Zámecký pán 25.

---

Adam cítil podivné prázdno, když ve své posteli Tommyho ráno nenašel. Do kuchyně se doslova vlekl, všechno dělal dvakrát pomaleji než obvykle, i běžnou ranní hygienu. Nechtělo se mu zdržovat se snídaní. Nakonec to vyřešil toastovým chlebem a tím, co si na něj kdo dá, tedy v mezích zásob ledničky a spíže.

Čekal ho další pracovní den. Nemohl nechat věčně zavřeno, prohlídky byly jediným zdrojem jeho příjmů. Pokud šlo o hledání důkazu - pokladu, musel další pokus nechat až po zavírací době.

Připravil na stůl nádobí pro dva a nějaké to jídlo a pak se vypravil do zahradního domku, aby Tommymu oznámil, že se může přijít najíst. Bohužel na jeho klepání nikdo nereagoval.

"Tommy? Jsi tam?" Nic, žádná odezva. Zkusil vzít za kliku a s překvapením zjistil, že je otevřeno. Místnost uvnitř našel prázdnou. A také uklizenou, což u Tommyho nebylo zrovna běžné. Vrátil se do svého bytu, kde ho napadlo, že by mohl také zavolat svému správci. Nemluvil s ním už dobré dva týdny a určitě ho zajímalo, kdy se chystá od své sestry v Londýně vrátit.

S přemáháním do sebe nasoukal jeden toast s máslem a marmeládou, poté umyl nádobí a vydal se do své úřadovny, aby vše připravil na dnešní prohlídky. Samozřejmě ani na chvilku nepřestal myslet na Tommyho a nejrůznější možnosti, kde by se blondýn mohl nacházet. Při opouštění bytu si uvědomil, že dal Tommymu včera náhradní klíče kvůli hledání. Naivně doufal, že najde některé prostory zámku v jejich původním stavu.

První zádrhel byl v zámku dveří, vedoucích do kanceláře. Byl odemčený. Další zádrhel si poklidně hověl na Adamově židli a probíral se poznámkami k výkladu. Vedle poznámkového bloku ležely připravené vzorově srovnané vstupenky. Rozdělené podle cen a slev.

"Co tu děláš?" vyhrkl Adam. Tommy se pousmál a kývl hlavou k sešitu.

"Opakuju si výklad," odvětil jakoby nic. Že je v něm jen malinká dušička před Adamem skrýval. Věděl, že současného zámeckého pána překvapí. Jen si netroufal odhadnout, jestli v dobrém, nebo ve zlém.

Adam se ovšem zatvářil rozpačitě, což bylo tak od každého trochu.

"Aha… No a co snídaně?"

"Nemám hlad, díky. Vezmu si něco později," pokrčil Tommy rameny. Druhý muž nakrčil čelo, evidentně nevěděl, co na to říct. Byl zvyklý na drzého spratka, který se domáhal svých práv, aniž by mohl se stoprocentní jistotou říct, že je má. Ne na příjemného mladíka, jenž se mu právě chystal pomáhat s kastelánstvím a nechtěl ho zatěžovat s hladovým krkem navíc. Už pár dní se Tommy choval takhle divně a Adam netušil, co si o tom má myslet.

"No tak dobře. A chceš tedy provádět?" zeptal se opatrně.

"Pokud by ti to nevadilo, rád bych to zkusil. Třeba odpoledne. A dopoledne bych s tebou chodil, abych si to okoukal," navrhl Tommy.

Adam za sebou zavřel dveře a opřel se zadkem o stůl.

"Připravuješ se na vlastní provoz?" rýpl si. Tommy odsunul sešit stranou a přivřel na něj oči.

"Možná," řekl neurčitě. "Nemělo by mě nic překvapit, ne?" dodal. Adam si jeho tvář dlouho prohlížel, Tommy měl pocit, že se mu snaží pohlédnout až do mozku, i když to bylo samozřejmě nemožné. Blondýn ten upřený pohled ovšem vydržel déle. Druhý muž se totiž zadíval k okénku a zataženému závěsu, za kterým se mihl stín. Nejspíš první nedočkaví návštěvníci, napadlo oba.

"Už otevřeme?" vytrhl ho Tommy z úvah. Adam se podíval znovu na něj.

"Ještě chvilku. Řekni mi, kdy byl zámek postavený," vyzval Tommyho nečekaně k podání jedné z nejzásadnějších informací při výkladu. Blondýn pootevřel pusu, kde se mu očividně zastavil vzduch, směřující do plic.

"Osmnáct set devadesát čtyři," odvětil trochu zmateně. Adam zvedl jeden koutek a pokývl hlavou.

"Dobře. A s výstavbou se začalo…"

"O tři roky dřív," doplnil ho Tommy pohotově. Opět dostal pochvalu v podobě přikývnutí.

"Použité styly?"

"Francouzská renesance, gotika…"

"Stačí si pamatovat tyhle dva," poradil mu Adam.

"OK," vydechl Tommy, očekávajíc další otázku. V hlavě mu to šrotovalo jako při nějaké důležité zkoušce. Neabsolvoval jich sice mnoho, ale tahle chvíle mu připomněla všechny.

Přesto že měl mysl plnou otázek, vzorečků a cizích pojmů, jeho oči se najednou zaměřily na Adamovy rty. Uvědomoval si, že mu něco říká - neptal se ho, naštěstí - ale Tommy nebyl schopný ta slova uchopit a jakkoliv vyhodnotit. Po chvilce mu došlo, že už Adam nemluví, jen vyděšeně sleduje jeho oči, kam směřují. Když se náhle Tommy prudce zvedl ze židle a tím mezi nimi zkrátil vzdálenost, Adam se lekl. Pohyb jeho těla vzad však zastavily blondýnovy paže, kterými si ho přitáhl zpátky.

"Spali jsme spolu, ale pusa je problém?" zeptal se šeptem. Adamovy zorničky se nepatrně rozšířily. Důležité bylo, že se prozatím nepokoušel Tommyho odstrčit.

"Chceš mi dát pusu?"

"Nevšiml sis toho?"

Tommy byl jeho rty fascinován. Když to vzal kolem a kolem, asi ještě nikdy nebyl jinými rty tolik unesen, jako těmi Adamovými. Pokud vůbec něčím dalším. Když si stoupl a Adam uhnul, sám se trochu polekal, ale nenechal se tím odradit. Neexistovalo východisko z této situace. Dokud se nezmocní těch rtů, čas se prostě dál nepohne. Ani oni dva.

Tommy nepřemýšlel nad tím, kdy k té změně ve vnímání druhého muže došlo, ale velmi silně si uvědomoval, že to tak prostě je a jiné už nebude. Výhledově určitě ne.

Blondýn provlékl svou ruku kolem Adama a zapřel ji o stůl, o který se druhý muž opíral. Tím se mu podařilo, že se na Adama natiskl a zároveň nedovolil, aby se odtáhl.

"Vedu si dobře? Myslíš, že to zvládnu?" zavrněl Tommy svůdně. Ta otázka byla čistě řečnická. Jen něco říct, cokoliv a propůjčit tomu nádech smyslnosti, kterou by daný protějšek mohl snadno vyhodnotit a nesplést se.

"Velmi jasně si pamatuju chvíle, kdy ti tohle všechno bylo ukradené. Včetně mě," zkonstatoval Adam odměřeně. Tommy věřil, že je to jen póza, která má Adama před ním ochránit, ale rozhodně nechtěl zpochybňovat i samotnou Adamovu vůli.

"Minulé chvíle jsou minulé chvíle," oponoval. Adam se stále tvářil nepřístupně, ale po tomto výroku jeho výraz nepatrně zjihl.

"Co tím chceš říct?" zeptal se. Blondýn zavrtěl hlavou a přiložil ke svým rtům ukazováček jako gesto mlčení, nebo také umlčení. Jeho upřený pohled se nejprve kochal lehce vyděšeným Adamovým a poté opět sklouzl k těm smyslným rtům, jež tolik toužil políbit od chvíle, kdy muž vstoupil do kanceláře. Za okýnkem sice čekali první návštěvníci, ale Tommymu to bylo upřímně jedno.

Přivřel oči a nabídl Adamovi svá víc než přístupná ústa. Netlačil na něj, alespoň ne tímto způsobem, pokud nepočítal své boky, břicho a stehna. Ucítil slabý záchvěv úzkosti, když se několik vteřin nic nedělo, pak ovšem Adam vábení podlehl a vše, co doposud Tommyho tížilo a týkalo se rozporů s Adamovou přístupností, jednoduše zmizelo. Jako pára nad hrncem.

"Chtěl bych si to s tebou rozdat přímo tady…" sykl blondýn vzrušením. Mačkal se na druhé tělo dostatečně intenzivně, aby ho všude vnímal a bohužel si nemohl pomoci, aby s tím přestal.

"Což je šílenství," doplnil ho Adam zastřeným hlasem.

Tommy se pousmál do polibku. Čekal něco podobného, něco blízkého realitě a zdravému rozumu. Adam byl takový, vždy minimálně jednou nohou na zemi, i kdyby se ta druhá vznášela na tom nejvyšším obláčku. Svým způsobem to bylo roztomilé, ale vlastně i otravné.

"V tom případě jsem tu správně," ušklíbl se blondýn provokativně a prohloubil polibek. Jednou rukou hladil Adama po zádech a tou druhou drze zamířil na zadku za jeho kalhoty. Vyšší muž byl nucen odpoutat se od stolu, o který se doposud opíral, aby zpřístupnil Tommymu vytoužený prostor. Jakmile si prsty našly to nejteplejší místečko a začaly jej laskat, přední část Adamova těla se začala závratnou rychlostí zvětšovat. A přímo proti Tommyho podbřišku, což blondýn okomentoval spokojeným zamručením.

"Venku čekají lidé," zasípal Adam roztržitě.

"S tímhle chceš otevřít?" dobíral si ho Tommy. Nemusel na mužův poklopec ukázat, stačilo, že se o něj jen trochu otřel a vysloužil si za to další bolestně vzrušené zakňourání.

Tommy nepotřeboval mnoho, aby si udělal o druhém muži obrázek. Vzrušovali se navzájem, jen zde stále byly neshody v jiných směrech, na kterých bude třeba pracovat, aby si šli jednoho dne na ruku. Minimálně jako přátelé. Problém byl v tom, že Tommy po nalezení důkazu, že zámek patří jemu, netušil, jak se nyní k Adamovi chovat. Nedokázal mu jen tak oznámit, že má dopis od svého pra pra dědečka, který byl… Ne, dokonce ani on tomu nedokázal uvěřit. Celou dobu si myslel, že jeho matka blufuje. Spolčila se přece s Adamovým otcem, to on jí dal na zámek tip. Věděl to tedy i on? Nebo jen střílel od boku? Kéž by se s ním mohl setkat a říct mu, jak hluboký cit Adam k zámku chová. Že by bylo velmi nerozumné se dál pokoušet o to, aby o něj přišel. Tommy byl momentálně ten poslední člověk, který chtěl Adama o zámek připravit. Vlastně to vůbec nechtěl a od rána nedělal nic jiného, než že přemýšlel, jak ten dopis sprovodit ze světa a přesvědčit zainteresované, že žádný důkaz neexistuje. Svést Adama byl dobrý způsob, jak zapomenout na chmurné myšlenky. Alespoň na chvíli.

"Vážně Tommy, tohle není nejlepší nápad. Necháme si to na večer," vydechl Adam. Jeho hlas byl roztřesený, tón nejistý a zmatený a Tommy z něj neměl dobrý pocit.

"Ještě jsem se nesetkal s gayem, který by tolik přemýšlel nad tím, jak se vzdát sexu, když ho má na dosah ruky."

"O tom to není," zavrtěl Adam hlavou. Jejich rty byly stále velmi blízko u sebe. Tommy na těch svých cítil ohřátý Adamův dech i chuť, která se mu ještě před chvilkou povalovala na jazyku.

"Do otvíračky je ještě deset minut. Dost času na…"

"Adame?" Tlumený hlas za dveřmi a následné zaklepání vzaly Tommymu z úst všechna další slova, která chtěl říct. Mužský hlas mu byl povědomý, ale nedokázal si ho nikam přiřadit. Než stihl Adam odpovědět, dveře se otevřely a vpustily kluka, o kterém se Tommy domníval, že už ho nikdy neuvidí. Nebo spíš v to hodně doufal.

"Maxi?" Adam vypadal pořádně vyvedený z míry. Dokonce od sebe blondýna odstrčil a Tommy byl naneštěstí stejně šokovaný, takže ho v první chvíli ani nenapadlo, že by se bránil. Nakopl ho pohrdavý pohled, který mu druhý blondýn věnoval.
"Ah, to jsi ty," zkonstatoval Adamův ex znuděně. "Myslel jsem, že už tě tu nenajdu," dodal natolik kyselým tónem, že Tommy akorát zalapal po dechu.

Nikdy si o bohatých syncích nemyslel nic hezkého, ale částečně se uklidňoval tím, že se nechává ovlivňovat předsudky. No, od téhle chvíle už ne.

"Proč jsi přišel, Maxi?" zeptal se Adam úsečně. Možná až moc, aby mu to Tommy uvěřil. A další výrok ho v tom bohužel ještě podpořil.

"Nečekal jsi, že to naše poslední setkání v hotelu nechám jen tak být, že ne?" zeptal se Max dotčeně.

"Setkání v hotelu?" zopakoval Tommy užasle. Takže Adam se se svým ex zase stýká? Bože, opravdu ze sebe dokázal udělat takového pitomce?

"On ti o tom neřekl? Že jsme se dali znovu dohromady?" popíchl Max už tak dusnou atmosféru. Tommy neměl sílu se na Adama ani podívat. Ano, byl to on, kdo Adama svedl, kdo přišel jako první s iniciativou, ale i když se jeho názory na druhého muže několikrát změnily, jeden zůstával neměnný. Nikdy by Adama nenazval zrádcem.

Mohl ho přece odmítnout. Mohl se vytasit s dost závažným argumentem, který by Tommy snad i dokázal akceptovat. Anebo by o něm aspoň věděl. Že není jediný, kdo o něj stojí a kdo s ním spí.

"Asi na to zapomněl," utrousil Tommy a hned na to kancelář opustil. Slyšel dost na to, aby přehodnotil své myšlenky ohledně nalezeného důkazu. Jestli mu mělo něco pomoci, rozhodnout se, pak to bylo právě tohle.

*

"Co to mělo znamenat, Maxi?" obořil se Adam na mladíka, jen co za Tommym bouchly dveře. "Nejsme znovu spolu a ani nebudeme. Přiznal ses mi k tomu, o co ti jde a já nechápu…"

"Promiň, Adame, ale nemůžu tě vidět v blízkosti té socky. Oba víme, že máš na víc," přerušil ho Max zvýšeným hlasem. Adam zrudl vzteky.

"To snad posoudím já, na co mám. A jestli ještě jednou toho muže nazveš sockou, tak tě chytnu za prdel a vyhodím ven!"

"Můžu ho tedy nazvat něčím jiným? Myslím, že bych našel ještě spoustu jiných výrazů, které by se k němu hodily. Třeba příživník, lúza, bezdomáč…"

"Dost!" vybuchl Adam. "Ihned zmlkni, nebo se neznám!" zvedl před Maxův obličej výstražně ukazováček. Mladík si založil ruce na prsou a odfrkl si.

"Ty jsi asi úplně ztratil rozum. Vyměníš mě za něco takového?" kývl hlavou ke dveřím. Vyšší muž zatnul pěsti. Chřípí se rozšířilo neskrývanou zlobou.

"Nikoho jsem nevyměnil. Nechodíme spolu, a jestli si myslíš, že tímhle chováním změníš můj názor, tak jsi ten rozum ztratil ty. Teď laskavě odejdi a už se nevracej!"

"Adame!" vyjekl Max podrážděně.

"Zmiz Maxi, nebo mi ujede ruka."

"Chci si o tom promluvit!" trval si blondýn na svém.

Adam vždy obdivoval jeho kuráž, ale teď mu tak silně lezla na nervy a rozčilovala ho, že se musel chytit stolu, aby Maxovi nedal pár facek. Ne že by hájil přímo Tommyho, to ne, přece k němu neměl nějaký vřelejší vztah, ale Max se choval prostě příšerně. Byl tatínkův miláček. Jeho otec na něj nikdy ruku nevztáhl a postaral se o to, aby měl synáček vše, na co si vzpomene. Ani Adam nikdy nouzí netrpěl, ale jeho peníze byly tvrdě vydřené a ani na okamžik nepřestal být vděčný za to, že dostal do začátku podporu své rodiny. Tu, jež byla pro Maxe automatická.

"Jsi rozmazlený fakan, který by si zasloužil pořádný výprask. A tvůj táta taky. Za to, že ti ho nikdy nedal! Vypadni, už tě nikdy nechci vidět!" Adam popadl menšího muže za paži a odvlekl ho ke dveřím. Max se samozřejmě bránil. Zatímco ho Adam táhl k hlavnímu vchodu, na očích všem čekajícím návštěvníkům, blondýn prskal a škubal sebou, jako kdyby ho odváděli na popravu. Venku se ovšem změnil na pokorného beránka.

"Adame, prosím, nevyháněj mě, nemyslel jsem to tak," žadonil. Adam se zamračil a pozorně si přeměřil Maxovu tvář. Nevěřil mu ani nos mezi očima, ale potřeboval se ujistit. I kdyby Max ronil slzy, ty zlé oči by ho usvědčily vždycky. Byl čas za tímhle vztahem udělat tlustou čáru.

"Ne Maxi, už tě zpátky nechci, oba musíme jít dál. Vyřiď mýmu tátovi, ať si najde jiný způsob, jak mě odsud vyštvat, ale že se budu stejně pořád bránit. Čau!" Adam rychle přetočil ceduli na hlavních dveřích na stranu, kde stálo oznámení: Další prohlídka za hodinu, poté zabouchl Maxovi před nosem a završil to tím, že zamkl. Nevěřil, že by Max vydržel čekat další hodinu a s tím se vrátil do své kanceláře, aby mohl konečně začít prodávat lístky.

Chtěl zajít za Tommym, došlo mu, že s jeho pomocí při provádění asi nemůže počítat, ale toužil se mu za Maxe aspoň omluvit. Naneštěstí to musel nechat na později, protože zájemci o prohlídku už vypadali značně netrpělivě. Umínil si, že to vyřídí hned při obědě a už v tu chvíli věděl, že ho čekají dvě nekonečné hodiny.

Krvavý polibek 34.

Tento díl jsem psala celých čtrnáct dní a nečekejte žádné zázraky. Před nedávnem jsem si přivodila úraz nohy. Mohlo by se zdát, že bych to šlo využít ke psaní, jenže já s tím chodila dál do práce a jak se zpomalilo moje tempo, nestíhala jsem vůbec nic. Tenhle díl jsem psala asi tím stylem, že jsem každý den vypotila jeden odstaveček. Aby toho nebylo málo, museli jsme kvůli mojí šikovnosti zrušit zájezd do Londýna. Ano, do studií HP a ani to se neobešlo bez komplikací. Těžko říct, jestli ještě někdy uvidíme peníze, které jsme cestovce už zaplatili. Nakonec to dopadlo tak, že jsme začali plánovat cestu do Londýna na vlastní pěst. A to není o tom, jenom zajednat zájezd u cestovky. To si musíte zajistit sami letenky, hotel, transfery, studio atd... Takže můj čas se momentálně skládá ze tří etap. Práce, plánování dovolené a spánku. Stručně řečeno se omlouvám za nečinnost na tomto blogu. Než odjedeme do Londýna, asi to lepší nebude. Je mi líto.

Mějte se krásně.

---

Dal bych všechna kouzla našeho světa za to, abych tu mohl ležet jen o pět minut déle. Dal bych všechny své vzpomínky za tuhle jedinou, aby mi zůstala navěky.

Tváří se, že jsem mu lhostejný, ale to jak mě drží, jakým způsobem se se mnou miluje…

*

Harry ležel k Severusovi zády, tělo k tělu pevně přitisknuté, dotýkající se paže a dech pronikající rozcuchem tmavých vlasů až na samotnou kůži. Prsty mladšího muže hladily Snapeovo předloktí, které si Harry troufale přivlastnil. Tmavé chloupky ho šimraly na bříškách. Pousmál se.

Copak se asi dělo v ložnici přes chodbu? Harry byl vždy hodně zvědavý, však do jakých potíží už ho to dostalo, ale tohle si asi nechá ujít, napadlo ho. Důvod, proč se zajímal, byl jediný. Chtěl mít od Malfoyových pokoj a netoužil po dalším vydírání. Řešil dost svých vlastních starostí, ale bohužel se s nimi nemohl nikomu svěřit. Jak dlouho bude trvat, než na něj Snape bude znovu naléhat, aby byl k němu upřímný? Co když mu nalije do pití veritasérum? Byl by toho Severus schopný? Kdysi mu něco takového potíže nedělalo. Když byl Harry v pátém ročníku, lektvarista poskytl té otřesné růžové ropuše snad všechny zásoby lektvaru pravdy, co vlastnil. Kvůli vyslýchání studentů.

Harry neznal nikoho, v jehož duši by se i po devíti letech vyznal méně. Severus byl nejnepředvídatelnější člověk, s jakým se kdy ve svém životě setkal.

I když si někde ve skrytu vlastní duše velmi vzdáleně uvědomoval, že starší muž by se k jinému muži takhle asi nechoval, netroufal si odhadnout, jak by se Severus zachoval v krajní situaci.

Určitě to napětí nevydrží věčně. Bude po něm chtít vysvětlení. Zvlášť jestli jim Bellatrix půjde po krku. A Harry nepochyboval, že se to bude stupňovat. Přece už ta šílená ženská musela zjistit, že viteál není pravý.

Harry se v duchu zavrtěl. Držel se, aby to neudělal i navenek, protože muž za ním by si toho zajisté všiml. A Harrymu se vyloženě příčilo, kazit tuhle hezkou chvilku další hádkou. Protože tak by ten rozhovor jistojistě skončil. Jako vždy.

Bohužel bylo teprve dopoledne, nemohl se rozvalovat celý den v posteli, ať už jim Narcissa vyhrožovala čímkoliv.

Harry usměrnil pohyb svých prstů do pravidelných kroužků a trhaně se nadechl k otázce.

"Splnili jsme to?" zeptal se potichu. Stále se snažil nepohnout, muž za ním však jeho tuhost nesdílel. Naopak, otřel se o mladšího kouzelníka celou plochou svého nahého těla a téměř neslyšně zavrněl. Harrymu naskákala husí kůže. Nemohli by přece jen v posteli ještě zůstat a dát si to znovu? Třeba dvakrát, třikrát… neustále! Proč by museli vlastně vylézat, když neměli ani jeden nic na práci? Proč tlačit na pilu právě teď, když se pohroma stejně nezadržitelně blížila a vývoj událostí nešel zvrátit?

"Překvapí tě, když řeknu, že vůči Narcissině požadavku cítím upřímnou lhostejnost?" pošimral Harryho zátylek Severusův dech. Mladík se pousmál.

"Ne," přiznal a v duchu připsal Snapeovi bod za to, že i po sexu dokáže být stejný jako vždy. Jestli šlo o bod k dobru, či ke zlu, asi nebylo už tolik podstatné. "Můžeme zůstat v posteli?" nabídl muži opatrně svou vizi ideálně stráveného dne.

"Nebudeš dnes v knihovně?"

"Je omezený provoz. A odpoledne slouží Sareh," odvětil Harry poslušně.

Rád poslouchal Severusův hlas, ale v tuto chvíli zatoužil pohlédnout i do jeho očí. Otočil se tedy pod jeho paží a nesměle se pousmál. Snape se překulil na záda, jako kdyby nechtěl, aby mu byl mladík tak blízko. Jenže nebylo už to zbytečné? Odtahovat se?

"Přestaň," ušklíbl se Harry hravě a pohladil muže po hrudi. Severus se na něj nedíval, předstíral, že s obrovským zájmem sleduje pro Harryho absolutně nezáživná sametová nebesa nad postelí. Když lektvarista nereagoval, políbil ho Harry na rameno a opřel si o něj bradu.

"Proč se tolik přemáháš? Před chvílí byl tvůj penis v mém zadku. A jsem přesvědčený, že bys ten můj v sobě taky snesl, takže nechápu…"

Harry se zarazil, když se Snapeovy rty našpulily. Netušil, jak si to interpretovat. Jako vzdor, odmítnutí, nebo naopak něco pozitivního. Ale to při našpulených rtech asi nebylo běžné, že?

Harryho největším problémem bylo, že nikdy neodhadl, kdy přestat. A to se vším, do čeho se vrhal s vervou. Poslední rok a půl byl Severus jeho prioritou číslo jedna. No, vlastně už jiné priority neměl, protože mu prostě nepřišlo nic tak důležité jako tenhle muž. Proto v jeho případě nehodlal dělat nic napůl.

Sebral odvahu, aby dokončil, co rozmluvil. Nejprve se ale přimazlil co nejblíže, takže se jeho rty dotýkaly hebké kůže na mužově krku.

"Chci být tvou součástí," zašeptal smyslně a pro jistotu se připravil na nejhorší možnou odpověď. Kéž by dal Severus aspoň trochu najevo, že ho jeho hlas dokáže vzrušit, stejně jako to platilo v opačném případě. Možná i proto, že profesor toho moc nenamluvil, si Harry užíval každé slovo, zvlášť pokud nešlo ruku v ruce s těmi sarkastickými.

Bez dechu sledoval reakci staršího muže, která se ovšem projevila pouze v podobě znovu pozvednutého obočí a ještě musel dávat velký pozor, aby si toho vůbec všiml.

I když mu na tom nepřišlo vůbec nic veselého, jeho koutky se zvedly do úsměvu. Pravda, nebyl moc sebejistý, spíš nadějný. Harry pohladil celou plochou dlaně mužova prsa a prstem obkroužil jednu z odhalených bradavek. Stačil i tento krátký dotek, aby se scvrkla do sametově hebkého, lahodně vyhlížejícího kopečku, jenž Harry toužil okamžitě ochutnat. Naklonil se blíž a olízl jej. Kůže pod jeho prsty a rty se nepatrně napnula a ticho ložnice podbarvilo Severusovo přísně hlídané, přesto prudké nadechnutí. Mladík nepochyboval, že jeho jazyk má na staršího kouzelníka ten nejlepší vliv. Schoval tvář mezi bledé prsní svaly, aby zakryl další z vítězných úsměvů. Když se pak na muže podíval, málem se v jeho černých očích ztratil.

"Neřekneš mi na to nic?" pokusil se své rozpaky schovat za slova. Lektvarista přivřel oči, čímž Harryho znejistěl ještě víc.

"Někdy moc mluvíš." Severus zvedl ruku a konečky prstů se dotkl Harryho líce. Zjevně svůj poznatek nemyslel zle, mladík jen netušil, jak si ho vyložit a zda se vůbec vztahuje k jeho otázce.

Proč musel být Severus tak tajemný? Jistě, mělo to své kouzlo, ale v určitých chvílích by dal Harry třeba i všechnu svou magickou moc za to, aby byl muž otevřenější.

"Možná jen neumím některé věci vyjádřit jinak než mluvením," pokrčil rameny.

"Možná u některých věcí vyjádření netřeba," zamračil se Severus.

Harry se pokoušel té hádance přijít na kloub, jenže jeho upřednostňované naivní já mu podsouvalo jedinou možnost, které zároveň nemohl uvěřit.

Zkoncentroval všechno své odhodlání a přenesl tělo na to druhé. Známý erotický pocit se dostavil v okamžiku, kdy se jejich údy potkaly.

"Nejsem moc těžký?" dobíral si Severuse, nepřestávajíc hlídat výraz v jeho tvrdé tváři. Muž ho nečekaně chytil za boky a překulil oba do opačné pozice. Zlověstně se při tom ušklíbl.

"A co já?" provokoval Harryho, zatímco se jeho boky vtlačily mezi Harryho stehna a bez prodlení začaly dorážet za pomoci vzorových kopulačních pohybů. Mladík se zakousl do spodního rtu a zaúpěl. Ten chlap měl navrch vždycky. I v době, kdy byl mrtvý, dlel nad Harryho životem a ovlivňoval ho. Mohl nad ním vůbec někdy zvítězit? Přinutit ho udělat něco jinak?

"Jako pírko," zasténal mladší kouzelník, snažíc si udržet alespoň kousek tváře nad věcí. Nepochyboval, že Snape to napětí vycítí, nemohl být přece z kamene, ale doufal, že si ho kvůli tomu nebude znovu dobírat. "Všiml sis, že se vyhýbáš odpovědím, na které bys mi musel odpovědět negativně?" vydoloval ze sebe ještě. Bylo těžké mluvit souvisle, když v jeho klíně vládl žár a byl neustále přiživován druhým mužem. Mohl ho ze sebe shodit, ano, ale ještě se nechtěl adaptovat do role regulérního blázna. Zatím stačilo, že si to o něm myslí všichni ostatní. "Hm? Ani na to mi nic neřekneš?" vyhrkl Harry. Jeden z cílených doteků byl obzvlášť silný. Zabrnělo ho z toho celé tělo. Severus se sklonil a políbil mladšího muže na krk. Ačkoliv to bylo velmi příjemné a podněcující, Harry si odmítavě mlaskl.

"To nezamluvíš, ani…"

"Používej mozek, Pottere, vážně to není tak těžké," zavrněl mu Snape do kůže. "Myslíš, že bych ti nedokázal říct ne? Že se v tomhle směru něco změnilo?" dodal ještě potišeji.

Harry celý zcepeněl. Dlaň, kterou hladil druhého muže po zádech, ustala ve svém pohybu a oči se rozšířily zděšením i uvědoměním zároveň.

"Ty…" začal opatrně, bohužel už své poznání nahlas nevyslovil, protože k nim dolehlo velmi rozrušené bušení na dveře. Znatelně se chtěl Severus k obtěžování vyjádřit, protože se pořádně nadechl, jenže nevítaná návštěva z druhé strany dveří zařvala Alohomora a pak se dveře rozletěly dokořán. Vytřeštěné světle modré duhovky vetřelce se v první chvíli od intimního obrázku před sebou nechtěly ani odtrhnout.

"U Merlinových bradavic!" vyjekl Draco, jež si dovolil do ložnice vpadnout bez vyzvání, ba co více, bez dovolení.

"Ihned vypadni, Malfoy!" zařval Harry, zatímco se rukama, šmátrajícíma kolem sebe pokoušel najít přikrývku, pod kterou by sebe a Severuse schoval. Absolutně nechápal, proč jim ten rozmazlený skrček vpadl do pokoje.

"Věděl jsem to! Nebo aspoň tušil!" vyplivl Draco.

"No a?" zahřměl Severus. Stále byl napůl na Harrym. I když jeho tvář nedokázala zrudnout, ne tak, jako u jiných lidí - samozřejmě nikdo netušil, jak to dělá - Harry cítil, že je z této situace opravdu velmi nesvůj.

"No a? Tohle celé je jen vaše soukromá hra, že jo?" Draco téměř poposkočil, jak byl vzteklý. "Neví se to od začátku?" ušklíbl se Harry. Konečně se mu podařilo nahmatat cíp peřiny, takže ji přes oba ihned přetáhl. "Proč tak vyvádíš, Malfoyi? Koneckonců tohle byl nápad tvojí mámy. Možná bys měl jít plakat na její rameno," utahoval si z něj.

V ten samý okamžik se vedle mladíka objevila zmíněná žena. Její tváře byly zrudlé, rozpuštěné plavé vlasy rozvrkočené, v očích měla nezvykle zasněný výraz. Harrymu nikdo nemusel říkat, co se před chvílí dělo v protější ložnici. A potěšil ho pocit satisfakce, se kterým se znovu podíval na mladého Malfoye. Tak, aby to jeho bývalý spolužák zaručeně poznal. "Tvoje matka nám to poručila," řekl Harry pevným hlasem. Severus se vedle něj zavrtěl. Naštěstí už se stihl překulit na stranu, což mladší kouzelník uvítal. Bránit se naštvanému šílenci, zatímco se vám bouří hormony, bylo téměř stejně složité, jako vykouzlit Patrona.

"A i kdyby ne, Draco, nic z toho není tvá starost," řekl lektvarista až nezvykle mírně. Za mladým mužem a jeho matkou se mihla další postava. Nebylo pochyb, že jde o Luciuse, který se synovým výstupem zjevně nechtěl mít nic společného.

"Draco pojď, já ti to vysvětlím." Narcissa chytila syna za loket a zatahala. Blondýn se ovšem nehodlal pohnout z místa.

"Ne! On pustil k vodě Weasleyovou a vzkřísil jeho. A použil k tomu mého otce. A já se mám teď klidně dívat, jak se spolu peleší?"

"Dívat se nemusíš, nikdo tě nezval!" zaprskal Harry, který začínal být také pořádně dopálený. Rozvaloval se v posteli se svým bývalým profesorem lektvarů, nahý a mezi dveřmi stála většina jeho přeživších nepřátel a dívala se na ně. Nesnášel narušování soukromí, stejně jako když ho lidé titulovali hrdinou kouzelnického světa, nebo Chlapcem, který dvakrát přežil. Tohle bylo navíc příliš intimní, aby se o to chtěl s někým dělit. A stále nechápal, proč Malfoy tolik vyšiluje.

"Draco, přestaň dělat scény a pojď!" zatahala Narcissa za synovu paži. Harry v ní nepoznával ženu, která je před nějakou hodinou přišla vydírat. Tohle byla osoba, kterou si pamatoval z války. Starostlivá kvočna, člověk žijící jen pro svou rodinu. Přišla si na své, možná už kolem sebe nepotřebovala šířit strach.

Mladík odmítavě zavrčel, ale nakonec se matkou nechal odtáhnout na chodbu. Severus za nimi jedinou myšlenkou zabouchl a opětovně zamkl. A Harry věděl, že tentokrát to kouzlo nikoho dovnitř nepustí. Ano, věděl, že se na to může spolehnout.

*

Draco dosupěl do hlavní komnaty, kde sebou hodil na pohovku a zlostně zafuněl.

"Tak vysvětluj!" pobídl matku vztekle. Žena se postavila přímo nad něj, s rukama na bocích a s přivřenýma očima.

"Ty první. Nechápu, co to do tebe vjelo. Celá tahle situace je absurdní, už nějaký den to přece víme. Nemyslím zrovna to, čemu jsi byl právě svědkem, ale musíš uznat, že to dává smysl. Ty... žárlíš?" Narcissa se sama podivila svému náhlému zjištění a po napruženosti se okamžitě slehla zem. "Draco?" naléhala. Mladík nakrčil čelo a oči se jakoby provinile odpoutaly od matčiny tváře.

"Ne!" odmítl její nařčení. Periferním viděním zaregistroval, že si jeho matka zapletla paže na prsou. Nesnášel u ní tenhle postoj. Ten typický rodičovský.

"Proč jinak bys ale ztropil takovou scénu? Víš, že se mnou můžeš mluvit na rovinu, zlato." Narcissa zmírnila tón a povolila i ruce; sama věděla, že takhle na syna působí příliš přísně. Naznačila mu, že si chce sednout také, Draco ji tedy po chvilce zvažování pustil vedle sebe.

"Pokud nežárlíš, máš výčitky svědomí," zkonstatovala žena. Znala svého syna a měla už přece zkušenosti s lidskou povahou. Lidé, kteří se zlobí, aniž by věděli důvod, či o něm chtěli otevřeně mluvit, jsou většinou naštvaní na sebe.

Musí v tom být něco jiného, pomyslela si Narcissa. Její syn byl přece Malfoy. Nezlobil se sám na sebe, pokud k tomu neměl opravdu závažný důvod.

"Výčitky svědomí? Netuším, o čem to mluvíš, matko," odfrkl si Draco. Tentokrát se Narcissa zatvářila shovívavě. Bylo jí jasné, že se od mladého a navíc velmi hrdého a sebevědomého aristokrata nedozví pravdu hned. Nejlepší by asi bylo, nechat ho ve vlastních výčitkách takzvaně vykoupat a počkat, až se rozpovídá sám. Pokud by ovšem nebyla tak nesnesitelně zvědavá.

"Myslím si, že tvůj vztek s Potterem a Severusem nesouvisí. Myslím si, že jsi došel k nějakému zjištění, které tě děsí a tohle je tvůj způsob, jak se před tím schovat. Přiznej, že mám pravdu. Vychovala jsem tě. Znám tě celých devatenáct let."

Draco po matce střelil ostražitým pohledem a v tu chvíli pochopil. Že před ní s pravdou nikam neuteče. Že ji ani nepotlačí, ani nespolkne, ani nezapomene. Že zkrátka půjde ven a v ten samý okamžik se mu neskutečně uleví.

Šlo o mladou Weasleyovou. Ta žába se mu dostala pod kůži. A to spolu netrávili zrovna moc času. Na škole s ní do kontaktu přišel jen zřídka, byl zaslepený svou nenávistí vůči jejímu bratrovi, vůči Potterovi a dalším a ona, ač byla součástí Brumbálovy armády, dokázala jít do každé akce jako někdo, kdo nosí neviditelný plášť. Alespoň tak si to Draco po té době vybavoval. Zážitky z války musely jednoho dne vyblednout a dát příležitost novým, už ne tolik bouřlivým a nutně nenávistným. A zatímco čas utíkal a mnoho lidí, včetně Draca se zastavilo v době minulé, válečné, Ginevra Weasleyová vyrostla v silnou, nezávislou ženu. V krásnou ženu.

Draco nechápal, jak spolu mohou být. Potter a Snape. Sice si na homosexuální vztahy udělal vlastní názor, který měl například s názorem jeho otce jen málo společného, ale ti dva… Vždyť se nesnášeli. A ten věkový rozdíl… A jejich původní koleje. Zmijozel a Nebelvír…

Kruci!

"Draco?" uslyšel vedle sebe přívětivý matčin hlas. Prudce se po ní otočil, jakoby ho právě uhranula.

"Máš pravdu, mami," vydechl.

"Vážně?" Narcissa vypadala zaskočená. Asi nečekala, že to její syn přizná tak brzy. Bohužel se nic dalšího nedozvěděla. Mladík se z pohovky zvedl a vyrazil ke dveřím z komnaty. Neřekl jí, v čem měla pravdu, ani kam má namířeno. Prostě odešel a nechal ji tam zmatenou sedět na pohovce.

Zámecký pán 24.

Moji milí, věrní čtenáři. Znáte, jak se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech? Když už jsem si myslela, že bych mohla nasadit nějaký pravidelný přísun kapitol, stala se mi nehoda s kotníkem. Já vím, že ho ke psaní nepotřebuju, ale moje nemohoucnost mě v mnoha ohlede zpomalila, to nemluvím o tom, že musím stále chodit do práce. Kdybych mohla být v klidu, doma, tak bych určitě psala! Doktoři mi předpověděli cca šest týdnů léčení. Na tuto dobu se to tu opět zpomalí, zkrátka do té doby, dokud se nedostanu zpět do svého běžného tempa. Prozatím si užijte další díl ZP.

---

Adam se naivně domníval, že jakmile lehne do postele, okamžitě zabere. Možná by to tak bylo, kdyby si ten proradný Ratliff nepůjčil jeho tělo a nešel za svým nejmladším žijícím potomkem. Aby se nechal opětovně svést.

Adam děkoval alespoň tomu kousku slušnosti, který se v duchovi skrýval, když už se jeho rozum vytratil neznámo kam, že to nenechal dojít dál. Nechtěl být zprostředkovatelem incestu, i když poněkud podivného a pro nezasvěceného jedince v podstatě nepochopitelného. Věděl to on, a to stačilo. Až se jednou Tommy dozví pravdu, tedy pokud vůbec, nejspíš se z toho pomátne na rozumu. Bylo by hodně divné, kdyby ne, přestože Adam to skousnul poměrně v pohodě a ani mu to netrvalo nijak dlouho. Ale možná za to mohl právě fakt, že Adam tenhle zámek kupoval včetně pověstí, které se o něm tradovaly. I když jim zprvu nevěřil

Hodil sebou na druhý bok a zamrkal na malý budík, stojící na nočním stolku. Díky fosforovým ručičkám viděl čas i v úplné tmě.

Půlnoc a pár minut. Naposledy, když se díval, bylo jedenáct. Už se v posteli převaloval dobré tři hodiny, a třebaže několikrát na pár minut usnul, nezdálo se, že by to mělo mít delšího trvání i příště. Zkrátka nemohl naplno usnout, protože nedokázal pustit z hlavy všechny ty myšlenky, co si tam vyšlapovaly cestičku, jakoby za sebou potřebovaly zanechat co nejhlubší stopy.

Jak by se jich mohl zbavit? Probral sám se sebou už všechny možnosti, ovšem žádná nebyla tím správným východiskem. Kdyby aspoň znal pravdu. To ho ubíjelo asi nejvíc. Že mu Thomas nemohl říct, jak je to s tím dědictvím vlastně doopravdy. Jistě, bylo tam nějaké krevní pouto, nějaký tajemný svazek, který způsobil, že Belmontova krev se rozlévala do budoucnosti. Dál a dál, na další a další potomky, jenže… s Ratliffovým jménem. Jak něco takového bylo vůbec možné?

Kruci, zítra ho čekal náročný den. Bude prohledávat celý zámek kvůli důkazu; měl by už konečně usnout.

Adam se probudil v půl deváté. Půlka jeho tváře byla pomačkaná od ruky, na které ležel a na ruce měl pro změnu vytlačené místo od tváře. I když nakonec spal dostatečný počet hodin, optimální pro normální fungování většinu dne, cítil se přetažený a nedospalý. Vstal a rovnou zamířil do koupelny, kde na sobě vykonal běžnou ranní hygienu včetně oholení do hladka. Kdyby nemusel včera k notáři, možná by se o holení pár dní ani nestaral. Maxovi jeho strniště nevadilo, říkal, že by vypadal naopak hodně sexy a Tommy… sex s ním byl příliš úlet, aby si blondýn mohl ještě vymýšlet, co se mu líbí a nelíbí na jeho příležitostném milenci. Adam nechtěl, aby k tomu znovu došlo. Ne že by ho Tommy nepřitahoval, ale už jen proto, aby Thomasovi neudělal škodolibou radost, si musel dát pohov. Ať si ho vydírá, jak chce, nebude s nikým spát na povel a už vůbec se nehodlá někomu podřizovat.

Připravil snídani pro dva. Dnes měli Juanita a Bill volno, takže s nimi nemusel počítat. Celkově se to hodilo i kvůli jejich pátrání. Aspoň se mu nebude nikdo plést pod nohy. Adam byl rozhodnutý s hledáním neskončit, dokud důkaz nenajdou. I kdyby měl zámek projít sem a tam třeba stokrát.
Jen co zasedl ke stolu, ozvalo se v předsíni klepání na dveře.

"Je odemčeno, pojď dál," zvolal ke dveřím, doufajíc, že ho Tommy uslyší a tudíž se nebude muset od jídla zvedat. Nečekal na blondýna, ale rovnou se do snídaně pustil. Když Tommy vstupoval do kuchyně, Adam už měl v sobě půlku housky.

"Dobrý ráno," pozdravil mladší muž.

"Dobré," zahlaholil Adam s plnými ústy. I tohle mu začínalo být totálně ukradené. Jestli dodržuje nějakou standardní etiketu, viz. mluvení s prázdnou pusou. Tommy na to stejně nedal a dělal to běžně, tak na co se snažit?

"Můžu?" optal se blondýn se zvednutým obočím, ukazujíc na židli u stolu, naproti Adamovi.

"Jo," vyhrkl Adam, až mu mezi rty proletělo pár drobečků.

"Stačilo kývnout," pousmál se Tommy nejistě. Poté si sedl a přitáhl si k sobě blíž talíř s několika již namazanými tousty máslem a marmeládou. Měl rád sladké snídaně, ale netušil, jak to poznal Adam.

Mlčeli. Adamovi to nebylo příjemné, měl pocit, že je v kuchyni slyšet každé jeho žvýknutí i polknutí a to samé Tommy, ale ani jeden nebyl schopný promluvit první. Adam pak sklidil ze stolu a zběžně umyl nádobí. Když se Tommy nabídl, že ho utře, druhý muž jen zavrtěl hlavou.

"Nech to okapat. Raději bychom měli začít," navrhl. Blondýn pokrčil rameny; svou pomoc v kuchyni nenabízel ani matce a pokud tedy Adam nechtěl, nehodlal se znovu vnucovat.

Vydali se do historické části zámku, první cíl byla pokladna, kde Adam vytáhl z malého trezoru náhradní klíče a ty Tommymu podal.

"Každý to vezmeme z opačného konce a sejdeme se někde uprostřed. Pak to uděláme naopak. Nějaké připomínky?" pozvedl obočí. Tommy si olízl suchý ret a zamračil se.

"To mi tolik věříš?"

Adam přivřel oči.

"A v čem bys mohl podvádět? Oba chceme ten důkaz najít, ty určitě víc než já. Nenechal by sis ho pro sebe. A pokud máš v úmyslu ho zfalšovat, nějaký fundovaný historik by to poznal, to se neboj."

"Nenapadlo mě, že bych ho mohl zfalšovat. Vždyť ani nevím, co to je," ohradil se blondýn. Adam si povzdychl. Měl toho na jazyku tolik, čím srazit Tommyho ego na podlahu pod svýma nohama a možná ještě hlouběji, ale nakonec to vzdal. Nemělo by to žádný význam.

"Počítám, že to bude dopis, možná dokonce poslední vůle, prostě nějaký hodně starý kus papíru," řekl rozvážně. Tommy si pokusil představit něco ve stylu pergamenu, i když to byla asi hloupost. Normální papíry se přece nezačaly používat až ve dvacátém století.

"Ok, jdu na to," zahlásil a vyrazil ke dveřím. Adam se za ním ještě nějakou chvíli díval, než se vydal na svou stranu. Pátrání bylo započato.

Netušil, že to bude tak těžké. Vlastně si to dopředu nepředstavoval, protože měl v hlavě jiné věci. Prohledat každý pokoj do posledního palce, bylo otázkou i několika desítek minut, pokud šlo například o knihovnu, nebo pracovnu. Musel vzít do rukou každou knihu, otevřít každý šuplík, nakouknout pod každou sošku, nebo i pod matraci. Důkaz mohl být kdekoliv. Adam si s hrůzou uvědomil, že kolem poledne má za sebou zatím pouze pět komnat a dalších dvacet bylo ještě před ním. Čas utíkal příliš rychle a dal mu o tom vědět i škemrající žaludek, který se dožadoval pravidelné stravy v podobě oběda. Adam byl ale neoblomný, nemohl si teď odskočit na kus žvance, musel pokračovat v hledání. Naštěstí byly některé pokoje méně vybavené, takže se v nich nezdržoval tolik jako v jiných. Bohužel, čím víc se blížil k tomu poslednímu a doposud neměl v ruce onen důkaz, tím zbytečnější se mu hledání zdálo. Několikrát dokonce nahlas vyzval Thomase, aby přestal dělat drahoty a dal mu nějaké znamení. Hledat důkaz v tak rozsáhlém sídle, bylo jako pátrání po jehle v kupce sena. Napadlo ho, jak si asi vede Tommy. Možná byl úspěšnější, i když Adam si pro sebe vybral tu půlku zámku, ve které se Belmont zdržoval častěji. Po nějaké době mu došlo, že to vůbec nemusí být směrodatné. Chvíli po sedmé večer byl s hledáním hotov a čekal v pokladně, až se vrátí blondýn. Tommy dorazil o půl hodiny později.

Muži na sebe nejprve několik vteřin mlčky hleděli, ani jeden nedokázal vyslovit otázku, která se přímo nabízela od samého začátku hledání a ani jeden si nedokázal vysvětlit, proč to tak je. Tommy pak jako první sklopil pohled a zavrtěl hlavou. Když se opětovně na Adama podíval, čekal, že mu dá muž znamení ve stejném duchu.

"Bohužel. Nic jsem nenašel." Adam se zatvářil poněkud omluvně, aniž by si to uvědomoval. Na jednu stranu ho to mohlo uklidňovat, ale na druhou… když už věděl, že Tommy je skutečný dědic a důkaz opravdu existuje, ho to naplňovalo obavami, co bude dál. Jak moc se do toho vloží jeho otec a Tommyho matka, aby ten důkaz nakonec přece jen dostali. Adamovi se nelíbila vize, že se budou po zámku producírovat vyšetřovatelé a naruší tak jeho klidný chod i Adamovo vydřené soukromí, o které mu šlo především. Věděl od začátku, že nenalezení důkazu bude znamenat pouze další problémy, o které absolutně nestál. Kdyby mu Thomas řekl, kde a co hledat, bylo by všechno přece o moc jednodušší. Tak by holt zámek na čas připadl Ratliffové a po čase jejímu synovi. A Adam mohl mít pokoj.

"Můžeme to zítra zkusit znovu," navrhl Tommy s nadějí v té své klukovské tváři. Adam si ho dlouho prohlížel, možná zvažoval, jestli to blondýn myslí vážně, nebo se mu jen snaží pochlebovat a lézt do zadku. V každém případě to bylo postavené na hlavu. Důkaz by znamenal, že zámek přestává být z minuty na minutu, ne-li ze vteřiny na vteřinu Adamův. Jenže Tommy to neřekl vůbec provokativně, jak by dalo očekávat. Opravdu se pokoušel dodat Adamovi naději a tmavovlasého muže napadlo, jestli si i on sám uvědomuje, jaké by mohly nastat potíže, kdyby se důkaz přece jen nenašel a do celé té záležitosti by začali vrtat ti nejhorší z nejhorších. Adam nikdy neměl o svém otci špatné mínění, samozřejmě ho miloval, ale ta jeho umíněnost a cílevědomost mu občas slušně lezla na nervy. Hlavně když si chtěl prosadit svou a otec trval na něčem jiném. Což v tomto případě platilo dvojnásob. A Tommyho matka? Stačilo, co Adam viděl a slyšel při prohlídce, kde se žena objevila. Za svůj život potkal spousty lidí a dokázal už odhadnout, co se v každém skrývá, alespoň částečně a ta ženská mu zkrátka nesedla. A to ještě nevěděl, s kým má tu čest.

"Jo, zítra to můžeme zkusit znovu," svolil a otočil se k odchodu. Blondýn ho ovšem chytil za rameno a pomalu obrátil zpátky.

"Najíme se spolu? Rád něco uvařím," nabídl se. Adam pohlédl rychle na jeho dlaň, která se jakoby omluvně vzdálila od jeho ramene, v blondýnových očích však převládala odhodlanost. Upřímně, bylo mu jedno, jak stráví dnešní večer. Hledání důkazu v něm zanechalo otupělost a laxnost a samozřejmě také únavu, díky které se ani nebyl schopný rozhodnout, co vlastně chce. Pokrčil rameny a očima naznačil, že je vyčerpaný, což Tommy takticky přehlédl. Místo toho se usmál a vykročil ke dveřím jako první.

"Udělám ti takovou večeři, že se budeš olizovat i za ušima," ušklíbl se sebevědomě. Adam netušil, že umí Tommy vařit, nikdy se nezmínil. Anebo se nezmínil schválně, aby doposud vařit nemusel. Zas ten divný pocit, že se mu mladší muž snaží zalíbit za každou cenu. Ne že by to Adamovi neimponovalo, ale proč to dělal? Kdyby se v něm skrýval duch jeho pra pra dědečka, tak by to možná pochopil, ale ten rozdíl už Adam dokázal poznat. Skrýval se pokaždé v očích. A pochopitelně v chování. Čímž se ovšem v tomhle případě řídit nemohl, když mu už tak připadalo na Tommym zvláštní.

Jakmile dorazili do bytu, Adam vyhledal útočiště svého obýváku a zanechal Tommyho v kuchyni samotného. Musel přiznat, že má hlad, ale to tajemství svěřil pouze sobě. A doufal, že ho neprozradí jeho hladový žaludek, takže bylo lepší se držet od blondýna dál. Tommy mezitím nakoukl do ledničky, aby zhodnotil skromné zásoby, které Adam den předtím nakoupil v obchodním domě. Pousmál se při pohledu na plastikovou krabičku, ve které byl schovaný donut s čokoládovou polevou. Pochyboval, že jej Adam koupil jemu, takže si ho nejspíš koupil pro sebe a možná na něj zapomněl. Tommymu to připadalo roztomilé. Chlap, který si zcela zjevně udržuje váhu i kondici, má v ledničce schovaný donut. Tommy měl sto chutí koblih vzít a přinést ho Adamovi až do obýváku, hezky naservírovaný na talířku společně s pořádně sladkým cappuccinem, ale samozřejmě to zavrhl. Nechtěl Adama provokovat. Ten by to totiž jako provokaci vzal. Raději se pustil do vymýšlení pořádného jídla k večeři z dostupných surovin. V lednici bylo trochu mletého masa a také nějaká zelenina. Ve skříňce nad dřezem našel ještě zabalené špagety. V další pak pár konzerv a nějaká dochucovadla. Nakonec jeho volbu vyhrály těstoviny s masovými knedlíčky v hořčičné omáčce.

Tommy si nepamatoval, kde tohle jídlo jedl a jak se vlastně dostal k receptu, který si dokonale vybavil, jen co se jeho oči zastavily na kelímku s hořčicí. Hlavně že dokázal uvařit plnohodnotnou večeři.

Slyšel po celou dobu televizi, kterou si Adam v obýváku pustil. Šlo o nějaký dokument o historii vozů Ford.

Tommy sám televizi nikdy moc nesledoval, ale pokud ano, také si vybíral dokumentární filmy. Tedy jen za předpokladu, že nedržela v ruce ovladač jeho matka, která se vyžívala v bizardních, občas až úchylných reality show, viz. Big Brother, Moje tlustá cikánská svatba, nebo Ztracení exotičtí mazlíčci. Jednou se s ní na něco díval a stačilo mu to.

Večeře byla hotová, když Tommy scedil těstoviny a rozdělil je do dvou hlubokých talířů. Navrch dal omáčku a masové karbanátky. Postavil jídlo na stůl a zavolal na Adama.

Černovlasý muž se vymotal z vedlejší místnosti poněkud mátožně. Vypadal, jakoby na chvilku usnul. Tommy se mu nedivil, měli za sebou dost náročný den. Navíc ne zrovna úspěšný.

"Co to je?" podivil se Adam nad hezky prostřeným stolem. Když připravoval večeři on, nesnažil se tolik o to, aby to vypadalo slavnostně. Nebylo co slavit.

"Večeře?" zkusil Tommy. Copak to nebylo zjevné? Trochu mu ta otázka srazila sebevědomí, dal si na vaření záležet, ale Adam se netvářil znechuceně, to spíš rozpačitě.

"Jo, já vím, co to je, jen…"

"Prostě se pojď najíst," vyzval ho Tommy rázně, než se Adam stihl vyžvatlat z toho, co měl na jazyku. Stejně to nevypadalo, že by se mu to podařilo ještě ten den.

Tommy pomalu nedýchal, jen co zasedli za zvuku vrzání židlí ke stolu a Adam si na vidličku až nepřirozeně lenivě namotal špagety. Podobně vláčně je i vsunul do úst a jeho výraz Tommymu napovídal, že je druhý muž více než podezíravý. Pak se ovšem jeho oči ztratily pod zavřenými víčky. To když se sousto setkalo s chuťovými pohárky Adamova jazyka. Nebylo pochyb, že ho chuť naprosto odzbrojila. Tommy měl pocit, že ho slyšel i tiše zasténat rozkoší. A i kdyby ne, ten obrázek před ním byl dostatečně výmluvný. Podařilo se mu Adama dostat na obyčejné jídlo.

"Je to dobrý?" ubezpečoval se. Prostě to chtěl slyšet. Adam si o něm od začátku myslel, že je neschopný budižkničemu. Ano, možná to tak působilo, ale to jen proto, že Tommy neměl důvod, snažit se Adamovi zalíbit. Pravda, netušil, proč to dělá teď, jen ho k tomu podvědomě něco nutilo.

"Ano, je to moc dobré," připustil Adam, hned co sousto polknul. Bez zaváhání si natočil na vidličku další a i Tommy se konečně pustil do jídla. Čekal na nevyřčené schválení a uvnitř ho zahřálo, když mu Adam večeři pochválil. Už ani nedoufal, že by od něj mohl slyšet něco povzbudivého a milého.

"Zítra začneme hned ráno, klíče si nech u sebe," promluvil Adam někdy v polovině večeře. Tommy dokousal karbanátek a přikývl.

"Co budeš dělat dneska? Mohl bych se s tebou dívat na televizi?" zeptal se s nejistým pohledem. Pak ještě dodal: "Mám rád dokumenty."

Adam pozvedl obočí a napíchl na vidličku masový knedlíček. Nedal najevo, že by si všiml Tommyho přiznání, že ho při vaření poslouchal, co v televizi sleduje.

"Asi půjdu spát, jsem unavený," zabrblal na půl úst a poté si je opět zaplnil tou skvělou manou. Neřekl by do blondýna takové kuchařské dovednosti. Bylo to jednoduše vynikající, hodno rozmlsaného jazýčku labužníka. A navíc rád sledoval v televizi to samé co on. Ani na dokumenty by ho netipoval. Bohužel byl poněkud otrávený z toho, že se jim nepodařilo nic najít a pomalu ztrácel naději. Byl si jistý, že prohledal každý kout a předpokládal, že i Tommy se snažil.

Najednou byl ten kluk Adamovi mnohem sympatičtější. Hezky se na něj koukalo, o tom žádná, ale když kolem sebe nemetal blesky v podobě vražedných pohledů a útočných slov, působil prostě mile. A pro milé kluky měl Adam vždycky slabost. Však Max byl jasným důkazem, dokud se z něj nevyklubal snob jako poleno. Možná by to společné sledování televize mohl ještě zvážit. Nic se přece nestane, když náhodou u televize usne.

"Neslibuju, že vydržím dlouho. Teď jsem se ještě dobře najedl, takže to vidím tak na úvodní titulky a padnu za vlast," pokrčil rameny. Tommyho tvář se rozzářila nadšením, dokud si neuvědomil, že by to nemusel dávat tolik na odiv.

"V pohodě, taky to asi zabalím brzy. Ale nemám v domku televizi, tak… A proč si neudělat hezký večer," blekotal.

Adam sklidil mlčky ze stolu, stejně jako ráno snídani. Byl příjemně sytý, ještě by snesl skleničku dobrého vína. Toho, co si včera otevřel. Proto vytáhl láhev z lednice a rozlil zbytek vína do dvou skleniček, které pak odnesl do obýváku. Tommy smyl rychle nádobí a následoval ho. Když viděl, jak se Adam rozvalil na pohovce, chtělo se mu udělat to samé, ale nebyl si jistý, jak by na to zámecký pán reagoval, proto si pro sebe zabral jen roh gauče a tam zůstal sedět, jako kdyby spolkl pravítko.

Adam mu podal skleničku a celého si ho shlédl.

"Tolik to zase nepřeháněj. Večeře se ti povedla, ale jinak na mě nemusíš nic hrát."

"Ale já nic nehraju," ohradil se Tommy. Adam se ušklíbl a zapnul televizi. Tommy by se možná hádal dál, ale uvědomil si, že na to ani jeden už dnes nemají sílu, takže povolil ramena a nahrbil se. Přesně tak, jak to míval ve zvyku, když se maximálně uvolnil.

Nedokázal z Adama spustit oči, ten chlap byl fakt zvláštní. Tommy moc dobře věděl, že k tomu, aby se na něj začal dívat úplně jinak, dopomohlo Adamovo rozhodnutí, dobrovolně mu přenechat zámek. V té chvíli se to nějak zlomilo. Taky se spolu vyspali a zkuste se po takové zkušenosti na člověka, se kterým sdílíte intimní minulost dívat stejně jako předtím. To prostě nejde, ani kdybyste se na hlavu postavili.

Tommyho svrběla ruka, jak ji chtěl k Adamovi natáhnout a dotknout se ho. Třebas jen konečky prstů pohladit jeho loket, nebo hřbet dlaně. Jenže po tom včerejším fiasku se zkrátka neodvažoval. Adam za ním přišel do domku, omluvit se. Málem se nechal svést a pak… pak se něco stalo, na co si Tommy nevzpomínal. To co následovalo po tom výpadku, by stručně nazval šílenstvím. Adam byl prostě divný, mluvil zmateně a vypadal vyděšeně. Nic, z čeho by mohl mít Tommy dobrý pocit. Před pár dny možná, ale teď už ne.

Byl trochu překvapený sám ze sebe, když si uvědomil, že svévolně pokládá skleničku na stůl a snaží se zadkem posunout blíž k Adamovi. Muž si toho buď nevšiml, nebo předstíral. Pak k němu Tommy přisunul pravé koleno. Když se ho letmo dotkl, Adam sebou cukl. Nutno podotknout, že blondýn neměl nejmenší ponětí o tom, co dávají v televizi. Nějaký dokument mu byl totiž momentálně ukradený.

"Jsem hrozně ospalej," zazíval Tommy a své oznámení doplnil o další pohyb. Položil si hlavu na Adamovo rameno.

"Možná by sis měl jít lehnout k sobě," zkonstatoval Adam suše. Blondýn se nesouhlasně zavrtěl.

"Když mi sebou půjčíš svoje rameno, mohl bych o tom přemýšlet," utrousil, už se zavřenýma očima. Cítil na sobě pohled tmavovlasého muže, který ovšem neudělal nic, čím by ho od sebe vypudil. Tommy prostrčil ruku pod jeho paží a udělal to samé i s druhou, jen z opačné strany. Nakonec si pod sebe složil nohy.

"Tommy," uslyšel nad sebou Adamův rozechvělý hlas. Bohužel, nebo bohudík nelhal. Spánek se o něj začal pokoušet od chvíle, kdy dosedl na pohovku a představa, že by se měl postavit na nohy a zase normálně fungovat, třebaže jenom dojít z bodu A do bodu B, byla přímo noční můrou. Nepotřeboval sexuální blízkost, stačila mu tahle. Vůně Adamova těla, jeho teplo, jeho pravidelný dech… už to byla celá věčnost, kdy se naposledy k někomu tulil.

"Jen si trochu zdřímnu a půjdu. Slibuju," zabrblal z polospánku. O půl minuty později už spal jako zabitý.

Tentokrát to byl Adam, kdo se nedokázal uvolnit. Ztuhlý civěl na obrazovku běžící televize, vnímajíc teplo druhého těla a spokojené odfukování mezi pootevřenými Tommyho rty. Několikrát se v duchu přemáhal, aby se na blonďatého mladíka neotočil. Neměl tušení, co v televizi dávají. Při závěrečných titulcích ze sebe opatrně stáhl Tommyho ruce a s přidržováním jeho těla, aby se muž neprobudil, se postavil a nabral si ho do náruče. Nemohl se s ním táhnout až do zahradního domku, proto ho odnesl do své postele v ložnici, s úmyslem, vrátit se zpátky na pohovku a strávit dnešní noc tam. Mladík se ovšem nechtěl pustit jeho krku. Adam měl co dělat, aby na něj nepadl, když se zvedal a paže si ho přitáhly zpátky. Tommy něco zabručel ze spaní, ale nebylo tomu rozumět. Nakonec se Adam svalil vedle něj a s rezignovaným povzdechem přes ně přetáhl peřinu. Jestli dostane ráno opět pojeb, že spolu spali v jedné posteli, tak Tommymu utrhne hlavu, usmyslel si.

*

Tommy se ráno probudil jako první. Hned mu došlo, že je oblečený. Tričko měl na sobě tak nějak podivně zkroucené a kalhoty stažené téměř do poloviny zadku. Kolem svého pasu ucítil obtočenou teplou paži, která musela patřit jedině Adamovi. Navzdory tomu, že neměl tušení, kdy předchozí večer usnul a jak, si až překvapivě brzy uvědomil, kde nyní leží a s kým. A co hůř, neznepokojilo ho to. Vlastně byl trochu frustrovaný, že je oblečený v šatech, ve kterých včera celý den hledal po zámku důkaz. Tudíž mezi nimi k ničemu nedošlo. Nebylo to tak, že by si něco plánoval, ale určitě by se nezlobil, kdyby v současné době ležel v Adamově posteli nahý a příjemně ukojený. Pak si ovšem na něco vzpomněl.

Bylo to jako blesk z čistého nebe. Odkulil se od Adama na záda a následně na druhý bok. Postupoval velice pomalu, dokud na něm spočíval byť jen malinký kousek mužovy paže. Jakmile byl z dosahu doteku, vyskočil na nohy a začal couvat ke dveřím, strkajíc ruce do všech kapes, které měl na svých kalhotách. Ulevilo se mu, až když sáhl do té zadní, na levé půlce zadku.

Cítil, jak mu spadl ze srdce obrovský kámen. I tak se pořádně uklidnil až ve svém prozatímním útočišti, tedy v zahradním domku, kam se dal poté na ústup. Pečlivě za sebou zamknul a znovu strčil ruku do kapsy kalhot, odkud vytáhl nezvykle poskládaný starý papír, popsaný úhledným kudrnatým písmem. Netušil, proč Adamovi nic neřekl, ale ten zdánlivě nevinný předmět v jeho dlani mluvil jasně. Měl nárok na zámek Belcourt a na této skutečnosti už nemohl nikdo nic změnit. Měl důkaz a nevěděl, co s ním.

Adam Lambert - Welcome to the Show MV

Myslím, že cokoliv bych k tomuhle napsala, by dostatečně nevystihlo, jak jsem z toho nadšená. Konečně Adam udělal videoklip, který má přesně to navíc, co by každý videoklip měl mít. Není to prvoplánové a vykalkulované, to něco se skrývá někde hluboko uvnitř. A přitom nejde o vysokonákladový videoklip viz. Katy Perry, nebo Taylor Swift. Někdy méně je více a tady to platí dvojnásob! Bravo Adame.

Pokud to někdo nevěděl, tak toto video si Adam vymyslel sám. A já si myslím, že by to tak mělo zůstat i při natáčení dalších jeho videoklipů.

Krvavý polibek 33.

---

Nebyl to ten typ polibku, při kterém se vám zkroutí palce u nohou, ten, jenž vás donutí přemýšlet, co žhavého bude následovat dál… Harry snad poprvé cítil jakési souznění s tímto člověkem. Dokázal by tu stát klidně celé hodiny a tisknout se k druhému tělu, jen kdyby věděl, že příště to bude stejné a tudíž už není nic, čeho se ze Snapeovy strany bát. Žádné úskoky, nadávky, odtažitost.

Velké dlaně ho hladily po zádech, zatímco polibek pokračoval. Byl téměř cudný, něžný, bez přítomnosti jazyků a prudké vášně. Miloval Snapeův hlas, ale někdy by si vážně přál, aby druhý muž mlčel a jen ho tímto způsobem držel. Protože přesně takhle to bylo dokonalé.

Harry polibek přerušil a zadíval se do těch temných očí, hledajíc náznak nevole, opovržení, zkrátka něčeho negativního, což bylo zcela typické, v případě Snapea. Bohužel nemohl nalézt vůbec nic. Onyxové zorničky ho pozorovaly se stejným zaujetím a očekáváním. Žádné přehnané nadšení, ale ani výraz neochoty. Víc si snad Harry ani nemohl přát. A pak se Severus nadechl, jako kdyby chtěl něco říct. Harry však zavrtěl hlavou.

"Neříkej nic, prosím. Nekaž to," žadonil. Obočí staršího muže se vyklenula v očekávání vysvětlení. "Jsi na mě naštvaný, vím to a chceš vědět, co jsem dělal u McGonagallové a u tvého bratra. Musíš mi věřit, všechno co dělám, je z… lásky k tobě." Harrymu se tak těžko používala taková slova, když věděl, že podobná od Snapea nikdy neuslyší. Někdy mu to připadalo, jako když hází hrách proti zdi. "Hádat se můžeme, až spolu budeme dvacet let," dodal s lehkou nadsázkou. Severus nechal pomalu sklouznout dlaně z jeho zad a spojil si je za pasem.

"Když někdo obhajuje své činy tím, že to dělá z lásky, sám musí minimálně tušit, že ne všechno je na tom správné a poctivé. Jak bys mohl vůbec očekávat, že se s takovým vysvětlením smířím?" Zas ten učitelský výraz. Copak to nemůže vydržet aspoň pět minut, posteskl si Harry v duchu.

"Co jsi udělal špatného z lásky ty?" ohradil se Harry. "Napadá mě jen jedna věc, kterou čekám, že mi jednoho dne vyčteš. Měl jsi rád mou mámu, ne? A chránil jsi mě kvůli ní. Přitom se ti to tak moc zajídalo. Být strážným andělem někoho, koho jsi přímo bytostně nenáviděl. Dle toho tedy soudíš, že dělám za tvými zády něco nečestného?" zajímal se Harry. Postrádal teplo Snapeova těla a teď se jaksi nehodilo, aby o něj znovu usiloval, proto se otočil na patě a odkráčel si sednout na postel.

I Snape se pohnul kupředu, jenže jeho krok hned v prvopočátku přerušilo zaklepání na dveře. Bez vyzvání do komnaty vpadla Narcissa. Harry zkonstatoval, že ji takhle zoufalou snad ještě neviděl. Ani pokud šlo o jejího syna ve válce.

"Neřekl jsem dál, Narcisso," zavrčel Snape. Žena ho ale nevnímala. Rovnou se zaměřila na Harryho.

"Takže vy dva… spolu?" zeptala se netrpělivě. Harry zrudl jako rajče a vyhledal očima na pomoc Severuse.

"To tě nemusí zajímat," odvětil lektvarista ledově. Žena se konečně podívala i na něj.

"Máš pravdu, Severusi, je mi to lidově řečeno u zadku. I když… trochu pomoci bych uvítala. Jako takovou malou kompenzaci za to, že jsi nás celou dobu vodil za nos," ušklíbla se. "Navíc tě můj muž nenávidí natolik, že tu teď můžeš stát, dýchat a klábosit," dodala s mrknutím oka. Snape zatnul pěsti, v obličeji byl úplně bílý.

"Co chceš?" štěkl, až Harry nadskočil. Narcissa se zářivě usmála, protože Snapea velmi rychle dostala, kam chtěla.

"Pochopila jsem správně, že to krevní pouto se vztahuje i na… no však víte," prostřídala oba ve svém zorném poli. Snape zbledl ještě víc a Harryho tvář najednou vypadala, že každou chvíli vybouchne.

"Mohla by ses vyjadřovat jasně?" vyzval ji Snape zavrčením. Harry nechápal, proč ji k tomu vybízí, vždyť musel poznat, o čem mluví.

Žena mlaskla, protočila očima, ale pokračovala jakoby nic.

"Dobře. Přenáší to pouto i emoce? Když bude jeden z vás dělat sex, zatouží po něm i ti další?" zeptala se hezky zpříma. Harry měl pocit, že exploduje celý, ne jen jeho hlava. A hrozně rád by se odsud ztratil někam hodně daleko. Snape naproti tomu působil zase klidně a vyrovnaně.

"Co bys řekla?" věnoval jí vražedný pohled. Narcissu to ovšem neodradilo, to spíš vypadala ještě odhodlaněji.

"Řekla bych, dle mého zdravého úsudku, že to docela dost zanedbáváte. Nebudu nic předstírat, naše manželství s Luciusem je po intimní stránce v troskách. Ale posledních několik týdnů jsem mohla zaznamenat jisté pokroky. Ovšem, bohužel ne dostatečné. Jestli si mám nějakým způsobem zkrátit čas, než mě moje sestra zabije, chci, aby to bylo tím nejpříjemnějším způsobem. A o to se postaráte vy dva!" ukázala na oba prstem.

Harry očekával něco šíleného, ovšem ne až tak giganticky šíleného. Ta ženská se asi zbláznila. To se má jako na povel se Snapem vyspat? Tak to myslela? A kolikrát za den, aby to uklidnilo její nadržené hormony?

"Jestli máš problémy s manželským sexem, možná bys měla vyhledat odborníka," odbyl ji Severus. Pak šel otevřít dveře, čímž jí naznačil, že v této místnosti není vítána a ani nikdy nebyla. Narcissa se ale nedala.

"Pokud vím, tvé zmrtvýchvstání by mělo zůstat utajeno. Nechceme přece vyvolávat neklid a dostat tady mladého muže s životem před sebou do potíží, ne?" zatrylkovala tak líbezným hláskem, až z toho šel mráz po zádech.

Harry netušil, jestli jí má být vděčný, nebo ji proklít. Možná, kdyby to celé podala úplně jinak, tak by se i radoval z toho, že Snapea konečně někdo postrčil, vyjma jeho bratra.

Opravdu nesnášel vydírání. A Severus na tom nebyl jinak.

"Vypadni!" zavrčel Snape. Narcissa na něj vycenila zuby v dokonalém, povýšeném úsměvu, který o vteřinu později povadl, když se k němu žena naklonila blíž.

"Znovu tě přemlouvat nebudu, Severusi. Zrovna teď máme s manželem volno." Víc ani nebylo potřeba říkat. Pár vět, a jak panečku dokázaly navodit dusnou atmosféru. A co hůř, pořádně zhoustla hned po tom, co žena odešla a Harry zůstal v pokoji jen se Severusem.

Ano, chtěl ho, moc, ale takové věci přece musí vyplynout samy. Ne, aby někdo přišel a řekl: akce, teď!

Navíc mu bylo před Snapem neuvěřitelně trapně. Jako kdyby mezi nimi mělo k něčemu takovému dojít poprvé. Možná by to mohli vyřešit nějakou méně náročnou alternativou.

"Odskočím si." Harry se zvedl z postele a vydal se ke dveřím, u kterých stál pořád Snape - ztuhlý a nad míru vytočený. Když kolem něj Harry procházel, muž ho chytil za loket.

"Myslíš, že to bude stačit? Kolikrát už jsi to od toho rituálu udělal a s Luciusem to očividně ani nehnulo." Muž se na toho mladšího nedíval, když mluvil, ale vážnost jeho slov nebyla o to menší.

"Nechci tě k ničemu nutit," vydechl Harry. Severus zvedl zvědavě obočí a natočil obličej na něj.

"To ale není moc podobné Potterovi, kterého znám," procedil. Mladík si promnul rty a pak ten spodní nechal scvaknutý v zubech. On přece nikdy nikoho k ničemu nenutil. Naopak, snažil se všech stranit, zvlášť ve chvílích, kdy potřeboval nejvíc pomoct. Nechtěl být nikomu nic dlužný. Tak jak to Snape myslel?

"Ty se přece nevzdáváš snadno," promluvil profesor znovu, což Harrymu poskytlo vysvětlení, jak byla ta předchozí výčitka míněna.

"Jestli je to tvůj způsob, jak si říct o sex, pak…"

"Zdá se, že nemáme na vybranou. Ty nechceš být postaven před kouzelnický soud, já nechci být prozrazen," zabručel Severus. Harry si uvědomil, že je stále držen a chtělo se mu vytrhnout, ale kdy naposledy se ho Snape vlastně dotýkal?

"A co když je to naopak? Bylo by těžké to přiznat?" zeptal se vyzývavě. "Hm, Severusi? Přiznej to a zůstanu," provokoval ho. Stejně už neměl co ztratit. Jednou se celá tahle šaráda provalí, a když k němu bude Starostolec shovívavý, vyslouží si minimálně mozkomorův polibek. Ne, na nic mírnějšího to vážně neviděl. A Snape? Co bude s ním? Tak proč si trochu nepohrát? Byl přece zvyklý hrát. Hru s osudem prohrával na celé čáře.

S napětím Severuse pozoroval. Muž se nepatrně pohnul, když vytáhl hůlku, kterou namířil na dveře a neverbálně na ně seslal kouzlo Colloportus. Tichem k němu dolehl zvuk zamykajícího se zámku.

"Bude na to stačit Alohomora?" zeptal se roztřeseným hlasem. To chtěl být vážně vtipný, nebo o co se to vlastně snažil? Když Snape promluvil, bylo jasné, že jeho nejapné poznámce nevěnoval sebemenší pozornost.

"Tenhle čas je velice zvláštní. Nepamatuji si, že bych někdy něco podobného zažil. Kousek od nás řádí predátor, následník Temného pána, zlo v té nejčistší podobě, které se nezastaví před ničím, a já musím přemýšlet nad tím, jak tě co nejefektivněji ošukat, aby po mně a tobě nešel i zbytek kouzelnického světa. Dej mi pár vteřin, snad vymyslím, jak nejlépe podat to, o co jsi mě žádal."

Harry měl pocit, že se mu oční bulvy nevejdou do důlků.

"To jsi naštvaný na mě, nebo na tu nánu? Promiň, že to nedokážu udělat na povel. Stačí, že jsi studený jako psí čumák. Věř mi, že tenhle fakt se přehlíží ne zrovna snadno. Zvlášť když člověk touží po spoluúčasti."

"Která je podle tebe nedostatečná," doplnil Snape Harryho zlostně. "Jako například, když je tvůj penis v mých ústech a díky tomu zažije orgasmus, který by mu vlastní ruka poskytla jen stěží?" použil i konkrétní případ. Harry nestačil zírat. A také vnitřně okřikovat své nervy, aby se zklidnily. Tohle ať mu Snape nedělá. Ať přestane používat taková slova, nebo za sebe neručí.

"No dobře, to ses zapojil, dejme tomu," vytlačil ze sebe neochotně. Snape přivřel oči.

"Už tě někdy napadlo, že k hádkám je potřeba dvou? A že ne vždy je může vyvolat ten stejný člověk? Snažíš se mít ze mě někoho jiného. Kdy už konečně pochopíš, že řeka vždy poteče jen jedním směrem!" zavrčel. Harry zkrabatil bradu. Přece nepřizná, že v poslední době je hlavním iniciátorem hádek on?

"Požádej mě! Navoď tu správnou atmosféru!" dupl si jako malé dítě. Severus se zlověstně ušklíbl.

"A která je podle tebe ta správná? Jakou by si jeho veličenstvo přálo?"

"Ty víš, jakou. Dokaž mi, že jsem pro tebe důležitý!" vykřikl Harry. V tu chvíli Snape pustil jeho ruku a tou samou sevřel jeho krk, za který si ho přitáhl tak blízko, že Harry mohl vidět nepatrné pableskující paprsky v jeho zorničkách. Byl jimi natolik uchvácený, že si nevšiml, že ho muž chytil i za druhou ruku. Až když se dlaň přitiskla na velice plný a vyboulený rozkrok, mladík zalapal po dechu. Jistěže věděl, že po něm Severus touží. Copak by někdy svolil k něčemu z toho, co už se mezi nimi odehrálo? Ale jako kdyby čas smazal všechny hezké vzpomínky na společné chvíle a vnutil mu místo toho vztek a vzdor. Tak si teď Harry připadal. Jako kdyby najednou prozřel z nějaké hrozné noční můry.

"Do prdele," vydechl i přes to, že už neměl v plicích skoro žádný vzduch. Na Snapeových rtech zahrál zlomyslný úsměv. Síla uvědomění a nemravné představy se mu přehnala po tváři jako úsek z filmu pro dospělé a Harry těžce polkl. Chtěl správnou atmosféru? Tak teď ji měl. A že tedy pekelně bolela. Mačkající se ve spodním prádle pod těsnými džínami. Co by dal za noční košili, kterou měl na sobě předtím. Anebo za nic. To by bylo asi nejlepší.

"Výstižně řečeno," podotkl Snape, než se hladově zahryzl do Harryho rtů. Mladík zasténal, dlaň stále natlačenou na mužův klín. Nechtěl ji dát pryč ani za nic. Natahoval krk, nabízel Snapeovi svá ústa, aby je okusil, ošukal jazykem a vyplenil do posledního zákoutí. Cokoliv, co si jen milovaný Severus bude přát. Pak se konečně odvážil ruku stáhnout, aby se společně s druhou mohl co nejrychleji dostat pod dlouhý černý hábit a spočinout tak přímo na nahé kůži. Jak bylo to zatracené kouzlo pro úplné svléknutí? Do háje, nepamatoval si ani vlastní jméno.

"Nespěchej," pokáral ho Snape. Jeho dech zašimral Harryho na rtech. Tolik mu chtěl vynadat, že by měl přihlédnout k tomu, koho právě líbá a svádí, že je dost složité ovládat v devatenácti letech hormony, zvlášť pokud kolují v krvi společně s endorfiny, ale nezmohl se na jediné slovo. Zato Snapeovi stačilo, aby řekl: "postel" a Harry byl na dobré cestě k fyzickému i duševnímu zhroucení.

Netušil, jak se ocitl na té příjemně měkké matraci, se Severusovou vůní kolem sebe, a kdy přesně se druhému muži podařilo obklíčit jeho tělo svými dlouhými končetinami. Tmavýma očima byl přišpendlený k posteli, bál se pohnout, jak ho ty nevyzpytatelné černé šípy hlídaly. Jenže nezažít tuhle situaci se rovnalo smrti, uvědomil si nešťastně. Pokud někdy přijde o všechny vzpomínky, tak tuhle… tuhle ať mu nechají.

"Miluju tě, Severusi," zašeptal. Ve skutečnosti mu nebylo moc rozumět, spolknul každé druhé písmenko, ale byl si jistý, že druhý muž pochopil.

Natáhl ruce k jeho krku a objal ho. Ucítil mírný protitlak, poslední zbytky toho učitelského, léty upřednostňovaného rozumu, který mu bránil, aby si muže nad sebou podmanil. Stačilo, aby trochu povolil, naznačil, že nemá v úmyslu nikoho ovládat a vyšší hubené tělo kleslo níž. Dokonale svými boky zapadlo mezi jeho roztažená stehna, jež kolem Severuse dychtivě stiskl.

"Pořád mi nic neřekneš?" zeptal se udýchaně.

"A co by chtěl zlatý chlapec slyšet?" zasyčel Snape, zjevně připravený na pořádně hluboký a procítěný polibek, kdyby to Harry nezdržoval. "Je řeč těla málo?" Muž pohnul boky, jeho slabiny zapadly na to správné místo. Mladík zasténal a zatnul mu prsty do svalů kolem páteře.

"Svlékni nás, prosím, potřebuju tě cítit," žadonil jako chudák žebrající o krajíc chleba a kapku čisté vody.

Toužil se pod Snapem schovat, toužil se rozpustit a vsáknout do jeho kůže. Proč tohle bylo tak jednoduché, tak přirozené, když mluvit s tím člověkem bylo naproti tomu tak hrozně moc složité, mnohdy až nemožné? Byl snad mezi nimi jen sex? Pouhá fyzická přitažlivost? Ale v takovém případě přece hledíme na atraktivitu onoho člověka. A Harry si nikdy nic nenalhával. Jak v případě Snapea, tak sebe. Ovšem kdy tohle platilo naposledy? Muž nad ním byl najednou krásný, sexy a natolik atraktivní, že si Harry připadal jako nula. Proč já, zeptal se v duchu. Jsem malý, hubený, moje vlasy nevypadají nic moc, ani když se je snažím učesat a celý můj život je jeden velký útěk před smrtí. Přitahuju potíže a on to ví, protože právě on mě z nich vždycky zachraňoval. Vím, že to nikdy nepřizná, ale chce mě a já netuším proč.

"Nepřemýšlej, Pottere," napomenul ho Snape. Harry by se jako obvykle ohradil proti tomu oslovení, jenže to by ho Severus nesměl vyslovit s takovou něhou.

"Promiň," špitl.

"Jenom buď tady," zamračil se druhý muž. Harry se nadechl k protestu, potřeboval se nějak obhájit, ale jeho ústa byla zakryta Severusovými. Od téhle chvíle už radši přemýšlet nebude, vždyť kam ho to pokaždé dostalo? Do hádek, do trablí a hlavně pryč od milovaného muže.

"Promiň," omluvil se znovu mezi naléhavými polibky.

Nebylo to takhle lepší? Podřídit se? Nevzdorovat? Ale líbil by se pak Snapeovi ještě? Někdy míval pocit, že se s ním starší muž hádá rád. Harry zavrtěl boky - ne, nebude přemýšlet nad ničím, kruci. Už přestaň, soustřeď se na…

Bože! Kdy se mu Severus zvládl dostat do kalhot? Jejich líbání bylo natolik bouřlivé, že nedokázal pořádně vnímat, co se děje i se zbytkem těla. No, teď už to ovšem cítil. Štíhlé lektvaristovy prsty ladně vklouzly do otevřeného poklopce a pak i pod spodní prádlo. Běžně by pomohlo dát stehna k sobě, aby potlačil vzrušení, jenže mezi jeho stehny se stále nacházel Severus a nyní i jeho ruka. Harry stiskl víčka pod tíhou bolavé touhy a zakňučel. Tolik se mu stýskalo. Tak moc, že ty pocity raději potlačil. A propusťte pak po nějaké době duševní prázdnoty své emoce na svobodu. Pokud se z toho nezblázníte, máte napůl vyhráno.

Harryho ruce šmátraly po Snapeových zádech, tahaly za látku hábitu, ten hrozný oděv musel prostě pryč. Bral si mužovy rty, mazlil se s nimi i hrubě miloval. Samozřejmě, že mu problesklo hlavou, proč to vlastně dělají, ale najednou mu to bylo vážně ukradené. Ať už to vyjde nebo ne, zase chvíli bude mít Severuse jenom pro sebe.

"Dej už to dolů!" postěžoval si na šatstvo, které mezi nimi stále tvořilo nevítanou bariéru. Nejlepší by bylo, kdyby Severus jejich oblečení odčaroval, anebo svlékl, ale pokud možno velmi rychle. Sám začal zápolit s miniaturními knoflíčky na mužově hábitu, jeho rty nepřestávaly klouzat po těch druhých a lačně je ochutnávat. Poté natáhl krk, aby se dostal k horké kůži za mužovým uchem.

"Tak netrpělivý…" zkonstatoval Severus pobaveně. Harry okamžitě poznal, že je to jen kamufláž. Snape se snažil zamluvit svůj zrychlený dech. Nemohl být v klidu, když jeho erekce tlačila Harryho do třísel.

"Chceš mě, vím to!" šeptal mu do ucha rozechvěle. Špičkou jazyka polaskal jemnou pokožku, rty vlhkost slíbal. Několik pramínků dlouhých černých vlasů mu padlo do obličeje; bezmocně nasál jejich jedinečnou vůni. Kdysi neměl možnost, dotýkal se Snapeových vlasů, ale věděl jistě, že byly permanentně mastné. Možná z výparů z lektvarů, kdo ví, ale teď to tak nebylo. Uvědomil si to už ve chvíli, kdy se muže poprvé po vzkříšení dotkl. Dokázal by se s těmi hedvábnými pramínky mazlit hodiny. Pokud by ovšem jiné jeho potřeby nebyly poněkud silnější.

Snape se odtáhl z jeho blízkosti. Velmi pečlivě si shlédl celé jeho tělo odshora dolů a zase zpátky a pak luskl prsty. Harryho tričko bylo fuč. Tohle se prostě musí naučit.

Mladík ucítil ve tváři horkost, jeho bradavky byly vztyčené, tudíž nepřehlédnutelné a nabízející se jako zoufalá prostitutka v hodinovém hotelu. Trochu se za to styděl, ale neměl snad v kalhotách výbušninu těsně před explozí? A druhý muž na tu svou dokonce poukázal.

Snape opustil jeho klín a pohladil jedno z citlivých poupat palcem. Harry sykl, všímaje si lektvaristových očí, jež scvrklým kopečkům věnovaly další ze svých nic neříkajících pohledů, ze kterých Harrymu vstávaly chlupy po celém těle. Možná by ani neunesl, kdyby se na něj Snape díval žádostivě. Udělal by se do několika vteřin.

Tmavá hlava poklesla k jeho hrudníku a rty mučivě pomalu vsály bradavku, která byla předtím hlazena palcem. Harry zabořil prsty do matrace. Pro lásku boží, tohle je utrpení, pomyslel si zoufale. Aby toho utrpení nebylo málo, Snapeovu pozornost si získalo i druhé poupě, to bylo prozatím hlazeno a žmouláno mezi prsty. Vyšší muž nezanedbával ani spodní část Harryho těla. Lehce se otíral o jeho roztažené nohy žebry. To že byl tak blízko mladíkovým slabinám, ale přitom se jich nedotkl, přivádělo Harryho k šílenství.

Neměl šanci vydržet takový nápor. Zatlačil do Snapeových prsou a převalil ho na záda. Zůstalo pro něj záhadou, že se druhý muž vůbec nechal. Když se pak vysoukal na jeho klín a boky uzamkl mezi svými koleny, netrpělivě se zadíval do Severusových tmavých hlubin.

"Vestis eximo," zavrněl vítězně. Ještě měl v živé paměti, kolik potíží tohle kouzlo naposledy natropilo. Ale hlavně díky Snapeovi, protože ho na sobě Harrymu nechtěl povolit a pak se pohádali. Mladík očekával stejný podraz i nyní, stejný nepovedený vtípek se však nekonal. Zmizelo vše, co doposud skrývalo Snapeovu nahotu, včetně bot a ponožek. Muž se pod Harrym nepohodlně zavrtěl a zamračil.

"Vestis eximo!" zahučel. "Tyhle mudlovské džíny. Jsou tvrdé a navíc samý šev," postěžoval si. Harry ho ovšem nevnímal. S kalhotami zmizela i ona bariéra, která ho už nějakou chvíli notně otravovala. Přímý kontakt kůží, ještě v těch místech, měl na Harryho drtivý dopad. Severusův penis byl zakleslý mezi jeho půlkami, stačilo udělat nepatrný pohyb a zatočila se s ním celá komnata. Jeho citlivá varlata se tiskla k mužově podbřišku, Harry neodolal a přivinul se k muži ještě těsněji. Než Severuse znovu políbil, laškovně zavrtěl zadkem. Viděl na starším kouzelníkovi, jak zadržuje dech a potěšilo ho to.

"Co přesně musíme udělat, aby Narcissa dostala, co chce?" zeptal se. Snažil se o velmi smířlivý tón, teď se nesměli znovu pohádat.

"Obávám se, že jsem ten výraz dnes už jednou použil," přivřel Snape oči. Harry pohladil muže jednou dlaní po prsou a druhou zabloudil do jeho dlouhých vlasů.

"Vím, co jsi řekl. Nechápu ale, čeho se obáváš," vyzvídal. Severus zavrtěl hlavou.

"Pochopíš, pokud se na mě budeš ještě chvíli takhle vrtět a já se pak přestanu kontrolovat," vydechl upjatě. Harry stáhl dlaň z jeho vlasů a druhou se víc zapřel o Snapeův hrudník.

"Nejsem malé dítě, Severusi. Vím, co obnáší pohlavní styk mezi dvěma muži. Neptal jsem se proto, že bych se bál. Chtěl jsem vědět, jestli k tomu konečně dojde," přiznal. S nepatrným úsměvem se znovu sklonil k mužovým rtům a políbil je. Aniž by otevřel oči, oddálil ústa, nebo jen pomyslel na hůlku, seslal na sebe čistící a následně lubrikační kouzlo. Naučil se obojí od toho kluka v klubu, aniž by si to s ním nakonec rozdal. Tehdy po tom rozpačitém kouření prostě utekl, ale důležitější asi bylo, že dnes na to ani nepomyslel.

Druhý muž netušil, co se děje za Harryho zády, zatímco byl náruživě líbán. Ledová maska sklouzávala z jeho obličeje s každým dalším dravým polibkem. Protože už neměla na čem držet. V okamžiku, kdy Harry zaznamenal první skutečné Severusovo zasténání, pevně stiskl jeho penis a pohnul zadkem proti němu. Maska staršího muže definitivně spadla, nebo alespoň pro tuto chvíli. Jeho tvář zbledla, napůl otevřená ústa dávala průchod vzduchu, který klouzal dovnitř a zase ven nelidskou rychlostí. Pohled prozrazoval minimálně dva protichůdné pocity. Jeden svědčící o dokonalosti a druhý o ublíženosti. Harry dokázal pochopit ten první; sice to bolelo, ale věděl, že si zvykne a neměnil by s ničím jiným, co by se tvářilo sebedokonaleji. Proto si nedokázal vysvětlit, proč se Snape tváří zároveň jako odkopnuté štěně. Za prvé u něj tenhle výraz viděl poprvé a vůbec se k němu nehodil a za druhé…

"Severusi," Harry odmítl kazit tenhle okamžik nadměrným přemýšlením. S výdechem Snapeova jména se prohnul v zádech a oběma rukama se zapřel o mužova kolena. Tvrdé kopí se zabořilo do jeho těla až na doraz. "Oh, Bože!" vyjekl a zakousl se do spodního rtu. K jeho překvapení byl chycen za boky a shozen vedle Severuse. Náhlá absence intimního kontaktu ho vyvedla z míry.

"Co to…"

"Čím víc to uspěcháš, tím míň se k Malfoyovým dostane, chápeš to?!" obořil se na něj Snape. Harry absolutně netušil, o čem to mluví. Severus se nad ním skláněl a mračil se tak hrozivě, jako kdyby vzkřísil další tři Smrtijedy a chtěl ho za to zabít. No, za to by asi sebe zabil i sám. Proč se ale muž zlobil? Co udělal špatně?

Snape mu téměř nešetrně přejel prsty po penisu. Když vrazil Harrymu do zadku ukazováček a prsteníček naráz, mladík vyhekl a vytřeštil oči.

"Tohle necháš od příště na mně, rozumíme si? Víš, co je to příprava, idiote?"

"Příprava? Příště?" Ono bude nějaké příště?

Když se Harry vzpamatoval z útoku neuvěřitelných slov, která se určitě netýkala jeho, jeho kotníky se nacházely někde v úrovni Snapeových ramen. Lektvarista se zavrčením a neurvalostí přirazil do jeho těla, až Harry poskočil o dobrých deset čísel k čelu postele. Merline, ten chlap byl vážně naštvaný. A snad jen proto, že Harry přeskočil tu nezáživnou část s přípravou. Ale co když Severusovi nezáživná nepřipadala?

"Severusi," zakňučel Harry. Muž se zastavil o jeho zadek, až to mlasklo. O vteřinu později byl Harry podebrán kolem pasu a doslova vyhozen do mužova klína. Smaragdový pohled zůstal přišpendlený na lektvaristově slastí zkřivené tváři, neschopen uvěřit tomu, že se tohle všechno skutečně děje. Severus je ve mně, sakra. Ten chlap mě doopravdy šoustá a je vytočený, že jsem mu nedal vylízat svůj zadek. To kvůli té narcistické krávě?

Sevření paží okolo jeho pasu zesílilo. Nebyl ani pořádně uvelebený na Snapeových stehnech, když s ním muž začal pohybovat. Navíc si uvědomil, že prvotní pálení tam dole už není tak nesnesitelné. Věděl, že je to obrovský risk, i přesto to udělal. Objal muže kolem ramen a zabořil mu obličej do krku. Pro Harryho to bylo něco naprosto důvěrného a láskyplného, moci se schoulit v náruči druhé osoby, kterou navíc miloval, ale co pro Snapea? Očekával, kdy bude odstrčen, ale místo toho mu Severus dýchl do ucha a zašeptal. "Přestaň s tím už, Harry. Ukaž mi, jak se cítíš." A Harry pochopil. Snape neovládal umění nitrozpytu nadarmo. Musel vidět každou jeho myšlenku, každou obavu, která se o něj pokoušela, prostě všechno. Od začátku věděl, jak moc svázaný Harry je. Možná měl tušení i o té chabé přípravě a schválně neřekl nic, aby pak mohl Harrymu vyčinit. Protože co ze všeho nejraději Severus dělal? Dával mladšímu muži najevo, jaký je idiot.

Harry měl na mysli ještě spoustu takových poznatků a myšlenek, ale najednou, jako kdyby je někdo odčaroval. Odtáhl se a znovu pohlédl Severusovi do očí. Velice dlouhý a velice hluboký polibek na sebe nenechal čekat.

Muži se udýchaní svalili do peřin, aniž by jejich těla ztratila potřebný kontakt. Severus schoval Harryho pod sebou, nepřestávajíc pohybovat boky. Jak předtím jeho penis Harryho bod nejvyšší možné slasti, jakou lze u muže vyvolat pouze laskal, nyní do něj neúprosně narážel, až mladíkovi vytryskly slzy.

Harry se zmítal někde mezi vědomím a ztrátou svéprávnosti. O přítomnosti prostaty v mužském těle samozřejmě věděl, sám ji jednou nahmatal prstem, ale snažit se tuto zkušenost srovnat s pořádně tvrdým Snapeovým údem, který si razil cestu vpřed jako stádo kentaurů, bylo nanejvýš absurdní. Chtěl s tímhle nádherným pocitem umřít. Chtěl jej namalovat; chtěl, aby podle něj složili píseň, která ho pokaždé navodí. Chtěl Severuse uzamknout v sobě a ztratit klíč.

A pak se ten pocit ještě znásobil. Změnil se v něco, co Harry toužil uchopit, naplnit a vyždímat z toho veškerou vláhu a krev.

"Severusi, já… už… už nemůžu," vzdychal jako smyslů zbavený. Ruka se zbrkle ohnala po vlastním mužství a stiskla. Jeho tělo se otřásalo silou úderů, jak do něj druhý muž přirážel. Bylo to tak blízko, blizoučko, téměř se toho mohl dotknout. Je to tady, Harry, teď, křičel na něj vnitřní hlásek. Mladík sebou škubl a poté jeho tělo ztuhlo v křeči nevídané rozkoše. Horké sperma, stříkající na jeho trup, bylo zamlženou myslí vnímáno spíše vzdáleně. Úd v jeho prstech tepal a snažil se vyronit i tu poslední kapičku.

Když Harry přišel k sobě, tiché sténání nad ním neomylně naznačovalo, že ho Severus následuje. O několik vteřin později už oba muži leželi vedle sebe, čekajíc na úplné zklidnění dechu a srdcí. Než Harry promluvil, uplynulo tak jedno století.

"Nechci, abys mi lezl do hlavy," upozornil Snapea. Bohužel to nebylo řečeno tak přísně, jak si původně přál.

"Máš v ní hlouposti. Pouto přenáší všechny emoce, i ty negativní," odvětil Severus nepřítomným hlasem. Harry na něj natočil tvář a nekonečně dlouho si prohlížel jeho typický profil s velkým nosem. Druhý muž pozornost vycítil, takže se otočil také.

"Znám ho?" zeptal se až nezvykle opatrně.

"Koho?" nechápal Harry. Snape se opět zahleděl na baldachýn nad postelí.

"Muže, kterému jsi dal málem své panictví," vysvětlil o poznání chladněji. Harrymu se vybavila tvář mladíka z klubu. Čím víc nad tím přemýšlel, tím spíš by na tuto nedodělanou zkušenost zapomněl. Už proto se mu nelíbilo, že se mu Severus naboural do hlavy. Nechtěl, aby věděl, že byl před ním úplně nezkušený.

"Náhodná známost," uzavřel Harry svou stranu. Nicméně ta Snapeova pro něj byla stále velkou záhadou.

"Znám některého z tvých bývalých milenců?" otázal se. Bohužel nemohl skrýt jisté obavy v hlase. Pochopitelně už Snape s někým spal, Harry se ale modlil, aby nikoho z těch lidí neznal.

"Ne," dolehla k němu uspokojující odpověď. Tedy prozatím.

Harry se trochu lekl, když vedle sebe ucítil pohyb. Druhý muž se k němu překulil na bok a objal ho kolem pasu. Zmateně sledoval dlouhou paži, jež si ho téměř romantickým způsobem přitáhla blíž. Pak teprve se podíval do těch onyxových hlubin.

"Konec výslechu," zašeptal Severus.

Harry se neubránil úsměvu. Možná že to bude aspoň na chvíli zase v pořádku, napadlo ho naivně. A s tím se zavrtal do hřejivé náruče svého bývalého profesora lektvarů.

Zámecký pán 23.

---

Sáček se svačinou. Zasraný jídlo, na kterým teď nikomu nezáleží. Ať si ho strčí třeba do ….

Tommy se znovu podíval na balíček, jenž toho za posledních několik minut zažil víc než nějaký fackovací panák. Nejprve letěl do Tommyho dlaní, poté letěl proti oknu, pak na zem… ať uvnitř bylo cokoliv, půlka z toho už musela být v kašovitém stavu.

Proč se zase Adam choval tak odtažitě a nepřátelsky? Co se dozvěděl u notáře?

Tommy měl radost, že se zámecký pán vrátil, ale jak mohla mít delšího trvání, když došlo k takové konfrontaci? Za těchto okolností se přece nemohl radovat; musel přemýšlet, co tomu hňupovi zase přelítlo přes nos, zvlášť když nedostal ani náznak nějakých informací.

Posadil se na gauč, nebo sebe na něj spíš hodil. Nohy se mu ovšem tak moc třásly vztekem a rozpolceností, že se za nějakou chvíli zase zvedl a udělal k tomu osudnému balíčku, ležícímu na stole, kde ho předtím zanechal, pár rázných kroků. Rozcupoval papír jako nějaký hladový pes. Nejprve mu v rukách skončily máslové sušeny, soudě podle obalu, ale to bylo taky to jediné, co zůstalo neporušeno. Obsah byl rozdrolený na prášek.

Pak pečivo. To se zdálo neporušené, stejně jako balený salám a sýr. Ne, neměl hlad, jen si potřeboval na něčem vybít zlost. A tak vzal jednu housku a hodil s ní proti dveřím. Za pečivem pak letělo i všechno ostatní, takže Tommy neměl šanci slyšet zaklepání, které se z druhé strany ozvalo. Až když zaznělo podruhé, strnul a vytřeštil na dveře oči.

"Dál!" zavrčel. Do zahradního domku vstoupil Adam. S klidnou tváří, takovou, co u něj Tommy snad ještě neviděl, se podíval na spoušť na podlaze a pak až na Tommyho.

"Přijmeš mou omluvu, že se občas chovám jak idiot?" zeptal se tmavovlasý muž. Tommyho zornice se rozšířily ještě víc.
"Cože?" nevěřil vlastním uším. "O čem to mluvíš? Ani kdyby vymysleli výraz speciálně pro tebe, nebude dostatečně výstižný a věř mi, že idiot je málo!" Kdyby Tommy mohl, tak Adama přímo tady zadupe do země. Kretén jeden. Najednou se tváří, jako kdyby se nic nestalo.

"Ano, já vím, opravdu se omlouvám, prostě nejsem ve své kůži. Od té doby, co se handrkujeme o zámek, jsem pořád nervózní a vystresovaný. Rád už bych to celé měl za sebou," přiznal.

"Tak to jsme minimálně dva," odfrkl si Tommy spíš pro sebe. Nebylo mu moc příjemné, že na něj Adam pořád kouká. Tak zvláštně si ho prohlížel, jakoby… to ani nebyl on. Se zachmuřeným obočím se šel posadit na pohovku a musel v duchu zkonstatovat, že už se mu tolik neklepou nohy. Jestli to způsobil Adamův příchod a jeho omluva…

"Možná bych tě měl teď nechat o samotě," navrhl Adam a začal se otáčet, že odejde. Tommymu se sice nelíbil ten upřený pohled, ale i představa, že už se na něj takhle dívat nebude, ho dráždila. Občas zkrátka nevěděl, co vlastně chtěl.

"Počkej. To teď jen tak odejdeš?" vyhrkl. Adam se zarazil a pokrčil rameny.

"Bude to lepší, ne? Naštval jsem tě, nedivil bych se, kdyby ses na mě chtěl chvíli zlobit," uvažoval.

"Naštveš mě, když mě tu necháš samotnýho. Dneska už jsem se tě jednou doprošoval, aby ses vrátil. Obvykle takovou věc udělám jednou za život, tak tu koukej zůstat! Tady!" Tommy ukázal na místo vedle sebe na pohovce, kterému věnoval zmatený pohled i Adam, než k němu udělal nejistý krok. Když se vedle něj posadil, jeho póza nebyla ani zdaleka podobná té typické Lambertově, jakou Tommy očekával. Adam byl všechno, jen ne připosraný hošánek, který se lekne i toho, když mu na nose přistane moucha. Vážně byl trochu divný.

"Řekneš mi, co se dělo u notáře, nebo o tom prostě jen nechceš mluvit? Já to pochopím, není nutný na mě hned kvůli tomu křičet," ujistil Tommy Adama. Vyšší muž přikývl a nepatrně povolil ramena, která měl do té chvíle neuvěřitelně napnutá. Tak, že si toho samozřejmě všiml i Tommy. "A uvolni se trochu, vždyť jsi hrozně napjatý!" Tommy se překulil na kolena a natlačil se co nejblíže k Adamovi, takže se k němu musel druhý muž otočit zády. Blondýn se bez prodlení pustil do masírování jeho ztuhlé šíje.

"No vážně, to je hrůza, jak takhle můžeš vůbec fungovat?" huboval ho. Ucítil, jak se svaly pod jeho prsty ještě víc napnuly, tak Adama výchovně plácnul. Ten zvuk se místností rozléhal ještě pár minut, ale možná to tak jen působilo, protože mezi muži zavládlo ticho. Tommy Adama masíroval, dával si opravdu záležet a černovlásek se postupně uvolňoval. Dokonce měl Tommy pocit, že v jednu chvíli zavrněl slastí. Nemuselo by být špatné, si tímto způsobem připravit úrodnou půdu pro sebe. Stále ještě vzpomínal na ráno toho samého dne. Kdy s Lambertem poprvé při plném vědomí souložil. Netušil, proč si nepamatuje i ten minulý sex a také mu díky tomu připadalo příhodné se zlobit a obvinit Adama ze znásilnění, jenže tím, co se stalo dnes, jakoby to anuloval a oni začali od samého začátku. Už nemohl říct ani půl slova, nemohl protestovat, i kdyby sebevíc chtěl. Odvíjelo se to všechno jiným směrem, než by čekal a Tommy pochopil, že teď už to může jenom akceptovat.

Jak se tak soustředil na pohyby svých prstů, nemohl si nevšimnout, že jimi Adama začíná masírovat více pod lemem trička. Adamova kůže byla teplá, ale některé úseky, jakoby pod jeho bříšky studily. Tommy se sklonil a nasál vůni Adamových vlasů a posléze i pokožky. Nevadilo mu, že se nosem o tu hebkou konzistenci i otřel, ani to, že se Adam opět napnul a nepatrně sebou škubl.

"Ššš, to je v pohodě, uklidni se," zašeptal Tommy konejšivě. Lehce otřel rty o střed samotné Adamovy šíje a pak jimi začal postupovat k uchu.

"Tommy…"

"Co kdybys mi řekl něco hezkýho?" vyzval ho blondýn jemně, nevšímajíc si naléhavého tónu Adamova hlasu. I ráno musel být víceméně splachovací vůči jeho odmítavosti, jinak by se do té Belmontovy ložnice ani nedostali. Pomalu vsál jeho ušní lalůček a polaskal ho. Ruce nechal klesnout k Adamovu pasu a vsunul mu je pod tričko.

"Tommy, já… nemůžu…"

"Copak? Bolí tě hlava? Máš svoje dny? Ale to říkají ženský," utahoval si z něho blondýn. Než stihl Adam zareagovat, Tommy si přelezl do jeho klína a přisál se mu ke rtům. O vteřinu později byl hrubě odstrčen, div že nespadl na zem. Adam ho svalil na pohovku vedle sebe a postavil se.

"Thomasi!" zasyčel, v očích všechen vztek světa. A co hůř, rozhlížel se kolem sebe, nedíval se přímo na nositele toho jména, ačkoliv Tommy nesnášel, když se mu ta říkalo a v posledních dnech se zdálo, že to Adam respektuje.

"Co je to s tebou?" vykřikl a postavil se také.

"Tohle bylo fakt podlé, Thomasi. Už to nikdy nedělej!"

"Co?" nechápal blondýn. Adam se konečně podíval do jeho očí. Byl rozlícený do nepříčetnosti.

"Málem jsi svedl svého pra pra dědečka!" vyjekl jak hysterka. Do Tommyho se daly horko a zima zároveň. To si snad Adam dělal srandu. Asi mu přeskočilo.

"Jsi blázen?"

"Já? Přijde ti normální, že jsem za tebou přišel, po tom, co jsem ti zavřel okno před nosem? Myslíš, že bych to fakt udělal?" zvyšoval Adam hlas čím dál víc. A Tommy samozřejmě nechtěl zůstat pozadu.

"Takže ty jsi nepřišel z vlastní vůle? Někdo tě k tomu donutil?" zhrozil se. Adam se kolem sebe rozmáchl rukama.

"Nikdo mě k ničemu nutit nebude!" ohradil se ostře.

"Tak proč jsi teda přišel, když jsi nechtěl?!" křičel Tommy. "Jestli tu být nechceš, tak okamžitě vypadni. Nechápu, o čem to tu mluvíš, o nějakým pra pra dědečkovi. To jsou teda hodně chabý výmluvy, ty hajzle."

"Thomasi!" sykl Adam podrážděně, načež se blondýn před ním postavil do pozoru a pak zase povadl.

"Přece nebudu spát se svým vlastním pravnukem!" štěkl, v očích ten prázdný výraz, který Adam vídal jen u osob, jež byly v Thomasově moci. Už ani neměl sílu na ducha křičet.

"Na to jsi měl pomyslet dřív, než jsi napadl moje tělo. Co sis myslel? Tvůj povedený příbuzný mě ráno svedl, bylo evidentní, že to udělá znovu. Netuším, co ho k tomu vede, ale…"

"Tebe nenapadlo, že by si tě mohl oblíbit? Vždyť je to tak jasné."

"Takže jsi to očekával. A teď od toho dáváš ruce pryč. Fakt perfektní načasování!" odfrkl si Adam znechuceně. Tommy zvedl vzdorovitě bradu.

"Chtěl jsi utéct. Neříkej mi, že jsi celé odpoledne nevymýšlel způsob, jak se z toho vykroutit a hodit Tommymu všechno na hrb."

"Ale vždyť je to jeho zámek, sám jsi mi to řekl, tak co bych tu ještě pohledával? Nechci se s mým celoživotním snem takhle loučit. Postupně. Sledovat, jak mi uniká mezi prsty a já s tím nezmůžu vůbec nic!" Adam už začínal být zoufalý. Co od něj ten zatracený a hlavně mrtvý Ratliff vlastně chtěl? Proč tak moc lpěl na tom, aby zůstal na zámku, který ani nepatřil jemu? Ano, ještě před pár dny byl rozhodnutý bojovat, ale velice brzy zjistil, že stejně nemá šanci.

"Přemýšlel jsi někdy o tom, že původní majitel zámku se jmenoval jinak, než jak se jmenuje člověk, který na něj má teď nárok?" zeptal se Tommy s přivřenýma očima. Adam ty své přivřel taky, ale podezřením. Když si tu poslední informaci přehrál v hlavě několikrát za sebou, sevřel se mu žaludek.

"Ale to… tedy…" koktal. Nevěděl, jak položit otázku, aby mu to Thomas vysvětlil.

"No schválně, Adame? Víš o Belmotnovi všechno, dokázal bys jeho jméno vyslovit bez mrknutí oka, kdyby tě někdo v noci náhle probudil a za celou dobu tě nenapadlo, že se Tommy jmenuje jinak?" ušklíbl se blondýn. Adama to dopálilo. Proč si z něj ten zatracený duch ještě utahoval? Nestačilo, že ho mohl vydírat?

"Proč mi to říkáš? Nakonec to tedy bude jinak? Tommymu zámek nepatří? Snažíš se mě uklidnit a ošálit, abych neodcházel?" mračil se Adam.

"Ne, nebudu ti lhát, patří mu, větší nárok snad na něj ani mít nemůže, nebo spíš jeho matka. A to je jeden z důvodů, proč tě tady potřebuji. Vím, že se o něj nikdo nepostará lépe jak ty, ale pokud připadne té hrozné ženské, bude s ním i s celou jeho historií amen. Ona ti ho zpátky neprodá, s tím nepočítej. Bude hledat způsob, jak z něj vytěžit ještě víc a to ty si nemůžeš dovolit. Tommy takové ambice nemá a už mu došlo, jak jsi pro Belcourt důležitý."

Adam zvedl ruku, aby Thomase zastavil v jeho proslovu.

"Co dokáže, že zámek patří skutečně Ratliffům?" dožadoval se.

"O pokladu už jsem ti přece říkal," pousmál se Thomas. Adam zkoprněl.

"Ten poklad je důkaz? A věděl jsi, že pokladem se nazývají věci, které by přišly k užitku každému? Nejen určitým osobám? K čemu mi bude poklad, který mě o zámek připraví?"

"Krucinál Adame, copak to nechápeš? Vím, že ti můj potomek není lhostejný. Vědomě ho shledáváš hrozbou, ale podvědomě hledáš někoho, kdo by s tebou tenhle zámek sdílel, kdo by tu s tebou žil a ne jen kvůli tomu, že jsi zámecký pán. Není Tommy ten ideální? Jsem si jistý, že oddanost svému pánovi zdědil po mně. Možná to teď tak nevypadá, ale…"

Adam na něj civěl jak na nějakého úchyla.

"Takže tohle všechno je jenom kvůli tomu, abych se dal s Tommym dohromady? To jsi nějaký dohazovač, či co? Kuplíř?" zaskřípal Adam zuby. "Je mi zle ze všech těch intrik a nechápu, jak jsem se do nich mohl nechat zaplést. Ihned mi řekni, kde je ten důkaz!" Adam se po Tommym vrhl a chytil ho pod krkem. Bohužel v ten stejný okamžik Thomas zmizel a v nazlobených Adamových pažích se ocitl nic netušící a pořádně vyděšený Tommy.

"Adame? Co to děláš?" zasípal blondýn díky nedostatku vzduchu. Jeho oříškové oči byly plné zmatku a rozčarování. Za prvé netušil, kam se na posledních několik minut poděla jeho mysl a za druhé ho Adam právě teď škrtil. Určitě to šlo vyřídit po dobrém, ten jejich komplikovaný vztah a ne hned násilnou cestou. Dobře, zapomeneme na těch pár facek, které už si stihli vzájemně uštědřit. Adam od jeho krku stáhl prsty tak rychle, jakoby se popálil. Poté se svezl na židli u stolu a zabořil obličej do dlaní.

"Promiň," špitl.

"Proč jsi to udělal? Co jsem provedl? Čím jsem tě naštval?" dožadoval se Tommy hned odpovědí. Adam zavrtěl hlavou, neměl k tomu co říct. Málem se o Thomasovi prořekl - předtím v zápalu vzteku a to by téhle situaci vůbec nepomohlo.

"Promiň, nepřemýšlel jsem. Ale vím jistě, že jsem na tebe nechtěl vztáhnout ruce kvůli něčemu takovému."

Adam na Tommyho trochu natočil tvář, pokusil se o zpytující pohled. Nečekal to, když k němu Tommy přistoupil a pohladil ho po zádech.

"Mohli bychom si o tom konečně pořádně promluvit? O zámku, o tobě a mně, o… prostě o všem. To, že se spolu budeme pořád hádat, k ničemu nepovede," navrhl. Adam si povzdechl.

"Ale o čem chceš vlastně mluvit? Všechno už bylo řečeno. Brzy přijedou vaši právníci, ne? Jestli se prokáže, že je zámek tvůj a tvé mámy, tak budu muset odejít."

"Ale já chci, abys tu zůstal!" dupl si Tommy. Adam se téměř hystericky zasmál.

"A co s tím zmůžeš, když má na zámek nárok tvoje matka?" Adam už nevěděl kudy kam. Všechno bylo dané, v podstatě vyřešené. Jakmile někdo objeví ten důkaz, přijde o zámek. A Tommy si ani neškrtne, protože podle vyprávění byla jeho matka pěkná kráva. Překvapilo ho, co řekl blondýn potom, vlastně na něj zůstal zírat téměř bez dechu.

"A co když důkaz nebude? Chci říct, mohl by se ztratit, nebo tak něco. A moje máma bude mít smůlu. To by přece za úvahu stálo…"

"Ty ses musel asi zbláznit," štěkl Adam. "To ho jako ukradneme, nebo co?" Kruci, kdyby mu aspoň Thomas řekl, co tím důkazem je? A kde ho má hledat. Jediné vodítko byl celý zámek. Ano, budova s šedesáti komnatami. Jen z té představy se mu udělalo nevolno. Ne snad, že už by ho nenapadlo důkaz zničit, pokud by ho opravdu našel.

Ano, bylo tu několik možností. Buď zůstane důkaz nenalezen, pak ale musel očekávat, že se celé to dědické vyšetřování potáhne, protože pochyboval, že by to Ratliffová nechala jen tak, nebo se najde a potom bude muset tu ženskou zabít, aby měl na zámek nárok Tommy. Anebo se prostě bude klidit z cesty a všichni budou spokojení. Tedy on až poté, co se s tím nějak vyrovná. Nechtělo se mu navíc ještě přemýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že by měl zámek patřit Ratliffům, ale něco mu říkalo, že za tím budou nevyřešené rodinné vztahy. Jen netušil, proč mu Thomas neřekl pravdu. Proč kolem všeho pořád dělal takové tajnosti. Dávno už zámek mohl patřit jeho pravým majitelům a Adam by se o něj tudíž nikdy nezajímal.

"Ty víš, co je ten důkaz?" zeptal se Tommy opatrně. Adam pozvedl obočí.

"Neměl bys to vědět ty? Pokud si vzpomínám, tak jsi vykřikoval něco v tom smyslu, že s ním přijdou vaši právníci," připomněl mu Adam kousavě. Blondýn sklopil jakoby provinile pohled.

"Moje máma toho napovídala hodně, než mě sem poslala, taky jsem ale věděl, že to nemá z vlastní hlavy, někdo to musel napovídat jí…"

"Ano, můj otec." I tak musel jednat na základě aspoň něčeho. Náhodné informace; díky neznámému zdroji, který si najal… všechno bylo možné. Adam si Tommyho chvíli prohlížel a pak pokrčil rameny. Stejně by se to nějakým způsobem brzy provalilo.

"Ten důkaz je někde tady. Nevím, kde přesně a co to je, ale pokud se hned pustíme do pátrání, mohli bychom mít náskok," navrhl Adam. Blondýn zalapal po dechu.

"Jak to víš?"

"Na to se mě neptej. Nemůžu ti to říct." Vyšší muž se zvedl od stolu. "Teď si půjdu lehnout, mám toho za celý den víc než dost." Aby svá slova umocnil, ještě si zívl. Tommymu se jeho náhlý odchod ani trochu nelíbil, jenže dožadovat se znovu, aby zůstal, mu přišlo už nad rámec jeho hrdosti. Ten den to udělal dvakrát.

"Fajn, jak chceš, dobrou," rozloučil se s Adamem naprosto lhostejně a pak se opět svalil na pohovku. Alespoň, že jejich nynější rozchod nebyl tak bouřlivý jako ten minulý, pomyslel si smutně, když znovu pohlédl ke dveřím, kterými Adam zrovna zmizel. Od zítra začnou hledat ten důkaz a věci se pohnou kupředu. S touto myšlenkou usnul.