Depp Hills Residence... předloha

Povídka DHR, jak jsme si to postupně pojmenovali :) vznikla podle japonského dorama, natočeného jako live action podle anime. Název seriálu je Yamato Nadeshiko Shinchi Henge, což v Japonsku znamená něco jako ztělesnění čisté ženské krásy. Hádáte správně, že seriál byl pochopitelně heterácký, takže jsem ho musela přetvořit k obrazu našemu...

---

Stejně jako v DHR, se děj odehrává na jakémsi zámku, ovšem v originálu patří zámožné vdově s malým synem. Neumím moc pracovat s dětmi v povídkách a potřebovala jsem nějakou ženu pro Kameho, takže jsem ze syna udělala dceru, dospělou a z mámy tátu :) Dalších hlavních postav v seriálu je pouze pět, což jsem si v DHR dost ztížila, protože jsem tam naflákala kde koho :D Prostě mě lákalo napsat zase po delší době něco, kde budou i Velvetini miláčci. Hlavní linka se stejně jako v originálu táhne s hlavní dvojicí, v našem případě s Adamem a Tommym.

Teď trochu o seriálu :) Zápletku už znáte, takže nemá smysl vám ji připomínat, snad jen zmíním to, že Japonci jsou dost puritánští, takže o nějakém sexu si tam člověk může nechat zdát. Ani zmínka tam není. Je to čistý romantický příběh a hlavní problém se tam řeší mnohem víc do hloubky. Myslím ten problém s tím, zda hlavní postavu přetvořit na Yamato Nadeshiko, či ne. Jinak řečeno, jestli to má vůbec smysl a jestli by nebylo lepší hrdinku nechat takovou jaká je.

Muž, který jí daruje své srdce je podobný jako Adam. Toho jsem se držela, protože hodně komplikací vzniká právě tím, že je zahořklý, sobecký a uzavřený. Pozměnila jsem akorát to rodinné trauma, které mi v originálu přišlo hodně přitažené za vlasy, ale pokud si někdy ten seriál pustíte, pak zjistíte, že je to dorama šílený celý :D Ale přesně takové japonské seriály jsou. Samozřejmě má spoustu dalších zápletek, které jsem prostě vynechala, protože by to asi vyšlo tak na dvěstě dílů. Vybrala jsem si jen ty nejzajímavější, které posouvaly děj.

No a nakonec jsem si nechala takovou třešničku. Hlavní postavu, kterou nám v DHR ztvárnil Adam, si v originálu zahrál Kame.

V podstatě to byl první seriál, který jsem s ním viděla a musím říct, že mi tam pil opravdu krev. Snažila jsem se tenhle charakter převést na Adama, protože bez toho by to nebylo ono.

Tolik k předloze DHR, Yamato Nadeshiko Shinchi Henge.

Seriál má 10 dílů, každý po hodině, takže nic náročného a pokud nejste zarytým odpůrcem asijské moderní kultury, pak ho opravdu vřele doporučuju. Jedno z nejlepších dorama, které jsem zatím viděla :) Slečna Hororka je naprosto úžasná, divná, šílená, prdlá a dává fakt dobrý hlavičky :D

Depp Hills Residence... závěrečné slovo (epilog)

Tímto další povídka s párem Adommy a tentokrát i okrajově dalšími končí. Není to poslední věc, která na blogu momentálně probíhá, takže pojedeme vesele dál. Mimo Čokolády je tu pak nová věc s názvem Castaway, u které už mám připravený další díl a ochutnávku jste již ochutnali :) Rozhodla jsem se ale, že půjdu ve šlépějích současného trendu, trochu zatlačit na čtenáře povídek na blozích a před pokračováním Castaway si počkám na to, jak mi okomentujete tento poslední díl :)

Dokázalo se vás tu sejít i devět, tak zůstaneme na tomhle počtu. Pokud to bude víc, budu jen ráda. Není nad to mít pořádnou motivaci.

Doufám, že se vám DHR líbilo, brzy přinesu info o seriálu, který byl předlohou a těším se na komentáře.

---

Tommyho pokoj už nebyl tak tmavý jako dřív. Zmizely deky, které zakazovaly vstoupit světlu skrz okna. Zmizela rakev, ve které Tommy spával. Většina jeho věcí byla sbalených a stála u dveří, protože mu je měl někdo z DHR dopravit na jejich zámek, než definitivně odjede za matkou na Nový Zéland. Tak moc za ní nechtěl. Byla pro něj někdo naprosto cizí. Jen žena, která ho porodila, ale místo mateřské lásky dávala pouze peníze a střechu nad hlavou, jenže... kam měl jinam jít?

Od chvíle, kdy dostal tenhle nápad, utekly už tři dlouhé dny. Ten první strávil do noci v klubu Andromeda, kde ho držel Sutan Amrull jako rukojmí. Stále myslel na jeho pozdější slova, když se mu omlouval za tu pistoli u spánku. Že to byl všechno jen plán a že ve zbrani nebyly ostré náboje. Prý by si to jeho strýc Johnny nikdy nedovolil.

Další dva dny opět přežíval v tomhle pokoji. Každou chvíli se podíval na své sbalené věci a každou chvíli se chtěl zvednout a odejít, jak bylo původně v plánu. Bohužel to nedokázal. Věděl, že čeká na něj. Až přijde a řekne mu, aby zůstal. Jenže, Adam nepřicházel. Ty dva dny byly jak rok. Jak dlouho to mohl Tommy ještě vydržet? On za ním přece nemohl jít. Pohádali se, Adam ho chtěl skrývat, chtěl utajit jejich lásku, zavřít ho do další klece. V klubu mu ale řekl, že ho miluje. Viděl zřetelně na jeho rtech, jak říká slova, po kterých touží každý zamilovaný člověk. Jenže kvůli tomu musel mít devítku u spánku, tak jaký to mělo smysl? Co tím Johnny a vůbec všichni sledovali?

Dveře do pokoje se prudce otevřely. Tommy zvedl hlavu a vytřeštil na nečekanou návštěvu oči dokořán. Na osušky v jejích rukách zaregoval tím, že mu spadla brada.

"Adame.." vydechl a přesunul se z tureckého sedu na kolena.

"Vstávej." poručil mu černovlásek.

"Co?" nechápal Tommy. I tak se začal zvedat na nohy. Jakmile se postavil úplně, Adam ho popadl za ruku a rozešel se opět ke dveřím. Na chodbě pak zamířil ke koupelně.

"Kam mě vlečeš?" zdráhal se blonďák.

"Umýt se, potřebujeme to oba!" vysvětlil mu Adam.

"To ale zvládneme každý sám!" protestoval Tommy. Adam neodpověděl. Suverénně vzal za kliku a vplul s Tommym do společné koupelny.
Oba muži zůstali stát na prahu naprosto ohromeni tím, co uviděli před sebou. Ve velkém sprchovém koutu dováděli jak malí kluci dvojčata a Duncan. Samozřejmě všichni tři nazí. A co hůř, vzrušení. Adam začal couvat zpátky a Tommy s ním, než by si jich ta nesourodá skvadra všimla.

Po cestě do dolní koupelny Adam jenom nevěřícně kroutil hlavou.

"Přemýšlím, o jakých zápletkách v tomhle domě ještě nevím." broukal si pro sebe.

"A zajímá tě to?" zeptal se Tommy.

"Ani trochu, ale asi je dobrý to vědět, aby pak člověk nebyl překvapenej." na chvíli se zastavil, když byli s Tommym už pod schody v hale.

"Taky jsem překvapenej." připustil Tommy. Adam se na něj konečně otočil. Měl strach se mu podívat do očí, po všem co se stalo, ale věděl, že ta chvíle zase nastane a bude jí muset čelit.

Tolik se mu stýskalo po Tommyho tváři. Dokázal si ji představit, kdykoliv zavřel oči, ale v reálu byla ještě dokonalejší. Jen on se na ní mohl takhle dívat, jak dlouho chtěl a jak zamilovaně chtěl. Lehce se pousmál, znovu stiskl Tommyho ruku a konečně s ním zamířil do druhé koupelny, která naštěstí podobné šoky jako ta horní nenabízela...

Tommy si opláchl obličej od pěny na holení. Uhladil si vlasy dozadu, protože mu mokré pramínky padaly do tváře a věnoval muži, stojícímu za ním smutný úsměv.

"Nechal jsi mě čekat dva dny." vyčetl mu. Adam sklonil hlavu a pohladil Tommyho po nahých bocích. Krátce se pokochal pohledem na jeho malý pevný zadek, který byl momentálně tak blízko jeho klínu, že by stačilo mít po ruce gel a mohli by si zopakovat to co ve sprše. Pořád na něj měl chuť. Byla neukojitelná. Jako žízeň nebo hlad trpících dětí v Africe. Nemohl to srovnávat a přesto se cítil stejně. Nikdy nebude dostatečně nasycený. A možná ani nechtěl.

"Odpusť." políbil blonďáčka na rameno a pak si na něj položil bradu. Líbilo se mu, co vidí v odrazu zrcadla. Hodili se k sobě. Barvou vlasů a očí, nebo výškou. Adam miloval kontrasty a miloval Tommyho, který byl v tomhle směru jeho přesným opakem.

"Je mi líto, co se stalo."

"Nemůžeš za to, nevěděl jsi o tom víc než já." promnul mu Adam konejšivě paže. Pak své ruce ovinul kolem jeho pasu a natiskl si ho na sebe.

"Myslím celkově. Jak jsme se hádali, jak jsme se skrývali, i když nebylo podstatný, aby o nás ostatní věděli..."

"Není to podstatný, ale můj důvod nebyl správný. I za to se omlouvám." připustil Adam.

"Chci, abys mi řekl všechno o sobě. Všechno, co tě trápí, co ti dělá radost. Co pro tebe můžu udělat já." Tommy se Adamovi vymanil a otočil se k němu čelem. Pomaličku se navzájem zabalili do osušek a pak se znovu objali.

"Stačí mi, že jsi. Víc nepotřebuju!" usmál se Adam a poplácal Tommyho po zadku. Blonďák mu to se smíchem oplatil a Adam si ho znovu otočil zády k sobě, aby se oba viděli v zrcadle.

"Chceš něco říct?"

"Hm.." zavrněl Tommy spokojeně. Černovlásek ho pohladil po břiše, ukradl si rychlý polibek a pak něžně stiskl jeho krk pod bradou.

"Jsi oslňující." pronesl zcela vážně, se znatelnou dávkou smyslnosti.

"Já?" zhrozil se Tommy.

"Jo, ty! Už se nebudeme nikdy mlátit do čela, ok?" navrhl Adam.

"Nedělám to už hezky dlouho." ohradil se Tommy.

"A proč myslíš, že to tak je? Přemýšlel jsi nad tím?" vyptával se Adam s tajemným úsměvem.

"Nevím?" pokrčil blonďák rameny.

"No tak, zamysli se trochu." rozhodl se ho Adam vyhecoval.

"To je nějaká soutěž?" začal se Tommy smát na celou koupelnu. Adamova hravost byla hodně vzácná a musel si jí užít, dokud měl příležitost.

"Ber to jak chceš, můžeš dostat i odměnu."

"Nevím."

"Ale víš!"

"Tak možná vím." konečně se Tommy zapojil. "Ale není to tak, že bys pro mě přestal být oslňující."

"No to doufám!" zamračil se Adam na oko. Tommy se uchechtl, ale hned na to zvážněl.

"Samozřejmě, že vím, ale chci aspoň pusu za správnou odpověď." zadíval se Adamovi upřeně do očí. I černovlásek se přestal smát a přitiskl si menšího muže víc k tělu. "Dostaneš cokoliv, co si budeš přát." slíbil mu a políbil ho na ucho. Tommy se na chvilku zamyslel a znovu se otočil k Adamovi čelem. Ruce položil na jeho boky a láskyplně je pohladil.

"Takže správná odpověď je..." protahoval to.

"Bojíš se to říct nahlas, nebo mě jenom napínáš?" pohladil ho Adam po tváři. Tommy se maličko natáhl na špičkách a líbnul Adama na tvář.

"Miluju tě!" zašeptal ještě před tím, než se vrátil na celá chodidla. Adam sevřel jeho tváře v obou dlaních a zamrkal, aby zaplašil slzy.

"To je správná odpověď!" rychle Tommyho objal, protože opravdu chybělo málo, aby se rozbrečel jak u nějakého dojákového filmu.

"Správná? Opravdu? To jsem rád." pousmál se Tommy spokojeně.

"Řekni mi to ještě jednou!" žadonil Adam, svírající blonďákův útlý pas majetnicky v pažích.

"Jsi oslňující!" zavrněl Tommy.

"Ty taky!" oplatil mu Adam...

Depp Hills Residence... jednatřicáté slovo (konec)

---

Až do brzkých ranních hodin, než se rozednilo, většina nájemníků DHR hustila do Maa, kdy splní svůj slib, když už se Adam konečně odhodlal. Že to udělal víceméně z donucení, ovšem nikdo neřešil. Snad jenom on...

"Mohl bych s tebou mluvit, Daisuke-san?" vzal si Mao muže po snídani stranou. Všichni se pomalu loudali do svých pokojů, aby se konečně po té náročné noci mohli trochu prospat, Adam pochopitelně na snídani nebyl, protože trucoval.

"Co se děje, Mao-chan?" zívl si Daisuke. Mladík ho mezitím odvedl zadním východem přes kuchyni ven do zahrady. Odjakživa měl moc rád přírodu. Doufal, že se při svém vyznání bude v zahradě cítit líp.

"Pamatuješ si, jak jsme všichni dali nějaký slib, pokud Adam Tommymu řekne, že ho má rád?" zeptal se Mao. Přitom si strčil ruce do kapes své mikiny. Takhle po ránu bylo ještě trochu chladno.

"Jo, pamatuju si na Yunha, který to vůbec nepochopil." zasmál se Daisuke a Mao krátce s ním. Yu byl opravdu vtipný, i když to absolutně nebylo jeho záměrem.

"Víš, já..." to už Mao pokračoval trochu kostrbatě.

"Možná bych ti měl taky něco říct." přerušil ho Dai. Mladší muž na něj vykulil ty své obrovské hnědé oči a pak zamrkal. Dai na něj zůstal jenom nevěřícně koukat. Nejspíš si v ten okamžik uvědomil, že to co má na srdci, je skutečné. Ne jen úvaha, za kterou to celou dobu považoval.

"A co?" vyhrkl Mao. Dai se upjatě zasmál a otočil se k mladšímu muži zády. Mohl mu to říct? Jak by se na to asi tvářil? Tyhle věci dělal skoro každý den, byl tím pověstný, tak proč to nezkusit i s Maem?

"No... napadlo mě, že... že..." Mladík za ním zvedl obočí. "No prostě, zjistil jsem, že se mi líbíš, tak mě napadlo si někdy udělat hezký večer, jenom spolu." vydoloval ze sebe Dai a obrátil se zpátky. Nikdy mu to nepůsobilo až takové potíže, jako teď. Šlo přece jenom o rande... Nebo vlastně ne! Šlo o sex, Dai by chtěl Maa v posteli, ale to mladík přece vědět nemusel. Postupně by se k tomu třeba dobrali.

"Tak jo." pokrčil Mao rameny.

"Jo?" podivil se Daisuke. Nečekal, že by to šlo tak snadno, když si kdysi řekli, že tohle území nikdy nebude jejich společné.

"Jo, jen... to co jsem ti chtěl říct, bylo to, co jsem slíbil, když se Adam vyzná Tommymu."

"A co jsi slíbil?" pousmál se Dai. Mao sklopil pohled a nenápadně udělal k druhému muži maličký krůček. Pořád od sebe stáli dost daleko na to, aby to oba cítili spíš jako přátelský rozhovor a to Mao nechtěl.

"Slíbil jsem, že to udělám taky. Že někomu řeknu, co k němu cítím." Mao se cítil o něco jistější v kramflecích díky tomu, že se i Dai přiznal ke svým sympatiím. Mohl jenom doufat, že se časem změní na něco silnějšího. Ale byl od přírody optimista a taky se rád upínal k naději.

"Hm?" kývl Dai hlavou. Jemu to prostě vůbec nedocházelo.

"No, ten někdo jsi ty!" Mao vytáhl ruce z kapes, aby je mohl rozhodit kolem těla. Když je uklidnil, zadíval se Daisukemu do očí upřeněji. "Miluju tě, už nějakou dobu." řekl mu na rovinu.

Do poslední chvíle měl pocit, že si nevybral ani trochu správný čas a místo, ale po jeho slovech, jakoby se zastavily na chvíli hodiny a všechno kolem něj bylo intenzivnější. Vůně a barvy rostlin, pohyby křídel ptáků nad jejich hlavami, cupitání pavoučích nožek po omítce, kterou měl Dai za zády. Všechno to najednou bylo tak opravdové a zároveň dokonalé, že tomu pomalu nemohl uvěřit.

"Mě?" podivil se Daisuke.

"Ano, tebe. Štve tě to?" zeptal se Mao důrazně.

"Ne, ne... a kdy jsi na to přišel... a jak se to stalo?" starší muž nezakrýval své překvapení. Nebyl zděšený, prostě jen překvapený.

"Jak se něco takovýho může stát?" zavrtěl Mao nevěřícně hlavou. Tenhle chlap že lámal všechny ty holky a kluky? Vždycky podobná slova říkal on jim, aby mu podlehli, a když to pro změnu zaslechl od někoho jiného, tak ho to úplně vyvedlo z míry. Fakt divné.

"Já nevím." pokrčil Dai nervózně rameny.

"Řekni mi, jestli se mýlím. Ale těch tvých zářezů na futrech... možná asi nebude tolik, jak jsi nám vyprávěl, co?" zkusil to Mao. Opět k Daisukemu udělal krůček. Starší muž couvl. Už jeho manévr zaregistroval.

"To je přece jedno..."

"Možná je... ale jestli se mnou chceš jít na rande, tak nikdo další už nebude!" prohlásil Mao nekompromisně.

"Jenom proto, žes mi řekl, že mě máš rád..."

"Řekl jsem, že tě miluju! Víš vůbec, co to znamená?" zamračil se Mao.

"Jistě, že vím, co to znamená!" zamračil se i Dai. Snad z něj nechtěl dělat nějakého bezcitného primitiva. Však, on ho měl taky rád, líbil se mu. "No, možná taky něco cítím, líbíš se mi a když vedl Tommy ty divné houbičkové řeči, že mu nejsi lhostejný, tak jsem si uvědomil, že to neslyším moc rád."

"Žárlil jsi?" pousmál se Mao. Potřeboval snad ještě větší popíchnutí? Tohle bylo víc, než v co kdy doufal.

"Možná..." pokrčil Dai rameny a pousmál se. Mladší z mužů se konečně odhodlal zvednout ruku. Tak dlouho to chtěl udělat, jenom se dotknout Dai-chanovy tváře konečky prstů, ale nikdy neměl dostatek odvahy a taky nevěděl, na čem je, jestli si to vůbec může dovolit. Dřív by mu totiž Daisuke tu ruku určitě urazil, než by se ho stihl dotknout.

Starší muž udělal pár krůčků dozadu a opřel se o zeď s pohledem plným očekávání. Mao se pomalu dotkl jeho líce a jemně ji pohladil. Pak udělal to samé s druhou rukou, dokud Daisukeho tváře nezůstaly v zajetí jeho dlaní.

"Tohle asi nebude moje stálá úloha, aby ses mi podřizoval, že ne?" zeptal se Mao a přivřel trochu oči. Postupně jimi prozkoumal takhle zblízka Daisukeho celý obličej... nos, rty, bradu... Nikdy mu nebylo umožněno, přijít takhle blízko.

"Nemám pocit, že bych se ti podřizoval!" zavrtěl Dai nepatrně hlavou.

"Máš mě aspoň trochu rád?" ujišťoval se Mao znovu. Starší muž zvedl jeden koutek a pak přikývl.

"Mám. Jsi tak neodbytný, že to ani jinak dopadnout nemohlo." provokoval ho. Mao stiskl jeho tváře pevněji, přiblížil se k němu a opřel své čelo o Daisukeho.

"Škoda, že..."

"Že co?" vydechl Dai. Ani jeho Maova blízkost nenechávala chladným. Rád by ochutnal jeho rty, rád by se ho konečně pořádně dotkl, jen nechtěl nic uspěchat.

"Že i ty jsi dal slib..." povzdychl si Mao.

"Jaký slib?" nechápal Dai. Mladík se smutně pousmál, pustil jeho tváře a udělal krůček zpátky.

"Čtyřicet dnů a nocí... pamatuješ?" připomněl mu Mao jemně. Daisuke svraštil obočí, jak se zamyslel a když mu to došlo, vyvalil na Maa oči.

"Ale to přece... nemůžeš brát takový věci vážně..." mávl rukou a pak ji natáhl po Maovi. Mladík se ovšem stihl otočit bokem, takže Dai-chanův chmat vyšel naprázdno.

"Kdybych je nebral vážně, nemohl bych ti říct, co k tobě cítím. Sliby se musí plnit!" založil si Mao ruce na prsou.

"Chceš mi říct, že s tím, cos mi právě oznámil, že mě miluješ a já si uvědomil, že to u mě bude asi podobný, se tě nesmím dalších čtyřicet dnů a nocí ani dotknout?"

"Přesně tak." přikývl Mao důrazně.

"Ale..."

"Možná bychom se u sebe neměli zdržovat tak blízko, aby nás to nelákalo. Snad tě uklidní, že i pro mě to bude těžké." otočil se k němu Mao konečně čelem.

"Dodržím jakýkoliv jiný slib, který si budeš přát, ale tohle prostě nejde." to už Dai vypadal opravdu zoufale. Proč vůbec dával takový hloupý slib, který nikdy nemohl splnit? Co mu bylo po Adamovi a Tommym, jestli se dají konečně dohromady. Chtěl Maa. Právě teď dostal tuhle nabídku, která se mu zalíbila, ale nemohl ji zpracovat, nejdřív za čtyřicet dní. Tak co to mělo tedy za význam? Taky s tím Mao nemohl počkat, než ta lhůta skončí? Nebo na to prostě zapomenout?

"Tak dobře, zmírníme to, na dvacet dní." navrhl mu Mao.

"Jsi blázen!" zaťukal si Dai na čelo.

"Já?" ukázal na sebe Mao prstem. "Nechápu proč jsi dal slib, který nikdy nemůžeš splnit. Zrovna ty!" plácl ho po rameni.

"Nedotýkej se mě!" ošil se Daisuke naštvaně. "Nechci, aby ses mě jedinkrát dotknul!" propíchl ho vražedným pohledem.

"A proč ne?"

"Neštvi mě!" zavrčel starší a otočil se k odchodu.

"Dai!" oslovil ho Mao naléhavě. Pak si muže otočil k sobě a rychle ho políbil...

Polibek se sice konal, ale sotva pár vteřin, než se Dai vzpamatoval a odstrčil mladšího muže od sebe. Hrozivý pohled, kterým se na něj zadíval, způsobil Maovi mrazení v zádech. Chtěl Daisukeho vyprovokovat, ale určitě ne tolik, aby se na něj takhle díval. Jenže pak ho Dai chytil za ramena, otočil ke zdi, kde stál předtím on a natiskl ho na ní. Vyzývavým pohledem ho pobídl k ústupkům.

"Líbání..." navrhl Mao.

"Chci víc!" zavrtěl Dai nesouhlasně hlavou.

"Mazlení..."

"To už zní líp. Co dál? Chci konkrétní body toho druhýho. Co můžu a co ne!" při svých slovech přiblížil boky k Maovým a pomalu se na ně natlačil.

"Žádné oblečení..." pokračoval Mao napjatě.

"V pořádku, dál?" naléhal na něj Dai. Zesílil tlak svých slabin, až musel Mao zavřít oči a spolknout povzdech.

"Udělám ti to pusou... a ty mně!"

"Samozřejmě, co dál?" pousmál se Dai. Pohodlně si opřel dlaně vedle Maovy hlavy a přiblížil rty k jeho čelisti. Jemně ji štípl a dýchl na ní. Mladší muž se zachvěl.

"Chci, abys mě mazlil v těch místech..." vydechl Mao. Platil ještě mezi nimi vůbec ten Daichanův slib? Nepodléhaly celibátu náhodou i podobné řeči?

"Na to se těším nejvíc!" zašeptal Dai a přesunul své rty k Maově krku. Nelíbal ho, jen na něj nechal působit svůj horký dech. Ovšem jen chvíli. Pak se odtáhl a strčil si ruce do kapes. "Dvacet dní." zadíval se Maovi do očí.

"Dvacet dní, co?" nechápal Mao.

"Tak dlouho se pokusím vydržet a budu si to pouze představovat." vysvětlil mu.

"Ale..."

"Máš pravdu. Sliby se musí plnit. Nechci, aby sis o mně hned na začátku našeho vztahu udělal špatný obrázek. Vydržím to." pousmál se Dai. Pak přešel ke dveřím a otevřel je. Čekal, až Mao vejde první...

Dai doprovodil Maa k jeho pokoji. Popřáli si dobrou noc a věnovali nejisté úsměvy a pohledy plné příslibů. Teď už museli jen čekat a oba věděli, jak to pro ně bude těžké. Dai tušil, že se vliv Maova vyznání na jeho vlastní pocity ještě znásobí, až se pořádně vyspí a poslední události se mu v hlavě srovnají. Bál se toho, že pak už tuplem nevydrží, ale musel to podstoupit. Konečně chtěl udělat něco správného, za co by na sebe mohl být hrdý. A naštěstí... odměna byla víc než sladká...

*

O pár dní později se Gabriela odvážila zaklepat na dveře Adamova pokoje. Věděla, že to před ní zkoušel už Kame, nebo Jaejoong, ale nikdy jim nikdo neodpověděl. Nečekala na Adamovo vyzvání a vstoupila. Mrzutého muže našla ležet v posteli s pohledem upřeným do stropu. Pořád byl v oblečení, které měl v klubu, na bradě několikadenní strniště a lehce propadlé tváře, protože od té chvíle, co se vrátili, vůbec nejedl. Dokonce ani nepohnul očima, když Gab vstoupila.

Dívka došla k posteli a sedla si na její okraj, k Adamovi zády. Zběžně přelétla neuklizený pokoj a povzdychla si.

"Pořád se na nás zlobíš..." zkonstatovala. Nepřišla žádná odpověď, ani zvuk nějakého pohybu, prostě nic.

"Ale měl bys vědět, že ti nikdo z nás nechtěl ublížit. A Tommy o tom nevěděl. Byl vystrašený stejně jako ty."

Adam se překulil na bok, takže byl ke Gab zády taky. Jeho gesto se dalo chápat jen jedním způsobem, ale Gab se nechtěla nechat odradit. Možná to přehnali, ale nikdo to nemyslel zle a její táta už vůbec ne. Byl prostě muž činu a už se nehodlal dívat na to, jak Adam sám sobě ubližuje svou apatií a strachem.

"Můžu ti něco říct? Všichni ti lidé tady něco slíbili. Když jsi Tommyho odtáhl od oltáře, bylo nám už jasný, jak moc ho máš rád a tak se třeba Mao zařekl, že pokud Tommymu řekneš, co k němu cítíš, projeví své city i on. Mohl to udělat mnohem dřív, ale čekal na tebe. Protože ti věřil."

"Mě to nezajímá! Odejdi!" promluvil konečně i Adam.

"Nebo Daisuke. Slíbil, že bude držet celibát celých čtyřicet dnů a nocí. Víš, co to znamená? Ti dva se díky tobě dali konečně dohromady, ale nemůžou se milovat, protože to Dai slíbil. A on se rozhodl, že to dodrží, aby si ho Mao mohl vážit." pokračovala Gabriela dál. Nesměla se nechat odradit, prostě nesměla.

"Můžeš odejít? Prosím!" zavrčel Adam.

"Nemůžu! Nepřišla jsem ti nic vyčítat, jenom otevřít oči. Řekla jsem o mně a Kazuyovi tátovi ještě před tím, než se to všechno stalo. Musela jsem to udělat, abychom tenhle plán mohli uskutečnit od začátku do konce. Chápeš, co ti říkám? Přiznala jsem se tátovi, že chodím už přes rok s Kame-san."

"Nikdo se tě o to neprosil." zvedl se Adam na loket a otočil tvář na Gabrielu. Dívka udělala to samé, takže se jejich pohledy na okamžik setkaly. Chtěla se k němu obrátit celá, Adam se ale vysoukal z postele a odešel k oknu.

"Nech mě být a běž pryč. Brzy si sbalím věci a vypadnu. Určitě místo mě přijde někdo jinej. A třeba mu ani nebude vadit, když se mu budete hrabat v životě."

"Omlouvám se!" Gabriela vstala a došla až k němu. Když se ho chtěla dotknout, setkala se jen s dalším vražedným pohledem.

"Takže odejdeš, jo?" odstoupila o několik kroků a založila si ruce na prsou.

"Jo! Jsem tak zklamaný. Ponížili jste mě a..."

"Kdo tě ponížil? Je pro tebe vyjádření citů ponížení? Pak jsi ale vůbec nic nepochopil!

"Nemám, co chápat. Nikomu z vás není nic do toho, co cítím a ke komu to cítím!" ohlédl se po ní.

"A co ten, ke komu to cítíš? Nechal bys ho odejít, jen abys nemusel ukázat, že ti na něm záleží? Myslíš, že mu to nebylo líto?

Je to můj příbuzný. Přišel mezi nás, protože v podstatě nikdy neměl pořádnou rodinu. Teta je pořád pryč, stejně jako můj táta. Pořád cestuje a Tommy tam byl sám, úplně sám. Ty sis toho nevšiml? Jak se mezi námi změnil? Že přestal být tak uzavřený? I ty na tom máš zásluhu, možná tu největší. Nabídl jsi mu svůj svět a on ho přijal, ale pak jsi mu zakázal, se v něm pohybovat. Díky Kayovi skrýval všechno, protože mu bylo ublíženo. Ale vždyť ty nejsi o moc lepší, než on!"

"Dost!" otočil se Adam ke Gabriele čelem. "Já Tommyho miluju, jasný! Nikdy bych nedovolil, aby mu někdo ublížil. Ještě za to, že se máme rádi."

"Tak ho radši budeš ukrývat ve věži jak nějakou křehkou princeznu, aby o něm nikdo nevěděl. Vynikající!" mlaskla si Gabriela znechuceně. "A teď ještě utíkáš, takže ho tu nejspíš necháš. Kdo ho pak bude chránit?"

"Gab!"

"Adame!" zakroutila očima. "Probuď se. Všichni už to tady ví, už jsi to řekl! Nemusíš odcházet, nemusíš se s námi bavit, jen za ním jdi. On za nic nemůže, trestáš ho kvůli nám." její hlas byl naléhavý, tak moc toužila po tom, aby bylo zase všechno v pořádku, i když právě teď vedla s otcem tichou válku kvůli Kamemu. Ale co na tom záleželo? Skrývali se doteď, byli rozhodnutí to tak dělat dál.

Adam si vůbec neuvědomoval, co má. Jaké štěstí ho potkalo, že měl svou spřízněnou duši, o které mohl vědět celý svět. Pořád to byl ten nevděčný, nabručený chlap, který do tohohle domu před dvěma lety přišel. A přesto se hodně změnil. Tommy ho změnil. Pár měsíců s ním Adama vymazalo z registru sobců. Přestal myslet na sebe a soustředil se jen na Tommyho pohodlí a štěstí. Určitě si to sám neuvědomoval, ale všichni ostatní to viděli.

"Už mě určitě nepřijme." otočil se Adam ke Gab zády, protože ještě částečně nechtěl, aby ho slyšela. Aby jí došlo, že vlastně rezignoval a připustil si, jak pravdivá její slova jsou.

"Jsi blázen? Proč by tě neměl přijmout?" divila se Gabriela.

"Pohádali jsme se, chvíli předtím, než odešel. Naštval jsem ho, proto chtěl odjet pryč."

"To už mi došlo." zamračila se Gab.

"Co vůbec dělá?" obrátil k ní Adam svůj utrápený pohled.

"To samý co ty! Sedí ve svým pokoji, nejí, nemyje se. Teď jste opravdu páreček k pohledání. Nahnala bych vás oba okamžitě do koupelny a pak do kuchyně."

"Chystal jsem se jít do sprchy." začervenal se Adam.

"To určitě!"

"Vážně!" přel se s ní.

"Tak vem po cestě Tommyho, protože ten se se mnou hádat nebude." opět si mlaskla.

Adam se ještě naposledy zamyslel. Evidentně v tom byl poslední kousek jeho vzdoru a hrdosti. Pak došel ke své skříni a vytáhl z ní dvě osušky.
"Jdu hned." zahlásil. Gabriela se nastačila divit vlastním očím. Adam hrozně rychle otočil. Že by to konečně pochopil? Že mu za to, že miluje Tommyho, v tomhle domě nikdo hlavu neutrhne?

Vyběhla na chodbu za ním, tam se ale zastavila a dál už jen Adamovy sebejisté kroky sledovala s vítězným úsměvem. Když se naproti otevřely dveře Kameho pokoje, změnil se její úsměv na šťastný. Zatímco si vytrvale hleděli do očí, pomalu se za ním vydala a pak se nechala zatáhnout do jejich hnízdečka lásky.

Měla ještě v plánu dát dohromady Yunha a Jaejoonga, ale prozatím se spokojila s tím, že Adam konečně odhodil svůj strach a rozhodl se jednat. Věděla, že se jí to jednou podaří a že se umoudří i její táta a dá jí a Kamemu požehnání.

Vždyť naděje umírala jako poslední...

Prosba o radu :)

Včera jsem se Velvet přiznala, že bych ráda poslala jednu z mých povídek do nějakého nakladatelství. Prostě zkusit štěstí, však takových jako já je přece spoustu :)

---

Líbila se mi její reakce, řekla "konečně" :D Takže asi jí to už napadlo dřív než mě :D

Důvod, proč jsem o tom předtím neuvažovala, je ten, že jsem si asi moc nevěřila, nebo to bylo i tématem, ale v poslední době se setkávám s nejrůznějšími nabídkami queer knížek, tak proč bych to taky nemohla zkusit?

Problém je v tom, že nevím, co poslat. Je jasné, že musím vyrušit povídky, kde jsou postavy to, co ve skutečném životě jsou, ale když se ohlédnu zpátky, takových kapitolovek tu naštěstí moc není.

Snad to nebude ode mě moc troufalé, když vás poprosím, jestli byste mi nenapsali, co se vám líbilo nejvíc. Třeba existuje nějaká povídka, která vám utkvěla v paměti. Záměrně je tu nechci vypisovat všechny, protože ve skrytu duše doufám, že se vám aspoň jedna vybaví.

Moc mi tím pomůžete. Sama si nedovolím to vybrat, nejsem objektivní a čtenáři jsou ti nejdůležitější, záleží na jejich pohledu a názoru.

Moc díky a mějte pěkný víkend ;)

Q - Love to Hide

Další tip na pěkný film s queer tématikou bude francouzský snímek Love to Hide.

---

Nenechte se odradit zemí původu, i Francouzi dokážou natočit moc dobré filmy. Vím, že třeba moje neteř nemá ráda filmy, které byly natočené pod rok 2000 a ještě aby nebyl od Amíků? Nemyslitelné :)

Tohle je další z těch filmů, který ve vás něco zanechá. Opět nenechá suché oko a budete mít potřebu ho všem vyprávět, aby i další lidé, i když se na něj nepodívají, věděli, jaký hnus se ještě před šedesáti lety děl. Jakých zvráceností byl schopný fanatismus s názvem fašismus. A jak se na menšinách podepsal Hitler! Bohužel, někde podobné názory přetvávají dodnes...

Víc to rozvádět nebudu, nerada se opírám o minulost, co bylo, bylo, už to nezměníme, ale kouknout se na takové filmy, by občas měli opravdu všichni.

O obsahu jen stručně. Ve druhé světové válce, v Paříži, žijí dva milenci. Musí se scházet potají, pochopitelně. Jednoho dne se ve městě objeví dívka, jež je kamarádkou jednoho z nich od dětství. Muži se o ní postarají, i když je Židovka, pak ale přijde na scénu třetí muž a začíná horor. Nejdřív jsem z toho měla pocit dramatu o milostném trojúhelníku, po nečekaném zvratu ale film dostává úplně jiné rozměry.

Minule jsem psala, že nejsem movie-cry typ, ale snad každý trochu hlubší film s queer tématikou mě zatím spolehlivě rozbrečel. Bohužel tady to nebylo dojetím, ale krutostí, nelidskostí... a spravedlností, která se nikdy nekonala :(

Opět nedám link na csfd, protože jsem zjistila, že u queer filmů si musí každý udělat obrázek sám. Je to menšinový žánr a uznávám jen komentáře, které se opírají např. o technické zpracování jako takové, nikoliv náměty atd. Samozřejmě tím myslím filmy jako tento. Komedie na toto téma jsou většinou ulítlé a ztřeštěné a s tím už člověk počítá dopředu :)

Přidávám tedy akorát trailer, který sám o sobě už hodně napovídá, že nepůjde o poklidný film. Pokud vás aspoň trochu zaujal, určitě si ho pusťte.

Jack Strify what´s new?

Novýho ohledně Jacka není nic, až na tyhle fotky, na který jsem narazila na tumblr! ...

---

Bože, fakt si dovedu představit, jak tuhle šelmičku Adam krotí v posteli!! Prosím, vyslyš moje modlitby a dej je dohromady aspoň v příštím životě :D

Depp Hills Residence... třicáté slovo

Opravdu se chýlíme ke konci, jak jsem psala včera u ochutnávky na novou Adommy povídku. Vidím to na předposlední díl před epilogem...

Akorát se hodně rozmýšlím, jestli tu novou věc vůbec budu psát. Narážím na věčný problém komentářů ve srovnání s návštěvností blogu. Za poslední dva měsíce zde přibylo čtenářů. Ovšem těch, o kterých díky komentářům vím, jaksi ubylo :( Stručně řečeno, ubyla zpětná vazba, která mě poháněla dopředu a tak si říkám, jestli mám vůbec ještě co nabídnout. Logicky to člověka napadne, když lidi nekomentují tolik co dřív. Třeba bych s tím měla už praštit, protože je to nuda a nikdo to nečte...

Mrzí mě, když na asku dostanu otázku od anonyma, "kdy bude další DHR", která mi zní asi podobně jako "kdy chcípneš?" A počítám, že ten člověk tu nenapsal ještě ani řádku. Věřím, že vy co tu komentujete, byste se podepsali :)

DHR tedy dojedu, byla bych proti sobě, kdybych to neukončila, ale jak to bude s dalšími počiny, to ještě uvidíme...

---

Dva miliony dolarů v menších či větších bankovkách se nacházely v nenápadné sportovní tašce, kterou Adam úzkostlivě svíral v ruce, zatímco jeho pohled zkoumal neóny osvětlený vchod do klubu Andromeda. Nakonec dovolil Gab, aby ho odvezla, ale musela zůstat v autě. Nechtěl mít na svědomí i ji.

Ano, plně si uvědomoval, že ranní hádka Tommyho vyprovokovala k útěku. A dokonce se mu přestával divit. Možná by na jeho místě udělal to samé, vždyť... kdo by chtěl skrývat své city, když nemusel?

Adam si povzdychl a vyrazil ke vchodu. Nemělo smysl se příliš rozkoukávat a přemýšlet. Prostě předá peníze a odvede si Tommyho, tak zněl jednoduchý plán.

Těsně před dveřmi se naposledy zastavil, zkontroloval obsah tašky a pak vstoupil.

I ve dvě hodiny v noci to v host klubu žilo. Vlastně to v něm žilo hlavně v tuto dobu, přes den ho navštěvovalo jen pár stálých zákazníků. Těch, kteří v noci chodit nemohli.

Na Adama se okamžitě nalepilo několik pohledných společníků, kteří ho začali tahat do hlavního sálu, odkud duněla hudba.

"Ne! Chci mluvit se Sutanem!" vytrhl se jim a ustoupil zpátky. Ucha tašky stiskl ještě křečovitěji.

"Jestli jste přinesl, co jsme požadovali, pak je to jenom v pořádku!" ozvalo se za ním. Prudce se otočil, aby pohlédl do očí dvěma gorilám s lhostejnými úsměvy.

"Přinesl, kde je Tommy?" vyhrkl Adam. Ti chlapi vzbuzovali hrůzu. Jednoho už si pamatoval z minula, ale když byl takhle naklonovaný, šel z něj opravdu strach.

Zničehonic chytily zezadu Adamovy ruce další a zkroutily mu je za záda. Skoro se musel předklonit a co hůř, taška mu vypadla z ruky.

"V pořádku." zasmál se sekuriťák a pohodlně si tašku vzal.

"Ty zmetku, kde je Tommy?" zaskuhral Adam bolestí, jedno rameno už musel mít zákonitě vykloubené. Gorila kývla ke dveřím do sálu, pak společníci Adama pustili. Černovlásek se rozběhl k ukázanému místu a nekompromisně vtrhl dovnitř.

Téměř oněmněl hrůzou, když uviděl Tommyho stát na dlouhém osvětleném molu, pod kterým sedělo několik skupinek starých uslintaných dědků, kteří si na něj brousili drápky.

Začalo mu dunět v hlavě. Hudba byla šíleně nahlas, neslyšel by vlastního slova, jenže pak najednou utichla a vystřídal ji nějaký mužský hlas.

V klubu Andromeda najdete jen to nejlepší. Nemá smysl chodit jinam. Prohlédněte si našeho nejnovějšího společníka pro žhavé noci, Tommyho!

Adam se otřásl, když mu po zádech přejel mráz. Kdyby se ho měl dotknout jenom jeden z těch prašivých dědků, nepřežil by to. Bohužel ho nechtěly poslouchat nohy. Měl je vratké a slabé, jeho představy ovládaly ty nejhorší scénáře.

Pokusil se dojít k molu blíž, aby upoutal Tommyho pozornost. Peníze už přece zaplatil, takže ho odsud okamžitě odvede.

"Tommy!" zvolal a vetřel se k jedné skupince zákazníků. Mladík trhl hlavou a podíval se na něj. Neměl ve tváři vůbec žádný výraz, jeho oči byly úplně prázdné. Jako kdyby... měl v sobě nějaké drogy.

"Pojď za mnou, honem!" natáhl k němu Adam ruku. Mladík se ale nepohnul. Pořád tam stál a zíral na něj, jako kdyby ho viděl poprvé.

"Musíš zaplatit, frajere!" chytl mu jeden z těch uslintaných chlapů ruku a stáhl mu ji.

"Dejte mi pokoj!" zařval na něj Adam. "Tommy! No tak. Jsi volný, tak pojď ke mně, prosím!" žadonil.

"Říkám ti, že tenhle kluk bude patřit tomu, kdo pořádně zaplatí!" okřikl ho další chlap.

"Ale já jsem zaplatil!" zavrčel Adam. Bohužel se na něj na pokyn onoho zákazníka seběhlo několik bodyquardů a ti ho začali tahat od mola pryč.

"Dejte mi pokoj, zaplatil jsem!" pokusil se je od sebe odehnat. Co to mělo znamenat? Chtěli ho naštvat? Donesl dva miliony dolarů, jak po nich Sutan chtěl, proč mu tedy Tommyho nevydali?

"Přestaň vyšilovat, mladej a vypadni!" zasyčela na něj jedna z goril.

"Zapomeň, bez něj neodejdu! Zaplatil jsem za něj!" prskal Adam. Při tom se pořádně rozmáchl a dva chlapy od sebe celkem surově odstrčil, až dopadli do jednoho z boxů. Bohužel byli ihned na nohách a o něco naštvanější, takže k dalšímu výpadu už Adam nedostal šanci.

Společně ho začali strkat k východu a kdykoliv se jim vytrhl, slízl za to ránu. U dveří ze sálu už byl natolik omlácený, že jim tam málem omdlel.

"Chlapec se nám nechce vzdát, to je pěkné!" přistoupil ke skupince konečně ten, který Adama zajímal po Tommym nejvíc. Sutan Amrull, majitel klubu Andromeda, vždy s úsměvem na tváři.

"Peníze jsem ti dal, tak co ještě chceš?" zasípal Adam. Celou jeho tvář zdobily šrámy a krev, bolel ho bok, do kterého dostal pěstí a počítal, že takových šedesát procent kůže bude mít modrou barvu, pokud se z téhle šlamastyky dostane živý.

"Musím tě trochu potrápit. Nejsi jediný, kdo po Tommym touží. Vidíš ty chlapy tam? Jsou rádi za nové mladé maso a co si budeme povídat, Tommy je moc pěkné mladé maso. Každá novinka se cení v milionech. Pokud někdo překoná tvůj vklad, tak je mi líto, ale Tommyho nedostaneš." vysvětlil mu Sutan trpělivě.

"Děláš si ze mě prdel? Unesl jsi ho, ty prachy jsou výkupný, tak mi ho koukej vydat, nebo..."

"Nebo co? Zavoláš policii? Viděl jsi tu dámu na baru?" kývl Sutan k postarší ženě, která se zájmem sledovala dění u mola i na něm a přitom mezi sytě rudými rty žmoulala růžové brčko. I když se snažila působit jako rajda, Adam nepochyboval o tom, že ve skutečnosti vede slušný a spořádaný život, nejspíš s ještě slušnějším manželem a dětmi studujícími vysokou.

"Víš, kdo to je? Šéfka místního policejního oddělení. Má toho pod palcem hodně a ráda se ke mně chodí bavit." objasnil mu Sutan. Adam otočil zoufale hlavu k molu. Tommy tam pořád stál, prázdný pohled mapoval dění kolem něj, vypadalo to jako zpomalený film a zespodu na něj všichni ti dědci pokřikovali neslušné návrhy, ze kterých se Adamovi dělalo špatně.

"Chceš víc peněz?" vyhrkl. Nemohl nabídnout víc, ale nic jiného ho nenapadlo.

"Vždyť je nemáš! Proč nepočkáš, až jak to dopadne?" usmál se Sutan.

"Protože ho chci zpátky hned. Nikdo si ho nebude kupovat jako kus dobytka!" rozčílil se Adam znovu. Nic z toho co řekl, k němu nesedělo. Ještě před pár měsíci by z tohohle klubu odešel bez hnutí brvou. Bylo by mu ukradené, co se s Tommym stane, ale teď měl sto chutí si vyrvat vlasy z hlavy. Proč mu sakra ráno neřekl, že už se nechce skrývat? Že si váží jejich vztahu a je za něj rád, že ho miluje a chce s ním být napořád a taky nechce, aby se měnil, protože jeho výjimečnost je v jeho uzavřeném světě, který konečně spojil s Adamovým. Proč neřekl aspoň jednu věc, jen aby Tommy neodešel?

"Dovolím ti tu sedět a dívat se." poplácal ho Sutan po tváři.

Zatímco se ztratil ve tmě sálu, dvě gorily usadily Adama na malém křeslu u dveří a každá si stoupla na jednu stranu, kdyby chtěl Adam náhodou utéct. Nevěděl si rady. Nevzal si ani mobil, aby teď zavolal Gabriele. Doufal, že jí to dojde, když se nebude dlouho vracet. Přece měl jenom odevzdat peníze a vzít si za ně Tommyho.

Podařilo se mu trochu uklidnit, ale jakmile začali ti dědci na Tommyho přihazovat, byl opět v ráži. Nejdřív se začalo na nějakých dvaceti tisících dolarech za jednu noc, jenže pak se někdo přihlásil, že by bylo lepší přihazovat rovnou na celý týden a částka se rapidně zvýšila na stopadesát tisíc dolarů. Nadrženci se předháněli, zvyšovali na jeden příhoz třeba i o sto procent. Za chvíli už z toho byl jeden milion, ale na tom to bohužel neskončilo.

Adam cítil, jak mu na čele vyskakují kapičky studeného potu. Některý z těch úchyláků, co mají jistě doma rodiny, které si o nich myslí jen to nejlepší, se bude celý jeden týden dotýkat Tommyho. Jeho Tommyho. To přece nemohl dovolit.

Rychle se otočil po jedné z goril, která v tom samém okamžiku upadla k zemi. Než se vzpamatoval, upadla i ta druhá a ze tmy k němu vystoupil usměvavý Kame se svou milovanou kostěnou holí. Nebylo pochyb, že právě ona se postarala o zneškodnění překážky číslo jedna.

"Kame!" vydechl Adam a postavil se. Měl nutkání mladíka obejmout.

"Dlouho ses nevracel, tak nám Gab zavolala, abychom přijeli."

"Nám?" nechápal Adam. Kazuya se ušklíbl a kývl hlavou ke dveřím. V mžiku se do sálu nahrnulo celé osazenstvo rezidence, včetně komorníka Duncana, zámeckého pána Johnnyho a strýce Roberta.

Kdyby jen tušili, jak velký kámen mu spadl ze srdce.

Samozřejmě jeho radost netrvala dlouho, protože se ty dvě hory svalů začaly probírat a z druhé strany sálu jim spěchali na pomoc další sekuriťáci. Tenhle klub jich měl přinejmenším patnáct. Zatímco u mola stále probíhala dražba Tommyho, u baru se rozpoutal boj. Pustili se do něj všichni, i dvojčata, z nichž Bill byl zásadně proti násilí. Tom si užíval, když mohl někomu vlepit facku, nebo dát pěstí. Bylo to mnohem lepší, než vyvíjet všechny ty počítačové hry, kde nebylo nic skutečné. Tady šlo přitom o hodně.

Yunho zapojil svůj skrytý talent na bojové sporty a skolil několik chlapů perfektně mířenými chvaty. Jaejoong si donesl na obranu paličku na maso, takže odrážel jednu tvář za druhou tvrdými údery. Kame se kolem sebe dál oháněl svou holí a elegantně eliminoval každého nepřítele, zatímco Mao a Daichan využívali okamžiku překvapení a podráželi gorilám nohy, aby si je mohli vychutnat ti silnější. Nejvíc ochranka zakusila asi od Johnnyho, Roberta a Duncana. Tahle silná trojka děsila i Adama a to nemuselo jít o rvačku. Muži odráželi bodyquardy jednoho po druhém a když nebylo zbytí, došlo i na nějakou zlomeninu, nebo vyražený zub...

Adam si uvědomil, že už se nepere, protože nebylo s kým. Strýc Robert zrovna chytil dva poslední chlápky za krk a poslal jejich čela proti sobě. Když muži odpadli, rozsvítilo se v sále několik světel navíc. Všichni zamžourali, jelikož je reflektory na okamžik oslepily.

"Takže tu máme celou partičku DHR. Dlouho jsem vás neviděl a myslel jsem, že to tak zůstane." promluvil k nim známý hlas od mola. Ani hudba už nehrála. Doposud tomu ale nikdo nevěnoval pozornost.

Adam podle hlasu poznal Sutana, i tak se za ním otočil, bylo to automatické. A záhy zjistil, že to mělo svůj účel. Sutan stál přímo za Tommym. Paží ho držel pod krkem, přitisknutého na sebe a v dlani druhé ruky svíral pistoli. Když ji začal pomalu zvedat k Tommyho spánku, Adam těžce polknul, aby zahnal nutkání na zvracení.

Bylo mu zle, zatočila se mu hlava, nohy ho chtěly poslouchat ještě méně, než když Tommyho na tom molu uviděl stát poprvé. Tohle musel být špatný sen.

"Co to znamená?" zvedl Adam ruku a udělal k molu několik opatrných krůčků.

"Co myslíš? Jsi chytrej kluk, něco tě určitě napadne." provokoval ho Sutan. Muži, kteří do poslední chvíle ještě na Tommyho přihazovali, začali od mola ustupovat. Vlastně si s Adamem vyměnili místo. Teď to bylo celé jeho, když o to předtím tak moc stál.

"Nechceš ho zabít, že ne?!" zamračil se Adam. V sále bylo najednou takové ticho, že by se dalo krájet. Adam zaslechl jen Gabrielin měkký dech a zaúpění. Jako žena tuhle situaci nejspíš zvládala o dost hůř než ostatní. Ještě když šlo o jejího bratrance.

"Přestaň si se mnou hrát a pusť ho!" zavrčel Adam. Pomalu se opřel o molo a pak na něj vylezl. Sutan s Tommym ustoupili o metr dozadu. V tu chvíli se Adam konečně zadíval blonďákovi do očí. Už nebyly prázdné, ale plné hrůzy a strachu. Volal jimi o pomoc a tentokrát už to viděl i Adam. To, o čem mluvila Gabriela, jen v dost extrémní podobě. Doteď prosil o to, aby někdo přijal jeho svět, aby ho sdílel s ním, prosil o to Adama, ale on ho neposlouchal.

"Prosím, nech ho jít. Dostal jsi, cos chtěl, tak to ukončeme." do Adamova hlasu se vkradla rezignace. Netušil, čím by mohl argumentovat, aby Sutan Tommyho pustil. Měl dva miliony dolarů, co mohl chtít ještě jiného?

"Nechám si ho tu, vydělá mi mnohem víc, než dva melouny. A když ne, tak ho odprásknu."

"Ne!" zvedl Adam ruku. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Už to nemohl zastavit. Ten strach o Tommyho byl tak hrozně velký, vůbec netušil, co si s tím má počít, jak mu čelit. Nikdy v životě nic takového nezažil. "Udělám, co budeš chtít, jenom ho nech jít. Prosím!" sklonil hlavu, protože se v první chvíli za své slzy zastyděl. Pak už je ale nechal volně téct po tvářích. Nemělo smysl je skrývat, na ničem nezáleželo, jen na Tommym. "Půjdu místo něj, klidně mě zabij, ale jeho pusť!" Jakoby se jeho slova úplně minula účinkem, jakoby je nikdo neposlouchal.

Sutan natáhl kohoutek a přitiskl ústí pistole víc k Tommyho spánku.

"Ne! Bože! Prosím! Co mám udělat? Zastřel mě, jeho nech! Proč mě nechceš poslouchat? Na mým životě nezáleží, ale na jeho jo!" Adam se zhroutil na kolena a beznadějně se zapřel dlaněmi o chladný povrch mola. Svýma uslzenýma očima znovu pohlédl do tváře Tommymu.

Musel mu to říct. Nemohl to víc odkládat, protože cítil, že se blíží jeho konec. Nikdy nepřipustí, aby se Tommymu něco stalo, i kdyby za to měl dát vlastní život.

"Miluju tě!" zašeptal a olízl si slané rty. Blonďákovy oči se rozšířily zděšením a překvapením. V sále to zašumnělo jak při schůzi OSN.

"Tak dobře, to by stačilo!" prolomil Johnny hrobové ticho a vylezl za Adamem na molo. "Už ho pusť, Sutane." kývl na vysokého muže za Tommym. Sutan pustil ruku s pistolí dolů, schoval zbraň do pouzdra pod sakem a pak stiskl Tommyho paže.

"Už je to dobrý, Tommy!" přátelsky mu je promnul. Blonďák se celý třásl a nikdo z přítomných ho nemusel držet, nebo se ho dotknout, aby to poznal. Adam se po všech přítomných nechápavě ohlédl a když vrátil uslzené oči k Tommymu a Sutanovi, rozbrečel se ještě víc.

Byla to hra. Celou dobu si s ním hráli. Donutili ho, bát se o Tommyho. Proč to museli zahnat do extrému? Proč mu to udělali? Proč?!!

Jsi moje čokoláda 12.

---

Tvář staršího muže se s potěšením natočila do strany, aby viděla obličej druhého, o něco mladšího, momentálně ponořeného do spánku. Předpokládal, že už nebude tak hluboký, jako když usnul. Trochu sebou vrtěl a očnice pod víčky se hýbaly.

"Baby." zkusil na něj opatrně promluvit. Jack přesunul ruku ze svého boku na Adamovu hruď, pořád měl ale víčka zavřená.

"Nedělej, že spíš, když vím, že nespíš." laškoval s ním Adam. Jack ještě několik vteřin vydržel, ale pak mu zacukaly koutky.

"Proč mě nenecháš spát." vyčetl mu jemně.

"Protože spíš už několik hodin." vysvětlil mu Adam. "Kdyby byla noc, tak to pochopím, ale jsou čtyři hodiny odpoledne." upřesnil to ještě Adam.

"Jsem hrozně unavený." Jack konečně otevřel oči a okamžitě se setkal s Adamovýma, které si ho zálibně prohlížely.

"Protože nejíš!" vrátil mu to Adam. Na tuhle chvíli čekal, aby mohl Jackovi vpálit do obličeje následky jeho hladovky.

"No, hlavně, že mám dost energie na tamto..."

"Myslíš na sex?" zvedl Adam obočí. Jack se pousmál, což znamenalo ano, Adam ho ovšem velice rychle zchladil. "Možná jo, pokud ale dřív neusneš."

"Cože? Já jsem usnul?" Jack se zděšeně posadil, Adam po něm ale natáhl ruku a stáhl si ho zpátky do náruče. Momentálně mu stačilo i tohle... ležet spolu nazí pod peřinou, tulit k sobě svá zahřátá těla a poslouchat vzájemně svůj dech...

Musel na něj pomalu, aby se dřív nelekl, než mu konečně řekne, co ho celý ten týden trápilo. Tedy, jakmile se Jack vzpamatuje z toho, že spolu nespali, i když to k tomu směřovalo. Prostě vytuhl jak nějaké ospalé kotě. V jádru to bylo tak roztomilé, že se Adam ani nedokázal zlobit.

"Přežiju to, neboj se. A ty taky." hladil ho Adam po vlasech. Jack se pomalu zklidnil a nechal tíhu své hlavy a paží působit na Adamovu hruď, zatímco ho větší muž šimral na zádech.

"Nejsme na tom zase tak špatně, jak jsem si původně myslel." uvažoval Adam nahlas.

"Špatně v jakým smyslu?" zajímal se Jack.

"Za týden jsme spolu spali jen dvakrát. Dokážeme spolu dělat i jiný věci, třeba si povídat..."

"Jasně." pousmál se Jack. Hlavně, že se na sebe potřebovali vrhnout pokaždé, když chtěli zapříst nějaký rozhovor. Naposledy nedošlo ani k němu, ani k sexu.

Adam se zavrtěl a když Jack zvedl hlavu, posunul se trochu víš, aby si mohl opřít ramena o čelo postele. Blonďáka si vytáhl na sebe. Chtěl na něj dobře vidět.

"Víš, že jsi mi zamotal hlavu?" zeptal se. Jack s tou svou zavrtěl. Chtěl říct Adamovi to samé, ale netroufal si. Pořád ho doháněl ten hrozný pocit, že nemá právo něco takového říkat, když spal s Mirem.

"A co já tobě?" zeptal se Adam. Mohlo Jacka napadnout, že Adam nebude upejpavý typ. Určitě měl rád ve věcech jasno.

"Musím s tebou mluvit." řekl Jack místo odpovědi. V Adamovi se všechno sevřelo. Teď! Konečně se dozví, co se tu děje.

"Dobře. Ale nejdřív mi řekni, jestli jsem ti taky zamotal hlavu. Potřebuju vědět, jestli jo, nebo ne."

"Když řeknu ne?" zkusil to Jack. Adam ho přestal hladit na zádech, ruku tam však nechal. Takovou odpověď slyšet nechtěl.

"Mrzelo by mě to." připustil.

"A když řeknu, že jo?" pokračoval Jack nevzrušeně.

"Pak..." Adam si shlédl celé jeho tělo, které ho příjemně tížilo, znovu ho začal hladit na zádech a nakonec se sklonil k jeho uchu. "Ošukal bych tě!" zašeptal. Jackovi přejel po páteři mráz. V místech, kde ho Adam hladil prsty to zapálilo a v rozkroku ještě víc.

"Jak moc?" natlačil se na jeho krk a jemně ho políbil. Adam se vítězně pousmál.

"Šukal bych tě nekonečně dlouho. Prosil bys, abych už přestal..."

"Bože!" vydechl Jack do jeho kůže. Adam k jeho smůle pokračoval.

"Nejdřív bych se s tebou ale mazlil. Celý tvoje tělo bych pomazlil, kousek po kousku bych ochutnal tvojí kůži a na místech, která máš nejcitlivější bych schválně přitlačil, abych tě mohl mučit."

"Mučíš mě už jen svými slovy!" připustil Jack.

"Stačí jedno slovíčko a můžeme přejít z teorie do praxe." pousmál se Adam.

"A jak, že zněla ta otázka?" provokoval ho Jack. Adam objal pevněji jeho ramena, jen aby se chvíli nemohl hýbat.

"Chci tě!" zavrněl do jeho vlasů.

"Já tebe víc!" zareagoval Jack okamžitě. Hned nato se vrhl na Adamovy rty...

*

Ještě o půlnoci se Jack převaloval ve své posteli, neschopný usnout. Nejenže byl do Adama zamilovaný čím dál víc, ale hlavně mu nic neřekl. Nepřiznal se ke své aférce s Mirem, i když na to myslel celou tu dobu, co u něj Adam byl. Chtěl to vyřešit. Jednou pro vždy se zbavit té hrozné tíhy, ale nakonec zjistil, že je prostě zbabělec. Tušil, co by se stalo. Adam by se naštval, nebo by byl zklamaný a to mu bylo natolik proti srsti, že to vzdal.

Flashback

"Už teď se mi stýská." připustil Adam. Stál na předposledním schodu a Jack proti němu na posledním, takže byli na chvíli stejně vysocí. Objímali se, loučili... ani jeden ale nechtěl toho druhého pustit.

"Opravdu už musíš?" posteskl si Jack.

"Vstávám brzy ráno, musím být vyspalý, aby se mnou v maskérně neměli moc práce." vysvětlil mu černovlásek. Následující den už se konečně začalo točit. Catherine ho upozornila na to, že může strávit na place taky celý den, že natáčení je hodně nevyzpytatelné a scénu, kterou měli naplánovanou, prostě udělat musí.

"Zavoláš mi?" zabroukal mu Jack do ucha.

"O tom nepochybuj a taky ti budu psát, kdykoliv bude čas, slibuju. Zajdeme si večer na večeři?" zeptal se Adam. Jack povolil paže, aby se na muže mohl podívat.

"Pokud spolu vyrazíme ven, musíš počítat s následky." zamračil se.

"Počítám s nimi. Půjdeme na večeři do města?" zeptal se Adam znovu.

"Moc rád." kousl se Jack do rtu a znovu Adama objal.

V okamžiku, kdy naposledy spojili své rty v loučícím polibku, se na štěrkové příjezdové cestě ozvalo tiché vrčení motoru. Oba muži se zadívali na bílé mini, které se k nim pomalu blížilo. Až po několika vteřinách je napadlo, pustit se. Jack ale věděl, že nemá smysl si před matkou na něco hrát, když už jí všechno řekl. A Adamovi taky nastínil, že o nich máma ví.

Trpělivě čekali, až madam Strify zaparkuje své auto. Žena se celou dobu usmívala. Jack si asi dokázal představit, co se matince honí hlavou. Už by ho nejradši viděla v chomoutu s Adamem a s podepsanou žádostí adopce.

"Ahoj, vy dva." pozdravila žena mile. Muži ustoupili stranou, aby mohla projít na verandu.

"Adam zrovna odchází." oznámil jí Jack.

"Kvůli mně nemusíš, Adame." pohladila ho po paži.

"To není kvůli tobě. Musím jít spát, abych neměl zítra kruhy pod očima." vysvětlil jí.

"Takže už budete točit?" ujišťovala se, že to pochopila správně. Přitom odložila svou kabelku na ratanový stolek a pak do něj sáhla.
"Nabídl ti Jack aspoň čokoládu?" podala mu krabičku s bonbony.

"Mami!" zadíval se na ní syn vyčítavě. Její oči mluvily jasně. Naprosto přesně věděla, co ti dva dělali a že při tom na čokoládu nepomysleli ani jednou.

"Můžu si vzít jeden na cestu?" zeptal se Adam stydlivě.

"Vem si je všechny, stejně se musí sníst." podala mu zdobenou krabičku.

"Pošlu je domů, máma bude mít radost. Děkuju." Adam dárek přijal a sestoupil o jeden schod dolů.
"Vážně už musím." zadíval se Jackovi provinile do očí.

"Ráda jsem tě viděla, Adame, zase se ukaž." matka se takticky ztratila v domě, aby ti dva měli soukromí pro loučení.

"Takže zítra." připomněl se Adam a naposledy pohladil Jacka po tváři.

"Zítra.." zašeptal Jack. Rychle se sklonil k Adamovi, aby ho ještě jednou políbil.

Bylo pro něj těžké sledovat, jak Adam odjíždí, ale musel být silný a říkat si, že ten den uteče jako voda. Že se zase brzy uvidí.

Když se vrátil do domu, našel svoji matku sedět v obýváku. Sledovala nějaký přírodopisný dokument. Mlčky si sedl vedle ní a bez zájmu se zahleděl na obrazovku.

"Neřekl jsi mu to, že ne?" začala matka hezky zpříma. Jack jen zavrtěl hlavou.

"I tak jsem ráda za to, že jsi Adama znovu neodmítl. Tolik se snažil. Přišel i za mnou, jen aby se k tobě dostal. Teď už je mi to jasné." pousmála se.

"Myslím, že jsi na něj ale udělala dojem." obhajoval ho Jack.

"Já se na něj přece nezlobím. Poznala bych na něm, že má výčitky svědomí. A jde o tebe, zlato. Chce tebe, ne mě." uchechtla se. Jack se pousmál taky a na chvíli nechal pracovat své myšlenky.

"Myslím, že jsem do něj opravdu zamilovanej." připustil po chvíli.

"A on do tebe, to se pozná." pohladila ho matka po rameni.

"Ublížím mu, když mu to řeknu." povzdychl si Jack.

"Čím víc to budeš odkládat, tím to bude horší, pokud to chceš opravdu udělat. Ty nejsi typ, který by si nechával kostlivce ve skříni. Sama bych ti řekla, abys to nedělal, vždyť to bylo na samém začátku, ale ty se s tím nesmíříš, zlato."

"Vždycky jsi ke mně byla upřímná." sklonil Jack svou utrápenou hlavu.

"Přece jsem tvoje máma. Co by to mělo za smysl, kdybych ti mazala med kolem pusy." poplácala ho povzbudivě po koleni.

Konec flashbacku

Kdyby mu jen někdo mohl dát aspoň malou jistotu, že o Adama nepřijde. Hrozně se bál, přiznat pravdu. Když byl s ním, dokázal na to tolik nemyslet, ale bez něj se cítil ztracený a jako ten největší zrádce na světě. Věděl to! Věděl, že ničí jejich rozvíjející se vztah svou lží. Nemohl ho založit na lži. Neměl právo říct Adamovi, že mu zamotal hlavu, když mu nedokázal přiznat, jak hloupě a podle se zachoval.

*

Celý další den si s Adamem převážně psali textovky. Některé byly až natolik důvěrné a intimní, že se při nich Jack červenal. A Adam musel taky, protože jakmile se blonďák trochu otrkal, dovolil si být stejně odvážný. Jejich dopisování způsobilo, že po sobě při večeři házeli tak vyzývavé pohledy, až se málem nedobrali ani ke druhému chodu.

Hned po večeři vzal Adam Jacka do hotelu. Už jen cesta výtahem byla ubíjející. Taková místa vždycky sváděla k neřestným myšlenkách, ale bohužel jím nejeli sami, aby se na sebe mohli vrhnout. Museli si vystačit jen s dalším ubíjejícím očním kontaktem, dokud se nedostali do soukromí Adamova pokoje.

"Za celý den jsem tě nedokázal dostat z hlavy!" natlačil větší muž menšího na zavřené dveře.

"Nemusím ti říkat, že jsem na tom stejně!" ušklíbl se Jack.

"Chci, aby ses při sledování toho filmu zaměřil na scénu v obchodě. Myslím, že na mně všechno křičí, že jsem do tebe blázen. Divím se, že to Catherine nepoznala!"

"Protože je to určený mně, ne Catherine!" přitáhl si Jack Adama k sobě a políbil ho. Černovlásek nezahálel. Jeho ruce sklouzly k Jackovým bokům, které si natiskl na své. Pak se přemístil k zadku a dráždivě ho zmáčkl.

"Takhle to ale nejde. Samozřejmě bych rád vykřičel do celýho světa, že jsem poznal někoho výjimečnýho, ale v tom filmu by to být vidět nemělo."

"Myslím, že si s tím děláš starosti jenom ty, baby!" použil Jack Adamovo oslovení pro něj. Znovu rychle vyhledal jeho rty, aby ho přiměl k jiným myšlenkám.

Vzájemně se dostrkali k posteli, zatímco ze sebe strhávali oblečení. Když Jack Adama povalil do peřin, větší muž se pousmál a natáhl ke svému milenci ruce.

"Pojď za mnou." lákal ho. Jack zvedl jeden koutek a svlékl ze sebe poslední kousek oblečení. Pak se nechal za ruku strhnout do Adamovy bezpečné náruče...

Bylo něco málo po půlnoci, když na nočním stolku zapípal mobil s příchozí zprávou. Jelikož měl Adam vždycky trochu slabší spaní, zvuk ho probudil. Jack spal schoulený částečně na jeho rameni a jednu ruku měl přehozenou přes jeho prsa. Jen se nepatrně zavrtěl, když Adam natáhl ruku po mobilu, aby si zprávu přečetl. Černovlásek blonďáčka se zamilovaným úsměvem pohladil po vlasech a přiblížil si mobil k obličeji.

Nejdřív mu zpráva nedávala moc smysl... budeš se mi teď vyhýbat? Ale to jsem nechtěl, zlato... znělo v ní. Až pak mu došlo, že v prstech nedrží svůj iphone, ale Jackův. Stačilo ho otočit, aby se ujistil, protože Jack měl zadní stranu ozdobenou barevným krytem. Chvíli zíral na displej a pak natáhl ruku ke stolku, že ho položí zpátky, zvědavost ho ale nenechala.

Vrátil si mobil před obličej, aby si přečetl aspoň odesílatele. Snad i dopředu tušil, jaké jméno uvidí, ale potřeboval se prostě přesvědčit. Než se dostavil pocit viny, že nakoukl do cizího mobilu, vysvítil si zprávu od Mira celou...

Budeš se mi teď vyhýbat? Ale to jsem nechtěl, zlato. Asi to nebyl nejlepší nápad, uznávám a mrzí mě to. Ale nemrzí mě, že se to stalo, chtěl jsem to udělat už dávno, jen teď byly moje důvody moc sobecké. Musíš se na mě zlobit, cítil jsem to v každé zprávě, kterou jsi mi od té noci poslal. Jestli jsem něco pokazil, chci to nějak napravit. Těšil jsem se, že zase budeme nějaký čas spolu, ale nejsme. Prosím, ozvi se mi. Mám tě rád, Jackie!

Adam zíral na černá písmenka do chvíle, než displej ztmavl. A vlastně na ně zíral i nějakou chvíli potom, protože je nedokázal dostat z hlavy. Skládala se mu do slov přesně v tom pořadí, jak byla napsána. Nic to nemohlo změnit. Zpráva od Mira byla plná vlastních výčitek, kterým muselo předcházet něco hrozného.

Nechtěl se smířit s tím, co mu přišlo na mysl jako první, ale nedokázal se té myšlenky zbavit. Takže proto byl Jack takový. Muselo se to stát tu noc, kdy byl u Mira v pokoji. Jen jeden den po tom, co se poprvé potkali a Jack mu dal najevo, že by chtěl víc. Možná ale chtěl víc mužů, ne víc náklonnosti od jednoho, pomyslel si Adam trpce.

Kéž by ten mobil nechal předtím ležet na svém místě. Jak málo stačilo, aby se člověku změnil celý svět...

Q - Any Day Now

Víkend jsem z jedné části prožila i u queer filmů, takže sem postupně přidám další tipy.

Nejvíc mi asi utkvěl v paměti Any Day Now...

---

Film z roku 2012 se odehrává v nějakých sedmdesátých letech. Už to napoví, že půjde spíš od drama, protože kdo uznával v sedmdesátých letech homosexualitu?

Příběh se točí kolem dvou mužů (jak jinak:)) a jednoho chlapce s Downovým syndromem, kterého by si partneři rádi vzali do péče, po tom, co jeho matku zavřou do vězení kvůli drogám. Jsou připravení nabídnout mu to nejlepší rodinné zázemí a taky to chvíli funguje, dokud se nepřijde na to, že spolu žijí v nepřípustném vztahu.

Víc bych asi prozrazovat neměla, ale on ten věčný problém - homosexualita - adopce atd... moc na výběr nenabízí. Přesto film doporučuju, je opravdu pěkný a maximálně dojemný. Zásoba kapesníčků na utírání slz se vám bude hodit. A to nejsem zrovna movie-cry typ :)

Chtěla jsem hodit odkaz na info na čsfd, ale tentokrát to neudělám, protože by vás to asi odradilo. Po dlouhé době musím říct, že se po shlédnutí neshoduju s názory tam. Možná film nepřekvapí, ale rozhodně není špatný a ani rozvláčný, co jsem tam četla.

Taky se nejedná o povrchní film a takový si určitě pozornost zaslouží. Jednou za čas :)

Depp Hills Residence... devětadvacáté slovo

---

"Adame?" Gabriela se naklonila přes zábradlí odpočívadla. Neskrývala překvapení a zmatenost, že jednoho z nájemníků svého otce vidí takhle pozdě sedět v obýváku. Ještě když se nedíval na televizi, ani si nečetl... Prostě tam jen seděl a díval se před sebe.

"Gab." otočil se a kývl hlavou. Dívka v klidu sešla schody a posadila se vedle něj. Adam trochu uhnul, jako kdyby se bál, že mu dá pár facek. I když by si je pochopitelně zasloužil.

"Neboj se, nebudu tě bít." vycítila Gabriela jeho strach. "Ale v první chvíli jsem tě chtěla zabít." připustila.

"Nedivím se ti." zavrtěl mírně hlavou. "Moc se omlouvám." zašeptal. Hrozně dlouho už se nikomu neomlouval, vůbec mu to nešlo přes rty, ale myslel to upřímně.

"Omluvu přijímám. Vlastně jsi nám svým způsobem pomohl." pokrčila rameny. Adam se na ni víc otočil a zvedl obočí.

"No... nevím, jestli bych se někdy odhodlala, říct to tátovi. Protože tuším, jaký to bude mít následky. Ale až se teď ukáže, už bude vědět, že jeho dcera někoho miluje a je šťastná. Přesně to chci, aby táta věděl, ať už se k tomu postaví jakkoliv." vysvětlila Adamovi. Muž přikývl a otočil se zpátky.

"I tak se omlouvám..." řekl ještě potišeji než předtím.

"Proč je pro tebe tak hrozně těžký přiznat, že máš někoho rád?" vyhrkla Gabriela. Adam sklonil hlavu.

"To přece víš... tím nechci říct, že bych měl momentálně někoho rád..." začal se rychle vykrucovat.

"Jasně, ty nemáš rád nic a nikoho a sebe nejmíň." mávla Gab rukou. "Myslím si, že ti někdo moc ublížil, domyslela jsem si to a táta, ani Duncan mi nic neprozradili. Střeží tvoje tajemství jako nějakej poklad. Až mě to děsí." přivřela na Adama oči.

"Nemá tě co děsit. Prostě jsem musel odejít z domova, protože mě tam už nechtěli." řekl stručně. Víc vědět nemusela.

"To nebude ono! Kvůli něčemu takovýmu se nestávají z lidí bezcitný bestie."

"Jsem bezcitná bestie?"

"Jsi bezcitný!" opravila se s úsměvem. "I když v poslední době, co přišel můj bratránek, se to trochu zlepšilo. Ne o moc, ale nějakou tu změnu jsem pocítila. Kromě dnešního večera." přisadila si.

"Jenom přišla nová krev, do které jsem se mohl začít navážet. Vy všichni už jste byli moc okoukaní."

"A tobě nevadí, že je ta nová krev pryč?"

"Vrátí se." pokrčil Adam rameny. Gabriela se zamračila.

"A co když ne? Mohlo už ho to přestat bavit..."

"Co?" střelil po ní Adam přísnýma očima.

"To vaše skrývání. Celou dobu jsme se přece snažili ukázat Tommymu slunce a den, ne jen noc a tmu pod kápí. Proč jsi ho stáhnul zpátky?"

"Nestáhnul jsem ho zpátky."

"Stáhnul. Jak si má zvykat na lidi, když ten, kterýho má rád, ho schovává před světem?"

"Nikomu do toho nic není!" bránil se Adam. A to už prozradil víc, než chtěl.

"To máš pravdu, to není. Kdyby sis našel kluka z města, který dokáže žít v normální společnosti, nenosí černý plášť a nebojí se vyjít ven na ulici, asi bych tu teď neseděla a můj táta by nebyl na cestě domů. Záleží mi na Tommym, Adame. Ve všem co udělá, cítím volání o pomoc a ty se k tomu obracíš zády." vyčetla mu.

"Proč to zase řešíme? Mrzí mě, že jsem to na tebe prozradil Johnnymu, ale víc ode mě nečekej." zabručel.

"Tak proč tu čekáš? Na mýho tátu?" ušklíbla se. "Pochybuju, že se Tommy vrátí. Nevím, cos mu řekl, ale asi ho to muselo hodně dopálit, když si sebral svý věci a odešel. Vždycky měl lepší vztahy s námi, než se svojí mámou a teď za ní chce odjet."

"Jenom trucuje." odfrkl si Adam. Nechtěl už se na tohle téma bavit. Do rána bude bubák zpátky, byl o tom přesvědčený. Nepřipouštěl si jinou možnost, protože prostě neexistovala.

"Gab, Adame..." vytrhl je z rozhovoru Kame, který se objevil na odpočívadle. Rychle seběhl dolů a stoupl si před ně.
"Měl jsem teď asi půlhodinový rozhovor s Maem." oznámil jim.

"A?" zvedla Gabriela obočí.

"Prý uvažuje o tom, že ze zámku taky odejde."

"Cože?" vytřeštila na něj přítelkyně oči.

"Má pocit, že momentálně ho tu drží jenom naděje, že bude moct splnit svůj slib, který je závislý na tom, co udělá Adam." jmenovaný zvedl nechápavě obočí, Kame ale pokračoval nevzrušeně dál. "A když jsem mu řekl, ať se na to vykašle a rovnou to udělá, tak to zamluvil tím, že vlastně ani neví, jestli to tak chce. Že je znechucenej tím, co se tu děje."

"Tak už i Mao? Snažíte se mě vyprovokovat?" ozval se Adam dotčeně.

"Připadáš si jak potrefená husa?" ušklíbl se Kazuya. "Ta se vždycky ozve jako první." dodal ještě. Pak si sedl vedle Gabriely a chytil ji za ruku. Bohužel do jejich vteřinové pohody vstoupil Johnny s cestovní taškou v ruce a se strýcem Robertem za zády. Kame vystřelil ze sedačky a odstoupil od Gab co nejdál.

"Tati." vydechla blondýnka, postavila se a udělala k otci nejistý krůček.

"Všechno budeme řešit později." promluvil Johnny tvrdě. "Chci vědět, co znamená tohle!" zvedl ruku a ukázal překvapené trojici neznámou obálku s prostým adresátem Depp Hills Residence.

"Co je to?" Gab došla až k otci a vzala si od něj obálku. Rychle z ní vytáhla dopis a začala číst.

"Drazí obyvatelé Depp Hill Residence. Nečekal jsem, že to půjde tak rychle, ale nechci zdržovat ani vás, ani sebe. Všichni víme, jak vzácný je čas!"

"Co je to za blbost?" zvedl se Adam z gauče a přistoupil k dívce, aby jí viděl přes rameno. Gab pokračovala...

"Abychom ten čas ztráceli co nejméně, řeknu vám na rovinu, co chci. Dva miliony dolarů... za život vašeho předrahého kamaráda, synovce a bratrance Tommyho..."

"Cože?" Adam se natáhl po dopisu a vytrhl ho Gabriele z prstů. Nevěřícně se do něj zadíval, i když z něj nemohl vyluštit víc, než co jim Gab právě přečetla.

"Kde si to našel?" podívala se Gab vyděšeně na svého otce.

"Leželo to před dveřmi. Robert si toho všiml dřív než já." ukázal rukou za sebe.

"To je nějakej vtip, ne?" vzhlédl Adam od řádků.

"Vtip?" zvedl Johnny obočí. "Je snad Tommy ve svým pokoji? Mám se jít podívat, abych se přesvědčil? Odpoledne přece odešel, ne?" ujišťoval se zámecký pán. Na to Adam neměl co říct, takže raději ustoupil o krok zpátky.

Byla v něm malá dušička. Pořád si četl ta slova, pořád doufal, že se změní písmenka a znění bude úplně jiné. Dva miliony dolarů za život Tommyho. Život Tommyho měl přece mnohem větší cenu. Ale to bylo teď vedlejší! Někdo ho unesl, někdo proti jeho vůli držel bubáčka někde zavřeného. Človíčka, který miloval svobodu ve svém světě, teď nějaký úchyl věznil v jiném, který Tommy nikdy nemohl přijmout, protože bylo zatraceně těžké přimět ho k tomu, aby přijmul aspoň Adamův.

"Mám toho plné zuby. Nemůže být v tomhle domě jednou klid?" zamračil se na všechny tři Johnny. Naštvaně pustil svou cestovní tašku na zem a svlékl se z bundy, kterou odhodil na jedno z křesel.

"Kdo by to mohl udělat? Chce prachy, ale nenapíše kam je máme donést?" ozval se Kame. Adam se vrátil očima k dopisu.

"Myslím, že to tu je." odhadoval. "Neříká vám něco jméno Andromeda?" musel se moc hlídat, aby jeho hlas nebyl roztřesený. Tohle by znamenalo jediné. Že ho znovu dostal do spárů ten vyčůraný majitel host klubu Sutan Amrull. Nikdo jiný by nenapsal tak diplomatický a v jádru milý dopis, než on. Proč ale?

Gabriela se na poslední řádky dopisu podívala znovu a zhrozila se.

"Chce se nám pomstít. Jak jsme ho vypekli."

"A volat policii nemá smysl, vždyť tam má denně nakýblovanou šéfku policejního oddělení." doplnil Kame svou přítelkyni.

Adam vzdal konečně kontrolu nad svou kontrolou a upadl zpátky na gauč. Tohle opravdu nechtěl. Myslel si, že se Tommy vyvzteká a vrátí a všechno bude zase jako dřív, včetně toho rýpání od ostatních, ale únos... to už bylo moc. Neměl dva miliony dolarů, aby mohl bubáčka vysvobodit... Vždyť neměl pomalu ani na nájem a na soukromé hodiny zpěvu už skoro nikdo nechodil. Zoufale vzhlédl k Johnnymu, který si dopis pročítal ještě jednou.

"Jestli chceš, Johnny, dojdu tam pro něj." nabídl se Robert. "Tommy je jako můj syn, nepřipustím, aby se mu něco stalo."

"Ne!" vyhrkl Adam. "Já půjdu." vystřelil z gauče jako šíp.

"Máš snad zbytečný dva miliony dolarů?" probodl ho Johnny podezíravým pohledem. Adamovi povadla ihned ramena.

"To nemám, ale... ten host klub znám, už jsem tam byl."

"Fakt? Ty chodíš do takových klubů?" zamračil se Johnny ještě víc.

"Vždyť jsem ti o tom vyprávěla tati." připomněla mu dcera. Adam se kousl do rtu a sklonil hlavu. Jen ať mu dají ty peníze a ihned vyrazí.

"Chtěl bych vědět, co Tommyho přimnělo od nás odejít. Zdá se, že ten chlápek čekal na příležitost, aby ho mohl unést a možná by se to nestalo, kdyby tu Tommy zůstal." Johnny přelétl všechny zvědavýma očima a nakonec se zatavil u Adama. "Hm?" kývl na něj.

"Proč koukáš na mě? Nemám s tím nic společnýho! Ale dojdu pro něj." řekl Adam jakoby nic.

"Proč bys to dělal?" ohradila se Gabriela.

"Protože..." začal Adam odhodlaně, pokračovat už ale bylo složitější. Jak by tihle lidé naložili s tím, kdyby věděli, že má Tommyho rád? Že mu na něm záleží víc než na sobě? Použili by to proti němu, překroutili by to, zneužili, pokořili by ho?

"Musíme něco udělat!" pobídla ostatní Gabriela.

"Jdu se oblíct." zahlásil Adam a ihned zamířil ke schodům. Nemusí nikomu nic vysvětlovat, prostě půjde Tommyho vysvobodit, rozhodl se nekompromisně.

"Kame." otočil se Johnny mezitím na přítele své dcery.

"Ano, pane?" postavil se mladík do pozoru. Strach mu koukal z očí, i Gab si toho všimla. Bohužel ho nemohla nijak uklidnit.

"Jdi vzbudit Duncana, musí mi pomoct dát dohromady dva miliony dolarů." poručil mu chladně.

"Ano, pane." poklonil se Kame vzorově a taky zamířil ke schodišti.

"Tati?" oslovila ho Gabriela bojácně.

"Později, zlato." věnoval jí Johnny nicneříkající pohled. Robert raději odvrátil hlavu, aby nevypadal moc zaujatě. Zcela jistě ale o celé záležitosti už věděl.

"Tak já se jdu taky připravit." špitla a do několika vteřin byla pryč.