Zatímco Adam ve svých dlaních držel Tommyho tvář zkroucenou zoufalstvím, přemýšlel nad vlastními pocity. Nad těmi, které ho donutily, vzdát se tak lákavé nabídky v podobě Tommyho těla. Všechny totiž do jednoho začaly blednout. Matně si vzpomínal, že hlavní důvod, proč odmítl, bylo vědomí, že ho Tommy nemiluje. Ale byla to vůbec pravda? Vždyť si jen nepamatoval cit ve svém srdci, ale pořád to byl tentýž člověk, který mu svou lásku po dobu čtyř let den co den dokazoval těmi nejpřesvědčivějšími způsoby. Tentýž muž, kterému stačily necelé dva týdny v jeho společnosti, aby se dostali do tohoto stádia. Do fáze, kdy se mu sám nabízel. Úplně stejně jako před čtyřmi roky.
"Tommy?" oslovil ho Adam tiše. Blondýn mu pohlédl do očí a přinutil se usmát. Byl to smutný úsměv. Ale víc smutnější byly právě Tommyho oči. Cítil se špatně za to, že si nic nepamatuje. Jistě si v duchu vyčítal, že všem svou ztrátou paměti způsobuje jen bolest a trápení.
"Řekni: ano…" pobídl ho Adam klidně a hned význam svých slov napověděl Tommymu i očima. Blondýn se nerozmýšlel ani tak dlouho, co by propadly hrdlem přesýpacích hodin tři zrníčka písku. Nadšeně přikývl a objal Adama kolem krku.
"Ano." Zahuhlal mu ještě do kůže. Poté ho Adam opatrně položil na záda a letmo políbil jeho rty.
"Tak dobře. Tímhle polibkem to začne a skončí, pokud řekneš, abych skončil. Je jedno, kdy to bude, třeba v tom nejlepším, ale hlavně se to neboj říct. Rozumíš mi?" ujišťoval se Adam.
"Rozumím." Usmál se Tommy a Adam s ním. Sice jen mírně, ale Tommyho to očividně hodně potěšilo a možná i uvolnilo.
Adam si nad ním klekl a položil si dlaně na stehna. Potřeboval jen trochu času, aby se pokochal pohledem, ještě na oblečeného Tommyho, než mu svlékne noční košili a sobě taky. I když už se nazí v posledních týdnech několikrát viděli, tohle bylo něco jiného. Bylo to o překonání posledních zábran.
Pomalu chytil dolní lem vlastní košile a vyhrnul látku vzhůru. Tommyho dychtivý pohled se mu ztratil z výhledu, když si přetahoval noční úbor přes hlavu, ale jakmile se na svého milence podíval znovu, stále ten výraz v jeho očích viděl. Nebyl to úplně pohled, který by si pamatoval, ale poznal v něm obrovskou snahu a touhu změnit příkoří, které je postihlo. Tommy prostě chtěl, aby to takhle nebylo. Aby jeho pocity byly jiné. Aby byly správné.
Když Adam odhodil nepotřebný kus plátna na zem, zaměřil se na druhý. Co měl stále na sobě Tommy. Pomalu ho vykasal až k pupíku, kde svého milence něžně políbil. Každé další odhalené místečko zasypal drobnými polibky, dokud Tommy neměl košili až u krku.
Adam si pohrál s bradavkami. Každou z nich polaskal jazykem a štípl ji zuby. Tommyho tělo se rozvlnilo přicházející rozkoší, což Adama samozřejmě nemohlo nechat chladným. Co nejrychleji přetáhl Tommymu košili přes hlavu a také ji odhodil na zem. Jen okamžik před tím, než si na něj lehl a roztáhl mu svými boky stehna.
Oba muži při kontaktu těl v intimních partiích povzdychli. Tommy natáhl krk a ohnal se po Adamových rtech. Jeho iniciativa byla bohatě odměněna divokým polibkem. Adam si jednu Tommyho nohu zvedl k bokům a pohladil ho po zadečku. Byl připravený kdykoliv skončit, jak Tommymu slíbil. Kdyby ho zastavil třeba i chvilku před orgasmem, bez řečí by to ukončil.
V tu chvíli ho ovšem napadlo, že to nebude tak jednoduché. Růžový olejíček totiž nechal na Bodiamu. Jedinou věc, která Tommyho mohla zbavit bolesti. Až se do něj bude pokoušet dostat bez ničeho, Tommy to určitě zarazí a pak ho zabije. Doktor Adama ujistil, že z fyzického hlediska je Tommy v pořádku. Po znásilnění na jeho těle nezůstaly žádné šrámy ani oděrky. Byl dokonale zahojený i tam. To ale neznamenalo, že si ho Adam může znovu vzít bez pohodlí, na které byli oba zvyklí.
"Děje se něco?" zadíval se na něj Tommy starostlivě.
"Ne, všechno je v pořádku, lásko." Usmál se Adam a políbil ho na tvář. Poté se znovu zvedl na kolena a rozhlédl se po spoře osvětlené komnatě. "Na chvilku se, prosím, zvedni." Pobídl Tommyho, který jeho přání okamžitě vyplnil.
Adam po posteli rozprostřel zbytek suchých pláten, jež byla určena k osušení po koupeli či umytí a pak zvedl Tommyho do náruče a položil ho zpátky.
K velkému Tommyho překvapení poté přinesl k posteli jeden z talířů s nedojedenou večeří.
"My teď budeme jíst? Dostal jsi hlad, že?" rýpl si Tommy.
"Řekl jsem ti, že mám hlad pořád, když jsi se mnou." Podíval se na něj Adam svádivě. Položil talíř vedle nich, jako kdyby to byla jen nějaká dekorace a znovu obklíčil Tommyho tělo svým.
"Vím přibližně, co se bude dít, ale možná bys mi to mohl naznačit, nebo názorně ukázat." Tommy se kousl do rtu, když se na něj Adam shůry díval.
"Musíš vědět, Tommy, že tohle všechno jsme spolu dělali i předtím. Je to jediná možnost, jak se dva muži mohou spolu milovat, pokud chtějí svá těla spojit podobně jako muž a žena."
"Asi existují i jiné způsoby spojení." Napadlo Tommy.
"Ano. A nejsem proti, abychom s tím začali. Dřív, než…"
"Myslím, že vím, jaké spojení máš na mysli. Ne, že by nevypadalo v mých představách lákavě, ale já bych chtěl tamto. Chci to zkusit, musím to zkusit." Vedl si Tommy svou.
"Pokusím se být co nejopatrnější, lásko." Adam se opět sklonil a vzal si Tommyho ústa, zatímco ho začal hladit po bocích a žebrech. Pomalu o něj otíral svůj klín, aby připravil nejprve sebe, než se pustí do druhého těla s tou největší opatrností a pečlivostí.
Zlíbal Tommyho tělo od rtů po kotníky. Polaskal každý milimetr jeho kůže, jako kdyby to dělal poprvé a znovu si potřeboval do své chuťové paměti vtisknout Tommyho výjimečnou lahodnost. Když ve svém vlastním klíně ucítil známé pulsování a byl si jistý, že už je připravený, aniž by se musel podívat dolů, přetočil svého milence na bok a lehl si proti němu. Poté si jeho vrchní nohu přehodil opět přes boky a natáhl se k talíři s nedojedenou večeři, kterou měl Tommy za zády.
"Jen mi důvěřuj." Zašeptal. Tommy krátce přikývl a objal Adama kolem ramen. Natlačil se na něj horní polovinou těla a vyšpulil zadeček.
Adam nabral trochu ztuhlého sádla a nechal jej rozpustit mezi prsty. Když byly pěkně mastné, od konečků po dlaň, přiložil je k Tommyho dírce a pohladil ji.
"Tohle už jsme taky někdy dělali?" povzdychl si Tommy blaženě.
"Ano." Odvětil Adam stroze. Když políbil znovu Tommyho na rty, opatrně do něj pronikl jedním prstem. Svaly Tommyho vstupu ho pevně stiskly. Jejich polibek nabral na intenzitě.
"Co cítíš?" zeptal se Adam. Přitom pohladil Tommyho po citlivém bodu v jeho nitru. Blondýn zasténal a ještě víc si ho přitáhl k sobě.
"Co jsi to udělal?" vydechl.
"Tohle!" usmál se Adam a opět rozpohyboval svůj prst.
Už po chvilce se na jeho ruku začal Tommy iniciativně přirážet sám, že tomu Adam skoro nemohl uvěřit. V téhle chvíli se všechno zdálo být zase v pořádku. Neexistovala žádná propast, způsobená kolizí vzpomínek, která by mezi nimi zela jak hluboká nekonečná díra. Bylo to jako dřív. Jako když na sebe dostali chuť a kvůli milování dokázali odložit i velice důležité věci a povinnosti.
"Je to tak zvláštní a přitom… krásné." Prozradil Tommy Adamovi své pocity. Adam ani nečekal nic jiného. Proniknout do těla jiného člověka tímhle způsobem bylo na poprvé opravdu zvláštní. Ani trochu by se nedivil, kdyby to chtěl Tommy vzdát.
"Můžu přestat, stačí říct…" zašeptal mu do rtů. Tommy ale zavrtěl hlavou a usmál se.
"Ne. Moje zvědavost je větší, než strach. Musím vědět, co tobě i mně působí radost. Co nás vzrušuje."
"Pro mě je to jen tvá blízkost, Tommy. Když můžu být takhle blízko tebe, jsem ten nejšťastnější muž na světě." Adam přidal k prvnímu prstu i druhý. Přesto, že svá slova myslel vážně, použil je jako odpoutání Tommyho pozornosti. Jeden prst byl téměř nic proti dvěma. A i dva prsty byly dost chabou náhražkou toho, co mělo ještě přijít. Musel ho uchlácholit alespoň slovy, aby se ze zvláštního pocitu nestal divný, nebo dokonce nežádoucí.
Pro jistotu své prsty opět namočil do tuku, než je znovu vpravil do Tommyho těla. A jakmile byl uvnitř, zaútočil na nejcitlivější místečko.
"Bože, tohle je dokonalé. Dotýkej se mě tam!" žadonil Tommy. Adam se spokojeně pousmál a zrychlil tempo své ruky. Po chvíli už se s ním pohybovaly i Tommyho boky. Narážely střídavě na jeho klín a také na ruku. Jako když se pěst srdce odráží od věnce zvonu. Sem a tam.
Adam svůj tlak v klíně vydržel do chvíle, kdy si všiml na Tommyho spáncích drobných krůpějí potu. Choval se velice vstřícně, vydával ze sebe spoustu energie, aniž by musel. I starý Tommy hodně krát Adama překvapil svou aktivitou. Adam byl rád, že se ve své podstatě nic nezměnilo. Jen ty neopětované city ho stále trápily.
"Prosím, otoč se na bříško. Musím se podívat, jestli jsi připravený." Pobídl Tommyho. Mladík se usmál a lehl si na břicho. Adam ho políbil mezi lopatkami a pak ještě zlíbal každý obratel páteře. Když došel k zadečku, jemně od sebe odtáhl půlky. Tommy se opět stáhl.
"Jen klid, lásko!" vtiskl mu Adam na jednu půlku konejšivý polibek. "Když to bude bolet, zastavíš mě!" připomněl mu. Tommy zakýval hlavou a schoval si do dlaní kus polštáře. Adam se na něj velice opatrně položil a zatím svým penisem pouze přejížděl mezi jeho půlkami. Hezky pomalu, tak aby Tommyho ještě víc vzrušil a vyvolal v něm nedočkavost.
"Jsem dobře připravený?" zeptal se Tommy bojácně.
"Ano. A jsi nádherný. Miluji tě!" Adam se na tělo pod sebou zadíval s tou největší láskou, jakou kdy k někomu cítil. Poté si přejel po penisu mastnou dlaní a nasměroval jej do připravené dírky. Plátno, které předtím na posteli rozprostřel začalo okamžitě nasávat rozpuštěný tuk, když se zapřel dlaněmi vedle Tommyho ramen. Aspoň že myslel na tohle. Nechtěl zašpinit celou postel, aby v ní pak nemohli s Tommy spát. Měl vzít ten olejíček. Tenhle způsob byl tak… barbarský.
Vláčně vstoupil do druhého těla a při dosažení Tommyho plnosti jeho tělem se zastavil, aby si počkal na reakci.
Tommy měl na polštáři obličej položený jednou tváři. Jakmile ale ucítil to tvrdé cizí těleso ve svém těle, zabořil do polštáře obličej celý. Nešlo o to, že to byla část těla, vlastně to nemohl nazvat tělesem, když ta věc žila, ale že byla velká. O dost větší, než to, co měl ve svém zadku předtím. Adam měl sice dlouhé prsty… tedy dlouhé prsty na velkých rukách, ale s tím, co bylo v jeho těle teď, se to srovnat nedalo.
"Tommy, řekni něco. Zareaguj, prosím." Uslyšel nad sebou Adamův hlas. Sakra, měl ho v sobě. Měl ve svém zadku mužský úd. A nebylo to poprvé. Jak často to asi předtím dělali? Jednou týdně? Nebo ob den? Několikrát denně? Jestli po něm Adam opravdu toužil a nedokázal ovládat své vzrušení, možná byla reálná i ta třetí možnost.
"Můžeš ho vytáhnout, prosím?" zavrčel Tommy. Netušil proč, ale najednou se do něj dal takový vztek, že by celou tuhle komnatu nejraději srovnal se zemí.
"Samozřejmě, lásko!" ve vteřině bylo jeho tělo prázdné a Adam ho držel ve svých silných pažích proti sobě.
"Už je po všem, Tommy." Konejšil ho. Tommy se nechal na okamžik přitáhnout do jeho náruče, ale dlouho v ní nevydržel. Hrozně se třásl. Měl zlost, ale nevěděl na co. Copak by se u toho měl člověk cítit takhle?
"Pusť." Odstrčil od sebe Adama a vylezl z postele. Poté se sehnul pro svou košili a oblékl si ji.
"Věděl jsem to." Zabručel Adam. Když se na něj Tommy podíval, pokračoval: "Neměli jsme to uspěchat. Teď mě budeš nenávidět. Nic si nepamatuješ. Je to pro tebe jako poprvé. Už jsi byl zvyklý na ten prvotní pocit, ale teď to celé zažíváš zase od začátku. Odpusť mi. Neměl jsem to dovolit!" zavrtěl Adam hlavou, než zabořil svůj zoufalý obličej do dlaní. "Měli jsme počkat, dokud si nevzpomeneš!" zahuhlal ještě.
"Ale co když si nikdy nevzpomenu." Zahřměl Tommy. Bože, kde se v něm najednou vzalo tolik zloby?
"Ale vzpomeneš." Utrousil si Adam spíš pro sebe.
"Cože?" Tommy to ovšem zaregistroval. Přistoupil k posteli a ne zrovna mile Adama žďuchl do ramene. "Jak jsi to myslel?"
"Nijak." Podíval se po něm Adam nešťastně.
"Ne, nějak jsi to myslel. Ty víš, proč si nic nepamatuji, že ano? Víš to!"
"Nevím!" zalhal Adam. A jelikož to řekl ještě pořádně vyčítavě, okamžitě pocítil bolest vlastního svědomí. Bylo to sotva pár minut, co byl součástí Tommyho těla a teď po sobě štěkali.
Co když…
Zděšeně se na Tommyho podíval a zalapal po dechu. Co když si vzpomněl? Ne tak, že by si to uvědomil, ale podvědomě. Co když při průniku do jeho těla, si právě tělo vzpomnělo, že naposledy tohle zažilo v afektu? Že na něm bylo tímto způsobem pácháno násilí?
"Slyšíš mě? Ty víš, co se mi stalo, ale nechceš mi to říct. Víš, proč si teď nic nepamatuji." Tommy Adama znovu žďuchl do ramene a pak i do druhého. "Musíš mi to říct, Adame."
"Já nic nevím!" zvedl Adam ruce před sebe. Jak do něj Tommy neustále plácal, neměl šanci se ani obléct, takže proti Tommymu seděl pořád nahý a bezbranný.
"Lžeš! Chtěl jsi, abych ti věřil, ale lžeš mi!" zaútočil Tommy ještě ostřeji. Adamovi nevadily rány. Bolela ho Tommyho útočná slova. Copak chtěl, aby se zatvrdil ještě víc?
Rychle se vydrápal z postele a oblékl se do košile.
"I kdybych to věděl, nemůžu ti to říct. Musíš si vzpomenout sám!"
"Nenávidím tě!" zavrčel Tommy.
"Nemůžeš mě nenávidět. Nenávisti předchází láska. Nedokázal jsi říct, že mě miluješ, tak jak mě můžeš najednou nenávidět?" Adam nedbal Tommyho vytrvalého vrčení a oblékl se do kalhot a kabátu. Boty si vzal do ruky.
"Kam si myslíš, že jdeš?" štěkl po něm Tommy.
"Nevím, někam." Oplatil mu Adam stejným tónem. Jak si oblékl kalhoty, jeho tělo zachvátila bolest způsobená neuspokojením a tlakem na slabiny. Musel to někde dotáhnout do konce. Vztek mu pomůže, aby to bylo rychlé. Když měl vztek, většinou stačilo pár pohybů dlaní.
"Nikam nepůjdeš, dokud mi neřekneš, co víš!" zadržel ho Tommy. Přesněji mu chytil ruku za zápěstí a stáhl ho zpátky. Jak se mu Adam snažil vytrhnout, dopadl na dveře ramenem, až to zadunělo. A samozřejmě pekelně zabolelo.
"Tommy, krucinál!" procedil mezi zuby a chytil se za naražené rameno. Teď ještě zbývalo ukopnout si palec a mohl mít bolest rovnoměrně rozloženou po celém těle.
"Tak mi řekni, co víš! Proč mi to tajíš? Co se mi stalo tak hrozného, že mi to nechceš říct?"
"A jak jsi přišel na tohle?"
"Adame!!" Tommy natlačil Adama vztekle na dveře a dlaněmi zajal jeho krk i tváře. "Řekni mi to! Hned!" křičel mu do obličeje. "Proč jsem tak vytočený? Určitě to má nějakou spojitost. To, jak jsi do mě vstoupil a…"
"Ne!" přerušil ho Adam ostře.
"Co ne?"
"Já bych ti nikdy neublížil!" hájil se Adam.
"Dozvím se snad něco jiného, až si vzpomenu?" zhrozil se Tommy.
"Ne…" Adam zavrtěl prudce hlavou a chytil Tommyho za boky. Chtěl ho od sebe odstrčit, ale najednou měl hrozně málo síly. Méně než Tommy.
"Co se mi stalo! Mluv!"
"Znásilnili tě!" vyhrkl Adam.
"Znásilnili? To myslíš vážně?" Tommy spustil ruce podél těla a odstoupil od Adama na jeden krok. "Jak znásilnili?" zopakoval nevěřícně.
"Prostě znásilnili. Přepadli tě v lese a…"
"Někdo se mnou dělal to samé jako ty před chvílí?" zamračil se Tommy.
To bylo snad poprvé v životě, kdy se Adam Tommyho bál. Jeho výraz v očích nevěstil nic dobrého. Byla to směsice šílenství, neštěstí a obrovské zloby, jež Tommyho ovládala velice zřídka. Moc často se nezlobil. Vždy všechno řešil hned, protože nesnášel, když zůstávaly věci otevřené.
"Nezlob se, ale nemohu to, co ta zvířata udělala, srovnat se mnou. Já tě miluji a cokoliv jsme spolu kdy dělali, bylo proto, že jsme se měli rádi, ne abychom si ubližovali. Oni ti chtěli ublížit!" zachmuřil Adam obočí.
"Chtěl jsi to se mnou dělat i přesto, že jsi věděl, co mi provedli?" přimhouřil Tommy podezíravě oči.
"Nechtěl!" ohradil se Adam. "Tedy samozřejmě, že jsem chtěl, ale snad si ještě vzpomínáš, kdo tě večer odmítl."
"Nebylo to ale z trochu jiného důvodu? Vlastně z úplně jiného důvodu?"
"Možná!" zaprskal Adam. Jestli se Tommy s právě získanou informací snažil srovnat způsobem, že bude svou bolest házet na něj, budiž, ale určitě ho nebude litovat.
"Odejdi!" pronesl Tommy tiše.
"Prosím?" naklonil se k němu Adam blíž.
"Prostě odejdi!" zopakoval Tommy trochu hlasitěji.
"Ani mě nehne. Teď nikam nepůjdu!"
"Chtěl jsi odejít, ne? Tak vypadni!" křikl Tommy. "Víš, co se mi stalo a tajil jsi mi to a ještě jsi mi chtěl udělat to samé co oni!"
"Ale já tě miluju, sakra. To je rozdíl!" Než Adam stihl doříct poslední slovo, přistála mu na tváři Tommyho dlaň.
"Vypadni!" zařval blondýn na celý pokoj. Poté popadl Adama za loket, otevřel dveře a vystrčil ho na studenou chodbu. "Nechci tě vidět, rozumíš? Jak jsi to mohl dopustit?!"
Adam se nadechl k protestu, jenže dřív mu Tommy přibouchl těžké dveře před nosem. Poslední, co viděl, byly slzy na Tommyho tvářích a tak vyčítavý pohled, až ho z toho zatrnulo v zátylku.
Když se zmatený otočil k odchodu, setkal se s nechápavýma očima lady Anny, stojící na konci chodby s loučí v ruce.
Celou dobu ho zajímalo, jak bude Tommy reagovat na své neštěstí, až si vzpomene. A teď to pocítil na vlastní kůži. On byl tím viníkem. To on tomu nezabránil a ještě si sobecky nárokoval to, na co neměl vlastně vůbec žádné právo.
S hrůzou si uvědomil, že i kdyby Anna jejich hádku neslyšela, bude mít záminku, vymámit z něj všechno, co se stalo. Stačilo, že ho viděla, jak byl vyhozený z jejich společné komnaty. A že Anna uměla být hodně přesvědčivá.
