stále pozoruje. Začíná mi to být protivný. Zapluju pod vodu, abych se objevil přímo před vodopádem. Ani se nepohne.

"Přestaň!" zamračím se a dám si ruce v bok. Jemně zavrtí hlavou.

"Nech toho, ti říkám."

"Jinak co?" zvedne jedno obočí. Jeho hlas je utlumený zvukem padající vody. Musím uznat, že i za tím vodopádem vypadá sexy. Ale já nikdy nepochyboval o tom, že by Tommy nebyl sexy.

pokračování ZDE

Prsten 29.

upoz.

---

Tommy se Adamovi díval celou dobu do očí, zatímco ruka v jeho dolních partiích usilovně pracovala. Občas si dali polibek, který byl víc a víc divoký, ovlivněný mírou vzrušení obou.

Poté Tommy konečně pronikl do Adamova těla s celou svou délkou a zůstal v něm, sledujíc milencovy pocity, střídající se ve tváři. Už pár týdnů něco tak krásného neviděl.

Začal se pomalu hýbat. Hladil Adama po bocích a statných stehnech, která byla chvílemi tvrdá jak kámen. Cítil na svém penisu tlak Adamova stisku.

Měl rád, když se občas vystřídali. Měl rád Adama ještě víc, za to, že mu to umožnil. Nepřipadal si díky tomu tak křehce a zranitelně.

"Je to úžasné, lásko. Přitlač!" zavzdychal Adam a natáhl ruce k Tommyho zadku. Jeho půlky se zatínaly v závislosti na tvrdých přírazech. Adam do nich zarýval konečky prstů, masíroval je a jemně do nich plácal, což Tommyho dokázalo ještě víc vyprovokovat. Zrychlil a přitvrdil, přesně jak si Adam přál.

Když dosáhl své vlastní únosné meze fyzické síly, zpomalil a vydýchával se. Přitom se na svého milence položil a nechal se obejmout.

"Miluji tě, Tommy," zašeptal Adam. Menší muž se pousmál do jeho kůže. Hrozně rád ta dvě slůvka poslouchal. Adam je říkal tak hezky, tak mile a přitom tvrdě a nepopiratelně.

"Já tebe taky." Zavrněl Tommy. Musel to Adamovi oplatit. Byl rozhodnutý, říkat mu své vyznání kdykoliv, když si vzpomene, nebo bude ta správná chvíle. Nemohl dopustit, aby Adam jednoho dne došel k názoru, že to tak není. Zvlášť, až se ožení s tou cizí ženou. Když si to představil obráceně, málem se mu zastavilo srdce. Nesnesl by, aby Adam patřil někomu jinému, i když jen formálně. Kdyby šlo jen o pergamen podepsaný knězem a králem, budiž, možná by to skousl, ale on musel s tou dívkou i spát. Aby ji přivedl do jiného stavu. Jestli se bude Adam zlobit, jestli se změní jeho nálady, pochopí to. Nedovolí, aby tahle záležitost mezi ně vstoupila.

Pomalu zvedl hlavu a zadíval se Adamovi do očí.

"Čekám, lásko." Usmál se a jeho milenec s ním. Adam si pak naslinil prsty a navedl je tam, kde byly přivítány s vřelým pohledem a povzdechem plným nedočkavosti a slasti. Později si pomohl i olejíčkem, stejně jako Tommy.

Jakmile si byl blondýn jistý, že je připravený, posadil se obkročmo na Adamův klín a navedl si jeho úd do těla…

I kdyby chtěl myslet na všechna příkoří, která za posledních několik týdnů zažil, v tomhle stavu a v této poloze nemohl. Tohle bylo to jediné, co ho dokázalo přenést na míle daleko od všech starostí a problémů. Moc dobře věděl, proč o to předtím Adama prosil.

Nechal své tělo, aby kleslo tak nízko, jak jen to jejich anatomie dovolovala. A takhle nějakou chvíli zůstal. S pocitem plnosti a dokonalosti.

Málem by zapomněl, jak je Adam obdařený. Nebolelo to, jen důvěrně tlačilo. Tahle skutečnost mu vrátila i tu poslední vzpomínku související s jejich milováním. Bylo to tak silné, že se Tommymu dokonce zamotala hlava. Podíval se na Adama, lehce se zamračil a pohnul pánví. Oba muži naráz zasténali.

"Nebolí tě to?" zeptal se Adam starostlivě. Tommy zavrtěl hlavou a položil mu dlaně na prsa.

"Všechno si vybavuji, nemusíš mít strach." Pohladil ho ukazováčkem po bradavce. Adam se usmál a stiskl v rukách jeho boky. Pak se zvedl do sedu a objal menšího muže kolem pasu. Tommy se na jeho klíně začal konečně pohybovat.

Když třel svůj vzrušený úd o Adamovo břicho, zase měl pocit, že je v něm. Na jednu stranu tyhle chvíle opravdu miloval, protože byly ojedinělé, ale pokud se mohl, jako teď, schovat v té velké náruči muže, který dokázal být stejně tvrdý jako milosrdný, věděl na sto procent, že je na správném místě. Na tom jediném místě, na které patří.

Schoval Adamovy tváře do dlaní a políbil ho. Nechal ho, aby mu svými silnými pažemi pomáhal v pohybu a mezitím ochutnával jeho ústa.

Jejich spojení byl těsné a horké, přesně, jak si pamatoval. V nitru jeho těla se milencův úd otíral o místečko, které se s každým dalším dotekem stávalo víc a víc citlivější, že se po několika minutách nedokázal soustředit na nic jiného, než na jeden bod. Měl pocit, že v něm plane oheň. Silný a mocný, šlehající plameny do dalších částí těla, kterými se Adama dotýkal. Měl pocit, že ho brzy spálí na popel.

Povalil většího muže na záda a slezl z něj. Nejprve ho rychle políbil a pak přetočil na břicho. Poté se vměstnal mezi jeho stehna a znovu pronikl do jeho těla. Adam zasténal a zabořil obličej do polštáře. Tommy začal prudce přirážet.

Zatímco se ztrácel ve svém milenci, líbal jej na záda, ramena a krk a hladil jeho dlouhé paže. Adam tlumil své povzdechy o polštář nebo o ruku, záleželo na tom, co mu zrovna přišlo před obličej.

Jelikož už měl Adam jedno vyvrcholení za sebou, Tommy byl tentokrát rychlejší. S blížícím se orgasmem se vzepjal na ruce a zrychlil své pohyby. Při vyvrcholení z Adama vyklouzl a potřísnil mu svým semenem záda a zadek. Poté se na něj svalil, aby popadl dech a nabral trochu sil.

Už dlouho nedosáhl vytoužené uvolnění tímto způsobem. Za pomoci milencova pevného stisku. Bylo to prostě perfektní.

Když se z Adama překulil na bok, větší muž se otočil čelem k němu a bez varování chytil jeho penis do ruky. Tommy zaúpěl.

"Au, to bolí!" plácl ho po prstech. Adam ho ale nepustil. Druhou rukou si ho přitáhl blíž.

"Ještě jsme neskončili, lásko." Políbil ho na špičku nosu. Přitom pohnul zápěstím a poté jemně zapumpoval dlaní.

"Myslíš, že budu ještě schopný?" Tommy sykl při každém Adamově pohybu. Jeho slabiny byly ještě příliš citlivé.

"Chtěl jsi mě nechat takhle?" ukázal Adam na svůj ztopořený úd, který také čekal na vytoužený orgasmus.

"Nechtěl. Ale sám už to nezvládnu." Zavrtěl Tommy hlavou.

"Zvládneš." Zvedl Adam jedno obočí a usmál se. Poté přetočil Tommyho na záda a klekl si nad něj. Jednou rukou ho stále třel, druhou schoval pod jeho zadečkem. Pronikl do něj rovnou dvěma prsty a ihned se pustil do stimulace citlivého bodu. Současně s hlazením na povrchu to byla ta nejúčinnější kombinace. Netrvalo dlouho a jeho pohlaví bylo opět tvrdé a připravené.

Následovalo krátké mazlení s něžnými polibky, při kterém mu Adam opět šeptal, jak moc ho miluje. Dále pokračovali v poloze, při které ležel Tommy na boku, zády k Adamovi. Větší muž začal přirážet velice zvolna. Nenechal si ujít příležitost, líbat Tommyho na šíji a ve vlasech. Hladil ho na břiše, občas jej chytil ve slabinách a polaskal svou velkou rukou. Pak vsunul dlaň pod koleno vrchní nohy a zvedl ji, aby se do něj dostal co nejhlouběji. Tommy se občas snažil otočil dozadu tvář, když zatoužil po polibku. Jeho tělo se třáslo a hýbalo v souladu s Adamovými nájezdy. Jeho bok klouzal po přikrývce pod nimi, jako kdyby se jí pomalu ani nedotýkal celou svou vahou.

"Jsi zase krásně vzrušený…" zašeptal mu Adam do ucha.

"Věděl jsi to. Že to takhle dopadne." Zavrčel Tommy. Adam se zasmál a rychle z Tommyho vyklouzl. Poté ho chytil za pas a zvedl do kleku.

Stačilo pár přesně mířených pohybů, aby byla jejich těla opět spojená, jen v jiné poloze. Tommy se teď pro změnu tiskl k levému sloupku v patě postele a Adam ho objímal svými pažemi kolem těla, zatímco do něj pronikal tentokrát drsně. Tommy musel vynaložit hodně síly, aby se u sloupku udržel a nespadl z postele. Adam ho samozřejmě jistil, ale nedivil by se, kdyby při takovém tempu jeho milenec ztratil pojem o prostoru i o tom, že mu tohle potěšení poskytuje někdo další. Znal sám sebe, když se zapomněl. Když nechal všechno plavat a oddal se Adamovi celý. Dokázal by v tu chvíli udělat i dost neuvážená rozhodnutí.

"Bože, miluji tě. Jsi tak nádherně úzký…" zavzdychal Adam do Tommyho krku. Než se Tommy stačil vzpamatovat z jedné polohy, následovala další. A nejspíš i poslední. Adam ho povalil na záda doprostřed postele a zalehl. Jeho netrpělivost byla téměř hmatatelná. Pronikl do něj tvrdě, úhel průniku jeho penisu způsobil to, že Tommymu naskákala po celém těle husí kůže a vzniklá energie se přenesla v mnohonásobné síle do jeho slabin. Vykřikl a zacpal si ústa dlaní, protože svou spontánností i reakcí polekal sám sebe. Adamovi se to ovšem nelíbilo. Zamračil se, zavrtěl hlavou a stáhl Tommyho dlaň z jeho úst.

"Ne! Chci tě slyšet. Skoro dva měsíce jsem tě neslyšel sténat a křičet díky mně. Mám právo tě slyšet." Zabručel Adam.

"Nejsme doma…" zašeptal Tommy. Adam se přestal pohybovat, ale zůstal celý ponořený v něm. A tlačil na citlivé místečko, takže bylo pro Tommyho opravdu hodně těžké mluvit souvisle a tvářit se při tom normálně.

"Jsem si jistý, že máme tuhle část hradu celou pro sebe," usmál se Adam a pohnul jemně boky. Tommy sykl a zaklonil hlavu.

"No tak, nebudu pokračovat, dokud neuvidím, že tě vzrušuji."

"Adame!" oslovil ho Tommy varovným hlasem, i když nevěděl, proč se na něj vlastně zlobí. Stačilo jen, přestat se tolik kontrolovat. A hlavně neměl k odolávání vůbec žádný důvod.

"Vzrušuješ mě. Bolí to. Pohni se, prosím."

"Dobře." Adam se usmál a zavrtěl boky. Tommy si chtěl opět přitáhnout k obličeji ruku, ale větší muž mu ji přimáčkl k posteli. Když se o to pokusila i druhá, dopadla úplně stejně. Tommy už neměl jak krotit své výkřiky, a když Adam nabral nové tempo, neměl ani sílu prát se s rozkoší, která jeho tělo i mysl naplnila do poslední buňky.

Nejprve vzdychal, poté zvuk jejich milujících těl obohatil o sténání a nakonec přišly tiché výkřiky, jež po chvíli doplnil Adam svými. Ten úplně poslední zazněl z hrdel obou mužů v moment jejich orgasmu, kterého dosáhli téměř současně…

Zprvu jen nehybně leželi na sobě a popadali dech. Poté Adam Tommyho dlouze políbil a pomalu opustil jeho tělo. Tommy se k němu přitulil a položil si hlavu na jeho rameno. Nakonec byl rád, že se přestal krotit. Možná ho držel zpátky strach, či obavy, aby se přece jen nezapomněl moc a aby se mu v tom nejlepším, nedej Bože, nevrátila vzpomínka na přepadení. Stačilo, že se mu občas před očima mihl obraz jeho milované Dioné.

Jak se jen mohl smířit s její smrtí?

"Je ti dobře?" uslyšel Adamův tichý hlas.

"Ano. Zatím," připustil Tommy. Cítil, jak se na něj Adam podíval. Neviděl mu ze svého úhlu do tváře. "Ale brzy se všechno spraví. Vím to."

"Nedovolím, aby tě ještě někdy něco trápilo." Zavrtěl Adam hlavou.

"Tomu nezabráníš, Adame. Museli bychom se navzájem držet pod zámkem. Pokud jde o mě, asi to problém nebude, ale co ty? Co až odjedeš na nějakou další misi? Co až se za mě půjdeš mstít?"

"Mstít se?" zopakoval Adam překvapeně. Tommy se k němu otočil a položil si svou dlaň na jeho prsa. Nechal drobné dorůstající chloupky, aby mu jemně šimraly konečky prstů.

"Ano, lásko. Sice jsi řekl, že musíš konat spravedlnost, ale já moc dobře vím, co tě žene kupředu především. Je to pomsta. Musíš stůj co stůj ty neřády zabít, abys měl aspoň trochu klid za to, co mi provedli. Mně a Dioné."

"A ty se mi divíš?" zamračil se Adam. Tommy se smutně pousmál.

"Ne. Na tvém místě bych se zachoval stejně. Co s námi ale bude, až svou pomstu vykonáš? Pořád to bude zabití. Padne na tebe vina, když ty grázly nepředáš spravedlnosti."

"Já jsem v tomhle případě spravedlnost," zasyčel Adam.

"A bude s tím souhlasit i Henry? Věřím, že ti dá veškeré pravomoce k tomu, abys vykonal soud i trest za něj, ale co pro to budeš muset udělat? Říct mu, co se mi stalo. A to nechceš, že ne? Protože víš, co by ti král řekl. Nepovažoval by to za příliš velký zločin, když spolu smilníme stejným způsobem." Tommy sklonil hlavu a kousl se do rtu. Adam ho pohladil po zádech.

"A to ještě není to nejhorší," zašeptal. "Největší problém je v tom, kdo to spáchal. Nebo spíš, kdo si na tebe ty chlapy najal." Jakmile to Adam dořekl, uvědomil si, že tuhle skutečnost chtěl Tommymu oznámit až mnohem později. Místo milých slov, která většinou následovala po jejich milování, spolu řešili hrůzy, co je za posledních několik týdnů potkaly. Měl sto chutí, dát si pár facek.

"O čem to mluvíš?" zamrkal Tommy nechápavě. Adam zavrtěl hlavou a odvrátil tvář na druhou stranu.

"Adame! Už jsi to nakousl!" spustil na něj Tommy káravým hlasem. Většímu muži chvíli trvalo, než svůj pohled upřel zpátky na něj. Měl v něm ale tolik viny, že to Tommyho vyděsilo.

"Když jsme přijeli sem, Anna a Anthony mi řekli něco hodně zajímavého. Prý existuje jistá rostlina, která dokáže vzít člověku paměť. Roste jen tady, protože se jí tu nejlépe daří. A Anna i Anthony se rok co rok snaží o to, aby se nedostala do špatných rukou, protože ji kdysi někdo využíval k tomu, aby věřitelé zapomínali na půjčky, co dávali hazardním hráčům. Prý se jim poslední sklizeň ztratila." Vysvětlil Tommymu.

Menší muž zalapal po dechu.

"Oni si myslí, že by to mohl být Charles?" zhrozil se. Adam slabě přikývl.

"Nechtěl jsem tomu uvěřit, potkal jsem ho v Londýně. Musel by si na to jedině někoho najmout."

"A dál?" zamračil se Tommy.

"Také je tu možnost, že tu rostlinu nechtěl použít na věřitele, ale na něco úplně jiného." To už se Tommy začal zvedat do sedu, jak byl Adamovými slovy šokovaný.

"A na co? Na mě?" vyjekl.

"Možná." Odvětil Adam bojácně. "Kdyby sis vzpomněl, co se tu noc stalo, měli bychom jasno…"

"Kdy jsi mi to chtěl říct?" štěkl po něm Tommy. Adam na něj vytřeštil oči.

"Já… někdy. Až by byla správná chvíle. Paměť se ti vrátila teprve před dvěma dny."

"To je jedno! Měla to být první věc, kterou mi řekneš!" rozčílil se Tommy. Poté se rychle vyhrabal z postele a přehodil přes sebe košili, která mu jako první přišla pod ruku. Byla Adamova.

"Vyčítáš mi to?"

"Cože?" Tommy začal chodit po komnatě sem a tam, ale při Adamově otázce se prudce zastavil.

"Že jsem to měl být možná já a ne ty." Probodl ho Adam bolestným pohledem.

"Zbláznil ses? Copak mě tak málo znáš? Napadne tě něco takového, ale že se na tebe budu zlobit za zatajování důležitých informací, tě ani trochu netrkne?" Zavrtěl Tommy nechápavě hlavou.

"Nezatajoval jsem je. Jen jsem ti o tom ještě neřekl. To je rozdíl."

"Je mi ukradené, jak to nazýváš. Měl jsi mi o tom říct hned, jakmile jsem si vzpomněl."

"A co by se tím změnilo?" vedl si Adam svou.

"Vůbec nic. Některé věci ale lidé nedělají proto, že by museli nebo chtěli mermomocí něco změnit. Některé věci dělají jenom proto, aby toho druhého ujistili o tom, že je mezi nimi dokonalá důvěra. Zajímalo by mě, co ještě nevím a co se postupně dozvím, tedy až uznáš za vhodné, mi o tom říct."

"Nemusíš být cynický."

"Tak mě k tomu nenuť." Střelil Tommy po Adamovi pořádně naštvaným pohledem. Adam se vysoukal z postele také a natáhl po Tommym ruce. Menší muž se samozřejmě bránil, jenže když skončil v Adamově pevném objetí, vzdal to. Nechtěl se s ním prát, ani hádat. Měl jen pocit, jakoby poslední necelé dva měsíce vůbec nebyly. Jakoby je on neprožil, ale všichni ostatní ano a teď se mu bojí říct, co během té doby zažili.

"Rád se s tebou hádám, lásko, ale pojďme si najít nějaký nedůležitý důvod, ano?" konejšil Adam Tommyho ve své náruči, když mu seděl na kolenou na kraji postele. Tommy jen cosi zavrčel a sklonil hlavu.

"Zlobím se na tebe. Neskutečně jsi mě naštval."

"Už tomu rozumím a omlouvám se. Pořád ale trvám na tom, že se s takovou situací vyrovnávám poprvé. Nevím, co dělat. Musíš mít se mnou trpělivost. Pokud ti něco důležitého neřeknu dnes, tak zítra určitě ano," snažil se ho Adam uchlácholit. Když Tommy nereagoval, zvedl mu bradu ukazováčkem. "Víš… právě jsme spolu prožili krásné chvíle a za co se opravdu stydím, je to, že jsem to pokazil něčím takovým. Odpusť mi to, prosím. Mohli bychom se ještě pomazlit a prozatím na to zapomenout?"

"Chceš se mazlit? Když se na tebe zlobím?" podivil se Tommy. Adam se usmál a nasadil psí pohled. Takový, jaký znal jen Tommy a jen v podobných situacích. Většinou ho nepotřeboval dělat, stačil jeho autoritativní hlas, ale teď musel Tommyho v první řadě rozesmát. Zlepšit mu náladu.

"Snažíš se o Zeuse?" přimhouřil Tommy oči. Adam zakýval hlavou a pošimral svého milého na žebrech. Tommy se celý zkroutil a než si to stihl sám uvědomit, smál se na celé kolo.

"Nech toho!" snažil se Adamovi vyvléct z rukou. Ale čím větší nátlak vyvíjel, tím pevněji ho Adam držel. Když se najednou ocitl zpět na posteli, zaklesnutý mezi rukama a nohama svého velkého poručníka, neměl daleko k pořádnému výbuchu smíchu.

"Nepřemáhej se, Tommy. Kdo z nás dvou je přirozenější typ na laškování? Nevydržíš to, tak toho nech."

"Dobře, ale slib mi, že jakmile s tímhle skončíme, všechno mi řekneš. A pokud je ještě něco jiného, o čem nevím, tak to chci vědět taky," trval si Tommy na svém. Adam se vítězně usmál.

"Není nic jiného a pokud bych si ještě na něco vzpomněl, tak ti to nebudu tajit, přísahám!" slíbil mu se zvednutou rukou. Tommy mu ovinul ruce kolem krku a stáhl si ho na sebe.

"Vyprovokoval jsi mě tak moc, že na tebe mám zase chuť."

"Já vím," zavrněl mu Adam do ucha. Tommy ho na oplátku plácl po zadku.

O prašivém hříbátku...

To je tak, když se s Velvet v sobotu večer nudíme... :D

* * *

---

V jednom dalekém předalekém carství žil kdysi před dávnými časy bohatý Adam Lambertovič. A ten měl tři bratry, krásné mládence, Kira, Kameho a Jaejoonga. Otec a matka jim umřeli. Před smrtí nakázali synovi:

"Kdo se první bude ucházet o tvé bratry, tomu je dej, ať nesmrtí doma příliš dlouho."

Jednou se šel Adam Lambertovič projít s bratry do konopného háje. Náhle se přivalil černý mrak a nad hájem se snesla strašlivá bouře.

"Pojďte rychle domů, bratříčci," řekl Adam Lambertovič.

Sotva vešli do světnice, udeřil hrom, strop se rozestoupil a do světnice vlétl jasný sokol. Fláknul sebou o zem, proměnil se ve statného mládence a řekl:

"Buď zdráv, Adame Lambertoviči, nepřiletěl jsem k tobě na kafe, ale na námluvy. Chci si vzít tvého bratra Kira za muže. Jsem jasný sokol, Jack Strifovič."

"Jsi-li mému bratříčkovi Kirovi sympatický, já mu nebráním, ať si tě vezme."

Krásný Kiro souhlasil. Sokol se s ním oženil a odnesl si ho do svého carství.

Míjel den za dnem, hodina plynula za hodinou, minul rok, jako když proutkem mávne. Jednou si vyjel Adam Lambertovič s bratříčky na lov, vyštval krásné zvíře, ale vtom zarachotil hrom, nebe zaplanulo, vylétl orel…

Švihl sebou o mohutný dub a proměnil se v dobrého mládence.

"Buď zdráv, Adame Lambertoviči, přiletěl jsem za tebou na námluvy, dej mi krásného Kameho za muže."

"Jsi-li mému bratříčku, krásnému Kamemu, milý, ať si tě vezme, já mu svou vůli nevnucuji."

Krásný Kame si vzal orla jménem Koki Tanakovič za muže a ten si ho odnesl do svého carství.

A jednou přiletěl černý krkavec, Yunho Yunhovič a oženil se s krásným Jaejoongem.

Adam Lambertovič zůstal sám jako kůl v plotě. Bylo mu smutno v rodném domě, usedl na poníka a rozjel se do světa hledat štěstí. Jel a jel, až přijel do velkého nákladního přístavu. Široko daleko tam ležela síla cizího drogového gangu - všichni pobití.

Adam Lambertovič zvolal:

"Kdo jsi tu naživu, ozvi se! Kdo dokázal pobít tento drogový gang?"

Ozval se mu živý muž:

"Celý tento gang pobil Tommy Ratliffovič, překrásný carevič."

Adam Lambertovič se podivil. Jel dál a přijel k hedvábným stanům. Vstříc mu vyšel Tommy Ratliffovič, překrásný carevič.

"Buď zdráv, bohatýre, kam tě poník nese? Vezeš vdolky, či holky?"

Adam Lambertovič mu odpověděl.

"Dobří mládenci holky nevozí."

"Nu, jestli tě nehoní čas, navštiv mé stany."

Adam Lambertovič byl rád. Sedm nocí ve stanech nocoval, u plných stolů hodoval, krásnou zvěř proháněl a veselé písně pěl. Zalíbil se Tommymu Ratliffoviči a ten si ho vyvolil za muže.

Přijeli do jeho království. Prošukali tam rok, po něm druhý. Žili pěkně v klidu a přátelství, až jednoho dne se Tommy Ratliffovič, překrásný carevič, přichystal do boje.

Předal Adamovi Lambertoviči celé hospodářství a nakázal mu:

"Všude choď, všechno obhlédni, jenom do černé komory nesmíš ani nakouknout!"

"A dál?" zeptal se Adam Lambertovič.

"Jiných nešukej!" odvětil Tommy Ratliffovič.

Jakmile odjel, Adamova dušička to zvědavostí nevydržela, rychle skočil k černé komoře, otevřel ji, nakoukl - a tam na železných hácích visel Sutan Kostěj Amrullovič spoutaný řetězy.

"Slituj se nade mnou, Adame Lambertoviči," prosil, "Deset let se tu trápím, deset let jsem se nenapil whiskey, už mi v hrdle vyprahlo, ani pořádný šuk nebyl."

Adam mu podal láhev whiskey. Sutan ji vypil jedním douškem a poprosil o další:

"Jednou flaškou takový oheň neuhasím, dej mi ještě!"

Adam mu podal druhou láhev, Sutan ji vypil, požádal o třetí. A sotva vypil třetí láhev, vrátila se mu bývalá síla, škubl řetězy a všech dvanáct přerval.

"Děkuji ti, Adame Lambertoviči! Ponejprv tě ošukám a poté navěky věků Tommyho Ratliffoviče neuvidíš!" Strhl Lambertovičovi kalhoty a zprznil jej, nato vyrazil okno a vyletěl na svobodu… Cestou dohonil Tommy Ratliffoviče a odvlekl ho do svého podsvětí.

Hořce, přehořce zaplakal Adam Lambertovič, všechno si nachystal a vydal se na dalekou pouť.

"Ať třeba přijdu o život, jen když svého milovaného muže vysvobodím."

Tak šel den, tak bloudil měsíc, až najednou spatřil dub, na kterém seděl jasný sokol.

Sokol sebou fláknul o zem a proměnil se ve statného mládence.

"Buď zdráv, milovaný švagře Adame Lambertoviči, kam se ženeš?"

"Jdu hledat, svého muže, Tommyho Ratliffoviče, překrásného careviče. Sutan Kostěj Amrullovič ho unesl."

"To bude těžké hledání! Dej mi prsten ze své pravé ruky, podle něho poznám, kdy ti mám letět na pomoc."

Adam mu dal prsten a šel dál. Potkal ještě mohutného orla Tanakoviče a švagra krkavce Yunhoviče.

Orlovi dal zlatý pásek, krkavci stříbrnou sponku.

Šel jeden rok, šel druhý, třetí rok došel do Sutanova podsvětí.

Kostěj Amrullovič byl zrovna na lovu prostitutek. Tommy Ratliffovič spatřil milovaného druha a s pláčem se k němu vrhl:

"Ach, Adame Lambertoviči, milovaný muži! Proč jsi mě neposlechl? Podíval ses do komory, nechal se ošukat a pustil na svobodu Sutana Kostěje Amrulloviče, mého strašného nepřítele."

"Odpusť, Tommy Ratliffoviči! Nevzpomínej na to, co bylo, sedni si raději na mého oře, dokud není po Sutanovi památky, třeba nás nedohoní."

Sedli na rychlého poníka a rozjeli se pryč.

K večeru se Sutan Amrullovič vracel z honu domů, ale vtom pod ním jeho dobrý oslík klopýtl a kakadu na jeho rameni zatřepal křídly.

"Co klopýtáš, herko nenasytná, snad netušíš nějaké neštěstí?"

Osel mu odpověděl:

"Adam Lambertovič odvezl Tommyho Ratliffoviče."

"A můžeme je dohonit?"

"Ještě můžeš zasít konopí, sklidit ho, prodat, zabít pár neschopných dealerů a sám se skouřit - a když teprve pak vyjedeme, ještě je dohoníme."

Sutan vyjel, dohonil Lambertoviče, sebral mu Tommy Ratliffoviče a odvezl ho domů.

Adam Lambertovič si poplakal, zanaříkal, dvakrát vyhonil a znovu se vrátil pro Tommyho Ratliffoviče. Sutan Kostěj Amrullovič byl na kontrole konopných plantáží.

"Pojď se mnou, Tommy Ratliffoviči!"

"Ach, Adame Lambertoviči, vždyť nás dohoní."

"Ať nás dohoní, nevadí, alespoň hodinku budeme spolu." Zamrkal Adam Lambertovič na svého druha laškovně a sebrali se a ujeli pryč.

Kostěj se vrací domů, ale vtom pod ním dobrý osel opět klopýtl.

"Co klopýtáš, herko kulhavá?"

"Adam Lambertovič odvezl Tommyho Ratliffoviče."

"Můžeme je dohonit?"

"Ještě můžeš zasít rudodřev koka, sklidit ho, nechat vyrobit kokain, zabít pár neschopných dealerů, sám se zdrogovat - a když pak proděláš odvykačku a poté vyjedeme, ještě je dohoníme."

Kostěj vyjel, dohonil Adama Lambertoviče, ošukal ho, rozsekal na drobné kousky, položil je do vysmoleného sudu, sud zavřel železnými obručemi a hodil do širého moře. A Tommyho Ratliffoviče odvezl domů.

Zrovna v ten divný čas zčernalo Lambertovičovým švagrům stříbro i zlato.

"Švagra asi potkalo nějaké neštěstí," řekli si u sklenky vína a partičky pokeru.

Orel Tanakovič vyletěl nad moře a zvedl silný vítr. Moře se rozbouřilo a vyhodilo sud na břeh. Sokol Strifovič ho chytil, vynesl vysoko, převysoko nad oblaka a odtud ho hodil dolů. Sud spadl na zem a roztříštil se. Krkavec Yunhovič přinesl živou a mrtvou vodu, postříkal Adama Lambertoviče a ten zase vstal, živ a zdráv.

"Ach milí švagři, to jsem si schrupnul!"

"Ještě dlouho a dlouho bys spal, kdyby nás nebylo. Pojď k nám teď na návštěvu, švagříčku, ochutnáš naši šťávičku."

"Ne, milí bratříčkové, půjdu zachránit Tommyho Ratliffoviče."

"Na svém poníkovi ho neodvezeš. Jdi do sedmerého království, do podslunečného panství. Za ohnivou řekou tam žije Jaga Koskinen. Má jednu kobylu, na které den co den objíždí celý svět. Když získáš hříbě té kobyly, pak Tommyho Ratliffoviče od Sutana Kostěje odvezeš. Tady máš, švagříčku, hedvábný šátek, mávneš-li šátkem na pravou stranu, udělá se vysoký most a položí se přes ohnivou řeku."

Adam Lambertovič švagrům poděkoval a vydal se na cestu.

Šel dlouho bez jídla, bez pití, bez šukání. Přišel mu do cesty racek s mláďaty. Lambertovič chtěl jedno ptáče sníst. Ale racek ho plačky prosil:

"Nech mé děti, Adame Lambertoviči, třeba se ti budu hodit."

"Dobrá, ať je podle tvého."

Šel dál a spatřil v lese včelí úl.

"Najím se sladkého medu, co hrdlo ráčí." ¨

Ale včelí máti se ozvala:

"Nech můj med, Adame Lambertoviči, třeba se ti budu hodit."

"Dobrá, ať je podle tvého."

Šel dál, už sotva nohama pletl. Najednou spatřil dům Jagy Koskinena, kolem domu dvanáct železných kopí, na jedenácti je po lidské hlavě, jen na jednom dosud hlava chybí. Vyšel Jaga Koskinen kostlivá noha, zuby ostré jako šavle.

"Dobrý den, kostlivá nožičko."

"Vítám tě, mládenče, pročpak přicházíš?"

"Nevzal bys mě, kostlivá nožičko za pastevce koní?"

"Beze všeho, mládenče! U mne služba netrvá rok, ale pouhé dva dny. Když mé kobyly ohlídáš, dám ti zlata, co budeš chtít, když ne, pak mi odpusť, ale tvá hlava bude trčet na železném kopí, potom, co z tebe vyšukám duši."

Adam Lambertovič souhlasil. Jaga Koskinen mu dal jíst a pít a ukázal mu, aby se pustil do práce.

Sotva Adam vyhnal kobyly do pole, hned se všechny rozběhly po lukách a zmizely mu z očí. Lambertovič zaplakal, zarmoucen usedl na kámen, až ho přemohl spánek. Probudil se, slunce je nizoučko, tmavá noc blizoučko, ale po kobylách ani vidu, ani slechu. Co teď? Vtom přiletěl racek.

"Jdi domů, Adame Lamberoviči, všechny kobyly jsou už ve svých stáních."

Adam Lambertovič se vrátil domů. Jaga Koskinen vztekle bručí a křičí ve stáji na své kobyly:

"Vy kůže prašivé, proč jste se vracely domů?"

"Co jsme měly dělat? Přiletěli ptáci z celého světa, div nám oči nevyklovali."

"Zítra neběhejte po lukách, rozběhněte se do hlubokých lesů."

Adam se vyspal a ráno mu Jaga Koskinen řekl:

"Poslyš, Lambertoviči, jestli mé kobyly neuhlídáš, jestli se ti jediná ztratí, pamatuj si, že se tvá kučeravá hlava octne na železném kopí."

Adam zahnal kobyly na pole, ale ty se v mžiku rozběhly do hlubokých lesů. Znova Lambertovič usedl na kámen, plakal, hořekoval, až usnul. Když slunéčko zapadlo za lesy, přiletěla včelí máti a řekla:

"Probuď se, Lambertoviči, všechny kobyly už jsou ve svých stáních. Ale až se vrátíš domů, nechoď Koskinenovi na oči. Jdi do konírny a schovej se za jesle. Jaga Koskinen má prašivé hříbátko, celé vyválené v hovnech. Vem si je a o půlnoci ujeď."

Adam zalezl do konírny a schoval se za jesle. Jaga Koskinen hučí a křičí na své kobyly:

"Proč jste se vracely domů, vy kůže prašivé?"

"Co jsme měly dělat? Přiletěla mračna včel z celého světa a bodaly nás do krve."

Když Jaga Koskinen usnul, našel si Adam prašivé hříbě, osedlal je a ujel. Hříbátko bylo slaboučké, nohy tenoučké, nozdry roztržené, ale běželo jako dostihový kůň, louky a pole přebíhalo, jezera přeskakovalo jako pták. Přijeli až k ohnivé řece. Adam vytáhl hedvábný šátek, mávl jím napravo a nad řekou se vzepjal vysoký železný most. A po něm prašivé hříbátko přejelo ohnivou řeku.

Ráno se Jaga Koskinen probudil, začal počítat koně a tu vidí, že po prašivém hříbátku, jakoby se země slehla. Skočil na svou tříkolku a hnal se za ním.

Dojel až k ohnivé řece a rozjel se po železném mostě. Vtom Adam mávl šátkem nalevo, železný most se zřítil a Jaga Koskinen spadl do ohnivé řeky. Ničemník se dočkal vlastní smrti.

Adam zatím dojel za Tommym Ratliffovičem, posadil ho před sebe na prošívané sedlo a vydal se na zpáteční cestu.

Sutan Kostěj se vracel domů a osel pod ním klopýtl.

"Co klopýtáš, herko smradlavá? Tušíš snad nějaké neštěstí?"

"Adam Lambetovič odvezl Tommyho Ratliffoviče."

"Můžeme je dohonit?"

"Nevím. Adam jede na mém starším bratru."

"Ne, to můj úd neoželí," řekl Kostěj Amrullovič, "pojedu za ním!"

Jel a jel, až Lambetoviče dohonil, seskočil na zem a chtěl ho srazit ostrou šavlí. Tu se prašivé hříbátko vzepjalo, Sutana Kostěje udeřilo kopytem a zabilo ho.

Adam Lambertovič jel s Tommym Ratliffovičem nejdřív na návštěvu ke krkavci, potom k orlu a naposled k sokolu. Švagři a bratři je s radostí přivítali:

"Ach Adame Lambertoviči, už jsme ani nedoufali, že tě ještě uvidíme. Však ses nenamáhal pro nic za nic. Druhého takového krasavce, jako je Tommy Ratliffovič, překrásný carevič, na širém světě nenajdeš!"

Poměli se, poveselili, zašukali a jeli domů. A potom žili, dobře se měli, šukali od sto šest a jestli se nepředávkovali, žijí dodnes.