Jack očima Gothow Motion potřetí

S luxusními Jackovými profilovkami se v posledních dnech roztrhl pytel. Tuhle dal na svůj FB s poděkováním za 30 000 následovníků :)

Zdroj: Jack E. Strify (FB)

Jack očima Gothow Motion podruhé

Nemožno nesdílet! :)

Zdroj: Jack E. Strify (FB)

Všechno nejlepší, Adame!

Připadá mi, že jsem tady stejný titulek psala před týdnem a ne před rokem. Je hrozný, jak to utíká.

Přeju za tenhle blog Adamovi všechno nejlepší k jeho krásným třicátým druhým narozeninám. Ať mu všechno vychází, ať najde novou lásku, která by zase nějaký ten pátek vydržela, ať mu nikdy nedojde inspirace a především, ať mu přeje zdraví. To je to nejdůležitější.

Happy B-day, Adame! <3

Připojuju několik obrázků, které se ke dnešku vztahují :)

---

Tuto koláž vytvořil česko-slovenský fanklub. Šlo o maďarský projekt, ale my jsme se k nim přifařili a nakonec celý obrázek tvořila Creative Sharka, jež má na starosti desing webu a-lambert.cz

Akorát je trochu smutné, že je na mapě tak málo Čechů a Slováků. Je nás tu určitě víc, ale buď o tom někteří nevěděli, nebo byli prostě leniví něco udělat. Já se rozmýšlela taky, protože se hrozně nerada fotím, ale nakonec jsem to přežila :D Škoda, škoda.

Další obrázek vytvořil jistý Chris Saunders a Adam mu při tom asistoval. To dole jsou Adamovy iniciály. Moc hezké!

Obrázek byl vytvořený u příležitosti Adamových narozenin a také nadace Nilea Rogerse, na kterou půjde výtěžek z prodeje tohoto díla. Je možné si obrázek zakoupit, buď jako reprodukci s Adamovým podpisem za 132 dolarů, nebo jako plakát za 32 dolarů. A to přímo ZDE

Jack Strify - Fix me (acoustic)

Tak nevím... Na tohle jsem posílala svůj peněžní dar? No doufám, že ne :D

Jack tu vypadá skvěle, o tom žádná a samozřejmě jsem ráda, že konečně zase s něčím vylezl, ale snad to není konečná. Taky je možný, že se na něj lidi vykašlali a peněz na klip se sešlo málo, takže natočil jenom tenhle jednoduchý.

No, posuďte sami...

Song dne - Single Tear

Dnešní song dne je pro povídku www.valleysecret.com ;)

Tommyho instagram...

Ne, tohle si opravdu nemůžu nechat pro sebe :D Tommy dal na svůj Instagram můj manip k povídce Masked Husband! A aby toho nebylo málo, Adam tomu dal "like" :))

Dokážete si asi představit, jak jsem happy!

Song dne - Wings

Birdy...

True Story 3.

Vím, že díly nejdou zrovna nejdelší, ale snad v nich pokaždé prozradím něco zajímavého. Taky mě to tolik nezatěžuje, protože mám v poslední době opět pocit, že jsem už všechnu svou fantazii vyčerpala.

---

Adam

Od Tommyho mířím rovnou domů. Následuje sprcha, tři cereální krekry zapité sojovým mlékem, kontrola twitteru a e-mailu a moje malá siesta s uvolněním napětí. Aspoň, že si ho můžu vyhonit, když už se nemůžu pořádně najíst.

Nedávno jsem se opět viděl se Saulim, protože měl v našem starém bytě ještě nějaké věci. Myslím, že žádná láska nikdy nemůže zrezivět a už vůbec ne teprve po půl roce, i když jsme se prakticky neviděli. Skončili jsme spolu v posteli. Jak jinak. A bylo to, jak jinak, dokonalý.

Namluvil jsem Saulimu, když jsme se rozcházeli, že s ním chci být pořád kamarád, ale nevím, jestli se do téhle fáze ještě někdy budu schopný vrátit. Když to tak vezmu, ve skutečnosti jsem v ní ani nikdy nebyl. Zamilovali jsme se téměř na první pohled. Neviděl jsem v něm kamaráda. Viděl jsem v něm "jeho". Moji lásku na delší čas. Na nekonečný čas. A na takové lásky se nikdy nezapomíná.

Od dubna je všechno jinak. Ano, spělo to k tomu už pár měsíců předtím, ale to jsme si to asi ještě nechtěli pořádně přiznat.

Necítím se ve své kůži, ale naštěstí to nikdo nepoznal. Snad jen těch pár prvních týdnů, kdy s tím všichni počítali. Okolí mi hodně pomohlo, ale tu největší bolest si pořád nosím v sobě. Věděl jsem přesně, jaký bude scénář, až se Sauli znovu objeví, protože si bude muset vyzvednout své věci. Rozdali jsme si to. Jako za starých časů. Nemluvili jsme při tom, jako kdybychom se báli říct něco, co by náš dosavadní vztah změnilo. Nechtěl jsem, aby poznal, že je v mým srdci pořád a třeba to nechtěl ani on.

Přesto to oba víme. Jsem si tím jistý.

Dokázali bychom se k sobě vrátit, jenže jak by to dopadlo příště?

Kolikrát se zastavím a zahledím někam do neznáma a přemýšlím. Je mi už skoro třicet dva. V tomhle světě jsem starý a nepomůže tomu vůbec nic. Ať už pocit na povrchu, nebo pod ním. Dostal jsem se pozdě do byznysu, jako muž působím v očích těch mladších daleko za zenitem. Jsou tu dvě roviny, které se neprotínají a já nevím, co s tím dělat.
Chci být úspěšný, ale kvůli tomu se musím hodně otáčet, což mi bere čas na soukromý život. Před pěti lety jsem si řekl, že moje pravé já nic neovlivní. Snažím se to dodržet, ale se životem už je to horší.

Čekal jsem, že to Sauli pochopí, jenže i jemu došla trpělivost. Vlastně nám oběma. Nikdy není vina jen na jedné straně a po těch několika hádkách jsem to musel konečně přiznat i sám sobě.

Mohla by být ta tichá válka mezi mnou a Tommym podnícená mým pečlivě skrývaným démonem, kterého si od rozchodu se Saulim držím ve svém srdci?

Mohla by být moje nevraživost součástí nějakého plánu, jak se z toho bludného kruhu dostat ven?

Ale proč tedy nejsem hnusný i na Ashley a ostatní?

Navleču si zpátky tepláky a hodím sebou na gauč. Netuším, kdy jsem vyvrcholil, nějak mě ten důležitý okamžik minul.

Klepání na dveře. Sakra, kdo by to mohl být? Jedině někdo z domu.

Jdu otevřít a cítím se dost mrzutě. Osoba za dveřmi mi ale vrátí na tvář ztracený úsměv, tedy ještě před údivem.

"Nancy?" zvednu obočí při pohledu na sympatickou tvář své nové sousedky Nancy Sinatrové.

"Zaznamenala jsem, že ses vrátil, Adame a určitě tu nemáš nic k jídlu, tak jsem ti něco přinesla." podává mi v alobalu zabalený talíř. "Kdyby sis chtěl popovídat o Oklahomě, tak klidně řekni. Něco jsem se tam v mládí najezdila."

"Jste hrozně hodná, Nancy, ale jsem unavený." zatvářím se omluvně. Rád bych si s ní pokecal, ale brzy sebou někde seknu a usnu.

"Nemyslela jsem hned, puso." napodobí afektovanou bukvici a pak odchází. Zmateně se podívám na talíř. Určitě to bude něco nehorázně dobrého a já to budu muset vyhodit a pak tvrdit, jak moc mi to chutnalo. Kdybych to jídlo mohl někomu poslat, udělal bych to, vážně.

Kdy naposledy jsem vlastně jedl skutečné domácí jídlo? Mně by stačilo jediné sousto a stal bych se utrženým ze řetězu a to opravdu nejde. Po rozchodu se Saulim jsem nabral asi pět kilo a teď to zase pracně schazuju. Nejhorší je, že média na mě vidí každý gram navíc. A fanoušci bohužel taky.

Odnáším talíř do kuchyně, kde ho pokládám na linku. Opírám se o ostrůvek za zády a mlsně si skrytou dobrotu pod alobalem prohlížím. Když jednou zhřeším, určitě se nic nestane. A i kdybych po tom přibral, přátelský sex se Saulim už mám za sebou a dřív než za pár měsíců si to nejspíš nerozdáme, takže to kilo navíc na mě nemá kdo poznat. A do té doby ho zase shodím. Budu běhat o pět minut déle každý den a všechno bude v pořádku.

Myslím, že to není ani tak slabá vůle, nebo zvědavost, jako rezignace, co mi dovolí odhrnout alobal a nakouknout pod něj.

Na talíři je čerstvý řecký salát s olivami a orestované kuřecí maso na způsob gyrosu. Beru si dobrotu do obýváku a zapínám televizi. Lepší tohle, než popcorn, nebo chipsy.

Nancy musí vědět, že se snažím jíst zdravě, jinak by mi nepřinesla něco takového. Zajímalo by mě, jestli je jí mě líto, nebo si prostě říká - jo, hochu, tohle je showbyznys. Ale nic lepšího už tě určitě nepotká.

Po jídle se uvelebuju na gauči do spací polohy a o minutu později už se mi zavírají víčka. Myšlenka na cestu do New Yorku, která mě pozítří čeká, mi vnese do žaludku svíravý pocit a ještě mě chvilku nechává bdělého. Spánek ji ale brzy přebíjí. Na tohle budu myslet až se pořádně vyspím.

Tommy

Moje první kroky po příchodu do bytu vedou k ledničce. Nevím proč, ale je to takový zvyk. Přijít domů, většinou po návratu z delší cesty a vzít si z lednice pivo. Mám v ní jehom to. Jídlo žádné, ale rychle si něco objednám.

Vytáčím oblíbenou restauraci za rohem, která má i donáškovou službu a objednávám si pořádně šťavnaný steak s americkými bramborami. Ještě dva čokoládové muffinky navrch a objednávka je kompletní. V restauraci už mě znají, takže se většinou ptají - jako obvykle, pane Ratliffe?

Mezitím si jdu dát rychlou sprchu, abych byl na tu dobrotu pěkně vyvoněný a uvolněný. V restauraci dělají dvěstěpadesáti gramové steaky, což je pro můj žaludek mnohdy pořádný záhul, ale nepolykám něco takového každý den, takže se tím netrápím. I tak se mě lidi ptají, kam do mě všechno to jídlo padá, že jsem pořád tak hubený.

Poslíček z restaurace dorazí o čtvrt hodiny později. Je to tak akorát, zrovna vylézám z koupelny. Když mi předává tašku, žulíme se na sebe, ale moc slov mezi námi nepadne. Jen pozdrav a díky. Taky už v té hospodě nějakou dobu pracuje, takže se nevidíme poprvé a asi se takhle prostě na všechny jejich stálé zákazníky žulí běžně.

Beru si jídlo do obýváku a sedám si s ním k televizi. Všiml jsem si, že mám ve skříňce ještě jedny chipsy, ale z těch bych se asi nenajedl. To radši pořádné jídlo.

Po deseti minutách jsou steak, brambory i oba muffiny v mém žaludku a já se můžu jít konečně vyspat. Jen co se probudím, napíšu té fanynce, abychom se domluvili na konkrétních věcech ohledně našeho setkání.

Chtěl bych se s ní vidět co nejdřív. Potřebuju poznat nějaké nové lidi, abych nemusel myslet jenom na ty, se kterými se vídám skoro každý den. Určitě by mi to pomohlo.

Netuším proč, ale poslední moje myšlenka před tím, než zavřu oči, patří Adamovi.

Symbol of Death 2.

Jsem ráda, že tomu dali aspoň někteří z vás šanci :)

---

Adam dostal chuť na cigaretu, ale oželel ji. Musel co nejdřív dojet do města a podívat se po Miu. Jenže slunce už bylo dávno schované za horami. Než dojede do vesnice, začne se stmívat.

Adam si uvědomil, že ani trochu nepřemýšlel nad nějakými dalšími plány bez Miu. Představoval si, že ho u chrámu vyzvedne a hned vyrazí zpátky. O vesnici mu nikdo neřekl. Ani ten historik v muzeu se o ní nezmínil. Ale těžko brát jeho úvahy za směrodatné, když ani pořádně nevěděl, kde se nachází chrám Guan Yu. Celá tahle cesta byla naplánovaná odhadem a Adam si konečně připustil to obrovské štěstí, že v rozsáhlých čínských horách našel jeden malý, neznámý chrám.

Spolkl chuť na nikotin, zařadil rychlost a vyrazil. Už z kopce viděl, že je vesnice obehnána jakousi hradbou. Asi to bylo u tak malých městeček normální a také účelové. Kol kolem se rozprostíraly skály. Kdyby se z nich uvolnily kameny, hradby je mohly aspoň částečně zastavit.

Adam se začal usmívat. Bylo až neuvěřitelné, že se dostal do takových míst. Stovky mil daleko od Chonggingu.

Neustále musel auto přibržďovat, protože ho údolí jakoby vcucávalo. Cesta se srovnala až několik metrů před hlavní bránou.
Adam zastavil a vystoupil z auta. Bylo zapotřebí bránu otevřít, ale nezdála se zamčená, byla jen přivřená. Obě její křídla byla zdobená kovanými a dřevěnými ornamenty, ve kterých poznal květy. Možná to byl druh nějakých čínských orchideí, napadlo ho.

Přiložil dlaň na pootevřené křídlo a zatlačil. Z levé strany k němu ale cosi dolehlo. Nějaký zvuk. Rychle stáhl ruku a otočil se k hradbě. Ten zvuk zněl jako ženský výkřik. Jenže žádnou ženu neviděl. Jen hromadu kamení, navalenou u zdi. Nejistě vykročil k největšímu balvanu a opatrně ho obešel.

Přímo za ním, v temném stínu, který obrovský kámen vrhal k zemi, ležela žena. Mladá Číňanka s rozcuchanými vlasy, které jí silou větru povlávaly kolem hlavy. Oběma dlaněmi hladila velké vyfouklé břicho, tiše skučela a povrchově dýchala. Vypadalo to, že bude každou chvíli rodit.

Adam zacouval dozadu, ale zakopl o menší kámen, takže padl pěkně tvrdě na zadek. Když chtěl zařvat bolestí, žena ho předběhla, protože jí začaly další kontrakce. Adam k ní natáhl ruku a jakýmsi neurčitým posunkem se ji pokoušel utišit, jenže to bylo marné.

"Uklidněte se, prosím." žadonil. Žena ho spražila naštvaným pohledem, jako kdyby mu rozuměla a snažila se mu říct, že takhle rodící ženy většinou křičí, ale pak Adamovi došlo, že ji spíš vytočil tón jeho hlasu.

Adam si klekl na kolena a pomaličku se k ní došoural blíž.

"Dojdu pro pomoc." vyhrkl chvilku po tom, co si ji se zaujetím několik vteřin prohlížel. Když se chtěl odtáhnout, žena ho chytila bolestivě za předloktí a stáhla ho zpátky. Začala mohutně kroutit hlavou a říkat nějaká nesrozumitelná slova.

"Ale já nevím, co mám dělat?" zmrzl Adam. Nechtěla po něm, aby ji rodil, že ne?! Žena náhle sevřela jednu ruku v pěst a jemně se s ní bouchla do břicha. Adam zpanikařil.

"Co to děláte?" chytil ji za zápěstí. Žena se ale vytrhla a udělala to znovu. Několikrát za sebou se takhle udeřila. Jako kdyby mu něco naznačovala, protože mu při tom vyzývavě hleděla do očí. Jenže, ať už se to Adam snažil jakkoliv obhájit, její gesto nevypadalo jako nic jiného, než ruka svírající nůž a bodající do břicha. Tohle po něm přece nemohla chtít. Určitě se zbláznila, nebo byla v nějakém deliriu.

Odhodlaně si vyhrnul rukávy své bundy a otřel si hřbetem ruky pot na čele. Svíral se mu žaludek, ale rozhodl se, že to ustojí. Žena se v dalším okamžiku prohnula v zádech a roztáhla kolena od sebe, až se Adam polekal. Musel být blázen, že na tuhle dohodu, sám se sebou, přistoupil. Dohoda zněla - pomůžu jí a pak ji dovedu do vesnice. Ale jak to chtěl vůbec udělat, když o porodech vůbec nic nevěděl? Snad jen to, kudy to dítě vyleze ven?

Na okamžik pevně zavřel oči a vydýchával se. Pak položil odhodlaně své dlaně na ženina kolena a roztáhl je víc od sebe. Tentokrát už se mu žaludek zvedl doopravdy a to dokonce tak moc, že musel své tělo odvrátit na stranu. Poté vrhl. Sice to byly jen žaludeční šťávy, protože celý den nic nejedl, ale i tak se mu nahrnuly slzy do očí.

Ano, Adam patřil mezi ty gaye, kterým se při pohledu na ženské genitálie zvedal žaludek. A ještě když byly takhle nepřirozeně napuchlé a rozevřené. Věděl, že jde o zázrak přírody a chtěl to tak brát. Opravdu si pořád v duchu opakoval, že musí té slabosti uniknout, ale okamžik překvapení si prostě vybral svou dlaň. Příště už to bude lepší, uklidňoval se.

"Omlouvám se!" vzdychl a otřel si pro změnu místo zpoceného čela ulepkané rty. Rychle sáhl do bundy a vytáhl balíček kapesníčků, aby se mohl vysmrkat a dostat svůj obličej aspoň z toho nejhoršího.

Ženě zrovna skončily další kontrakce, takže ho jen nevěřícně sledovala.

Adam odhodil balíček i špinavý kapesník stranou a znovu položil ruce na její nohy.

Najednou mu z paměti vyvstala vzpomínka na rodící ženu. Byla to ale jediná vzpomínka. A ještě na scénu z nějakého filmu, kterou nemohl považovat za důvěryhodnou. Přesto se k ní upnul, protože neměl jinou možnost. Podíval se na Číňanku pevným pohledem a pak začal povrchově dýchat s ní. Další kontrakce přišly jen o pár minut později.

Žena přivírala oči a tlačila bradu k hrudníku. Její čelo bylo celé vrásčité. Vypadala, jako kdyby ve vteřině zestárla o třicet let. Přitom ji Adam neodhadl na víc než dvacet. Vlastně ještě sama působila jako dítě, ale Asiatky tak většinou působily všechny.

"Netuším, co mám dělat, ale vy byste měla asi zatlačit." poradil jí. Žena na něj v bolestech vytřeštila oči. Samozřejmě mu nerozumněla jediné slovo.

"Tak jinak. Musíte zatlačit. Takhle!" Adam se narovnal a pak ztuhl. Ze všech sil napnul všechny svaly, které napnout šly a pevně stiskl víčka, aby se na to mohl víc soustředit. Kdyby to neudělal, asi by si vytlačil oči z důlků.

Žena ho napodobila a několik vteřin se jí podařilo svůj stav udržet. Pak povolila a opět se prudce rozdýchala.

"Tak je to dobře. Asi." přikývl Adam nejistě, ale cítil, jak ho uvnitř zaplavilo uspokojení. Určitě postupoval správně. Jenže to horší mělo ještě přijít. Pomoci tomu miminu ven z ženiny pochvy. To už ho tak klidným a spokojeným nenechávalo.

Zběžně si prohlédl dívčino oblečení. Měla na sobě takový ten typický čínský hábit, ale ne tolik zdobený, jak bylo možné vidět ve filmech, nebo na obrázích na google. Docela ho začínalo zajímat, s čím se ještě ve vesnici setká. Možná to byla taková ta víska, odtržená od civilizace. Kde lidé žili ještě se starými tradicemi a za skromných podmínek. Dívčiny šaty by tomu nasvědčovaly.

Znovu se jí zadíval do obličeje a povzbudivě se usmál.

"Tak to zase zkusíme, ok?" kývl a zadržel dech. Žena to po něm zopakovala a přitiskla bradu k hrudníku...

Adam musel mít nějaký výpadek vědomí, protože z ničeho nic držel ve svém náručí malý zakrvácený uzlíček, který se dožadoval jeho pozornosti ustavičným řevem. I když mělo miminko zalepené oči, natahovalo k němu ruce i nohy. Adam na něj chvíli jen nevěřícně zíral, než se duchapřítomně natáhl po balíčku s ubrousky a otřel z dítěte převážnou část krve. Poté si všiml, že je stále spojené s matkou pupeční šňůrou a opět se mu udělalo nevolno. Neměl ponětí, kde je ten čas, kdy dítě lezlo ven, ale tuhle část už mu z paměti nikdo vymazat nemohl.

Rychle vložil dítě ženě do rukou a rozběhl se k autu, kde měl schovanou sadu nářadí. Bylo mezi ním i pouzdro s nožem, který dostal od Lindseyho před cestou. Pak se začal prohrabovat ve svém batohu, i když pořádně nevěděl, co vlastně hledá. Až když mu v ruce přistála láhev s Absolut vodkou, pousmál se. Rozběhl se zpátky k ženě, která se ještě vzpamatovávala z porodu. Nůž polil alkoholem z obou stran a pak konečně přeřízl pupeční šňůru. Musel si představovat, že je to párek, nebo něco podobného. Už neměl co zvracet a naprázdno by to bolelo ještě víc.

Žena se rozbrečela, jenže ani trochu to nebylo štěstím, čemuž Adam samozřejmě nerozumněl. Mohlo snad to dítě pro ni znamenat problémy? Mohlo být nechtěné? Proto předtím ukazovala ta gesta?

"To bude dobrý." promnul ženě rameno a snažil se ji oblažit aspoň úsměvem.

"Sha." vyhrkla žena náhle a přitom ho chytila křečovitě za bundu.

"Cože?"

"Sha, sha!" vzlykala.

"Já ti nerozumím." kroutil Adam hlavou. Žena se znovu zhluboka nadechla, jenže v půli dechu se jí zavřely oči a hlava jí upadla na rameno. Omdlela.

"Ježiši Kriste, co s ní mám teď dělat?" Adam se ji pokusil poplácat po tvářích, ale nereagovala. Tep naštěstí nahmatal, to ho uklidnilo. Dítě, odpočívající v kolíbce z jejích paží, se znovu rozbrečelo a natahovalo k němu své drobné ručičky. Rychle ho od ní přebral a rozběhl se k autu, kde ho na zadní sedačce zabalil do jednoho ze svých triček. Pak se vrátil pro ženu. Naštěstí byla lehká jak pírko, takže ji mohl odnést v náruči. Posadil ji na přední sedadlo spolujezdce a šel otevřít bránu.

Musel ve městě co nejrychleji najít nějaký úřad. Nebo prostě někoho, kdo se o ženu i její dítě postará.

Symbol of Death - Miu

Na přání 1313 a Elly sem dávám svoji představu o Miu :)

Kdo si chce uchovat vlastní představu, ať se pod čáru nedívá :D

---