Insatiable Husband 11.

---

Tadeáš, Sutan a Ron se vrátili před hlavní vchod. Tedův otec se nabídl, že zavolá Haleovi někoho na pomoc. Jakmile muži osaměli, Tadeáš si založil ruce na prsou a přísně se na barona zadíval.

"Zabil bys ho!"

"Nepřeháněj, Tadeáši." zamračil se i Sutan.

"Nemám přehánět? Zlomil jsi mu obě ruce. Během jednoho mrknutí jsi ho zmrzačil."

"Kosti srostou a aspoň si to bude pro příště pamatovat." stál si baron za svým. Tedovi asi pořád unikala podstata jejich vztahu. "Chceš se zase hádat? Za celý večer ses na mě ani jednou nepodíval hezky. Podle tebe dělám všechno špatně, že?"

"Zastal jsem se tě!" zasyčel Tadeáš. Nenechá to přece všechno na sobě. Na těch toaletách to snad řekl jasně.

"Ano, aby sis chránil vlastní území. Protože jsi žárlil. Ale co to má skutečně společného se mnou? Patřím do toho území taky? Nebo mě tu jenom trpíš, protože jsem koupil pár pelikánů?" rozčílil se Sutan.

"Tak to přece není." zhrozil se Ted. Baron si to celé vysvětil jinak. Překroutil to, aby z toho vyšel jako chudinka.

"Už toho mám dost!" mávl Sutan kolem sebe rukou a otočil se ke schodišti. Většina mužů v livrejích, kteří měli za úkol celý večer navozovat svou přítomností jižanskou atmosféru, jejich hádku neskrytě pozorovala. Baronovi to ale momentálně bylo upřímně ukradené. Udělal jeden krok dopředu a namířil na prvního muže, stojícího nejblíž ukazováček.

"Zavolejte mi mou limuzínu." nařídil mu. Mladík nejdřív vytřeštil oči a pak rychle přikývl. Než stačil Ted něco říct, byl pryč.

"Kam chceš jet?" pípl Tadeáš. Po takové bouřce ani náhodou netoužil. Nemuselo to přece dopadnout tak, aby ho baron opustil.

"Zpátky do hotelu." štěkl Sutan a tentokrát se otočil ke vchodu do sálu. Ronovi se zrovna podařilo vymotat z davu.

"Je to zařízené, o Halea se postarají. Řekl jsem jim, že jsme ho tam takhle našli. Doufám, že jim tu verzi odsouhlasí, nebo budeme mít problémy."

"Mohl by si zkusit, říct něco jiného." zavrčel Ted podrážděně. Ron tón hlasu svého syna nedokázal přejít. Něco se dělo. Snad se ti dva zase nepohádali?

"Je všechno v pořádku? Doufám, že se na barona nezlobíš, že tě před ním ochránil. Kdyby se ten zmetek připletl do cesty mě, už je po něm." Ano. A přesně to už Tedovi začínalo pomalu a jistě docházet. Sutan se sice zachoval surově, ale také ho poslechl, když řekl, aby přestal. Prohlásil, že jen chrání to, co je mu drahé. Jak by se zachoval on, kdyby se ti dva výrostci z toalet pustili do jeho barona? Kdyby ho třeba praštili přes hlavu a odtáhli někam do zahrady a chtěli znásilnit? Vykastroval by je. Oba. Ani jednou by u toho nezaváhal. Nemohl být slabý, pokud šlo o Sutana.

"Odjíždíme, pane." oznámil Ronovi baron.

"Odjíždíte? Kam?" vyděsil se otec.

"Nelekejte se. Ještě v Monroe zůstanu. Nejpozději do zítra."

"Býváte obvykle takhle nesdílný? Co se děje?" naléhal na něj Ron. Sutan se ohlédl k patě schodiště, kde právě zastavilo jejich auto. Bleskově se ohnal po Tedově zápěstí a pevně ho stiskl.

"Pokud chcete vědět podrobnosti, právě teď mám v plánu vašeho syna odvézt do mého hotelu. Pak..."

"Zadržte, tohle snad vědět nemusím!" zvedl Ron ruce před sebe v odmítavém gestu.

"Tak dobře. Tuhle část přeskočím. Další bod bude ten, že spolu zítra odjedeme do Los Angeles. Samozřejmě se s vámi přijedu rozloučit, pokud byste ovšem nechtěl letět také." zvedl Sutan obočí.

"Bože, ale proč tak rychle?" Ne, že by si Ron celou dobu nepřál podobný scénář, jen mu to přišlo poněkud unáhlené.

"Protože mám obavy, jaký výlupek se bude chtít Teda ještě zmocnit, než se odsud dostaneme. Nerad bych lámal další končetiny."

"Ty jsi vážně blázen." vytrhl Tadeáš svou ruku a odstoupil od Sutana do bezpečné vzdálenosti. Muž, který předtím zavolal limuzínu, se vrátil na své místo a snažil se barona na auto upozornit. Nikdo ho však nebral na vědomí.

"Vážně si myslíš, že mě teď zajímá tvůj názor?" zavrčel Sutan a několika ráznými kroky si pro Teda došel.

"Tati!" střelil mladík po otci prosebným pohledem, když se ocitl v pasti Sutanových paží.
"Je to opravdu nutné, barone?"

"Vy i já dobře víme, že tohle dítě není poslušný beránek, takže to nutné opravdu je."

"Nejsem dítě!" ozval se Tadeáš.

"Vážně? Zatím jsem si nevšiml." zamračil se na něj Sutan. Pak přistoupil blíž k Ronovi.

"Přísahám vám, pane, že vašemu synovi neublížím. Máte mé slovo." sklonil pokorně hlavu. Ron se zamyslel a pak pomalu přikývl.

"Vím, že se mnou můj syn nebude souhlasit, ale nikdy by mě něco takového nenapadlo ani ve snu. Budu rád, když o tom přesvědčíte i jeho, barone." Ron se podíval na Tadeáše a přivřel oči do dvou přísných čárek. Taky už toho začínal mít dost. Byl si jistý, dokonce tomu byl i svědkem, že to s ním baron zkoušel po dobrém. Ale pokud to nešlo, taktiku silnější rozhoduje akceptoval. A jestli měl Tadeáš aspoň trochu zdravého rozumu a zbytky pokory, bylo na čase obě složky uplatnit v praxi.

"Nesmíš se na mě zlobit, Tadeáši, ale něco jsem baronovi slíbil. A také vím, že jsem udělal dobře."

"Co jsi mu slíbil?" vyhrkl Ted.

"To ti poví on sám. Teď mě, prosím, omluvte. Vrátím se dovnitř."

"Užijte si zbytek večera, pane. Auto vám pošlu hned zpátky." usmál se na staršího muže Sutan vděčně.

"Děkuji. Dobrou noc." Ron se otočil ke dveřím a spěšně vyrazil do sálu. Tadeáš na záda svého otce jen nevěřícně zíral.

"My také půjdeme. Prosím." nabídl Sutan Tedovi své rámě. Mladík se na jeho ruku podíval a zatnul pěsti.

"Takhle si chceš získat mou náklonnost?"

"Nedělej to ještě horší, Tadeáši. Odcházíme." naklonil se k němu baron blíž. Ted se zmateně rozhlédl kolem sebe. Muži na schodišti je stále pozorovali. Neměl nejmenší pochyby o tom, že zítra se o incidentu dozví celé město. Horší už to snad ani být nemohlo.

Uraženě odstrčil baronovu nabízenou paži a vykročil k prvnímu schodu. Cítil se tak ponížený, jako ještě nikdy. Jenže zároveň měl pocit, že si to způsobil sám. Když se nad tím zamyslel, Sutan měl pravdu. Pomalu se na něj za celý večer neusmál. Pak na něj štěkal a utekl. Místo, aby byl vděčný, že ho baron našel včas, než by mu Hale opravdu ublížil, znovu na něj vyjel. Proč nedokázal své emoce držet na uzdě? Copak toho pro něj Sutan už neudělal dost? Aby ho přesvědčil o svých úmyslech?

V limuzíně oba muži mlčeli. Sutan se díval na jednu stranu ubíhající silnice, Tadeáš na druhou. Pokud by je někdo pozoroval, řekl by si, že mají za sebou minimálně třicetileté manželství. Když před hotelem vystoupili, Sutan Tedovi nařídil, aby se nehnul z místa. Pak šel řidiči oznámit, že se musí vrátit pro pana Ratliffa. Samozřejmě se mu odměnil nějakým tím příplatkem navíc.

Zatímco se limuzína dala do pohybu, baron se vrátil k Tadeášovi a stoupl si proti němu. Pomalu si ho celého shlédl přivřenýma očima.

"Máš hlad?" zeptal se. Ted zavrtěl hlavou. Sice toho už na plese snědl dost, ale žaludek by ještě něco snesl. Jenže zároveň by to teď asi nepřijal, když Tedovo tělo naplno zaměstnávala zvýšená aktivita nervové soustavy.

"Žízeň?" pokračoval Sutan v praktických otázkách. To už byla jiná. Láhev něčeho ostřejšího by Tedovi docela sedla.

"Trochu." zakuňkal nejistě.

"Chceš něco nealkoholického, nebo spíš víno? Šampaňské?" vyzvídal baron.

"To je jedno." odvrátil Ted hlavu. Nechtěl se dívat do Sutanových očí. Byly příliš otevřené. Příliš starostlivé, navzdory tomu, co si o něm v současné chvíli Tadeáš myslel. A že by ho nejraději udeřil do citlivých míst.

"Dobře. Něco nám na recepci objednám." navrhl baron a pak zvedl svou ruku dlaní vzhůru. Ted se na půvabnou ruku s dlouhými prsty nechápavě zadíval. Baron mu ji tahle přímo ještě nikdy nenabídl.

"Bude ti chladno..." zvedl Sutan obočí, když se Tadeáš stále neměl k tomu, aby se ho chytil. Nakonec to vyřešil po svém. Prostě si Tedovu dlaň vložil do své sám. Poté oba vykročili ke vchodu hotelu.

Baron objednal na recepci láhev červeného vína. Do druhého patra vyjeli s Tadeášem výtahem, který obsluhoval zaměstnanec hotelu jménem Larry. Měl své jméno napsané na štítku na prsou. Zelenočerná uniforma mu slušela a očividně svou práci dělal rád. Aspoň trochu oběma mužům zpříjemnil ten krátký výstup výtahem, při kterém opět mlčeli.

Sutan svého společníka vedl k pokoji s rukou na jeho kříži. Nebál se, že by mu Ted utekl, ale jistě na něj byl pořád naštvaný. Tímto způsobem se ho pokusil aspoň trochu uklidnit. V apartmá Teda poprosil, aby si sedl na pohovku ve vstupním pokoji. Dokud jim hotelová služba nepřinesla objednané víno, nechtěl nic podnikat.

Víno nalil do připravených skleniček a jednu Tadeášovi podal.

"Půjdeme vedle." oznámil překvapenému mladíkovi. Pak se odebral do sousedící ložnice.

Tadeáš nemohl zakrýt obdiv při vstupu do prostorného pokoje, kterému, jak jinak, vévodila nádherná velká postel se saténovým povlečením. Působila bytelně. K baronovi se skvěle hodila. Opravdu si ho v ní dokázal představit, jak večer uléhá a ráno se probouzí. Jestlipak jeho postel v LA byla podobná?

"Posaď se, prosím." ukázal Sutan rukou na jedno ze dvou křesel v renesančním stylu. Ted byl v tomhle hotelu poprvé. Stejně jako většina rodáků, neměl potřebu navštěvovat ubytovací instituce, když měl svůj vlastní pokoj v jejich rozpadajícím se domě. Teď ale rozhodně nelitoval, že je tady.

Zvedl nervózní ruku se skleničkou ke rtům a napil se. Sutan tu svou odložil na noční stolek a přešel zpět před postel, na jejíž okraj si sedl. Nyní se nacházeli proti sobě, s přibližně dvou metrovým odstupem.

"Chtěl jsi vědět odpověď na tvou otázku. Pokud už jsi v klidu, odpovím ti." Baron položil dlaně vedle sebe na hladký krémově bílý satén a jemně s nimi pohnul. Jakoby látku pohladil.

"Jsem v klidu." odpověděl Tadeáš poslušně. Pohyb Sutanových prstů, klouzajících po povlečení, ho nezvykle příjemně zahřál po celém těle. Ale možná to bylo to víno.

"V první řadě nechci, aby ses zlobil na svého otce." začal Sutan mírným hlasem.

"Obávám se, že mě prodal. Stejně jako Tommyho Lambertům." pronesl Ted lehce nabroušeně. Sutan se pousmál a zvedl jednu ruku k hlavě. Pomalu si stáhl sametovou stužku, kterou měl svázané vlasy na temeni. Pečlivě vyžehlené, hedvábně lesklé prameny si pak přehodil přes pravé rameno.

"Pokud bychom se někdy stali manželi, věz, že bych ho zahrnul přepychem, stejně jako jeho syna. To je samozřejmé."

"Tak jaký slib ti tedy dal?" zkrabatil Ted obočí.

"O tom později." zakončil krátký rozhovor o Ronovi baron jemným mávnutím ruky. Tou hned na to rozvázal sametového motýlka a přidal ho ke stužce, jež ležela na rohu postele. Tadeáš si nenápadného Sutanova odhalování nemohl nevšimnout. Připadal si, jako kdyby sledoval nějakou peep show. Obával se, co přijde na řadu příště. To bylo ovšem nic proti tomu, jak těžko se mu začalo dýchat, když si baron rozpustil své nádherné vlasy a také svými dlouhými štíhlými prsty rozepnul několik perleťových knoflíčků u krku. Jeho kůže byla opálená a vedle bělostné knoflíkové légy košile se opálení pěkně vyjímalo. Zatoužil se jeho kůže dotknout.

"Omlouvám se, pokud jsem tě dnes vyděsil svým chováním. Nemohu se ale omluvit za to, co jsem udělal, protože bych se ve stejné, či podobné situaci příště nezachoval jinak." prohlásil Sutan s vážnou tváří. Se svými slovy současně stáhl z ramen černé sako a pověsil ho na jeden z rohových sloupků. Poté se postavil a rozepnul si manžetové knoflíčky na rukávech. Tadeáš se zatajeným dechem pozoroval, jak si baron odmotává z těla saténový pás a úhledně jej skládá k sametové stužce a motýlkovi.

"Ty... Ty se svlékáš?" vyhrkl a nervózně si na křesle poposedl. Také do sebe hodil zbytek obsahu skleničky, ale moc to nepomohlo.
"Ano. Chystám se do postele." odvětil Sutan s úsměvem. Než se Ted nadál, neměl na sobě baron nic, kromě spodního prádla a černých ponožek. Takto své vysoké, štíhlé a celkově dech beroucí tělo posadil zpátky na postel a přehodil si jednu nohu přes druhou, aby si mohl ponožky pohodlně sundat.

"Než ale ulehnu, odpovím ti konečně na tvou otázku.

Nebudu lhát, že jsem chvíli tápal. Vím, že blahobytem nepohrdneš, ale také sis uvědomil, že by tě příliš netěšil, kdybys ho sdílel s člověkem, ke kterému nic necítíš. V tu chvíli mi došlo, po čem nejvíc toužíš. Odpověď tedy je... Já!" Sutan si položil dlaň na hruď a usmál se. "Nechtěl jsi, abych ti nabídl tryskáč, nebo vrtulník, ale sebe." dodal ještě a odložil černé ponožky na hromádku ostatního oblečení.

"Mám říct, dávám ti sebe a tak to říkám. Tady jsem, Tadeáši. Tohle všechno je teď tvoje." Sutan se postavil a svlékl si poslední kousek oděvu, jež zakrýval jeho nejintimnější partie. Poté se napřímil a napnul ramena.

Ted měl pocit, že pod ním začíná měknout zem. Byl vděčný, že se za celou dobu nepostavil. Právě teď by baronovi upadl přímo k nohám. K těm nádherným štíhlým nohám, podpírajícím neméně úchvatný trup, krásné paže, hlavu a v neposlední řadě asi nejvíc sexy rozkrok, jaký kdy v životě viděl. I když jeho zkušenosti byly posbírané pouze na internetu.

Tenhle muž se mu nabízel. Dával mu sebe za to, že se k němu choval skoro celý večer hnusně.

Avšak, pokud udělá vstřícný krok, stane se to. Bude si tuto noc navždy pamatovat jako noc, při které ztratil své panictví.

Ted se postavil na rozklepané nohy a rozpačitě se zahleděl na prázdnou sklenku ve svých prstech. Tu pak odložil na koberec vedle křesla.

"Já..." začal neurčitě. Sutan ho však zarazil zvednutou rukou.

"Nepospíchej, Tadeáši." promluvil k němu vlídně. Zatímco si Ted v hlavě srovnával myšlenky a první dojmy ze Sutanova těla, baron se pomalu odebral k jedné straně postele a vklouzl pod saténovou přikrývku, kterou si přitáhl jen k pasu, takže horní část těla nechal provokativně odkrytou. Nato si podepřel hlavu dlaní a usmál se.

"Řekl jsem řidiči limuzíny, aby si udělal kolečko kolem bloku a vrátil se. Právě teď stojí dole a čeká."

"Eh?" vydechl Tadeáš.

"Je to jednoduché, lásko. Zůstaneš - přijmeš mě takového, jaký jsem. Nezůstaneš a... Počítám, že bude čekat ještě maximálně deset minut. Pokud se rozhodneš pro druhou možnost, řidič tě odveze domů a my dva už se nikdy neuvidíme." Při posledních slovech se mezi Sutanovým obočím objevily dvě starostlivé vrásky. Ted je nechtěl vidět, ale ony na něj doslova křičely. Jako kdyby zřetelně slyšel ta výsměšná slova, jaký je blázen, že se nad něčím takovým vůbec musí rozmýšlet.

Jenže... Kéž by to bylo tak jednoduché, jak prohlásil Sutan.

Adam Lambert Day

Dnes máme nejen Státní svátek, ale v San Diegu také slaví Den Adama Lamberta. K téhle poctě Adam přišel díky účinkování v American Idol. Dovolila jsem si k tomuto významnému dni udělat narychlo manip. Řekla bych, že je odpovídající :D

Prsten 2.

---

"Měl bys něco sníst, bratře." pokusila se Elizabeth opatrně promluvit na svého sourozence, který už několik dlouhých minut netečně hleděl na svůj mosazný talíř, jež přetékal masem a dušenou zeleninou. Doposud nesnědl ani jedno sousto. A bohužel to trvalo už pár dní.

"Ty také, mladá dámo." otočila se Elizabeth i na svou dceru.

"Strýček Adam není!" zamračila se Lilith.

"To ale neznamená, že ty a tvůj strýc nebudete jíst."

"Dokud strýček Adam není, já jíst ne!" postavila si Lili hlavu.

"Že dostaneš na zadek?" vložil se do toho konečně i Neil. Jeho autoritativní hlas na dceru platil. Maličká se po otci vyděšeně podívala a pak se spořádaně chopila své lžíce s ovesnou kaší.

"Hodná holka!" pohladil ji po kudrnatých vláskách a zadíval se přitom na Tommyho.

"Ale co s vámi, Mylorde? Když na vás zakřičím, jednu mi natáhnete." zkusil to Neil s humorem. Bylo jasné, že Tommy na vtípky náladu nemá, ale Neil chtěl zkusit aspoň něco. Tommy nejedl od okamžiku, kdy Adam opustil hrad Bodiam. Když se s manželkou a dcerou vrátili z trhů, našli smutného lorda sedět v hlavní síni. Na Adamově křesle. Byl to žalostný pohled a bohužel to nezažívali poprvé. Tommy prostě Adamovy služební cesty nenesl moc dobře.

Lilith se po něm v hladovění začala opičit až dnes, ale u ní naštěstí stačilo jedno varování. Strýcův odjezd brala v první chvíli překvapivě dobře. Když jí to rodiče oznámili, začala hned natahovat, ale nakonec neuronila ani jednu slzu. Elizabeth jí totiž na trhu tajně koupila vyřezávaného koníka, který Lilitinu pozornost od nepřítomnosti oblíbeného strýčka na nějaký čas rozptýlil.

Tommy vzhlédl a smutně se na Neila usmál. "Myslím, že by vám to prošlo, švagře."

"Chceš trucovat celou dobu, co tu Adam nebude?" pustila se do bratra Elizabeth.

"Já netrucuju." zamračil se Tommy. "Jen prostě nemám na nic chuť." pokrčil beznadějně rameny.

"Bratr říkal, že ti dá na starost trénování Dafné. Mohl bys při tom přijít na jiné myšlenky." připoměl mu Neil. Tommymu se Adamova žádost vybavila také, dokonce několikrát za tu dobu, co už byl pryč, jenže pokud by šel do stájí, našel by tam hlavně Dioné. Stejně smutnou jako on. Skroušenou steskem po Morfeovi. Dafné byla jejich tříletá dcera. Tommy s Adamem ji chtěli později věnovat Lilith, nejdřív ale musela projít tréninkem.

Šlo o to, jenom se překonat. Říct si, že takhle by ten čas mohl utéct rychleji. S nějakou činností.

"Tak dobře. Odpoledne vezmu Dioné i Dafné na projížďku." rozhodl se Tommy definitivně. Jeho oznámení všechny u stolu potěšilo.

"To je moc dobře, Tommy." přikývla Elizabeth.

"Nejezděte ale daleko, Mylorde. Dafné zná jen okolí hradu a mohla by se vám vytrhnout a zatoulat." varoval ho Neil.

"Dám na ni pozor. Jednou bude patřit mojí neteři, takže ji určitě utéct nenechám." usmál se Tommy na Lilith, které absolutně unikalo, o čem se dospělí kolem ní baví. Ve stájích byla zatím jen dvakrát a směla si pohladit pouze Dioné, která byla odjakživa velice mírumilovná. Dítě zatím netušilo, že až bude starší, dostane krásnou anglickou plnokrevnou kobylku, která jí bude tím nejbližším zvířecím společníkem, stejně jako byl Morfeus Adamovi, nebo Dioné Tommymu. Prozatím bylo lepší se o velké zodpovědnosti před děvčátkem nezmiňovat. Měla svého dřevěného koně a to stačilo.

"Tommy." špitla Elizabeth, aby ho jemně napomenula, že by se měl před Lilith držet zpátky. Tommy se zatvářil omluvně a napíchl si na vidličku kus masa. Tím definitivně odpoutal pozornost zvědavého dítěte od předchozího tématu.

"Strýček jí." začala Lilith na Tommyho ukazovat prstíkem. Elizabeth jí ruku stáhla a jemně ji přes ni plácla.

"Neukazuje se, Lilith."

"Nech ji, má radost." bránil Tommy svou neteř.

"Nerozhoduj za mě, bratře. Alespoň ne před ní. Já jsem její matka." probodla ho Elizabeth přísným pohledem. Neil svou manželku pohladil po zádech a za pas si ji přitáhl blíž.

"Pro jednou mu to můžeme prominout, miláčku. Jsem rád, že vzal konečně příbor do ruky. Bratr by mi pěkně vyčinil, kdyby po svém návratu našel místo svého svěřence pohublého a bledého muže s propadlými tvářemi. Slib mi, Tommy, že teď už budeš jíst a občas vyjdeš ven na slunce." otočil se Neil ke švagrovi.

"Tak dobře." zvedl Tommy přísežně ruku. "Přísahám, že se budu snažit, aby jste se mnou měli co nejméně starostí."

"Sarostí?" zopakovala po něm Lilith.

"Starostí, zlatíčko." zazubil se na ni Tommy. "Víš co? Tohle slovo se ještě neuč. Jsi na něj ještě moc malá." mávl rukou.

"Sarostí." zavýskala Lili, jako kdyby vůbec nic neřekl.

"To je zbytečné, bratře. Když může, nenechá si ujít možnost rozšířit svůj slovník." zavrtěla Elizabeth beznadějně hlavou.

"Maminko? Co je sarostí?" zatahala Lili matku za rukáv. Neil se neubránil smíchu.

Tommy se po obědě vrátil do svých komnat. Nerad po jídle lenošil, ale co byl Adam pryč, občas si i během dne lehl do jejich postele a vdechoval jeho vůni. Natočil hlavu ke straně a očima vyhledal prsten, který nechal ležet na nočním stolku. Natáhl se pro něj a navlékl si ho na prst. Pak ruku zvedl do výšky a kochal se jím. Byl opravdu nádherný. Ale prozatím bohužel tajný. Tak to Tommy cítil. Nechtěl ho nosit před sestrou a jejím manželem. Nevyhnul by se otázkám, odkud ho získal, i když to bylo nad slunce jasné. Neil měl sice jinou matku než Adam, ale mohl prsten poznat a třeba by měl k novému majiteli výhrady. Dokud se Adam nevrátí a nepostaví se za něj, že mu dal prsten z vlastní vůle, bude ho nosit jen v soukromí.

Tommy nechal ruku klesnout na břicho a ve druhé stiskl sametovou přikrývku. Věděl, že nesmí v posteli ležet příliš dlouho, nebo ho opět zachvátí stesk a slzy, které při loučení s Adamem potlačil. Raději se zvedl a chvíli jen hleděl na těžké kované dveře.

"Dafné..." řekl si pro sebe a vstal. Pak se odhodlaně vypravil do stájí.

Jakmile ho Dioné zbystřila, vesele zaržála a pohodila hlavou. On a Dafné byli její jedinou útěchou, když neměla poblíž Morfea.

"Dioné..." přistoupil k ní a pohladil ji po dlouhé hřívě. Pak jí dal kousek mrkve, kterou se mu podařilo uloupit v kuchyni. Druhý úlomek nabídl mladší kobylce, Dafné.

"Zůstaly mi na krku samé ženské!" posteskl si na oko, zatímco obě klisny hladil po sametově hebkých krcích. "Co byste řekly projížďce?" zeptal se. Zvířata zastříhala ušima a z obou stran do něj dloubla čumákem.

"Tak dobře. Dáme si kolečko kolem hradu." rozhodl se a zavolal na štolbu, aby mu pomohl se sedláním Dioné. Dafné dostala akorát ohlávku, na kterou štolba připevnil dlouhý popruh, určený k trénování.

"Můžete jí to pak sundat, aby se mohla volně proběhnout, Mylorde." poradil mu podkoní.

"Nerad bych, aby utekla." strachoval se Tommy.

"Bude se držet u matky. Jsou na sebe hodně zvyklé. Dafné je trochu mazánek, viď holka?" poplácal muž kobylu po boku.

Tommy se vyhoupl do sedla a vyjel s oběma kobylami na nádvoří. Pro jistotu si ještě navlékl rukavice, protože nechtěl mít z otěží a popruhu odřené dlaně.

Než vyrazil k bráně, stoupl mu do cesty Neil.

"Vraťte se do večeře, Mylorde."

"Vrátím se do dvou hodin. Ty dvě mě utahají mnohem dřív než já je." usmál se Tommy.

"Jsem rád, že už máte lepší náladu." Neil plácl Dioné po zadku a kobyla se dala do klusu. Muži na sebe ještě zamávali, zatímco stráž otevírala bránu, aby mohl lord s oběma koňmi volně projet.

Jakmile Tommy zdolal dlouhý most vedoucí přes vodní nádrž, namířil si to k velké ohradě u lesa, kde Dafné uvolnil popruh a dovolil jí, aby se trochu proběhla. S Dioné ji ale pro jistotu neustále hlídal.

Po nějaké půl hodině se pustil do nenáročného tréninku, který mu poradil štolba. Klisna byla ještě poměrně mladá, takže ji nesměl hned přepínat. S tou únavou měl bohužel pravdu. Za další hodinku byl pořádně zmožený a kobyla naopak plná síly. Přivázal oba koně k ohradě a sedl si do trávy, aby se trochu posilnil chlebem a sýrem, který si vzal sebou. Při odjezdu z hradu ho napadlo, že by se zajel podívat ještě ke studánce, ale na to musel nabrat aspoň trochu energie.

Když dojedl, zapil to lokem sladkého vína a vyšvihl se znovu na Dioné.

"Nebudeme pryč dlouho, Dafné. Nechci tě tahat sebou do lesa." pohladil druhou kobylu mezi ušima. Měl v plánu jen dojet ke studánce, připomenout si své a Adamovo tajné místo, možná se napít trochu blahodárné křišťálové vody a vrátit se zpátky. Zabere mu to maximálně hodinu, když si představil, jak je studánka přibližně daleko. Do večeře bylo ještě času dost.

Naposledy se rozloučil s Dafné, poplácal ji po krku na uklidněnou a vyrazil...

*

Neil nakoukl do komnaty své manželky a pak opatrně vstoupil. Elizabeth ležela na boku na posteli a vedle ní spala Lilith.

"Usnula." zkonstatovala Elizabeth a potichu zaklapla knihu pohádek, ze které své dceři četla. Co nejopatrněji vstala a urovnala si šaty.

"Nechtěla bys mi udělat masáž?" zeptal se Neil rozpustile a přistoupil k manželce blíž.

"Právě teď? Nechceš to nechat na večer, můj pane?"

"Máme hrad jen pro sebe. Tommy nepřijede dřív, než před západem slunce. Nechal jsem nám připravit lázeň." lákal ji Neil.

"To je ovšem jiná, drahý. Na teplou lázeň slyším." usmála se Elizabeth a nechala se manželem obejmout. Poté vyšli oba z komnaty a paní nařídila chůvě, aby dohlédla na Lilith...

"Je mi tvého bratra líto. Miluje Adama od prvního okamžiku a každé odloučení mu láme srdce."

"Myslím, že tvůj bratr je na tom stejně." Elizabeth se opřela o manželův hrudník a položila si hlavu na jeho rameno. Neil spojil své ruce na jejím břiše a začal ho pomalinku masírovat. Většinou to dopadlo právě takhle. Vyžádal si od své paní masáž, ale nakonec to byl on, kdo se podřídil a snažil se udělat pro svou nejmilejší něco příjemného. Pokud si mohli dopřát společnou lázeň, aniž by nemuseli z koupelny vyhodit druhý pár, který obrovskou káď nechal v hradě zřídit a velice často ji využíval, považovali to za zázrak.

"Musíme mu být oporou. Musíme ho nějak zabavit. Napadlo mě, že bych pozval tvého otce a lady Katherine." navrhl Neil. Elizabeth otočila na svého muže tvář a usmála se.

"To je skvělý nápad. Já myslela na Annu, že bych ji pozvala. Lucas je sice o rok a něco starší než Lili, ale naše dítě určitě vrstevníkem nepohrdne. A Tommy Annu zbožňuje. Neviděli se dobré dva roky." uvažovala Elizabeth.

"Cheshire je daleko, drahoušku. Posel k nim dojede minimálně za týden a další dva týdny bude družině trvat, než dorazí k nám."

"Myslíš, že se Adam vrátí zítra? Ty jsi ten, co nejlépe ví, jak dlouho trvá čekání na audienci u krále, přestože si Adama sám zavolal." připoměla Elizabeth Neilovi.

Než se Adamův bratr nadobro usadil v Sussexu, strávil mnoho let v Londýně u dvora. Moc dobře věděl, že král dokáže své vyslance i rytíře nechat čekat i měsíce, než se s nimi setká. Kompenzoval to tím, že bylo o všechny takové skvěle postaráno v paláci. Jenže právě z toho měl Neil největší strach. Lidé u dvora byli znudění a otrávení a za každou čerstvou krev by se klidně i porvali. Jeho bratr měl u dvora sice ošemetnou pověst, díky jejich otci, co se ale týkalo jiných sfér, nikdo si příliš nestěžoval. Pokud by k něčemu takovému došlo, Tommymu by to zlomilo srdce. Neil sice věřil v bratrovu věrnost, nástrahy u dvora ovšem byly nevyzpytatelné a více než lákavé.

"Nechám to na tobě, lásko. Klidně lady Anně napiš, ať přijede. I já ji rád uvidím. A Anthonyho samozřejmě také. Ještě jsme jim neoplatili jejich vřelou pohostinnost." vzpomněl si Neil. Zatím byli v Cheshire dvakrát, ale Elizabetina a Tommyho sestřenka se svou rodinou v Sussexu ani jednou.

Elizabeth políbila manžela na tvář a znovu se uvelebila na jeho statných prsou.

"Dobře. Napíšu jim. A ty pozvi mého otce. Nejdřív mi ale udělej masáž, drahý. Mám úplně ztuhlá ramena."

Po koupeli se Neil a Elizabeth odebrali do svých komnat, aby se připravili k večeři. Lilith už byla dávno vzhůru a pořádně nevrlá, protože ji chůva nechtěla za rodiči do koupelny pustit. Děvčátko si vynutilo svého koníka a medový koláček jako odměnu za to, že poslušně čekalo s chůvou v pokoji, dokud se maminka a tatínek nevrátí. K večeři Lili dostala nejoblíbenější šaty z růžového taftu a hedvábí, jelikož se chtěla líbit strýčkovi Tommymu. Do hlavní síně pak nedočkavě utíkala napřed.

Neil a Elizabeth dorazili do jídelny jen chvilku po své dceři. Našli v sále ovšem jen ji. Holčička byla zmatená a stála u obvyklého strýčkova místa, kde sedával.

"Kde je Tommy?" zeptala se smutně. Neil s Elizabeth se na sebe podívali, pak se muž odebral ke dveřím na nádvoří.

"Začněte beze mě, podívám se po něm. Možná je ještě ve stájích." věnoval dceři i manželce povzbudivý pohled a vyšel na zápraží. Pod schody uviděl štolbu.

"Martine!" zavolal na něj. Oslovený muž se zastavil a vzhlédl vzhůru. Neil sešel schody, aby nemusel křičet na celý hrad.

"Už se vrátil pan Ratliff z projížďky?" zeptal se podkoního.

"Ještě ne, Mylorde." sklonil Martin hlavu. Neil se podíval k nebi. Slunce už dávno zapadlo a do hodiny měla přijít tma. Zdrželi se s Elizabeth v koupeli příliš dlouho.

"Dobře. Připrav mi mého koně." nařídil Neil štolbovi.

"Ale pane. Za chvíli se setmí."

"Právě proto mi připrav mého koně." zavrčel Neil. Pomalu a jistě mu začínala docházet vážnost situace. Bratrův schovanec se měl vrátit do večeře. Sám slíbil, že přijede mnohem dřív. Tak kde, k sakru byl?

"Je všechno v pořádku, Mylorde?" přistoupil ke dvojici zmatený správce Denis. Když procházel nádvořím do kuchyně, všiml si obou mužů a hlavně zachmuřené Neilovy tváře.

"To je dobře, že jste tu, Denisi. Pan Ratliff se ještě nevrátil z projíždky. Najděte mi Edwarda. Pojede se mnou."

"S vámi?"

"Ano, pomůže mi pana Ratliffa najít." vysvětlil mu Neil. Denis se zprudka nadechl a dal si pro jistotu před ústa dlaň, aby mu nebylo při výrazu zděšení vidět až do krku.

"Vy myslíte..."

"Nemyslím si vůbec nic, Denisi. A na vaše děsivé scénáře nejsem zvědavý. Thomas jel cvičit Dafné. Nejspíš mu utekla a on ji teď honí po lese." okřikl ho Neil. Denis byl svou paranoiou pověstný. Ale někdy to vážně přeháněl.

"Dobře, Mylorde, jdu pro Edwarda." poklonil se správce a rozběhl se ke kuchyni, kde teď většina rytířů večeřela.

"Připrav koně i Edwardovi, Martine." otočil se Neil zpět ke štolbovi. Bohužel i on měl v očích výraz hrůzy. Tohle teď Neil opravdu nepotřeboval. Ale vůbec nejvíc se děsil okamžiku, až se vrátí nahoru pro svůj plášť. K manželce a dceři.

Jakmile vstoupil do síně, Elizabeth vyskočila od stolu a běžela mu naproti.

"Už je zpátky?" zeptala se se strachem v očích. Neil zavtěl hlavou.

"Kde je strýček Tommy, tatínku?" rozběhla se k němu Lilith s nataženýma ručkama. Neil zvedl dceru do náruče a podíval se zpátky na Elizabeth. Snažil se jí svým pohledem uklidnit.

"Vyjel si na koníčkovi, drahoušku. Asi někde zabloudil. Tatínek se po něm pojede podívat." kolébal dítě v těsném objetí.

"Ty ho najdeš. Já vím." zněla slova důvěry toho roztomilého stvoření. Elizabeth si od manžela dítě převzala a pak Neila políbila.

"Najdi ho, lásko. Brzy bude tma. Vím, že je Tommy statečný, ale bez Adama..." nedopověděla, protože jí vytryskly slzy.

"Neplač, Elizabeth. Je v pořádku. Jen se nám zatoulal." chlácholil ji. Žena si otřela prsty tváře a obrátila se na sluhu Johna, který celou situaci zděšeně pozoroval od stolu.

"Dojdi pánovi pro plášť, Johne." nařídila mu. Lokaj se poklonil a ve spěchu opustil síň.

Když Neil vyšel na nádvoří, našel na něm kromě lorda Edwarda další dva rytíře, kteří se rozhodli pomoci. Mimo nich u vchodu do kuchyně postávali i všichni zbylí obyvatelé hradu, jelikož nikomu nebyl ztracený pán lhostejný. Muži se vyhoupli do sedel a v rychlosti zkontrolovali své zbraně. Poté si ještě přebrali od Denise louče.

"Vyrazíme!" zavelel Neil a pobídl svého koně. Skupinka se rozjela k otevřené bráně.

Nejprve zamířili ke koňskému výběhu. Neil si do poslední chvíle nechtěl připouštět, že by jeho švagr mohl být v nebezpečí, ale když našli u ohrady přivázanou samotnou Dafné, zmocnila se ho panika.

"Same?" oslovil jednoho z rytířů. Snažil se, aby v jeho hlasu nebyla znát nervozita. Ale bylo to zatraceně těžké.

"Ano, Mylorde?" muž se k němu obrátil a vyčkával příkazu.

"Vezmeš Dafné do hradu. Snaž se prosím o to, aby se to nedozvěděla moje paní. Nechci ji vyděsit."

"Rozumím, pane. Nechám vám tu louč a pojedu po tmě, aby si mě nevšimly stráže, dokud nezabouchám na bránu. Poprosím Denise, aby všechny lidi nahnal dovnitř a pak odvedu kobylu do stájí."

"To zní jako dobrý plán. Tak jeď." pobídl ho Neil.

Louč, která jim zůstala navíc, udusili podrážkami svých vysokých bot. Když se opět vyšvihli do koňských sedel, Neil se zadíval k lesu, který měli předtím celou dobu za zády.

"Netuším, co se tu děje, ale všichni musíme být opatrní. Rozumíte?"

"Ano, pane!" odpověděli Edward a druhý rytíř, jménem Filip sborově.

"Chci najít švagra živého a zdravého. Pokud se nám něco připlete do cesty, buďte nemilosrdní."

"Ano, pane!"

"Jedeme!" zavelel Neil a vyrazil do lesa.

Song dne - Milton

Nevím proč, ale hned po ránu jsem dostala chuť na tenhle letitý song :)

Hezký den všem!

Insatiable Husband 10.

---

Sutan a Tadeáš se vrátili do hlavního sálu. Baron se nabídl, že dojde pro další várku šampaňského. Ted se mezitím posadil na pohodlné sofa pod velkým obrazem s olejomalbou radnice Monroe. Z davu se přímo před ním vynořil jeho otec a posadil se k němu.

"Bavíš se, synu?" zeptal se s úsměvem. Očividně měl hodně dobrou náladu.

"Ani ne." povzdychl si Tadeáš.

"A důvod?" nenechal se Ron zasáhnout synovou rozmrzelostí.

"Žárlím." přiznal Ted. Sice mu to trvalo asi deset vteřin, ale nakonec se odvážil. Potřeboval se někomu vyzpovídat. Uvědomil si, že vlastně ve svém rodném městě nemá žádné přátele. Nikoho, komu by se mohl s něčím takovým svěřit. A bratr byl daleko. I když s Tommym o svém soukromí mluvil dost sporadicky, teď by jeho ucho bral. Už přece nebyli malí kluci, kteří by si z takových věcí puberťácky utahovali. Bratr by ho vyslechl a možná i uklidnil a taky poradil, jak se vyrovnat s tím, že je jeho nápadník velice vlivný muž, na kterého má spadeno půl zeměkoule.

"Rozumím. Tvoje matka byla velice krásná a přitahovala pozornost okolí. Na našem prvním plese jsem se cítil podobně, než se vyjádřila a to mi dodalo znovu sebevědomí."

"Myslíš, že se baron vyjádří?" zeptal se Tadeáš nevěřícně. Všechny Sutanovy činy sice vedly k tomu, že by to mohl udělat, ale také mu možná šlo jenom o sex a už ho nebavilo, jak mu všichni padají k nohám, tak se rozhodl pro jinou taktiku. Pro lov. A Ted mu přece doposud úspěšně utíkal. Donutil Sutana myslet tak, aby nejvíc toužil po tom, co nemá.

Ale co až to mít bude?

Ron se napil svého drinku a zamyslel se, co by synovi ještě řekl, aby ho povzbudil. On věděl, jaké jsou baronovy úmysly. Byly čisté, už ho přece požádal o Tedovu ruku. Jeho i Tommyho, tak proč syna trochu víc nepopostrčit do baronovy náruče?

"Víš, Tede... Rozhodně nechci, aby ses trápil. Ale takové jsou začátky velkých lásek. Podívej na Tommyho. Zkomplikoval si to sám, asi podobně jako já, když jsem poznal vaši matku a přitom stačilo tomu dát jen šanci. Otevřít se, přijmout, co nám je nabízeno. Baron by nevážil tak dlouhou cestu z Los Angeles, aby si tu pak na plese našel někoho jiného."

"V LA je tím proslulý. Ve společenských rubrikách se nemluví o ničem jiném."

"Je to bulvár, synu. Ty takové nesmysly čteš?"

"Nějaká pravda na tom určitě bude!" vedl si Ted svou.

"A co když se rozhodl, že už to takhle nechce? Že by se rád usadil? Myslíš, že mu dá běžně tolik práce někoho získat?"

"Myslím, že ne." zavrtěl Tadeáš hlavou.

"O tom přesně mluvím, synu. Pokud doteď všechno přicházelo snadno a on si to rozhodl ztížit a ty mu s tím ještě pomáháš, něco za tím určitě bude, věř mi." uvažoval Ron. Jeho teorie byla logická. Jen jeho mladší syn věřil víc své vlastní paranoie, než tomu, že by se o něj mohlo zajímat štěstí v podobě skvělého muže.

"Na toaletách jsem potkal dva kluky. Dobírali si mě. Dali mi nepřímo najevo, že si na takovou partii můžu nechat zajít chuť."

"Odkdy posloucháš takové hloupé tlachání?"

"Od chvíle, kdy mi baron vstoupil do života. Ztratil jsem veškerou sebedůvěru. Bojím se, co ještě ztratím."

"Já bych věděl, synu, ale nahlas to neřeknu." ušklíbl se Ron.

"Táto!" drcl do staršího muže Ted loktem. "Jak to vůbec můžeš vědět? O tomhle jsme spolu nikdy nemluvili." Ted si nepamatoval, že by kdy se svým jediným rodičem vedl rozhovor na téma "mé panictví a jak jsem o něj doposud nepřišel". I teď se hrozně styděl, i když přímé slovo nepadlo.

"Tipnul jsem si to. Navenek se chováš jako hrdina, ale uvnitř se hrozně bojíš. A taky si myslím, že si to schováváš pro toho pravého." hádal Ron. Poté vzal synovu ruku do svých a povzbudivě se na něj usmál. "Ve své podstatě, Tadeáši, se máš hodně rád. Schováváš si to nejcennější pro muže, který tě bude hoden. Jsi si vědom své ceny, takže o nějaké ztrátě sebevědomí nemůže být řeč. Ve tvém životě se objevil velice vlivný muž. Baron je v nejlepších letech. Určitě už má leccos za sebou a dokáže ocenit, co nabízíš. Neznám ho tolik, co ty, ale na mě udělal skvělý dojem. Snaží se, měl bys mu dát šanci." zakýval Ron důležitě hlavou. Víc synovi říct nechtěl. Nemohl tlačit na pilu, i tohle bylo až až.

"Omluv mě, prosím, půjdu za Tylerem. Ještě se uvidíme." pohladil syna po tváři, zvedl se z pohovky a ve vteřině zmizel v davu. O několik okamžiků později ho vytřídal Sutan se dvěma skleničkami perlivého šampaňského. Jednu podal Tedovi a posadil se vedle něj.

"Stále mi to nechceš říct?" zeptal se opatrně.

"Už jsem skoro zapomněl, o co vlastně šlo." pokrčil Ted rameny.

"Opravdu? Takže konec špatné náladě?"

"Možná. Všiml jsem si, že jsme přišli o dvě volenky." zatvářil se Tadeáš ublíženě.

"Tak to rychle napravíme, pojď!" Sutan se chtěl zvednout a vzít Tedovi z ruky skleničku, mladší muž ho ale zarazil.

"Počkej, Sutane. Je mi hodně divné, že jsi nedostal ani jednu brož. Po tom, čeho jsem byl svědkem na toaletách, bych řekl, že..." tentokrát se zarazil sám Tadeáš, protože Sutan sklonil hlavu. A nebylo to proto, že by chtěl zakrýt smích.

"Sutane?" oslovil ho s obavami.

"Lásko." zvedl k němu baron své provinilé oči a kousl se do rtu.

"Takže jsi je dostal? Kolik?" zhrozil se Ted.

"Mnoho." připustil Sutan.

"A co jsi s nimi udělal?" naléhal na něj mladší muž dál.

"Nepřijal jsem je. Když jsem dnes v poledne zaběhl na recepci, čekalo jich tam na mě asi padesát. Ne od jednoho člověka. Mezi žadateli byli muži i ženy. Některé vzkazy byly doslova oplzlé. Něco takového bych nedokázal vymyslet ani já sám a že toho mám už hodně za sebou..."

"To stačí. Nepotřebuju slyšet podrobnosti!" zvedl Ted odmítavě ruku. Sutan se zamračil a natočil se k Tedovi, co nejvíce to šlo.

"Musel jsi s tím počítat, baby. Víš, kdo jsem a jaké pozdvižení jsem svým příjezdem způsobil. Přísahám, že jsem se ani jedné té brože nedotkl."

"To by vysvětlovalo, proč se na tebe všichni ti lidé tady tak koukají." povzdychl si Ted. Sutan už pochopil, o co celou dobu šlo. Tadeáš žárlil. A to na každého, kdo se na něj jen podíval.

"Nejspíš, ale mně je to jedno. Jsem tu s tebou." prohlásil baron jako generál. Ted se mu zahleděl do očí.

"Ty to asi nechápeš, Sutane. Je jedno, jestli jsi ty brože přijal, nebo ne. Všichni ti lidé, kteří je poslali, mají nárok aspoň na jeden tanec s tebou."

"To mě nezajímá!" zavrčel baron. "Zamluvil jsem si na celý večer tebe!" vedl si svou.

"A to je ten problém, barone. Já si nezamluvil vás." oznámil mu Ted chladně, přesto s obrovskou dávkou lítosti. Poté se postavil a odložil skleničku na malý stolek vedle sofa. Když chtěl udělat krok, Sutan ho chytil za zápěstí.

"Nikam nepůjdeš, Tadeáši. Nestrpím, aby ses vzdával tak snadno." zasyčel baron.

"Víš ty vůbec, co chceš?" odsekl Ted a vytrhl mu ruku. Rychle se vydal vstříc davu, který ho okamžitě pohltil. Sutan se rozběhl za ním.

Baron měl výhodu, že je vysoký, takže dokázal využít svůj dobrý rozhled, jenže Ted byl pro změnu menší a snadno se mezi přítomnými ztratil. Po nějakých deseti minutách se Sutanovi podařilo vymotat z té vřavy dychtivých lidí, kteří na něj po celou dobu sahali a snažili se ho ulovit jako nějakou kořist. Ano, by na to zvyklý, ale ne v takovém měřítku. Myslel si, že Městský ples bude prestižní událost, kde se všichni přítomní budou chovat v rámci společenských norem. Nečekal štvanici.

Stanul na prahu hlavního sálu. Bez Tadeáše a bez chuti zde ještě zůstávat. Momentálně neměl vůbec nic.

"Barone?" ozvalo se za ním naléhavě. Prudce se otočil. Hleděly na něj vystrašené oči Rona Ratliffa.

"Pane?" sklonil Sutan pohled pokorou.

"Stalo se něco? Kde je Tadeáš?"

"Já nevím." zavrtěl Sutan zoufale hlavou.

"Jak nevíte?" zvýšil starší muž hlas.

"Ne, prosím, pane. Tohle opravdu není nutné. Najdu ho. Je tu jen spoustu lidí. Ztratil se mi."

"Co jste mu řekl?"

"Nic!"

"Pohádali jste se?" vyptával se Ron.

"Něco takového. Chci věřit, že veškerá zloba vašeho syna pramení jen z touhy, skrýt přede mnou své skutečné city. Stručně řečeno. Myslím si, že mě Ted miluje, ale bude hrozně těžké, ho přesvědčit, aby mi to řekl." odkryl otci svého vyvoleného obavy, které ho v posledních dnech tížily nejvíce.

"Kde jste se viděli naposledy?" zeptal se Ron. Nezbývalo, než baronovi trochu pomoci. Získal si ho už při prvním setkání. Ron míval na lidi dobrý odhad a baron byl jistě pro Teda tou nejlepší volbou. Viděl mu na očích, že je opravdu zoufalý.

"Na odpočívadle, na druhém konci sálu. Je to už deset minut. Co když utekl domů?"

"Tomu nevěřím!" zavrtěl Ron hlavou. Ted byl sice hodně zbrklý a dokázal udělat za krátkou chvíli spoustu hloupostí, ale také chtěl barona stejně jako on jeho. Neutekl by z tak pěkně rozehrané hry.

"Já si vezmu vnitřek, vy zahradu. Za deset minut se sejdeme na druhé straně pod terasou." navrhl Ron.

"Dobře. A děkuju." věnoval Sutan svému budoucímu tchánovi vděčný pohled a rozběhl se po bočním schodišti k zahradám. Ron se začal prodírat davem zpátky do hlavního sálu. Naštěstí mělo kulturní centrum přístupné pro veřejnost jen dolní poschodí, takže by snad Tadeáše mohl najít brzy, pokud tu byl. A pak mu pořádně vyčiní. Takhle se s baronem honit. Jako kočka s myší...

Baron potkal v zahradách několik zamilovaných dvojic, které se chtěly skrýt před hlukem a světly. S mobilem v ruce prohledal každé zákoutí. Několikrát se pokusil Tedovi zavolat, ale jeho telefon pouze vyzváněl a nikdo ho nezvedal. Už to se Sutanovi nelíbilo. Pokud byl Tadeáš naštvaný, určitě by si mobil vypnul, nebo mu každý hovor odmítl.

Když se dostal do druhé části zahrady, za severním křídlem budovy, jeho citlivý sluch zaznamenal nějaký hodně tichý zvuk. A pak si všiml slabé bílé záře mezi vysokými tújemi. Rozběhl se tím směrem, aniž by přestal poslouchat onen zvuk, který s každým jeho krokem zesiloval. Mezi pečlivě zastřiženými keři ležel v trávě Tedův telefon, na jehož displeji zářilo Sutanovo jméno.

Baron se pro mobil sehnul a schoval si ho do kapsy. Byl připravený zakřičet Tedovo jméno, jenže se včas zarazil. Tadeáš tady svůj mobil nepohodil sám od sebe. Musel ho ztratit, když před někým utíkal, nebo ho přes tohle místo někdo táhl pryč. Jeho koťátko bylo v nebezpečí. Bezbranné, naštvané na něj a určitě hrozně vyděšené.

Sutan popošel víc do přítmí mezi nízkými stromky a zaposlouchal se. Z budovy za jeho zády pořád vyhrávala hudba, i přesto se mu podařilo zachytit cosi podobné lidskému dechu.

Našlapoval co nejopatrněji, když se ztrácel víc a víc v nitru čehosi, co připomínalo malý lesík. Bylo to ideální místo pro přepadení, únos a jiné kriminální činnosti, které si Sutan raději nechtěl ani představit. A pak před sebou uviděl siluetu dvou lidí, těsně stojících u sebe. Ozařoval ji pouze slabý svit odrůstajícího měsíce.

"Tak jste nás vyčmuchal, barone." prohlásil mužský hlas. Sutan poznal, že patří člověku, který stojí dál od něj. Ten druhý byl ale hodně blízko, možná ho mluvčí držel pod krkem.

"Tede, jsi v pořádku?" vyhrkl Sutan.

"Je víc, než v pořádku. Podařilo se vám odpoutat od něj pozornost. Za to vám musím poděkovat."

"O čem to mluvíte? Vůbec vás neznám." zavrčel baron.

"A to je ten fígl. Ted se mi líbí už nějakou dobu. Vlastně už od střední, to jsem si z něj ještě dělal legraci, protože byl tak trochu jako holčička, ale on mi to odpustí. Že, Tadeáši?" Odpověď se bohužel nekonala, protože měl oslovený zacpaná ústa. Ale Sutan věděl, že by rozhodně nebyla kladná.

"Všichni se zaměřili na vás, ne na Teda. Chtěl jsem ho dnes večer požádat o ruku. Nejsem sice tak bohatý jako vy, ale dokázal bych se o něj postarat."

"Kdo jste?" zaprskal Sutan. Díky všudypřítomné tmě se začal konečně trochu rozkoukávat. I tak pořád viděl jen obrysy dvou lidí těsně stojících u sebe. Ani trochu se mu nelíbilo, že se ten hajzl zezadu tlačí na Tadeáše.

"Jeho bývalý spolužák. Hale Mackenzie. Chtěl jsem si s Tedem promluvit, ale vůbec nespolupracuje."

"To bude asi proto, že se k němu chováš jako ke kořisti. Ted to nesnáší!" zasyčel baron.

"Copak ho znáš tak dobře, že můžeš něco takovýho tvrdit?" křikl Hale.

"Znám ho natolik dobře, abych věděl, že zrovna tobě nikdy patřit nebude. A jestli mu zkřivíš jen jediný vlásek na hlavě, přísahám, že ti taky něco zkřivím a na vlas zapomeň!" Sutan začínal být pořádně naštvaný. Nehodlal tady vyjednávat s nějakým maniakem, který se nedokázal smířit s tím, že nedostal, co chtěl. Ted byl jeho a jestli bude zapotřebí, vyhlásit to před celým sálem, nebo dokonce na námětí v Monroe, aby to každý pochopil, klidně to udělá.

"Pusť ho a nechám tě jít." navrhl Sutan smířlivě.

"Myslíš si, že ti budu věřit?" odsekl Hale. Sutan zatnul ruce v pěsti.

"Tak jinak, Mackenzie. Pusť ho a zlomím ti jenom obě ruce a nohy. Jestli ho nepustíš, bude to vaz. Ale předtím ti ještě urvu to nejcennější, co máš. Tak co si vybereš?"

"Ty se asi hodně rád posloucháš, že?" zasmál se Hale.

Ted ucítil, jak Haleova paže, kterou ho držel pod krkem, trochu povolila. Měl jen několik vteřin na to, aby toho využil. Zhluboka se nadechl a pak se do Haleovy ruky zakousl. Když ho útočník s řevem pustil, ještě mu vrazil loket do břicha. Tedy předpokládal, že je to břicho, netušil, kam míří, jen prostě švihl rukou za sebe. Než se stačil vzpamatovat, držely ho silné Sutanovy ruce a táhly ho z toho místa pryč. Jenže pak ho najednou pustily a Ted upadl do trávy. Vůbec ho nechtěly poslouchat nohy a bohužel ani hlas, jinak by na Sutana zavolal.

Slyšel naštvané baronovo funění, pak těžké vzdalující se kroky, které zašustily v trávě a nakonec křupnutí, po kterém následoval hrdelní křik jeho únosce. A aby toho nebylo málo, podobné křupnutí zaznělo ještě jednou. Haleův řev byl tak strašný, že si Ted musel zacpat uši.

"Sutane!" vydoloval ze sebe aspoň nějaký hlas. Musel se zvednout a vrátit se tam, jinak dalším zlomeninám nezabrání.

Ze všech sil se vyhrabal na nohy a začal se belhat zpátky.

"Sutane, dost!

"Prosím..." sípavý hlas bývalého spolužáka mu trhal srdce. Tohle si přece nezasloužil. Nic mu neudělal. Tedy, nemohl to vědět s jistotou, protože se objevil Sutan.

"Přestaň, slyšíš? To stačí!" doplahočil se až k vysokému muži, který stál jak nějaký Bůh nad troskou člověka s oběma zlomenýma rukama. K čemu se baron chystal, bylo nadmíru jasné.

"Nech ho být, Sutane. Prosím." objal ho Tadeáš zezadu pažemi a pořádně se na něj namáčkl. Baron se k němu okamžitě otočil.

"Chtěl ti ublížit. Myslíš si, že to spraví facka? Ne v mém případě, zlato. Chráním, co je mi drahé a požaduji odplatu za každé příkoří, které je na mých nejdražších pácháno."

"Už jsi se pomstil. Má zlomené obě ruce. A nedostane to, co je nejdražší jemu. Prosím, nech už ho být." žadonil Ted. Cítil, jak se Sutan třese vztekem. Musel ho odtáhnout pryč a uklidnit.

"Pojď pryč. Někomu řeknu, aby se o něj postaral." zatahal barona za ruku.

"Co se to tu děje?" ozval se kousek od nich Ronův starostlivý hlas. Když přišel blíž, zhrozil se.

"To je Hale Mackenzie?" ukázal Ron na zmrzačeného muže, zmítajícího se v bolestech v trávě.

"Ano, otče." přiznal Tadeáš.

"Co ti provedl?"

"Bože, nic!" To mu tak ještě scházelo. Další mstitel. "Pojďte oba odsud. Už je po všem. Tati, mohl bys zavolat záchranku, nebo někoho, kdo se o něj postará?"

"Nemám mu ještě přidat?" nebral Ron syna na vědomí.

"Sakra, to jste se oba rozhodli, že mě nebudete vnímat, nebo co?" rozčílil se Ted. "Jestli se Hale naštve, může na Sutana podat trestní oznámení."

"V tom případě ho ale podáš taky, zlato." zavrčel Sutan. Měl pravdu. Ten napadený tady byl hlavně on. Jeho si Hale odchytil venku před halou a odtáhl ho do zahrady. Využil Tedova šoku a taky toho, že je silnější. Tadeáš nemohl říct nahlas, že se ho Hale snažil líbat, taky mu vlepil facku, když nechtěl spolupracovat a v neposlední řadě mu sahal na zadek. Kdyby se o tom jen zmínil, je Hale mrtvý. Možná si ty svoje nenechavé ruce opravdu zasloužil zlomené.

"Nechte mě, už to neudělám, přísahám." ozval se ze země Haleův pokořený hlásek. Ted se podíval nejprve na Sutana, pak na otce a nakonec zpátky na svého únosce.

"Zapomeneme na to, dobře? Někoho ti sem zavolám, aby ti pomohl. Už tě nikdy nechci vidět." při posledních slovech se Ted k Haleovi sklonil a strčil mu před obličej varovně ukazováček. Pak se všichni tři muži odebrali zpátky k budově.

Prsten 1.

Ano, dočkali jsme se. Vy i já. Je tu pokračování Pána cti :)

Chcete něco vědět? Vymyšlení názvu mi zabralo víc, než napsání první kapitoly. Chtěla jsem zachovat spojení Pán něčeho, ale asi si dokážete představit, jak by to dopadlo, kdybych výsledný název spojila s Pánem. Ne, opravdu nechci, aby mi tady slídili hledači parodií na známou knihu a film, či přímo fanoušci onoho díla, anebo dokonce tací, kteří by mě mohli nařknout z toho, že jsem název ukradla a chci si díky němu zvýšit sledovanost blogu. Ten název by se hodil a to přímo úžasně, ale raději zůstaneme pouze u Prstenu, bude to jistější :)

Toť vše na úvod.

Ps1.: ... a hned si dáme pro začátek upozornění, ok? :D

Ps2.: Kdo nečetl jedničku, možná se bude těžko orientovat :(

Ps3.: Kdo nečetl jedničku a první ode mě četl valleysecret, tak se bude asi hodně divit. V tomhle případě BDSM opravdu nečekejte :D

---

Dvě zmožená, prudce oddychující těla se převalila na záda a oči jejich majitelů se zahleděly vzhůru. K nebesům.

Venku se probouzel nový den...

"Nechce se mi vstávat." zabrblal drobný muž s vlasy barvy slunce, ležící na pravé straně postele. Z paměti mu okamžitě vyvstala vzpomínka, když se s druhým mužem domlouvali na tom, jakou stranu postele si každý zabere. Spíš než o domlouvání to ale bylo o dohadování, pak o bouřlivé hádce a nakonec o udobřování. A v takovém případě oba muži znali jen jeden způsob, jak se nejsnáze usmířit. Ještě, pokud šlo o postel. Sama hádka vznikla přehnanou starostlivostí druhého muže. Byl přesvědčený, že pokud by někdo napadl hrad a pak se vloupal do jejich ložnice, byl by první na ráně a mohl tak svého milého ochránit...

"Ale měli bychom..." zaprotestoval druhý muž s vlasy v barvě noční bezhvězdné oblohy.

"Až vyjdeme z tohohle pokoje, noční můra se změní ve skutečnost. A to nechci." zamračil se Tommy na těžká sametová nebesa nad svou hlavou.

"Chtěl bys zůstat v posteli napořád? Teď, když jsem ti dovolil, abys ses zdokonalil v boji? Když je na našem hradě tak veselo?"

"Nevydírej mě!" otočil Tommy tvář na svého souseda a přivřel oči. Adam na něj ve stejný okamžik udělal grimasu, takže Tommy vyprskl smíchy. A přímo svému milenci do obličeje.

"No, prosím tě. Poplival jsi mě!" otřel si Adam dlaní tvář a pak se po Tommym ohnal rukou. "Pojď sem, taky tě poplivu, abys viděl, jaké to je!" rychle se na něj převalil a zajal jeho tělo mezi koleny a pažemi.

"Ne, neplivej na mě, omlouvám se!" rozesmál se Tommy. Adam se ale odbýt nenechal. Samozřejmě, že na svého spolunocležníka nezačal plivat, ale své sliny zanechal na jeho tváři jiným způsobem. Za pomoci vlhkých polibků.

"Slintáš jako Zeus!" postěžoval si Tommy.

"Nechtěj, abych slintal jako Zeus." zavrtěl Adam hlavou. Během vteřiny se na okraji postele objevily dvě mohutné tlapy a velká krátkosrstá hlava s oddanýma očima a vyplazeným jazykem.

"Zeusi, dolů!" okřikl Adam vetřelce.

"Přišel mě zachránit!" natáhl Tommy k velkému šedému ohaři ruku a pohladil ho po čumáku.

"Neměl jsem dovolit, aby byl s námi v pokoji." zavrčel Adam, ale navzdory svým slovům natáhl ke zvířeti ruku taky a podrbal ho za uchem. Jeho a Tommyho prsty se dotkly, pak spojily a jejich pohledy se propletly.

"Zeusi, dolů!" zavelel Tommy, zatímco se díval Adamovi do očí. Pes tiše zakňučel a poskládal se do klubíčka na chlupatém koberci vedle postele.

"Ty toho psa miluješ a neudělal bys bez něj ani ránu." škádlil menší muž většího.

"Nemiluji ho víc, než někoho jiného." ohradil se Adam.

"Ale ano. Je to jen jiný druh lásky!" zasmál se Tommy a přitáhl si Adamovy tváře blíž, aby ho mohl políbit. Podařilo se mu převalit černovlasého muže na záda a položit se na něj. Okamžitě začal okupovat jeho krk a hrudník rty.

"Lásko, no tak, musíme už vstát, nebo po nás vyhlásí celý hrad pátrání!" pokoušel se Adam o protest. Jenže byl příliš slabý. Až moc oslabený Tommyho nálety.

"Elizabeth s Neilem to po ránu dělají taky! Kolikrát přijdou na snídani ještě později než my." hájil Tommy své záměry. Byly čisté, bez postranních úmyslů. Chtěl se se svým poručníkem milovat. Vyšli si hned po probuzení vstříc pouze dlaněmi. Potřeboval Adama cítit v sobě.

Pomalu začal na Adamových slabinách pohybovat boky. Snažil se o velice vláčné pohyby, protože věděl, že právě takové Adama dokážou nejvíc rozpálit.

"Ty nedáš pokoj, že ne?" přivřel Adam oči a přesunul své dlaně na Tommyho pas. Majetnicky jej stiskl a pak ruce nechal sklouznout níž.

"Nedám a ty víš proč. To předtím měla být má jediná útěcha?" zamračil se Tommy.

"Chtěl jsem si to jen nechat na později, drahý." ubezpečil ho Adam. "Ale ty jsi tak nedočkavý..."

"Jsem!" vydechl Tommy a zaklonil hlavu. I na něj už začalo působil jejich tření.

Zatímco se jednou rukou přidržoval Adamova břicha, druhou natáhl k jeho ústům, do kterých vložil ukazováček a prostředníček. Adam začal oba prsty okamžitě lačně sát a olizovat. Přitom své vlastní ruce přendal na Tommyho zadek a jemně ho roztáhl.

Blondýn zamručel vzrušením a vytáhl z horkých milencových úst své prsty, které si následně navedl mezi půlky. Pak se posunul kousek níž a svůj i Adamův úd sevřel do dlaně. Byla na takový objem docela malá, ale ke spokojenosti obou stačilo, aby se o sebe začaly aspoň mírně otírat.

"Ach, lásko. Ty víš, jak mě dostat do té správné nálady." zasténal Adam. Tommy se předklonil a políbil Adama na rty.

"Tentokrát jsem sobecký, miláčku. Jde mi o mě. Musím nějak zapomenout na to, co mě čeká." Tommy Adama políbil ještě na obě líce a na špičku nosu a pak se natáhl k nočnímu stolku, na kterém stála malá lahvička s narůžovělým tekutým obsahem. Vzal nádobku do ruky a odstranil dřevěný uzávěr. Nalil si několik kapek do dlaně a lahvičku vrátil na své místo. Poté promnul onu dlaň s druhou. Posunul se kousek dopředu a dal jednu ruku za záda. Rychle vyhledal Adamův penis a kluzkými prsty ho zmáčkl. Černovlasý muž zavzdychal a olízl si mlsně rty...

Vonný olej, který nechal Adam připravit dvorní bábou bylinkářkou, jim nejednou zpříjemnil milování. Pamatoval si, jak o něj šel Grétu poprosit a celou cestu přemýšlel, co té po čertech chytré ženské řekne, aby jí nemusel prozradit pravdu. Jenže, právě proto, že byla tak chytrá a měla důvtipu na rozdávání, poznala okamžitě, pro co její pán přišel. Později mu vysvětlila, že pokud se člověk často miluje, je to na něm vidět. Prý to měl lord v očích, jen co vstoupil do jejího domu. Od prvního do posledního okamžiku. Jako kdyby jí sám dovolil, aby mu nahlédla do mysli i do těla.

Dostal olejíček s výtažkem z růží a hned večer ho s Tommym vyzkoušeli. Od té doby jej Gréta připravovala pravidelně. Ale přímé slovo o tom, na co je olej určený, mezi ní a pánem nikdy nepadlo.

Tommyho prsty se opět ztratily mezi jeho půlkami a několikrát se zabořily tak hluboko, jak jen to jeho anatomie dovolovala. Díky olejíčku už necítil nepříjemný tah a štípání. Mohl do sebe vklouznout hladce, stejně jako bude moci brzy i Adam. I Tommy v duchu děkoval jejich dvorní bylinkářce...

"Pojď, lásko." zašeptal a navedl si milencův penis do těla.

Prvotní tlak a bolest překonal se zatajeným dechem, ale naštěstí celé to utrpení trvalo sotva pár vteřin. Hebkost a pevnost Adamova těla, které leželo pod ním, jeho nedočkavý pohled plný lásky a touhy, to vše bylo pro Tommyho tím nejlepším, čím si mohl kompenzovat nepříjemné pocity, coby muž, který se v milování podřizuje. Stačilo, aby Adam pronikl do jeho těla dvakrát, třikrát a všechno negativní, i okolní pocity, nesouvisející se sexem, přebila ryzí rozkoš.

Tommy se napřímil a prohnul v zádech. Aby nepřepadl dozadu, zapřel se dlaněmi o Adamova stehna. Pak začal lehce pohupovat boky a nadzvedávat je.

"Bože!" zaúpěl Adam. Nikdy se té Tommyho těsnosti nemohl nabažit. I když spolu intimně sdíleli lože hodně často a jejich těla už na sebe byla zvyklá a za necelé čtyři roky se dokonale přizpůsobila, věděl, že se této nádhery nikdy nenabaží. Stejně jako Tommyho nadpozemsky krásných očí, hladké kůže a ďolíčků, které se mu dělaly na tvářích, když se usmál. Byl prostě rozkošný celý. Každý jeho kousíček.

Adam se zvedl do sedu a objal Tommyho kolem pasu. Chtěl cítit jeho tělo na svém. Miloval, když zvlhlo potem a vlhkost ho pak k němu připoutala.

Světlovlasý muž se nepřestal hýbat. Naopak. Adamova iniciativa ho povzbudila, aby své boky rozvlnil ještě víc. Zároveň zajal Adamova ústa a začal je nenasytně líbat.

"Miluji tě..." šeptal mezi nájezdy svého hladového jazyka.

"Taky tě miluji!" nezůstal pozadu ani Adam. Poté povalil Tommyho na záda a tvrdě do něj vstoupil. Blondýn propnul páteř do oblouku a zabořil temeno své hlavy do přikrývek. To, na co celou dobu čekal, konečně přišlo.

"Ach, Adame, nepřestávej. Prosím, miluj mě..." žadonil téměř se slzami v očích. Nedokázal je uhlídat, kdykoliv se Adam dotkl jeho nejcitlivějšího nitra. Bylo to silnější než cokoliv, co ve svém životě zažil.

Adam zvedl jeden Tommyho kotník ke svému rameni a něžně ho kousl do lýtka. Když se blondýn začal dotýkat sám sebe, poznal, že nemá k orgasmu daleko. Zrychlil tedy své pohyby, ale prozatím nezajížděl tak hluboko. Tommy začal škemrat ještě víc, ale Adam se rozhodl, že budou společně.

Jakmile se veškerý tlak nahrnul do jeho slabin, znovu dal Tommymu zakusit tu největší rozkoš. Nejprve Tommy vyvrcholil na své břicho a pak jej potřísnil i Adam, jen co opustil jeho tělo. Vysíleně se na menšího muže svalil a objal ho...

"Bude se mi hrozně stýskat. Po našich projížďkách, po klidných večerech v knihovně..." posteskl si Adam.

"Po milování, po společných večeřích s tvým bratrem a mojí sestrou..." doplnil ho rychle Tommy.
"A s tou malou divoškou." přihodil si ještě Adam na oko naštvaně.

"Ano, i s tou malou divoškou, co tě tak ráda tahá za nos a za vlasy. I po ní se ti bude stýskat, i když je pro tebe hrozně těžké přiznat, jak ji zbožňuješ." povzdechl si Tommy. Adam zvedl hlavu a zadíval se Tommymu do očí.

"Všechnu mou lásku sis vzal ty."

"Ale nepovídej. Zeus, Morfeus, Lilith, Neil, dokonce i Elizabeth ví, že ji miluješ. Tak se nedělej!" Tommy převalil Adama na bok a lehl si proti němu. Při zmínce psího jména, se opět na posteli objevila krásná šedá hlava loveckého ohaře, kterého Adam s Tommym dostali od lady Katherine, manželky Tommyho otce, jako dárek do začátku společného soužití. Z roztomilého štěněte ale za tři roky vyrostlo pořádné tele, které se nejraději drželo u nohou svých pánů a ještě v teple bodiamského hradu. Když už Adam, Tommy a Neil vyjížděli na lov, pes sice projevil nějaké to nadšení, ale nejšťastnější byl v hlavní síni, stočený do klubka před hořícím krbem a ve společnosti všech svých pánů.

"Když myslíš..." povzdychl si Adam a zavřel oči. Představa dlouhé cesty, která ho brzy čekala, mu způsobila mrazení v zádech. Musel do Londýna. Ke králi. A měl jet sám. Bez Tommyho. Král sice nepřímo požehnal jejich vztahu, ale pokud šlo o služební záležitosti, byl radši, když ty dva pohromadě neviděl. Ne v Londýně, kde se nic neutajilo.

I Tommy jejich odloučení nesl těžce. Do poslední chvíle si to nechtěl připouštět a snažil se myslet jen na hezké věci. Jenže jednou ten den nadejít musel a bylo nutné se s tím smířit a být Adamovi oporou.

"Půjdeme se umýt, dobře?" navrhl Adam.

"Dovol, abych si to vzal na starost, drahý." pohladil ho Tommy po tváři. Poté se oba odebrali do velké koupelny, která se nacházela vedle Tommyho komnaty.

Na snídani dorazili s několika minutovým náskokem před Elizabeth, Neilem a jejich dvou a půl letou dcerou Lilith. Děvčátko bylo od svého narození středem pozornosti celého hradu. Její přítomnost dokázala vykouzlit úsměv na rtech i věčně zamračené hradní stráži. A nejraději se nechala chovat strýčkem Adamem. Líbily se jí jeho černé vlasy, protože ty její měly sluníčkovou barvu, stejně jako maminčiny a Tommyho a tatínek Neil je měl přece jen světlejší než Adam. Také ráda počítala strýčkovy pihy na tváři svým malým prstíkem. Počítat sice ještě neuměla, zato jí šlo skvěle napodobit správce Denise při kontrolování zásob, čímž bavila celé okolí, jelikož Denis byl velice svědomitý a kolikrát svou přehnanou zodpovědností lezl na nervy i pánovi hradu.

Jakmile šťastná rodinka vstoupila do hlavní síně, dítě se rozběhlo k Adamovi a skočilo mu na klín.

"Bré ráno." zažvatlala Lilith a přitiskla své malé ručičky na Adamovy tváře.

"Dobré ráno, Lili." usmál se Adam.

"Strýčkovi Tommymu pusu nedáš?" zamračil se Tommy na oko. Dívenka na něj otočila hlavu a pak s ní zavrtěla.

"Lilith!" napomenula ji Elizabeth. Dítě na svého strýce ještě chvíli koukalo, než se spontánně rozesmálo.

"Já legrace, strýčku." plácla ho svou malou ručkou přes loket. Tommy si od Adama neteř přebral a postavil si ji na kolena. Okamžitě na sebe začali dělat směšné obličeje a smáli se u toho, jako kdyby se Tommy věkem vrátil o několik desítek let zpátky.

"Jak to s ním můžeš vydržet?" zavrtěla Elizabeth nevěřícně hlavou a posadila se ke stolu. Neil jí samozřejmě pomohl. Jeho galantnost se od chvíle, co se poznali, nezměnila.

"Když je jen se mnou, je to ještě horší." zasmál se Adam. Dívat se na potrhlé Tommyho chování, když se snažil udělat radost neteři, naplňovalo Adama spíš ještě větší láskou, než netrpělivostí. Jednou by také rád vychovával dítě. Ať už vlastní, nebo Tommyho. Nezáleželo na tom, čí bude mít krev, ale moc si přál sdílet s Tommym rodičovské povinnosti a radosti.

"Kde je Zeus?" vykřikla Lilith. Špičkování se strýcem už ji přestalo bavit.

"Tamhle, zlatíčko!" ukázal Tommy ke krbu. Pak dal neteři polibek na čelo a postavil ji na zem.

"Tys řekl, že se s tebou chovám špatně?" zamračil se na Adama, jakmile dítě odběhlo podrbat velkého psa za uchem a celkově ho potrápit. Zeus byl naštěstí hodně trpělivý pes.

"Víš, že jsem to tak nemyslel." kousl se Adam do rtu. Neil se ušklíbl a raději sklonil hlavu.

"Neile?" Adam si toho ovšem všiml.

"Jsi podpantoflák, přiznej si to!" pokrčil bratr rameny.

"Nejsem."

"Jsi." přihodila si i Elizabeth. "Ale pokud by někoho zajímal můj názor, myslím si, že je to jenom dobře."

"Ano, protože mě máš omotaného kolem prstu. Rod Ratliffů se prostě nezapře." povzdychl si Neil.

"Jsi podpantoflák, Adame?" přivřel Tommy na svého poručníka oči. Chtěl slyšet pravdu. Potřeboval vědět, jak to Adam skutečně cítí.

"Možná. Trochu." přiznal Adam.

"A pro tebe je to novinka, Tommy?" mlaskla si Elizabeth nespokojeně.

"Asi není, ale přemýšlím, který z nás bude víc trpět, až se dnes po obědě rozloučíme."

"Jednoznačně já." položil si Adam dlaň na prsa.

"Prokrista, málem bych na to zapomněl." zhrozil se Neil. "Myslel jsem, že odjíždíš až zítra."

"To bude tím, jak jsi nedávno onemocněl, drahý. Horečka tě zmátla." Elizabeth svého muže pohladila po ruce a pak ji vzala do své. Na několik dní hrad Bodiam zahalil černý taft, protože se nevědělo, co s Neilem je, když náhle ochořel. Nakonec se z blouznění a horeček dostal. Gréta prohlásila, že má Neil tuhý kořínek a že ho drží při životě jeho krásná rodina.

"Pořád platí moje nabídka, bratře. Mohu jet s tebou, když Tommy nemůže." navrhl Neil. Adam ale zavrtěl rezolutně hlavou.

"Když pojedu sám, budu chvátat. A taky by ses měl ještě nějaký den šetřit, Neile." Jeho slova mu Elizabeth potvrdila přikývnutím. Tommy stiskl pod stolem Adamovo stehno. Měl na srdci pár osobních věcí, ale nechtěl je říkat před sestrou a švagrem. Mimoto se Lilith vrátila ke stolu. Doposud jí nikdo nebyl schopný říct, že Adam odjede, protože měli všichni strach, jak to děvčátko přijme.

"Miláčku, pojď se nasnídat!" zavolala Elizabeth dceru k sobě. Dívenka se nejprve zastavila u strýčků Adama a Tommyho, ale nakonec matku přece jen poslechla.

Po snídani si dítě vzala na starost chůva. Dospělí museli vymyslet, jakým způsobem Lili oznámí, že tu nějaký čas strýc Adam nebude.

"Má právo se s tebou rozloučit." pronesl Neil.

"Ano, ale jí i mně bude trhat srdce, až budu projíždět branou."

"Nebude sama." založil si Tommy ruce na prsou.

"Lásko, myslím na to, kudy chodím. Víš, že mě to mrzí." snažil se Adam Tommyho ukonejšit.

"Já si myslím, že by to vědět neměla." ozvala se i Elizabeth.

"Jako vůbec?" podivil se Tommy.

"Jako do té doby, než Adam definitivně neodjede. Pak jí to řekneme. Popláče si, vyvzteká se a bude to dobré. Pokud jí to řekneme dřív, mám obavy, aby ten její malý nerozumný mozeček nevytvořil nějakou přehnanou fantazii o tom, jak strýček Adam odjíždí za nějakým drakem, kterému se má obětovat, aby zachránil celé království před vyhubením. Zvlášť, pokud se s ním všichni budeme loučit v slzách, že Tommy?" střelila Elizabeth pohledem po bratrovi.

"Zdá se, že jsi našla mou oblíbenou knihu pohádek." ušklíbl se Adam, aby odvedl její pozornost.

"Omlouvám se, ale tu, kterou jsem zabavila tobě a mému bratrovi, své dceři vážně číst nemůžu. A pochybuji, že by se jí líbily obrázky, přestože jsou hodně barevné."

"Jak jsme se dostali k takovému tématu?" zabručel Neil. Elizabeth pokrčila rameny a pak se upřeně zadívala znovu na Adama.

"To mi připomíná, Mylorde. Doufám, že se s mým bratrem zamykáte. Liliiny nožky jsou dost hbité a je zvědavá po tatínkovi."

"Počítám s tím od chvíle, kdy se narodila, Mylady, nebojte se." ušklíbl se Adam. Neil na poznámku o zvědavosti raději neřekl nic.

"Takže říct, nebo ne?" vrátil se Tommy k původnímu tématu. Sice byl s Adamem šťastný a štvalo ho, že o tom nikdo jiný, než nejbližší vědět nesmí, ale o intimnostech se před nimi opravdu bavit nechtěl. A taky byl naštvaný na sestru za tu poznámku o slzách při loučení.

"Neřekneme jí to, Elizabeth má pravdu." přikývl Adam. "Udělejte si po obědě vyjížďku do vesnice. Dnes by tam měly být trhy a já mezitím odjedu." navrhl. Tommy poznal, že je Adam smutný. Nemohl se s Lili rozloučit. Zůstalo na něm, aby se rozloučil za všechny, i když věděl, jak moc to bude těžké.

Neil, Elizabeth a Lilith po obědě opustili hrad, jak bylo naplánováno. Jakmile odezněl dusot koňských kopyt, služebnictvo začalo chystat k odjezdu hradního pána. Štolba osedlal Morfea nejlepším sedlem a na něj připevnil velkou cestovní brašnu, do které nechal správce naskládat jídlo na několik dní. Cesta do Londýna trvala zhruba týden. Pokud by se Adam uskromnil, mohl by se zásobami vydržet. A přesně to měl i v plánu. Nehodlal se nikde zastavovat. Cesty byly nebezpečné, zvlášť tímhle směrem. Bude minimálně spát a také jíst. U krále si pak odpočine, usmyslel si.

"Máš všechno, můj pane?" promluvil na něj Tommy nejistě. Adam zrovna schovával pod sedlo dýku, která sloužila jako záložní zbraň.

"Ah..." polekaně se otočil a pak se na Tommyho usmál. "... myslím, že ano."

"Peníze?" zeptal se Tommy starostlivě.

"Jistě, můj milý." zvedl Adam k Tommyho tváři ruku a pohladil ho konečky prstů po čelisti.

"Co to máš za zády?" zeptal se Adam podezíravě. Tommy před ním něco skrýval.

"Něco bych ti chtěl dát."

"I já tobě." usmál se Adam. "Takže jsme mysleli oba na tu samou věc? Že bych se z téhle cesty už nemusel vrátit?"

"Ne!" odmítl Tommy kategoricky. "Na nic takového jsem nemyslel a ať to nenapadne ani tebe!" vyčinil mu.

"Nerozčiluj se, lásko." natáhl Adam k menšímu muži ruce a přivinul si ho do náruče. Na nádvoří naštěstí nikdo nebyl, takže si mohl dovolit být k Tommymu důvěrnější, ale i tak... svým lidem věřil. Nebylo v zájmu ani jednoho z nich, aby si někde pustili pusu na špacír.

"Co je to?" ztuhl při pohledu na předmět, který Tommy svíral za zády v rukách. Odtáhl se od milence a otočil ho čelem od sebe. "To nejde, Tommy. Tohle nemůžu přijmout." zavrtěl hlavou. Tommy se obrátil zpátky a zvedl svůj dárek, položený na dlaních kolmo k tělu.
"Je to jen na tuhle cestu. Prosím. Můj talisman teď bude tvůj. Vím, že na něj dáš pozor a on dá zase pozor na tebe. Prosím, Adame." žadonil Tommy. Adam se na Tommyho meč po zesnulém bratrovi, vykládaný drahými kameny a vykovaný z té nejlepší oceli konečně pořádně zadíval. V poledním slunci se třpytil úplně stejně, jako když ho uviděl poprvé za Tommyho opaskem před čtyřmi lety. Tehdy se kvůli němu pohádali. Možná by měl minulost změnit a jednoduše přijmout, co mu Tommy nabízí.

"Tak dobře. Ale až přijedu, vrátím ti ho."

"Samozřejmě." usmál se Tommy potěšeně. Adam od něj meč přebral a vyměnil ho za ten, který už měl schovaný v pochvě. Pak sáhl do váčku na druhé straně opasku a cosi z něj vyndal. Nechal to ale schované v sevřené pěsti.

"To je pro mě?" zajímal se Tommy nedočkavě.

"Ano. Patřilo to mé matce. Nechal jsem to trochu upravit, aby ti to bylo."

"Co je to?" natáhl se Tommy po Adamově ruce.

"Zavři oči." nařídil mu Adam. Tommy ho okamžitě poslechl. Když se o pět vteřin později na prsteníčku jeho pravé ruky ocitl nádherně zdobený prsten s blankytně modrým kamenem, měl co dělat, aby se nerozbrečel.

"Mylorde?" nemohl uvěřit vlastním očím.

"Nechápu, proč jsem vám ho nedal už dřív, můj pane." Adam zvedl Tommyho ruku výš, aby si matčin prsten na jeho prstu prohlédl. Měl pocit, že jinde by takhle dokonale nevypadal. Poté zvedl i druhou Tommyho ruku a obě si přitiskl ke rtům. "Teď jste jen můj." zlehka jeho prsty políbil.

"To jsem byl i předtím." usmál se Tommy.

"Ale teď je to oficiální. Alespoň mezi námi."

"Důvěřujte mi, Mylorde." zamáčkl Tommy slzu a natlačil se Adamovi do náruče.

"Miluji tě a nikdy nepřestanu. Vrať se mi v pořádku, prosím."

"Slibuji, že na sebe dám pozor. Zatím se nám postarej o dům, lásko." pohladil Adam Tommyho po vlasech. Stáli vedle připraveného Morfea několik dlouhých minut v těsném objetí. Až když se je nedočkavý Zeus pokusil čumákem rozdělit, odstoupili od sebe. Pes to samozřejmě neudělal schválně. Měl své páníčky rád, ale přál si, aby někdo věnoval pozornost i jemu.

"Už jedeme, Zeusi, uklidni se." poplácal ho Adam po hřbetě. Pak se vyšvihl na ten Morfeův. Zeus začal kolem nich nadšeně poskakovat.

"A to by do něj člověk řekl, že je spíš pecivál. Chci ho vidět za dva dny, jestli bude pořád takhle jančit."

"Pochybuji." usmál se Tommy smutně. Adam si toho nemohl nevšimnout.

"No tak, miláčku, hlavu vzhůru. Za pár týdnů jsem zpátky." snažil se druhého muže uklidnit. Tommy přistoupil k Adamovi blíž a položil si hlavu na jeho stehno. "Jsem jako květina a ty moje voda. Vrať se co nejdřív, nebo ti uschnu."

"Máš tu spoustu věcí na starosti. Je nutné, aby Dafné začala konečně trénovat. S ní ti ten čas uteče jako nic, věř mi. Ani nepocítíš, že máš žízeň." pohladil Adam Tommyho znovu po vlasech. Ten pak zvedl hlavu a zadíval se vzhůru.

"Tak dobře. Budu cvičit Dafné." odpřisáhl Tommy se zvednutými prsty.

"Miluji tě, můj pane. Buď s Bohem." věnoval Adam Tommymu poslední úsměv a vzdušný polibek.

"Buď s Bohem." pozdravil i Tommy a ustoupil ke straně. Podařilo se mu ještě pohladit Zeuse, než se psisko úprkem rozběhlo k právě otevírané bráně...

Tommy stál před dlouhým mostem, jenž spojoval hrad Bodiam a pevninu ještě několik minut po tom, co se Adam, Morfeus, Zeus a věrný doprovod v podobě dvou rytířů ztratili v lese. Jeho Mylord se během přejezdu přes vodní příkop několikrát otočil a zamával mu. Přesto Tommymu pukalo srdce steskem a obavami. Zažil už podobných odloučení několik, ale poprvé z něj měl úzkostný pocit, protože tentokrát Adam mířil na opačnou stranu. Ke králi. Kdykoliv dostal od panovníka nějaký úkol, týkal se většinou někoho z blízkého okolí.

Chtěl jen, aby se mu ve zdraví vrátil. A také věděl, že těch několik týdnů nebude myslet na nic jiného, i kdyby cvičil celé stádo koní a vyprávěl Lilith od rána do večera pohádky. Bez svého pána nebyl nic.

Adamovy sexy kotníky :)

Ty kalhoty jsou sice hrozné, ale buďme upřímní, Adamovy kotníky jsou prostě sexy. Nemůžu si pomoct :)

Insatiable Husband 9.

---

"Městský ples byla první velká událost, na kterou jsem vzal tvoji matku." zasnil se Ron, když s Tadeášem čekali na příjezd Sutana v přijímací hale pod schodištěm.

"Fakt?" podivil se Ted. Otec o svém manželství moc nemluvil. A pokud ano, následovala vždycky nějaká přednáška.

"Ano. Musel jsem ji představit zdejší společnosti. Byli jsme svoji už přes měsíc. Měli jsme za sebou skromný sňatek, stejně jako Tommy s Adamem a nemohli jsme se vystát. Ten večer se to ale změnilo." vysvětlil Ron synovi.

"Jak změnilo?"

"Tvoje matka mi poprvé řekla, že mě má ráda. Vůbec jsem to nečekal. Prostě mě vytáhla na terasu a pověděla mi to. Za jejími zády zrovna probíhal ohňostroj. Nikdy na tu chvíli nezapomenu."

posmutněl Ron. Každý věděl, jak moc miloval svou ženu. Nikdy neměl v plánu se znovu oženit, i když byl stále v dobré formě a hodnou ženu by si zasloužil. Ted i Tommy stále tajně doufali, že až oba odejdou z domu, jejich otce to donutí, aby se po vhodné manželce porozhlédl.

"Z ničeho nic ti řekla, že tě má ráda? A do té doby tě nesnášela?" kroutil Ted nechápavě hlavou.

"Lidské city jsou nevyzpytatelné, synu. Věřím, že jsme se měli rádi od začátku. Oba jsme sice proti tomu sňatku protestovali, ale když se tvoje máma objevila u těhle dveří..." Ron kývl hlavou k hlavnímu vchodu. "... věděl jsem, že je to ta pravá. Na tom plese jsme se k sobě museli chovat slušně, abychom působili jako skvělý pár před ostatními. A přitom jsme si asi oba uvědomili, že chovat se k sobě hezky je mnohem příjemnější, než na sebe neustále křičet. Naše manželství i tak nebylo ideální, ale které je?" pokrčil Ron rameny.

"A nakonec máte dva úžasné syny..." ušklíbl se Ted a Ron s ním.

"Zvláštní. Nikdy nehledáš na ničem nic pozitivního. Tohle je snad poprvé."

"Určitě není." protestoval Tadeáš.

Nad dveřmi zazvonil zvonek.

Z jídelny vyběhl majordomus, aby co nejrychleji otevřel. Ron už mu nestihl říct, že by to tentokrát zvládli se synem sami. Když se dveře otevřely, Sutan vstoupil sebejistě dovnitř a mírně se poklonil.

"Vaše limuzína čeká, pánové." nenápadně mrkl na Teda a usmál se. I když už ho v jeho smokingu viděl, stále z něj nedokázal spustit oči.

Všichni tři se vydali ven, kde nastoupili do dlouhé černé limuzíny, kterou Sutan objednal speciálně pro tento večer. Měl sice z letiště půjčené pěkné auto, ale chtěl svého budoucího manžela a jeho otce dovézt na Městský ples s velkou parádou. Ostatně, mohl si to dovolit. A nakonec i zjistil, že není sám, kdo si chce událost roku užít ve velkém stylu.

Nakonec musel sám sobě přiznat, že akci trochu podcenil. Očekával spíš vesnickou tancovačku, než ples v opeře. Také se při kráčení po hlavním schodišti, lemovaném hořícími loučemi a muži v tradičních, nejspíš hodně nákladných livrejích rozhodl, že o tom nikomu neřekne.

Po vstupu do sálu největšího kulturního centra v Monroe skupinku uvítala příjemná hudba a vzrušené brebentění ostatních hostů. Většina z nich byla zvědavá na každého nového příchozího a v případě Sutana to platilo dvojnásob. O jeho přítomnosti v Monroe už se samozřejmě vědělo, takže téměř všechny pohledy padly právě na něj.

"Omlouvám se, barone, měl jsem vás na to upozornit dopředu." pošeptal směrem k němu Ron.

"To je v pořádku, pane. Počítal jsem s tím." Sutan si nemohl nevšimnout několika zklamaných ženských tváří. Zažíval tohle dnes a denně. Se ženami se zásadně nezaplétal a některé kvůli tomu dokázaly být i hodně smutné. To ovšem neplatilo u přítomných mladých mužů, kteří na sličného barona koukali přímo hladově. Tadeáš vycítil nebezpečí. Najednou nelitoval, že mu Sutan koupil třicet broží, i když to vlastně vůbec nic neznamenalo. To on si ho směl zamluvil na celý večer, tak aby nemohl tančit s nikým jiným, ale co když dá někdo brož Sutanovi? Některé ze zdejších, dosud neujatých koťat?

"Půjdeme si dát nejdřív něco k jídlu?" přihlásil se Ted raději hned o slovo. Všiml si, že Sutan se v záři reflektorů opravdu vyžívá. Rozdával úsměvy na všechny strany. Několika mužům dokonce zamával, když procházeli vřavou lidí. Vypadal mezi všemi jako celebrita. Jednoduše vyčníval.

"To je dobrý nápad. Taky mám trochu hlad." usmál se Sutan. Pak se na Teda konečně otočil. Jeho tvář byla plná znepokojení.

"Stalo se něco, baby?" oslovil ho důvěrně. Nebyla to sice novinka, ale poprvé to slyšel i někdo další. Přesněji Ron. Samozřejmě to nekomentoval. Jen se otočil k dvojici zády a začal po sále hledat někoho, u koho by mohl zakotvit, aby ti dva měli pro sebe soukromí. Naštěstí nemusel pátrat dlouho. Z davu se jak na zavolanou vynořil starosta Tyler a hned mu šel s otevřenou náručí naproti.

"Slyšíš mě, Tadeáši? Jsi v pořádku? Jsi úplně bledý." Sutan zvedl ruku k jeho tváři a pohladil ji. Pak ještě sáhl na čelo. "Horečku nemáš. Pojď si dát něco k pití." popadl menšího muže za loket a odtáhl ho na druhý konec sálu, kde byly stoly, prohýbající se pod nejrůznějším jídlem a pitím. Sutan si poručil u barmana dvě sklenky se šampaňským a jednu podal Tedovi.

"Jedna bude pro začátek stačit."

"Pro začátek?" zamračil se Tadeáš.

"Tobě se tu nelíbí? Nemusíme tu být, lásko." navrhl Sutan. Ted se na něj upřeně zadíval a snažil se proniknout skrz jeho oči k pravdě, na kterou Sutan myslel. Určitě to řekl jen tak, že mohou odejít, ale v duchu chtěl zůstat, protože se ve společnosti plné nových ctitelů cítil dobře.

"Líbí se mi tu. Zůstaneme tady!" rozhodl Tadeáš a pak se otočil k jednomu ze stolů. Vzal si talířek a naskládal na něj od všeho něco. Když už dostal jen jednu sklenku šampaňského, tak se aspoň pořádně na ten svůj žal nají.

V první řadě si musel připustit, že to není žal, co ho trápí. Ale žárlivost. Mít muže jako Sutan znamenalo vždycky problémy. Baron to sice nikdy nepřiznal, ale určitě byl promiskuitní. A pozornost okolí ho těšila. Byl tak vychovaný. Jak mohl Ted s někým takovým držet krok? Řekl už si to několikrát, ale až teď, mezi všemi těmi lidmi poznal, jak skutečné jeho obavy mohou být.

"Je to dobré?" oslovil ho baron klidně. Ted se podíval na svůj talířek a zjistil, že už do sebe během chvilky dokázal nasoukat tři plátky pečeného jehněčího, jednu klobásku, sumčí filet, několik kousků smažené slaniny a dvě hlavičky vařené brokolice.

"Ano, moc dobré." řekl jakoby nic a napíchl si na vidličku grilovaný lilek.

"Zatím jsi toho moc nenamluvil. Nepůjdeme tančit? Už vyhlásili první volenku." Cože? Ted zamrkal víčky a rozhlédl se po sále. Jak to, že mu to uniklo?

"Tak dobře. Jde se tančit." odložil talířek na stůl a natáhl se pro ubrousek, aby si utřel rty. Cítil, že je má celé mastné.

"Jsi rozkošný!" zazubil se Sutan a sebral mu ubrousek z ruky. Sám se chopil očisty Tedových rtů.

"Když nepřitlačíš, tak je budu mít mastné pořád." zamračil se Tadeáš.

"Ještě je budeš dneska potřebovat."

"Takhle nám ta volenka uteče." přeskočil Ted okamžitě na jiné téma. Pohled, který Sutan po celou dobu věnoval jeho rtům, ho znervózňoval. Jako kdyby se je chystal každou chvíli políbit.

"Pro mě za mě." ušklíbl se baron a opravdu se k jeho rtům přiblížil svými. Těsně před přímým kontaktem se ale zastavil a pousmál. "Je tak lehké, ti podlehnout. Co s tebou mám dělat? Je teprve začátek plesu."

"Pojďme tančit." navrhl Ted a odtáhl se.

"To bude ještě horší, lásko. Copak nevidíš, jak po tobě toužím? I když na mě už půl hodiny vrháš nenávistné pohledy?"

"Já?" protáhl Tadeáš afektovaně. Ještě na sebe ukázal prstem.

"Ne. Támhle ta dáma s umělou stříbrnou liškou kolem krku." kývl Sutan hlavou někam za něj. Ted se otočil, ale žádnou dámu s umělou stříbrnou liškou kolem krku pochopitelně neviděl. Musel dělat hloupého. Nechtěl, aby ho baron prokoukl tak brzy.

"Mrzí mě, že ti to tak připadá, ale to není na tebe. Jen jsem se asi nad něčím škaredým zamyslel." snažil se z toho vykroutit.

"Tadeáši!" řekl Sutan přísným tónem. Tak jak to uměl jen on. "Ty si myslíš, že jsem tě za těch několik týdnů ani trochu nepoznal? Že jsou mi tvé nálady cizí. Zrovna tvé?"

"Proč zrovna mé? Jak to myslíš?"

"Tak, že se momentálně o nikoho jiného nezajímám, takže jsem měl skvělou příležitost si na tvou povahu zvyknout. Něco tě na mně štve, ale nechceš mi to říct."

"Máš pravdu, nechci. Jdeme tančit." odsekl Tadeáš a vyrazil k tanečnímu parketu. Baron mu byl okamžitě v patách. Neslušelo se, aby pár přišel na parket rozdělený.

Přes vstupem mezi další taneční dvojice, baron chytil Teda za ruku a stáhl ho zpátky. Pak si jeho paži přehodil přes své předloktí.

"Nevíte, co se sluší, mladý pane?" dobíral si ho. Tadeáš určitě o správném vystupování a chování ve společnosti věděl víc, než většina přítomných, ale něco ho prostě vytočilo, takže se na nějakou etiketu úplně vykašlal. Sutan by rád věděl, co bylo příčinou mladíkova vzteku. Nemohl dopustit, aby ho špatná nálada provázela celý večer, když ho měli strávit tím nejpříjemnějším způsobem.

Pomalu dovedl Tadeáše na parket a natočil si ho k sobě.

"Valčík jsem netančil ani nepamatuju. Kdybych ti šlapal na špičky, dopředu se za to omlouvám." ušklíbl se Sutan. Poté si přitáhl Teda na tělo, jeho pravou ruku si vložil do své levé a objal jeho útlý pas druhou. Byl to jen mžik, co se jeho stehno otřelo o Tedův klín, ale dost zásadní mžik. Sutan se musel několikrát pořádně nadechnout, aby dostal do mozku víc kyslíku. Třicet volenek ani náhodou nedá. Jak asi ten dotek působil na Tadeáše?

Konečně začali tančit. Ted se obával pošlapaných bot, ale už při prvním kroku zjistil, že si z něj Sutan utahoval. Jeho valčík byl dokonalý. Stejně jako se slečnou Simonsovou. To ale on vedl ji a teď Sutan vedl jeho. Tadeáš si připadal, že za baronem pouze vlaje. Že ani nemusí zvedat nohy, protože se prostě vznášel. Pořád chtěl něco říct, ale neodvážil se. Měl strach, že by tuhle chvíli zničil. Možná ho brzdil i moment, když se těsně před tancem dost intimně dotkli. Nějak mu nešlo, se té vzpomínky zbavit.

Když dotančili, Sutan ho pustil, aby mohli oba zatleskat orchestru. Pak mu opět nabídl své rámě a odvedl ho k odpočívadlu s křesílky.

"Počkej tady na mě, prosím. Hned budu zpátky." pohladil Sutan Tadeáše po vlasech a zmizel.

Jeho kroky vedly na toalety. Potřeboval si opláchnout obličej studenou vodou a klidně by dal za vděk i studené sprše, po tom, co se k němu intezivně několik minut tisklo Tedovo tělo. Jak se o sebe otírali a Sutan cítil Tedovu vůni, nemohlo to dopadnout jinak, než takhle. Zajímalo ho, jestli nemá Ted podobný problém. Potěšila by ho stejná reakce.

Na toaletách naštěstí nikdo nebyl, takže měl na svou provizorní ledovou sprchu klid. Poté se zavřel do kabinky a opřel se o jednu stěnu zády. Mohl by to vyřešit jednoduchou cestou, anebo počkat, až problém sám přejde. Někdy si říkal, jestli jeho sexuální apetit není spíš na škodu, když mu v nevhodných situacích způsoboval bouli v kalhotách.

Zaměřil se na svůj dech a pokusil se ho zklidnit. Potřeboval do klidu dostat i srdce a krevní oběh. Občas pomáhalo myslet na věci, které neměly se sexem nic společného. Taky nemohl nechat Tadeáše dlouho čekat, bylo by to podezřelé. Naštěstí nebyl vzrušený úplně, po několik minutách napětí aspoň trochu povolilo.

Sutan se otočil ke dveřím kabinky, že vyjde ven, ale zaslechl dva mužské hlasy. Jejich majitelé zrovna vstoupili na toalety.

"Dostanu ho!" řekl jeden.

"Ne, já ho dostanu! Nech si zajít chuť, kámo." zabručel druhý. Byly to mladé hlasy. Mohly patřit mužům v Tedově věku.

"Baron bude můj!"

"Kde bereš takovou jistotu? Je tu s Ratliffem. Po tom, co si ten starší vzal boháče Lamberta, bych se nedivil, kdyby Tadeáš pokukoval po podobné partii. Vždycky se chtěl dobře oženit."

"To, že spolu přišli, ještě neznamená, že k sobě patří. Co mu může to ucho nabídnout? Je mladý, nezkušený a rozpadá se jim dům. Určitě mu jde jenom o peníze."

Sutan zadržel dech a zatnul ruce v pěsti. Ti dva závistiví hlupáci neměli vůbec ponětí, o čem mluví.

Už už se chystal, že z kabinky vyjde, aby jejich spor vyřešil, když na toalety vstoupil někdo další.

"Ahoj, Tadeáši." pozdravili oba muži nově příchozího. Ted pozdravil taky, ale jeho ahoj bylo nejisté a tiché. Sutanovo srdce se znovu rozjelo naplno. Zacouval co nejvíc dozadu, aby nebyly vidět za dveřmi kabinky jeho nohy.

"Všimli jsme si, koho sis dnes večer přivedl. Dost zvláštní. Baron Amrull v Monroe. To se jen tak nevidí." řekl jeden z mužů. V jeho slovech nebylo ani kousek dobra.

"Jsme přátelé. Přijel na návštěvu." odvětil Ted.

"Jen přátelé?" zeptal se ten druhý.

"Ano. Poznali jsme se díky manželovi mého bratra." Ach, můj malý sladký Tede. Proč těm dvěma hlupákům nepřiznáš, jak je to doopravdy. Per se za mě. Řekni, že jsem tvůj, pobízel Sutan Tadeáše v duchu.

"A to on jen tak přijel, aby tě navštívil, jo? Jako kamarád?"

"A proč by ne? Byl to jeho nápad."

"Ale no tak, Tadeáši. Nemusíš být tak skromný. Jistě jste si spolu v LA užili, že mám pravdu? Akorát netuším, na co jsi ho utáhl. Asi na vařenou nudli." Následoval smích, který Sutana vytočil. Chybělo už málo, aby opustil svůj úkryt a dal těm dvěma hajzlíkům za vyučenou.

"Já si myslím, že Ted chtěl, ale baron ne. Ale aby mu Ted nezkazil pověst, tak to baron přijel urovnat. Jsem si jistý, že jim nabídl nějaké peníze za mlčení." zapojil se do polemizování i ten druhý. Ale tentokrát, jakoby mluvil ke svému kamarádovi. To už byla pro Sutana poslední kapka. Rozrazil dveře a vystoupil z kabinky ven. Pak udělal k vyděšenému Tedovi pár dlouhých kroků a přitáhl si ho k sobě.

"Takže nejdřív tu spřádáte plány, jak mě dostat a pak se pustíte do mého kluka?"

"Dostat tě?" zhrozil se Tadeáš. I když by ho to vlastně ani překvapovat nemělo. Myslel na to od chvíle, co vstoupili do sálu. Že mu chtějí Sutana všichni přebrat. Tohle ale byla jasná výzva. Netušil proč má ten pocit. Přišlo mu, že Sutan se ho snaží vybičovat k tomu, aby se za něj taky postavil. A aby si něco takového nenechal líbit.

"My jsme to tak nemysleli." řekl jeden z mladíků. Sutan si jejich hlasy konečně mohl přiřadit k obličejům. Byli to takoví obyčejní kluci, ničím nezajímaví, ani výjimeční. Prostě puberťáci. Evidentně nemohli překousnout, že se Tommy dobře oženil a jeho bratr přišel na ples s ním. A ta málem pusa u občerstvení jim určitě taky neušla. A nejen jim. Něco takového ve společnosti znamenalo hodně. Zvlášť mezi muži podobného postavení.

"To je mi fuk. Sutan je můj, rozumíte?! Ať vás ani nenapadne nás zkusit rozdělit. Jinak si mě nepřejte!" Tadeáš se pořádně rozčílil. I Sutan na něj zprvu hleděl nevěřícně, ale jakmile holomci zmizeli, objal ho.

"Sakra. Už jsem se bál, že tě posedl nějaký malomocný duch toho vašeho voodoo. Tohle je můj kluk!" pohladil Sutan menšího muže po vlasech.

"Malomocný duch?"

"To je jedno, lásko. Tak krásně ses za mě pral. Doteď jsi nebyl ve své kůži. Myslíš si, že jsem si toho nevšiml? Nechci už se pídit po tom, čím jsem tě zase namíchl, ale jsem rád, že je můj sebejistý kocourek zpátky." Sutan vzal Tedovy tváře do dlaní a zadíval se mu do očí.

"Nebyl jsem namíchnutý. Předtím jsem to nemyslel vážně."

"Tak tě něco znejistilo. Prostě jsi to nebyl ty. Třeba mi jednou řekneš, o co šlo."

"Můžeme se vrátit zpátky? Objímáme se na toaletách." připoměl Ted Sutanovi, kde se právě nacházejí.

"Tebe to pořád trápí, Tadeáši." zamračil se baron. Ted ustoupil dozadu a zavrtěl hlavou. Sutan si dal ruce v bok a zaujal vychovatelský postoj.

"Víš co? Máme před sebou ještě dvacet devět volenek. Neboj se, že to z tebe nedostanu. A použiju všechny dostupné i nedostupné prostředky."

Adam na iHeart Music Award

Opět změna. Adam je jak chameleon :) Ale vždy sexy!!

více fotografií přímo u zdroje ZDE