čtvrtek 7. srpna 2014

Temptation 18+


Tento týden je týden splněných přání. Mám tu druhou povídku na přání čtenáře, a to Temptation s pairingem JaeTom :D
Tenhle nápad měla Feanor a určitě jednodílkou potěším i Velvet ;)
Upozornění: Povídka volně navazuje na předchozí příběhy s Adamem a Jaejoongem a totálně rozhodila můj koncept dát ty dva jednou definitivně dohromady. Doufám, že jste spokojení ;-)
Pod povídkou je song od Beyonce... Snad příhodný :)




Jsem jediný, kdo ví, že se zase uvidí. Nechci mu ztropit žárlivou scénu, ale že bych z toho byl vyloženě nadšený, to opravdu ne! Ani netuším proč. Možná proto, že jsou každý z jinýho světadílu… Nebo proto, že mi o tom Adam řekl až po dvou letech jejich příležitostné známosti a mezitím jsem slyšel několik výmluv, ne-li lží. A to jsme prý nejlepší kámoši. Kéž by mi víc důvěřoval. Čeho se vlastně bál? Že mu ho přeberu? Nebo on jemu mě?

"Ahoj Jae," pozdravím o něco málo vyššího kluka s velkými slunečními brýlemi na nose a v ležérním cestovním outfitu, když ke mně přistoupí na vzdálenost jednoho metru.
"Tommy," slabě kývne hlavou a zvedne jeden koutek do unaveného úsměvu. Musí mu být hrozně. Nějakých deset hodin letu…
Domluvili jsme se, že ho přijedu vyzvednout na letiště, jelikož právě já jsem jediný, kdo o něm ví a toho nejdůležitějšího, tedy Adama zdrželi pánové z Queen na informační schůzce k jejich turné. Jaejoong by měl v LA zůstat až do třináctého, kdy se vrátí do Seoulu a Adam v podstatě poletí s ním, protože ho tam čekají další koncerty.
Jo, přeju jim to. Týden budou jenom spolu. Vždycky se vídali tak málo. I proto si myslím, že tenhle vztah nemá budoucnost, jestli se to vůbec vztahem nazývat dá. Prostor mezi nimi je moc velký. Dělí je oceán, náročná práce a velký zájem novinářů o jejich životy. Kdyby se někdo dozvěděl, že Adam Lambert a Kim Jaejoong spolu tajně táhnou, bude z toho celosvětová senzace. Už jen proto, že Jae jakožto Korejec si nemůže dovolit zaručené zprávy o své jiné sexuální orientaci.

Něco jsem si o něm zjistil, jakmile jsem se dozvěděl, že se s Adamem stýká. Hodně jeho fanoušků by si přálo, aby byl gay, ale pouze ve vztahu s jeho bývalým kolegou Yunhem. Jak by reagovali na Adama? Na Američana? Nedokážu to odhadnout, natož o tom spekulovat.
"Půjdeme," pobídnu ho a otočím se k němu bokem. Mlčky vyrážíme k autu, které na nás čeká u obrubníku. Pro jistotu jsem si ho půjčil, protože kdybych přijel na letiště na svém Harleyi, tak jsem okamžitě středem pozornosti.
"Adam mě poprosil, abych tě odvezl k němu domů," oznámím Jaejoongovi, jakmile nastoupíme a rozjedeme se.
"Viděl jsem fotky jeho nového domu na netu," přizná. "Vypadá úžasně, ta zahrada je nádherná…" rozplývá se. Taky jsem se nad ní rozplýval, když jsem ji viděl poprvé. Opravdu je hezká a je v ní božský klid.
"Jo, to je," přikývnu. Jae se na mě zadívá, cítím na svém profilu jeho zkoumavý pohled.
"Děje se něco?" střelím po něm jen koutkem oka, abych neztratil silnici před sebou.
"Máš do Adamova domu volný přístup? Myslím tím, že tě pustí ostraha dál?" zajímá se.
"Jo, mám," pokrčím rameny. "Je to snad problém? Kdybych k němu nemohl, tak tu teď budeme bloumat po LA, dokud Adama nepustí ze studia."
"Tomu rozumím, jen… jste asi hodně velcí přátelé, když v tebe má takovou důvěru," vysvětlí mi, jak to ve skutečnosti myslel. Je pravda, že většina lidí si myslí, že spolu hlavně spíme, ale že by mezi námi mohlo být obrovské přátelství, jako mezi jinými lidmi, tak to snad ještě nikoho nenapadlo.
"Chápu. Jo, věříme si hodně. Nakonec mi řekl i o tobě, ale trvalo mu to," ušklíbnu se a dělám, že jsem kvůli tomu naštvaný. Samozřejmě to nemyslím vážně. Na vyvztekání jsem měl času dost.

"Nechtěl jsem ti ho sebrat," promluví Jae po chvíli.
"Ale Adam přece není můj. Není nikoho, jen svůj, tak jak bys mi ho mohl sebrat? A kdybych byl proti tomu, tak se na tohle rovnou vykašlu."
"Ok, takže mezi námi nebude spor," ujišťuje se. Zavrtím hlavou a zasměju se.
"Jae, já jsem ten nejmíň komplikovaný člověk na světě, fakt. Kdo mě zná, tak ti potvrdí, že když už něco řeším, tak je to hodně důležitý.
Na rovinu, nejsem zrovna odvázanej, že má Adam tajný vztah s klukem z opačný strany zeměkoule a ještě s neméně slavným, podle mě by si měl najít kluka, kterej bude minimálně z LA a nejlíp jeho manažer, nebo prostě někdo, s kým se nebude muset loučit na měsíce, ale respektuju jeho rozhodnutí. Vím, že tě má rád a taky si nikdy do ničeho nenechá mluvit." Mimochodem, to je to, co na něm mám já osobně rád nejvíc. Jeho zdravé sebevědomí a soběstačnost. A umění říct ne. Nepamatuju si, kdy Adam trpěl nějakým dilema. Snad asi nikdy. Anebo o tom s nikým nemluví.

"Rozumím, jak to myslíš. Naše životy jsou příliš stejné a přitom tak moc rozdílné…" Jae se odmlčí a zahledí z okénka na ubíhající cestu. Mám před sebou rovinku, tak se na něj můžu podívat. Chápu, proč se Adamovi líbí, je opravdu moc pěknej. Čistá pleť, jasné kontury, velké oči a na první pohled hedvábné vlasy. Jae si na svém zevnějšku zakládá, to je vidět okamžitě. A ani se tomu nemůžu divit. V týhle branži je to prostě nutnost. Podaří se mi ještě zachytit krátký obrázek jeho rukou, co má položené v klíně. Taky vypadají hezky. Jsou bledé a působí hebce. Nehty má Jae upravené jak ze salonu, tedy pokud do něj opravdu nechodí.
Zahledím se před sebe a zamyslím se. Jaký je asi v posteli? Když se občas Adam zapomene a rozpovídá o intimnostech, vychází mi z toho, že je v sexu hodně náročný. Kolikrát už mě napadlo, že bych se o něco pokusil, jsem v tomhle směru hodně liberální a dokonce už vím, jak Adam líbá, ale v našem přátelském vztahu dávám hodně na rozum. Vím, že by se všechno podělalo, kdybychom se spolu vyspali.

"Vlastně vás hodně obdivuju, oba dva, že to dokážete vydržet. Nevidíte se kolikrát i několik měsíců," zkonstatuju. Tentokrát se Jae podívá na mě.
"Říká něco?" zeptá se dychtivě.
"A co by měl říkat?" usměju se. Jae se zamračí, protože mu okamžitě dojde, že si ho dobírám.
"Mluví o mně někdy?" vyzvídá. Je to roztomilý.
"No, jednou, nebo dvakrát o tobě mluvil, nějak si nevzpomínám, asi to nebylo nic důležitýho," provokuju ho.
"A to jsem si myslel, že bychom mohli mít společného nejlepšího přítele," utrousí nabroušeně a odvrátí hlavu. Nemyslím si, že se urazil úplně, ale radši už do něj rýt nebudu.
"Samo, že o tobě mluví. Někdy ho musím i napomenout, když zapomene, že nejsme sami a zasní se. Poslední týden byl k nevydržení. Hrozně se na tebe těšil. Volal mi ještě z turné, aby mi to oznámil, a když pak přijel, nemluvil o ničem jiném. Vlastně jsem docela rád, že se ho teď na chvíli zbavím, už mi to leze na mozek," uchechtnu se a Jaejoong se mnou.
"Promiň," omlouvá se.
"A co? Že je do tebe Lambert nejspíš zamilovanej až po uši?"
"Že to musíš poslouchat," upřesní svou omluvu.
"Od toho jsou kamarádi. On mi pomohl už tolikrát…" mávnu rukou. Jae se usměje, zrovna když se na něj podívám. Jak může být někdo tak pěknej? Adam je taky hezkej, je sexy, je ho pořádný kus, ale Jae, on je tak… glamour, chic a elegantní. Připadám si vedle nějak jak nějaká socka, ve svých oblíbených tmavých džínách a tričku.
Slíbil jsem Adamovi, že s ním počkám u něj doma, dokud se z té schůzky nevrátí, tak doufám, že se Jae po příjezdu převleče do něčeho obyčejnějšího. I když má na sobě taky džíny a tričko, doplněné lehkým propínacím svetrem, je o několik levelů elegantnější než já. Mohl by jít z fleku natáčet reklamu nebo videoklip.

Ostraha nás pouští do hlídaného pásma. Jae je u vytržení ze všech těch luxusních domů a velkých zahrad, které míjíme. Později mi vysvětlí, že na to v Seoulu a ani v Tokyu není zvyklý. Jeho tokyjský byt se prý nachází v nejvyšším patře mrakodrapu. Pokud zatouží po přírodě, jede navštívit svou rodinu, která bydlí na venkově. Předpokládám, že tohle všechno už Adam ví, takže je na čase, abych se o svém novém příteli dozvěděl něco zajímavého i já.

Z příjezdové cesty míříme do domu, kde Jaejoongovi ukazuju nejdůležitější místnosti, jako koupelnu, toaletu, kuchyni a obývací pokoj. Také po cestě míjíme Adamovu odpočívárnu, což je nádherný pokoj v orientálním stylu. Pochopitelně se Jaejoongovi líbí nejvíc.
Než jsem odjel na letiště, nakoupil jsem nějaké hotové jídlo. Napadlo mě, že bude mít Jae po tom dlouhém letu hlad.
Večeříme u ostrůvku v kuchyni. Ve stoje jak v bufetu a povídáme si. Naposledy jsme spolu mluvili v Tokyu, kde Adam koncertoval s Trespassingem. Oni dva se setkali ještě předtím, ve filmových studiích. Já dorazil s ostatními později a s Jaejoongem jsem se srazil na chodbě před Adamovou šatnou. Bylo to pár hodin po tom, co se mi Adam k tomuhle vztahu přiznal a já na něj byl naštvaný. Nedal jsem to na sobě znát, nechtěl jsem mu přidělávat starosti, ale nějaký čas jsem mu to opravdu zazlíval. Že se obtěžoval až po nějakém roce a půl, aby mi o tom řekl. Jae za nic nemohl, jemu jsem nic nevyčítal a taky jsem poznal, že je to fajn kluk.

"Četl jsem o vás dvou na netu," vypadne z něj při moučníku. Trochu zazmatkuju, nečekal jsem takovou upřímnost.
"A co jsi četl?" snažím se působit klidně. Jae si dá na čas, než odpoví. Stihne při tom sníst dvě sousta jablečného koláče.
"Že to o vás, o tom, že jste spolu něco měli, jsou jenom spekulace. Ale moji fanoušci hodně spekulovali o mně a Yunhovi a… taky to byla pravda," vysvětlí mi.
"Za to může Adamovo první turné. Při koncertech jsme se k sobě měli a fandom Adommy byl hned na světě," usměju se.
"Ano, to znám. Můj vztah s hyungem byl dost komplikovaný, ale nakonec jsme si šli každý svou cestou," pokrčí rameny.
"Kromě líbání jsem s Adamem nic neměl, přísahám," zvednu ruku jak u soudu před biblí.
"I kdyby, Adam má právo na svůj soukromý život. Nechodíme spolu, jen…"
"Jen spíte," doplním ho rychle. Tímhle způsobem se občas lidé pocitově zbavují závazků, jen aby nemuseli naplno říct, že s někým mají vztah. Chápu tenhle přístup, v Jaeově a Adamově případě obzvlášť, vždyť, jak by spolu mohli chodit, když se zatím nemohli ani nikde chytnout za ruce?
"To je v pohodě, Jae, pro mě je sex hodně velký závazek, takže vás prostě beru jako pár,"
"Skutečně?" zadívá se na mě upřeně. "Opravdu je pro tebe sex velký závazek? Nepřijdeš mi tak," přivře oči.
"A jak ti přijdu? Jako děvka?" ušklíbnu se.
"Možná," oplatí mi stejnou mimikou. Jestli se takhle dívá i na Adama, pak se nedivím, že mu klečí u nohou.

"Proč jsi ho někdy nesvedl?"
"Slyším dobře? Ty mě navádíš?" zhrozím se.
"Nenavádím, jen mi to nejde na rozum. Když jsi byl schopný ho políbit, tak proč jste nezašli ještě dál?" dotírá. Moc se mi otázky tohohle typu nelíbí, ale chápu, že je zvědavý.
"Nechtěl jsem zkazit naše přátelství. Sex vždycky všechno zkomplikuje," zamračím se.
"Hm, to asi ano," přikývne Jae, jakože se mnou souhlasí. Jeho předchozí dotaz mě nasměruje do úplně jiné sféry přemýšlení. Jako kdyby se mi kolečka v hlavě roztočily opačným směrem.
"Jak to spolu děláte?" zeptám se. Jae má zrovna v puse poslední kousek koláče. Narovná se a kousne do rtu. Nepředstírá, že jsem ho touhle otázkou překvapil.
"Když už jsme zabrousili na tohle téma, tak…" zatvářím se omluvně.
"Opravdu chceš vědět, jak mě Adam… šuká?" vytřeští na mě Jae oči.
"Takže jen on tebe? A ty jeho ne? Nikdy?"
"Máš pocit, že bych mohl být aktiv?"
"Jen se ptám, promiň. Mohlo by to zůstat mezi námi? Kdybych se zeptal Adama, možná by začal přemýšlet, proč mě to zajímá. Ale já se ptám jen z čirý zvědavosti, přísahám." Zase mám nutkání zvednout ruku, abych svá slova umocnil.
"Když mi povíš, proč se doopravdy ptáš, tak ti o tom řeknu víc, ale musíš mi říct pravdu," naléhá.
"Opravdu ze zvědavosti,"
"I zvědavost má důvod," zatváří se důležitě. Jo, to má bohužel pravdu. Moje zvědavost určitě vyvěrá z něčeho dalšího, možná i hlubšího.

"Tak?" pobídne mě se zvednutým obočím. Rychle na ostrůvku vyhledám něco, čím bych zaměstnal ruce. Super, ještě jsem si nesnědl svůj koláč.
"Asi mi to nebudeš schopný vysvětlit, ale… rád bych věděl, co k tobě Adama tolik přitahuje," vydoluju ze sebe pracně a pak se pro jistotu zadívám dolů na koláč.
"Spíš než zvědavostí mi to zavání žárlivostí." Slyším před sebou Jaejoongův podezíravý hlas.
"To není pravda!" zvednu prudce hlavu a nakrčím obočí. "Já… shledávám tě opravdu přitažlivým, to je pravda, ale to jistě není zárukou skvělýho sexu. Na střední jsem spal s baculkou a bylo to… fantastický, takže…"
"S baculkou?" nechápe.
"No se silnou holkou…" snažím se mu to nějak vysvětlit. Asi v Koreji nemají výraz baculka a v angličtině se ho ještě nenaučil.
"Aha," na okamžik se zatváří zmateně.
"Uvedl jsem to jako příklad. Když ti protějšek leží v posteli jako prkno, tak může být třeba sebekrásnější, ale sex nebude stát za nic."
"Já nejsem prkno!" zavrtí Jae razantně hlavou. Zdá se, že konečně pochopil, na co se ho ptám. Pak pokračuje. "Miluju sex s Adamem a on se mnou, protože… Samozřejmě, že to nevím, to ti může říct jen on…"
"Ale můžeš mi říct, co tě fascinuje na Adamovi," vyhrknu. Že bychom se dobrali k jádru věci?

"Všechno," odvětí Jae automaticky. "Adam je dominantní, to víme oba, ale jakmile dojde na sex, tak… Někdy mám pocit, že úplně zapomene kým je…"
"Musíš ho šíleně vzrušovat," vydechnu. Hltám každý Jaejoongovo slovo. Adam nebývá ztracený. Už dlouho jsem ho nezažil, že by něco neměl pod kontrolou.
"Je jako v transu, jako… v jiném světě. Dokáže mě tam dostat taky, právě tímhle…" vysvětlí mi.
"A jak to děláš?" nechápu. Ani si nevšimnu, že se k němu přes roh ostrůvku víc nakláním.
"To je právě to, co nevím," pokrčí rameny. Netuším proč, ale chci po něm natáhnout ruku a dotknout se ho, protože tenhle kluk nemůže bejt skutečnej. Nikomu se ještě nepodařilo dostat Adama na lopatky. Bohužel zavadím o talíř s koláčem a ten se bez milosti zřítí na zem, kde se porcelán s tříštivým zvukem rozbije na několik větších a menších kousků. Oba si k němu ihned klekneme, že tu spoušť uklidíme, následuje ovšem scéna jak vystřižená z klasického romanťáku. Nejdřív se mi podaří praštit o Jaejoongovo čelo svým. To, když se chceme ke střepům oba nastejno víc sklonit. Pak si se synchronní přesností promneme bolestivá místa a zasmějeme se. Nakonec se na sebe upřeně zadíváme a…
Než se vzpamatuju, moje rty ho líbají. Kdyby byl tohle film, předcházel by tomu záběr na moje oči, kterýma jsem si jeho rty těsně před polibkem prohlédl.

Nemám ponětí, co to do mě vjelo, ale chci ho. Toužím si ho přitáhnout na svý tělo a konečně zjistit, jak se s ním Adam cítí. Třebaže nejsem Adam a nemusí to být stejný a možná ani podobný.
"Tommy!" položí mi dlaně na prsa a odstrčí mě. "Tohle nechceš!" probodne mě přísným pohledem.
"Jinak to nezjistím," zašeptám. Jae zavře bolestně oči. Vidím, jak přerývavě dýchá, jeho rty se lesknou po našem polibku. Ještě jsem mu ani nestihl strčit jazyk do pusy. Nepřipraví mě o to. Nenechám se.
"Je spoustu věcí, na který nikdy nedostaneš odpověď," zamračí se.
"Ale tahle mezi ně patřit nebude!" zavrčím a natáhnu po něm ruku. Mezi námi jsou pořád střepy talíře, proto se s Jaejoongem, jakmile se mi ho podaří strhnout do náruče, překulím na zem, dál od ostrůvku. Možná má víc síly než já, ale díky překvapení je strnulý a chvíli se ani moc nebrání. Snažím se dobývat jeho rty a při té příležitosti ho převrátím na záda a sednu si na jeho boky.
"Adam je tvůj nejlep…"
"Mlč!" okřiknu ho. Sám sebe nepoznávám. Vážně bych byl něčeho takového schopný? Vyspat se s klukem svýho nejlepšího kámoše? Ještě chvíli si budu připouštět tyhle myšlenky a vzdám to.

Pomyslným zatřesením hlavy se mi všechno negativní podaří na chvíli zahnat. Skloním se k Jaeově tváři a znovu ho políbím. Jeho protest je o něco slabší. Připadá mi, že začíná rezignovat. Jazykem proniknu do jeho úst a pohladím ho po ochablém svalu, ležícím na dolním patře. Trochu se zahýbe, ale ještě to není ono. Možná bych měl pohladit i jiné svalstvo na jeho těle. Při téhle myšlence mezi nás strčím ruku a chytnu přes kalhoty do ruky jeho penis. Jae se napne a těžce polkne. Je mi jasné, že to, co si záměrně nechal pro sebe, byl povzdech, nebo dokonce sten. Znovu ho zkouším políbit. Jeho jazyk mi líně vychází vstříc. V dalším okamžiku se na ostrůvku rozvibruje Jaeův mobil. Melodie v podobě Adamovy písničky Broken English naznačuje, kdo je na druhé straně linky. Zadívám se Jaeovi do očí a kousnu se do rtu. Kde jsem nechal mozek, netuším. Tohle by mi Adam nikdy neodpustil. Ano, ta tvář pode mnou je moc krásná, ale… odpověď na tuhle otázku bych zaplatil moc draze.

"Vezmi to," zasyčím a odtáhnu se. Zatímco zůstávám sedět na zemi, Jae se rychle zvedá a jde k ostrůvku. Obejde mě obloukem. Udýchaný vztekem, který na sebe mám, poslouchám Jaeův hlas.
"A kdy dorazíš? To myslíš vážně? Přiletěl jsem už před dvěma hodinama! No tak fajn. Čau!" Ne, tenhle rozhovor se neodehrával v klidu. Adam svýho milýho něčím naštval. Možná se schůzka s Brianem a Rogerem protáhla.
"Je všechno v pohodě?" zeptám se opatrně. Moje zlost naštěstí přešla, výčitky nikoliv. Jestli se mi podaří zapomenout na to, že jsem ještě před chvílí lámal Adamova kluka na podlaze v jeho kuchyni, tak budu mít přinejmenším noční můry.
"Ne, nic není v pohodě!" zavrčí Jae a otočí se ke mně čelem. Doteď stál zády, viděl jsem jenom, jak se mu třesou ramena. "Můj kluk mě pozve do svýho domu, ale není tu a jeho nejlepší kamarád se mě pokouší znásilnit!"
"No tak!" zamračím se. "Teď je to tvůj kluk?" O znásilnění raději mlčím. S mírnou nadsázkou by se to, o co jsem se pokoušel, tak nazvat dalo.
Jae na mě vrhne vyčítavý pohled a pak se vydá hledat lopatku se smetáčkem, aby uklidil rozbitý talíř. Celou dobu ho pozoruju ze země. Vstanu, až když je hotový, protože kdykoliv předtím udělám nějaký byť sebemenší pohyb, tak se lekne. Tohle jsem opravdu nechtěl.

"Nechceš si jít odpočinout?" zeptám se při úklidu nádobí od jídla.
"Ty tu zůstaneš?" podívá se na mě přes rameno.
"Jak chceš," pokrčím rameny. Snažím se mu omluvnýma očima naznačit, že už se o nic nepokusím.
"Adam řekl, že mi máš dělat společnost," odsekne a já se chtě nechtě musím usmát. Kdyby Adam tušil, jakou společnost jsem se pokoušel Jaeovi dělat, tak mě vyhodí za prdel ven a už k němu ani nepáchnu.
"Jestli půjdeš spát, nemusím tu být. K tomu mě nepotřebuješ," zavrtím hlavou.
"Ty jsi naštvaný?" zkrabatí Jae obočí. Nedivil bych se, kdyby na mě vyjel. Letěl takovou dálku za Adamem a teď tu má zůstat sám, než se milost pán vrátí domů.
"Ne na tebe. Na sebe jo," připustím. "Nevím, co to do mě vjelo. Promiň mi, jestli můžeš," prosím ho. Jae si mě nekonečně dlouho prohlíží, pořád je ostražitý, než se zeptá:
"Je nahoře taky koupelna?"
"Jo, jsou tam dvě."
"Fajn," kývne hlavou a odchází. Sleduju jeho kroky až ke schodišti. Nahoru za ním rozhodně nepůjdu. Jae se ovšem v polovině otočí a založí si ruce na prsou.
"Počkej na mě v obýváku. Pustíme si nějaký film," zavelí a hned na to zmizí v horním patře.

Celou tu půl hodinu, co je Jae pryč a já sedím na pohodlné pohovce v dolním obývacím pokoji, přemýšlím, jestli bych neměl radši odejít. Nevěřím, že bych se ještě o něco snažil, ale tuším, že sedět vedle něj, pro mě bude pokušení, které nemám zapotřebí. Přátelství s Adamem je pro mě svaté, nezvládl bych to, kdybych o něj přišel. Jenže v takové chvíli člověk vůbec nepřemýšlí. Jae musí něco mít… co Adama a teď už i mě připravuje o rozum. Jinak bych se snad dokázal kontrolovat.
Nakonec samozřejmě zůstanu. Jako kdybych se chtěl otestovat, jestli to zvládnu. Jae si sedne mlčky vedle mě, v domácím tričku a teplácích a přidá trochu zvuk na televizi. Ani nevím, co jsem celou dobu sledoval.

Ani dalších zhruba dvacet minut nic neřekneme. Jae navolí program se sitcomem a za chvíli už ho hltá a při každém vtipu se tiše zasměje. Kdykoliv se pohne, dolehne ke mně vůně sprchového gelu. Ano, přesně toho, co používá i Adam. Uvědomím si, že se neustále koušu do spodního rtu a nejradši bych si dal na nos kolík, abych nic necítil. Jak by mohl chlap něčemu takovému odolat?
"Měl bych jet domů," zvednu se rychle z gauče. Dýl už to tu nevydržím.
"Ještě ne," řekne Jae stroze a za zápěstí mě stáhne zpátky na gauč. Sednu si a založím ruce na prsou.
"Tohle není fér," zabručím si spíš pro sebe.
"Cože?" zvedne obočí a natáhne ke mně ucho. Ani se na mě nepodívá.
"Ale nic," odpovím znuděně.
"Ne, něco jsi říkal…" obrátí konečně i obličej.
"Nic!"
"Tommy!"
"Tak jo, říkal jsem, že to není fér. Voníš mi tu pod nos sebou a Adamem. Na jednoho nadrženýho a provinilýho chlapa je toho prostě moc," postěžuju si.
"Ty poznáš Adamův sprchový gel?" vyvalí na mě oči.
"Jasně, že ho poznám, dokážu z něj vycítit i jeho oblíbený druh žvýkačky."
"A to ti mám věřit, že jsi s ním nic neměl?"
"Neměl!" bráním se.
"Tak jsi do něj zamilovaný," zamračí se Jae.
"To taky ne! Kruci, Jae, pozornost se soustředila na tebe, copak to nechápeš?" zaprskám. Jae je chvíli zticha, jeho pohled je opět ostražitý, už ani nevnímá seriál, který si předtím zapnul.

"Když ti to dovolím, Tommy, tak budeš mít výčitky svědomí. Mám si to vzít na svědomí já?"
"Proto bude lepší, když půjdu domů," zasyčím a znovu se zvednu. Jayovy štíhlé prsty se už podruhé omotají kolem mého zápěstí a stáhnou mě dolů. Jenže tentokrát tak nešikovně, že končím přímo na tom trapiteli. Na jeho štíhlém hebkém těle a v objetí jeho dlouhých paží. Takže to až tak nešikovné nejspíš nebylo.
Nejdřív mi bleskne hlavou, že tu netykavku předtím hrál a pak už ho líbám. Tak náruživě, jako on líbá mě. Adam se tohle nikdy nedozví. To radši umřu. Ale bez toho, aniž bych zkusil, jaké to s Jayem je, umřu taky. To už se snad pochopit dá.

Nořím se do jeho úst hlouběji a hlouběji, jak jen nejhlouběji mě do nich pustí. Občas mě kousne do jazyka a já zase jeho. Uvězněný mezi jeho pevnými stehny k němu cílenými pohyby boků vysílám signály, po čem toužím. Rukou si razím cestu pod jeho tričkem k bradavkám, abych je nejdřív něžně a pak hruběji promnul. Když přitvrdím, Jae začne sténat.
Je to pravda, co říkal o Adamovi. Nedokážu se soustředit na nic jinýho než na něj. I kdyby teď Adam dorazil, což je celkem pravděpodobný, nevyskočil bych na nohy a nezpytoval svědomí a neplazil se před ním po kolenou, aby mi odpustil. Stůj co stůj bych se snažil dodělat to, co jsem právě teď začal.
Rychle si svléknu tričko a pak se hlavou narvu pod to Jaeyovo.
"Vytáhneš mi ho!" nadává, ale já ho neposlouchám. Jdu po bradavkách jak pes po kosti. Už pod mými prsty chutnaly lahodně, chci je ochutnat i ústy a jazykem. Jae si nakonec tričko vyhrne sám a vpluje mi svými ladnými prstíky do vlasů. Přitlačí si mě na hruď pevněji a nastavuje se mi. Saju ho, kroužím špičkou jazyka kolem hedvábně hladkých poupat a mám co dělat, abych mu zároveň s tím neoznačkoval celý hrudník a břicho. Pak mi najednou zatlačí na temeno a já pochopím. Je čas, posunout se níže.

Pod tepláky už nic nemá, jen sám sebe. Stáhnu mu je pod zadek, zatím to stačí a bez přemýšlení ho stisknu v prstech, než si ho navedu do pusy. Zatím ještě není úplně ztopořený, takže se mi tam vejde hezky celý. Sice musím preventivně polykat, ale dá se to. A sténání, které slyším shora, mi to plně vynahrazuje.
Musím uznat, že měl pravdu. Není prkno, spíš naopak. Kroutí se pode mnou jak lasička a tahá mě za vlasy, že to kolikrát i bolí. Oplácím mu to něžným kousáním do koulí a ještě pevnějším honěním. Jen málo lidí o mých zkušenostech s muži ví, ale vesměs vycházím z toho, co se líbí mně.
Další poloha je klasická šedesát devítka. Předtím mě Jae svlékne z kalhot a slipů. Když ho kouřím a on mě, zároveň mu dráždím dírku. Tedy pokud se zrovna nezapomenu a užívám si toho, jak skvěle to umí.
Viděl jsem Adama několikrát nahýho a musím uznat, že je vybavenej, nejsem tedy pro Jaye žádný problém.
Nejvíc naměkko jsem asi ve chvíli, kdy mi líže koule. Má neuvěřitelně hbitej jazyk, což by do něj člověk neřekl. A jeho krásný hebký rtíky se zase skvěle starají o to, aby bylo mý péro jak v bavlnce.

Když se k němu otočím zpátky a položím se na jeho, už nahý tělo, naše pohledy se propletou a koutky rtů zvednou do pobaveného úsměvu.
"Kdo bude kde?" zeptám se. Jae přivře oči.
"Nejdřív já tebe, pak ty mě!" poručí si.
"A co nejdřív já tebe a pak ty mě?" otočím to.
"Ne!" protestuje.
"Mám návrh," ušklíbnu se. "Kdo najde dřív lubrikant a kondomy, bude první nahoře!" Na to se Jae usměje a přikývne.
"Miluju hry!" potěšeně zamlaská a shodí mě ze sebe. Než se rozkoukám, je pryč. Slyším jen jeho bosý nohy, jak cupitají po dlaždicích v kuchyni…

Blbý je to, že Jae najde kondomy a já lubrikant. Dokonce se vrátíme do obýváku ve stejnou chvíli. Konečně mám aspoň příležitost si ho prohlédnout pořádně, když stojí. Je hubenej, ale to se Adamovi líbí. Pár kil navíc by mu ovšem neuškodilo. Víc by vynikly ty pěkný svaly, co má na bříšku a na prsou.
"Myslím, že je to jasný!" zamává mi několika balíčky před obličejem a hned na to si jeden kondom nasadí. Pak mi vytrhne z ruky gel a chytne mě za rameno. Najednou klečím na pohovce a na zadku mám Jaejoongovy dlaně, který mě začnou masírovat. Když jedna zmizí a ozve se otevírání tuby, jde do tuhého. Stáhnu se. Už je to dlouho, co jsem to dělal tímhle způsobem. Vlastně to bylo jenom jednou. Jenže jakmile mě Jae začne hladit po prohlubni od koulí až na kříž a na okrajích dírky se vždycky jen krátce zastaví, než pokračuje dál, vyvolá to ve mně ještě větší chtíč. Chci, aby do mě vsunul své prsty a pak penis. Najednou po tom nepředstavitelně toužím.
Pomalu do mě začne pronikat jedním prstem a přitom dá druhou ruku na moje péro. Trochu už jsme se připravili předtím, takže ho už po chvilce prosím, aby do mě vstoupil sám.
Zapřu se podpažím o opěradlo pohovky a ještě víc na něj vystrčím zadek. Nejdřív mě šimrá hlavičkou penisu, kterou po chvíli vsune dovnitř. Nechvátá, je opatrný. Taky bych byl, nebo spíš, budu. Mě to ještě čeká.

Jeho vlhký prsty mi stisknou boky a pak začne konečně přirážet. Do téhle chvíle jen tiše vzdychal. Jeho hlas nabírá decibely s každým proniknutím a ani já nezůstávám pozadu. Otočím na něj tvář, protože chci, aby mě políbil. Zastaví se a nakloní k mým rtům. Při tom mě hladí po břiše a prsou, kde si krátce pohraje s bradavkami. Nechce se mi myslet na mýho nejlepšího kámoše, ale teď musím, aspoň na chvilku. Adam by to měl s Jaejoongem zkusit takhle, protože je to prostě… nádherný.
"Jae, to je…" zbytek slov zasténám, nemůžu jinak.
"Líbí se ti to?" ujišťuje se.
"Jo, líbí!" zakývám hlavou. Vytáhne mě za ramena k sobě a natlačí na své útlé tělo. Kdyby tu teď Adam byl, chtěl bych mu kouřit ptáka, protože bych si dal fakt hodně záležet na tom, abych někomu dalšímu předal rozkoš, kterou sám cítím.
Jae začíná zrychlovat. Miluju ten zvuk, když o sebe pleskají kůže, je to hrozně vzrušující a sexy. Jae mi drží pod krkem předloktí a dýchá mi do ucha a do vlasů, zatímco surově přiráží. Z hrdla mi vychází spíš přidušený skřek, než povzdechy, ale nestěžuju si. Nevadí mi tvrdý, živočišný sex. Taky mu dám do těla, až na mě přijde řada.

Po dalším polibku Jae opouští moje tělo a pod rukama se mi podvleče do náruče. Obejmu ho a nekonečně dlouho líbám, než ho povalím na pohovku a lehnu si na něj. Stiskne mi půlky a zase je promasíruje.
Zatímco mě upřeně sleduje, nasazuju si kondom. S pomocí gelu mu hezky promažu dírku a konečně do něj vstoupím. Těšil jsem se na to, je to stejně úžasný, jako když se on stal součástí mě. Jednu štíhlou nohu přehodí před opěrku gauče a druhou si zvednu na rameno. Než začnu přirážet, zapřu se o kolena a nalehnu na něj. Podaří se mi do něj dostat na doraz, hlouběji už to prostě nejde.
"Pojď," pobídne mě smyslným šeptem. Nehodlám se nechat přemlouvat. Stejně už to nebude mít dlouhého trvání, protože jsem opravdu vzrušený a z touhy po sexu jsem se přes pomyslnou hranici přehoupl do stavu touhy po uvolnění. Naléhám na něj, mačkám jeho hubené tělo k sedačce svými tvrdými nájezdy. Jae mi drtí prsty krk a tahá mě za vlasy. Pomalu si začínám zvykat. Když se mi podaří mít volnou ruku, honím ho a pěkně rychle. Vzdychá na celý obývák, občas mě plácne přes zadek, pokud na něj dosáhne a jinak mě drápe do prsou svými pěstěnými nehty. Cítím, jak se otírám o jeho prostatu. I když sex s chlapem nevyhledávám, pro tohle bych umřel.
Než vyvrcholí, upozorní mě na to. V korejštině. Ne, že bych uměl korejsky, ale co jinýho by říkal? Mám úplně podrápaný hrudník a ramena. Na tohle si Adam nikdy nestěžoval, anebo je masochista a líbí se mu to.
Jaejoong se na mě při mém orgasmu upřeně dívá. Vychutnává si ho. A aby toho nebylo málo, ukazováčkem si, ještě předtím, než se na něj svalím únavou, přejede po prostředku trupu, a co mu na něm ulpí, to mlsně olízne. Jsem z něj hotovej. Padám na jeho tělo a on mě objímá kolem ramen. Nemluvíme, vlastně jsme toho během sexu řekli dost málo a asi je to tak i lepší. Nebyl čas pro výčitky, ty se dostaví později.

"Nikdo se to nedozví," zavrním Jaejoongovi do krku.
"Nikdo," slabě přikývne. "Ale dokážeš s tím žít?"
"A ty?" zvednu hlavu, abych na něj viděl. Jae nic neříká, jen si mě prohlíží.
"Někdy je naše právo volby na škodu, třeba v podobných chvílích. Jsem rád, že v tomhle případě existuje jen jedna možnost," přivře oči.
"A jaká?"

"Ty víš," usměje se a pohladí mě po vlasech.

středa 6. srpna 2014

Runnin 4.





"Kdes byl? Mám hrozný hlad," postěžoval si Erik, jakmile Adam dorazil k jeho stolu. Kolega se na něj nechápavě zadíval.
"Hlad?" povytáhl Adam obočí.
"Jo, hlad, můj oběd, krůtí sendviče a salát. Nabídl ses, že mi to přineseš," připomněl mu Erik netrpělivě. Adam zavřel bolestně oči a plácl se do čela.
"Promiň, nechal jsem to v autě," omlouval se. Jak na to mohl zapomenout? Že by kvůli Kamemu? No jistě, naháněl ho několik bloků a pak přemýšlel, kam mohl zmizet, když se vracel zpátky. Na nějaké jídlo opravdu nemyslel.
Provinile pokrčil rameny a rozběhl se pro Erikovo polední menu ven. Byl zpátky za tři minuty.

Zatímco se parťák pustil do svého oběda, Adam se posadil na židli pro vyslýchané a svědky a chvíli Erika jenom pozoroval.
"Potkal jsem venku Kloboučníka," začal. Erik přestal na chvíli žvýkat a zahleděl se na něj zvídavým podhledem.
"Chtěl podat svědectví. To, který včera nepodal," pokračoval Adam nevzrušeně. Erik zakroutil očima, zakousl se do sendviče a při tom vrtěl hlavou.
"Trochu pozdě, ne?"
"To jsem mu taky říkal, ale prý netušil, že se už Akanishi přiznal."
"Vždyť se nám cpal do vyšetřovny!" ukázal Erik prudce na ony dveře. "A když vyšel ven, tak byl Akanishi jako vyměněný. Nebude mi tvrdit, že to nevěděl!" pohrozil jejich tajemnému svědkovi na dálku zvednutým ukazováčkem.
"Taky jsem mu to nevěřil, ale nechtěl se se mnou zrovna moc vybavovat. Prý se jmenuje Kame…"
"To vím, to už jsi mi říkal," přikývl Erik.
"Jo, ale on mi venku tvrdil, že se jmenuje jenom Kame. Chápeš? Křestní jméno i příjmení má stejný!"
"Takže se jmenuje Kame Kame?" vyhrkl Erik.
"Ne, jen jednou Kame, toť vše." Pokrčil Adam zoufale rameny. Připadalo mu absurdní, že se právě s Erikem dohadují nad jedním jménem, ale kdyby nebylo tak zvláštní a jeho majitel ještě víc, tak…

"Ty jsi ho sledoval?" zajímal se Erik. Adam přikývl.
"Jo, ale ztratil jsem ho na promenádě," přiznal poraženě.
"To mi pověz, co je tenhle kluk zač? Má divný oblečení, divný jméno, je to Japonec, co mluví skvěle anglicky…"
"Měl na sobě to samý co včera a…" Adam si vzpomněl na bílou hůl, kterou před nimi mladík nejspíš záměrně schovával. "… a viděl jsem v jeho ruce něco bílýho. Vypadalo to jako hůl, ale taková neobvyklá…" Adam ji nedokázal přesně specifikovat, protože viděl tu bílou věc jenom na dálku. "A hlavně, na co by ten kluk měl hůl, když chodil úplně normálně," uvažoval. Erik začal odpočítávat na prstech.
"Takže divný hadry, divný jméno a divná hůl… nenapadlo tě, že bychom si ho mohli proklepnout? Vzal sis od něj nějaký doklady?"
"Ne," zaúpěl Adam. "Chtěl jsem. Když jsi včera vyslýchal Akanishiho, tak jsem ho tu lámal, aby mi řekl svý jméno. Pak jsi přišel, abych ti pomohl s výslechem a další příležitost už nebyla."
"A co teď venku?" zvedl Erik obočí. Adam se na něj zadíval jako raněný jelen.
"Byl jsem v šoku, že se vůbec vrátil. On…"
"Líbí se ti?" zeptal se Erik se zájmem. Hned na to si vložil do úst poslední kousek prvního krůtího sendviče.

Adam na kolegu vytřeštil oči. Sakra, dělali spolu už přes dva roky a úspěšně se mu dařilo kamuflovat svou orientaci, tak co se zase posralo?
"Ne, nelíbí, jak to myslíš?" dělal překvapeného.
"Tak jak to říkám. Líbí se ti? Mně celkem jo, je to hezkej kluk. Tedy na kluky moc nejsem… Ale on má takovou pěknou tvářičku, takovou jemnou. Musíš uznat, že to není typickej chlap, jako třeba já, nebo ty. Je malej, drobnej…"
"To Japonci bývají…" rýpl si Adam. Erik zakroutil panenkami a pokračoval.
"… roztomilej, sladkej… Šukat zadek takovýho kluka nemůže být jiný, než šukat ho nějaký holce, co?"
"Dobíráš si mě? Jak dlouho už to víš?" zamračil se Adam. Erik si vzal do prstů druhý sendvič a zakousl se.
"Nějakou dobu už jo," připustil, když sousto spolkl. "Něco takovýho nemůžeš utajit, parťáku. Zvlášť, když se otočíš za každým trochu hezkým klukem. Ty si to možná neuvědomuješ, je to pro tebe přirozený, stejně jako když se já otočím za pěknou ženskou, ale okolí to samozřejmě vnímá. A kdo by mohl víc, než člověk, se kterým trávíš nejvíc času? Tvůj parťák?" Erik se poplácal dlaní na hrudi a zasmál se. "V první řadě mi to fakt nevadí, ale ne abys na mě něco zkoušel."
"To bych si nedovolil," vyhrkl Adam.

"A nechci, aby to nějakým způsobem ovlivňovalo tvoji práci." To už vyšší a také starší muž myslel naprosto vážně. Až Adama polilo horko. Netahal své soukromí do práce, ale i tak ho Erikův ledový pohled, který ono upozornění doprovázel, vystrašil. Dá si na to pozor i nadále. Stejně už o dobrou partii dlouho nezakopl a teď se aspoň nebude muset před svým parťákem tak hlídat, aby neprozradil, co je zač.
"Neboj se, vztahy na pracoviště nepatří, takže z mého hlediska jsi úplně v bezpečí," zasmál se Adam. Erik jen zavrtěl hlavou a poplácal Adama po rameni.
"Myslím, že jsi rád, že je to venku. Mohl jsi mi to říct. Přece na tom nezáleží, jestli máš rád víc kluky, nebo jenom kluky…"
"Tohle není můj oblíbený film, o kterým bych chtěl každýmu vyprávět, Eriku. Právě jsme si odbyli můj coming out. Ne, že bych na tom bazíroval, u našich už to mám dávno za sebou, ale říct to jen tak, na rovinu…"
"Právě proto, že na tom nebazíruješ, tak jsi mi to měl prostě říct… parťáku, jsem na kluky. Hotovo. Žádný sraní s tím, ne?" pousmál se Erik. Adam se kousl do rtu a rozhlédl po hale. Kolik lidí tady už to asi vědělo stejně dlouho jako Erik. Ne-li déle?
"Hele, rád bych tohle téma pro teď uzavřel, máme důležitější věci na práci," navrhl Adam. Erik se zasmál, znovu poplácal kolegu po rameni a pustil se do zbytku svého oběda. Adam se odebral ke svému pracovnímu stolu. Po cestě to vzal ještě přes kuchyňku, kde si nalil trochu kávy, jelikož si vzpomněl, že si v bistru pro sebe koupil donut bez polevy…

Zbytek pracovního dne proběhl v klidu. Až na jednoho zlodějíčka, který ukradl v supermarketu balík toaletního papíru a papírových kapesníčků, se nic vážnějšího nestalo. Adam navrhl Erikovi, že by si mohli po práci dojít na drink, ale parťák jeho nabídku odmítl. Prý má schůzku s jednou moc hezkou kočičkou, co ráda vystrkuje drápky. Adam si to vysvětlil po svém. Nejspíš měl Erik úplně poškrábaná záda.
Před odchodem Adam schoval do sejfu svou služební zbraň, jelikož usoudil, že už nebude zapotřebí, rozloučil se s parťákem a se strážníkem, který měl tu noc službu a vyrazil do baru, kam většina policistů z jejich okrsku chodila na pivo. Ten večer tam narazil pouze na Iasona a Fren. Stážníky, kteří měli na starost dopravní záležitosti a pokuty. Povídalo se o nich na oddělení, že spolu táhnou. Adamovi to ale bylo jedno, hlavně když do života nikdo nekecal jemu.

Usadil se k baru, na své oblíbené místo a objednal si dvojitou skotskou s ledem. Majitel baru, Ronnie, byl sympatický čtyřicátník nižšího vzrůstu, s hodně krátkými vlasy a větším bříškem, které vypadalo jako malý pivní soudeček. Dokonale se do baru hodil a taky uměl dobře naslouchat, čehož si u něj zákazníci hodně cenili. Když postavil před Adama skleničku, ve které zacinkaly tři kostky ledu, usmál se a zvedl obočí.
"Dneska bez parťáka?"
Adam přikývl a trochu se napil. Whisky ho příjemně zaštípala na jazyku a zahřála hrdlo. Neměl panáka už skoro celé jedno století.
"Taky jsem si všiml, že jste vyřešili toho košilového zloděje," pokračoval Ronnie.
"Jo jo, nakonec se přiznal sám," prozradil Adam. Moc toho o případu cizím lidem říkat nemohl, ale Ronnie byl jako vrba. Všechno si nechával pro sebe.
"Tohle je klidný místo, jsem za to rád. V Hollywoodu by tak hezky nebylo," zkonstatoval majitel a šel obsloužit další zákazníky. Adam se podíval na mobil, kde měl jednu nepřečtenou zprávu. Byla od jeho matky. Chtěla, by jí zavolal, až bude mít čas. Pokud by to bylo vážné, rovnou by volala, takže Adam opět schoval mobil do kapsy a rozhodl se, že jí zavolá hned ráno. Stejně už bylo docela pozdě…

Do deseti minut měl svůj drink vypitý a poručil si nový.
Se třetím už to riskovat nechtěl, takže jakmile zdolal druhou dvojitou rundu, objednal si u Ronnieho minerálku a ananasový džus.
Kdykoliv měl Ronnie chvíli čas, povídali si. Dělávali to běžně. Hlavně probírali, co je nového v politice, nebo i ve světě. Takové ty běžné věci.
Adama napadlo, že by se majitele mohl zeptat, jestli v poslední době neviděl v okolí divného kluka v klobouku a nemoderních šatech, popřípadě s bílou holí. Ronnie se nejdřív divil, že v LA už viděl hodně divných věcí a lidí, ale něco takového ještě ne a pak Adamovi odpřísáhl, že tohohle konkrétně by si určitě všiml a hned mu to nahlásil.
Adama barmanova odpověď nepotěšila. Neměl na Kameho vůbec žádné spojení. Netušil, odkud přišel, v záznamech také nic nenašel, projížděl je celé odpoledne, ale nikoho se jménem Kame v nich prostě neobjevil. Cítil, jak je z toho mrzutý. Sice mu trochu zvedlo náladu, že se jeho parťák konečně dohmátl jeho sexuální orientace, ale tohle ho teď trápilo mnohem víc. Selhal jako policajt. Nebyl schopný identifikovat živého člověka. U mrtvých to byl občas opravdu problém, ale u živých? Snad stačilo, vyžádat si nějaký doklad totožnosti, jenže to by si na to musel vzpomenout, když s tím klukem v poledne mluvil. Usmyslel si, že hned další den, pokud nepřijde nějaký případ, se pustí do pořádného pátrání. Vezme si auto a projede město křížem krážem. To by bylo, aby nenašel jednoho Japonce v klobouku.

Adam dopil minerálku namíchanou s džusem a vytáhl peněženku. Chystal se Ronniemu zaplatit, když si po své levici uvědomil pohyb. Otočil hlavu a vyvalil oči. Na barovou stoličku hned vedle té jeho se zrovna zvedal ten, na nějž celý večer myslel.
"Dobrý večer…" vydechl. Mladík se na něj obrátil celým tělem a přivřel oči. To samé udělal i Adam, protože kluk vypadal úplně jinak, než když se potkali před stanicí. Měl sice kožené kalhoty, ale horní část jeho těla byla oblečená pouze do jednoduchého trička a co víc, neměl na hlavě klobouk. Jeho dlouhé šedé vlasy byly rozpuštěné a rozprostřené po ramenou a ozářené bodovkami nad barem vypadaly, jako kdyby byly blond.
"Dobrý večer," odvětil mladík a pousmál se. Adam si všiml, že mu na kolenou odpočívá ona bílá hole, kterou u něj v poledne viděl. Neubránil se pohledu na ni a mladšímu muži to pochopitelně neuniklo.
"Vypadáte… jinak…" Adam se vrátil očima k mladé tváři, aby prozkoumal každý její milimetr. Snad na to teď bude mít víc času, blesklo mu hlavou. Ještě, že svůj poslední drink ucucával tak pomalu. Měl v plánu odejít už před čtvrt hodinou.

"Jak jinak?" nechápal Kame. Za barem se objevil Ronnie a zeptal se, co bude nový host pít.
"Dej nám ještě dvě skotské, Ronnie. Díky," poručil si Adam. Majitel rychle nalil do dvou skleniček hnědou tekutinu a postavil ji před muže. Pak takticky odešel.
"Nemáte klobouk," pokrčil Adam rameny.
"Nenosím ho pokaždé…"
"Ale, když jste seděl na stanici, docela jste si ho chránil," připomněl mu Adam. Mladík zvedl jeden koutek a pak si povzdychl.
"Neznám vás, nezlobte se, jsem jen opatrný."
"A teď už mě znáte?" reagoval na to Adam okamžitě.
"Dejte mi ještě trochu času, poručíku Lamberte." Mladík se na druhého muže zadíval prosebně. Jeho oči už nebyly tak zvědavé a opatrné, toho si Adam všiml hned. Možná na Kameho zapůsobilo i to druhé setkání před vchodem na stanici, napadlo Adama. Dokonce si naivně pomyslel, že ho v tomhle baru vyhledal sám. Teď ještě zjistit důvod proč?

"Vy jste mě hledal?" zeptal se na rovinu. Mladík se chopil skleničky a přiložil si ji k nosu. Evidentně na něj byl tah skotské příliš silný, protože se lekl a nechápavě se na obsah zadíval.
"Ještě jste to nepil?" pousmál se Adam. Kame zavrtěl hlavou.
"Je to jenom skotská. Trochu to bude pálit, ale druhý lok už dáte bez zašklebení," radil mu. Kame si položil okraj whiskovky ke rtům a opatrně se napil. Jeho obličej se zkřivil do bolestné grimasy. Pak se na Adama téměř vyčítavě zahleděl.
"Říkal jsem to," bránil se Adam a sám se napil svého drinku. Užíval si Kameho nevěřícného pohledu, když do sebe skoro půlku sklenky hodil bez hnutí brvou. Mladík ho okamžitě napodobil a pak se samozřejmě rozkašlal.
"No no, ne tak zhurta." Adam sebral Kamemu skleničku z ruky a postavil ji na bar.
"Ještě jste mi neodpověděl na otázku. Hledal jste mě?" zopakoval svůj první dotaz.
"Ano, hledal jsem vám, poručíku Lamberte," odvětil Kame.
"A proč? Chtěl jste mi snad něco říct k případu tropické košile? Nebo mi prozradit celé své jméno?" zkoušel ho Adam. Kame se natočil k baru čelem a začal si pohrávat s okrajem skleničky.
"Moje jméno?" zvedl obočí.
"Jo, vaše jméno, tvrdil jste mi, že se jmenujete jenom Kame."
"To je pravda," přikývl mladík.
"Máte nějaké doklady? Třeba pas, nebo řidičák?"
"Ne, to nemám," zavrtěl Kame hlavou. Adam dopil zbytek skotské a zamával na Ronnieho.
"Dal bych si ještě minerálku," objednal si. Ronnie vyplnil jeho přání a zase se ztratil.
"Musíte mít nějaký doklad totožnosti. A proč jste mě tedy hledal?" naléhal na něj Adam. Mladík se nervózně zavrtěl. Když i on dopil svůj drink, zamával na Ronnieho a objednal si jako Adam. Dokonce to i stejně řekl.

"Myslel jsem, že bychom mohli být přátelé," podíval se na Adama tak zoufalýma očima, až se druhý muž polekal. Řekl snad něco špatně? Vyděsil ho nějak?
"To samozřejmě můžeme, ale na to, abychom mohli být přáteli, toho o vás vím hrozně málo," vysvětlil mu Adam.
"A co byste chtěl vědět?" zajímal se mladík. Adamovi v hlavě začaly vířit otázky jedna po druhé. Nejraději by je na druhého muže vysypal všechny najednou.
"Kolik je vám let?" vyhrkl.
"Potřebujete vědět můj věk, abychom byli přáteli?" podivil se Kame. Adam naklonil hlavu do strany a zamračil se.
"Tak vaše celé jméno…"
"Nestačí vám to, kterým mě oslovují všichni?"
"Kdo všichni? Máte nějakou rodinu?" nabalil Adam další otázku na tu předchozí.
"Když nebudu mít rodinu, tak se se mnou nebudete kamarádit?" pozvedl Kame obočí.
"Možná se mi jako vašemu příteli nebude líbit, když budete takhle úskočný."
"Zatím jste nepoložil správnou otázku, poručíku Lamberte," usmál se mladík. Adam si povzdychl.

"Můžete mi tedy o sobě říct něco sám? Co považujete za důležité? K čemu je například tahle hůl? Nevypadáte, že byste ji potřeboval." Adam se pokusil po předmětu v Kameho rukách natáhnout ty své, ale nepodařilo se mu hole ani dotknout, natož ji chytit.
"Je to dárek, po otci…" Kame se na bílou štíhlou hůl se zajímavými rytinami na nejširší části zadíval téměř zbožně. Jako kdyby to byl nějaký poklad.
"Takže dědictví," upřesnil to Adam. "Váš otec už nežije?"
"Žije, ale je moc daleko," vysvětlil mu Kame.
"Moc daleko? V Japonsku?" hádal Adam. Mladík zvedl hlavu a své tmavé oči zasekl do jeho. Adam měl pocit, že v nich zahlédl zmatek.
"Ano, v Japonsku," přikývl nakonec Kame. "Promiňte, už budu muset jít?" začal sklouzávat z barovky. Adam ho chytil za paži a vrátil zpátky. Uvědomil si, že mu to nedalo ani moc práce. Oproti němu byl Kame opravdu malý a působil křehce a také lehce.
"Čeká na vás někdo? Před chvílí jste přišel."
"Ne, jsem sám," odvětil mladík neklidně. Pokusil se Adamovi vytrhnout, ten ho ale nenechal.
"Jste příliš záhadný na to, abych vás nechal jít." Kame na něj vytřeštil oči.
"Nemůžete mě držet!"
"Tak proč jsi opravdu přišel, když tu teď se mnou nechceš zůstat? Přátelé spolu kolikrát pijou i do rána. Neutíkají bez vysvětlení," vyčetl mu Adam. Kame se zarazil, v rukách stále svíral svou hůl. Chvíli měl Adam pocit, jako kdyby ji chtěl proti němu použít.
"Já… taky tě neznám a nic o tobě nevím," vyhrkl Kame. Adam zalapal po dechu. Tohle ho nenapadlo. Že by se ho jeho nový kamarád mohl bát. Jenže, on neměl co skrývat, kdežto u něj to vypadalo, že před ním tají něco hrozného, přinejmenším skutečnou totožnost.

"Jsem policista, to o mně říká hodně. Čím se živíš ty? Kde pracuješ?" zeptal se. Kame si promnul rty a sklonil tvář.
"Nikde," pokrčil rameny. Adam z něj začínal být čím dál víc zmatenější. Kdyby to byl duch, jak tvrdili ti stánkaři, tak by ho neviděl ani Ronnie. Kame byl z masa a kostí, ale až moc tajemný. Přestávalo se mu to líbit.
"Nemůžeš najít práci?" zeptal se.
"Ano, sehnat práci je těžké," přiznal menší muž.
"Tak ti s tím pomůžu. Od toho jsou přátelé, aby si pomáhali," nabídl se mu.
"Ne, to je v pořádku, ale děkuju. Zvládnu to sám,"
"Mluvíš skvěle anglicky, narodil ses tady?" zkusil se Adam zeptat na něco dalšího. Tentokrát se Kamemu podařilo vytrhnout a seskočit ze stoličky. Když Adam udělal to samé, menší muž mu položil dlaň na prsa, aby ho zarazil a přivřel oči.
"Pro dnešek to stačí," řekl přísně.
"Co stačí? Provedl jsem něco? Řekl jsem něco špatně?"
"Brzy se zase uvidíme, poručíku Lamberte," oznámil mu Kame, aniž by reagoval na předchozí otázku. Pak se otočil na podpatku a vyrazil ke dveřím. Adam chtěl běžet za ním, jenže neměl zaplaceno a Ronnie se potuloval mezi hosty, sedícími v boxech. Než vyrovnal svou a také Kameho útratu, musel být jeho nový záhadný kamarád desetkrát v Japonsku.
Naštvaný a rozervaný zmatkem se vydal domů, kde si otevřel další láhev skotské…

Bad Things 18+


Tahle jednodílka je speciálně pro Stevu, ale nikde není psáno, že si ji nemůžete přečíst i vy ostatní, jen nevím, jestli vás bude bavit tenhle pairing. Dala jsem na přání dohromady Adama a Erika, přesněji Adama a Alexandera Skarsgarda, představitele Erika ze seriálu True Blood, který momentálně ztělesňuje Adamova parťáka v Runnin. Je to Real Slash, tedy obě postavy jsou reálné a jejich krátký příběh je zasazený do reality. Občas se tu mluví o True Blood a povídka obsahuje spoilery k závěrečné sérii, která právě probíhá! Název jsem vybrala podle ústřední písně k seriálu, kterou nazpíval Jace Everett a najdete ji úplně na konci ;-)



Díky Bohu, pár volných dnů...
Rozvaluju se na pohovce v dolním obýváku ve svém novém domě a užívám si klid a pohodu. Včera jsem se vrátil domů. Část našeho turné s Queen skončila a do čtrnáctého srpna, kdy odlétáme do Jižní Koreje, pokračovat tam, pak v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu bych měl mít volno.

Právě jsem se dodíval na šestý díl True Blood a jsem z něj trochu v rozpacích. Nejdřív se zjistilo, že umírá Erik, pak Bill a teď Sookie. Hlavní trio snad nedojde ani do finále. To je bordel. Naštvaný se zvedám z gauče a jdu si do kuchyně pro zmrzlinu. Asi bych se na to neměl dívat, když chci být ve svém volnu v klidu. Při turné jsem seriál sledoval zpětně, pokud se našel čas a vzhledem k okolním událostem jsem ho nevnímal naplno. Ale definitivně by měl skončit někdy do konce prázdnin a to budu zase v trapu a opět si grandiózní závěr neužiju.

Asi bych to neměl tak prožívat, jenže… fakt jsem si na všechny ty postavy za několik let zvykl, i na způsob, jakým je seriál natočený, na zvláštní styl humoru, na spoustu krve a určitý alternativní styl, který se v posledních sériích svezl spíš do komerce. Ale nevadí, pořád Sookie žeru. To, že její představitelka působí, jako kdyby neuměla hrát, upíra Billa, který už není nejmladší a v prvních sériích vypadal spíš jak bufeťák. No a Erik? On je moje krevní skupina. Přísahám, že od tohohle chlapa bych si nechal s radostí i natrhnout zadek!

Jo, to by bylo, kdyby…
… byl Alexander Skarsgard gay!

Rozezvoní se mi telefon a vytrhne mě z moc žhavý představy sebe samotného namáčknutého na kuchyňské lince, u které právě stojím, s pérem Alexandera Skarsgarda v zadku. Podívám se nevrle na displej a s tichým zavrčením přijmu hovor. Manažer mi slíbil, že mi dá čtrnáct dní pokoj, tak co otravuje?
"Zdravím," zabručím do telefonu.
"Co jsi protivnej?" zeptá se manažer.
"Právě jsem dokoukal poslední díl True Blood," odpovím.
"Aha, tak to chápu, taky mě naštvali." Můj manažer miluje True Blood stejně jako já, a když jsme se poznali, bavili jsme se asi dvě hodiny jenom o seriálu. Za ty roky se samozřejmě projevil jako správný kapitalista, ale stejný vkus na seriály nám zůstal.
"Volám kvůli jedné bleskovce, až budeš mít volno!"
"Ne!" zasyčím do telefonu.
"Adame!"
"Říkám ne! Jsi blázen? Mám se strhat jako Bieber a zvracet v Seoulu na jevišti?"
"To už je starý, Adame. Neboj, tohle se ti bude líbit," snaží se mě manažer oblbnout sladkým hláskem.
"Když nebude, dáš mi pokoj," smlouvám s ním. Občas to zabírá. Není to tak, že by mi vyloženě kecal do práce, ale někdy je pracovitej až moc. Až mi to leze na nervy.
"Jo, to je dobrý ultimatum. Ale já vyhraju, vsaď se, o co chceš," provokuje mě.

"Tak už to vyklop," vztekám se, zatímco zadržuju smích a další nadávky v jednom.
"Jedna televizní stanice chystá velkou talk show u příležitosti nové série jednoho seriálu a producentům neuniklo, že jsi velký fanoušek toho seriálu a že ses o něm i několikrát zmínil na Twitteru a zavolali mi, jestli bys jim tam nepřišel zazpívat pár songů, akusticky."
"Jaká stanice a jaký seriál?" zeptám se podezíravě.
"No tak, Adame. Co ty sleduješ za seriály? To už musí být, aby tě něco chytlo…" zkouší mě manažer. V tu chvíli mi to docvakne a lžíce se zmrzlinou, kterou jsem doteď držel v ruce, padá na zem.
"Co to bylo?" zmatkuje manažer.
"Ty si děláš prdel! Že nemyslíš…"
"Ale myslím, ty blázne. Přesně to myslím." Úplně ho vidím, jak kývá hlavou a vítězně se usmívá. Dostal mě na lopatky. Tohle mu neodmítnu, ani kdyby… Prostě ne, byl bych fakt blázen.
"Kdo tam všechno bude?" zeptám se hned po tom, co se trochu uklidním a zvednu lžíci ze země, abych ji hodil do dřezu. Zmrzlina už nebude zapotřebí.
"Měli by tam být všichni. Dokonce jsem slyšel, že se na tebe někteří hodně těší. Ta co hraje Taru tě má hrozně ráda a pak i Deborah…" Ta představuje Jessicu, mou hodně oblíbenou postavu mladé upírky. O chlapech nemluvím, dal bych si říct asi s každým. A jsem hrozně zvědavej na Lafayetta, protože to je ta správná buzna.

"Kdy to bude?" ptám se manažera.
"V sobotu. Chtějí po tom dělat i nějakou párty, kam jsi samozřejmě taky zván, pokud budeš chtít."
"Že se vůbec ptáš." Líbí se mi, jak si mě manažer dobírá. Někdy na něm i díky tomu poznám, že mě má rád a že není můj manažer jenom pro prachy. Počítám, že si to nenechá ujít ani on.
"Kruci, to tu Tommy není, kdo mě bude doprovázet?" zhrozím se.
"Někoho najdu, neboj. Možná by to zvládla i Ashley, ne?" navrhuje.
"Jo, zkusím se s ní domluvit. Takže se uvidíme v sobotu, jo? A já se těšil, že od tebe budu mít pár týdnů klid!"
"Nápodobně," zachechtá se manažer a hned na to ukončí hovor.
Tu noc nemůžu usnout…

Na vystoupení si beru tričko, džíny a jedno z mých oblíbených více barevných sak. Prý se celá talk show a pak i párty ponese v neformálním stylu. Ashley přichází v jednoduchých černých šatech. Je to nezvyk, vidět ji takhle. Byl jsem zvyklý z našich koncertů na podvazky a lesklý legíny.
Seznámení s lidma ze štábu True Blood je ze začátku takový ostýchavý, ale neznáme se, takže jsem s tím i trochu počítal. Doufám, že na párty už to bude lepší, že mě mezi sebe pustí, abych si tam nepřipadal jak páté kolo u vozu. Manažer mi totiž v pátek večer volal, že mu do toho něco přišlo a že si to mám užít. Bohužel sám, protože i Ashley hned po programu musí odejít.

Z písniček jsem vybral Aftermath, Strut a By the Rules. Nechtěl jsem nic moc utahaného, k tomuhle seriálu se to ani nehodí. A Ashley se všechny songy za ten týden naučila přímo ukázkově. V sobotu dopoledne jsme si ještě dali zkoušku, abychom se sladili, a večer jsme byli za hvězdy.

Sleduju talk show ze svého hudebního místa a musím se neustále krotit ve smíchu, abych pak ještě něco vůbec zazpíval. Annu Paquin jsem viděl na vlastní oči jednou, na nějaké premiéře, ale tam nebylo samozřejmě poznat, jak úžasný má smysl pro humor. O dalších ani nemluvím. Alexander exceluje. Je na něm poznat, že není rodilý Američan. Má sice angličtinu v malíku, ale hlídá si slova, takže působí, jako kdyby byl trochu zpomalený, ovšem v závěru to je fakt hrozně komický. Baví celý studio, a když pak přijde řada na mě, mám co dělat, abych písničku odzpíval v klidu. O vzrušení, který cítím, když se na něj dívám, ani nemluvím. Občas mám pocit, že to na mně musí být vidět.

Ashley po skončení talk show odchází. Myslel jsem si, že se mi ji podaří ukecat, ale je moc dobrá na říkání slova ne.
Zůstávám ve studiu sám, zatímco lidé z catheringu připravují prostor na párty. Přichází i DJ, barmani a hostesky, který vypadají jako upírky. Mají takový pěkný malý tesáčky a jsou oblečený v rudých mini šatech. Kdekdo si říká, že dobám upírů už odzvonilo, že teď letí vlkodlaci, ale True Blood je dobrý seriál, který v sobě skrývá skvělou myšlenku a spoustu předsudků jako většina lidí. Proto si našel jen svůj okruh věrných diváků. Těch, kteří se nebojí přiznat, že se občas za nějakým tím předsudkem otočí taky.

Když se rozjede volná zábava, přichází za mnou Anna. Je to hrozně milá osůbka, bezprostřední. Ptá se mě na spoustu věcí z hudební branže, po chvíli se k ní přidá i Deborah a Stephen, představitel Billa a za půl hodiny už je z nás nerozlučná čtyřka. Když si pak Anna všimne, že pořád pokukuju po Alexandrovi, zavolá ho k nám.
Poznal jsem její záměr, to ale nic nemění na tom, že si pořád o tom vysokým hřebci myslím, že na chlapy nebude, i když jich v seriálu už několik zlomil. Scéna s Jasonem, bratrem Sookie, je jedna z nejlepších!
Alexander je zvláštní člověk. V první řadě je neuvěřitelně slušný a pozorný. Kdykoliv se kolem něj ochomýtne nějaká žena, je z něj dokonalý džentlmen. A ani před muži se nechová oprskle.

Podaří se mi dostat do jeho bezprostřední blízkosti, když si jdu k baru pro další drink. I on čeká na ten svůj, a když k němu přistoupím, otočí se na mě a usměje se. Je o pár centimetrů vyšší než já. Má šlachovité tělo sportovce a pod černou košilí se skrývají široká ramena a pevná hruď. Je pravda, že umělecká branže nedává příliš možností k rozvíjení fantazie. Už jsem ho nahého viděl, celého. A nedivím se, že je hvězdou seriálu, hlavně co se ženských fanoušků týče.

"Prý jsi fanoušek seriálu od začátku," ujišťuje se.
"Jo, to jsem. Škoda, že tohle je už poslední sezóna," postesknu si.
"Sedm sérií stačí, za chvíli bychom byli jak Simpsonovi," ušklíbne se. I já se pousměju. Má to dobře zmapovaný. Ale do Simpsnových má True Blood ještě opravdu daleko. Nebo spíš všechny seriály. Kromě telenovel, Tak jde čas a dalších podobných mýdlovek.
"Mrzí mě, že nemohl přijít Lafayette, tedy Nelsan," rychle se opravím. Alexander se usměje.
"To je v pohodě, mně taky všichni říkají Eriku," vysvětlí mi své pobavení. "Vlastně se mi to jméno docela líbí, bral bych ho," pokrčí rameny.
"Vážně? Ale jo, Erik není špatný jméno." Přikývnu. Barman přede mě postaví objednaný drink a pak i před Alexe. Vím, že bych neměl, ale pokud to nezkusím, nikdy se nedozvím, jak to doopravdy je.
"A existuje ještě něco…" začnu nejistě. To už se můj vysněný upír otáčí k baru zády. Myslím, že chtěl zrovna odejít.
"Hm?" zvedne obočí a trpělivě vyčkává. Hrozně se mi začne potit dlaň, ve které držím svou skleničku. Mám co dělat, aby mi nevyklouzla. Je to špatný nápad, opakuju si v duchu.

"Jen jsem se chtěl zeptat, jestli existujou ještě jiný věci, který by se Alexovi mohly líbit stejně jako Erikovi?" dokončím svou otázku opatrně. Alexander natočí hlavu do strany, aniž by se na mě přestal dívat a napije se svého drinku.
"Že ty máš na mysli něco konkrétního?" ušklíbne se. Bože, nejhorší je špatný načasování, nebo špatná nápověda. No jistě. Jak by mohl podle takový otázky poznat, že po něm jedu a že chci, aby mě ošukal? A pak popřípadě já jeho?
"No… Jaký je to být třeba upírem?" zeptám se nevinně. Tuhle otázku už určitě dostal nesčetněkrát, ale co, někde začít musím.
"Celkem to ujde, ale ještě bych si to pro sebe trochu přizpůsobil."
"Viz?" pobídnu ho.
"Viz den a noc. Třpytivá těla mi připadají uhozená, ale nesmět přes den ven, to by mě hodně štvalo," připustí. Narážku na Twilight okomentuju úšklebkem. Když jsem film viděl poprvé, nepřišlo mi to tak divný, ale postupem času se samozřejmě můj pohled, i díky True Blood změnil. A nejen na blejskavý hrudník Roberta Pattinsona.

"Je to všechno? Co stříbro okolo krku?" vyzvídám.
"Ale jo, proč ne. Musí existovat něco, co tu obrovskou sílu dokáže pokořit," pokrčí rameny. "Tobě by se líbilo být upírem?" zeptá se mě. Trochu mě ta otázka zaskočí. Několikrát jsem byl za Drákulu na halloweenské párty, ale ve skutečnosti bych takhle asi žít nechtěl. Nevím.
"Upíři mají rádi sex, co?" přivřu oči. Alex se lehce podiví a pak usměje.
"To mají. Moc rádi."
"Pak nepotřebuju být upírem," odvětím jakoby ledabyle. A abych umocnil napětí, otočím se k němu bokem a napiju se drinku. Cítím, jak mě celou dobu pozoruje. Pomalu se tedy obrátím zpátky a zadívám se do jeho jasných modrých očí.
"Děje se něco?" zvednu jeden koutek. Alex přivře oči, jako kdyby mě studoval.
"Jak se to mezi vámi říká?" zeptá se.
"A co?" nechápu, co tím myslí.
"Když si chcete užít, tak jak si o to říkáte? Nebo, co děláte? Stačí oční kontakt, pár slov…"
"Chceš mě snad sbalit?" usměju se pobaveně. Uvnitř ovšem cítím pěkný třas. Chytil se. A to tak, že si možná za chvíli pořádně užiju, nebo dostanu přes čumák.

"A co ty mě?" zvedne obočí. Má v tu chvíli výraz úplně jako Erik. Ten správný sebevědomý upírský výraz.
"Eh…" dojdou mi slova. Mám být upřímný, nebo raději odejít. Už teď moje tváře hoří. Připadám si jak přistižený při činu. Klepou se mi kolena a potí se mi čelo.
"Neříkej mi, že jsem první, kdo po tobě jede…" Nakonec seberu odvahu a vybalím to. Tímhle způsobem to aspoň nezní tak hrozně.
Erik na mě pořád přivírá oči. Bude to dělat ještě chvíli a skočím po něm.
"To rozhodně nejsi," zavrtí hlavou. Trochu sebejistý, ne? "I když absolutně nechápu, proč…" dodá. Tak dobře, sebejistý ne, ale naopak skromný. To jsou věci.
"Protože jsi sexy?" plácnu jednu z možností.
"Myslíš si to ty o sobě?"
"Občas. Na stagei," přiznám. Normálně by mě to ani nenapadlo, pokud se nesnažím lovit, nebo kolem sebe nemám kupu svých fanoušků, třeba jako na koncertu.
"A teď?" zajímá se Alex tajemně.
"Ani moc ne… Není nikdo, na kom bych to mohl uplatnit."
"Zkoušíš to na mě!" Našpulí lehce rty a zvedne bradu. A kruci, doufám že to nebude zítra ve všech novinách, to bych nepřežil. Lambert se pokoušel dostat Skarsgarda. Je snad blázen?

"Už toho nechám, omlouvám se. Jsi zkrátka moc pěknej, nemůžu si pomoct."
"Ale nejsem gay," zavrtí hlavou.
"Myslel jsem si to a ani tě nebudu přesvědčovat o opaku, jako v případě kluka, kterej to ani nezkusil, protože ty sis to zkusil." Ušklíbnu se.
"Ne, že by se mi to nelíbilo…" řekne neurčitě.
"Jaký to bylo, líbat Jasona?" zajímám se.
"Fajn," pokrčí Alex rameny. "Ale líbat Annu bylo přirozenější," vysvětlí mi.
"Chápu," usměju se. Tak aspoň že vím, na čem jsem. Je čas to vzdát a smířit se s tím. "Asi bychom se měli vrátit k ostatním," navrhnu a otočím se k odchodu. Alex mě ale chytí za rameno a obrátí zpátky.
"Počkej…"
"Co?" nechápu.

"Fakt mě to mrzí. My Švédové nemáme ve zvyku lidem ubližovat," omlouvá se.
"Ale tys mi nijak neublížil. Přece nepůjdeš do něčeho, co se ti nelíbí. Taky bych nešel," podívám se na něj povzbudivě. Jemu je to fakt líto, nebo co. Že mě nechce opíchat.
"Ale já neřekl, že se mi to nelíbí, jen že se ženou mi to přijde přirozenější," brání se. Tak to je gól. To je poprvé, co se mi chlap omlouvá za to, že není gay a ještě to myslí upřímně.
"Alexi, tohle fakt není zapotřebí. Hrozně se mi líbí tvoje postava v seriálu, i ty sám, ale já nikoho k ničemu nenutím, to není můj styl. A hlavně se za to na tebe nebudu zlobit. To spíš ty na mě, by ses měl zlobit, že jsem se k tomu vůbec přiznal a zkoušel to na tebe," zavrtím nevěřícně hlavou.
Snažím se podobným situacím vyhýbat, ale občas se to prostě stane. Že můj radar nefunguje tak jak má. Pak se omlouvám, protože nechci, aby si všichni mysleli, že co buzna, to potencionální nebezpečí pro každého chlapa. Tak to přece není.

"Poslouchej mě, Adame…" zvedne Alexander ruku z mého ramene a přesune ji na moje předloktí. "Já se ti snažím naznačit, že bych byl možná pro, jen jsem to ještě nikdy nedělal a mohlo by se stát, že bych to vzdal, třeba i v tom nejlepším. Ze strachu, z předsudků…"
"Cože?" vyvalím na něj oči. Alex se pousměje a na okamžik koukne za mě, do sálu.
"Za půl hodiny se vytratíme, ok? Počkej na mě venku, mám tam auto, černý Rover."
"Taky mám venku auto, světle modré BMW," řeknu jako v transu. To není pravda. Já určitě sním. Právě si domlouvám s Alexandrem Skarsgardem rande na dnešní noc.
"Tak fajn, půjdeš první a počkáš v autě. Rád bych viděl, kde bydlíš. Můj hotel moc zajímavý není a hlavně je dost na ráně."
"Chápu," přikývnu svorně. Od týhle chvíle jsem jeho otrok. Ten chlap je neuvěřitelnej, ale určitě si to o sobě nemyslí. Udělal bych první poslední, jen aby se nic neposralo a on dorazil v pořádku do mýho domu a tam mi natrhl zadek.
Musí to vyjít, chci ho. Ještě víc než předtím.

Odcházíme za ostatníma a tváříme se jakoby nic. Pořád se dívám na mobil, kvůli hodinám, ale snažím se, aby si toho nikdo nevšiml. Naštěstí je zábava už rozjetá, takže se všichni zabývají pitím a těmi, co si je vyhlídli už na začátku. Jako já Alexe. Po půl hodině zjistím, že na mě Alex nenápadně pokukuje. Je čas se rozloučit s ostatníma.
Holky mě nejdřív nechtějí pustit, ale jsou už správně opilý, takže je za chvíli přestávám zajímat.
Konečně se vymotám ven a tam zamířím rovnou ke svýmu autu. Když někde zpívám, tak nepiju, takže všechny moje drinky byly nealko. Doufám, že Alex to má podobně. Nerad bych, aby sedl za volant pod vlivem.
Nasednu do auta a čekám. Můj vysněný upír vychází o deset minut později. Mně to připadá jako celá věčnost. Vidím ho, jak hledá očima moje auto, a když ho zbystří, usměje se a zatřepe prsty u těla. Pak míří k černému Roveru, který stojí o čtyři auta dál. Pochopil jsem, že mám jet první.

U brány s ostrahou, kam dorazím s Alexem v závěsu o půl hodiny později, musím nahlásit návštěvu. Ochranka netrvá na totožnosti, ale podle předpisů by měla vědět, že patří ke mně. Pak už naše auta míří k bráně, která obklopuje společně s vysokým plotem malé nádvoříčko na parkování. Přímo před mým domem.
Oba čekáme v autech, dokud se brána nezavře, pak vystupujeme a Alex jde rovnou ke mně.
"Páni, to je úžasné," rozhlíží se obdivně kolem sebe.
"Netuším, jestli je to tak úžasný jako u tebe doma, ale určitě víc než v hotelu," troufnu si tvrdit.
"To máš pravdu. Hotely jsou fajn, ale doma je doma," zadívá se na mě spodním pohledem alá Erik. Vím, že mám o Alexovi zkreslenou představu, asi jako hodně mých fanoušků o mně, ale v tomhle případě jsem se o moc nesekl. Je šíleně sexy a pořád se dívá tak smyslně. Jako kdyby mě v tom klubu předtím jenom zkoušel a přitom moc dobře věděl, co na mě platí a jak se to dělá!

"Pojď dál," pobídnu ho, stěží potlačujíc roztřesený hlas. Následuje mě do domu, kde ho vedu rovnou do kuchyně, abych mu mohl nabídnout něco k pití. Poručí si vodu s citronem, tak udělám rovnou celý džbán. Mezitím si povídáme. O jeho roli v seriálu a o dalších rolích, o mojí muzice, kterou moc nezná, jak se mi přizná a pak o vztazích.
Alexander je o šest let starší než já, ale nepůsobí tak. Divím se, že ještě není zadaný, ale v naší branži to vlastně nebývá moc vzácné, spíš naopak. Naivně jsem si myslel, že se Saulim vydržím do konce života, ale někdy plány prostě nevyjdou tak, jak si je naplánujeme. Tedy až na Alexe v mém domě. I když to bylo spíš zbožné přání než plán.
"Nejsi nervózní? To bych nerad," zeptám se. Alexander se usměje a zatřepe hlavou.
"Víc jsem byl před natáčením takové scény. Jsme tu sami, když se něco nepovede, zůstane to mezi námi." Není skromný, je dokonalý. Miluju, když je někdo takhle zdravě sebevědomý. A taky mi evidentně věří. To zase zvyšuje sebevědomí mně. Co víc bych si mohl přát?

"Tak půjdeme nahoru? Rád bych se osprchoval," navrhnu.
"Můžeme spolu," usměje se se skleničkou přiloženou na rtech. Tu pak odloží na kuchyňský ostrůvek a přistoupí blíž ke mně.
"Jak to máš rád?" zajímá se zastřeným hlasem, zatímco se jeho modrý pohled vpíjí do mého.
"Znáš naše způsoby šukání?" vydechnu.
"Proč hned tak drsná slova?" zvedne ruku a pohladí mě bříškem ukazováčku po pravé straně čelisti.
"Nevěřím, že jsi to ještě nikdy nedělal."
"Nemůže to být jiné, než svádět ženu," ušklíbne se.
"Já měl svádět tebe," protestuju, aniž bych se jedinkrát pohnul. Stojím před ním jako solný sloup a nechávám ho, aby mě hladil.
"Už se ti to povedlo, teď je řada na mně," pohladí i druhou stranu čelisti a pak mezi palcem a ukazováčkem stiskne mou bradu.
"Tak co? Jak to máš rád?" zeptá se znovu. To už jsou jeho rty tak nehorázně blízko mých, že zapomenu i dýchat.
"Jsem rád dominantní," připustím šeptem.
"Hm, to zní dobře, hodíš se na to," zkonstatuje. Zase mi o něco stoupne ego. On to opravdu umí. Jestli takhle mluví se ženskýma, tak mu musí ležet u nohou.
"Ale s tebou bych chtěl… chtěl bych, aby…" Ano, přesně takhle se pozná dominantní jedinec!
"Co bys chtěl? Nestyď se a řekni to," pobízí mě.
"Já… chtěl bych, abys… byl ten dominantní ty!"
"Skutečně?" ujišťuje se s mírným úsměvem.
"Jo, chci abys… mě píchal!" Když to dořeknu, přejede bříškem palce po mém spodním rtu a pak se do něj nemilosrdně zakousne. Trochu to zabolí, ale jsem zticha.

"Asi takhle bych měl být dominantní?" zahuhlá. Oženu se po jeho rtech, ale stihne uhnout. Šibalsky se usměje a opět přiblíží svou tvář.
"Víš co, Adame? Vlastně to není zas až tak nepřirozený," zavrní jakoby spokojeně.
"Ještě jsi mě ani nepolíbil," postěžuju si.
"Já vím," zvedne jedno obočí a pak si vezme konečně moje ústa. Je to tak nečekaný a hlavně perfektní, že se mi podlomí kolena a já ihned padám do jeho náruče. Mám jeho ruce omotaný kolem trupu, mačkáme se na sebe, hezky rozkrok na rozkrok a naše jazyky rejdí ve spojených horkých ústech, dotýkají se a hrají si spolu. Jestli tohle přežiju se zdravým rozumem a aniž bych se do Alexe zamiloval, tak budu machr. A ještě o tom napíšu písničku.

Obávám se, že se do horního patra nedostaneme, protože jakmile strčím ruku do Alexových kalhot, mám pocit, že se mi sveze k nohám. Já osobně jsem pořád ve střehu, kdyby si to náhodou rozmyslel a chtěl přestat.
Alex se opře křížem o ostrůvek a zakloní hlavu, zatímco ho líbám na krku. I jeho ruka není ostýchavá a snaží se dostat k mým kalhotám. Odeženu mu ji a kleknu si před něj na kolena. Ani se nemusím podívat nahoru, abych poznal, že bystří, co chci dělat. Rozepínám mu knoflík, pak zip a vytahuju ven spodní lemy černé košile. Ještě pár sekund a zakusí, jaké to je, když ho kouří chlap a ne žena. Myslím, že ten markantní rozdíl pozná okamžitě.
Nejdřív ho párkrát políbím přes jemnou bavlněnou látku luxusních boxerek od Calvina Kleina, pak pomalu odtáhnu vrchní gumu a vložím za ni ruku. Nezdržuju to, rovnou mu ho vyndám ven a vložím si ho do pusy.

"Kruci," vyhrkne společně s tichým zasténáním. Usměju se, čekal jsem to.
Je fakt, že docílit toho, aby byl ztopořený, mi trvá poněkud déle, ale nakonec se mi to podaří. Občas se zapomene a zajede mi prsty do vlasů, to zavrním jako kočka. Když ucítím na jazyku typickou slanou chuť, cítím se jako král. Je připravený… podařilo se mi vzrušit heteráka! O sobě nemluvím. A to jsem se sám sebe ani nedotkl.
Zvedám se k němu a předám mu kousek té chuti polibkem. Přitlačí si mě na tělo a na zádech mi zajede dlaněmi pod tričko. Ještě, že jsem si sako sundal už v autě, teď by nás zdržovalo. Hrne mi tričko nahoru a pak mi ho přetáhne přes hlavu. Já mu mezitím rozepínám knoflíky na košili, kterou mu nedočkavě svléknu z ramen. Bože, vypadá líp než na obrazovce, fakt že jo.
"Co to děláš?" zeptá se mě nechápavě, když zůstanu civět na jeho dokonalý hrudník. Oba jsme chlapi jak hory, vysocí a dobře stavění, ale on má ještě něco navíc, co nedokážu definovat. Možná to dělá ta neviditelná nálepka - nedostupný - co mě k němu tolik přitahuje. Momentálně sice dostupný je, ale vím, že to bude jen jednou a dokážu si představit, kolik zlomených srdcí díky Alexandrovi Skarsgardovi už po světě chodí. I když mi hrozí, že mezi ně budu patřit taky, nemůžu se zastavit.
"Zírám na tebe, protože jsi… nádherný!" vydechnu.
"Od chlapa to zní tak zvláštně," usměje se nejistě.
"Pokud se ti aspoň trochu líbím já, řekni mi to. Nikde o tom mluvit nebudu, ale musím vědět, že tohle neděláme jen ze soucitu," prosím ho zoufale. Alex mi opět zvedne bradu a zadívá se mi do tváře.
"To dole vypadá dobře, i tvář máš hezkou a…" rozhlédne se na obě strany, jako kdyby čekal každou chvíli vpád paparazziů. "… úžasně kouříš a líbáš," polichotí mi. Ani si nedokáže představit, jak mě při tom zahřeje u srdce.

"Díky," věnuju mu vděčný úsměv.
"Nemáš za co. Co budeme dělat dál? Jsem poněkud… ehm… nadržený a taky vzrušený," zvedne provokativně jedno obočí. Kdyby sáhnul do mých kalhot, zjistil by, že jsem na tom stejně. Rychle a krátce ho políbím a běžím do koupelny pro kondomy a gel. Bez toho se to bohužel neobejde. Hned jak se vrátím a stoupnu si proti němu, zase mě k sobě přivine a začne líbat na krk.
"Už jsi někdy šukal holku do zadku?" zavrním a opatrně si stáhnu kalhoty pod zadek.
"Hmm… jasně," zavrní i on. A pak že to nepůjde. Vůbec mu nevadí, že nemám prsa a že mi dole přebývá péro, který jsem si právě začal třít o jeho. Naopak, ještě zesílí svůj stisk a za zadek si mě na sebe namáčkne, jak jen to jde. Byl by hřích, kdybych mu chtěl ukrást jeho přirozenou dominanci. Takovýmu hřebci se podvolím dobrovolně a rád.

"Pak ti nebude vadit, když ten zadek bude patřit pro jednou klukovi," zkusím to.
"Nebude," zapřede bez rozmýšlení do mého krku. "Co mám dělat, zlato," osloví mě důvěrným jménem a já celý zjihnu.
"Jen chvilku vydrž, dokud se nepřipravím. Mohl by sis zatím vzít tohle." Vtisknu mu do dlaně balíček s gumou.
Přesune své rty na mé a začne mě divoce líbat. Stíhá při tom i roztrhnout balíček a nasadit si kondom. Neuvěřitelný. Já se mezitím potýkám s gelem, který si za pomoci prstů vtírám do dírky. Když mi Alex náhle ruku odtáhne a promne ji se svojí, nechápu, proč to dělá. Jenže pak se jeho velká dlaň objeví na mým zadku a plácne a než se stačím vzpamatovat, jsou dva jeho prsty ve mně.
"Alexi!" zasténám.
"Patří to k tomu taky? Nebo si to děláte sami?" zajímá se ochraptělým hlasem.
"Jak kdy…" pokrčím volným ramenem.
"Mohl bych tě vylízat. Já lížu ženám zadečky moc rád," přizná potěšeně.
"Ty jsi vůbec jedno velký překvapení," utrousím provokativně, načež mi Alex vrazí do zadku další prst.
Protože mám volný ruce, nanesu si na ně znovu trochu gelu a krátce sebe i jeho pohoním. Pak se k němu přitisknu a sevřu v dlani oba naše penisy. Jeho hruď se začne prudce vzdouvat a polibky přitvrdí. Pohybuje boky proti mně a sténá mi do úst. Pak vyplázne jazyk a zadívá se mi do očí. Nepotřebuju žádný instrukce, abych věděl, co mám dělat. Vezmu si ho mezi rty a vsaju ho. Za chvíli už ho kouřím, stejně jako jsem to dělal jeho péru. Alex spokojeně vrní a nepolevuje v mojí přípravě.

"Chci tě v sobě," zašeptám po chvíli. Můj nejoblíbenější upír zamlaská, přivře oči a prudce mě otočí čelem k ostrůvku, o který mě pak nevybíravě ohne. Roztáhnu půlky, aby měl snadnější přístup. Pořád čekám, že toho nechá, ale když se najednou ocitne uvnitř, zalapám po dechu.
"Kurva, jo!" vyhrknu. Alex se nenamáhá s nějakým opatrným přístupem, prostě do mě okamžitě začne bušit. Ihned se mi vybaví scéna z True Blood, která poprvé ukázala divákům, co je Erik za sexuální mašinu. Byl to hrozně krátký záběr, ale vzpomínám na něj dodnes, i když se objevil už v první sérii. Věděl jsem, že je to umocněný zvukama a možná i při stříhání do tohohle záběru přidali něco jako otřesy, ale i tak to k realitě nemá daleko. Stačí chvilka, aby mě všechno začalo bolet, protože jakmile bych se uvolnil, tak by mě to Alexovo přirážení odhodilo na druhou stranu kuchyně.
"Víš, že je to moc dobrý, zlato?" hláskuje mezi rytmickými pohyby a pleskáním našich kůží o sebe. Taky dokážu být takový divoch, ale ti Švédové mají opravdu něco do sebe. Navenek se jeví jako slušní pánové, aby pak v soukromí ukázali své pravé já. A to samozřejmě nejednoho překvapí.

Alex najednou přestane a plácne mě po zadku. Pak mě popadne za ruku a dotáhne k oválné jídelní lavici. Tam si sedne a mě stáhne do klína. Než se položí, políbí mě na záda a nastaví mi svůj penis. Pokračujeme v téhle poloze, i když je dost náročná. Alex mi pomáhá, jak to jen jde, drží mě za boky a já vidím, jak se mu na pažích rýsují zatnuté svaly, když mě nadzvedává, ale co si budeme povídat, turné skončilo už před týdnem a já za celou dobu neběhal ani necvičil. Prostě mi ochably svaly.
Poslední polohu aplikujeme na zemi. Jo, přesně, na studený, dlaždicový podlaze. Poradím Alexovi tu nejlepší, při který se zaručeně udělám. Ale ještě než skončíme, strčím mu taky prst do zadku a ukážu mu, o co jako heterák přichází.
Pomůžu mu k orgasmu a to tak silnýmu, až se na mě svalí a při tom mi do ucha zašeptá, že si to určitě musíme zopakovat. Pochybuju, že by to za jiných okolností řekl.
Ležíme u sebe asi deset minut. Ani jednomu se nechce vstát. Než se se mnou Alex rozloučí, dáme si společnou sprchu...

Jdu ho doprovodit k autu. Musím otevřít bránu a nahlásit ostraze, že můj host odjíždí. Když Alex nasedne za volant, zvedne ke mně ještě ruku a za klopy županu si mě přitáhne dolů. S radostí se k němu skloním. Nikdy na naše poprvé a zároveň naposledy nezapomenu.
"I don´t know, what you´ve done to me…" zašeptá do mých rtů. Musím se usmát. Znám ta slova nazpaměť.

"I wanna do bad things with you, baby!" odpovím koketně a políbím ho…

pondělí 4. srpna 2014

Runnin 3.





Ty mě vůbec nevnímáš...

Flashback

Nemohl s určitostí říct, že je to jeho jméno, ale něco mu říkalo, že by s ním mohl mít mnoho společného. Vzal čistý papír, pero a napsal stručný vzkaz… Mé jméno je… Kame. Třeba to panu poručíkovi pomůže. Třeba.

Mladík položil složený papír na stůl, mezi složky s případy a urovnal si klobouk na hlavě. Poté vyrazil.
Věděl, že budou problémy. Cítil už to na té tržnici… před několika dny, kdy ten kluk začal krást.
Pomalu přistoupil ke dveřím, za kterými byla slyšet hádka. Bez rozmýšlení chytil kliku a otočil s ní. V tu chvíli se na něj podívaly tři páry očí, jedny zmatené, druhé naštvané a třetí na smrt vyděšené. Ty patřily tomu klukovi. Akanishimu. Přesto v nich viděl ještě něco a bylo to přesně to, co hledal a věděl, že najde právě tady.
"… počkejte na mě u mého stolu, hned jsem tam," řekl ten sympatický policista, momentálně s prsty omotanými kolem Akanishiho krku.
"Zdá se mi, že nechce spolupracovat. Nechte mě s ním promluvit," navrhl překvapeným mužům. Ano, tentokrát byli překvapení všichni tři, protože nikdo z nich nečekal takovou nabídku. V první řadě by tu neměl být. Věděl to, ale obával se, že se bez jeho pomoci neobejdou. Museli mu důvěřovat. Aspoň ten mladší muž, poručík Lambert, ten s těmi tmavými vlasy. Evidentně to na něj také působilo. A silněji než na toho druhého. Nebo to bylo jen tím, že stál u Akanishiho tak blízko?

Poručík Lambert k němu nakráčel svižnými kroky a zvedl ruku. Kame ho zadržel tou svou, kterou mu položil na předloktí. Jasně viděl, jak se v očích druhého muže začínají rozjasňovat tmavě šedé paprsky kolem černých zorniček. Zklidňoval se.
"Jen to zkusím, prosím…" přivřel na vyššího muže oči.
"Ale to je proti předpisům…" Ano, to věděl také, tedy byla to jedna z mnoha věcí, které věděl, ale tak trochu nechápal proč.
"Jen chvilku…" zkusil to znovu o něco hlubším hlasem. Nemohl tomu muži dovolit, aby začal myslet negativně a rozmyslel si to. Už byl správně načatý.
Ten druhý, světlovlasý, kolem něj nasupeně prošel. Pomalu pustil poručíkovu ruku a zadíval se mu hlouběji do očí. Jeho odchod se pak odehrál až překvapivě rychle. Až bude čas, promluví si s tím mužem o svém svědectví, ale nejdřív musel udělat tohle. Bylo to nezbytné.

Jin Akanishi měl podobné rysy v obličeji jako on. Byl to původem Japonec, žijící v Americe, kam ho dovezli v pubertě jeho rodiče. Kame si něco málo přečetl ve složce na poručíkově stole. Mladík neměl žádný jiný záznam. Byl to celkem spořádaný občan. Pracoval jako automechanik v jedné dílně nedaleko té osudné tržnice. Jednoho večera, když šel z práce domů, se něco stalo. Někoho potkal. A ten někdo zvrátil jeho kroky...
Kame se posadil naproti Jinovi a položil si předloktí na stůl. Asi podobně jako prvňáček ve škole.
"Co jsi zač? Novej Kolombo? Ale ten nosil baloňák, kašpare!" zaútočil Akanishi, jakmile se jejich pohledy setkaly.
"Ty víš, že o tobě vím…" přivřel Kame oči.
"Cože? O čem to mluvíš? Ty mě pronásleduješ?" prskl Jin. "A přestaň na mě takhle čumět. Slyšíš? Na co civíš?"
"Nemáš šanci, vzdej to!" vedl si Kame svou.
"Co to je? Zkoušíš na mě nějakou psychologii?" Akanishi se začal cukat. Jelikož měl ruce spoutané za zády a ještě k židli, mohl pohybovat akorát nohama, hlavou a trochu rameny.
"Já to vím, tak už přestaň!" zamračil se Kame.
"Ale co víš, ty debile? Co to pořád meleš?"
"Už toho nech!" Kame zvýšil nepatrně hlas a rázně vstal. Pak přešel až k Akanishimu a sevřel mu tváře do dlaní.

"Co to děláš?" zahuhlal Jin s očima dokořán. Když se k němu druhý muž sklonil na vzdálenost sotva několika milimetrů a jejich dech se promíchal mezi otevřenými ústy, málem mu vypadly oči z důlků.
"Pojď za mnou, už nemáš kam utéct!" zašeptal Kame a zhluboka se nadechl. Druhý muž naproti tomu dýchat zapomněl, když uviděl, jak jeho ústa opouští slabý zelený proužek páry a ladně putuje do těch, jež mu byla nabídnuta. Kame se narovnal a zavřel napevno rty. S přivřenýma očima polknul a pousmál se. Poté se vydal rychle ke dveřím, ve kterých se ale srazil s překvapeným poručíkem.
"Co jste to udělal?" muž se ihned podíval za jeho rameno, což bylo celkem pochopitelné. Stejně musel pryč a to nejlépe bez fanfár. Musel se zbavit toho, co právě přijal do svého těla…

Konec flashbacku

"Co je náš Kloboučník zač?" zamyslel se Erik, zatímco přijímal do svého nosu vůni čerstvé kávy, kterou ráno uvařila sekretářka šéfa.
"To kdybych věděl," povzdychl si Adam a podložil si tvář dlaní. Neměl na nic náladu. V noci se moc nevyspal, protože pořád přemýšlel nad tím, čemu byl svědkem.
Akanishi úplně otočil. Přiznal se ke všemu, vrátil stánkařům košile, tedy nejen pan Lee byl poškozený prodejce, ale i Chun a další dva Asiaté, a dobrovolně se nechal zavřít na celou noc do vězení. Hned ráno přišel soudce a rozhodl, že si Akanishi odpracuje padesát hodin veřejně prospěšných prací a tím byl přestupek uzavřen. Případ ale pořád Adamovi hramtal v hlavě. Bylo tu hned několik nejasností, které mu utkvěly v paměti a neustále se mu připomínaly. Třeba to, proč byl v té vyšetřovací místnosti tak nevrlý a pak i nepříčetný. Aby škrtil člověka, který něco ukradl, to se mu opravdu ještě nestalo. Pořád se uklidňoval tím, že ho Akanishi vyprovokoval svým přístupem, ale uvěřit tomu, bylo těžší.
Pak následoval příchod jejich tajemného hrdiny, který se ho dotknul na paži. Adam si jasně vzpomínal na to, jak se jeho zlost rychle vytratila. Jenže vzhledem k tomu, že už dlouho nebyl takhle naštvaný, tak neměl svůj stav s čím srovnat. Možná ale existovali lidé, kteří měli takovou moc. Třeba psychologové, ke kterým lidé chodili se svými problémy. Určitě takovou práci nemohli dělat jedinci, kteří by měli spíš dar ostatní rozčilovat, než uklidňovat.

"Možná je to psycholog," plácl Adam svou momentální domněnku. Erik se tiše zasmál.
"Zajímaly by mě jeho způsoby léčení. Ve vzhledu to asi nebude, ten je totiž hodně znepokojující." Ušklíbl se kolega.
"S tím nemohu než souhlasit," připustil Adam a napil se kávy. Sám netušil, jak to vlastně myslel.
"Aspoň, že je ten přestupek vyřešený. Čekal jsem, že to bude horší, na to, jak to původně vypadalo absurdně." Pokrčil Erik rameny.
"Asi tak… podívat se do zprávy a vidět titulek - krádež košil s tropickým vzorem - to není zrovna to, po čem touží mé přirozené chlapské ego," zavtipkoval Adam.
"Je to krádež jako každá jiná, parťáku. Myslím, že tě štve něco jinýho," mrkl na něj Erik šibalsky.
"A to?" zvedl Adam obočí.
"Třeba, že jsi ho nechytil ty sám?" hádal Erik. Adam se na kolegu podíval a nasadil falešný výraz - je mi to úplně fuk.
"Já vím, že ne. Byli to chlapi z hlídky…"
"Ne, tak jsem to nemyslel. Chytání zločinců přece není naše jediná práce, ale i to, aby pak spolupracovali a přiznali se, že jo…"
"Eriku?"
"Ten kluk na něj upozornil. Pokusil se ho chytit už na tržnici. Krom toho, že o něm musel věděl dřív než my, ho nějakým zázračným způsobem donutil, aby začal mluvit."
"Zázračným způsobem?" podíval se na něj Adam pochybovačně.
"Nemáš vůbec žádnou představivost!" odfrkl si Erik dotčeně.
"To je racionální přístup, Eriku, nic jinýho," zamračil se Adam. "Náhodou mám představivost…" Kdybys mě teď a tady povalil na tenhle stůl a vojel, tak… Anebo obráceně? Ale k tomu by se mi líbilo trochu menší tělo, ne tak statné… a tvé vlasy by nemusely být světlé tímhle způsobem… Tak jak se ti líbí moje představivost?

"Adame, ty mě vůbec nevnímáš…"
"Přemýšlím. Řekl jsi, že nemám žádnou představivost, ale já mám!" zavrčel Adam.
"Fakt? Tak mi řekni, nad čím jsi tedy přemýšlel," vyzval ho kolega. Adam se narovnal a rozhlédl po celé hale. Naštěstí měli všichni dost práce, takže si jich nikdo nevšímal.
"Představoval jsem si, že bych ti mohl k hlavě přiložit bouchačku a vyhrožovat ti, jak na tebe povím šéfovi, že ses minul povoláním a místo pacienta v blázinci sis vybral být policajtem." Erik na Adama vytřeštil oči.
"Ty jsi!" zabrblal.
"A chtěl bych po tobě na oplátku…"
"Co?" vyhrkl Erik. Adam se nadechl, kousl do rtu a zase vydechl.
"Ale nic." Mávl rukou. Věděl by, čím Erika vydírat, ale netroufl si, říct to nahlas. Vždyť už se s tím přece smířil dávno. Měl sexy kolegu, ale čistokrevného heterosexuála, tak proč si pořád uchovával naději, že se to někdy změní? Erik o něm nevěděl, že má rád muže a pokud by si to přece jenom někdy rozdali, Adam by možná jednou vydržel být dole, ale pak už ne. Erik byl fakt samec, ale až moc dominantní. I proto Adam netušil, proč ho pořád přitahuje.

"Myslíš, že se Kloboučník ještě někdy objeví?" povzdychl si znuděně.
"To nevím. Možná, až se zase bude něco dít," uvažoval Erik. Adam dopil svou kávu a postavil se.
"Zajedu na tržnici, poptat se, jestli je všechno v pořádku. Chceš přivést oběd?" nabídl kolegovi.
"To budeš hodnej. Pro mě zeleninový salát a dva tousty s krůtím," objednal si Erik. Adam si objednávku zapsal do paměťového centra v mozku, posbíral ze svého stolu klíče od auta, peněženku a služební pistoli a vyrazil.
Na tržnici zamířil rovnou k panu Lee, jehož stánek si jako jediný pamatoval.
Prodejce mu několikrát nadšeně poděkoval a také nabízel jednu ze svých košil jako dárek za vyřešení přestupku. Adam odmítl, nedokázal si sám sebe představit v něčem takovém. Společně pak byli navštívit ještě pana Chuna, kterému Adam doporučil, aby si zajistil povolení k prodeji, protože věděl, jak dokážou být lidé z finančního i živnostenského úřadu šťouraví.
Vydržel na tržnici do půl dvanácté, pak se vypravil do bistra kousek od policejní stanice, kam chodívali s Erikem na oběd, pokud nebyli zrovna v terénu. Najedl se, jídlo pro Erika si nechal zabalit a vyrazil zpět do práce.

Už, když vyšel z bistra, všiml si, že někdo postává před vchodem do policejní budovy. Zklidnil kroky, až se zastavil úplně a přivřel oči. Přece jen to bylo trochu daleko a nevšiml si toho klobouku na první pohled…
Mladík vypadal, jako kdyby chtěl vejít dovnitř, ale něco mu bránilo. Adam se neubránil úsměvu. Ten kluk působil, jako kdyby byl z jiné doby. Jako v Návštěvnících, nebo… prostě viděl pár filmů, kde se postavy z historie dostaly do současnosti. Přesně tohle ho napadlo i při pohledu na rozpačitého mladíka, stojícího naproti přes ulici. Když se včera srazili ve dveřích, to se viděli naposledy, tak takhle rozpačitě rozhodně nepůsobil. To byl sebevědomý a na rtech mu pohrával jemný arogantní úsměv. Jako kdyby si ho od Akanishiho půjčil, protože přesně tak se předtím usmíval jejich zloděj.

Rychle překontroloval, jestli má všechno, včetně donutu bez polevy, který si na poslední chvíli koupil pro sebe, rozhlédl se a vykročil do ulice. Asi dva metry před obrubníkem se muž v klobouku náhle otočil a upřel na něj vyděšený pohled.
"Eh, dobrý den," vyhrkl.
"Dobrý," zhlédl si ho Adam od hlavy k patě. Nespletl se, stále měl na sobě stejné oblečení. Kožené kalhoty, kabát a klobouk. "Včera jste odešel bez rozloučení. Chci říct, bylo by příště dobré informovat policistu, který s vámi sepisuje protokol, že se chystáte odejít."
"Pustil by mě ten policista?" zeptal se mladík vážně. Adam by si ta slova od kdekoho jiného přeložil do koketní mluvy, ale to by se muž v klobouku musel podle toho tvářit.
"Asi ne. Ne, nepustil." Zavrtěl Adam hlavou. Kame se podíval ke vchodu a jemně kývl hlavou.
"Jdu podat svědectví," oznámil Adamovi jakoby nic.
"Vážně?" podivil se Adam.
"Ano!" trval si Kame na svém. Adam ho obešel po obvodu, aby se dostal vedle něj a usmál se.
"Už není třeba. Zloděj se přiznal, odseděl si jednu noc v žaláři a odpracuje si svůj trest při veřejně prospěšných pracích. Případ uzavřen." Pokrčil Adam rameny. Kame vypadal zmateně.

"Vy se tomu divíte? Nebyl jste to náhodou vy, kdo se k němu snažil včera dostat a donutit ho k přiznání? Vy jste se neujistil, jestli se vám to povedlo?" rýpal do něj Adam. Kame od něj o krůček odstoupil a zavrtěl hlavou.
"Jen jsem v to doufal. Jestli už mě není zapotřebí, tak… půjdu…"
"Není, ale…" Adam se zarazil. Představa, že Kame najednou odejde, byla zvláštně protivná. Nelíbila se mu. Moc mladíkovi nevěřil, že o Akanishově přiznání nevěděl, tahle informace byla zatím tajná a tisku ji měl jejich tiskový mluvčí oznámit až odpoledne, ale v tom případě bylo divné, že se vrátil a chtěl podat svědectví. Prostě mu to nedávalo smysl.
"Hm?" zvedl Kame obočí. Adam zavrtěl hlavou a vložil si volnou ruku do kapsy.
"Jsem rád, že znám vaše jméno. To je příjmení, předpokládám," naklonil hlavu k rameni.
"A-ano," přikývl Kame.
"A křestní?"
"Eh?"
"Jaké je vaše křestní jméno, já jsem Adam." Vytáhl ruku z kapsy a podal ji překvapenému muži, který si ji nechápavě prohlédl.
"Vy mi nepodáte ruku na seznámení?" pobízel ho Adam.
"Já…" Mladík těkal očima sem a tam. Na ruku, na Adamův obličej…
Adam to nakonec vyřešil po svém. Natáhl se po jeho útlém zápěstí a vložil si jeho dlaň do své.
"Adam," představil se znovu.
"Kame," vyhrkl mladík.
"To je vaše příjmení přece." Zamračil se Adam.
"Nemám jiné jméno, jsem Kame," zavrtěl mladík hlavou.
"Jen Kame?" zopakoval Adam nechápavě.
"Ano. Promiňte, už budu muset jít." Kame vyprostil z jeho velké dlaně tu svou, o poznání menší, hodící se k jeho menšímu vzrůstu a ustoupil o další krůček dozadu. "Omlouvám se, jestli jsem způsobil nějaké nepříjemnosti, chtěl jsem jen pomoci," sklonil po japonsku hlavu a otočil se k Adamovi zády.
"Když jsme se seznámili, mohli bychom si tykat," zahučel Adam na jeho záda.
"Nevím, jestli se ještě někdy uvidíme," natočil na něj Kame pouze hlavu přes rameno. Pak ji znovu sklonil, tentokrát na pozdrav a vydal se po chodníku ke křižovatce, která byla na konci budovy.

Adam se vzpamatoval v okamžiku, kdy mladík zabočil do další ulice. Odložil oběd pro Erika do služebního auta, které předtím nechal u obrubníku a rozběhl se stejným směrem. Když i on zabočil na křižovatce, uviděl ho zhruba v polovině. Vykračoval si ladným krokem, v ruce držel cosi dlouhého a bílého. Vypadalo to na tu dálku jako hůl, ale byla hodně zvláštní. Dole úzká a nahoře rozšířená a vroubená. Musel ji mít schovanou za rohem, napadlo ho. Znovu se rozběhl, aby mu sledovaný neutekl.
Podařilo se mu Kameho pronásledovat až k plážím, kde se mu ztratil mezi bruslaři a cyklisty, ačkoli nechápal, jak se mu to mohlo stát, když potkával všude jen polonahé lidi a Kame byl ve svém divném oblečení nepřehlédnutelný. Několikrát se rozhlédl kolem sebe, a když si konečně připustil, že tohle prostě nevyšlo, vrátil se na stanici.

pátek 1. srpna 2014

Runnin 2.


Aby jste měli přes víkend o čem přemýšlet a spekulovat ;-)




Mé jméno je…

Adam se díval na muže, sedícího proti němu u jeho pracovního stolu tak upřeně, jak jen to bylo možné. Rozhodl se totiž, že z něj nespustí oči. Ne, nebylo to kvůli tomu, že se mu ten duch zdál přitažlivý.
Erik se nakonec nabídl, že půjde vyslechnout pachatele sám, takže měl Adam tajemného hrdinu jenom pro sebe. Nechtěl na něj tlačit, ale musel se stůj co stůj dozvědět, co je zač. Že nejde o ducha už mu samozřejmě došlo. Když šel muž vedle něj ke služebnímu autu, otřeli se o sebe pažemi. Pokud kdy Adam věřil na duchy, tak jen na ty, kterých se člověk nemůže dotknout. Tenhle duch měl až moc hmotné tělo. Takové drobné, ale očividně pevné. Byl to normální kluk, jen… divně vypadal. Mimo jiné.

"To je oblečení na maškarní?" začal Adam s úsměvem. Mladík zvedl obočí a zavrtěl hlavou. V očích mu stále pohrávala zvědavost a po poslední otázce i trochu nechápavosti. Adam to přešel bez povšimnutí.
"No nic, tak začneme. Vaše jméno?" položil první otázku.
"Jméno?" zopakoval po něm mladík.
"Ano, vaše jméno. Jak se jmenujete? A co kdyby jste si sundal ten klobouk?" navrhl Adam. Zvědavost v mužových očích vystřídalo zděšení. Jeho ruka vylétla vzhůru a přimáčkla si klobouk pevněji k hlavě. Když paži dával dolů, dělal to velice opatrně. A taky to hrozně dlouho trvalo, Adam napočítal dobrou minutu.
"Koukám, že jste na ten klobouk dost háklivý," zamračil se. Mladík jemně přikývl.
"Ano," řekl až nepřirozeně hlubokým, zastřeným hlasem.

"Prosím vaše jméno, musím to zapsat do protokolu." Poklepal Adam jedním koncem propisky o složku, co ležela na stole před ním. Mladíkovi tím směrem střelily oči a pak se hned vrátily k Adamovi.
"Mé jméno je…" začal muž pomalu. Po slovesu se zarazil úplně. Jako kdyby se na své vlastní jméno nepamatoval a lovil ho v hlavě. Přemýšlel a jemně se při tom mračil.
"Vaše jméno je…" naklonil se k němu Adam se zvednutým obočím a povzbudivým úsměvem. Tak trochu si připadal jak v mateřské školce. Tenhle kluk, že by byl schopný se honit za lumpy? Adam nechtěl nikoho zpochybňovat, ale opět seděl s dalším svědkem případu půl hodiny u svého stolu a nic z toho. Dokonce z něj nebyl schopný vymámit ani jeho jméno.
"Máte nějakou legitimaci?" zeptal se trpělivě.
"Legitimaci?" podivil se muž naproti. Adam si povzdychl. Možná mu ten kluk nerozuměl. Byl to přece Japonec. Tedy, kdyby mu to neřekl ten stánkař, který jakožto Asiat neměl problémy s rozlišením dalších asijských národností, tak by to samozřejmě nepoznal.

"Rozumíte mi, co říkám? Mluvíte anglicky?" zeptal se ho jak nějakého malého dítěte.
"Rozumím vám, ale já… mé jméno je…"
"Ano vaše jméno. Vy mi ho nechcete říct?" podivil se Adam. Takže svědek uměl říct i několik slov najednou, no super. Ale co to měl pořád s tím jménem?
A sakra! Co když to byl nějaký mezinárodně hledaný zločinec a tohle bylo jeho přestrojení? Adam si kluka začal znovu prohlížet a při pohledu do jeho upřímných tmavých očí musel tuhle myšlenku ihned zamítnout. Žádný kriminálník nemohl mít takový pohled. Špatní lidé se dívali jinak. Skrývali své oči, ale tenhle je dával na odiv. A kdykoliv je přece jen sklopil, tak to bylo jakoby pokorou. Působilo to vyloženě japonsky.

"Chci vám říct mé jméno," ozval se mladík. Adam se usmál a opřel lokty o desku stolu.
"Jen do toho, pane," vyzval ho.
"Mé jméno je…"
"Adame? Můžeš na chvíli, prosím tě?" Ke stolu se přihnal Erik se zoufalým výrazem ve tváři. Adam se po něm ohnal nemálo naštvaným pohledem - právě jsi všechno pokazil, ty dacane a neomlouvá tě ani to, že úžasně voníš - a rádoby omluvný pak upřel na muže před sebou.
"Co se děje?" zamračil se Adam na kolegu.
"Ten kluk, co ho právě vyslýchám… Potřebuju s ním pomoct!" žadonil Erik.
"Bože můj, chlap jako hora a ty si neporadíš s jedním prťavým Asiatem?" dobíral si ho Adam. Pro něj samotného bylo obrovským překvapením, že lupič tropických košil je také původem Japonec, ale už nějakou dobu žijící ve státech, kam ho odvezli rodiče, přistěhovalci. Měl by umět dobře anglicky a jmenoval se Jin Akanishi. Dokonce ho napadlo, že by ten záhadný kluk, ze kterého posledních pár minut lámal jméno, mohl jít jenom po Asiatech. Třeba si pro svou spravedlnost vybíral pouze takové lidi.

"Omluvíte mě na okamžik, pane…?" Kruci, ani ho nemohl oslovit, protože mu Erik vstoupil do toho nejlepšího. Zrovna, když už to vypadalo, že řekne svoje jméno.
"Jistě, pane… poručíku." Mladík zvedl jeden koutek a Adam zalapal po dechu. Nevěděl své jméno, ale věděl jeho hodnost? Adam si všiml, že kluk předtím zamířil očima na stůl, kde byla na stojánku zavěšená malá vlaječka se dvěma hvězdičkami. Málokdo měl takové znalosti. Lidé, co se pohybovali v tomto odvětví jistě ano, ale někdo takový? Kdo na první pohled působil spíš jednoduše?
"Poručík Lambert," představil se Adam pohotově. Mladík sklonil hlavu a potichu hodnost i jméno zopakoval.
"Až se vrátím, chci vědět to vaše, rozumíte?!" nařídil mu Adam. Kluk se na něj podíval, v očích znovu ten zvědavý pohled a na rtech mu pohrával slabý úsměv.
"Já budu tady. Počkám tu," řekl klidně a opět tím svým zastřeným sexy basovým barytonem. Až Adamovi přejel mráz po zádech. Jak mohlo něco tak drobného - tedy oproti němu - mít tak krásný hluboký hlas?

"Tak půjdeš?" poplácal ho Erik po rameni. Adam málem zapomněl, že za ním kolega přišel. A nepamatoval si ani důvod. Ale jakmile o sobě dal Erik opět vědět, vliv známé vůně se naplno projevil. Adam se postavil a otočil ke svému svědkovi bokem.
"Hned jsem zpátky," slíbil mu a vydal se za Erikem. Nebo spíš za Addidasem.

Kolega ho pustil do vyšetřovací místnosti jako prvního. Na Adama to působilo galantně, ovšem jen do okamžiku, kdy uviděl za stolem sedět kluka, zhruba ve věku toho, co na něj čekal u jeho stolu, oblečeného do pestrobarevné tropické košile. Adam se vždycky rád zaměřoval na oči svědků i pachatelů, a kdyby neměl vžité, že všichni Asiati jsou hnědoocí, trval by si na tom, že se dívá do očí barvy smaragdu. Když zamrkal, zelená barva se ztratila a zůstala po ní čokoládově hnědá. Vyděsilo ho to, takže se zarazil hned u dveří a vrhl na lupiče zmatený pohled.
"Co se stalo?" podivil se Erik. Adam se na kolegu vyděšeně podíval, a když uviděl známou tvář, cítil, že se rychle uklidňuje. Opravdu měl na okamžik pocit, že se setkal s něčím zlým? S něčím tak zákeřným, podlým a prohnilým, že by z toho kdekdo mohl umřít šokem?
"Ten kluk…" špitl.
"Jo, to je přesně on. Lupič tropických košil. Dělá si ze mě celou dobu blázny. Snad jsem zkušený vyšetřovatel, nebo ne? Zatím se mě všichni báli, ale on ne. Směje se mi do očí. Musíš mi pomoct!" žebral Erik. Adam se horko těžko přemluvil k tomu, aby se na lupiče znovu podíval. Byl to takový normální, celkem i pohledný kluk okolo dvaceti dvou let...
"Je mu dvacet devět," zašeptal mu kolega do ucha, jako kdyby mu četl myšlenky. Adam zvedl jedno obočí a znovu si mladíka se samolibým výrazem ve tváři prohlédl. Prostě Asiati, vždycky vypadají mladší, než ve skutečnosti jsou a pak najednou hrozně rychle zestárnou.

Adam se odvážil udělat k vyšetřovacímu stolu krok, pak druhý a nakonec se i posadil. Lupič jménem Jin Akanishi se nepřestával usmívat.
"Proč jsi kradl ty košile?" zeptal se Adam stručně. Mladík roztáhl koutky do provokativního úsměvu a zavrtěl hlavou.
"Nerozumím!" řekl lámavou angličtinou.
"To říkal i mně," přihlásil se Erik o slovo.
"Ty nerozumíš, co po tobě chci?" přivřel Adam oči. Muž naproti se zatvářil nechápavě, ale bylo to tak skvěle zahrané, že mu to Adam málem i uvěřil.
"Jestli mi nerozumíš, tak tě budu muset poslat někam, kde ti rozumět budou. Třeba zpátky do Japonska, hm?" Na setinu vteřiny se klukovi zablýsklo v očích. A Adam si toho všiml. Ten kluk lhal. Samozřejmě. Vždyť měl rodiče emigranty, kteří ho do Ameriky přitáhli, když byl v pubertě. Za tu dobu už se musel naučit anglicky. Neexistovalo, aby získal americké občanství a nedokázal se domluvit.

"Teď jsi mi rozuměl, mám pravdu? Pošleme tě do Japonska, kde bude tvá mateřština víc k užitku než tady. Co ty na to?" navrhl mu Adam.
"Polib mi prdel, ty debile!" vyhrkl mladík. "Klidně si na mě zkoušej ty svoje fígle. Jsem Američan jako ty, rasisto!"
"Cože?" vyhrkl Adam. Za celý život ho ještě nikdo nenařkl z toho, že je rasista. Měl i černého parťáka, kdysi a byl to ten nejlepší kolega, s jakým kdy spolupracoval. Kruci, jak k tomu přišel?
"No vidíš, ty jsi rasista a já idiot!" postěžoval si Erik.
"Jak to víš?" otočil se po něm Adam. Erik přistoupil blíž ke stolu a opřel si o něj ruce.
"Tady mladej si asi myslí, že si neumím najít na internetu slovo baka, co?"
"Vždyť taky nic jinýho nejseš!" zasmál se Akanishi.
"Ale dost!" zaburácel Adam. Okamžitě nám řekni, proč jsi ukradl ty košile a co máš ještě na svědomí. Myslím, že toho bude víc!"
"Nic mi nemůžete!" zasmál se Akanishi. Adama z toho smíchu zamrazilo v zádech. Jistě, spíš se ve své práci setkával s přestupky, než s pořádnými případy, ale nikdy z žádného vyšetřování ještě neměl tak stísněný pocit. Jako kdyby ve vyšetřovně nebyli sami. Rozhlédl se kolem a pak zpátky na mladíka.

"Našli jsme je u tebe v bytě. Třináct košil."
"No a co?"
"Jistě na ně máš účtenku, abys mohl tu koupi doložit!" pustil se do něj i Erik.
"A vy si myslíte, že ti podvodníci dávají paragony? Co takhle si nejdřív posvítit na ně?" nafukoval se Akanishi. Adam vyjekl:
"Takže je máš z tržnice!" S vyslýchaným to ale ani trochu nepohnulo.
"Nic jsem neprovedl, jděte oba do prdele!" odsekl Jin. Adam cítil, jak se do něj dává vztek. Poslední slova pro něj byla pověstnou kapkou.
Vystřelil od stolu a celý ho oběhl. Když chytil Akanishiho pod krkem, ocitly se na jeho pasu Erikovy ruce.
"Adame, to nesmíš! Tohle není kriminálka Las Vegas. Uklidni se!" snažil se ho druhý muž upokojit.
"Já tomu hajzlovi zakroutím krkem!" zařval Adam. Vyslýchaný už se začínal pomalu dusit. Držel na Adamových zápěstích prsty a pokoušel se je odtáhnout od svého krku. Erik byl sice vyšší než Adam, ale jeho kolega nikdy nebyl takhle rozzuřený, takže absolutně neovládal svou sílu.

"Co to do tebe vjelo, Adame?" zašeptal v doufání, že ho Akanishi neuslyší. Adam chtěl znovu zařvat, ale v tu chvíli se otevřely dveře a do místnosti proniklo syté zářivkové světlo, tlumené jen obrysem postavy, stojící na prahu.
"Co tu děláte? Ihned odejděte!" zvolal ke dveřím Erik. I Adama postava ve světle zaujala víc, než škrcený krk. Pustil Akanishiho a narovnal se.
"Vy! Tady nemáte co dělat. Ihned se vraťte k mému stolu, hned jsem tam!" zavrčel. Naštvaný se rozběhl ke dveřím, kde stál jejich svědek v klobouku. Poznal ho hned, i podle ne příliš vysokého vzrůstu. A samozřejmě podle klobouku.
Když doběhl až k němu a natáhl po mladíkovi ruku, prsty druhého muže zachytily jeho paži v přesném středu mezi nimi. Adam se zarazil a vytřeštil na muže oči.
"Co to…" Sakra, byl hrozně naštvaný a najednou byl zase klidný. "Potřebujete něco?" zeptal se nezvykle mile.
"Zdá se mi, že nechce spolupracovat. Nechte mě s ním promluvit," navrhl mu mladík.
"Cože?" zhrozil se Erik. Muž se podíval i na něj.
"Jen to zkusím, prosím…" přivřel oči.
"Ale to je proti předpisům, tady byste neměl být," bránil se Adam, stále s mladíkovými prsty na předloktí.
"Jen chvilku…" promluvil muž v klobouku tím nezvykle hlubokým hlasem. Adam spustil ruku podél těla a ohlédl se po Erikovi.
"To přece nejde!" zašeptal kolega a odmítavě zavrtěl hlavou.
"Budeme hned za dveřmi," slíbil mu Adam. "Dáme mu pět minut," dodal ještě.
Erik se zhluboka nadechl, vypadalo to, že bude chtít znovu protestovat, ale pak se vypravil ke dveřím.
"Je to na tvoje triko, Adame!" zabrblal a proklouzl kolem jejich tajemného svědka na chodbu. Adam se ještě jednou podíval na ty dva a pak zmizel také. Jakmile se zavřely dveře, přitiskl k nim pravou tvář a ucho.

"Nepoznával jsem tě. Dokážeš být ledově klidný," měřil si ho Erik podezíravě.
"Nevím, co to do mě vjelo, opravdu," omlouval se Adam polohlasně. Jelikož za dveřmi nic neslyšel, napřímil se a otočil se ke svému kolegovi čelem.
"Jsi si jistý, že to byl dobrý nápad? Pustit za tím hajzlíkem civilistu?"
"Já nevím. Mám takový zvláštní pocit…"
"Ty ale nemíváš zvláštní pocity," skočil mu Erik do řeči.
"Nechceš nám dojít pro kafe?" navrhl Adam. Kolega se zatvářil otráveně, ale neprotestoval. Adam sledoval jeho mužnou chůzi, dokud nezmizel na druhé straně haly v kuchyňce s kávovarem. Poté se otočil zpět ke dveřím.
Měl toho šmejda zavřít do druhé výslechové místnosti. Do té se zrcadlem. Teď by věděl, co se uvnitř děje.
Zmatený se opřel o stěnu hned vedle dveří a zavřel oči. Ten zvláštní pocit byl… jako kdyby mu někdo našeptával, co má dělat. Ale v rozporu s tím, co skutečně udělat chtěl, nebo si spíš myslel, že udělat chce. Ani teď mu nepřišlo divné, že je uvnitř člověk, který tam být nemá. Že kdyby na to přišlo vedení, tak skončí před disciplinární komisí. Pocit ale začal pomalu slábnout a nahrazoval ho strach. Trvalo to dobré tři minuty, než se vrátil do předchozí nálady, se kterou do místnosti předtím vcházel.

Stoupl si před dveře a natáhl ruku ke klice. V tu chvíli mu vyklouzla z ruky, protože se dveře otevřely. Stanul tváří v tvář muži v klobouku, kterému na rtech pohrával takový zvláštní úsměv. Jako kdyby provedl něco špatného a ještě z toho měl radost. Adam mu nakoukl přes rameno a uviděl Akanishiho, jak sedí u stolu se skloněnou hlavou. Vypadalo to, že usnul.
"Co jste to udělal?" vyhrkl Adam a vběhl do místnosti. Když dorazil až k vyšetřovanému muži, zatřásl s jeho rameny, aby ho probral. Mladík zvedl prudce hlavu a vytřeštil na něj oči plné strachu a chaosu.
"Jste v pořádku?" ujišťoval se Adam.
"Ne, prosím, omlouvám se, já ty košile vrátím, ale neubližujte mi, prosím," žadonil Akanishi. Ve dveřích se objevil Erik se dvěma hrnky kávy.
"Co se stalo? Kde je ten druhý?" rozhlížel se po prostoru. Adam byl v pořádném šoku.
"Přiznal se," zamračil se na kolegu.
"Kdo?" nechápal Erik.
"No on," kývl Adam k muži, který seděl pod ním a třásl se jak osika. "přiznal se, že ukradl ty košile," vysvětlil Erikovi.
"A to jako jen tak? Z ničeho nic? Řekni, to jsi byl ty, kdo kradl na tržnici?" přistoupil Erik ke stolu. Akanishi zakýval hlavou.
"Ano, omlouvám se," špitl bojácně. Adam se rozběhl znovu ke dveřím.
"Kam letíš?" zavolal za ním ještě Erik, ale to už byl Adam na chodbě.

I když viděl, že je místo pro svědky a zadržené u jeho stolu prázdné, vydal se k němu. Něco mu už při odchodu z vyšetřovací místnosti říkalo, že toho, koho hledá, nenajde. Alespoň ne teď. Svalil se ke stolu a zadíval se na jeho plochu, kde leželo několik spisů s otevřenými případy. Mezi nimi se povaloval jakýsi složený papír. Vzal ho do ruky a rozevřel.

Mé jméno je… Kame, stálo ve vzkazu.

Jin Akanishi - toho času zloděj tropických košil ;)